// Profipravo.cz / Dovolání

Dovolání

19.03.2021 00:00

ÚS: Opomenutí soudu použít kogentní právní normu

I. Dovolací soud odepře dovolateli jeho právo na soudní ochranu a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neposoudí-li obsah dovolání důsledně ve všech jeho částech a jejich vzájemných souvislostech, a v důsledku toho ho odmítne pro vady, ač jeho obsah z hlediska zákonných náležitostí nevyvolává pochybnosti o své dostatečnosti, a proto ho měl podrobit meritornímu přezkumu.

II. Dojde-li k neopodstatněnému zásahu do majetkové sféry účastníka řízení tím, že soud nepoužije ustanovení právního předpisu, jež nepřipouští jiný výklad (kogentní právní normy), a tento svůj postup ani neodůvodní, poruší tím práva účastníka řízení na ochranu vlastnického práva a na soudní ochranu zaručená v čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2378/20, ze dne 16. 2. 2021


26.02.2021 00:00

ÚS: Absolutní neplatnost ujednání o nájmu na dobu určitou

Ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (č. 460/2017 Sb., ST 45/87 SbNU 905)]. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv a svobod v rámci vymezené otázky hmotného nebo procesního práva je tedy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání k takové důvodné námitce posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva a svobody dovolatele (stěžovatele), včetně jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to i ve vztahu k uplatnění dobrých mravů s přihlédnutím k autonomii vůle a svobodnému individuálnímu jednání, jež jsou na ústavní úrovni garantována čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a proto je v této fázi řízení povinen při posuzování přípustnosti dovolání uvedené pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2103/20, ze dne 26. 1. 2021


29.01.2021 00:05

ÚS: Přípustnost dovolání pro rozpor s judikaturou SDEU

I. Ústavně konformní výklad ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje, aby za přípustné bylo považováno i dovolání, směřující proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie.

II. Dovolává-li se účastník řízení právního názoru formulovaného v závazné části rozsudku Soudního dvora Evropské unie jako kategorický ve vztahu k určitému širšímu okruhu situací, aniž z něj v odůvodnění rozsudku definuje výjimky či jiné limitace, a obecný soud má za to, že situace účastníka řízení sice patří do tohoto okruhu, ale takový právní názor se na ni podle svého účelu nevztahuje, je jeho povinností předložit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, pokud jej na účastníkovu situaci vztáhnout nehodlá. Nahradí-li tento postup vlastním zužujícím výkladem, dopouští se porušení práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tohoto účastníka řízení.

III. Domáhá-li se dovolatel v řízení o dovolání dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, závěrů rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, je Nejvyšší soud povinen tyto závěry, nejsou-li zcela zjevně pro danou věc bez relevance, při rozhodnutí o dovolání zohlednit a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádat s tím, jakým způsobem se do jeho rozhodnutí promítly, zejména zda a proč je na danou věc bylo, či nebylo možno vztáhnout. Neučiní-li tak, dopouští se tím porušení ústavně zaručeného základního práva dovolatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2522/19, ze dne 10. 12. 2020


18.12.2020 00:05

ÚS: Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

Požadavek soudu, aby procesní strana posuzovala nutnost vyjádření se k dovolání na výzvu soudu podle toho, zda je, nebo není dovolání přípustné, a to pod sankcí nepřiznání náhrady nákladů za tento úkon, porušuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení přípustnosti dovolání, a to ať už toto posouzení má záviset na hodnotící úvaze o naplnění předpokladů přípustnosti podle § 237 o. s. ř., nebo na posouzení naplnění zákonných náležitostí dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř., je zásadně věcí soudu. Postup, jímž obecný soud dospěje bez náležitého odůvodnění k závěru, že účastník řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, přestože byl vyzván k vyjádření k dovolání, obsahuje prvky svévole neslučitelné s požadavky plynoucími z ústavního pořádku. Majetková újma účastníka dovolacího řízení, který vynaložil v důsledku výzvy k vyjádření náklady na povinné zastoupení advokátem, které mu i přes úspěch ve věci nebyly nahrazeny, má za následek vyloučení legitimního očekávání tohoto účastníka a porušení jeho práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 402/20, ze dne 18. 11. 2020


18.12.2020 00:04

ÚS: Přípustnost dovolání dle § 238 odst. 1 písm. c) OSŘ

Mají-li žalobou uplatněné nároky na peněžité plnění společný skutkový základ, který se odlišuje pouze v tom, k jakému období měly vzniknout, pak na ně nelze pro účely posouzení, zda není dán důvod nepřípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „občanský soudní řád“), nahlížet izolovaně. V tomto ohledu musí být v maximální míře respektován předmět řízení, jak jej vymezil žalobce a jak o něm v době vydání rozsudku rozhodoval odvolací soud. Pakliže Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání nezohlednil takto vymezený předmět řízení, jenž spočíval v peněžitém plnění převyšujícím částku 50 000 Kč, a z tohoto důvodu shledal dovolání v celém rozsahu nepřípustným, postupoval v rozporu s § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Odepření přístupu tohoto žalobce k dovolacímu soudu mělo za následek porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2891/20, ze dne 24. 11. 2020


25.11.2020 00:02

Účastenství v řízení o svéprávnosti a v řízení ve věcech opatrovnictví

Účastenství je v řízení o svéprávnosti i v řízení ve věcech opatrovnictví člověka vymezeno materiálně, odvozuje se z hmotněprávní účasti ve vztahu, o němž se v řízení jedná. Účastníkem konkrétního řízení je ten, jehož hmotněprávní sféra může být výsledkem řízení dotčena. Protože zákon o zvláštních řízeních soudních pro řízení o svéprávnosti i pro řízení ve věcech opatrovnictví člověka účastníky výslovně nevymezuje, definice účastníků podle ustanovení § 6 odst. 2 z. ř. s., která coby lex specialis má přednost před definicí obecnou (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), se v těchto řízeních neuplatní. Účastenství se proto řídí definicí podle ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s.

Odlišné předměty obou řízení se logicky promítají do okruhu účastenství. Účastníci jednotlivých řízení zpravidla nebudou totožní, což není způsobilá změnit ani zákonem uložená povinnost soudu (zahájit a) spojit řízení ve věcech opatrovnictví člověka s řízením o svéprávnosti.

Účastníkem řízení o svéprávnosti i řízení ve věcech opatrovnictví člověka je tedy navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (jehož práva nebo povinnosti jsou předmětem řízení). Těmito právy a povinnostmi se rozumějí jednak práva a povinnosti, o kterých má být přímo rozhodnuto, jednak práva a povinnosti, o nichž se ve výroku soudního rozhodnutí sice nerozhoduje, ale o nichž se přece jen jedná, a které výrokem soudního rozsudku mohou být dotčeny. Obligatorně je účastníkem – kromě navrhovatele, bylo-li řízení zahájeno na návrh – v případě řízení o svéprávnosti posuzovaný a v případě řízení ve věcech opatrovnictví člověka opatrovanec a opatrovník. O jejich právech a povinnostech je v řízeních vždy jednáno.

Osoba, která má být posuzovanému opatrovanci jmenována jako stálý opatrovník, není oprávněna (subjektivně legitimována) podat dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl posuzovaný omezen ve svéprávnosti, neboť není účastníkem řízení o svéprávnosti, se kterým bylo spojeno řízení ve věcech opatrovnictví člověka ke společnému řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, ze dne 26. 8. 2020


06.11.2020 00:01

ÚS: Meze přezkumu v dovolacím řízení

Nejvyšší soud je vázán otázkami hmotného nebo procesního práva uplatněnými dovolatelem, přičemž při jejich řešení není oprávněn přezkoumávat dovoláním neuplatněnou (a nerozporovanou) právní otázku (závěr), jinak poruší kogentní normu obsaženou v § 242 odst. 3 větě prvé občanského soudního řádu, podle níž rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání, a tím i právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4002/19, ze dne 22. 9. 2020


23.10.2020 00:00

ÚS: Dovolání ve věci nároku na náhradu za zpožděný let

Ve sporu o nároku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, v němž je účastníkem fyzická osoba v postavení spotřebitele a bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, není dovolání nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o tzv. spotřebitelský vztah. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání v takovém sporu podle uvedeného ustanovení pro nepřípustnost, poruší právo dovolatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1922/20, ze dne 8. 9. 2020


02.10.2020 00:04

ÚS: Nerespektování kasační závaznosti nálezu ÚS

Kasační závaznost nálezu Ústavního soudu lze reflektovat pouze bezpodmínečným respektováním tohoto nálezu; v řízení po něm následujícím již není prostor pro zpochybňování právních závěrů Ústavního soudu, jakož ani pro obcházení jejich smyslu. Kasační závaznost by mohla ustoupit pouze tehdy, byla-li by v následujícím řízení učiněna podstatná nová zjištění, dostatečně odlišující věc od stavu, za nějž prve rozhodoval Ústavní soud. Pokud nejde o takovou situaci a obecný soud nerespektuje kasační nález Ústavního soudu v dané věci (za nezměněného stavu), poruší právo účastníka na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 4162/19, ze dne 19. 8. 2020


24.09.2020 00:02

Dovolání ve věci vrácení ušlých částek do majetkové podstaty dlužníka

Je-li předmětem řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce požadavek na určení neúčinnosti plateb (uskutečněných bankovními převody) a (současně) požadavek na vydání (zaplacení) takto uhrazených částek do majetkové podstaty dlužníka, a nepřevyšuje-li souhrn těchto částek 50.000,- Kč, je dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné jako celek, bez zřetele k tomu, že dovoláním byl napaden též určovací výrok. Předmětem řízení je primárně požadavek na vrácení ušlých částek do majetkové podstaty dlužníka, což se ovšem neobejde bez předchozího či současného určení neúčinnosti příslušného právního jednání dlužníka. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je rozhodná výše (tedy souhrn) požadovaného „peněžitého plnění“, nikoli výše jednotlivých peněžitých „nároků“ (jednotlivých plateb).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 122/2018, ze dne 30. 6. 2020


18.09.2020 00:01

ÚS: Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání

Povinnost poskytnout řádné poučení účastníkům řízení o procesních právech a povinnostech vyplývá jak z ustanovení § 5 o. s. ř., tak z čl. 36 odst. 1 Listiny, a je naplněním jednoho ze základních předpokladů práva na spravedlivý proces, totiž práva na přístup k soudu (k vyšší přezkumné instanci) podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nesprávným poučením krajský soud odňal stěžovateli přístup k Nejvyššímu soudu a porušil tak jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3552/19, ze dne 21. 7. 2020


11.09.2020 00:04

ÚS: Právo na přístup k soudu a bagatelní spory

Stanoví-li zákon pro přípustnost opravného prostředku hranici odvozenou od hodnoty předmětu žaloby, nemůže být opravný prostředek odmítnut jako bagatelní, byl-li současně vyměřen soudní poplatek z částky přesahující tuto hranici.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1368/20, ze dne 22. 7. 2020


04.09.2020 00:00

ÚS: Nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání

Analytická právní věta

Poučí-li odvolací soud nesprávně účastníka řízení, že dovolání není přípustné, poruší ústavně zaručené právo tohoto účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

Vadným poučením o přípustnosti dovolání krajský soud znemožnil realizaci jeho procesního práva podat mimořádný opravný prostředek, který mu zákon poskytuje. Tím zasáhl do práva na soudní ochranu, jak je garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2404/19, ze dne 24. 6. 2020


17.07.2020 00:03

ÚS: Přepjatý formalismus při posuzování obsahu dovolání

Analytická právní věta

Klade-li soud důraz jen na určitě systematické, logické či formulační nedostatky (nepřesnosti) podání, a ty pak přičítá k tíži účastníkovi řízení, ač se s ohledem na obsah podání vzatého jako celek jeví jako možné i jiné řešení, v případě kterého lze považovat příslušnou procesní povinnost za splněnou, je takový postup soudu výrazem tzv. přepjatého formalismu.

PRÁVNÍ VĚTY

Klade-li se důraz jen na určité systematické, logické či formulační nedostatky, ač s ohledem na celkový obsah dovolání lze považovat příslušnou procesní povinnost za splněnou (tzv. přepjatý formalizmus), je ukončení soudního řízení bez meritorního projednání věci porušením základního práva na přístup k soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Obsah dovolání proto musí být důsledně posouzen ve všech jeho částech a jejich vzájemných souvislostech, a vyložen tak, aby toto základní právo (a současně povinnost soudu) mohlo být realizováno v souladu s procesními předpisy, kterými je konkretizováno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 410/20, ze dne 16. 6. 2020


10.07.2020 00:00

ÚS: K posouzení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem

Ukončení soudního řízení bez meritorního projednání věci je porušením základního práva na přístup k soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, není-li obsah dovolání s ohledem na zvláštní účel tohoto procesního institutu důsledně posouzen ve všech jeho částech a jejich vzájemných souvislostech, a vyložen tak, aby toto základní právo (a současně povinnost soudu) mohlo být realizováno v souladu s procesními předpisy, kterými je konkretizováno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 481/19 ze dne 16. 6. 2020


03.07.2020 00:00

ÚS: Přehodnocení důkazu svědeckou výpovědí odvolacím soudem

Jestliže hodlá odvolací soud přehodnotit důkaz svědeckou výpovědí provedený u soudu prvního stupně, musí tento důkaz zopakovat. Nezopakuje-li důkaz svědeckou výpovědí, a přesto jej přehodnotí (srov. § 213 odst. 2 o. s. ř.), poruší v souvislosti se zásadou přímosti a ústnosti právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost musí vyplynout, z jakého důvodu obsaženého v ustanoveních § 237 a 238 občanského soudního řádu dovolací soud shledal, že je podané dovolání nepřípustné, a poté musí tento závěr rozhodující senát také alespoň ve stručnosti (viz ustanovení § 243f odst. 3 občanského soudního řádu), odůvodnit. Vyhne-li se Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí stěžejním argumentům, které dovolatel uplatnil, a nijak na ně nereaguje, dopustí se zakázaného odepření spravedlnosti, a tedy porušení práva dovolatele na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2310/19, ze dne 3. 6. 2020


12.06.2020 00:02

ÚS: Nesprávné poučení o (ne)přípustnosti dovolání

Pokud je stěžovatel veden chybným poučením odvolacího soudu a nepodá dovolání, znamenalo by odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti pro nepřípustnost porušení jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namístě je proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu tak, aby se stěžovateli otevřela možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3659/19, ze dne 12. 5. 2020


05.06.2020 00:05

ÚS: K rozlišení skutkových a právních otázek v dovolání

Na nejednoznačnost rozhraničení mezi skutkovými a právními otázkami reaguje judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), podle které nemohou být účastníci řízení sankcionováni, pokud mají v dobré víře za to, že platně otevřeli otázku (zásadního) právního významu [srov. rozsudek ESLP ze dne 12. 10. 2010 ve věci Adamíček proti České republice, č. 35836/05]. Ústavní soud proto zdůrazňuje, že při rozlišování právních a skutkových námitek je třeba v případě pochybností postupovat ve prospěch dovolatele. Odmítnutí dovolání z důvodu, že uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, je možné pouze v případech, kdy je tato skutečnost zcela jednoznačná; závěr soudu o skutkové povaze uplatněné námitky musí být nadto řádně odůvodněn.

Postup Nejvyššího soudu z ústavního hlediska neobstojí, a to hned z několika důvodů. Nejvyšší soud předně nesprávně posoudil stěžovatelčinu argumentaci jako skutkovou otázku, když z průběhu řízení a provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka skutková zjištění nerozporuje, naopak se s nimi zcela ztotožňuje a napadá způsob určení výše náhrady nákladů na péči, tedy otázku aplikace právních pravidel na zjištěný skutkový stav. Posuzovanou problematiku, tj. stanovení výše dílčích náhrad za újmu způsobenou na zdraví, upravují ustanovení civilního kodexu, oproti podmínkám pro samotné určení odpovědnosti za škodu na zdraví, pouze v obecných rysech. Zákonná ustanovení obsahují relativně abstraktní, resp. neurčité hypotézy, jejichž obsah dotváří soudy svou judikaturou. V konkrétních případech jsou úvahy o kritériích stanovení výše náhrady, jakkoli vycházejí ze skutkových zjištění o podmínkách péče o poškozeného, úvahami o právní otázce výše náhrady škody. Vadnost procesního postupu Nejvyššího soudu je dále zdůrazněna tím, že úvahu nižších soudů při určení výše náhrady nákladů na péči přezkoumal, avšak z podnětu dovolání vedlejší účastnice, přičemž ve svém posouzení nižšími soudy provedenou úvahu fakticky zpochybnil (viz bod 31 in fine tohoto nálezu). Z důvodu odmítnutí stěžovatelčina dovolání však tato část posouzení zůstala bez náležitého procesního vyústění.

Ústavní soud nemůže nepoukázat na celkový kontext stěžovatelčina případu. Stěžovatelka, zdravá a aktivní žena ve středních letech, utrpěla během dovolené fatální nehodu způsobenou nedbalostí smluvních partnerů vedlejší účastnice, v jejímž důsledku jí zcela ochrnula dolní část těla, a je proto upoutaná na invalidní vozík a odkázána na péči druhých. Namísto rychlého a plného odškodnění ze strany vedlejší účastnice se stěžovatelka před českými soudy již třináct let domáhá náhrady škody na zdraví včetně nákladů na péči. V průběhu řízení jí bylo opakovaně připomínáno, co vše z jejího původního aktivního života je nenávratně ztraceno, v čem všem, včetně několikrát rozebíraného cévkování a manuálního vybavování stolice, je odkázána na druhé. Ústavní soud v předchozí judikatuře apeloval na obecné soudy, aby se v případech, kdy rozhodují spory týkající se vážného poškození zdraví, pokusily, i když je to obtížné, svým rozhodnutím vytvářet takové prostředí, aby ti, jejichž zdraví bylo poškozeno, nejen mohli důstojně žít, ale aby skutečně žít také chtěli.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 664/19, ze dne 27. 4. 2020


29.05.2020 00:02

ÚS: Zastavení dovolacího řízení způsobené administrativní chybou

Pokud soud rozhodne o zastavení řízení pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení, aniž však bylo rozhodnuto o řádně podané žádosti o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení, poruší právo účastníka řízení na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 831/20, ze dne 28. 4. 2020


15.05.2020 00:03

ÚS: Zastavení řízení o novém dovolání (po zpětvzetí návrhu)

Jestliže účastník řízení po zpětvzetí původního dovolání, které podal proti rozhodnutí odvolacího soudu, podal nové dovolání proti stejnému rozhodnutí, pak, neplyne-li z okolností podání něco jiného, nelze uvedené zpětvzetí vztahovat i na nové dovolání. Zastavením řízení o novém dovolání podle § 243c odst. 3 občanského soudního řádu na základě zpětvzetí původního dovolání by došlo k porušení základního práva tohoto účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4012/19, ze dne 31. 3. 2020


< strana 1 / 29 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů