// Profipravo.cz / Procesní shrnutí
Procesní shrnutí
13.10.2021 00:02
Důkaz promítnutím (zhlédnutím) kamerového záznamu
V objektivním smyslu zásada přímosti v procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností bylo co nejvíce bezprostřední. Znamená, že soud musí použít především takové důkazní prostředky, které představují bezprostřední (přímý) pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti. Je-li k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jen nepřímou zprávu. Soud proto nebude vyslýchat svědky ohledně skutečností, které může zjistit ohledáním nebo přečtením listiny, kterou svědek v minulosti viděl, a může-li vyslechnout svědka, který určitou skutečnost viděl nebo slyšel, nebude vyslýchat svědka, který o ní ví pouze z doslechu (od jiných osob, které ji viděly nebo slyšely).
Zásadu přímosti je třeba mít při dokazování na zřeteli i v případě, že spornou, pro rozhodnutí o věci významnou skutečnost je možné zjistit z videozáznamu (kamerového záznamu), jehož promítnutí lze považovat za specifický případ ohledání. V takovém případě se soud nespokojí pouze s výslechem svědka o tom, co viděl nebo jinak vnímal při zhlédnutí videozáznamu, ale provede o sporné skutečnosti důkaz promítnutím videozáznamu, při němž soud bezprostředně vnímá a vyhodnocuje obsah tohoto důkazního prostředku (na rozdíl od výpovědi svědka, který soudu pouze zprostředkovává to, co při zhlédnutí videozáznamu vnímal on sám, a který tak sám vyhodnocuje jeho obsah). Důkaz promítnutím (zhlédnutím) videozáznamu soudem navržený účastníkem řízení proto nelze považovat za nadbytečný [tj. za důkaz, kterým má být prokazována skutečnost, která již byla prokázána (bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena) jinými důkazy] jen proto, že k obsahu videozáznamu byl vyslechnut svědek, který videozáznam zhlédl.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 678/2021, ze dne 13. 7. 2021
13.10.2021 00:01
Nařízení jednání k rozvržení rozdělované podstaty
Ode dne 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu, provedená zákonem č. 396/2012 Sb., nemusí být při výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitých věcí rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty jen při rozvrhovém jednání, a to v zájmu „zrychlení a zefektivnění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti“. Soud (soudní exekutor) nařídí rozvrhové jednání pouze tehdy, navrhne-li to (požádá-li o nařízení rozvrhového jednání) věřitel, oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, nebo povinný, a to ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění oznámení o přihlášených pohledávkách na úřední desce soudu (soudního exekutora) podle § 336p odst. 1 o. s. ř. nebo od doručení dodatečného oznámení podle § 336p odst. 2 o. s. ř. Požádá-li o nařízení rozvrhového jednání alespoň jedna z uvedených oprávněných osob, soud (soudní exekutor) jednání o rozvrhu rozdělované podstaty nařídí poté, co usnesení o příklepu nabude právní moci a po zaplacení nejvyššího podání, resp. poté, co usnesení o předražku nabude právní moci, a po zaplacení předražku vydražitelem, a po uplynutí lhůty podle § 336p. K jednání soud (soudní exekutor) předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (srov. § 336q odst. 3 o. s. ř.).
Nepožádá-li žádná z oprávněných osob o nařízení jednání o rozvrhu nebo je-li žádost oprávněné osoby podána opožděně (po uplynutí zákonem stanovené lhůty), rozvrhne soud rozdělovanou podstatu bez jednání podle § 337c o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3072/2020, ze dne 29. 7. 2021
05.10.2021 00:02
Rozhodování sporů o změnu smlouvy o dodávce tepelné energie
Spor o změnu smlouvy o dodávce tepelné energie, který mezi stranami vznikl, nelze podřadit pod spor o uzavření smlouvy ve smyslu § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona; Energetický regulační úřad proto nemá pravomoc takový spor rozhodnout.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1416/2021, ze dne 30. 6. 2021
05.10.2021 00:01
Exekuce rozhodnutí o výživném po dosažení zletilosti oprávněného dítěte
Rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě nepozbývá automaticky účinnosti po dosažení zletilosti oprávněného dítěte. V exekučním řízení tak lze vymáhat výživné pro zletilého oprávněného na základě exekučního titulu, kterým bylo stanoveno výživné v řízení podle z. ř. s. dříve, než oprávněný dosáhl zletilosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1743/2021, ze dne 20. 7. 2021
05.10.2021 00:00
Nicotnost rozhodnutí správního orgánu z důvodu nedostatku pravomoci
Jestliže soud v řízení podle části páté o. s. ř. dospěje k závěru o nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z důvodu nedostatku pravomoci správního orgánu věc rozhodnout, má podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu zvláštnímu senátu, neboť v tomto zvláštním případě nicotnosti rozhodnutí správního orgánu nenáleží vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí správnímu soudu, nýbrž právě zvláštnímu senátu.
Podle závěrů dosavadní rozhodovací praxe zvláštního senátu je možné, aby na každé straně kompetenčního sporu stálo i více instančně uspořádaných orgánů veřejné moci, ovšem všechny orgány na jedné straně kompetenčního konfliktu musí sdílet shodný názor na otázku pravomoci k rozhodování v konkrétní věci. S ohledem na toto východisko judikatura zvláštního senátu požaduje, aby soud rozhodující o opravném prostředku nepodával sám návrh zvláštnímu senátu, ale nejprve o opravném prostředku rozhodl a případně tak sjednotil názor na otázku, který orgán má v řešené věci pravomoc rozhodnout, tak, že zruší rozhodnutí soudů nižší instance a zaváže prvostupňový soud k podání návrhu zvláštnímu senátu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1416/2021, ze dne 30. 6. 2021
23.09.2021 00:00
Soudní poplatek za nepřípustné dovolání
Soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou. Zásadně je tedy soud prvního stupně povinen účastníka, který podal nepřípustné dovolání, vyzvat k zaplacení soudního poplatku, případně předtím rozhodnout o návrhu dovolatele na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích zásadně vzniká podáním dovolání. Avšak v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. vzniká poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně.
Vzhledem k ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017), podle něhož osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle § 138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle § 238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv. Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, ze dne 15. 7. 2021
23.09.2021 00:00
Osvědčení existence subjektu vstupujícího do řízení
Je-li základním předpokladem účasti subjektu v soudním řízení jeho způsobilost být účastníkem řízení, tedy mít práva a povinnosti, pak jeho vstup do řízení na místo žalobce může být soudem podle § 107a odst. 2 o. s. ř. za splnění tam uvedených podmínek připuštěn pouze tehdy, jestliže ten, kdo má do řízení vstoupit, má způsobilost být účastníkem řízení, a to v okamžiku rozhodování soudu. Způsobilost být účastníkem řízení je totiž procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek jinak vždy vede k zastavení řízení.
Navrhuje-li žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil nabyvatel práva, o něž v řízení jde, je povinen osvědčit splnění podmínek § 107a o. s. ř., včetně existence subjektu, který má do řízení vstoupit. To, jakým způsobem má být v tom kterém případě právní subjektivita osvědčena, závisí na právní formě subjektu, jenž má do řízení vstoupit. V případě právnické osoby je nepochybně dokladem její existence aktuální výpis z veřejného rejstříku, neboť listiny osvědčující existenci takové osoby v minulosti nemusí mít vypovídací hodnotu ve vztahu k době, kdy soud rozhoduje. Jde-li o zahraniční právnickou osobu, musí být doklad o její existenci předložen v českém jazyce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1226/2021, ze dne 8. 6. 2021
08.09.2021 00:02
Určitost exekučního titulu proti investiční společnosti
I. V případě, kdy má být postižen majetek z více podílových fondů, je nezbytné, aby již ve výroku rozhodnutí proti investiční společnosti (obhospodařující podílové fondy) bylo uvedeno, majetek jakých podílových fondů má být postižen a v jakém rozsahu má být takový majetek postižen. Jestliže výrok exekučního titulu uvedené náležitosti neobsahuje, nelze jej vykonat.
II. Je-li vymáhán dluh (bezdůvodné obohacení), který vznikl v souvislosti s obhospodařováním podílových fondů, musí být vedle dluhu z majetku v podílových fondech uhrazena i případná sankce, tj. úrok z prodlení či smluvní pokuta, která byla za porušení povinnosti podle soukromého práva uložena (§ 102 ZISIF); majetek obhospodařovatele postižen být nemůže. Ustanovení § 210 ZISIF se zde nepoužije, jelikož sankcemi ve smyslu § 210 ZISIF jsou míněny sankce, které jsou obhospodařovateli ukládány orgány veřejné moci za porušení povinností vyplývajících ze ZISIF, popř. jiných povinností vyplývajících z veřejného práva v souvislosti s výkonem svých práv a povinností vyplývajících z jeho podnikatelského oprávnění.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2871/2020, ze dne 22. 6. 2021
08.09.2021 00:01
Placení soudního poplatku ve věcech tzv. společnických žalob
I. Není žádný důvod, pro který by měly být společnické žaloby en bloc – bez dalšího a automaticky – „osvobozovány“ od poplatkové povinnosti s tím, že povinnost zaplatit soudní poplatek bude uložena teprve v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
Nastavení vycházející z toho, že poplatková povinnost za řízení vzniká v případě společnických žalob (stejně jako u jiných návrhů na zahájení řízení) již podáním žaloby a že poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je sama společnost, je vhodným a proporčně vyváženým řešením, které požadavkům regulační funkce soudního poplatku nejlépe odpovídá. Společníkům totiž na jedné straně umožňuje podat společnickou žalobu, a to aniž by nesli náklady soudního poplatku; na druhé straně však s tím, že společníci budou v mnoha případech via facti přinuceni (nemá-li být řízení zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) zaplatit soudní poplatek namísto společnosti a teprve následně uplatnit svůj nárok na vrácení takto vynaložených prostředků.
Nejvyšší soud vnímá hrozbu spočívající v tom, že společník zaplatí soudní poplatek namísto společnosti a společnost následně nebude mít dostatečné množství finančních prostředků, aby mu takto vynaložené náklady vrátila. Odůvodňují-li to proto poměry společnosti a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, může „žalující“ společník požádat o osvobození společnosti od soudního poplatku.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyšel-li odvolací soud z toho, že u společnických žalob je kvůli jejich povaze vždy (bez dalšího) zapotřebí vycházet z § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, a tak dovozovat, že poplatková povinnost vzniká (až) v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé, není jeho právní posouzení této právní otázky správné.
II. Nárok na vrácení soudního poplatku společníkovi nevzniká, pokud společník společnickou žalobu zneužije; případný neúspěch společnosti v řízení o společnické žalobě však ještě (bez dalšího) ničeho nevypovídá o otázce zneužití práv podat společnickou žalobu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1767/2020, ze dne 27. 5. 2021
25.08.2021 00:02
Způsobilost znalce k podání revizního znaleckého posudku
Znalec (znalecký ústav), který již v řízení prezentoval svůj odborný názor vyvolávající pochybnosti soudu o správnosti znaleckého posudku podaného v řízení za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, není jen proto vyloučen z podání revizního znaleckého posudku podle § 11 zákona č. 36/1967 Sb. (též podle § 14 odst. 1 ve spojení s § 17 o. s. ř.). Revizní znalecký posudek však nemůže podat, neboť není „jiným znalcem“ ve smyslu § 127 odst. 2 o. s. ř.
V případě, že účastník řízení předloží soudu znalecký posudek, jenž splňuje předpoklady stanovené v § 127a o. s. ř., podaný znalcem (znaleckým ústavem) výše uvedeným jako „revizní“ znalecký posudek, soud na tento posudek nemůže pohlížet jako na znalecký posudek revizní ve smyslu § 127 odst. 2 o. s. ř. To však soudu nebrání, aby k němu přistupoval jako ke znaleckému posudku, jehož obsah může dále zpochybnit správnost závěrů v řízení již podaného znaleckého posudku, a aby se pokusil tyto pochybnosti (vzájemné rozpory) odstranit výslechem obou znalců, příp. aby rozhodl o přezkoumání dalším znalcem podle § 127 odst. 2 o. s. ř., pokud pochybnosti (vzájemné rozpory) ani tímto způsobem neodstraní.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3443/2019, ze dne 11. 5. 2021
25.08.2021 00:01
Uspokojování pohledávek v rámci likvidace dědictví
Je-li zákonem výslovně předjímaným důsledkem nařízení likvidace dědictví zpeněžení veškerého známého majetku zůstavitele a po pravomocném skončení řízení o likvidaci dědictví též zánik neuspokojených pohledávek věřitelů, jejich zajištění a zánik zástavních práv zajišťujících pohledávky, jejichž dlužníkem je osoba odlišná od zůstavitele (§ 175v odst. 4 o. s. ř. v rozhodném znění), pak k zákonnému zániku uvedených pohledávek za dědici zůstavitele dochází zcela bez zřetele k tomu, zda se takoví věřitelé se svou pohledávkou do likvidace dědictví přihlásili.
Z uvedeného plyne, že výzva soudu v usnesení o nařízení likvidace adresovaná věřitelům podle § 175t odst. 2, věty první o. s. ř., aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou v usnesení stanoví, a současně upozornění, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou, se týká všech pohledávek za zůstavitelem, a to zcela bez ohledu na jejich splatnost. Upřednostnění splatných pohledávek by bez rozumného důvodu upřednostňovalo věřitele s dříve splatnými pohledávkami před těmi, jejichž pohledávky byly v okamžiku smrti zůstavitele (popř. v době nařízení likvidace dědictví) ještě nesplatné, přestože by šlo např. o pohledávky zajištěné. Právním důvodem uspokojování pohledávek jednotlivých přihlášených věřitelů (včetně věřitelů zástavních) totiž není prodlení dlužníka, nýbrž jedinou rozhodnou právní skutečností je samotné nařízení likvidace dědictví spojené s existencí pohledávky věřitele. Otázka splatnosti přihlašovaných pohledávek jednotlivých věřitelů je při provádění rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele zcela nerozhodná.
I nyní účinná právní úprava likvidace pozůstalosti, která dále zpřesnila poměrně kusou úpravu likvidace dědictví provedenou v rozhodné době v § 175t až 175v o. s. ř., vychází nadále z předpokladu, že se pohledávky věřitelů přihlašují bez ohledu na to, zda jsou splatné, a to včetně těch věřitelů, kteří uplatňují pohledávku proti třetí osobě, která je zajištěna majetkem patřícím do likvidační podstaty a věřitel přihlašuje právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění (srov. § 243 odst. 1 z. ř. s.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 638/2021, ze dne 27. 5. 2021
25.08.2021 00:00
Provedení důkazu revizním znaleckým posudkem v odvolacím řízení
Zákaz novot v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace (srov. § 213 odst. 2 ve spojení s § 205a odst. 1 a § 211a o. s. ř.) nebrání odvolacímu soudu v provedení důkazu revizním znaleckým posudkem bez zřetele na to, zda bylo jeho provedení navrženo před soudem prvního stupně. Námitky směřující proti správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, které lze uplatnit i po koncentraci řízení, je možné se zřetelem k jejich povaze po koncentraci řízení osvědčit též prostřednictvím posudku jiného znalce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3443/2019, ze dne 11. 5. 2021
18.08.2021 00:02
Zvláštní soudní příslušnost pro spotřebitele dle oddílu 4 nařízení Brusel I bis
Ochrana spotřebitele podle oddílu 4 (čl. 17 až 19) nařízení Brusel I bis v podobě možnosti podat žalobu u soudu bydliště spotřebitele nenáleží podnikající právnické osobě, na níž byla pohledávka před zahájením soudního řízení spotřebitelem postoupena.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 812/2021, ze dne 26. 5. 2021
18.08.2021 00:01
Překážka věci rozsouzené v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby
Okruh účastníků řízení o vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby vyplývá ze zákona, na straně žalované jsou jimi vždy navrhovatel dražby, dražebník a vydražitel, na straně žalující potom vždy osoby, vysloveně vyjmenované v ustanovení § 48 odst. 3 a odst. 4 zákona o veřejných dražbách, a ve vztahu k těmto osobám tudíž působí účinky ustanovení § 159a odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. v případě výroku rozsudku o vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby. Jinak řečeno, pravomocný rozsudek, jímž byla vyslovena neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vytváří překážku věci rozhodnuté pouze ve vztahu k osobám, jimž přísluší věcná legitimace (ať již aktivní, či pasivní) pro toto řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1002/2021, ze dne 28. 5. 2021
18.08.2021 00:00
Částečné zamítnutí žaloby v řízení podle části páté o. s. ř.
Částečné zamítnutí žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu (ve vztahu k té části rozhodnutí správního orgánu, jež není dotčena rozsudkem soudu ve věci samé, nahrazujícím rozhodnutí správního orgánu) není namístě. Rozhodne-li tedy soud (v řízení podle části páté občanského soudního řádu) oproti předcházejícímu rozhodnutí správního orgánu ve věci samé jinak jen zčásti, neboť má za to, že toto rozhodnutí je zčásti správné (a v této části jej není třeba nahrazovat), nerozhoduje současně o částečném zamítnutí žaloby postupem podle § 250i o. s. ř., a to ani tehdy, je-li rozhodnutí správního orgánu vnitřně dělitelné (je-li rozhodováno o více plněních, více povinnostech, více otázkách). Také v tomto případě totiž soud ve věci samé rozhoduje jinak, než jak před ním učinil správní orgán, neboť dospěl k závěru, že správní orgán ve věci samé nerozhodl (zcela) správně. Postup podle § 250i o. s. ř. přitom přichází v úvahu toliko tehdy, dospěje-li soud k závěru, že správní orgán rozhodl ve věci samé (zcela) správně. Právě proto, že rozhodnutí správního orgánu může být rozhodnutím soudu nahrazeno jen zčásti (srov. též § 250l o. s. ř.), musí být ve výroku rozsudku soudu výslovně uvedeno rozhodnutí správního orgánu, které se rozsudkem soudu nahrazuje, i rozsah, v jakém je soudním rozhodnutím nahrazováno; takové pravidlo by v případě, že by žaloba byla ve zbytku zamítána, postrádalo dostatečné opodstatnění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3734/2020, ze dne 19. 5. 2021
11.08.2021 00:02
Tarifní hodnota v řízení o náhradu nemajetkové újmy na zdraví
Dovolací soud v zájmu sjednocení judikatury ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle advokátního tarifu již v usnesení sp. zn. 25 Cdo 2060/2020 dospěl k závěru o správnosti té linie soudních rozhodnutí, podle které ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií.
Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jež ostatně podle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Tytéž důvody vedou k závěru, že postup podle téhož ustanovení advokátního tarifu se uplatní i při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. Odměna advokáta se proto v projednávané věci ohledně nároku žalobce b) a o nároku žalobkyně a) na náhradu újmy na zdraví vypočte z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč v citovaném ustanovení stanovené.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, ze dne 27. 5. 2021
11.08.2021 00:01
Rozhodování o námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti
I. Má-li žalovaný bydliště v jiném členském státě, než v jakém se koná řízení, je procesní soud v případě, že nejde o výlučnost příslušnou (dle článku 24 nařízení Brusel I bis), povinen přezkoumat svoji mezinárodní příslušnost jen tehdy, neúčastní-li se žalovaný řízení (dle článku 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis) nebo uplatnil-li včas námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti rozhodujícího soudu (dle článku 26 odst. 1, věty druhé nařízení Brusel I bis). Způsob a formu, jakou tak žalobcem zvolený soud učiní, nařízení Brusel I bis nestanoví. V tomto směru ponechává podrobnější procesní úpravu na jednotlivých členských státech.
V případě, že tuzemský soud shledá včasnou námitku žalovaného (uplatněnou ve smyslu čl. 26 odst. 1, věty druhé nařízení Brusel I bis) opodstatněnou, postupuje podle § 103 a § 104 odst. 1, věty první o. s. ř. a řízení zastaví s tím, že mu nic nebrání současně ve výroku usnesení vyslovit i jím zjištěný nedostatek mezinárodní příslušnosti.
Občanský soudní řád však neobsahuje speciální úpravu, jež by výslovně reagovala na znění článku 26 odst. 1, věty druhé nařízení Brusel I bis a podrobněji upravovala mechanismus rozhodování o (včas) uplatněné námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti, shledá-li ji tuzemský soud nedůvodnou. Z uvedeného však nelze dovozovat, že by o takové námitce nebyl povinen rozhodnout. V právě nastíněné procesní situaci jde o případ tzv. otevřené nepravé (teleologické) mezery v zákoně, kterou je třeba překlenout pomocí analogické aplikace pravidla obsaženého v § 105 odst. 4 částí věty za středníkem o. s. ř. upravujícího rozhodování o nedůvodné námitce nedostatku místní příslušnosti. Zjistí-li proto soud, že námitka je opožděná nebo nedůvodná, usnesením ji zamítne. Proti vydanému usnesení je možno podat odvolání, popř. i dovolání.
II. V případě, že by uplatnění námitky nedostatku mezinárodní příslušnosti představovalo s přihlédnutím ke všem okolnostem zjevné zneužití práva, nebo by soud měl za to, že je zcela zjevně opožděná, nic mu nebrání námitku zamítnout a ve věci současně meritorně rozhodnout (viz § 1, 2 a 6 o. s. ř.), přičemž v takovém případě by žalovanému zůstalo zachováno právo zpochybnit mezinárodní příslušnost prostřednictvím řádného nebo mimořádného opravného prostředku.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1926/2020, ze dne 13. 4. 2021
05.08.2021 00:02
Tarifní hodnota ve věcech náhrady za usmrcení osoby blízké
Ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií (intenzita vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční či hmotná závislost na zemřelém, případné poskytnutí jiné satisfakce, postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění, resp. míra spoluzpůsobení smrti poškozeným, vzít v potaz je třeba i okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z.).
Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jež ostatně dle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Odměna advokáta se proto v projednávané věci vypočte z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč v citovaném ustanovení stanovené.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, ze dne 29. 4. 2021
05.08.2021 00:01
Absence formální výzvy dle § 215 odst. 2 věty druhé OSŘ
Z protokolu o jednání odvolacího soudu v projednávané věci vyplývá, že předseda senátu poté, co postupoval podle ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř. a přečetl rozsudek Nejvyššího soudu, provedl důkaz listinami (pracovní smlouvou, výpovědí z pracovního poměru a pracovními náplněmi), účastníkům dal možnost, aby se k provedeným důkazům vyjádřili (účastníci „ke čteným listinným důkazům bez připomínek“), provedl důkaz žalobkyní předloženým organizačním řádem Městského úřadu Štramberk, zástupce žalovaného následně „odkázal“ na obsah podaného odvolání a připojil krátké vyjádření k charakteru žalobkyni vykonávaných činností, zástupce žalobkyně k důkazu navrhl účastnický výslech žalobkyně k „faktickému obsahu její pracovní náplně“, načež zástupci účastníků vznesli požadavek na náhradu nákladů řízení a jednání bylo přerušeno za účelem porady senátu před vyhlášením rozsudku. Z uvedeného vyplývá, že oba účastníci řízení měli při jednání odvolacího soudu dostatečný prostor k tomu, aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci a přednesli své návrhy a z postupu soudu jim muselo být zřejmé, že dokazování se končí a vše směřuje k vyhlášení rozhodnutí ve věci (proto také vznesli své požadavky na náhradu nákladů řízení).
Za těchto okolností – i když předseda senátu odvolacího soudu při jednání neučinil formální výzvu podle ustanovení § 215 odst. 2 věty druhé o. s. ř. – nelze mít za to, že byla účastníkům řízení odňata možnost jednat před soudem, a řízení tak bylo zatíženo zmatečnostní vadou ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Právo účastníků řízení garantované i článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na jednání před soudem bylo v projednávané věci zachováno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2738/2019, ze dne 29. 4. 2021
05.08.2021 00:00
Individualizace movité věci v žalobě o určení vlastnického práva
Podle ustálené rozhodovací praxe je v žalobě o určení vlastnického práva k movité věci třeba věc označit alespoň tak, aby byla odlišena od ostatních věcí v držbě (detenci) žalovaného.
K dostatečné individualizaci požadované knihy jízd zde zcela postačovalo uvést, jakého konkrétního vozidla se měla kniha jízd týkat, a vymezit období, za které jsou tyto záznamy požadovány. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná přesně věděla, jakou povinnost po ní žalobkyně požaduje splnit, a tedy i to, jaká kniha jízd má být z její strany žalobkyni vydána; námitky žalované týkající se nedostatečné konkretizace takové knihy jízd z hlediska formy jsou účelové, ba až obstrukční. Není tak možné zamítnout žalobu na vydání věci pouze proto, že žalobkyně přesně nekonkretizovala, zda požaduje vydání knihy jízd v elektronické podobě (s uvedením např. v jakém softwaru má být kniha jízd vedena, či na jakém druhu nosiče má být následně předána, zda např. na flash disku či na CD nosiči atd.) či v listinné podobě, neboť to z povahy věci není pro žalobu vůbec podstatné. Žalobkyně v rámci podané žaloby netrvá na vydání např. konkrétního sešitu, ve kterém je kniha jízd vedena, ale jde jí v principu především o informace, které jsou v ní zaznamenány, na což forma knihy jízd či její nosič pochopitelně nemůže mít žádný vliv. Nemůže proto obstát ani námitka žalované, že by ad absurdum mohla žalobkyni vydat knihu jízd např. nevyplněnou, což by pomíjelo účel podané žaloby, kdy jsou pro žalobkyni (logicky) důležité informace o provedených jízdách služebním automobilem, k jejichž zaznamenávání byla žalovaná v době působení u žalobkyně povinna, nikoliv to, v jaké formě žalovaná tyto údaje zapisovala. Zamítnutí žaloby pouze z toho důvodu, že – argumentací žalované ad absurdum – žalobkyně neuvedla, zda má být kniha jízd vydána v sešitě s červenými či modrými deskami, by proto bylo zcela nepřípustným formalismem. To platí tím spíše, když v řízení jednoznačně vyšlo najevo, že žalovaná si je dobře vědoma toho, jakou knihu jízd má žalobkyni vydat, a současně neprokázala pozbytí držby knihy jízd, své výpovědi v průběhu řízení měnila, a ve smyslu judikatury dovolacího soudu netvrdila, že by měla ve své držbě více takových knih jízd (či tuto konkrétní knihu jízd ve více formách či na různých nosičích), aby bylo nutné trvat na další konkretizaci požadované věci ze strany žalobkyně.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1701/2020, ze dne 28. 4. 2021