// Profipravo.cz / Žaloba o určení, naléhavý právní zájem

Žaloba o určení, naléhavý právní zájem

02.08.2019 00:04

ÚS: Obcházení účelu a smyslu restitučního právního předpisu

Měla a mohla-li určitá osoba vědět, že v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku ve vztahu k určité nemovitosti je osobou oprávněnou k jeho uplatnění a že některý z restitučních důvodů výslovně dopadá na její situaci, nelze považovat bez ohledu na další vývoj judikaturního výkladu těchto restitučních důvodů za porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny či na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny, jestliže obecné soudy zamítnou její žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti s odkazem na to, že by tím byl obcházen účel a smysl daného restitučního právního předpisu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 987/18, ze dne 2. 7. 2019


31.07.2019 00:01

Souběh incidenční žaloby o určení vlastnictví a incidenční vylučovací žaloby

I. Spor o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, zahájený v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, je incidenčním sporem ve smyslu § 159 odst. 1 insolvenčního zákona. K projednání takového sporu jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

II. Při souběhu incidenční žaloby o určení vlastnictví a incidenční vylučovací žaloby, jejímž základem je mezi týmiž účastníky spor o vlastnické právo k témuž majetku, je namístě zvažovat, zda řízení o vylučovací žalobě nemá být přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto, že probíhá řízení (řízení o určení vlastnictví), v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

III. Ignorovat existenci určovacího sporu zahájeného v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka žalobcem u Městského soudu v Brně jen proto, že žalobce takovým postupem nesprávně posoudil pravidla věcné příslušnosti nastavená k projednání takových sporů ustanovením § 7a insolvenčního zákona, by v posuzované věci (incidenčním vylučovacím sporu) odvolací soud mohl, jen kdyby řízení u Městského soudu v Brně již pravomocně skončilo, nebo kdyby v onom řízení již bylo vydáno (jakkoli nesprávné) rozhodnutí, jímž by nadřízený vrchní soud určil, že k projednání a rozhodnutí takových věcí jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. V takovém případě by totiž konečný výsledek takového sporu nebo jakýkoli budoucí možný výsledek takového sporu byl pro rozhodnutí o vylučovací žalobě právně bezcenný s přihlédnutím k dikci § 231 odst. 1 insolvenčního zákona. Tak tomu zde však nebylo.

Mohl-li odvolací soud očekávat v souladu s dikcí § 7a písm. b) insolvenčního zákona a § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona, že žaloba podaná nesprávně u Městského soudu v Brně bude (může být) v prvním stupni projednána a rozhodnuta insolvenčním soudem (jemuž náleží k vyřízení), pak bylo jeho úkolem nepřijímat (nevydávat) rozhodnutí o vylučovací žalobě (v níž vlastnictví řešil jako otázku předběžnou), dokud se povaha sporu probíhajícího u Městského soudu v Brně nevyjasní. Jestliže tak odvolací soud neučinil a rovnou ve věci rozhodl, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 169/2017, ze dne 30. 4. 2019


25.04.2019 00:01

Naléhavý právní zájem na určení, zda manželství trvá

I. Lze-li pochybnosti o pravdivosti zápisu v matriční knize odstranit využitím přípustných opravných prostředků v řízení o rozvod manželství, pak není dán naléhavý právní zájem na určení, zda manželství účastníků trvá. Neuplatní-li účastník v zákonem stanovené době přípustné opravné prostředky, pak výsledný stav (svědčící pro rozvod manželství) nelze napravit obecnou určovací žalobou, neboť opačný závěr by vedl k nepřípustné možnosti dosáhnout změny osobního statusu mimo právní prostředky k tomu určené (řízení ve statusových věcech manželských) a ve svém důsledku k obcházení zákona.

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.

II. Obecnou žalobu na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není dle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nelze zaměňovat s žalobou na určení, zda tu manželství je či není podle ustanovení § 371 písm. a) z. ř. s., neboť ta se uplatní pouze v případě tzv. zdánlivého manželství (§ 677 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5427/2016, ze dne 23. 1. 2019


25.02.2019 00:00

Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke kanalizační přípojce

Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva může být dán také s ohledem na to, že je mezi účastníky sporné, kdo je vlastníkem dotčené věci a kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu či do ní investovat prostředky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3877/2018, ze dne 27. 11. 2018


13.12.2018 00:00

Překážka věci pravomocně rozhodnuté v případě určovací žaloby

Pro odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je nutné rozhodnout ve vztahu mezi všemi zapsanými vlastníky (spoluvlastníky), kteří se takového řízení musí účastnit. Proto není možné uzavřít, že jde o totožnou věc v případě řízení, ve kterém vystupují pouze někteří ze zapsaných spoluvlastníků a řízení, kterého se účastní všichni spoluvlastníci. Taková řízení se totiž netýkají stejných osob.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3385/2016, ze dne 18. 9. 2018


03.01.2018 00:02

Žaloba na určení, že věc je předmětem dosud nevypořádaného SJM

Právní názor, uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, týkající se naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví nemovitosti v zaniklém, avšak doposud nevypořádaném SJM účastníků, již není pro nemovitosti evidované v katastru nemovitostí použitelný. Občanský zákoník z roku 2012 zavedl plně princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů.

Je-li tedy v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o. z., § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb.), bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, ze dne 20. 9. 2017


14.12.2017 00:00

Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva předchůdce ke dni úmrtí

Není dána existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva předchůdce ke dni úmrtí v případě, že po úmrtí nastaly právní skutečnosti, které bez ohledu na to, že předchůdce vlastníkem byl, vlastnictví žalobce vylučují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2540/2017, ze dne 20. 9. 2017


06.10.2017 00:02

Naléhavý právní zájem na určení vlastníka stavby na cizím pozemku

Vlastník pozemku, na kterém je umístěna stavba ve vlastnictví jiné osoby, má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem této stavby. Skutečnost, že jednání účastníků zatím nesměřuje k realizaci právního vztahu z předkupního práva (či jeho porušení), nemůže být sama o sobě důvodem zamítnutí žaloby.

Mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby na něm umístěné existuje podle okolností řada právních vztahů – nejde jen o předkupní právo, ale i o příp. nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které vlastník stavby získává užíváním cizího pozemku, nemá-li k jeho užívání právní důvod, o zajištění přístupu ke stavbě a náhradu újmy tím způsobené vlastníkovi pozemku; vlastník pozemku má též právo vědět, kdo je podle hmotného práva jeho partnerem při jednání ohledně úpravy vzájemných právních vztahů. I když je do jisté míry (zejména je-li v dobré víře ohledně práva evidovaného v katastru nemovitosti) chráněn zásadou materiální publicity, nelze mu v případě, že má o skutečném („naturálním“) vlastnictví stavby pochybnost, odepřít naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem stavby. Ostatně již samotné podání žaloby na určení, že vlastníkem stavby je někdo jiný než knihovní vlastník, může zpochybnit dobrou víru žalobce a tím i uplatnění uvedené zásady vůči němu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 252/2017, ze dne 27.6. 2017


14.09.2017 00:00

K řetězení pracovních poměrů na dobu určitou

Dovolací soud setrvává na názoru, že sjednání trvání pracovního poměru na dobu určitou je v rozporu s ustanovením § 39 odst. 2 až 4 zák. práce, jen jestliže to bylo určeno pravomocným rozhodnutím soudu. Chce-li proto zaměstnanec dosáhnout změny pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou na základě fikce podle ustanovení § 39 odst. 5 věty druhé zák. práce, nestačí pouze, aby zaměstnavateli písemně oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, ale musí též ve dvouměsíční prekluzívní lhůtě podle ustanovení § 39 odst. 5 věty druhé zák. práce podat u soudu žalobu o určení, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zák. práce. Nebyla-li taková žaloba podána (nebo byla podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty), skončí pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby, i kdyby trvání pracovního poměru na dobu určitou bylo skutečně sjednáno v rozporu s ustanovením § 39 odst. 2 až 4 zák. práce.

Zároveň je třeba mít v této souvislosti na zřeteli, že žalobu podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce nelze zaměňovat s určovací žalobou podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. (např. na určení, že pracovní poměr trvá). Předmětem žaloby podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce, zda byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zák. práce, je existence právní skutečnosti, nikoli přímo určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Žaloba podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce je vůči žalobě podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. ve vztahu speciality. V rámci řízení o určení, že pracovní poměr trvá, se proto nelze zabývat zkoumáním splnění podmínek stanovených v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zák. práce, a to ani jako předběžnou (prejudiciální) otázkou. Z toho vyplývá, že na rozdíl od žaloby podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce, kde právní zájem na požadovaném určení vyplývá přímo z tohoto ustanovení a není potřebné jej za řízení výslovně tvrdit ani prokazovat, je v případě žaloby na určení, že pracovní poměr trvá, v každém jednotlivém případě zapotřebí, aby byl dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. na tomto určení.

Vzhledem k uvedenému je nepochybné, že žalobu podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce, s níž zákon výslovně počítá jako se zvláštním procesním prostředkem sloužícím buď zaměstnavateli k obraně proti zákonné domněnce, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, nebo zaměstnanci k potvrzení, že tato zákonná domněnka nastala, nelze nahradit žalobou na určení, že pracovní poměr trvá. Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce na určení, že (ne)byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zák. práce, skončil pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby. Nebyla-li uvedená otázka určena pravomocným rozhodnutím soudu o žalobě podle ustanovení § 39 odst. 5 zák. práce, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně uplynutím sjednané doby, ledaže by pracovní poměr na dobu určitou nebyl sjednán platně z jiného důvodu než v rozporu s ustanovením § 39 odst. 2 až 4 zák. práce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1211/2017, ze dne 26. 6. 2017


11.08.2017 00:02

ÚS: Naléhavý právní zájem u negativních určovacích žalob

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy vyložily naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti smlouvy v rozporu se smyslem a účelem tohoto zákonného požadavku, a zasáhly tak do práv stěžovatelů na přístup k soudu. Míra zásahu obecných soudů do práva na přístup k soudu neodpovídala legitimnímu cíli sledovanému zákonem zakotveným požadavkem naléhavého právního zájmu u určovací žaloby. Žaloba o určení neplatnosti smlouvy zde plní požadovanou preventivní funkci; rozhodnutí o ní je objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení žalobce a předejít případným budoucím sporům. Zásah obecných soudů do ústavně zaručeného práva stěžovatelů na přístup k soudu proto Ústavní soud neshledal přiměřeným.

Jednáním obecných soudů bylo porušeno právo na přístup k soudu v samotné své podstatě. Nelze totiž opomenout, že k odpovídající nápravě není ze strany stěžovatelů možné dospět jinak než určovací žalobou.

Obecné soudy vyložily v posuzované věci zákonný postulát naléhavého právního zájmu na určovací žalobě flagrantně nesprávným způsobem. Jejich interpretace a aplikace podústavního práva založila v kontextu zjištěných skutečností porušení práva stěžovatelů na přístup k soudu. Takový postup soudů odporuje principu právní jistoty a zákazu libovůle. Stalo se tak navíc v situaci, v níž bylo zapotřebí ad hoc reflektovat slabší pozici stěžovatelů v dané fázi smluvního vztahu. Jakkoli Ústavní soud respektuje převažující zdrženlivost obecných soudů vůči meritornímu projednávání určovacích žalob, pramenící z jejich implicitní kolize se žalobou na plnění a též z jejich potenciální „nevykonatelnosti“, v daném případě došlo k nepřijatelně striktnímu posouzení procesní podmínky zakotvené v § 80 o. s. ř., bez náležité reflexe hmotněprávního stavu. Ne vždy postačí k ochraně práv žaloba na plnění; někdy je nevyhnutelné postavit právo či právní vztah najisto, a to i cestou negativní určovací žaloby.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1440/14, ze dne 11. 7. 2017


27.02.2017 00:00

Právní zájem na určení, že společnost je či není vlastníkem určitého majetku

Nejvyšší soud se opakovaně zabýval otázkou aktivní věcné legitimace akcionáře (společníka) společnosti a jeho naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti právních úkonů, resp. určení, že společnost je či není vlastníkem určitého majetku. Z jeho rozhodnutí se podává, že:

1) Uzavře-li akciová společnost (či společnost s ručením omezeným) smlouvu o převodu nebo nájmu podniku či jeho části, popř. smlouvu o převodu významné části majetku společnosti na třetí osobu, jde o právní skutečnost, jež může mít významný vliv na právní a majetkové poměry společnosti, a tedy zprostředkovaně i na právní a majetkové poměry jejích akcionářů (společníků).

2) Má-li uzavření takové smlouvy významný vliv na právní a majetkové poměry akcionářů (společníků), svědčí akcionáři (společníku) aktivní věcná legitimace v řízení o určení neplatnosti této smlouvy, popř. o určení vlastnického práva k věcem (majetku) smlouvou převáděným (či určení toho, zda tu nájemní právo k podniku je či není).

3) Posouzení toho, zda se uzavření takové smlouvy významně dotýká i právního a majetkového postavení akcionáře (společníka), a zda tedy lze akcionáři (společníku) přiznat aktivní věcnou legitimaci v řízení výše uvedených, závisí na okolnostech konkrétního případu.

4) Současně platí, že svědčí-li akcionáři (společníku) aktivní věcná legitimace a nemá- li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (takovou smlouvou) dotčená práva, má zásadně i naléhavý právní zájem na určení, že dotčená smlouva je neplatná, popř. určení vlastnictví k dotčenému majetku (či určení toho, zda tu nájemní právo k podniku je či není).

Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, nabývá-li společnost za úplatu představující významnou část jejího majetku pozemky (či jiný nepeněžitý majetek).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, ze dne 30.11. 2016


19.08.2016 00:03

ÚS: Určovací žaloba v případě uplynutí restitučních lhůt

Určovací žaloba je přípustným způsobem uplatnění nároků na odčinění majetkových a nemajetkových křivd, způsobených mocenskými orgány Třetí říše v letech 1938 – 1945, jestliže se jedná o nároky vůči státu a nezasahující do práv jiných osob. Není obcházením restitučních předpisů, jestliže stěžovatel uplatňuje své nároky určovací žalobou, protože je nemohl bez vlastní viny a pro vážnou překážku podle restitučních předpisů uplatnit včas a uplatňuje je bez zbytečného odkladu po odpadnutí této překážky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3943/14, ze dne 2. 8. 2016


21.07.2016 00:03

Překážka věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení

Pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě na zaplacení slevy z kupní ceny sporných (zaknihovaných) akcií či bezdůvodného obohacení získaného prodávajícím z neplatné smlouvy o převodu sporných (zaknihovaných) akcií, v němž soud jako předběžnou otázku posuzoval platnost kupní smlouvy (o převodu sporných akcií), nevytváří překážku věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. pro řízení o žalobě na určení vlastnictví ke sporným akciím.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 468/2015, ze dne 27. 4. 2016


21.07.2016 00:00

Žaloba o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni

I. Naléhavý právní zájem na určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni ve prospěch žalovaného je zde dán, jestliže účelem žaloby je výmaz tohoto práva z katastru nemovitostí. To, že žalovaný věcné břemeno nevyužívá ani jej využívat nechce, nemění nic na tom, že je toto právo ve prospěch žalovaného zapsáno do katastru nemovitostí a pokud žalobce tvrdí, že neexistuje, nelze mu upřít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ostatně není vyloučeno, že žalovaný věcné břemeno vykonávat začne, proto je žalobce oprávněn žádat určení jeho neexistence, čímž se naplňuje preventivní funkce určovací žaloby.

II. Hypotetická obava o to, že účastníci – ač k tomu jsou povinni – soudní rozhodnutí nebudou respektovat, je irelevantní při posuzování naléhavého právního zájmu žalobce na určení práva nebo právního vztahu. Upření možnosti žalobce žádat určení neexistence věcného břemene z tohoto důvodu by v důsledku znamenalo odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4366/2015, ze dne 20. 4. 2016


25.04.2016 00:02

Žaloba o určení neplatnosti smlouvy uzavřené v rámci obchodní veřejné soutěže

Účastníku obchodní veřejné soutěže svědčí aktivní věcná legitimace v řízení o určení neplatnosti smlouvy, uzavřené v rámci obchodní veřejné soutěže mezi vyhlašovatelem soutěže a jiným účastníkem (navrhovatelem).

Je-li neúspěšný účastník obchodní veřejné soutěže, jehož návrh vyhlašovatel neakceptoval, aktivně věcně legitimován k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi vyhlašovatelem a jiným účastníkem soutěže (navrhovatelem), a nemá-li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (uzavřenou smlouvou dotčená) práva, má zásadně i naléhavý právní zájem na takovém určení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, ze dne 10. 2. 2016


17.02.2016 00:00

Žaloba na určení neplatnosti pasportu stavby (domu)

Z přednesů žalobkyně v průběhu řízení a jejích procesních stanovisek je zřejmé, že se nedomáhala zrušení rozhodnutí správního orgánu, nedomáhala se ochrany proti nečinnosti správního orgánu ani se nedomáhala ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, nýbrž toliko se domáhala určení neplatnosti pasportu stavby, na jehož základě měla žalobkyni vzniknout újma. Žalobkyně také výslovně odmítá poskytnutí ochrany prostřednictvím správního řízení před příslušným stavebním úřadem či prostřednictvím soudního řízení před správními soudy, neboť zdůrazňuje, že pasport domu byl vyhotoven žalovanými a jeho vyhotovením mělo dojít k újmě na straně žalobkyně.

Za dané situace dospěl proto dovolací soud k závěru, že i s ohledem na právo na přístup k soudu, jehož se dovolatelka ostatně sama dovolávala, není namístě postup podle § 104b o. s. ř. a je třeba se návrhem dovolatelky na určení neplatnosti pasportu stavby zabývat v civilním soudním řízení. Pro úplnost dovolací soud dodává, že jeho závěr o pravomoci soudů rozhodujících v civilním řízení však nikterak nepředjímá bez dalšího též důvodnost nároku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3460/2015, ze dne 24. 11. 2015


21.01.2016 00:00

Žaloba nájemce na určení vlastnictví k jím užívané budově

I. Nájemce má naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. na určení, kdo je vlastníkem jím užívaných pozemků. Tento právní závěr platí i v případě, že jde o určení vlastnického práva k budově, která dosud není součástí pozemku.

II. Samotná okolnost, že mezi stranami je veden spor o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout v důsledku užívání sporné nemovitosti, nevylučuje naléhavý právní zájem žalobce, který tvrdí, že je nájemcem nemovitosti, jejíž vlastnictví je sporné, o určení, kdo je jejím vlastníkem. Takové určení, obsažené ve výroku rozhodnutí, vytvoří mezi všemi stranami pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a jejich evidenci v katastru nemovitostí; předejde se tak případně dalším sporům o plnění či určení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, ze dne 30. 9. 2015


29.07.2015 00:01

Určení neplatnosti smlouvy uzavřené státní příspěvkovou organizací

Zřizovatel státní příspěvkové organizace, který si vyhradil schvalování smluv uzavřených jím zřízenou státní příspěvkovou organizací podle § 12 odst. 6 zákona o majetku ČR, je aktivně věcně legitimován a svědčí mu naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy, kterou uzavřela jím zřízená státní příspěvková organizace při absenci poskytnutí souhlasu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 366/2015, ze dne 20. 5. 2015


03.03.2015 00:00

Žaloba o určení jako výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku

Žalobu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle § 80 písm. c) o. s. ř., nelze zamítnout s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák. Je tomu tak proto, že žaloba o určení nesměřuje k výkonu práva a rozhodnutí o ní je deklaratorní povahy, nezakládají se jím žádná práva a povinnosti, pouze se jím konstatuje, zda tu určitý právní vztah či právo je či není.

Uvedený závěr se obdobně prosadí i při úvaze o aplikaci § 265 obch. zák. Jinými slovy žalobu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, nelze zamítnout z důvodu, že jde o výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2680/2013, ze dne 30. 10. 2014


03.02.2015 00:01

K naléhavému právnímu zájmu na určení, že nemovitosti jsou v SJM

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 31 Cdo 1726/2012 (ve skutkových poměrech, kdy po zániku SJM žaloval jeden manžel druhého a domáhal se určení, že označené nemovitosti jsou ve SJM) zaujal právní názor, že shledává přiléhavým (bez potřeby zobecňujících přesahů) úsudek obsažený ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4709/2009, podle kterého žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jelikož se mohla domoci téhož žalobou na plnění (žalobou o vypořádání již zaniklého společného jmění manželů).

Tyto závěry je třeba respektovat, ovšem vždy je nezbytné použitelnost uvedených rozhodnutí posuzovat s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu. Pokud totiž předmětné nemovitosti podle stavu zápisů v katastru nemovitostí vlastní třetí osoba, pak je zapotřebí si vždy vyložit, zda závěr, že vlastnictví k předmětnému nemovitému majetku lze řešit jako předběžnou otázku v řízení o vypořádání SJM, je uplatnitelný i v takto popsané skutkové situaci. Odpověď je nasnadě. Vzešlo-li by z řízení o vypořádání SJM rozhodnutí, v němž by byla řešena jako předběžná právní otázka platnosti právního úkonu dle převodní smlouvy, jíž jeden z manželů převedl vlastnické právo k nemovitosti v SJM do vlastnictví třetí osoby, a to tak, že taková smlouva v důsledku uplatněné námitky relativní neplatnosti druhým manželem je neplatná, a proto tento nemovitý majetek tvořil (příp. rozvodem zaniklé a dosud nevypořádané) SJM a z tohoto důvodu mohl se stát předmětem (soudního) vypořádání SJM, pak by se takové rozhodnutí nejenže nijak nemohlo dotknout právní sféry třetí osoby, resp. stávajícího „katastrálního vlastníka“, jenž nebyl účastníkem řízení o vypořádání SJM, ale zajisté by ani nemohlo vyvolat příslušnou změnu zápisů v katastru nemovitostí. Nemohlo by – oproti předcházející době – dojít ani k založení tzv. duplicitního vlastnictví, neboť příslušný katastrální úřad by zápis (nyní již ve formě vkladu) podle takového rozsudku (podle něhož by předmětný nemovitý majetek připadl do vlastnictví toho kterého z bývalých manželů) vůbec nepovolil, jelikož ve vkladovém řízení má mj. za povinnost dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) zkoumat, zda navrhovaný vklad podle předložené veřejné listiny navazuje na dosavadní zápisy v katastru, což by v tomto případě splněno nebylo (jelikož kromě okruhu účastníků v rozsudku o vypořádání SJM, jenž by byl předložen ke vkladu, by v katastru nemovitostí jako vlastník téže nemovitosti vystupovala třetí osoba podle jiného tzv. nabývacího titulu; tento nesoulad, jenž byl za předchozí právní úpravy při kumulaci tzv. nabývacích titulů řešen zmíněným zápisem duplicitního vlastnictví, však katastrální úřad není oprávněn řešit jinak, a proto by vklad za takové skutkové konstelace musel zamítnout).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3595/2014, ze dne 17. 12. 2014


< strana 1 / 9 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů