// Profipravo.cz / Dovolání

Dovolání

28.02.2020 00:01

ÚS: Zastavení dovolacího řízení administrativní chybou soudu

Pokud stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za dovolání řádně a včas a pro administrativní nedopatření soudu bylo řízení o dovolání pro nezaplacení soudního poplatku v plné výši zastaveno, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, a tedy i práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3213/19, ze dne 28. 1. 2020


14.02.2020 00:01

ÚS: K povinnosti NS vypořádat stěžejní argumenty účastníka

Analytická právní věta

Nejvyšší soud při rozhodování o přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. je povinen se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat se stěžejními argumenty uplatněnými účastníkem řízení. Jiný postup je porušením práva účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

V posuzované věci stěžovatel od počátku řízení argumentoval mimo jiné tím, že vedlejší účastnicí učiněná nabídka jiného pracovního zařazení ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce nebyla učiněna dostatečně určitým způsobem, neboť v ní nebylo uvedeno místo výkonu práce, což stěžovatel považoval za stěžejní faktor pro své rozhodnutí ohledně uzavření dohody o změně pracovního poměru; upozorňoval, že vedlejší účastnice řízení vykonává působnost po celém území České republiky. Přípustnost svého dovolání stěžovatel spatřoval ve vyřešení otázky podstatných náležitostí nabídky změny pracovního zařazení, která nebyla dle jeho názoru dosud v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena. Argumentoval tím, že na nabídku jiného pracovního zařazení ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce je třeba subsidiárně použít § 1732 odst. 1 občanského zákoníku, a proto musí obsahovat minimálně podstatné náležitosti pracovní smlouvy, tj. druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce.

Nejvyšší soud však nereagoval na argumentaci stěžovatele předestřenou v dovolání, neboť dovolání odmítl s odkazem na rozhodnutí řešící otázku délky lhůty k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení, která však ve sporu mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí řízení nebyla předmětem sporu. Uplatnění § 243f odst. 3 o. s. ř. předpokládá (krom případů, kdy je dovolání nepřípustné ze zákona či je zjevně bezdůvodné), že se posuzovanou právní otázkou Nejvyšší soud v minulosti již plně meritorně zabýval. Proto již není potřeba nové rozhodnutí podrobně odůvodňovat a v zásadě postačí odkaz na předchozí judikaturu. V nynější věci ale dřívější rozhodnutí, které by přesvědčivě a v odpovídajícím rozsahu vypořádalo stěžovatelovu argumentaci, neexistuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 4152/18, ze dne 20. 1. 2020


07.02.2020 00:01

ÚS: Poučení o možnosti podat dovolání

Ústavní soud opakovaně dospěl v případech absence poučení o možnosti dovolání k závěru, že za takových okolností je namístě zrušit rozhodnutí odvolacího soudu, protože vadným poučením soud znemožnil stěžovatelům realizaci jejich procesního práva podat mimořádný opravný prostředek, čímž bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Jedním z klíčových opatření zajišťujících rovnocenný přístup ke spravedlnosti pro osoby se zdravotním (zejména psychosociálním) postižením podle čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením je jejich právní zastoupení, přičemž nepostačuje jen formální ustanovení zástupce, ale je nezbytné zajistit efektivní právní zastoupení, a to tím spíše, jedná-li se o případ nutné obhajoby.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1244/19, ze dne 8. 1. 2020


20.12.2019 00:00

ÚS: Formalistické posouzení dovolání v rozporu s jeho obsahem

Rozhodnutí dovolacího soudu, jestliže posoudí podané dovolání v podstatné části v rozporu s jeho obsahem, porušuje ústavně zaručené právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Rozdíl mezi odmítnutím dovolání pro vady a pro nepřípustnost není jen teoretický či samoúčelný, protože má hmatatelný dopad do dalšího procesního postupu, který z pohledu dovolatele připadá v úvahu, a nelze tak připustit stírání rozdílů mezi těmito důvody při jejich nedostatečném rozlišování.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3712/18, ze dne 11. 11. 2019


29.11.2019 00:04

ÚS: Požadavky na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu

I. Při řešení právních otázek musí soudy předložit vlastní argumentaci, kterou nelze zcela nahradit odkazem na názor vyslovený v odborné literatuře.

II. Usnesení, kterými Ústavní soud odmítá ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, mají pro účely výkladu podústavních předpisů obvykle jen podpůrný význam, neboť Ústavní soud zásadně neposuzuje věcnou správnost napadených rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1852/19, ze dne 30. 10. 2019


02.08.2019 00:05

ÚS: Neodůvodnění usnesení NS o odkladu právní moci

Analytická právní věta

Neodůvodní-li vůbec Nejvyšší soud své usnesení o odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 243 písm. b) občanského soudního řádu, ač mu to občanský soudní řád neumožňuje (§ 169 odst. 2 občanského soudního řádu), jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné, což je projevem libovůle v soudním rozhodování, a tudíž v rozporu s požadavky, které vyplývají z (normativního) pojmu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) a jeho zásad zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy.

PRÁVNÍ VĚTY

I. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky plní ústavní stížnost především funkci ochrany subjektivních ústavních práv stěžovatelů. Není však vyloučeno, aby ve výjimečných případech Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy České republiky, o ústavní stížnosti rozhodl nálezem ve formě tzv. akademického výroku, který sice pouze deklaruje porušení ústavně zaručeného práva a svobody stěžovatele, avšak současně – vyžadují-li to zájmy ochrany ústavního pořádku obecně a přesahuje-li takový postup osobní zájem stěžovatele – zajistí potřebu výkladu ústavních předpisů a jeho promítnutí do ústavně konformní aplikace podústavního práva, čímž posílí legitimní očekávání v budoucí jednotné rozhodování orgánů veřejné moci v obdobných případech, jako důležitou součást právní jistoty jednotlivců.

II. Neodůvodní-li vůbec Nejvyšší soud své usnesení o odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 243 písm. b) občanského soudního řádu, ač mu to občanský soudní řád neumožňuje (§ 169 odst. 2 občanského soudního řádu), jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné, což je projevem libovůle v soudním rozhodování, a tudíž v rozporu s požadavky, které vyplývají z (normativního) pojmu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) a jeho zásad zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1527/19, ze dne 28. 6. 2019


26.07.2019 00:03

ÚS: Nerespektování názoru Ústavního soudu Nejvyšším soudem

Závisí-li dovoláním napadené rozhodnutí na řešení otázky hmotného a procesního práva s ústavní relevancí, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu, pak nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a představuje současně nerespektování povinnosti obecných soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. 4 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2932/18, ze dne 28. 6. 2019


26.07.2019 00:02

ÚS: Odmítnutí dovolání pro nepřípustnost

Dojde-li k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, aniž by ve skutečnosti v daném případě byl deklarovaný důvod nepřípustnosti naplněn, jedná se o porušení základního práva dovolatele na soudní ochranu a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1055/18, ze dne 9. 7. 2019


26.07.2019 00:00

ÚS: Formulace naléhavého právního zájmu v určovací žalobě

Vycházel-li Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání z domnělého naléhavého právního zájmu, který stěžovatelka v určovací žalobě nikdy nevymezila a naopak jej formulovala zcela odlišně, zasáhl do jejího práva na soudní ochranu ústavně zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3926/16, ze dne 11. 6. 2019


18.07.2019 00:04

ÚS: Chybné poučení o nepřípustnosti dovolání

Analytická právní věta

Poučí-li odvolací soud nesprávně účastníka řízení o nepřípustnosti dovolání, ačkoliv v dané věci je dovolání přípustné, představuje takový postup porušení práva tohoto účastníka na soudní ochranu, resp. na přístup k dovolacímu soudu, ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

Pokud je stěžovatel veden chybným poučením odvolacího soudu a nepodá dovolání, znamenalo by odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti pro nepřípustnost porušení jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namístě je proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu tak, aby se stěžovateli otevřela možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1467/18, ze dne 11. 6. 2019


21.05.2019 00:00

Dovolací důvod při procesním porušení práva na spravedlivý proces

Pokud se odvolací soud dopustil procesního pochybení, které je natolik zásadní, že je v něm třeba spatřovat porušení práva na spravedlivý proces, může taková vada řízení obstát jako samostatný a relevantní dovolací důvod.

Jestliže odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně přehlédne, že povinný se domáhal zastavení exekuce z vícero důvodů a věnuje se jen jednomu z nich, vskutku se jedná o procesní pochybení, jež zasahuje do práva povinného na spravedlivý proces. Takovým postupem je totiž povinný připraven o možnost brojit dovoláním proti případně nesprávnému a konkrétnímu právnímu názoru odvolacího soudu, jímž by byl (pokud by se odvolací soud zabýval všemi uplatněnými důvody pro zastavení exekuce) odůvodněn závěr odvolacího soudu, že exekuci není na místě zastavit ani z jiného povinným rovněž specifikovaného důvodu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 314/2019, ze dne 1. 3. 2019


10.05.2019 00:05

ÚS: Právo na zákonného soudce při rozhodování Nejvyššího soudu

I. Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se nevyčerpává vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu podle příslušného procesního předpisu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Vyžaduje též, aby pravidla přidělování soudní agendy byla stanovena přímo v rozvrhu práce, a to předem, transparentně a obecnou formou, a aby obsahovala záruky proti jejich případnému zneužití. Tento požadavek není splněn, stanoví-li rozvrh práce, že věci přidělené příslušnému senátu přiděluje jeho řídící předseda jednotlivým členům senátu, a je-li v senátu zařazen větší počet soudců než tři, určuje i složení senátu. Taková pravidla nelze označit za objektivní, transparentní a za předem určená, neboť v okamžiku, kdy věc soudu napadne, není podle nich možné určit, konkrétně který (popř. kteří) ze soudců by měl o ní rozhodovat. Takové rozvržení práce je v rozporu s požadavky práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Nepromítne-li se argumentace dovolatele do odůvodnění napadeného usnesení o odkladu vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí obecného soudu, aniž je hrozba vážnou újmou náležitě konkretizována, dojde na straně toho, do jehož právního postavení zjednaného pravomocným rozhodnutím bylo zasaženo, k porušení práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod; pouhý odkaz na § 243 občanského soudního řádu, popř. jeho pouhá citace, k naplnění této ústavní kautely (požadavek náležitého odůvodnění zásahu) nedostačuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1872/16, ze dne 9. 4. 2019


10.05.2019 00:01

ÚS: Právo na zákonného soudce při rozhodování o dovolání

Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné pouze rozhodnutím předsedy jeho senátu, zatímco zbývající dva členové příslušného senátu podle rozvrhu práce se přijetí tohoto rozhodnutí vůbec neúčastnili, došlo k porušení stěžovatelčina základního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1237/18, ze dne 16. 4. 2019


03.05.2019 00:02

ÚS: K požadavku právní jistoty při rozhodování ve shodných věcech

Pokud Nejvyšší soud odmítl věcně projednat podané dovolání s dominantním argumentem, že jeho přípustnost je podle zákona založena na rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a nikoliv na rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s jiným rozsudkem jiného odvolacího soudu, přičemž však prokazatelně již znal výsledek dovolacího řízení o tomto „jiném rozsudku jiného odvolacího soudu“, který ovšem konstatoval nesprávnost jeho právního názoru, dopustil se nepřípustného formalismu a odepření přístupu k soudu. Povinnost sjednocovat judikaturu ve věcech týkajících se podústavního práva přitom nepřísluší Ústavnímu soudu, ale obecným soudům, zejména a právě Nejvyššímu soudu. V pochybnostech a hraničních případech proto Nejvyšší soud má hledat způsoby, jakými sjednotí judikaturu obecných soudů, namísto hledání způsobů pro procesní odmítnutí dovolání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3236/18, ze dne 9. 4. 2019


03.05.2019 00:01

ÚS: K povinnosti náležitého posouzení přípustnosti dovolání

Nejvyšší soud se při posuzování přípustnosti dovolání judikatorně omezil v zájmu procesní ekonomie. Ve své již konstantní judikatuře se vyslovil k procesnímu stavu, za něhož dovolatel brojí proti rozhodnutí odvolací instance, spočívajícímu na dvou či více právních důvodech (v praxi metaforicky označovanému jako rozhodnutí „stojící na více nohou“). Dovolatel zajisté nemusí napadnout všechny právní (typově hmotněprávní) důvody napadeného rozhodnutí, vystavuje se však riziku, že ponechá stranou takový nosný důvod, který obstojí sám o sobě, „izolovaně“ postačuje k rozhodnutí a dovolací přezkum by tak ztratil praktický smysl.

Při úvaze o nosných důvodech právního posouzení věci odvolacím soudem pro účely posouzení, zda je dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, nemůže dovolací soud nekriticky přebírat strukturu a znění podstatných částí odůvodnění rozhodnutí odvolací instance. Je povinností dovolacího soudu posuzovat odůvodnění podle jeho věcného obsahu a dospět k vlastnímu závěru, který důvod použitý odvolacím soudem je nosný – a uspěje v relaci k rozhodnutí ve věci sám o sobě – a který jen na něm závislý.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3206/17, ze dne 2. 4. 2019


17.04.2019 00:00

K přípustnosti dovolání z hlediska tzv. bagatelnosti od 30. 9. 2017

Zatímco podle procesní úpravy dovolání účinné do 29. 9. 2017 bylo z hlediska tzv. bagatelnosti rozhodující, zda o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným výrokem, podle úpravy stávající je významný i předmět řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Dovolání není nově přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, která byla vydána v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, aniž však rozhodují o peněžitém plnění.

V posuzované věci žalobce požaduje pojistné plnění ve výši 24 416 Kč, předmětem řízení je tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání. Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy, u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. I když nejde o rozhodnutí, kterým by bylo rozhodováno o peněžitém plnění, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a z tohoto důvodu je proti němu dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3810/2018, ze dne 31. 1. 2019


22.03.2019 00:02

ÚS: Přezkum rozporu s dobrými mravy v dovolacím řízení

Zastává-li odvolací soud názor, že některé typově určené skutečnosti vůbec nemohou být významné pro úvahu o rozporu s dobrými mravy, a dovolatel zastává názor opačný, jde o otázku směřující k učinění obecného právně interpretačního úsudku o tom, jaké skutečnosti vůbec mohou být relevantní pro právní závěry soudu (a mají tedy být v řízení prokazovány). Tato otázka není vyřešena obecným sdělením dovolacího soudu, že závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy lze přezkoumat pouze v případech zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení, neboť toto sdělení neodpovídá na to, co může být relevantní úvahou, jejíž přiměřenost by následně mohla být hodnocena ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu.

Konstatuje-li dovolací soud, že se nebude dovoláním meritorně zabývat, neboť předestřená právní otázka již byla v jeho judikatuře vyřešena, avšak odkáže pouze na rozhodnutí, ze kterých řešení dovolací otázky nevyplývá, odpírá dovolateli soudní ochranu práva stanoveným postupem podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2657/18, ze dne 19. 2. 2019


15.03.2019 00:02

ÚS: Postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu

Mezi dílčí složky práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) patří i povinnost senátu vrcholného soudu předložit věc jinému, zákonem předvídanému rozhodovacímu tělesu v případě, že dospěje k odlišnému právnímu názoru, než který byl soudem dosud zastáván. Změna rozhodovací soudní praxe, zvláště jde-li o praxi nejvyšší soudní instance povolané i ke sjednocování judikatury nižších soudů, je totiž jevem ve své podstatě nežádoucím, neboť takovouto změnou je narušen jeden z principů právního státu, a to princip předvídatelnosti soudního rozhodování. To je prioritním důvodem, proč platná právní úprava (§ 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích) předepisuje zvláštní a závazná pravidla přijímání rozhodnutí v situacích, kdy jimi má být jejich dosavadní judikatura překonána. Soudy jsou povinny přistupovat ke změně judikatury nejen opatrně a zdrženlivě (tj. výlučně v nezbytných případech opodstatňujících překročení principu předvídatelnosti), ale též s důkladným odůvodněním takového postupu; jeho součástí by nezbytně mělo být přesvědčivé vysvětlení toho, proč, vzdor očekávání respektu k dosavadní rozhodovací praxi, bylo rozhodnuto jinak.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2156/18, ze dne 5. 2. 2019


01.03.2019 00:02

ÚS: Nárok advokáta na mimosmluvní odměnu a korektiv dobrých mravů

Naplňuje-li otázka možnosti „částečného“ rozporu s dobrými mravy obecným soudem při posouzení jako „zčásti“ neplatného nároku advokáta na mimosmluvní odměnu podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, některou z podmínek přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu, pak postup, který k tomu nepřihlíží, vede k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 299/18, ze dne 29. 1. 2019


22.02.2019 00:00

ÚS: Povinnost vypořádat se s námitkami účastníků řízení

Součástí práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny je i právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Proto je povinností soudů se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s argumentací účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 968/18, ze dne 29. 1. 2019


< strana 1 / 28 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů