// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

17.04.2019 00:02

Podmínky pro provedení důkazu prostřednictvím dožádaného soudu

Dokazování mimo jednání procesního soudu (dožádaným soudem nebo mimo jednání předsedou senátu z pověření senátu), popřípadě bez fyzické účasti vyslýchané osoby u jednání zákon umožňuje pouze výjimečně za předpokladu, že to je účelné; hlediskem účelnosti je zejména nákladnost, obtížnost nebo nemožnost provedení důkazu před procesním soudem (například výslech svědka nacházejícího se mimo obvod soudu nebo svědka, jehož zdravotní stav mu nedovoluje opustit místo bydliště nebo hospitalizace).

Účelnost provedení dokazování mimo jednání procesního soudu (dožádaným soudem) je však nutné hodnotit také (a především) z hlediska naplnění účelu občanského soudního řízení, který je vyjádřen v ustanovení § 6 větě první o. s. ř., podle něhož v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Nemůže-li proto provedení důkazu prostřednictvím dožádaného soudu vést ke spolehlivému zjištění skutečností, které jsou mezi účastníky sporné, a tím i k rychlé a účinné ochraně práv, je soud povinen důkaz provést sám, i když jsou s tím spojeny zvýšené náklady nebo je provedení důkazu procesním soudem spojeno s obtížemi.

Mají-li být z výslechu svědka zjištěny sporné skutečnosti, které jsou zásadně významné pro výsledek občanského soudního řízení (pro rozhodnutí o věci), nemůže zpravidla provedení výslechu svědka prostřednictvím dožádaného soudu vést k jejich spolehlivému zjištění, neboť soud nemůže posoudit věrohodnost (pravdivost) tohoto důkazu (jeho obsahu) s přihlédnutím k okolnostem nezachytitelným v protokolu, které významně dokreslují celkový názor o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Takový důkaz provedený dožádaným soudem, který procesnímu soudu nabízí pouze písemně zachycenou výpověď osoby ke skutečnostem významným pro právní posouzení věci samé, zpravidla nelze z hlediska jeho schopnosti prokázat sporné skutečnosti rozhodující pro výsledek řízení s co nejvyšší mírou jistoty považovat za vhodný a dostačující.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4132/2018, ze dne 31. 1. 2019


17.04.2019 00:01

Šikanózní exekuční návrh; sdělení účtu pro úhradu pohledávky

Šikanózním exekučním návrhem (a tedy důvodem pro zastavení exekuce) může být takový návrh, který oprávněný podal, aniž by povinnému sdělil číslo účtu pro úhradu pohledávky, jež přesahuje limit stanovený zákonem pro hotovostní platby, pokud by soud vzhledem ke všem zjištěným okolnostem dospěl k závěru, že sdělil-li by oprávněný povinnému číslo účtu, povinný by prakticky jistě pohledávku uhradil.

Nelze nicméně přisvědčit názoru, že by snad měl oprávněný povinnost automaticky povinnému sdělit bankovní spojení. Je totiž na povinném, aby se aktivně zasadil o splnění soudem uložené povinnosti, což v tomto případě spočívá v učinění jednoznačné výzvy oprávněnému (z níž není pochyb o tom, že svůj dluh hodlá splnit), aby sdělil číslo účtu, na který lze peněžitou částku poukázat. Po povinném však nelze spravedlivě požadovat, aby – pokud věřitel na jeho výzvu nereaguje – platbu účelově dělil a v průběhu několika dní ji v hotovosti hradil přímo k rukám oprávněného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1532/2018, ze dne 23. 1. 2019


17.04.2019 00:00

K přípustnosti dovolání z hlediska tzv. bagatelnosti od 30. 9. 2017

Zatímco podle procesní úpravy dovolání účinné do 29. 9. 2017 bylo z hlediska tzv. bagatelnosti rozhodující, zda o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným výrokem, podle úpravy stávající je významný i předmět řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Dovolání není nově přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, která byla vydána v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, aniž však rozhodují o peněžitém plnění.

V posuzované věci žalobce požaduje pojistné plnění ve výši 24 416 Kč, předmětem řízení je tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání. Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy, u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. I když nejde o rozhodnutí, kterým by bylo rozhodováno o peněžitém plnění, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a z tohoto důvodu je proti němu dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3810/2018, ze dne 31. 1. 2019


09.04.2019 00:02

Exekuční titul ukládající zveřejnění textu na webové stránce

Jestliže exekuční titul stanoví povinnost zveřejnit omluvu na webové stránce www.novabrik.cz, přičemž tato stránka je zároveň úvodní stránkou, potom lze povinnosti uložené exekučním titulem dostát jedině zveřejněním omluvy právě na této konkrétní a v tomto případě i úvodní internetové stránce.

Uváděl-li by exekuční titul, že omluva má být zveřejněna na internetových stránkách (v množném čísle) www.novabrik.cz, potom by povinná své povinnosti dostála zveřejněním omluvy i např. na internetové stránce www.novabrik.cz/sdeleni. Jelikož však podle exekučního titulu má být omluva zveřejněna na internetové stránce (v jednotném čísle) www.novabrik.cz, je třeba tím rozumět právě a jen tuto jednu konkrétní internetovou stránku, a tedy nikoliv kteroukoliv internetovou stránku (pododdíl), jež je součástí webové prezentace povinné.

Pojmem internetová stránka v jednotném čísle se rozumí jedna konkrétní webová stránka, zatímco pojmem internetové stránky v množném čísle je třeba rozumět souhrn vícero webových stránek dohromady tvořících určitou webovou prezentaci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, ze dne 23. 1. 2019


09.04.2019 00:01

Změna rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení

Rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení tak, že se řízení nezastavuje, neobsahuje (resp. nemá obsahovat) výrok o nákladech řízení (ani výrok, jímž by se rušil výrok, kterým soud prvního stupně v rozhodnutí o zastavení řízení rozhodl o nákladech řízení), neboť o nákladech řízení (a to veškerých, tj. jak o nákladech řízení před soudem prvního stupně, tak o nákladech řízení odvolacího, případně dovolacího) rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci.

Jinými slovy řečeno, změnil-li odvolací soud v dané věci usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o zastavení řízení tak, že se řízení nezastavuje, byl tím automaticky odklizen i nákladový výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nemusí výslovně obsahovat výrok, jímž se zrušuje výrok usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení; v důsledku nezastavení řízení v uvedeném rozsahu bude soud prvního stupně o věci dále jednat a v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 3 o. s. ř.) o povinnosti k náhradě (veškerých) nákladů řízení rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něj končí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4504/2018, ze dne 17. 1. 2019


08.04.2019 00:02

Paušální zvýšení mimosmluvní odměny u všech úkonů právní služby

Zvýšení mimosmluvní odměny advokáta přichází do úvahy jen u těch úkonů právní služby, které splňují podmínky pro zvýšení mimosmluvní odměny; není možné z důvodu mimořádné obtížnosti úkonů právní služby zvýšit paušálně (komplexně) mimosmluvní odměnu u všech úkonů právní služby.

Nelze přirozeně vyloučit, že všechny úkony právní služby v určité věci bude možné posoudit jako mimořádně obtížné, kupříkladu proto, že při nich bude muset advokát hovořit cizím jazykem nebo při nich bude muset vykládat cizí právo. Ani tato skutečnost však neznamená, že by bylo možné odhlédnout od charakteru jednotlivých úkonů právní služby a poskytnout za všechny tyto úkony mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny paušálně.

Pokud se odvolací soud nezabýval náročností jednotlivých úkonů právní služby v posuzovaném trestním řízení a odvodil mimořádnou náročnost jednotlivých úkonů právní služby paušálně pro všechny úkony od složitosti předmětu řízení, v rámci kterého byla právní služba poskytnuta, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, ze dne 30. 1. 2019


08.04.2019 00:01

Zvýšení mimosmluvní odměny s ohledem na složitost a náročnost řízení

Z ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu vyplývá, že u úkonů právní služby mimořádně obtížných advokát může zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Advokátní tarif v tomto ustanovení pouze demonstrativně uvádí, že o úkony právní služby mimořádně obtížné půjde zejména, je-li k nim třeba použití cizího práva nebo jazyka. Bližší specifikaci daných pojmů předmětné ustanovení neobsahuje a bude tedy nutné posoudit, zda jsou v každém konkrétním případě podmínky pro zvýšení odměny splněny. Nemůže se přitom jednat o běžnou obtížnost, nýbrž o obtížnost skutečně neobvyklou, tedy mimořádnou, vymykající se běžné praxi.

Z příkladmo uvedeného použití cizího práva či cizího jazyka v § 12 odst. 1 advokátního tarifu jako důvodu pro zvýšení mimosmluvní odměny advokáta je zřejmé, že se mimořádná obtížnost úkonu právní služby vztahuje k nárokům na odbornost tohoto advokáta a tím i odbornou či profesní náročnost poskytovaných právních služeb.

Obecně sice nelze vyloučit žádnou okolnost vztahující se k odbornosti či profesní zdatnosti advokáta z toho, že by mohla zapříčinit mimořádné zvýšení nároků na advokáta při poskytování právní služby. Nelze tedy ani vyloučit, že by takovou okolností mohl být postup orgánů činných v trestním řízení, medializace případu či délka trestního řízení. Tyto okolnosti však nemohou být pro účely aplikace § 12 odst. 1 advokátního tarifu zvažovány ve vztahu k věci samé, ale vždy jen ve vztahu ke konkrétním úkonům právní služby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, ze dne 30. 1. 2019


08.04.2019 00:00

Neplatnost rozhodčí doložky kvůli netransparentnímu určení rozhodců

Jestliže rozhodčí smlouva (doložka) obsahuje ujednání, jímž strany určují počet i osoby rozhodců nebo stanoví způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, musí ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím rozhodcům vyhovovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.; jinak řečeno, každý rozhodce ad hoc, jehož strany povolaly v případě majetkového sporu k rozhodnutí, musí být určen transparentně. Netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. (ve znění účinném do 29. 2. 2012) také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě.

Ačkoliv posuzovaná rozhodčí doložka jmenovitě určuje osm rozhodců, obsahuje i ujednání, podle nějž se rozhodcem ad hoc může stát i advokát ze seznamu vedeného Českou advokátní komorou, kterého zvolí věřitel. Odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jestliže své rozhodnutí založil na závěru, že rozhodčí doložka není jako celek neplatná, pokud vedle osmi jmenovitě určených rozhodců obsahuje i netransparentní ujednání o určení osoby rozhodce „ve zvláštní situaci“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 ICdo 40/2018, ze dne 24. 1. 2019


28.03.2019 00:02

K hodnocení důkazu provedeného kopií soukromé listiny

I. Pravidla vyplývající z § 565 o. z. platila i před přijetím tohoto zákoníku na základě obecných pravidel o důkazním břemeni; jde totiž o pravidla procesní. Proto lze i nadále vycházet z dosavadní judikatury k této otázce.

II. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze originály listin, a ačkoli jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek vhodnější než jejich neověřené kopie a soud by se, pokud pro to nejsou závažné důvody, neměl při dokazování spokojit pouze s fotokopií listiny, nelze takový postup (tj. provádění důkazu kopií listiny) prohlásit za odporující zákonu; v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Přitom důkaz provedený fotokopií listiny soud hodnotí (jako každý jiný důkaz) podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř. (viz NS 23 Cdo 3895/2016).

III. Rozdíl mezi hodnocením originálu listiny vlastnoručně podepsané a kopií listiny je v tom, že je-li listina vlastnoručně podepsána, má se za to, že je pravá a správná (pravdivá); tvrdí-li účastník, že podpis není pravý, leží na něm ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno. Je-li pravost podpisu úspěšně popřena (tedy dokazováním vyvrácena), domněnka správnosti listiny se neuplatní; důkazní břemeno ohledně skutečností v listině uvedených pak leží na tom účastníkovi, který z nich dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

Podpis na kopii listiny, okopírovaný spolu s dalším textem z originálu listiny, však stejné účinky jako vlastnoruční podpis na originálu listiny nemá; platí pro něj pravidla stejná jako pro kopie listin, včetně fotokopií, průpisů a průklepů, jak jsou vyjádřena v NS 23 Cdo 3895/2016. Důkaz provedený úředně neověřenou a vlastnoručně nepodepsanou kopií (fotokopií, průpisem, průklepem) listiny soud hodnotí (jako každý jiný důkaz) podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř., pravidla pro hodnocení důkazu provedeného vlastnoručně podepsanou soukromou listinou se v tomto případě neuplatní.

Jakýmkoliv způsobem reprodukovaný podpis (s výjimkou případů, kde zákon stanoví něco jiného) není vlastnoručním podpisem, ale jen jeho kopií. Přitom tu nejde jen o formulační nuance. Podepisuje-li někdo originál listiny, má vysokou míru kontroly nad jejím obsahem, a proto je možné v souladu s obecnou zkušeností předpokládat, že s obsahem listiny souhlasí a lze tedy stanovit domněnku správnosti listiny (jejího obsahu). Nicméně nad kopií listiny, která není vlastnoručně podepsána a podpis na ní je okopírovaný z jiné listiny, již vystavitel takovou kontrolu nemá; navíc různé technické prostředky umožňují okopírovat na listinu podpis i z jiného pramene. Proto nelze okopírovanému podpisu přiznat stejné účinky, jako podpisu vlastnoručnímu. Tuto skutečnost ostatně respektuje i obvyklý právní a obchodní styk (např. v bankovní praxi, ale i jinde), ve kterém účastníci vlastnoručně podepisují jak originál, tak i stejnopis nebo kopii listiny, která se tak stává z hlediska dokazování plnohodnotnou soukromou listinou.

Pro úplnost se dodává, že vlastnoruční podpis na listině lze výjimečně nahradit; nicméně „možnost nahrazení podpisu mechanickými prostředky (např. razítkem, faksimile, reprodukcí podpisu na tiskopise) přichází v úvahu pouze tam, kde je to v občanskoprávním styku - posuzováno objektivně - obvyklé“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, ze dne 27. 11. 2018


28.03.2019 00:00

Osvobození od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. n) PoplZ

Na řízení o žalobě na náhradu škody spočívající v tvrzeném porušení práva EU legislativní činností Parlamentu České republiky se nevztahuje věcné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. n) PoplZ.

Za situace, kdy § 11 odst. 1 PoplZ obsahuje taxativní výčet případů, v nichž je řízení věcně osvobozeno od soudních poplatků, nelze nad rámec takto obsahově uzavřeného vymezení přiznávat poplatkovou úlevu pro další řízení, a to ani prostřednictvím analogie zákona. Ustanovení o výjimce nelze při interpretaci právního předpisu vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze a jen v případech, pro něž byla výjimka konstruována.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 486/2018, ze dne 14. 11. 2018


19.03.2019 00:03

Rozšíření účinků nařízení exekuce dle nařízení Brusel I na území jiného státu

Vlastní výrok o nařízení exekuce nespadá do režimu čl. 32 nařízení Brusel I, protože účinky nařízení exekuce ve členském státě Evropské unie nelze rozšiřovat na území jiného členského státu Evropské unie. Jestliže byla v cizím státě nařízena exekuce podle cizozemského rozhodnutí, nelze daný výrok o nařízení exekuce prohlásit vykonatelným na území České republiky. Chce-li oprávněná vést exekuci ve více členských státech Evropské unie, musí v každém z nich samostatně požádat o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu. Následně vedená exekuce může být provedena pouze v rámci státu, v němž byla nařízena.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3689/2018, ze dne 11. 12. 2018


19.03.2019 00:02

K aplikovatelnosti nařízení Brusel I bis na území ostrova Man

Území ostrova Man nespadá do teritoriálního rozsahu nařízení Brusel I bis. Má-li žalovaná bydliště na území ostrova Man, musí se tak při posouzení pravomoci soudů České republiky s odkazem na článek 4 odst. 1 nařízení Brusel I (respektive čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis) aplikovat vnitrostátní právní předpisy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5019/2017, ze dne 11. 12. 2018


19.03.2019 00:01

Zastavení exekuce v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře

I. Účinky, s nimiž je spojeno zahájení insolvenčního řízení, nemají samy o sobě za následek, že by exekuce, která již dříve byla zahájena, měla být třeba i zčásti zastavena (pouze nemůže být provedena), a to ani tehdy, když posléze došlo ke schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.

Při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění.

K tomu, aby v důsledku povolení oddlužení došlo k obnovení dispozičního práva povinného s majetkem, který je pojmenován v již vydaných exekučních příkazech, není zapotřebí ani rušit exekuční příkazy, jimiž byl majetek povinného postižen, ani zastavovat exekuci ohledně v nich vymezeného majetku, protože blokace majetku uvedeného v exekučních příkazech ve smyslu § 47 odst. 6 exekučního řádu pominula právní mocí usnesení o schválení oddlužení, a to po dobu trvání účinků oddlužení.

II. Došlo-li po zahájení exekuce k zahájení insolvenčního řízení a je-li oprávněná do insolvenčního řízení řádně přihlášena a má-li z toho důvodu dojít k částečnému uspokojení pohledávky oprávněné v insolvenčním řízení v rámci oddlužení ve formě splátkového kalendáře, zásadně není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a to ani tehdy, když byl exekučně postižen obchodní podíl povinného ve společnosti s ručením omezeným.

III. Pro případ, že některé úřady (např. katastrální úřad) nebudou respektovat zákonný účinek plynoucí z ustanovení § 409 odst. 2 insolvenčního zákona, dlužník je oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu, aby v mezích dohlédací činnosti vydal rozhodnutí, v němž pojmenuje majetek, který po dobu trvání oddlužení nepodléhá dříve vydaným exekučním příkazům. Toto rozhodnutí bude závazné pro účastníky insolvenčního řízení, pro katastrální či jiný úřad, exekutora i pro exekuční soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2775/2018, ze dne 5. 12. 2018


19.03.2019 00:00

Obsahové náležitosti výzvy k zaplacení celé pohledávky dle § 1931 o. z.

Zákon nestanoví obsahové žádosti (výzvy) k zaplacení celé pohledávky podle ustanovení § 1931 o. z. Za žádost je proto třeba považovat jakýkoliv projev vůle, z něhož je zřejmý úmysl oprávněné žádat povinnou o zaplacení celého dluhu.

Žádost může být obsažena i v exekučním návrhu oprávněné, takový úkon je třeba vykládat v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3782/2018, ze dne 3. 12. 2018


12.03.2019 00:02

Pravomoc správních orgánů rozhodovat soukromoprávní věci

Zákonné ustanovení svěřující jinému orgánu pravomoc rozhodovat soukromoprávní věc nemusí obsahovat výslovné vyloučení pravomoci soudu. Takový požadavek se ze znění § 7 odst. 1 o. s. ř. nepodává; ostatně ani ustanovení zvláštních právních předpisů, která zakládají pravomoc správních orgánů rozhodovat soukromoprávní věci, výslovné vyloučení soudní pravomoci zásadně neobsahují.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3554/2017, ze dne 18. 12. 2018


12.03.2019 00:00

Spor o náhradu škody spočívající v úbytku obsahu poštovní zásilky

Nárok na náhradu škody vzniklé úbytkem obsahu poštovní zásilky je právem vyplývajícím z poštovní smlouvy ve smyslu § 6a odst. 2 věty druhé zákona o poštovních službách; rozhodování o něm tudíž spadá do pravomoci ČTÚ.

Náhradu škody způsobené provozovatelem poštovních služeb podle § 13 odst. 1 zákona o poštovních službách lze odesílateli či příjemci zásilky přiznat - s ohledem na výlučnou pravomoc ČTÚ - pouze ve (včas zahájeném) námitkovém řízení podle § 6a zákona. Soudní ochrana takových nároků je pak zajištěna prostřednictvím řízení podle části páté občanského soudního řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3554/2017, ze dne 18. 12. 2018


07.03.2019 00:01

Doručování evropského platebního rozkazu

Nařízení o evropském platebním rozkazu a nařízení o doručování písemností musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, kdy je evropský platební rozkaz doručován žalovanému, aniž byl návrh na vydání tohoto platebního rozkazu přiložený k tomuto rozkazu vyhotoven v jednom z jazyků, o němž se má za to, že mu žalovaný rozumí, nebo k němu není připojen překlad do některého z těchto jazyků, jak vyžaduje čl. 8 odst. 1 nařízení o doručování písemností, musí být žalovaný pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II posledně uvedeného nařízení řádně poučen o svém právu odmítnout přijetí dotčené písemnosti.

Vada řízení v případě opomenutí této formální náležitosti musí být zhojena v souladu s ustanoveními posledně zmíněného nařízení tím, že dotyčné osobě bude předán jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení.

V takovém případě se v důsledku procesního pochybení dotýkajícího se doručení platebního rozkazu spolu s návrhem na jeho vydání nestane tento platební rozkaz vykonatelným a lhůta stanovená žalovanému pro podání odporu nemůže začít běžet, takže článek 20 nařízení o evropském platebním rozkazu se nepoužije.

Požadavky čl. 8 odst. 1 nařízení o doručování písemností se tak použijí nejen na doručení samotného platebního rozkazu, ale i na doručení návrhu na jeho vydání. Obě tyto písemnosti tedy musí být doručeny adresátovi v jazyce, o němž se má ve smyslu uvedeného čl. 8 odst. 1 za to, že mu adresát bude rozumět.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1542/2016, ze dne 27. 11. 2018


07.03.2019 00:00

Rozhodování o odměně a hotových výdajích původního exekutora

V případě změny soudního exekutora se z ustanovení § 44b odst. 4 a odst. 5 exekučního řádu podává, že je třeba odlišit náklady exekuce původního exekutora, které soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, a „zvláštní“ náklady, které vznikají v souvislosti se změnou exekutora.

Pro běžné náklady exekuce původního exekutora, jež soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, zásadně platí, že je hradí povinný, neboť exekuce je nadále vedena, a jde tudíž o náklady, jejichž existence není na změnu exekutora vázána. Z tohoto důvodu nový exekutor určí v souladu § 88 odst. 1 exekučního řádu „běžné“ náklady v příkazu k úhradě nákladů exekuce a uloží povinnost jejich náhrady povinnému, a příkaz původnímu exekutorovi doručí. Celková výše odměny a nákladů exekutora i nákladů oprávněného však nesmí být v důsledku změny exekutora pro povinného vyšší, než jaká by byla, pokud by ji prováděl původně pověřený exekutor. Případný rozdíl v nákladech, si ponesou původní exekutor a nový exekutor, a to v poměru podle své fakticky vynaložené exekuční činnosti v rámci daného exekučního řízení.

Se změnou exekutora se mohou pojit také „zvláštní“ náklady, vyvolané právě touto změnou; § 44b odst. 5 exekučního řádu stanoví povinnost k úhradě těchto nákladů oprávněnému. Zvýšené náklady hradí, a to bez dalšího, oprávněný exekutorovi, který tyto náklady vynaložil. Výši nákladů, a povinnost oprávněného k jejich úhradě, určí nový exekutor v usnesení, které doručí oprávněnému. „Zvláštními“ náklady exekuce se rozumí náklady skutečně vynaložené, respektive hotové výdaje spojené se samotným „technicko – organizačním a faktickým“ provedením změny osoby soudního exekutora v exekuci, a nejedná se o náhradu odměny původního exekutora, ani o možnost paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky; jde tedy o prokázané hotové výdaje spojené se změnou exekutora, jež mají původ svého vzniku právě v této skutečnosti (tj. nebylo-li by změny exekutora, nebyly by vynaloženy), a nikoliv o běžné náklady exekuce, které jsou řešeny ve výše uvedeném režimu. Vynaložení „zvláštních“ nákladů je povinen exekutor prokázat.

Zároveň je však třeba mít na zřeteli, že nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a původním soudním exekutorem, nelze přičítat k tíži účastníkům řízení. V příkazu k úhradě nákladů exekuce se proto nelze zabývat tím, zda původní soudní exekutor porušil některou z povinností stanovenou v usnesení § 15 odst. 5 exekučního řádu. Pokud tedy soudní exekutor, jemuž výkon exekutorského úřadu zanikl, nepředal spisy a plnění vymožená v exekuci nově jmenovanému exekutorovi, nelze tuto skutečnost klást k tíži oprávněnému, jenž využil své zákonné možnosti a požádal o změnu exekutora. Náklady spojené s rekonstrukcí exekučního spisu a vymáháním plnění vymoženého v exekuci původním exekutorem nelze považovat za „zvláštní“ náklady exekuce spojené se změnou exekutora, k jejichž úhradě by byl zavázán oprávněný.

V intencích § 11 odst. 5 vyhlášky se při rozhodování o odměně původního exekutora, jehož pověření zaniklo, zohlední také důvody, pro které došlo ke změně exekutora. V případě, kdy soudní exekutor nebyl pověřen vedením exekuce nebo pokud oprávnění exekutora zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil, odměna mu nenáleží. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že o nepřiznání odměny exekutorovi lze uvažovat jen ve výjimečných případech, kdy kde změně exekutora dojde jeho zaviněním. Jestliže byl původní exekutor odvolán z funkce ministrem spravedlnosti na vlastní žádost v souladu s § 15 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, nelze z této skutečnosti dovodit takové zavinění exekutora, které by zakládalo důvod pro nepřiznání odměny.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3944/2018, ze dne 4. 12. 2018


27.02.2019 00:01

Pravomoc ve sporu SVJ a vlastníka bytu o příspěvek na správu domu

Ustanovením čl. 48 smlouvy o právní pomoci mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s., je upravena pravomoc soudů České republiky a Ukrajiny pouze v případě sporu, jehož základem je závazkověprávní vztah vyplývající ze smlouvy. V případě závazků z jiných právních skutečností není mezinárodní příslušnost soudů smlouvou upravena a tato otázka není řešena ani žádnou jinou mezinárodní smlouvou, která by byla pro Českou republiku a Ukrajinu závazná.

Pravomoc soudů České republiky k projednání sporu společenství vlastníků jednotek a jeho člena (vlastníka bytu), jenž je občanem Ukrajiny a nemá na území České republiky bydliště, o zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku a nedoplatku služeb souvisejících s užíváním bytu, je tak třeba posuzovat podle vnitrostátních právních předpisů.

Podle § 6 odst. 1 MPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Žalovaný, ukrajinský státní příslušník, nemá na území České republiky bydliště, či jiný druh pobytu, ani se na jejím území nezdržuje. Místní příslušnost českých soudů je zde přesto dána, a to na základě § 86 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný má v České republice majetek (bytovou jednotku, jíž se spor týká). V projednávané věci je tak založena pravomoc soudů České republiky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5789/2017, ze dne 15. 11. 2018


27.02.2019 00:00

Zneužití práva při postoupení vymáhané pohledávky

Jestliže byl návrh na vstup nové oprávněné do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. (resp. ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu) podán v době, kdy v řízení vyplynuly okolnosti, na jejichž základě je možné učinit závěr, že exekuce bude zastavena pro nevykonatelnost exekučního titulu z důvodu neplatné rozhodčí doložky a že povinnost nahradit náklady řízení bude uložena oprávněné, lze mít důvodně za to, že postoupení vymáhané pohledávky a v návaznosti na to podání návrhu na procesní nástupnictví oprávněné je s ohledem na ustanovení § 8 o. z. i § 2 o. s. ř. zneužitím práva.

V projednávané věci svědčí pro tento závěr i další okolnosti, například to, že k postoupení pohledávky došlo již podruhé v průběhu exekučního řízení, přičemž smlouvy o postoupení pohledávky na současnou oprávněnou a postoupení pohledávky na její procesní nástupkyni byly uzavřeny v jeden den, dále že procesní nástupkyní je cizozemská společnost se sídlem v Seychelské republice, jakož i předchozí postup oprávněné v téměř tisíci obdobných exekučních řízeních (vedených taktéž na základě neplatného rozhodčího nálezu), ve kterých oprávněná podala hromadný návrh na zastavení exekuce.

Jestliže lze v projednávané věci s ohledem ke všem dalším okolnostem učinit závěr, že zneužitím práva bylo již samotné postoupení pohledávky, nebylo nezbytné zabývat se solventností procesní nástupkyně oprávněné (srov. NS 20 Cdo 3537/2016).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3911/2018, ze dne 27. 11. 2018


< strana 1 / 147 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů