// Profipravo.cz / Procesní shrnutí
Procesní shrnutí
02.02.2023 00:02
Nabytí vlastnictví před vznikem soudcovského zástavního práva
Dovolací soud se ve své rozhodovací praxi již (při výkladu pojmu pozdějšího vlastníka pro účely ustanovení §338d odst. 2 o. s. ř.) věnoval posouzení situace, že byl pravomocně nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, jehož pořadí se řídí dnem podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, avšak s účinky předcházející tomuto dni byl proveden vklad vlastnického práva jiné osoby, byť o vkladu vlastnického práva bylo katastrálním úřadem rozhodnuto až po datu podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 108/2005 Nejvyšší soud uzavřel, že „není důvod lišit mezi zastavenou (soudcovským zástavním právem) cizí věcí ‚vůbec‘ a tou ‚cizí‘ věcí, jejíž vlastnictví sice povinnému z titulu původně svědčilo, ale která již před zahájením řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (tj. před jeho vznikem) byla převedena na třetí osobu (resp. tehdy nastaly účinky vkladu do katastru nemovitostí). Tato třetí osoba není ani vlastníkem pozdějším, nýbrž ‚dřívějším‘, a její nemovitost byla (bez ohledu na to, že případně byly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ve smyslu závěrů zmiňovaného judikátu R 55/2001) zastavena jako (vůči povinnému) věc cizí.“ Dovolací soud shledal účelné a praktické, aby třetí osoba mohla dosáhnout zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci, aniž by musela nejprve dosáhnout odstranění zástavního práva v řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (vylučovací žalobou a návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva).
Pro nyní posuzovanou věc platí, že osoba, která nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem s účinky předcházejícími okamžiku vzniku soudcovského zástavního práva, může jednak podat vylučovací žalobu (v řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva) a následný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, a po tomto odstranění zástavního práva může podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí. Tato osoba může postupovat i tak, že podá přímo návrh na zastavení exekuce prováděné prodejem předmětných nemovitých věcí z důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a § 52 odst. 1 ex. řádu, přičemž tímto postupem nedojde ke zkrácení procesních práv, neboť řízení o zastavení exekuce se vede mezi stejnými účastníky (jako řízení o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva) a je posuzován stejný okruh rozhodných skutečností. Důvodem, pro který nelze rozhodnutí vykonat, je vlastnické právo této osoby, jež je nabyla s účinky předcházejícími vzniku soudcovského zástavního práva.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3004/2021, ze dne 16. 11. 2022
02.02.2023 00:01
K totožnosti předmětu řízení (vyloučení majetku z exekuce vs. zastavení)
Rozhodovací praxe obecných soudů je ustálena v závěru, podle kterého tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení.
V posuzované věci podal povinný vylučovací žalobu (na vyloučení majetku z exekuce prováděné prodejem předmětných nemovitých věcí) i návrh na zastavení exekuce sice na základě shodných skutkových tvrzení a v řízení mezi totožnými osobami (zároveň je při posuzování překážky věci pravomocně rozhodnuté nevýznamné, že vylučovací žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace povinného), avšak podstatné je to, že u obou řízení se lišil předmět řízení v tom, co bylo návrhem požadováno (vyloučení věci z exekuce oproti zastavení této exekuce). Nemohlo se proto jednat o tutéž věc.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3004/2021, ze dne 16. 11. 2022
17.01.2023 00:02
Ustanovení opatrovníka účastníku řízení stiženému duševní poruchou
Účastníku řízení, který není zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí nebo opatrovníkem a který pro duševní poruchu není schopen řádně vykonávat svá procesní práva, soud – neučiní-li jiné vhodné opatření [např. nepřeruší-li řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby skončení probíhajícího řízení o svéprávnosti, nebo proto, že dal podnět k zahájení takového řízení] – ustanoví podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka, který ho bude v řízení zastupovat; soud přitom vezme v úvahu zejména povahu uplatněného nároku, dosavadní délku řízení a – probíhá-li – též pokročilost řízení o svéprávnosti dotčeného účastníka.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1768/2022, ze dne 31. 10. 2022
17.01.2023 00:01
Doručování nařízení belgického soudního vykonavatele
I. Doručení královskému prokurátorovi ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku lze považovat za účinné tehdy, jestliže zadavatel či soudní vykonavatel učinili všechny rozumné kroky či vynaložili rozumnou námahu ke zjištění místa bydliště, pobytu nebo zvoleného pobytu povinné osoby. Zda takové kroky byly učiněny, záleží vždy na konkrétních okolnostech věci.
II. V souzené věci bylo zjištěno, že povinný jako belgický státní občan neměl od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 v belgickém národním registru osob hlášené žádné bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, přestože byl po toto období v Belgii stále registrován (od 11. 1. 2008 však bez známé adresy, když poslední adresa povinného byla tohoto dne úředně odstraněna). Dne 15. 12. 2016 nahlásil adresu svého aktuálního pobytu v České republice.
Jestliže za dané situace oprávněný, resp. jej zastupující soudní vykonavatel (jako profesionál v daném oboru), nenalezl v belgickém národním registru osob bydliště povinného, lze uzavřít, že oprávněný provedl všechny rozumné možné kroky k zjištění bydliště povinného ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku (ve světle výkladu v judikatuře Kasačního soudního dvora Belgie). Nelze tak souhlasit s povinným, že mezi takové rozumné kroky lze v dané věci zařadit i svépomocné zjišťování bydliště či pobytu povinného pomocí různých internetových vyhledavačů či sociálních sítí.
Skutečnost, že soudní vykonavatel nezjistil bydliště povinného, způsobil sám povinný tím, že v období od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 neplnil svoji oznamovací povinnost uloženou mu belgickým zákonem ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu (ve spojení s Královským rozhodnutím ze dne 16. 7. 1992 o registrech obyvatel a registru cizinců).
Lze tak učinit závěr, že oznámení - nařízení soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 bylo (platně) doručeno královskému prokurátorovi u soudu prvního stupně v Limburku v souladu s čl. 40 belgického soudního zákoníku, čímž došlo k přerušení (civilnímu zastavení) běhu promlčecí lhůty a započetí běhu nové desetileté promlčecí lhůty (čl. 2244 §1 věta první ve spojení s čl. 2262bis §1 větou první belgického občanského zákoníku), která v době zahájení exekučního řízení ještě neuplynula (skončí až 2. 6. 2024).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1567/2022, ze dne 7. 9. 2022
09.01.2023 00:02
Jednání za právnickou osobu v občanském soudním řízení
Za právnickou osobu v občanském soudním řízení jedná především – jak vyplývá z ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – člen statutárního orgánu. Tvoří-li statutární orgán právnické osoby více osob (tj. jde-li o kolektivní orgán, jako je např. představenstvo akciové společnosti nebo představenstvo družstva), jedná za právnickou osobu předseda tohoto statutárního orgánu, popřípadě člen tohoto orgánu, který tím byl pověřen (je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna). Zatímco předseda statutárního orgánu jedná za právnickou osobu bez dalšího pověření, člen tohoto orgánu může za právnickou osobu jednat jen v případě, že tím byl pověřen (buď ad hoc, nebo ve všech, anebo jen v některých věcech). Z povahy věci plyne, že pověření jinému členovi než předsedovi statutárního orgánu uděluje kolektivní statutární orgán. Samotné členství v kolektivním statutárním orgánu právnické osoby oprávnění za tuto osobu jednat před soudem nezakládá.
Neměla-li v posuzované věci žalobkyně předsedu představenstva ani jeho člena, který byl (dříve) představenstvem k jednání za žalobkyni pověřen, nebyla tu osoba oprávněná za ni jednat podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalobkyně nemohla prostřednictvím svého statutárního orgánu činit žádné procesní úkony a nemohl se proto uplatnit ani závěr uvedený v bodě IV stanoviska pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, že procesní úkon, učiněný prostřednictvím datové schránky za podmínek uvedených v § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (ve znění pozdějších předpisů), osobou tam označenou, má stejné účinky jako procesní úkon učiněný písemně a podepsaný osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka, a že je-li osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka, právnická osoba, má takový procesní úkon učiněný prostřednictvím datové schránky stejné účinky jako procesní úkon, který za právnickou osobu písemně učiní a podepíše osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle příslušného procesního předpisu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1755/2022, ze dne 26. 10. 2022
09.01.2023 00:01
K účinkům modifikace SJM ve vztahu ke třetím osobám
I. Pro případ, že k modifikaci společného jmění manželů došlo do 31. 12. 2013, je pro posouzení, zda a do jaké míry lze pro dluh povinného postihnout nyní již výlučný majetek manželky (tedy i právo manželky povinného na vyplacení její pohledávky z účtu), rozhodná právní úprava účinná do 31. 12. 2013, nikoliv právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a to i v případě, že ke vzniku dluhu založeného povinným došlo až po 1. 1. 2014. Modifikací společného jmění manželů je přitom třeba rozumět i tzv. předmanželskou smlouvu, došlo-li k jejímu uzavření do 31. 12. 2013 (srov. NS 20 Cdo 169/2019). Jinými slovy, hmotněprávní účinek modifikace společného jmění manželů, k níž došlo do 31. 12. 2013, je třeba posoudit podle právních poměrů do 31. 12. 2013.
II. Podle čl. XIII bod 4 zák. č. 303/2013 Sb., má být i v případě modifikací společného jmění manželů, k nimž došlo do 31. 12. 2013, na základě žádosti obou manželů proveden zápis modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Z dikce tohoto ustanovení však samo o sobě nevyplývá, že by se tyto dřívější modifikace měly stát ex post neúčinnými, jestliže po 31. 12. 2013 nedojde k jejich dodatečnému zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu podle § 35l odst. 1 NotŘ. Ze znění citovaného ustanovení se podává, že ustanovení notářského řádu, včetně účinků modifikace ve vztahu ke třetím osobám předpokládaných § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014, se použijí až po zápisu modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Do doby zápisu tedy nelze z existence § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014 činit žádné právní závěry ohledně účinků modifikace společného jmění manželů vůči třetím osobám.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2318/2022, ze dne 4. 10. 2022
02.01.2023 00:02
Porušení generálního inhibitoria faktoringovou smlouvou
Faktoring je nástrojem tzv. provozního financování, které nepochybně lze považovat za běžnou obchodní a provozní činnost podnikatele a které tak současně představuje činnost směřující k udržení a správě jeho majetku. Závěr o tom, zda do tohoto rámce zapadá faktoring, bude v každém jednotlivém případě odvislý od konkrétních podmínek a charakteru podnikatelské činnosti postupitele a obsahu faktoringové smlouvy, které teprve umožní posoudit, zda faktoring je účelným nástrojem provozního financování, nebo jen neefektivním vynakládáním, anebo dokonce účelovým vyváděním finančních prostředků, které se příčí generálnímu inhibitoriu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3622/2020, ze dne 31. 8. 2022
02.01.2023 00:01
Posouzení předpokladů pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká jeho právní závěr, že předpokladem pro zahájení a vedení exekuce je výslovné uznání cizího exekučního titulu a nepostačí pouze existence pravomocného rozhodnutí českého soudu, které se existencí cizího exekučního titulu zabývalo jen jako předběžnou otázkou. Dovolací soud se s uvedenou námitkou dovolatele neztotožňuje; výslovné uznání cizího rozhodnutí je nezbytným předpokladem pro jeho exekuci, když na tomto náhledu není na místě ničeho měnit ani v právních poměrech účinných od 1. 1. 2022, kdy k takovému uznání dochází v rámci exekučního řízení.
Posouzení předpokladů pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu nebo předpokladů pro jeho uznání jako předběžné otázky v předcházejícím nalézacím řízení nezakládá ve vztahu k návrhu oprávněného podle ustanovení § 35 odst. 6 ex. řádu překážku věci pravomocně rozhodnuté a není důvodem pro zastavení řízení o takovém návrhu. Jestliže soud přesto řízení o návrhu zastaví s tím, že předchozí rozsudek nahradil rozhodnutí podle § 35 odst. 6 ex. řádu a výslovného rozhodnutí podle § 35 odst. 6 ex. řádu tak není třeba, musí usnesení o zastavení řízení doručit i povinnému, který je oprávněn toto usnesení napadnout odvoláním a zamezit tak účinku, že na základě tohoto rozhodnutí o zastavení se bude mít v probíhající exekuci za to, že cizí exekuční titul je vykonatelný.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2477/2022, ze dne 18. 10. 2022
20.12.2022 00:02
Ustanovení opatrovníka v případě obstrukčního chování účastníka řízení
Účastníku řízení, který je o probíhajícím řízení informován a se soudem komunikuje, avšak součinnost s ním je vyloučena, neboť soudu odmítá sdělit místo svého pobytu (které se soudu nepodařilo zjistit ani provedeným šetřením) a není zde ani jiná adresa, na kterou mu mohou být doručovány písemnosti, může být ustanoven opatrovník podle ustanovení § 29 odst. 3 OSŘ, neboť nemůže sám plnohodnotně procesně v řízení vystupovat.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2664/2022, ze dne 30. 9. 2022
20.12.2022 00:01
Vyjádření posouzení předběžné otázky formou výroku rozsudku
Posouzení předběžné otázky nemůže být v žádném případě vyjádřeno formou výroku, nýbrž se může projevit jen ve způsobu rozhodnutí o návrhu ve věci samé a může být uvedeno jen v důvodech rozhodnutí.
Tím, že insolvenční soud učinil součástí výroku rozsudku, jímž zamítl odpůrčí žalobu, kterou se insolvenční správkyně domáhala určení neúčinnosti kupní smlouvy, i důvod zamítnutí („neboť toto jednání je neplatné“), tedy nepřípustně (též v rozporu s ustanovením § 153 odst. 2 o. s. ř.) zahrnul do výroku i posouzení předběžné otázky; tím řízení zatížil vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 71/2021, ze dne 15. 9. 2022
07.12.2022 00:02
Objektivní nemožnost provést důkaz svědeckým výslechem
Ačkoli bezvadně předvolaný svědek, který se bez řádné omluvy nedostaví k jednání, porušuje svoji povinnost, kterou mu uložil soud, bez ohledu na to, zda si předvolání převzal, nelze – s odkazem na základní smysl dokazování jako procesu vedoucího k co nejvěrnějšímu zjištění stavu věci – pominout faktickou rovinu. Jestliže se totiž předvolání (toliko) považuje za doručené, aniž by si jej svědek převzal, lze vycházet z toho, že se s obsahem předvolání (ať již úmyslně, či z nedbalosti) neseznámil – k jednání, k němuž byl předvolán, se tak pravděpodobně nedostaví, a proto bude možnost provést důkaz jeho svědeckou výpovědí zmařena.
V tomto kontextu je povinností soudu vynaložit přiměřené (odpovídající) úsilí k tomu, aby bylo možné důkaz výslechem svědka provést. Soud se tedy v prvé řadě pokusí zjistit takové místo, na kterém by bylo možné svědka zastihnout, aby mu předvolání mohlo být doručeno tak, že si jej převezme. K tomu lze využít zejména povinné součinnosti stran, anebo informací dostupných z informačních systémů evidencí osob, které jsou soudu za tímto účelem přístupné. Nedaří-li se předvolání doručit tak, že si jej svědek převezme, lze – za splnění všech zákonných podmínek – využít možnosti nechat svědka předvést. Teprve není-li ani pokus o předvedení svědka úspěšný, může soud uzavřít, že důkaz svědeckým výslechem dané osoby není možný (objektivně jej nelze provést).
K tomu se přitom sluší dodat, že úsilí, které soud věnuje tomu, aby bylo možné důkaz výslechem svědka provést, musí (v kontextu konkrétního řízení) odpovídat významu svědecké výpovědi dané osoby pro to, aby bylo (v konkrétním řízení) možné zjistit stav věci co nejpřesněji. Tím je jinými slovy řečeno, že je povinností soudu postupovat při předvolání svědka přiměřeně okolnostem jednotlivých případů – tedy pokusit se zasahovat do práv předvolávaného svědka co možná nejméně a přitom dbát rychlosti a hospodárnosti řízení v konkrétní věci.
Soud prvního stupně v posuzované věci doručoval svědkovi předvolání na adresu, kterou mu sdělilo sdružení, aniž by si (poté, kdy se mu předvolání vrátilo jako nedoručené) výpisy z příslušných informačních systémů evidencí osob ověřil, že jde o adresu pro doručování (ve smyslu § 46a až 46b o. s. ř.). Za těchto okolností nelze mít svědka za řádně (bezvadně) předvolaného, a proto je přinejmenším předčasné uzavřít, že důkaz jeho svědeckou výpovědí nelze provést.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1051/2021, ze dne 7. 9. 2022
07.12.2022 00:01
Zastavení řízení zahájeného na návrh účastníka podle § 16 ZŘS
Pravidlo § 16 z. ř. s. dopadá jak na řízení, která zahájil soud bez návrhu, tak rovněž na ta, jež byla vedena na podkladě návrhu účastníka řízení. Odpadnutí důvodu pro další vedení řízení upraveného v z. ř. s. musí vést k jeho zastavení (nestanoví-li zákon jinak, jako např. v § 72 z. ř. s.), a to zcela bez zřetele k tomu, zdali řízení bylo zahájeno na návrh nebo z povinnosti úřední na základě usnesení soudu vydaného podle § 13 odst. 2 z. ř. s. Odpadne-li důvod pro další vedení řízení až v průběhu odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí o věci samé, odvolací soud řízení ve věci podle § 211 o. s. ř. a § 16 z. ř. s. zastaví za současného zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně (viz § 222a odst. 1 o. s. ř. per analogiam).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2179/2022, ze dne 12. 8. 2022
24.11.2022 00:02
Použití § 2 lex COVID na lhůtu pro zaplacení soudního poplatku
Ustanovení § 2 lex COVID je třeba vztáhnout per analogiam i na lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, určenou ve výzvě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2076/2021, ze dne 24. 8. 2022
24.11.2022 00:01
Exekuce na základě exekučního titulu získaného odporovou žalobou
Osoba, vůči níž se oprávněný jako věřitel domohl odporovatelnosti právního jednání spočívajícího v převodu majetku, má povinnost strpět exekuci dluhu dlužníka z tohoto majetku jen tehdy, když tento majetek nabyla přímo od dlužníka a nikoliv od osoby odlišné od dlužníka. Taková třetí osoba (zde povinný) totiž nemá k pohledávce oprávněného za dlužníkem žádný právní vztah. Rozsudek, kterým se oprávněný jako věřitel domohl odporovatelnosti darovací smlouvy uzavřené mezi povinným a osobou, která nemovité věci nabyla od dlužníka, tedy sám o sobě neopravňuje věřitele k tomu, aby se uspokojil z předmětných nemovitých věcí, jsou-li nyní ve vlastnictví osoby, která jich nabyla nikoliv od dlužníka, ale od osoby, která je získala od dlužníka. Neexistuje totiž pravomocné rozhodnutí, kterým se oprávněný s úspěchem domohl odporovatelnosti darovací smlouvy, kterou předmětné nemovitosti získal dřívější nabyvatel od dlužníka.
Jinými slovy - úspěch odporovací žaloby oprávněného proti osobě, která věc nenabyla od dlužníka, ale od dřívějšího nabyvatele, po právní stránce nastoluje situaci, jako by předmětná nemovitá věc náležela v pořadí prvnímu nabyvateli, nikoliv dlužníku. Proto exekuční titul získaný takovou odporovou žalobou nezakládá právo oprávněného uspokojit pohledávku za dlužníkem vůči pozdějšímu nabyvateli, protože mezi dlužníkem a pozdějším nabyvatelem takový exekuční titul nezakládá právní vztah, na jehož základě by pozdější nabyvatel měl povinnost strpět exekuční prodej nemovitostí, jež nabyl nikoliv od dlužníka, ale od dřívějšího nabyvatele.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2186/2022, ze dne 1. 9. 2022
18.10.2022 00:02
Prokázání převodu směnky na řad v exekučním řízení
Podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu také její předání nabyvateli. Ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (§ 256 odst. 2 o. s. ř.) je proto třeba vyložit tak, že listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem je na místě za účelem pozitivního rozhodnutí o singulární sukcesi během exekuce (§ 36 odst. 5 ex. řádu) prokázat i předání směnky na řad nabyvateli. Úředně ověřený podpis indosanta (dosavadního oprávněného) na směnce nepostačuje.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1415/2022, ze dne 26. 7. 2022
18.10.2022 00:01
Právní nástupnictví žalovaného, domáhá-li se žalobce nezastupitelného plnění
Jak vyplývá z § 2009 odst. 1 o. z., obecně platí, že povinnost, jíž se žalobce v soudním řízení domáhá, smrtí žalovaného nezaniká. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, že jde o nezastupitelné plnění. Je-li předmětem řízení nárok, jehož uspokojení lze dosáhnout pouze tak, že jej splní osobně žalovaný (např. vytvoření uměleckého díla, vykonání jiné činnosti osobně žalovaným, zdržení se určitého jednání, omluva apod.), zaniká povinnost smrtí dlužníka (žalovaného).
V projednávané věci se žalobkyně domáhá po původním 2. žalovaném nároků na ochranu osobnosti a požaduje po něm (mimo jiné) zadostiučinění formou omluvy. Taková forma zadostiučinění může být poskytnuta pouze konkrétním žalovaným (zde původním 2. žalovaným) jako osobou, která (dle tvrzení žalobce) do jeho osobnostních práv neoprávněně zasáhla. Jen v takovém případě může omluva splnit svůj účel. Ostatně obdobně bylo ve vztahu k nárokům na zadostiučinění za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby nikoli relutární formou posuzováno právní nástupnictví již za předchozí právní úpravy, přičemž z tohoto výkladu, vzhledem k minimální odlišnosti § 579 odst. 1 obč. zák. a § 2009 odst. 1 o. z., lze i nadále vycházet. Jestliže původní 2. žalovaný, po němž se žalobkyně (mimo jiné) domáhala omluvy, zemřel, neumožňuje povaha věci pokračovat v řízení o tomto nároku. Proto soud, který podle § 107 odst. 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto nároku zrušil a řízení o něm zastavil, posoudil věc správně.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1328/2021, ze dne 29. 6. 2022
11.10.2022 00:02
Podání odporu před doručením platebního rozkazu účastníku řízení
Uvádí-li § 172 odst. 1 věta druhá o. s. ř. že soud v platebním rozkazu uloží žalovanému zaplatit žalobci uplatněnou pohledávku do 15 dnů od doručení platebního rozkazu nebo ve stejné lhůtě podat proti platebnímu rozkazu odpor, je třeba toto ustanovení interpretovat tak, že odpor proti platebnímu rozkazu lze podat nejpozději patnáctý den od doručení platebního rozkazu. To ovšem nevylučuje možnost podat odpor (tedy vyjádřit nesouhlas s vydáním platebního rozkazu) ze strany žalovaného před řádným doručením platebního rozkazu. Běžně k tomu nedochází, neboť odeslání platebního rozkazu je zpravidla prvním úkonem, který soud prvního stupně v rozkazním řízení adresuje žalovanému, a tedy mu dává možnost se do tohoto řízení aktivně zapojit. Zpravidla se právě až v okamžiku doručení platebního rozkazu žalovaný dozví, že je proti němu vedeno soudní řízení a o co ve sporu jde. Začátek lhůty je tak pochopitelně vázán na okamžik doručení platebního rozkazu. Vymezí-li se však žalovaný proti platebnímu rozkazu dříve, než je mu doručen, nelze pominout tuto jeho projevenou vůli bránit se proti žalobě a zvrátit tak rozhodnutí soudu. Žalovanému nemůže být v rozporu s dispoziční zásadou odepřeno právo vyjádřit se k meritu věci a činit procesní úkony v řízení, které je proti němu vedeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1775/2021, ze dne 29. 6. 2022
11.10.2022 00:01
K projednatelnosti žaloby „o povolení eutanázie“
I. „Povolení eutanázie“ osobě starší 14 let, která sama takový zásah do své integrity navrhuje a souhlasí s ním, nepředstavuje postup podle § 100 až 102 o. z.; občanský zákoník nepředpokládá, že bude soudem rozhodováno o zásahu do integrity dospělé svéprávné osoby, která s takovým zásahem výslovně souhlasí.
Projednávaná žaloba „o umožnění eutanázie“ tak nepostihuje stav, v němž zákon předpokládá zahájení řízení o zásahu do integrity ve smyslu § 65 z. ř. s., neboť uvedené zákonné ustanovení, jakkoliv velmi kusé, je procesní reflexí hmotněprávní úpravy provedené v § 100 až 103 o. z. a již proto nelze danou procesní úpravu dopadající na zvláštní („nesporná“) řízení použít na jiná zákonem výslovně nepředvídaná řízení o souhlasu (přivolení) k zásahu do integrity. To proto, že výčet věcí projednávaných dle z. ř. s. je taxativní a jiné, než tam uvedené věci (včetně věci právě projednávané) nelze v řízení podle z. ř. s. projednat a je třeba o nich rozhodnout na základě obligatorního návrhu v řízení sporném, podléhajícím zejména pravidlům části třetí o. s. ř.
II. Má-li soud přivolit (souhlasit) se zásahem do integrity, musí výrok jeho rozhodnutí (ať už je návrhu vyhověno či je zamítnut) zvažovaný zásah podle možností popsat natolik určitě, aby jej nebylo možno zaměnit se zásahem jiným.
V projednávané věci se žalobce domáhá („obecnou“ žalobu v řízení sporném) aby „mu byla umožněna eutanázie“. Soud prvního stupně rozhodl o tom, že „návrh navrhovatele, aby soud rozhodl o přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna euthanasie, se zamítá“. Takový výrok je zjevně neurčitý, neboť rozhoduje-li soud o zásahu do integrity, musí vždy jednoznačným a určitým způsobem vymezit k jakému konkrétnímu úkonu (zásahu) je souhlas udílen. Obdobné náležitosti jsou pak kladeny na návrh, jímž je zahajováno řízení, resp. na usnesení o zahájení řízení z moci úřední (jde-li o řízení, které lze podle § 13 odst. 1 a 2 z. ř. s. zahájit i bez návrhu) a samozřejmě i na výrokovou část konečného rozhodnutí ve věci. Uvedené požadavky je třeba mutatis mutandis vztáhnout i na „obecnou žalobu“ projednávanou mimo rámec řízení upravených v § 65 z. ř. s.
Pojem „eutanázie“ je pojmem mnohovýznamovým, a proto právně neurčitým, který sám o sobě, bez dalšího upřesnění, není způsobilý jednoznačně, určitě a nepochybně definovat zásah, jež má být na základě souhlasu (přivolení) soudu proveden. Z obsahu podání žalobce je zřejmé, že zjevně pomýšlí na tzv. vyžádanou eutanázii (na rozdíl od nevyžádané eutanázie či dokonce nedobrovolné eutanázie). I vyžádaná eutanázie má však několik různých a odlišných forem: je totiž nezbytné vnímat distinkci mezi aktivní eutanázií (usmrcením) a pasivní eutanázií (ponecháním umírajícího pacienta bez další léčby, tedy nezahájení léčby nebo přerušení život udržující léčby). Má-li tak být soudem rozhodnuto o návrhu žalobce, je nutné, aby v něm žalobce náležitě vymezil, jaký konkrétní zásah a jakým podrobněji popsaným způsobem má být předmětem rozhodování (souhlasu) soudu. Ostatně žalobce v závěru řízení ústy svého soudem ustanoveného opatrovníka uvedl, že navrhuje, aby soud „povolil podání letálního prostředku navrhovateli lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti navrhovatele, jehož účelem bude ukončení života navrhovatele“, s tímto návrhem (popř. upřesněním původního návrhu) se však soud prvního stupně nijak nevyrovnal.
Odtud plyne, že výrok rozsudku soud prvního stupně je neurčitý a vytýkaný nedostatek nezhojil ani odvolací soud. Dlužno dodat, že projednatelnost návrhu je zákonným procesním požadavkem, jež je občanským soudním řádem kladen na žalobu i v případě, má-li soud za to, že návrh není věcně opodstatněný (projednatelnost má významnou roli při zvažování splnění podmínek řízení, zejména co do překážky zahájeného řízení a překážky věci rozhodnuté).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2237/2022, ze dne 17. 8. 2022
29.09.2022 00:02
Závaznost výroku rozsudku vydaného v řízení o poddlužnické žalobě
I. Z povahy poddlužnické žaloby, již podává jako procesně legitimovaný subjekt věřitel povinného proti dlužníku povinného, plyne, že výrok rozsudku vydaného v řízení o poddlužnické žalobě je (musí být) závazný nejen pro účastníky řízení o poddlužnické žalobě (věřitele povinného a dlužníka povinného), ale také pro nositele práva, jež poddlužnickou žalobou uplatňuje (jako procesně legitimovaný subjekt) věřitel povinného, tj. pro povinného. Jinak řečeno, ustanovení § 315 o. s. ř. rozšiřuje (byť tak činí toliko implicite) ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. závaznost výroku rozsudku, jímž soud rozhodl o poddlužnické žalobě, i na hmotněprávního nositele práva uplatněného poddlužnickou žalobou (povinného).
II. Z řečeného se pro posuzovanou věc podává, že výrok rozsudku vydaného v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, jímž byla J. M. (věřiteli povinné, tj. žalobkyně) přisouzena pohledávka povinné (žalobkyně) za dovolatelkou ve výši 3.450.000 Kč s příslušenstvím z titulu části vypořádacího podílu, na který vznikl žalobkyni nárok v důsledku zániku její účasti v dovolatelce bez právního nástupce, je závazný i pro účastníky řízení v projednávané věci (pro dovolatelku coby dlužníka povinné, tj. žalobkyně, a pro žalobkyni coby nositelku práva, jež bylo uplatněno poddlužnickou žalobou).
Nicméně pro posouzení projednávané věci je rozhodné, zda výše vypořádacího podílu, na nějž vznikl žalobkyni nárok, přesahovala částku přisouzenou v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 věřiteli žalobkyně (J. M.). Řešení této otázky, přijaté v řízení sp. zn. 16 C 16/2013, již pro projednávanou věc závazné není (jde o otázku předběžnou, s níž se soudy v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 vypořádaly toliko v odůvodnění).
Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že princip právní jistoty vyžaduje, aby soudy v projednávané věci zohlednily závěry o výši vypořádacího podílu přijaté v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 a v zásadě z nich vycházely. Řečené nicméně neznamená, že v projednávané věci soudy nemohou dospět k odlišným skutkovým zjištěním (o výši čistého obchodního majetku dovolatelky k rozhodnému dni), zejména liší-li se důkazy provedené v projednávané věci od důkazů provedených v řízení sp. zn. 16 C 16/2013. Opačný závěr odvolacího soudu (který takovou možnost kategoricky vyloučil), ve svém důsledku v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou rozšiřuje závaznost rozsudku vydaného v řízení sp. zn. 16 C 16/2013 i na jeho odůvodnění (řešení předběžné otázky).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 592/2022, ze dne 28. 6. 2022
29.09.2022 00:01
K opomenutí důkazu provedeného v řízení
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že povinnost uvedená v § 157 odst. 2 věty první o. s. ř. zahrnuje též nutnost vyložit v odůvodnění, proč soud ty které z provedených důkazů nevzal za základ svých skutkových zjištění. To platí tím spíše, jedná-li se o důkazy provedené k návrhu strany, jež byla ve sporu neúspěšná. Jestliže soud sice navržené důkazy provede, leč se s nimi v rámci hodnocení důkazů vylíčeného v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádá, zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci.
Důkaz v řízení provedený nelze v rozhodnutí opomenout jen proto, že sám o sobě je v rozporu s tím, co soud s ohledem na své závěry plynoucí z jiných důkazů pokládá za prokázané; takové opomenutí je porušením zásad volného hodnocení důkazů, jakož i povinnosti v rozhodnutí vyložit, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 592/2022, ze dne 28. 6. 2022