// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

25.11.2020 00:02

Účastenství v řízení o svéprávnosti a v řízení ve věcech opatrovnictví

Účastenství je v řízení o svéprávnosti i v řízení ve věcech opatrovnictví člověka vymezeno materiálně, odvozuje se z hmotněprávní účasti ve vztahu, o němž se v řízení jedná. Účastníkem konkrétního řízení je ten, jehož hmotněprávní sféra může být výsledkem řízení dotčena. Protože zákon o zvláštních řízeních soudních pro řízení o svéprávnosti i pro řízení ve věcech opatrovnictví člověka účastníky výslovně nevymezuje, definice účastníků podle ustanovení § 6 odst. 2 z. ř. s., která coby lex specialis má přednost před definicí obecnou (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), se v těchto řízeních neuplatní. Účastenství se proto řídí definicí podle ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s.

Odlišné předměty obou řízení se logicky promítají do okruhu účastenství. Účastníci jednotlivých řízení zpravidla nebudou totožní, což není způsobilá změnit ani zákonem uložená povinnost soudu (zahájit a) spojit řízení ve věcech opatrovnictví člověka s řízením o svéprávnosti.

Účastníkem řízení o svéprávnosti i řízení ve věcech opatrovnictví člověka je tedy navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (jehož práva nebo povinnosti jsou předmětem řízení). Těmito právy a povinnostmi se rozumějí jednak práva a povinnosti, o kterých má být přímo rozhodnuto, jednak práva a povinnosti, o nichž se ve výroku soudního rozhodnutí sice nerozhoduje, ale o nichž se přece jen jedná, a které výrokem soudního rozsudku mohou být dotčeny. Obligatorně je účastníkem – kromě navrhovatele, bylo-li řízení zahájeno na návrh – v případě řízení o svéprávnosti posuzovaný a v případě řízení ve věcech opatrovnictví člověka opatrovanec a opatrovník. O jejich právech a povinnostech je v řízeních vždy jednáno.

Osoba, která má být posuzovanému opatrovanci jmenována jako stálý opatrovník, není oprávněna (subjektivně legitimována) podat dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl posuzovaný omezen ve svéprávnosti, neboť není účastníkem řízení o svéprávnosti, se kterým bylo spojeno řízení ve věcech opatrovnictví člověka ke společnému řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, ze dne 26. 8. 2020


25.11.2020 00:01

Zastavení řízení o pozůstalosti podle § 154 z. ř. s.

Další postup v řízení o pozůstalosti, pokud zůstavitel zanechal jen majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty a obstaravatel pohřbu s jeho převzetím nesouhlasí, zákon výslovně neupravuje. Proto by bylo v zásadě na místě pokračování v řízení (zahájeného na základě oznámení matričního úřadu o smrti fyzické osoby) „klasickým“ projednáním pozůstalosti. Lze však také uvážit, zda náklady státu (soudu, u kterého řízení probíhá), vzniklé v souvislosti se zjišťováním dědiců a s vlastním projednáním pozůstalosti, a také náklady účastníků řízení nejsou výrazně nepřiměřené hodnotě a charakteru zůstavitelem zanechaného majetku bez hodnoty nebo majetku nepatrné hodnoty. Takové posouzení nepochybně závisí na okolnostech konkrétního případu.

Případný závěr o výrazném nepoměru mezi majetkem, který by měl být projednán, a finanční i časovou náročností dalšího řízení o pozůstalosti (zejména je-li již na základě výsledků předběžného šetření zřejmé, že jde o pozůstalost značně předluženou a nelze tak předpokládat ani částečné uspokojení věřitelů), by pak mohl vést k aplikaci ustanovení § 154 z. ř. s. i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou. Nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu ani dědicům, může být nabývajícím subjektem i stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek vydat. Z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 785/2020, ze dne 27. 8. 2020


25.11.2020 00:00

Zjišťování existence dalšího postižitelného majetku povinného

Skutečnosti podstatné pro závěr, zda existuje postižitelný majetek, má soud zjišťovat z úřední povinnosti. Je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření (a nikoli jen na základě zprávy soudního exekutora o dosavadním průběhu a perspektivách exekuce) prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v dohledné budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak musí exekuční soud na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce.

Opomněl-li se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s námitkou oprávněného, že má být v exekuci postižen i majetek manželky povinného, která byla významnou pro posouzení správnosti rozhodnutí ve věci, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2240/2020, ze dne 7. 9. 2020


16.11.2020 00:02

Určení mezinárodní příslušnosti soudu dle čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Ze znění čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel I bis vyplývá, že toto pravidlo dopadá pouze na situace, kdy má ve státě, v němž byla žaloba podána, alespoň některý z žalovaných své bydliště. Článek 8 odst. 1 nařízení Brusel I bis tak nelze využít v případech, kdy osoba, podle které má být určena mezinárodní příslušnost soudu, nemá bydliště ve státě, kde je žaloba podána, ale mezinárodní příslušnost soudů vůči ní je dána podle jiného než tohoto obecného pravidla, například postupem podle čl. 26 nařízení Brusel I bis.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4162/2019, ze dne 4. 9. 2020


16.11.2020 00:01

Procesní nástupnictví při převodu práv ze směnky na řad

Postoupení pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod směnky (resp. práv ze směnky) na řad, proto v případě, kdy je exekučně vymáhána povinnost uhradit dlužnou částku z titulu neuhrazené směnky na řad, nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vstup nového oprávněného do řízení, je-li převod práva prokazován předložením smlouvy o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky tedy není právní skutečností, s níž právní předpisy v případě pohledávky ze směnky na řad spojují převod práva na jiného ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 e. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2116/2020, ze dne 26. 8. 2020


09.11.2020 00:02

Exekuce správního rozhodnutí soudním exekutorem

Provádí-li exekuci rozhodnutí České inspekce životního prostředí soudní exekutor, může být exekuce nařízena pouze vydáním exekučního příkazu, který k tomu, aby byla zachována pětiletá prekluzivní lhůta uvedená § 108 odst. 4 správního řádu, musí v této lhůtě nabýt právní moci.

Při posouzení okamžiku nařízení exekuce je přitom třeba použít exekuční řád ve znění účinném ke dni zahájení exekuce. Předmětná exekuce byla zahájena (exekuční návrh došel exekutorovi) dne 17. 12. 2018, tedy až po novele exekučního řádu (účinné od 1. 1. 2013). Toto znění e. ř. (účinné od 1. 1. 2013) je také nutné na daný případ použít.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3312/2019, ze dne 23. 6. 2020


09.11.2020 00:01

Žádost o prodloužení lhůty k uhrazení soudního poplatku

Lhůta k zaplacení soudního poplatku na základě výzvy soudu je lhůtou procesní a takto ji lze i uplatňovat. Nelze tak přikročit k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jestliže v poslední den lhůty k jeho úhradě poplatník prostřednictvím držitele poštovní licence požádal o prodloužení lhůty k uhrazení soudního poplatku, aniž by soud o takové žádosti rozhodl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2095/2020, ze dne 18. 8. 2020


04.11.2020 00:02

Soudní poplatek v incidenčním řízení o odpůrčí žalobě

Incidenční řízení o odpůrčí žalobě není řízením ve věcech „pojistného na veřejné zdravotní pojištění“, osvobozeným od placení soudního poplatku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jen proto, že neúčinnost právních jednání dlužníka měla být vyslovena ohledně plateb poskytnutých na úhradu takového pojistného a že do majetkové podstaty měla být podle odpůrčí žaloby vydána (zaplacena) částka odpovídající těmto platbám.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 123/2018, ze dne 30. 7. 2020


04.11.2020 00:01

Naléhavý právní zájem na určení zániku zástavního práva

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanovil povinnost zástavního věřitele vydat v případě zániku zástavního práva zástavnímu dlužníkovi potvrzení o jeho zániku. Jestliže zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi žádné potvrzení o zániku zástavního práva nevydá, nezbývá zástavnímu dlužníkovi než se domáhat prokázání zániku zástavního práva soudní cestou.

Výmazem zástavního práva z veřejných evidencí se dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje. Existence naléhavého právního zájmu v řízení o určení zániku zástavního práva k nemovitým věcem, které bylo v průběhu řízení vymazáno z katastru nemovitostí, tak může být i po takovém výmazu nadále dána, jako v posuzovaném případě, ve kterém je bez požadovaného určení postavení žalobkyně ve vztahu k žalované nejistým, když chování žalované nasvědčuje jejímu úmyslu porušit tvrzené právo žalobkyně (právo mít nemovitosti nezatížené zástavním právem) nebo způsobit jí újmu na jejím právním postavení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4232/2019, ze dne 3. 8. 2020


04.11.2020 00:00

Aplikace prorogační doložky smlouvy o úvěru na spor ze zajišťovací směnky

Jakkoli platí, že závazek ze směnky je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, přičemž i v případě tzv. směnek zajišťovacích je nutno dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek), při výkladu prorogační doložky v poměrech dané věci nelze přehlédnout, že ujednání o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru (dvěma) blankosměnkami je obsaženo přímo ve smlouvě o úvěru (včetně konkretizace obsahu blankosměnek údaji remitenta, výstavce, směnečných rukojmí a předpokladů pro jejich vyplnění a použití), jakož i včetně odkazu na směnečné prohlášení z téhož data, ve kterém výstavce a směneční rukojmí prohlásili, že je jim znám obsah smlouvy o úvěru.

Je-li třeba při interpretaci prorogační doložky vycházet v první řadě z úmyslu stran a z formulace doložky, nemohl odvolací soud výše uvedené skutečnosti pominout a bez bližšího zjištění úmyslu stran smlouvy o úvěru uzavřít, že se prorogační doložka na spor ze zajišťovací směnky nevztahuje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 416/2019, ze dne 29. 7. 2020


27.10.2020 00:02

Formulace rozsudku omezujícího způsobilost samostatně právně jednat

I. Při vymezení rozsahu, v jakém soud omezuje způsobilost posuzované samostatně právně jednat v oblasti občanskoprávních majetkových vztahů, lze (a obvykle tomu tak je) rozsah omezení svéprávnosti definovat pomocí vyčíslení ekonomické hodnoty nepřímého předmětu právního vztahu. Již z povahy věci pak vyplývá, že je nezbytné vztáhnout tento limit vždy k právnímu jednání. Může se tak stát jak k právnímu jednání jedinému, tak k množině právních jednání, která jsou učiněna za konkrétní časové období, např. denní, týdenní, měsíční.

Z formulace výroku předmětného rozsudku vymezující rozsah, v jakém způsobilost posuzované samostatně právně jednat soud omezil tak, že „(…) není způsobilá nakládat s majetkem a spravovat jej nad rámec částky 4 000 Kč (…)“, není zřejmé, zda stanovený limit ve výši 4 000 Kč soud váže k jednomu právnímu jednání nebo k vícero právním jednáním, přičemž pro tento případ jejich množinu ani nedefinoval (typicky konkrétním časovým obdobím). Takto zformulované vymezení rozsahu, v jakém není posuzovaná způsobilá samostatně právně jednat pro oblast majetkových právních vztahů není v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 a § 40 odst. 2 z. ř. s.

II. V rozsudku, jímž soud omezuje svéprávnost člověka, nelze zástupně, za použití zkratek (apod., atp., atd.), vymezit rozsah, v jakém je způsobilost člověka samostatně právně jednat omezována.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 844/2020, ze dne 29. 7. 2020


27.10.2020 00:01

Náhrada újmy způsobené předběžným opatřením

Za situace, kdy došlo sice k zániku předběžného opatření podle § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř., avšak na základě řízení o mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnutí ve věci samé později zrušeno, přičemž podle výsledku (dalšího) řízení ve věci samé byl navrhovatel předběžného opatření z procesního hlediska v řízení ve věci samé úspěšný, nemůže být žaloba podle § 77a odst. 1 o. s. ř. na náhradu škody či jiné újmy vzniklé předběžným opatřením proti takovému navrhovateli úspěšná.

Zároveň je nutno zohlednit, že právní úprava závazku k náhradě škody či jiné újmy vzniklé předběžným opatřením podle § 77a odst. 1 o. s. ř. je založena na existenci objektivních skutečností bez ohledu na zavinění navrhovatele předběžného opatření (tj. na tzv. objektivní odpovědnosti či odpovědnosti za výsledek). Proto v případě zániku či zrušení předběžného opatření lze posuzovat úspěšnost navrhovatele v řízení ve věci samé pouze z hlediska procesního. Tedy na základě zjištění, zda konečné rozhodnutí v řízení ve věci samé je rozhodnutím, jímž se žalobě vyhovuje, popř. rozhodnutím vyplývajícím z uspokojení uplatněného práva, nebo se naopak jedná o konečné rozhodnutí vydané z jiného důvodu. Samotná opodstatněnost žaloby ve věci samé (resp. existence subjektivního práva žalobce uplatněného žalobou) nemůže být v řízení o náhradě škody či jiné újmy podle § 77a odst. 1 o. s. ř. jakkoli (znovu) řešena.

Proto zjistí-li soud (v souladu s pravidly tzv. koncentrace řízení podle § 114c odst. 4 a 5 o. s. ř. či § 118b odst. 1 o. s. ř., popř. tzv. neúplné apelace podle § 119a odst. 1 a § 205a o. s. ř.) v řízení o náhradě škody či jiné újmy podle § 77a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí ve věci samé, v jehož důsledku došlo k zániku předběžného opatření podle § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř., bylo v řízení o mimořádném opravném prostředku zrušeno, přičemž (další) řízení ve věci samé není dosud skončeno, přeruší řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť otázku, zda žalobě ve věci samé má být vyhověno nebo zda žalobou uplatněné právo bylo uspokojeno, není oprávněn v řízení vedeném podle § 77a odst. 1 o. s. ř. řešit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1619/2019, ze dne 22. 7. 2020


20.10.2020 00:02

Ověření podpisu cizince na plné moci dle § 28 odst. 4 OSŘ

Požadavek na úřední ověření podpisu dle § 28 odst. 4 o. s. ř. může být občanem cizího státu splněn několika způsoby. Předseda senátu, ukládající povinnost úředního ověření podpisu na plné moci, nemůže vyžadovat konkrétní způsob ověření pravosti podpisu, neboť všechny způsoby ověření, provedené v souladu s tuzemskými právními předpisy nebo právními předpisy cizího státu, který je signatářem Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (v tomto případě s možností vyžadování opatření ověření Apostilou v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin), mají stejnou váhu.

Cizí státní příslušník proto splní požadavek předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem dle § 28 odst. 4 o. s. ř. i tehdy, pokud předloží plnou moc s prohlášením o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii; na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že k vydání prohlášení o pravosti podpisu tuzemským advokátem na jím sepsané plné moci dojde na území cizího státu. Nadále totiž platí v právní praxi nezpochybňovaná zásada, že plná moc je jednostranným projevem vůle adresovaným soudu, jímž zmocnitel vůči soudu osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění za něj jednat a že je třeba ji odlišovat od smlouvy od zmocnění uzavřenou mezi zastoupeným účastníkem a zástupcem a která je právním důvodem vzniku zastoupení. Plnou moc adresovanou českému soudu je třeba posuzovat dle zásady legis fori místní působnosti procesních norem podle českého procesního práva.

Skutečnost, že k vydání prohlášení o pravosti podpisu tuzemským advokátem došlo na území jiného státu, nikoli však orgány (subjekty) jiného státu, nezakládá rozhodující mezinárodní prvek, který by odůvodňoval aplikaci Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin na daný případ.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4218/2019, ze dne 11. 8. 2020


20.10.2020 00:01

Opakovaná výzva k odstranění vady řízení

Není procesním pochybením soudu, pokud nevyrozumí účastníka řízení o míře dostatečnosti jeho pokusu o odstranění vady řízení v situaci, kdy byl k odstranění vady řízení vyzván usnesením s poučením o následcích jejího neodstranění dle § 104 odst. 2 o. s. ř., a řízení zastaví. Již samotné vydání usnesení s výzvou k odstranění vady řízení s poučením, o jakou vadu se jedná, jak ji odstranit a o následcích jejího neodstranění, je pokusem soudu o vedení účastníka k odstranění vady řízení dle § 104 odst. 2 o. s. ř.; jestliže tímto nedojde k odstranění předmětné vady účastníkem, soud řízení zastaví. Poskytnutí vyrozumění účastníkovi o nedostatečnosti pokusu k odstranění vady řízení s poskytnutím dalšího prostoru pro její odstranění se dá považovat za krok soudu, který je vstřícnější, nikoli však nezbytný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4218/2019, ze dne 11. 8. 2020


20.10.2020 00:00

K výkladu ustanovení § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích

Ustanovení § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, jenž upravuje solidární poplatkovou povinnost, se neprosadí v případě účastníků, majících postavení samostatných společníků podle ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1625/2020, ze dne 29. 7. 2020


13.10.2020 00:02

Mezitímní rozsudek ve věci náhrady nemajetkové újmy druhotné oběti

V řízení o náhradu nemajetkové újmy druhotné oběti zahrnuje základ nároku, o němž je rozhodováno mezitímním rozsudkem, i posouzení spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. V rozsahu, v němž se na vzniku újmy podílel poškozený svým aktivním nebo pasivním jednáním nebo jej způsobila náhoda, jež se mu stala, není dána odpovědnost škůdce, neboť v tomto rozsahu není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy. Proto je nezbytné existenci i rozsah spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy ve smyslu § 2918 o. z. vyřešit již při rozhodování o základu nároku. Má totiž vliv na rozsah odpovědnosti škůdce za vzniklou újmu, tedy základní otázku potřebnou k rozhodnutí o věci. Nejedná se pouze o otázku výše plnění, a proto je nutné otázku spoluzpůsobení újmy poškozeným posoudit v rámci rozhodování mezitímním rozsudkem a vyjádřit ji ve výroku rozsudku procentem či zlomkem, v němž je uplatněný nárok shledán důvodným.

Je pravdou, že část dřívější judikatury označovala tzv. spoluzavinění poškozeného za kritérium pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu. Byl to však přístup soudů ve sporech o ochranu osobnosti v případech, kdy občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 svou fixní úpravou nároků na náhradu škody na zdraví či při usmrcení nezohledňoval dostatečně rozdíly vyplývající z konkrétních skutkových okolností případu. Protože vyšší částky (nad rámec § 444 obč. zák.) byly přiznávány podle úpravy ochrany osobnosti (§ 11 a 13 obč. zák.), která postrádala vymezení podmínek odpovědnosti, musela být případná účast poškozeného na vzniku újmy zohledněna právě až při stanovení výše náhrady. V situaci, kdy zákon č. 89/2012 Sb. tuto dvoukolejnost odstranil a nároky pozůstalých jsou nadále komplexně zakotveny v § 2959 o. z., není nutno používat analogii a přesouvat závěr o míře účasti poškozeného na vzniku újmy do úvahy o výši náhrady, kam pojmově nepatří.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3287/2019, ze dne 10. 7. 2020


13.10.2020 00:01

Účast dražitele na exekučním dražebním jednání

I. Jako dražitel se exekučního dražebního jednání (dražby) může zúčastnit ten, kdo se dostavil k dražebnímu jednání [popř. kdo se k dražbě prováděné elektronicky s využitím internetu zaregistroval a sdělil potřebné údaje ve smyslu § 336o odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a zaplatil jistotu na účet soudu (soudního exekutora) tak, aby tato skutečnost mohla být soudem (soudním exekutorem) objektivně zjištěna bezprostředně před zahájením dražebního jednání.

Soud (soudní exekutor) je bezprostředně před zahájením dražebního jednání povinen zkontrolovat, zda a jaké dražební jistoty byly na účet připsány, nebrání-li mu v tom objektivní překážky. Při využití možností internetového bankovnictví je zpravidla jednoduché okamžitě zjistit aktuální stav účtu a ověřit, zda osoby mající zájem účastnit se dražebního jednání jako dražitelé zaplatily vyžadovanou jistotu.

II. Odvolání proti usnesení o příklepu je podle § 336k odst. 3 písm. b) o. s. ř. oprávněn podat nejen dražitel, který se zúčastnil dražebního jednání, nýbrž též dražitel, jenž se dražebního jednání nezúčastnil, neboť mu to nebylo soudem (soudním exekutorem) umožněno.

III. Dražitel je osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení o příklepu pouze tehdy, uvede-li jako odvolací důvod to, že byl průběhem dražby zkrácen na svých právech. Tak tomu bude zejména tehdy, byla-li mu soudem (soudním exekutorem) v rozporu se zákonem upřena možnost zúčastnit se dražebního jednání, popř. možnost činit v průběhu dražebního jednání podání, nebyl-li mu udělen příklep, ačkoliv učinil nejvyšší podání a byly u něj splněny další podmínky stanovené zákonem, popř. došlo-li v řízení k jiným vadám, v důsledku kterých dražitel nemohl řádně a informovaně vykonávat svá práva.

V poměrech projednávané věci sice odvolací soud správně uzavřel, že dražitelka byla oprávněna zaplatit jistotu na bankovní účet do zahájení dražebního jednání, pochybil však v závěru, podle něhož nesplnila podmínky § 336e odst. 2 o. s. ř., složila-li jistotu na bankovní účet dvacet minut před zahájením dražebního jednání. Nezabýval-li se odvolací soud tím, zda se dražitelka k dražbě zaregistrovala a sdělila soudnímu exekutorovi údaje způsobem stanoveným v dražební vyhlášce a zda soudní exekutor mohl kontrolou stavu bankovního účtu provedenou bezprostředně před zahájením dražebního jednání zjistit, že dražitelka jistotu zaplatila, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 495/2020, ze dne 4. 8. 2020


07.10.2020 00:02

Kolize mezi zájmem účastníka a zájmem osoby za něj procesně jednající

Pro posouzení existence možné kolize mezi zájmem účastníka a zájmem osoby za něj procesně jednající je třeba aplikovat ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř., nikoli normy hmotného práva. Existuje-li ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. v konkrétní věci střet zájmů mezi účastníkem a osobou za něj jednající (přičemž rozpor zájmů musí existovat), jsou procesní úkony, které jednající osoba za právnickou osobu činila, od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet.

Takovým procesním úkonem je též svolení účastníka, aby byla podle notářského zápisu vedena exekuce a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Jestliže zde odvolací soud dovodil, že při podpisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti byly zájmy povinné a jejího jednatele rozporné s ohledem na blízký vztah jednatele a oprávněné, jednání jednatele za povinnou (svolení k vykonatelnosti notářského zápisu) proto bylo neúčinné a exekuci je třeba zastavit, je jeho závěr správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1453/2020, ze dne 21. 7. 2020


07.10.2020 00:01

Procesní nástupnictví v řízení o žalobě na ochranu proti nekalé soutěži

V řízení, jehož předmětem je tzv. zápůrčí nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež v tomtéž nekalosoutěžním jednání pokračuje či hrozí jeho opakováním, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.

Obdobně pak v řízení, jehož předmětem je tzv. odstraňovací nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence následků soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež tytéž protiprávní následky nekalosoutěžního jednání udržuje, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 88/2020, ze dne 23. 6. 2020


07.10.2020 00:00

Rozhodování o části věci při zrušení nebo omezení služebnosti

Podle ustálené judikatury, jestliže se žalobce domáhá zrušení, případně omezení věcného břemene, nelze přiměřenou náhradu za zrušované nebo omezované věcné břemeno považovat za část projednávané věci ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř. O zrušení nebo omezení věcného břemene proto není možné rozhodnout mezitímním rozsudkem, neboť zrušení či omezení věcného břemene a přiměřená náhrada za ně nejsou v poměru základu uplatňovaného nároku a jeho výše ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř.

Tato judikatura je použitelná i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Jestliže tedy na základě žaloby podle § 1299 odst. 2 o. z. odvolací soud ruší rozhodnutí soudu prvního stupně jen pro nesprávnost stanovené výše náhrady za služebnost, musí současně zrušit toto rozhodnutí i ve výroku o zrušení služebnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 683/2020, ze dne 23. 6. 2020


< strana 1 / 154 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů