// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

18.06.2025 00:02

Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 EŘ

Postoupením pohledávky postupník ztrácí právo být osvobozen od placení zálohy na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 EŘ. Jazykovým výkladem ustanovení § 55 odst. 9 EŘ lze sice dospět k závěru, že od složení zálohy na další vedení exekuce je osvobozen každý oprávněný, pro něhož se vede exekuce k vymožení pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem. Nicméně aplikace doslovného výkladu by odporovala smyslu a účelu posuzované právní normy. Přijetím ustanovení § 55 odst. 9 EŘ zákonodárce zamýšlel chránit užší skupinu oprávněných, především zvláštně zranitelných osob, před dalšími finančními náklady spojenými s vymáháním v tomto ustanovení vyjmenovaných pohledávek, jinými slovy ty oprávněné, v jejichž prospěch byl exekuční titul vydán. Ostatní oprávnění mohou být od povinnosti složit zálohu zproštěni po individuálním posouzení soudním exekutorem podle ustanovení § 55 odst. 10 EŘ. K přiklonění se k tomuto restriktivnímu přístupu nasvědčuje i poslední věta posuzované právní normy, která presumuje, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce není zproštěn, pokud z exekučního spisu nevyplývá opak.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 911/2025, ze dne 20. 5. 2025

18.06.2025 00:01

Udělení plné moci právnické osobě jako odstranitelná vada řízení

Jestliže žalobce udělí v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. plnou moc právnické osobě, je soud povinen vyzvat ho k odstranění vady zastoupení a poskytnout mu odpovídající poučení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 790/2025, ze dne 20. 5. 2025

12.06.2025 00:02

Odvolání vykonavatele závěti po skončení pozůstalostního řízení

I. Z hlediska délky trvání funkce vykonavatele není – na rozdíl od funkce správce pozůstalosti – časově omezená na řízení o pozůstalosti, ale trvá až do doby splnění poslední vůle zůstavitele, tedy do okamžiku vypořádání odkazů, jejichž splnění není předpokladem toho, aby bylo potvrzeno dědictví, nebo až do splnění úkolů, kterými jej zůstavitel pověřil.

II. K odvolání vykonavatele závěti po pravomocném skončení pozůstalostního řízení již není oprávněn pozůstalostní soud (soudní komisař).

V případě vzneseného návrhu na odvolání vykonavatele závěti po pravomocném skončení pozůstalostního řízení (aniž by byl například současně podán návrh na dodatečné projednání pozůstalosti) tedy nejde o pokračování pozůstalostního řízení, a již z tohoto důvodu soudní komisař ani sám pozůstalostní soud není oprávněn takový návrh projednat a rozhodnout o něm.

V případě, kdy se oprávněná osoba domáhá odvolání vykonavatele závěti poté, co již bylo pravomocně skončeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli a funkce vykonavatele (časově) přesahuje řízení o pozůstalosti, nezbývá než uzavřít, že návrh na odvolání vykonavatele závěti bude třeba projednat a rozhodnout o něm v rámci tzv. sporného řízení, jehož účastníky by měli být nejen navrhovatel (jako žalobce, který v projednávaném případě namítá, že v jeho neprospěch měl vykonavatel závěti porušit své povinnosti) a vykonavatel závěti, proti němuž návrh směřuje (jako žalovaný), ale (na straně žalující či žalované) i jiné osoby výkonem funkce vykonavatele závěti dotčené (tj. ti, v jejichž prospěch či neprospěch měl vykonavatel závěti porušit své povinnosti; v projednávaném případě by jimi tedy měli být také ostatní odkazovníci), a dále dědic, jemuž v projednávaném případě zůstavitel závětí uložil plnit závětí zřízené odkazy ve prospěch odkazovníků, na jejichž plnění má vykonavatel závěti v rozsahu závětí vymezeném dohlížet. Tato otázka může být řešena například také v rámci žaloby, jíž se odkazovník domáhá po vykonavateli závěti plnění povinností, jež vykonavateli závěti vyplývají z jeho povolání zůstavitelem.

III. K možnému odvolání vykonavatele závěti pro závažné porušení povinností, jež mu stanovil zůstavitel závětí, poté, co již bylo pozůstalostní řízení pravomocně skončeno, kdy však vykonavatele závěti nadále tíží povinnost dbát o to, aby došla řádného naplnění poslední vůle zůstavitele, bude docházet ve zcela výjimečných situacích, kdy soud dovodí, že v konkrétním případě za přesně daných okolností je vhodnější, aby vykonavatel závěti nadále tuto funkci nevykonával, a to i s přihlédnutím k tomu, že nikdo jiný než zůstavitel (tj. ani soud či jiná osoba) nemůže vykonavatele závěti povolat (jmenovat, ustanovit), a tedy nadále nebude nikoho, koho by tížila povinnost, kterou zůstavitel stanovil vykonavateli závěti při jeho povolání, neboť zůstaviteli zcela zřejmě záleželo na tom, aby byla jeho vůle řádně naplněna a aby zde byla osoba, která jeho vůli bude prosazovat (chránit).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 784/2025, ze dne 20. 5. 2025

11.06.2025 00:02

Zvláštní příslušnost soudu podle článku 8 odst. 3 Brusel I bis

Rozhodným okamžikem pro určení mezinárodní a místní příslušnosti soudu na základě pravidel o zvláštní příslušnosti je okamžik podání žaloby. To, že žaloba (na jejímž základě byla zvláštní příslušnost soudu k projednání vzájemné žaloby určena) je žalobcem vzata zpět poté, kdy bylo řízení u daného soudu zahájeno, nemá za následek zánik (jednou určené) mezinárodní a místní příslušnosti.

Zásada perpetuatio fori se uplatní také v unijním právu, což v projednávané věci ve vztahu k čl. 8 odst. 3 Brusel I bis znamená, že pro určení mezinárodní příslušnosti českých soudů je při podání vzájemné žaloby rozhodující, že byly dány podmínky zakládající mezinárodní a místní příslušnost v době jejího podání. O tom v řízení nebylo sporu.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou k projednání a rozhodnutí o vzájemné žalobě příslušné české soudy, jelikož byly příslušné v řízení o původní žalobě, přičemž zpětvzetí původní žaloby a zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) v tomto rozsahu nemá na – v souladu s článkem 8 odst. 3 Brusel I bis založenou – mezinárodní příslušnost žádný vliv, je zcela v souladu s judikaturou SDEU.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 404/2025, ze dne 27. 5. 2025

11.06.2025 00:01

Nárok na náhradu škody vyplývající ze zákona o ochranných známkách

Restriktivní výklad, podle kterého lze za privilegovanou deliktní pohledávku podle § 55 odst. 9 ex. řádu považovat pouze takovou, která se řídí i s ohledem na přechodná ustanovení režimem o. z., nemá primárně oporu v účelu novely ex. řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb., podle níž bylo jednoznačným záměrem stanovit časový rozsah marně vedených exekucí, a to ve smyslu ryze procesním. Jinými slovy vyjádřeno, zákonodárce v ustanovení § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu definoval ta exekuční řízení, jež mají být zastavena jako neúčelná a dlouhodobě bezdůvodně vedená, aniž by se jakkoli zaměřoval na otázku vzniku zde vymáhaných pohledávek; za rozhodný okamžik pro posouzení neúčelnosti exekuce totiž zákon určuje vyznačení doložky provedení exekuce.

Analogicky tomu nelze nalézat žádný rozumný důvod, pro který ostatně nesvědčí ani gramatický výklad zákona či úmysl zákonodárce vyjádřený v textu důvodové zprávy, aby legislativně přijatý termín „pohledávka z deliktu podle občanského zákoníku“ mohl být chápán výhradně v souvislosti s pohledávkami vzniklými po 1. lednu 2014, tj. za účinnosti o. z., a nikoli jako veškeré pohledávky vzniklé z deliktního jednání v soukromém právu, ať již jde o pohledávky vyplývající z porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.), zákona (§ 2910 o. z.), smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.) či ze zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a násl. o. z.).

Škoda způsobená před 1. 1. 2014 (před účinností o. z.) zásahem do práv z ochranné známky podle § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách odpovídá svou podstatou škodě způsobené porušením zákona podle § 2910 o. z., a povinnost k její náhradě tak představuje privilegovaný závazek ze soukromoprávního deliktu, ohledně něhož ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu neumožňuje zastavení exekuce po uplynutí lhůt, s nimiž zákon spojuje její bezvýslednost (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3252/2024, ze dne 9. 4. 2025

29.05.2025 00:02

Zproštění povinnosti mlčenlivosti notáře po smrti či zániku původní osoby

I. Notářský řád neupravuje, kdo je oprávněn zprostit notáře povinnosti mlčenlivosti po smrti či zániku původní osoby; jedná se o nevědomou mezeru v právu, kterou je nutno překlenout. Nejvyšší soud považuje za nejvhodnější překlenout tuto mezeru v právu analogickým použitím úpravy obsažené v zákoně o advokacii. Osobám, jejichž oprávněné zájmy mají být povinností mlčenlivosti chráněny, bude poskytnuta vyšší míra ochrany než výkladem připouštějícím jako dostatečný souhlas pouze jednoho z právních nástupců. I pro zproštění povinnosti mlčenlivosti notáře tak platí, že po smrti či zániku osoby uvedené v § 56 odst. 1 notářského řádu tak může učinit právní nástupce této osoby; má-li tato osoba více právních nástupců, ke zproštění notáře povinnosti mlčenlivosti je potřebný souhlasný projev všech jejích právních nástupců.

II. Povinnost mlčenlivosti má chránit oprávněné zájmy osoby, jejíž podpis byl ověřen. Tedy v projednávané věci matky obou účastnic řízení. Po její smrti přechází právo zprostit notáře povinnosti mlčenlivost na její právní nástupce. Tím se ale nemění účel povinnosti mlčenlivosti, a tedy ani osoba, jejíž oprávněné zájmy mají být povinností mlčenlivosti chráněny. I nadále jde o původní osobu, jejíž podpis byl ověřen. Případné (oprávněné) zájmy právních nástupců této osoby nemají žádný význam.

Stěží může být v rozporu s oprávněným zájmem osoby, jejíž podpis je ověřován, co možná nejobjektivnější zjištění její způsobilosti k právnímu jednání v okamžiku podpisu, je-li tato způsobilost zpochybňována. Bude-li zjištěno, že tato osoba byla způsobilá k právnímu jednání, její jednání nebude neplatné a dojde k naplnění její vůle. V opačném případě bude naplněna ochranná funkce § 581 občanského zákoníku a jednání bude neplatné. Zda to bude ku prospěchu či v neprospěch některého z právních nástupců, není rozhodující, neboť povinnost mlčenlivosti nechrání oprávněné zájmy právních nástupců, ale jejich právního předchůdce.

Při rozhodování, zda je nezbytný souhlas (právních nástupů) osoby, jejíž podpis notář ověřil, se zproštěním povinnosti mlčenlivosti notáře pro účely jeho výpovědi před soudem, je tak nezbytné posouzení možného dotčení oprávněných zájmů osoby, jejíž podpis notář ověřil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2818/2024, ze dne 23. 4. 2025

14.05.2025 00:01

Řízení podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci

I. Na řízení podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci se vztahuje obecná část zákona o zvláštních řízeních soudních (srov. § 1 odst. 2 z. s. ř.). Z ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. se podává, že pravidla formulovaná v zákoně o zvláštních řízeních soudních mají přednost před jinou úpravou v občanském soudním řádu. Pravidlo vyjádřené v § 1 odst. 4 z. ř. s. vystihuje princip tzv. zbytkové subsidiarity, kdy úprava obsažená v zákoně o zvláštních řízeních soudních úpravu obsaženou komplexně v občanském soudním řádu nemění (neřeší jinak), nýbrž ji (navíc) doplňuje. Příkladem je úprava dovolacího řízení komplexně řešená v § 236 až § 243g o. s. ř., doplněná o § 30 z. ř. s.

II. V restrukturalizačním řízení má před úpravou obsaženou v obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních vždy přednost zvláštní úprava obsažená v zákoně o preventivní restrukturalizaci (§ 1 odst. 2 z. ř. s. in fine).

Jestliže zvláštní úprava procesní otázky v zákoně o preventivní restrukturalizaci chybí, nebo má sama jen povahu úpravy doplňující (jdoucí nad rámec obecné úpravy, leč nikoli proti ní), uplatní se pro restrukturalizační řízení bez dalšího (přímo) obecná část zákona o zvláštních řízeních soudních, tedy ustanovení § 2 až § 30 z. ř. s. Má-li úprava obsažená v obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních jen doplňující charakter k úpravě daného procesního institutu v občanském soudním řádu (promítá-li se v ní princip zbytkové subsidiarity), uplatní se pro restrukturalizační řízení bez dalšího (přímo) příslušné ustanovení obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s ustanoveními občanského soudního řádu, která doplňuje (§ 1 odst. 4 z. ř.).

Jestliže zvláštní úprava procesní otázky v zákoně o preventivní restrukturalizaci chybí, nebo má sama jen povahu úpravy doplňující (jdoucí nad rámec obecné úpravy, leč nikoli proti ní) a ustanovení obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních tuto procesní otázku neřeší (nebo je nelze použít pro restrukturalizační řízení vzhledem k tomu, jak jsou formulována), uplatní se pro restrukturalizační řízení bez dalšího (přímo) občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.).

III. Pravidlo obsažené v § 56 odst. 4 z. p. r. má (v intencích shora řečeného) přednost před úpravou obsaženou v § 58 o. s. ř. Vzhledem k jednoznačné dikci § 56 odst. 4 z. p. r. není v posuzované věci důvod prověřovat správnost úsudku soudů o (ne)omluvitelnosti uplatněných důvodů zmeškání lhůty k podání odvolání. Prominutí zmeškání lhůty v restrukturalizačním řízení totiž zákon nepřipouští, i když zmeškavší účastník uplatňuje omluvitelné důvody zmeškání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 907/2025, ze dne 9. 4. 2025

13.05.2025 00:01

Časová limitace vedení exekuce podle § 55 odst. 7 a 11 EŘ

Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 598/2024 uzavřel, že novela EŘ provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 EŘ) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 EŘ lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dovětkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. Ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 2176/2024 následně vysvětlil, že v případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům, nebudou uplatněny časové limitace vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 7 a 11 EŘ.

Co se rozumí exekucí, jejíž zastavení by odporovalo dobrým mravům, není v soudní praxi dosud vymezeno. S ohledem na znění ustanovení § 55 odst. 9 EŘ jako celku a zjevný záměr zákonodárce zredukovat množství dlouhodobě bezvýsledných exekucí si lze představit pod touto kategorií pouze zcela výjimečné případy. Za ty lze např. považovat okolnost, kdy hmotněprávní závazek, pro který se exekuce vede, je svou povahou (zvýšená potřeba ochrany zákonem) téměř srovnatelný se zbývajícími výslovně uvedenými právními tituly, kdy existuje nějaký významný důvod pro ochranu přímo osoby oprávněného anebo takové okolnosti, pro které by se zastavení exekuce zjevně příčilo dobrým mravům (např. právní jednání povinného, který se v průběhu exekuce prokazatelně snažil tzv. odklánět svůj majetek).

V projednávané věci oprávněná argumentuje okolnostmi, které nejsou u dlouhodobě bezvýsledných exekucí ničím neobvyklé. Ve smlouvě o úvěru či smlouvě o zřízení a vedení běžných účtů nelze spatřovat právní důvod, jenž by vyžadoval zvýšenou potřebu ochrany. Ze spisu rovněž neplyne, že by povinný učinil nějaké (zjevné) právní jednání, z něhož by šlo jednoznačně usuzovat vyhýbání se plnění závazku (např. neúčinné právní jednání), či by bylo třeba pokračovat v exekuci pro jiné zcela výjimečné okolnosti. V daném případě lze naopak na zastavení exekuce ve své podstatě pohlížet jako na ochranu oprávněné před dalšími nedůvodnými náklady exekuce, jelikož po takové době bezvýsledného vedení exekuce lze jen stěží předpokládat úspěšné vymožení pohledávky, obzvláště pokud oprávněná po celou dobu vymáhání pohledávky proaktivně činila kroky k jejímu úspěšnému vymožení a povinný již dosáhl téměř důchodového věku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 398/2025, ze dne 25. 3. 2025

07.05.2025 00:02

Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ

Z jasně formulovaného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 55 odst. 11 věty předposlední ex. řádu vyplývá, že soud nevyhoví návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu „prodloužení exekuce“. Prodloužením exekuce má zákonodárce evidentně na mysli situaci, kdy oprávněný (po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu) zaplatí zálohu na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu. Povinný se poté po dobu 3 let (nejvýše 6 let, zaplatil-li oprávněný druhou zálohu podle § 55 odst. 11 ex. řádu) nemůže úspěšně domáhat zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že § 55 odst. 7 až 11 ex. řádu vylučuje použití § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu 6 let od vyznačení doložky provedení exekuce, z uvedeného ustanovení nevyplývá a nemá oporu ani v jiném ustanovení exekučního řádu. Jinak řečeno, povinný se před uplynutím šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu může úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 583/2025, ze dne 26. 3. 2025

07.05.2025 00:01

Místní příslušnost ve věci náhrady újmy z vydání mimořádných opatření

Nejvyšší soud nevidí důvod se ani v případě nároku na náhradu újmy z vydání mimořádných opatření dle § 9 odst. 1 pandemického zákona odchýlit od svého ustáleného výkladu § 87 písm. b) o. s. ř. a uzavírá, že skutečností, která zakládá právo na náhradu újmy, je v tomto případě vydání příslušných mimořádných opatření, z nichž žalobkyně dovozuje vznik v řízení uplatněné škody. Soudem, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, dle § 87 písm. b) o. s. ř. je tudíž v případě nároku na náhradu újmy z vydání mimořádných opatření dle § 9 odst. 1 pandemického zákona soud, v jehož obvodu je sídlo orgánu, který dané mimořádné opatření vydal.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3523/2024, ze dne 16. 4. 2025

15.04.2025 00:02

Věcná příslušnost ve sporu o zaplacení ceny za provedení díla

Spor o zaplacení ceny za provedení díla není sporem vyplývajícím z práva duševního vlastnictví podle § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř. ani tehdy, pokud se zhotovitel ve smlouvě o dílo zavázal provést činnost, jejímž výsledkem je předmět práva duševního vlastnictví, nebo pokud pro takový případ strany sjednaly poskytnutí (licenčního) oprávnění objednateli k užití takového předmětu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1268/2024, ze dne 28. 2. 2025

15.04.2025 00:01

Zjevná nesprávnost v usnesení o připuštění změny žaloby

Usnesení o připuštění změny žaloby, které soud doručuje účastníkům, je ve smyslu § 171 odst. 1, 3 o. s. ř. (formálně) vykonatelné (není-li v něm výslovně uvedeno jinak), jakmile bylo doručeno účastníkům řízení; od tohoto okamžiku již soud může jednat a rozhodnout o předmětu řízení, jehož změna byla připuštěna. Materiální vykonatelnost takového usnesení je pak závislá na obsahu jeho výroku, neboť jen výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s jeho právní mocí a vykonatelností. Je-li připuštění změny žaloby podmínkou pro to, aby byla změněná žaloba projednána a rozhodnuto o ní, pak nesprávné rozhodnutí ve věci by mohla mít za následek taková chyba v usnesení o připuštění změny žaloby, pro kterou by nebylo zřejmé, jakou změnu žaloby soud připustil.

V nyní posuzované věci je posuzována zjevná nesprávnost, neboť je zřejmé, že soud rozhodl, ale v písemném vyhotovení usnesení byla vynechána část textu záhlaví. Zjištěné chyby v písemném vyhotovení usnesení o připuštění změny žaloby se netýkají (ani zprostředkovaně) jeho výroku, a ani účastníci řízení nemohli být na pochybách o tom, že v této věci rozhodl soud o připuštění konkrétní změny žaloby; chyba v záhlaví usnesení nemá ani zprostředkovaný vliv na obsah jeho výroku.

Ačkoliv tedy písemné vyhotovení usnesení o připuštění změny žaloby obsahuje ve svém záhlaví zjevnou nesprávnost spočívající v chybějícím označení soudu, předsedy senátu a přísedících, nemá tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vyplývalo-li z obsahu usnesení, že soud v dané věci připustil změnu žaloby a v čem tato změna spočívala.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3953/2023, ze dne 12. 3. 2025

08.04.2025 00:02

Posuzování přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 2 o. s. ř.

Přípustnost odvolání podle § 202 odst. 2 o. s. ř. je posuzována ve vztahu k žalobě i vzájemnému návrhu samostatně.

podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 60/2023, ze dne 29. 11. 2023

08.04.2025 00:01

Místní příslušnost („nepřiměřená délka daňového řízení“)

Není vyloučeno, aby daňová kontrola probíhala před jiným finančním úřadem, než který vede vlastní nalézací daňové řízení. Tak je tomu v odvolacím soudem zmíněném případě výkonu vybrané působnosti ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jež měla být v posuzovaném řízení aplikována a kterou může vůči daňovému subjektu provádět (na rozdíl od obecné působnosti upravené v § 10 odst. 1 a 2 tohoto zákona) kterýkoliv finanční úřad jako správní orgán s celostátní působností (§ 8 odst. 2 věta druhá téhož zákona), přičemž se vždy jedná o ten konkrétní úřad, který kontrolní postup zahájil nejdříve (§ 12 odst. 3 zákona č. 456/2011 Sb.).

Ani tato skutečnost však nic nemění na tom, že je-li daňová kontrola součástí prvostupňového nalézacího daňového řízení, a to jeho součástí významnou (ne-li stěžejní), je namístě přisvědčit názoru, že důvody, pro které soudní judikatura ve vztahu k nárokům na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení omezila aplikaci § 87 písm. b) o. s. ř. pouze na volbu soudu, v jehož obvodu probíhala část posuzovaného řízení vedená v prvním stupni, svědčí i ve prospěch závěru, že za tento prvostupňový orgán je namístě považovat též územní pracoviště finančního úřadu, které provádělo daňovou kontrolu, byť tento orgán o daňové povinnosti sám nerozhodoval.

Soudem, jenž je podle § 87 písm. b) o. s. ř. místně příslušný pro řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou daňového řízení vedeného částečně před orgány finanční správy a částečně před správními soudy, je tudíž též soud určený podle sídla územního pracoviště finančního úřadu, které v rámci prvostupňového nalézacího daňového řízení provedlo daňovou kontrolu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 275/2025, ze dne 26. 3. 2025

26.03.2025 00:02

Korektiv dobrých mravů v případě bezvýsledně vedené exekuce

Uplynutí jakékoli lhůty, s níž zákon spojuje bezvýslednost exekuce (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu), nemůže vést k zastavení exekuce v těch - byť zcela výjimečných - případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům; exekuce bude za těchto okolností vedena bez omezení uvedenými zákonnými lhůtami.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2176/2024, ze dne 11. 2. 2025

26.03.2025 00:01

Dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení

Jestliže odvolací soud usnesením, jímž podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně zamítl návrh na přerušení řízení vznesený v průběhu odvolacího řízení, není dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení objektivně přípustné proto, že dovoláním napadený výrok není ve smyslu § 237 o. s. ř. rozhodnutím odvolacího soudu, „kterým se odvolací řízení končí“.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 1/2025, ze dne 30. 1. 2025

19.03.2025 00:01

Pokračování v exekuci na základě odpůrčí žaloby po smrti dlužníka

V exekuci vůči povinnému k uspokojení pohledávky oprávněného na základě úspěšně uplatněné odpůrčí žaloby lze pokračovat i v situaci, kdy dlužník zemřel bez procesního nástupce. Byla-li v projednávané věci za života dlužníka zahájena exekuce vůči povinné ohledně nemovité věci, která relativně neúčinným právním jednáním ve prospěch povinné ušla z majetku manželky dlužníka, je namístě pokračovat v exekuci prodejem předmětné nemovité věci ve vztahu k povinné, i když dlužník v průběhu uvedené exekuce zemřel, nemá právního nástupce a pozůstalostní řízení bylo pro nedostatek majetku zastaveno.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3231/2024, ze dne 4. 2. 2025

13.03.2025 00:02

K dopadům dodatečného poučení podle ustanovení § 118a OSŘ

Lhůta poskytnutá ve výzvě a poučení k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a o. s. ř. není nikdy (sama o sobě) lhůtou určenou ke koncentraci. Její marné uplynutí (a opožděné uplatnění tvrzení či důkazů) se může projevit jen v možnosti separace nákladů řízení podle § 147 o. s. ř. Není však vyloučeno (a mělo by být naopak pravidlem), aby její konec připadl na stejný den, kdy na základě poskytnutého poučení podle § 118b o. s. ř. dochází ke koncentraci řízení.

Pokud je poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poskytnuto nikoliv při přípravném jednání nebo při prvním jednání ve věci, ale až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., je v materiálním rozsahu tohoto poučení (resp. výzvy), jednou pro vždy prolomena koncentrace řízení, a to s účinky sahajícími až k vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci (pokud byli účastníci poučeni o významu neúplné apelace ovládající odvolací řízení podle ustanovení § 119a a § 205a o. s. ř). Soud v takové situaci v souladu s § 118a odst. 1 nebo 3 o. s. ř. nově uplatněná tvrzení a důkazní návrhy nemůže odmítnout s odkazem na v minulosti proběhlou koncentraci, ale musí se s nimi vypořádat, jako by řízení v rozsahu poučení dle § 118a o. s. ř. koncentrováno nebylo. Uvedené pravidlo zákonodárce nešikovně formuluje prostřednictvím obratu, že soud „smí k uvedeným důkazům přihlédnout“. Uvedené formulaci je však třeba rozumět tak, že s takto uplatněnými tvrzením či důkazy je soud povinen se zákonu odpovídajícím způsobem vypořádat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3314/2024, ze dne 29. 1. 2025

13.03.2025 00:01

Nesprávné označení napadaného rozhodnutí v žalobě na obnovu řízení

Označí-li ten, kdo podává žalobu na obnovu řízení, v žalobě jiné rozhodnutí, než je uvedeno v ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř., jde o takovou vadu žaloby, která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby soud nemůže - vzhledem k tomu, že jde o obnovu řízení ukončeného jiným rozhodnutím, než které navrhovatel označil - v řízení pokračovat a o žalobě na obnovu řízení meritorně rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu na obnovu řízení, aby žalobu doplnil o označení rozhodnutí, jež žalobou na obnovu řízení z hlediska ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. napadá, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby na obnovu řízení provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu na obnovu řízení, o tomto následku poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (§ 235a odst. 2 ve spojení s § 43 o. s. ř.).

Je proto nesprávný závěr odvolacího soudu, který žalobu bez dalšího zamítl proto, že navrhovatelka v žalobě na obnovu řízení (resp. v doplnění žaloby) jako napadené označila rozhodnutí, jež bylo rozhodnutím prvostupňovým, ač řízení skončilo vydáním rozhodnutí odvolacího soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 257/2025, ze dne 19. 2. 2025

11.03.2025 00:02

Aktivní legitimace dlužníka povinného k návrhu na zastavení exekuce

Jestliže dlužník povinného (poddlužník) dospěje k závěru, že ve skutečnosti proti němu povinný nemá přikázanou pohledávku, není povinen to oznámit soudu, nýbrž oprávněnému, a současně mu sdělit důvody, proč nařízená exekuce (výkon rozhodnutí) nemůže být provedena (proveden), a tímto způsobem se pokusit zabránit podání poddlužnické žaloby oprávněným.

Pokud se oprávněný i přes výhrady sdělené mu poddlužníkem rozhodne předmětnou pohledávku vymáhat, pak se soud těmito námitkami bude zabývat jen v řízení o poddlužnické žalobě. Ve vykonávacím (exekučním) řízení soud existenci přikázané pohledávky nezjišťuje, nýbrž vychází toliko z tvrzení oprávněného.

Z uvedeného vyplývá, že dlužník povinného není osobou oprávněnou k podání návrhu na částečné zastavení exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3450/2024, ze dne 4. 2. 2025