// Profipravo.cz / Odvolání

Odvolání

11.09.2020 00:02

ÚS: Zpětvzetí žaloby po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu

Dojde-li ke zpětvzetí žaloby až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, je soud prvního stupně příslušný k rozhodnutí o tom, zda s ohledem na zpětvzetí má dojít ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu ve věci samé a k zastavení řízení (§ 96 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu), nebo zda je zpětvzetí neúčinné; proti jeho rozhodnutí je odvolání přípustné (§ 201 občanského soudního řádu). V případě, že zákon poskytuje účastníkům řízení právo na odvolání, vztahují se na toto řízení záruky plynoucí z práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Odepřou-li obecné soudy účastníkům řízení právo na odvolání, porušují tím jejich právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3354/19, ze dne 24. 7. 2020


03.07.2020 00:04

ÚS: Překvapivé rozhodnutí o úpravě výchovných poměrů

Ústavnímu soudu nenáleží předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, ani hodnotit obecnými soudy provedené důkazy. Jeho přezkum se soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna. Pokud proto odvolací soud přistoupil ke změně právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí okresního soudu, a tedy odlišně vymezil úpravu výchovných poměrů nezletilých dětí, je jeho povinností své právní závěry důkladně odůvodnit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3784/19, ze dne 1. 6. 2020


31.03.2020 00:01

Mezitímní rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví

I. Nelze rozhodovat nejdříve mezitímním rozsudkem o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání věci do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků jako o „základu věci“ a teprve poté stanovit výši vypořádacího podílu jakožto „výši nároku“, neboť v tomto případě o základ věci a výši nároku nejde. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze nejdříve rozhodnout o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání věci jednomu z účastníků bez toho, aby bylo současně rozhodnuto o výši vypořádacího podílu, či předmět řízení v těchto případech štěpit jiným způsobem.

Pokud jde o vypořádání právního vztahu, jež je spojeno s povinností poskytnutí přiměřené náhrady za toto vypořádání, nejde o vztah základu nároku a jeho výše v intencích § 152 odst. 2 o. s. ř.

II. Jestliže v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví, odvolací soud zruší pouze výrok o stanovení přiměřené náhrady ze spoluvlastnictví vylučovanému spoluvlastníku a jen v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení, postupuje vadně. To platí i v situaci, kdy zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neprovedl soud prvního stupně, ale provedl ho až sám odvolací soud, který soudu prvního stupně vrátil věc k rozhodnutí o výši přiměřené náhrady (a o náhradě nákladů řízení).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3294/2019, ze dne 9. 12. 2019


20.03.2020 00:00

ÚS: Právo být slyšen a požadavek předvídatelnosti rozhodnutí

Odchýlit se od závěrů prvostupňového soudu při současném potvrzení rozhodnutí napadeného odvoláním, není odvolacímu soudu zapovězeno, takový jeho postup však vyžaduje, aby účastníci řízení byli seznámeni s možným odlišným hmotněprávním posouzením a byla jim tak umožněna adekvátní reakce za účelem zaujetí svého procesního postoje k situaci, která doposud nebyla zvažována. Jestliže odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru o věcné správnosti rozsudku nalézacího soudu, avšak na základě právního názoru odlišného od názoru nalézacího soudu, přičemž tento svůj názor účastníkům nesdělil a neposkytl jim možnost se k němu vyjádřit, porušil tím základní právo účastníků na soudní ochranu a jejich právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2748/18, ze dne 25. 2. 2020


24.01.2020 00:03

ÚS: Postup odvolacího soudu v řízení o svěření dítěte do péče

Odvolací soud v řízení o svěření dítěte do péče poruší čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud se nevypořádá se všemi okolnostmi, které v řízení vyšly najevo, popř. všemi hledisky, kterými se při svém rozhodování zabýval soud I. stupně.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 921/19, ze dne 17. 12. 2019


22.11.2019 00:04

ÚS: Prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání

Pochybení obvodního soudu spočívající jednak v nesprávném rozeslání usnesení o jmenování kolizního opatrovníka advokátovi, které u stěžovatelky a jejího advokáta vyvolalo oprávněnou důvěru v soudem akceptované trvající zastoupení, a dále spočívající v nejednotném procesním postupu obvodního soudu při zasílání nových návrhů na zahájení řízení (popř. usnesení o zahájení řízení bez návrhu) ve věci celkově vedené pod stejnou spisovou značkou v některých případech samotné stěžovatelce a v některých případech jejímu advokátovi, který vykazuje prvky arbitrárnosti a libovůle, jsou dostatečným omluvitelným důvodem, pro který stěžovatelka zmeškala lhůtu k podání odvolání proti rozsudku obvodního soudu. Kumulaci těchto specifických pochybení obvodního soudu, jejich přehlédnutí a nezohlednění při rozhodování o návrhu stěžovatelky obvodním soudem i městským soudem je nutno považovat za exces při aplikaci podústavního práva a výraz libovůle a jako takové za zásah do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud tímto nijak nezbavuje stěžovatelku odpovědnosti za to, že sama nedbala řádně svých procesních povinností a nevybírala písemnosti jí doručované do datové schránky. Je to pouze právě působením výše popsaných procesních pochybení obvodního soudu, proč Ústavní soud přistoupil ke zrušení napadených usnesení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1591/19, ze dne 7. 10. 2019


11.10.2019 00:00

ÚS: Nesprávné posouzení opožděnosti tvrzení ze strany soudů

Stanoveným postupem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou (v jejich samotném základu) i pravidla vymezující způsob provádění a hodnocení důkazů, pravidla koncentrace řízení a pravidla uplatnění tzv. neúplné apelace. Jestliže odvolací soud nepřihlédne k argumentaci účastníků řízení s tím, že ji uplatnili až v odvolání, byť ji zjevně uplatňovali po celé nalézací řízení, odpírá tím soudní ochranu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1995/18, ze dne 3. 9. 2019


23.08.2019 00:02

ÚS: Zpoplatnění odvolání v řízení dle zákona č. 82/1998 Sb.

Ze zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v části, která byla novelizována zákonem č. 296/2017 Sb., nelze dovodit oprávnění státu závažně a nadměrně ztížit uplatnění práva na přístup k soudu zpoplatněním podání odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, neboť v tomto zákoně pro to chybí výslovná úprava vyžadovaná v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (lex scripta et stricta) a dovozování takové povinnosti bez zákonného podkladu je proto v rozporu s principem zákonnosti výkonu státní moci (zákazem svévole) podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a porušením práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 177/19, ze dne 30. 7. 2019


22.08.2019 00:02

Splnění poučovací povinnosti odvolacího soudu dle § 213b odst. 1 o.s.ř.

Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je poučením, které dává soud při jednání přítomnému účastníku. Plní-li proto poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. odvolací soud, plní ji při odvolacím jednání, a to logicky (neboť jak jinak) vůči přítomným účastníkům; není-li účastník odvolacímu jednání přítomen, odvolací soud mu potřebné poučení poskytnout nemůže. Závěr, podle něhož je nepřípustné odročit jednání jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, se však neuplatní v situaci, kdy účastník, jemuž by se mělo poučení dostat, požádal o odročení jednání a učinil tak z důležitého důvodu. Jedná-li soud v nepřítomnosti účastníka, který požádal z důležitého důvodu o odročení jednání, nelze mít za to, že to byl účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo, a že tedy účastník svou neúčastí při jednání dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. pozbyl.

Žalované lze přisvědčit, že ve zde souzené věci se právě o takovou procesní situaci jedná. Požádala-li žalovaná o odročení odvolacího jednání z důvodu kolize s jiným jednáním, pak důvod, který uplatnila, nedůležitý není a judikaturou vymezené předpoklady proto, aby bylo ve věci rozhodnuto na základě závěru o neunesení důkazního břemene, aniž byl účastník poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., ve zde souzené věci splněny nebyly. Skutečnost, že žalovaná vzala na vědomí, že její žádosti o odročení odvolacího jednání se nevyhovuje, a svou neúčast omluvila, ale o odročení odvolacího jednání již znovu nepožádala, považuje Nejvyšší soud za právně bezvýznamnou. Není zřejmé, z jakého důvodu by měla mít smysl opětovná žádost o odročení a co tedy odvolací soud dovozuje z toho, že nebyla podána.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2693/2017, ze dne 15. 5. 2019


19.08.2019 00:00

Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků v odvolacím řízení

I. Jde-li o výklad pojmu „zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků“, je judikatura Nejvyššího soudu založena na závěru, podle něhož se jím v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které − kdyby byly prokázány − mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy "křivě"), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod.

Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.

II. Jestliže v posuzovaném odvolacím řízení žalobcem (nově) předložené listiny neměly být (samy o sobě) důkazy, jimiž by měl být zjištěn skutkový stav jinak, nýbrž šlo o další srovnávací materiál určený pro znalce a využitelný k posouzení pravosti podpisu žalovaného na sporných směnkách (tj. k potvrzení či úpravě pravděpodobnostního závěru znaleckého posudku ve vztahu k případnému záměrnému komolení podpisu na sporných směnkách), šlo o listiny, jimž žalobce zpochybňoval (posuzováno z hlediska kvality srovnávacího materiálu, který měl znalec původně k dispozici) věrohodnost znaleckého posudku.

Nelze ani přehlédnout, že samotnými srovnávacími materiály (zde listinami s podpisy fyzické osoby) soud zpravidla neprovádí dokazování (výjimka může být dána např. tehdy, zpochybňuje-li žalovaný pravost svého podpisu na některé z listin, které mají sloužit znalci jako srovnávací materiál).

Závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti „důkazů“ navržených žalobcem podle § 205a o. s. ř. proto není správný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5273/2017, ze dne 30. 4. 2019


13.08.2019 00:00

K přípustnosti odvolání insolvenčního správce

Jestliže návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištění věřiteli nepodal insolvenční správce o své vlastní vůli, nýbrž na základě pokynu insolvenčního soudu, přičemž z tohoto návrhu je patrný zjevný nesouhlas insolvenčního správce s vydáním výtěžku zpeněžení, předmětné podání insolvenčního správce není možné (poměřováno jeho obsahem a nikoli pouhým formálním označením) pokládat za podání, jímž insolvenční správce navrhuje, aby výtěžek zpeněžení byl věřiteli vydán (naopak v něm snáší argumenty na podporu závěru, proč k vydání nemá dojít).

Za dané procesní situace pak nelze pokládat odvolání insolvenčního správce za odvolání osoby, které bylo usnesením insolvenčního soudu zcela vyhověno; nelze ho proto odmítnout podle § 218 písm. b) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 89/2017, ze dne 30. 4. 2019


26.07.2019 00:01

ÚS: Povinnost doručit odvolání ve věci samé ostatním účastníkům

Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, soud prvního stupně je podle § 210 odst. 1 občanského soudního řádu vždy povinen doručit je ostatním účastníkům. Takto kategoricky formulovanou povinnost sice nemá v případě odvolání směřujícího proti jiným než meritorním rozhodnutím, včetně rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, to však neznamená, že by tak podle uvedeného ustanovení nemohl postupovat na základě své úvahy o vhodnosti a účelnosti takovéhoto opatření s ohledem na okolnosti případu. Vytvoření prostoru pro účastníka řízení účinně uplatnit námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, je ostatně jedním ze základních požadavků vyplývajících z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tento požadavek lze vztáhnout na jakékoli rozhodování, jímž jsou dotčena subjektivní práva a povinnosti účastníků řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 743/19, ze dne 25. 6. 2019


14.06.2019 00:02

ÚS: Ke splnění podmínek pro postup dle § 221 odst. 2 o.s.ř.

Těžiště kontradikce mezi soudem prvního stupně a soudem odvolacím tedy leží v hmotněprávním posouzení věci, jehož částečná odlišnost spolu s některými kusými pasážemi odůvodnění druhého prvostupňového rozsudku vedla odvolací soud k postupu, jemuž se v soudcovské praxi říká „přepřahání“ senátů, resp. soudců. Nedá se však hovořit o jednoznačném nerespektování pokynů odvolací instance, jako spíše o argumentačních vadách odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jež způsobily, že se právní názory obou instancí staly mimoběžnými. Taková situace však nemůže představovat dostatečný důvod k postupu podle ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř., i když řízení trvá již delší dobu. Dalším důvodem, proč Ústavní soud shledává postup odvolacího soudu ústavně nekonformním, je - již formálně nedostatečné - vysvětlení mimořádného postupu, jenž byl použit. Jakkoli lze pochopit, že odvolací soud vnímal vady postupu instančně podřízeného soudu v kontextu dalších výtek, které mu současně adresoval, pouhé ztotožnění kasačního odůvodnění se závěrem o přikázání věci jinému senátu nižšího soudu, bez dalšího objasnění mimořádnosti opatření představujícího výjimku z práva na zákonného soudce, nemůže dostačovat.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2740/18, ze dne 21. 5. 2019


24.05.2019 00:00

ÚS: Právo účastníka řízení vyjádřit se k odvolání

Z práva na spravedlivý proces vyplývá zásada kontradiktornosti řízení, která vyžaduje, aby obecné soudy předtím, než rozhodnou o odvolání ohledně náhrady nákladů řízení v neprospěch určitého účastníka řízení, poskytly tomuto účastníkovi možnost seznámit se s tímto odvoláním a předložit soudu vlastní argumentaci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3575/18, ze dne 15. 4. 2019


10.05.2019 00:03

ÚS: Změna právního názoru při rozhodování o nákladech řízení

Má-li odvolací soud na hrazení nákladů řízení, a to zvláště v řízení před soudem nalézacím, jiný náhled než soud nalézací, aniž by přitom došlo k relevantní změně skutkových okolností, a účastníci tak mohli jiné rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předvídat, je povinen vytvořit pro účastníky procesní prostor, aby se mohli k dané otázce vyjádřit a uplatnit námitky a argumenty, které mohou být s to rozhodnutí odvolacího soudu ovlivnit a s nimiž se odvolací soud musí ve svém rozhodnutí náležitě vypořádat. Nedostojí-li odvolací soud tomuto požadavku, dopustí se porušení základního práva účastníků na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v důsledku vydání nepřípustně překvapivého rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3166/18, ze dne 16. 4. 2019


01.03.2019 00:05

ÚS: Náklady řízení (výklad § 166 odst. 1 a § 222 odst. 1 OSŘ)

I. Ustanovení § 166 odst. 1 občanského soudního řádu umožňuje, aby v případě, že bylo rozsudkem rozhodnuto o nákladech řízení toliko mezi některými z účastníků či vedlejších účastníků řízení, bylo předmětem doplnění tohoto rozsudku rozhodnutí o nákladech řízení mezi ostatními z účastníků či vedlejších účastníků řízení. Samotné použití tohoto výkladu nezakládá na straně osoby, jíž byla takto uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Ustanovení § 222 odst. 2 občanského soudního řádu nepřipouští jiný výklad než ten, že odvolací soud může soudu prvního stupně pouze nařídit doplnění jeho rozhodnutí dle § 166 odst. 1 občanského soudního řádu. Není však oprávněn toto rozhodnutí sám doplnit.

III. Jestliže soud prvního stupně vůbec nerozhodl o náhradově nákladovém vztahu mezi některými účastníky či vedlejšími účastníky řízení, pak doplnění rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž se podle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu mění rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, nemůže zahrnovat uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi těmito účastníky či vedlejšími účastníky řízení. Takovéto doplnění by bylo v rozporu s § 166 odst. 1 a § 222 odst. 2 občanského soudního řádu a na jeho základě stanovená povinnost k náhradě nákladů řízení by zakládala porušení práva účastníka či vedlejšího účastníka řízení, jemuž byla uložena, na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3769/18, ze dne 29. 1. 2019


23.01.2019 00:01

Změna právního posouzení věci ze strany soudu nižšího stupně

Je-li věc soudu nižšího stupně vrácena k dalšímu řízení poté, kdy bylo rozhodnutí soudu nižšího stupně zrušeno podle § 243e odst. 2 o. s. ř., nemusí právní posouzení věci ze strany soudu nižšího stupně odpovídat právním názorům, které vyjádřil v předchozím (zrušeném) rozhodnutí (což platí i ve vztahu k otázkám, ohledně nichž odvolací soud není vázán právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 o. s. ř.). Za všech okolností je však nutné vyžadovat, aby soud nižšího stupně „odklon“ od svého dřívějšího právního posouzení věci přesvědčivě zdůvodnil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 ICdo 179/2017, ze dne 23. 10. 2018


04.01.2019 00:02

Nepřípustné novoty v odvolacím řízení

Novými skutečnostmi (potažmo důkazy) z pohledu ustanovení § 205a o. s. ř. mohou být pouze okolnosti, jimiž má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak byl dosud zjištěn, které nebyly uplatněny již před soudem prvního stupně.

Podpora právní argumentace o závěry aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu, která nevychází z tvrzení měnícího skutkový stav věci, není nepřípustnou novotou v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5795/2016, ze dne 27. 9. 2018


04.12.2018 00:01

Poplatková povinnost v odvolacím řízení od 30. 9. 2017

Poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 28. 8. 2018


04.12.2018 00:00

Odvolací přezkum rozhodnutí o odměně ustanoveného advokáta

I. Proti usnesení o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta jsou oprávněni podat odvolání i účastníci (vedlejší účastníci) řízení, kteří jsou potenciálně povinni nahradit náklady řízení spočívající v odměně advokáta placené státem.

II. Zásady, vyjádřené v ustanoveních § 206 a § 212 o. s. ř., se uplatní nejen tehdy, byly-li výroky přijaty v samostatném usnesení soudu prvního stupně, ale i tehdy, byly-li výroky obsaženy v jediném rozhodnutí soudu prvního stupně.

III. Rozhodování o přiznání odměny ustanoveného zástupce - advokáta a náhrady jeho hotových výdajů je samostatným rozhodováním o vztahu mezi ustanoveným zástupcem - advokátem a státem - soudem, jenž svým osudem není spojen s výsledkem řízení ve věci samé ve smyslu § 212 písm. a) o. s. ř.

Odvolacímu soudu je zde třeba vytknout, že při projednávání odvolání žalobkyně, které podala jen do části výroku I. usnesení soudu prvního stupně, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně také ve výroku II. [o přiznání odměny za zastupování a hotových výdajů ustanoveného advokáta] a ve výroku III. (o náhradě nákladů řízení státu podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř.), ačkoliv odvoláním žalobkyně nebyly napadeny a nestaly se proto předmětem odvolacího řízení; jako samostatné výroky nabyly právní moci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3776/2016, ze dne 17. 8. 2018


< strana 1 / 14 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů