// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

24.09.2020 00:02

Dovolání ve věci vrácení ušlých částek do majetkové podstaty dlužníka

Je-li předmětem řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce požadavek na určení neúčinnosti plateb (uskutečněných bankovními převody) a (současně) požadavek na vydání (zaplacení) takto uhrazených částek do majetkové podstaty dlužníka, a nepřevyšuje-li souhrn těchto částek 50.000,- Kč, je dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné jako celek, bez zřetele k tomu, že dovoláním byl napaden též určovací výrok. Předmětem řízení je primárně požadavek na vrácení ušlých částek do majetkové podstaty dlužníka, což se ovšem neobejde bez předchozího či současného určení neúčinnosti příslušného právního jednání dlužníka. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je rozhodná výše (tedy souhrn) požadovaného „peněžitého plnění“, nikoli výše jednotlivých peněžitých „nároků“ (jednotlivých plateb).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 122/2018, ze dne 30. 6. 2020

24.09.2020 00:01

Splnění povinnosti tvrzení odkazem na znalecké posudky

Nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že odkazem na znalecké posudky žalobkyně nesplnily řádně svoji povinnost tvrzení proto, že znalecký posudek představuje důkazní prostředek sloužící k prokázání tvrzených skutečností a nelze jím nahrazovat žalobní tvrzení. Uvedený postup totiž ustálená judikatura výslovně připouští. Otázka přezkoumatelnosti a správnosti znaleckých posudků (např. použití správné metodiky a jejího řádného provedení) a jiných odborných vyjádření je již otázkou hodnocení důkazů, která se týká procesu dokazování a unesení důkazního břemene. Zpochybněním závěrů znaleckého posudku na základě revizního znaleckého zkoumání nelze zpětně zpochybnit existenci skutkových tvrzení z něj vyplývajících.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3536/2018, ze dne 25. 6. 2020

15.09.2020 00:02

Rozhodování o zániku zatížení při exekučním prodeji zástavy

Již ze samotné dikce ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že jde o možnost (nikoli povinnost) soudu (soudního exekutora) rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jsou-li (kumulativně) splněny předpoklady uvedené pod písmeny a) a b) tohoto ustanovení. Zákon tedy poskytuje soudu (soudnímu exekutorovi) prostor, aby v každém jednotlivém případě zvážil, zda je s ohledem na konkrétní okolnosti případu přiměřené, aby závada (nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni) zatěžující zastavenou nemovitou věc, jíž se výkon rozhodnutí (exekuce) týká a jež má být prodána v dražbě, zanikla, a aby tak nebylo přechodem této závady na vydražitele uspokojení zástavního věřitele z výtěžku prodeje zástavy v rozporu se smyslem a účelem zajištění pohledávek prostřednictvím zástavního práva ztíženo nebo dokonce znemožněno.

Rozhodnutí o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni by však na druhou stranu nemělo poskytovat zástavnímu věřiteli (na úkor osob, v jejichž prospěch bylo toto právo zřízeno) neoprávněnou výhodu spočívající v tom, že bude prodejem zástavy bez spravedlivého důvodu dosaženo vyššího výtěžku, než jaký bylo možné očekávat při zřízení zástavního práva. Z výrazu „může“ obsaženého v ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. tedy zároveň vyplývá předpoklad, že soud (soudní exekutor) o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni rozhodne po hlubší úvaze, kterou nelze omezit pouze na zjištění, že jsou kumulativně splněny podmínky uvedené v ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. pod písmeny a) a b). Soud (soudní exekutor) musí vždy vzít v úvahu také konkrétní okolnosti, za kterých nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni zatěžující předmětnou nemovitou věc vzniklo, jakož i dobu, kdy toto právo vzniklo.

Zatěžují-li předmětnou nemovitou věc výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni, lze totéž vztáhnout i na dílčí úvahu soudu (soudního exekutora) o tom, zda je splněna podmínka uvedená v ustanovení § 336a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy zda je věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného. Rovněž při této úvaze je třeba, aby soud (soudní exekutor) přihlédl též k době vzniku těchto závad, ke konkrétním okolnostem a důvodům jejich vzniku, jakož i k době vzniku pohledávky, jež má být uspokojena prodejem nemovité věci (zástavy), a zástavního práva, které k ní bylo zřízeno za účelem zajištění této pohledávky, popřípadě též k dalším okolnostem a podmínkám jejich vzniku. Teprve poté je úvaha soudu (soudního exekutora) o tom, zda má dojít k zániku výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, podložena natolik, aby soud (soudní exekutor) mohl učinit závěr o zániku tohoto věcného práva.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 40/2020, ze dne 1. 7. 2020

15.09.2020 00:01

Částečné zastavení výkonu rozhodnutí ohledně úroku z prodlení

Shledá-li exekuční soud po provedení testu přiměřenosti neústavní (nepřiměřenou) výši úroků z prodlení, je povinen stanovit výši úroků z prodlení, kterou lze s ohledem na komplexní povahu daného závazku považovat za ústavní (přiměřenou) a ve zbylé části exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1655/2020, ze dne 1. 7. 2020

09.09.2020 00:02

Spojení řízení o návrzích podle § 212 odst. 2 o.z. a § 1209 odst. 1 o.z.

Řízení o návrhu podle § 212 odst. 2 o. z. a řízení o návrhu podle § 1209 odst. 1 o. z., týkající se stejného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek a stejného případu zneužití hlasovacího práva, jsou podle § 88 odst. 4 z. ř. s. ze zákona spojena; nemohou probíhat samostatně a rozhodnutím soudu nesmí být ani vyloučena k samostatnému řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 751/2020, ze dne 22. 6. 2020

09.09.2020 00:01

Rozhodování soudu o náhradě za živý a mrtvý inventář

V pravomoci Ministerstva zemědělství při rozhodování podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. není rozhodovat o tom, zda se náhrada za živý a mrtvý inventář přiznává nebo nepřiznává, v jaké výši a podobně; v kompetenci Ministerstva zemědělství je pouze určit subjekt, s nímž má být jednáno o poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář.

Náleží do pravomoci soudu (a nikoli Ministerstva zemědělství) v řízení nalézacím rozhodnout ve věci samé, tedy o tom, zda vůbec a případně v jaké výši přísluší náhrada oprávněné osobě vůči určené osobě povinné. V něm sice soud při svém rozhodování z rozhodnutí správního orgánu o určení osoby, s níž má být o poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář v režimu ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. jednáno, vychází, nicméně jejím řešením není vázán a může ji posoudit, stejně tak jako všechny další pro věc rozhodné skutečnosti, samostatně. Soud tudíž v řízení o tom, zda právo na náhradu bude přiznáno, z aktu ministerstva vychází podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. jen v otázce, k níž se daný akt vyslovuje, tedy v otázce určení povinné osoby (aniž by to ovšem znamenalo, že tuto otázku soud nemůže posoudit v odůvodněných případech jinak), jež není spjata se závazným stanovením povinnosti poskytnout náhradu ve vymezeném rozsahu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 982/2020, ze dne 20. 5. 2020

27.08.2020 00:02

Zastavení exekuce na základě fikce souhlasu oprávněného

Má-li exekutor přistoupit k zastavení exekuce nikoliv na návrh povinného, ale z moci úřední (§ 55 odst. 4 ex. řádu), souhlas povinného se zastavením exekuce nelze dovodit na základě fikce podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu spočívající v tom, že oprávněný nezareagoval na výzvu exekutora, aby se vyjádřil k návrhu povinného na zastavení exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1185/2020, ze dne 10. 6. 2020

27.08.2020 00:01

Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy

Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu

Pro posouzení, komu z označených příjemců má být složená částka vydána, je podstatné, komu svědčí právo k předmětu úschovy. Takové právo ale musí vycházet ze vztahu mezi složitelem a příjemcem, neboť právě pro příjemce je určena částka složená v úschově. Důvodem jejího složení byla totiž nejistota složitele (dlužníka) - jeho odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem a komu z příjemců má tedy být plněno. Právo příjemce nebo jiného přihlašovatele k předmětu úschovy se tak musí upínat toliko ke vztahu mezi složitelem (dlužníkem) a příjemcem nebo jiným přihlašovatelem (dlužníkovým věřitelem); nemůže se odvíjet od jiného právního vztahu.

Má-li věřitel vykonatelnou pohledávku proti příjemci nebo přihlašovateli, kteří požádali o vydání předmětu úschovy, avšak předmět úschovy jim dosud nebyl vydán, může se domáhat též uspokojení z předmětu úschovy; nejde ovšem o právo k předmětu úschovy, jak ho má na mysli řízení o úschovách, a způsobilým právním prostředkem tu proto není žaloba ve smyslu ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s., ale jen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením majetkových práv příjemce nebo přihlašovatele podle ustanovení § 320 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2304/2019, ze dne 11. 5. 2020

05.08.2020 00:02

Notářský zápis obsahující povinnost vyklidit nemovitost

Notářský zápis podle § 71b not. ř. obsahující svolení povinné osoby s jeho vykonatelností, je-li jeho předmětem povinnost této osoby vyklidit nemovitost, není exekučním titulem.

Skutečnost, že mezi vlastníkem a tím, kdo jeho nemovitost užívá, ač k tomu nemá žádný důvod, je nesporná neexistence právního titulu k užívání a že osoba užívající nemovitost uznává, že neoprávněně zasahuje do vlastnického práva jiné osoby (vlastníka) a „zavazuje“ se nemovitost vyklidit, neznamená, že by šlo o závazkový vztah mezi vlastníkem nemovitosti a tím, kdo ji užívá bez právního důvodu. Užívání nemovitosti bez právního důvodu představuje zásah do vlastnického práva, který je neoprávněný, i když si je této neoprávněnosti osoba užívající nemovitost vědoma. Neoprávněnost užívání nemovitostí může být dána již od počátku (užívací právo osobě nikdy nesvědčilo), nebo až následně (užívací právo osobě svědčilo, ale již zaniklo).

Má-li povinnost vyklidit nemovitosti základ v ochraně vlastnického práva, nikoli v závazkovém právním vztahu (ten již zanikl anebo nikdy neexistoval), nemůže být předmětem dohody notářského zápisu podle § 71b not. ř. Nelze tedy svolit k vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71b not. ř. má-li jím být poskytnuta ochrana vlastnického práva. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky notářského zápisu podle § 71b not. ř. a není proto exekučním titulem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2085/2019, ze dne 26. 5. 2020

05.08.2020 00:01

Mezinárodní příslušnost podle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis

I. Nařízení Brusel I bis neobsahuje definici zaměřování činnosti na členský stát, na jehož území má spotřebitel bydliště, ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. Jde o pojem, který musí být vykládán autonomně, a to s přihlédnutím k systematice a cílům uvedeného nařízení za účelem zajištění jeho plného účinku. Úlohou úpravy přijaté v citovaném ustanovení je zajištění lepší ochrany spotřebitele jako smluvní strany považované za hospodářsky slabší a právně méně zkušenou, jeho výklad proto má být prováděn „extenzivně směrem ke spotřebiteli“.

Uvedené ovšem neznamená, že by ochrana poskytovaná spotřebitelům byla absolutní. Pro účely aplikovatelnosti čl. 17 odst. 1 písm. c) musí podnikatel projevit svou vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, mezi kterými je i členský stát, na jehož území má spotřebitel své bydliště. K posouzení projevení takové vůle slouží indicie, které existovaly před uzavřením smlouvy se spotřebitelem. Patří mezi ně výslovné projevy vůle oslovit zákazníky z jiného členského státu a další demonstrativně uvedené skutečnosti, jež zahrnují mezinárodní povahu dotčené podnikatelské činnosti, uvedení telefonického spojení s mezinárodní předvolbou, použití jiného jména domény prvního řádu než je doména členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo, použití neutrálních jmen domén prvního řádu, popis cesty do místa poskytování služeb, jakož i uvedení mezinárodní klientely složené ze zákazníků s bydlišti v jiných členských státech, zejména formou uvedení ocenění takových zákazníků.

Zároveň je třeba podotknout, že pojem zaměřování ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis zahrnuje a nahrazuje dříve užívané pojmy „zvláštní nabídka“ a „reklama“ a vztahuje se, jak tomu nasvědčuje slovní spojení „jakýmkoliv způsobem“, k širší škále činností. Indicie, které prokazují takové zaměřování činnosti, mohou vyplývat nejen z internetových stránek, ale i z celkové činnosti podnikatele.

II. V projednávané věci z obsahu webových stránek skupiny, ve které žalovaná ke dni uzavření předmětné zákaznické smlouvy působila, vyplývalo, že skupina se prezentuje jako „globální leader v oblasti online obchodování“. Obchodování na kapitálových trzích, včetně mezinárodního trhu FOREX, má přitom zřetelně mezinárodní povahu. V sekci kontakty bylo uvedeno telefonní spojení s žalovanou ve formě s mezinárodní předvolbou Velké Británie, použitelné však pro celou oblast EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika). Webová stránka propagující činnost žalované používala neutrální doménu „.com“. Žalovaná byla v době uzavření zákaznické smlouvy se žalobkyní evidována u ČNB podle § 25 ZPKT jako zahraniční obchodník s cennými papíry, který poskytuje investiční služby v České republice.

Z uvedených skutečností, které v rozhodné době vyplývaly též z prezentace v rámci internetových stránek žalované a z její celkové činnosti, lze bez rozumných pochybností dovodit, že žalovaná v době uzavření zákaznické smlouvy zaměřovala svoji podnikatelskou činnost rovněž na Českou republiku. Jelikož žalobkyně uzavřela zákaznickou smlouvu jako spotřebitelka a zákaznická smlouva spadala do rozsahu zaměřované činnosti, určí se mezinárodní příslušnost podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis pro spotřebitelské smlouvy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2084/2019, ze dne 26. 5. 2020

05.08.2020 00:00

Zastavení exekuce z důvodu nepřiměřenosti rozhodcem přisouzeného plnění

V případě zcela a naprosto zjevného nesouladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k závěru, že exekuci je na místě zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Postupy, kdy jsou mimo jiné spotřebitelům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Pokud měla oprávněná za to, že poskytnutí úvěru povinné je zásadně rizikové, neměla úvěr poskytnout a pokrývat riziko nevrácení peněz tím, že dojde ke sjednání nadstandardně vysoké smluvní pokuty. Běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude násobně převyšovat částku půjčenou, a tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Takovým nárokům věřitelů realizovaným na základě rozhodčího nálezu nemůže být v exekučním řízení zjednán průchod, neboť s ohledem na zjevný rozpor s dobrými mravy stojí zcela mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému.

V dané věci oprávněná s povinným uzavřela dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě oprávněná poskytla povinnému úvěr ve výši 37 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 148,17 % a celkem měl povinný oprávněné vrátit 97 380 Kč v měsíčních splátkách ve výši 3 246 Kč po dobu 30 měsíců. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta 0,25% denně z nové jistiny (tvořené nesplacenými splátkami po zesplatnění úvěru, která nastoupí v případě, že dvě splátky nebudou zaplaceny řádně a včas nebo prodlením se splacením jedné splátky po dobu šedesáti dnů) do zaplacení. Dle smluvních ujednání měl povinný oprávněné dále uhradit smluvní pokutu ve výši 25 % ze zbývající dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení, přičemž toto navýšení o smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení bylo opět počítáno z nové jistiny ve výši 94 134 Kč a je tak další sankcí (smluvní pokutou) za řádné a včasné nesplacení úvěru.

Lze shrnout, že v tomto konkrétním případě je oprávněnou požadované a rozhodcem přisouzené plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 20. 5. 2020

29.07.2020 00:02

Formální náležitosti žaloby o vyloučení akcií z exekuce

I. Esenciálním účelem excindační (vylučovací) žaloby podle § 267 o. s. ř. je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. V této souvislosti je třeba nahlížet na formální náležitosti vylučovací žaloby (jejího petitu) v otázce označení (specifikace) sporné věci (zde akcií), protože žaloba představuje (toliko) procesní prostředek k dosažení uvedeného účelu.

Požadavek judikatury na nezaměnitelnost a určitost předmětu vlastnického práva ve vylučovací žalobě proto nelze u sporu na vyloučení akcií z exekuce ztotožňovat s požadavky hmotného práva na obsahové náležitosti akcií. Nedostatek konkretizace sporných akcií pořadovými čísly tudíž nemůže být (bez dalšího) důvodem pro zamítnutí vylučovací žaloby.

Nelze rovněž formalisticky směšovat žalobní určení sporných akcií s tím, jak akcie označil exekutor v protokolu o soupisu věcí. Vyjádření petitu žaloby v posuzovaném případě je z tohoto hlediska postačující, neboť akcie jsou zde identifikovány natolik, že je lze spojit s konkrétním exekučním soupisem a současně nezaměnit s jinými do soupisu pojatými věcmi. Pro určitost žalobního petitu není významné, že v důsledku změny právního předpisu byla modifikována forma sepsaných akcií (nyní „na jméno“), protože v důsledku uvedené skutečnosti předmět excindačního sporu nezanikl.

Měl-li soud pochybnosti o určitosti žalobního petitu, pak mu procesní řád umožňuje postupovat formou poučení a výzev, nikoli žalobu bez dalšího zamítnout.

II. Podmínkou (ne)úspěchu vylučovací žaloby nemůže být skutečnost, že exekutorem sepsané (a ze soupisu nevyškrtnuté) věci nebyly exekutorovi odevzdány (vydány). Lze sice připustit, že akcie, které nebyly odevzdány, neměl exekutor (zatím) sepisovat, avšak pokud se tak stalo, nemá to význam pro opodstatněnost vylučovací žaloby, právě naopak - smysl a účel žaloby je tím zřetelnější. Exekutor se má vydání sepsaných věcí domáhat vůči třetí osobě exekučním příkazem k provedení exekuce odebráním věcí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 986/2019, ze dne 21. 4. 2020

29.07.2020 00:01

Rozhodování o zániku věcného břemene podle § 336a odst. 2 o.s.ř.

Zrušení věcného břemene bez peněžité náhrady za použití ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. není vyloučeno ani tehdy, když bylo založeno ještě před vznikem exekvovaného dluhu povinného. A to za předpokladu, že věcné břemeno bylo povinným (obchodní korporací) založeno ve prospěch osoby, která je s ní personálně a majetkově spojena a prodejem nemovitosti má být uspokojen závazek, který povinnému sice vznikl až po zřízení věcného břemene, ale existoval již před jeho zřízením, a to vůči další třetí osobě, která je s povinnou rovněž personálně a majetkově spojena a jejíž dluh se povinná po vzniku věcného břemene zavázala splnit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 780/2020, ze dne 5. 5. 2020

29.07.2020 00:00

Zastavení exekuce z důvodu zániku pohledávky následkem oddlužení

Exekuční soud, který rozhoduje o návrhu povinného na zastavení exekuce proto, že pohledávka oprávněného z exekučního titulu zanikla následkem oddlužení povinného (§ 416 odst. 1 ins. zák.), je zásadně vázán právním důvodem, pro který nalézací soud nebo jiný k tomu oprávněný subjekt vydal exekuční titul ve formě rozhodnutí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2020, ze dne 5. 5. 2020

27.07.2020 00:02

Porušení povinnosti zdržet se konkrétní činnosti

Povinná, které byla exekučním titulem uložena povinnost zdržet se i prostřednictvím třetích osob určité činnosti, porušuje tuto povinnost i v případě, že takovou činnost vykonává třetí osoba, která má na základě smluvního vztahu s povinnou (nebo s osobou personálně spjatou s povinnou a jednající ve shodě s povinnou) na této činnosti nepochybný a objektivní zájem, ačkoliv se vůči povinné přímo k takové činnosti nezavázala. A to za předpokladu, že povinná neuskuteční potřebné kroky, aby třetí osoba tuto činnost nadále nevykonávala, když takovým krokem může být i přerušení smluvního vztahu se třetí osobou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1035/2020, ze dne 5. 5. 2020

27.07.2020 00:01

Založení příslušnosti dle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Ustanoví-li soud žalovanému, jehož pobyt není znám, procesního opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., nelze z věcného vyjádření ustanoveného opatrovníka k žalobě dovozovat, že se žalovaný účastní řízení ve smyslu článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 12/2019, ze dne 15. 4. 2020

16.07.2020 00:02

Výzva k zaplacení soudního poplatku vydaná vyšším soudním úředníkem

Pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti rozhodnutím vydaným vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci takového rozhodnutí nastalé podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (marným uplynutím lhůty k podání námitek, nebyly-li podány; byly-li námitky podány, potom doručením rozhodnutí předsedy senátu o těchto námitkách).

Je-li tedy rozhodnutí, kterým je účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží lhůta k zaplacení soudního poplatku až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nikoliv ode dne jeho doručení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, ze dne 28. 4. 2020

16.07.2020 00:01

K souhlasu podporovaného účastníka s účastí vedlejšího účastníka

Vedlejší účastník se stává vedlejším účastníkem okamžikem svého vstupu do řízení i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu; rozhodnutí soudu podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. není potřeba.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 644/2019, ze dne 24. 3. 2020

08.07.2020 00:02

Soudní poplatek ve věci náhrady újmy dle zákona č. 82/1998 Sb.

Pokud jsou v žalobě uplatněny dva a více nároky na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., vybírá se podle § 6a odst. 2 zákona o soudních poplatcích od navrhovatele pevná sazba poplatku dle položky 8a sazebníku, tj. 2 000 Kč, za každý nárok samostatně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2127/2019, ze dne 14. 4. 2020

08.07.2020 00:01

Příslušnost ve sporu mezi jednatelem a společností dle nařízení Brusel I bis

I. Smluvní vztah mezi členem statutárního orgánu a společností zásadně nenaplňuje znaky individuální pracovní smlouvy ve smyslu nařízení Brusel I bis a nevztahuje se na něj jurisdikční ochrana dle článků 20 až 23 tohoto nařízení.

V poměrech projednávané věci se tak na vztah mezi žalobcem, v postavení jednatele společnosti s ručením omezeným, a společností úprava výlučné příslušnosti podle článku 22 nařízení Brusel I bis – i za existence smlouvy o výkonu funkce s odkazem na pracovněprávní předpisy – neuplatní.

II. Žaloba společnosti proti jejímu bývalému jednateli z důvodu údajného neplnění povinnosti řádně vykonávat funkci, která je mu uložena právem obchodních korporací, spadá pod pojem „nároky ze smlouvy“ ve smyslu článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I (článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3456/2019, ze dne 15. 4. 2020