// Profipravo.cz / Doručování

Doručování

19.09.2019 00:02

Aplikace čl. 8 nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností

I. Závěry Soudního dvora Evropské unie k aplikaci čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Evropské unie, shrnuté v bodu 89 usnesení Soudního dvora C-384/14 (Alta Realitat) se uplatní i v řízení vedeném před českými soudy s účastníkem se sídlem ve Slovenské republice.

II. Úprava formulovaná v článku 8 odst. 1 Nařízení se vztahuje i na přímé doručování dle článku 14 Nařízení.

III. Je nerozhodné, zda je soud v okamžiku doručování písemnosti přesvědčen, že adresát jazyku písemnosti rozumí. Adresát totiž musí být vždy vyrozuměn o právu písemnost odmítnout v souladu s článkem 8 odst. 1 Nařízení. Až v okamžiku, kdy by žalovaná (za předpokladu, že byla správně vyrozuměna dle článku 8 odst. 1 Nařízení) přijetí písemnosti odmítla, bylo by namístě, aby soud posuzoval, zda její odmítnutí bylo opodstatněné, tj. zda žalovaná jazyku písemnosti skutečně rozumí či nikoli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1327/2019, ze dne 13. 6. 2019


10.05.2019 00:04

ÚS: K doručování předvolání k jednání

Materiální přístup k doručování soudních písemností musí být vždy upřednostněn před přístupem formalistickým. Podstatné tedy je, zda se adresát mohl s doručovanou písemností seznámit, a bylo tak zachováno jeho právo na soudní ochranu. Účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresát tuto písemnost skutečně převezme, ač správně má být doručována do datové schránky adresáta. Doručení fikcí, kdy si adresát poštovní zásilku nepřevzal, však nemůže zhojit nesprávný postup krajského soudu, neboť nelze mít za prokázané, že se stěžovatel s obsahem zásilky seznámil.

Právo na soudní ochranu zajištěné v čl. 36 an. hlavy páté Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, aby pokrývalo veškeré případy porušení kogentních procesních ustanovení. I v případě tohoto subjektivního veřejného práva je třeba vždy zkoumat, nakolik porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce v možnosti uplatňovat případně i další procesní práva a konat procesní úkony ve svůj prospěch, přičemž je významné, zda šlo o podstatné vady s odrazem ve výsledku řízení. Dojde-li v konkrétní věci k naplnění všech těchto faktorů, pak nelze učinit závěr, že by řízení bylo spravedlivé jako celek.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3851/18, ze dne 9. 4. 2019


07.03.2019 00:01

Doručování evropského platebního rozkazu

Nařízení o evropském platebním rozkazu a nařízení o doručování písemností musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, kdy je evropský platební rozkaz doručován žalovanému, aniž byl návrh na vydání tohoto platebního rozkazu přiložený k tomuto rozkazu vyhotoven v jednom z jazyků, o němž se má za to, že mu žalovaný rozumí, nebo k němu není připojen překlad do některého z těchto jazyků, jak vyžaduje čl. 8 odst. 1 nařízení o doručování písemností, musí být žalovaný pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II posledně uvedeného nařízení řádně poučen o svém právu odmítnout přijetí dotčené písemnosti.

Vada řízení v případě opomenutí této formální náležitosti musí být zhojena v souladu s ustanoveními posledně zmíněného nařízení tím, že dotyčné osobě bude předán jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení.

V takovém případě se v důsledku procesního pochybení dotýkajícího se doručení platebního rozkazu spolu s návrhem na jeho vydání nestane tento platební rozkaz vykonatelným a lhůta stanovená žalovanému pro podání odporu nemůže začít běžet, takže článek 20 nařízení o evropském platebním rozkazu se nepoužije.

Požadavky čl. 8 odst. 1 nařízení o doručování písemností se tak použijí nejen na doručení samotného platebního rozkazu, ale i na doručení návrhu na jeho vydání. Obě tyto písemnosti tedy musí být doručeny adresátovi v jazyce, o němž se má ve smyslu uvedeného čl. 8 odst. 1 za to, že mu adresát bude rozumět.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1542/2016, ze dne 27. 11. 2018


07.03.2019 00:00

Rozhodování o odměně a hotových výdajích původního exekutora

V případě změny soudního exekutora se z ustanovení § 44b odst. 4 a odst. 5 exekučního řádu podává, že je třeba odlišit náklady exekuce původního exekutora, které soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, a „zvláštní“ náklady, které vznikají v souvislosti se změnou exekutora.

Pro běžné náklady exekuce původního exekutora, jež soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, zásadně platí, že je hradí povinný, neboť exekuce je nadále vedena, a jde tudíž o náklady, jejichž existence není na změnu exekutora vázána. Z tohoto důvodu nový exekutor určí v souladu § 88 odst. 1 exekučního řádu „běžné“ náklady v příkazu k úhradě nákladů exekuce a uloží povinnost jejich náhrady povinnému, a příkaz původnímu exekutorovi doručí. Celková výše odměny a nákladů exekutora i nákladů oprávněného však nesmí být v důsledku změny exekutora pro povinného vyšší, než jaká by byla, pokud by ji prováděl původně pověřený exekutor. Případný rozdíl v nákladech, si ponesou původní exekutor a nový exekutor, a to v poměru podle své fakticky vynaložené exekuční činnosti v rámci daného exekučního řízení.

Se změnou exekutora se mohou pojit také „zvláštní“ náklady, vyvolané právě touto změnou; § 44b odst. 5 exekučního řádu stanoví povinnost k úhradě těchto nákladů oprávněnému. Zvýšené náklady hradí, a to bez dalšího, oprávněný exekutorovi, který tyto náklady vynaložil. Výši nákladů, a povinnost oprávněného k jejich úhradě, určí nový exekutor v usnesení, které doručí oprávněnému. „Zvláštními“ náklady exekuce se rozumí náklady skutečně vynaložené, respektive hotové výdaje spojené se samotným „technicko – organizačním a faktickým“ provedením změny osoby soudního exekutora v exekuci, a nejedná se o náhradu odměny původního exekutora, ani o možnost paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky; jde tedy o prokázané hotové výdaje spojené se změnou exekutora, jež mají původ svého vzniku právě v této skutečnosti (tj. nebylo-li by změny exekutora, nebyly by vynaloženy), a nikoliv o běžné náklady exekuce, které jsou řešeny ve výše uvedeném režimu. Vynaložení „zvláštních“ nákladů je povinen exekutor prokázat.

Zároveň je však třeba mít na zřeteli, že nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a původním soudním exekutorem, nelze přičítat k tíži účastníkům řízení. V příkazu k úhradě nákladů exekuce se proto nelze zabývat tím, zda původní soudní exekutor porušil některou z povinností stanovenou v usnesení § 15 odst. 5 exekučního řádu. Pokud tedy soudní exekutor, jemuž výkon exekutorského úřadu zanikl, nepředal spisy a plnění vymožená v exekuci nově jmenovanému exekutorovi, nelze tuto skutečnost klást k tíži oprávněnému, jenž využil své zákonné možnosti a požádal o změnu exekutora. Náklady spojené s rekonstrukcí exekučního spisu a vymáháním plnění vymoženého v exekuci původním exekutorem nelze považovat za „zvláštní“ náklady exekuce spojené se změnou exekutora, k jejichž úhradě by byl zavázán oprávněný.

V intencích § 11 odst. 5 vyhlášky se při rozhodování o odměně původního exekutora, jehož pověření zaniklo, zohlední také důvody, pro které došlo ke změně exekutora. V případě, kdy soudní exekutor nebyl pověřen vedením exekuce nebo pokud oprávnění exekutora zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil, odměna mu nenáleží. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že o nepřiznání odměny exekutorovi lze uvažovat jen ve výjimečných případech, kdy kde změně exekutora dojde jeho zaviněním. Jestliže byl původní exekutor odvolán z funkce ministrem spravedlnosti na vlastní žádost v souladu s § 15 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, nelze z této skutečnosti dovodit takové zavinění exekutora, které by zakládalo důvod pro nepřiznání odměny.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3944/2018, ze dne 4. 12. 2018


30.11.2018 00:04

KS: Doručení rozhodnutí bez vyznačení data vhození

Nevyznačí-li doručující orgán datum vhození soudního rozhodnutí doručovaného nikoli do vlastních rukou adresáta na této písemnosti, která je vhozena do schránky adresáta (na obálce, v níž je písemnost do schránky vhozena), pak doručení takové písemnosti vhozením do adresátem užívané schránky nelze považovat za účinné. Účinky doručení nastanou až okamžikem, kdy se adresát s doručovanou písemností seznámí.

podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 14Co 168/2018, ze dne 4. 9. 2018


27.11.2018 00:01

Neúčinnost doručení do datové schránky

Jestliže podle ustanovení § 47 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a do datové schránky žalované bylo usnesení obvodního soudu doručeno dne 4. 3. 2013 v 17:22:29 hod., je zřejmé, že takovéto doručení nemohlo být účinné, neboť je nepochybné, že v době ode dne 4. 3. 2013 do dne 14. 3. 2013 byl jediný jednatel povinné a jediná oprávněná osoba s přístupem do její datové schránky ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, ze dne 17. 8. 2018


27.11.2018 00:00

Rozhodování o neúčinnosti doručení podle § 50d o. s. ř.

O neúčinnosti doručení rozhoduje odesílající soud jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá. Vydal-li soud rozhodnutí (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), kterým se řízení u něho končí, nelze z ustanovení § 50d o. s. ř. úspěšně dovozovat, že by mohl (i nadále) posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda rozhodnutí jím vydaná byla řádně a účinně doručena a zda tedy jsou pravomocná a vykonatelná, popřípadě kdy nabyla právní moci nebo se stala vykonatelnými. Nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků přísluší - jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování - také posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit).

Soudům v řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není a ani dobře nemůže být zakázáno, aby samostatně zkoumaly a posuzovaly otázku, zda rozhodnutí nebo jiná listina byla adresátům řádně a účinně doručena, jenom proto, že je možné způsobem uvedeným v § 50d o. s. ř. určit neúčinnost doručení. Bylo-li usnesením odesílajícího soudu ve smyslu § 50d odst. 1 nebo 2 o. s. ř. rozhodnuto, že doručení je neúčinné, soudy z něho v řízení o výkon rozhodnutí, při posuzování opožděnosti opravných prostředků nebo v jiných obdobných případech vycházejí, jinak si otázky doručení zjišťují a posuzují samostatně.

Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že rozhodnutí soudu vydané v občanském soudním řízení není z formálního hlediska vykonatelné, neboť nebylo řádně či účinně doručeno, neplatí tu § 50d odst. 5 (nyní odst. 3) o. s. ř. Je tomu tak proto, že přezkum řádnosti doručení v rámci řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není rozhodováním o neúčinnosti doručení ve smyslu ustanovení § 50d o. s. ř. Dotčené rozhodnutí proto musí v příslušném řízení být adresátu znovu (a řádně) doručeno, má-li tato skutečnost pro další průběh řízení význam.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, ze dne 17. 8. 2018


15.10.2018 00:02

Neúčinnost doručení písemnosti přímo do vlastních rukou

I v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit.

Při úvaze, zda je na místě využít institutu relativní neúčinnosti doručení podle § 50d odst. 1 o. s. ř., je namístě rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou neschopností adresáta seznámit se s doručovanou písemností. Dlouhodobá neschopnost adresáta seznámit se s doručenou písemností zpravidla nastává v souvislosti s celkovou nezpůsobilostí adresáta samostatně jednat před soudem. Za takových okolností je na místě uzavřít, že písemnost nebyla řádně doručena proto, že soud s účastníkem nejednal prostřednictvím opatrovníka, jenž mu měl být ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. V těchto případech nastává tzv. absolutní neúčinnost doručení bez toho, aby bylo na místě rozhodnout podle § 50d o. s. ř. Naopak je-li neschopnost účastníka seznámit se s doručovanou písemností jen krátkodobá (například následkem přechodně zhoršeného zdravotního stavu), je na místě vyslovit relativní neúčinnost doručované písemnosti ve smyslu § 50d o. s. ř. Je však na adresátu, aby on sám doložil tuto přechodnou a pro něj nepřeklenutelnou indispozici.

V projednávané věci bylo předmětné usnesení bylo povinnému poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jeho podpisu do místa jeho bydliště. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemůže být vyslovena neúčinnost doručení předmětného usnesení, neboť ji lze vyslovit pouze v případě náhradního doručení ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. či § 50 odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného usnesení. Ze shora uvedeného se však podává závěr, že namítá-li povinný, že doručovanou písemnost sice převzal, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl přechodně schopen se s ní seznámit, je třeba se touto námitkou zabývat a zjistit, zda není dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu § 50d o. s. ř. i v případě, že písemnost byla povinným prokazatelně převzata.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2290/2018, ze dne 1. 8. 2018


19.09.2018 00:01

Doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny

Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se penále se podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Avšak uložení povinnosti zaplatit penále nepochybně představuje skutečnost, s níž zákon č. 592/1992 Sb. spojuje právní důsledky k tíži plátce pojistného, a pro doručení písemnosti s takovým obsahem se použije § 26d odst. 2, 3 zákona č. 592/1992 Sb. Ten obsahuje vlastní úpravu doručování písemností do vlastních rukou, a proto jeho ustanovení § 26d je ve vztahu speciality i vůči § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

Závěr odvolacího soudu, že při doručování vykonávaných platebních výměrů je třeba postupovat podle § 26d zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, nikoli podle § 19 a násl. správního řádu, je tedy správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3454/2017, ze dne 14. 6. 2018


03.08.2018 00:01

ÚS: Nesprávné posouzení včasnosti podaného dovolání

Článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje základní právo osoby na soudní ochranu a v jeho rámci též právo na přístup k soudu. Porušení tohoto práva se orgán činný v trestním řízení dopustí i tehdy, pokud nesprávným výkladem norem podústavního práva odepře účastníku řízení právo na přístup k soudu.

Doručuje-li soud písemnost (rozhodnutí) účastníkovi řízení prostřednictvím datové sítě do jeho datové schránky, stanoví se okamžik doručení této písemnosti postupem předpokládaným v § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1477/18, ze dne 27. 6. 2018


17.07.2018 00:02

Doručování do jednotlivých typů datových schránek

Má-li účastník řízení (fyzická osoba) zřízenu datovou schránku podle § 3 zákona o elektronických úkonech, nikoli ovšem datovou schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 tohoto zákona, pak v řízení souvisejícím s jeho podnikatelskou činností mu soud doručuje tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl; to znamená, že nedoručuje-li při jednání a účastník nepožádal o doručování na jinou adresu, doručuje soud prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce na adresu podle § 46b písm. b) o. s. ř. (tj. na adresu sídla, zástupce pro doručování uvedenou ve smlouvě či sídla organizační složky).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3887/2017, ze dne 24. 4. 2018


13.06.2018 00:02

Dohoda stran rozhodčího řízení o postupu při doručování

Ustanovení § 19a, jež se stalo součástí zákona č. 216/1994 Sb. s účinností od 1. 1. 2014, nevylučuje, aby se i nadále strany rozhodčího řízení dohodly na postupu při doručování.

Tuto zákonnou úpravu doručovacích adres účastníků rozhodčího řízení nelze ani při doručování od 1. 1. 2014 upřednostnit v aplikaci před pravidly, jež si strany rozhodčí smlouvy sjednaly v rámci své zákonem dané smluvní volnosti ještě před tímto datem (v období od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2013). Opačný postup by byl porušením principu legitimního očekávání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2347/2017, ze dne 21. 3. 2018


28.05.2018 00:02

Posouzení včasnosti elektronického podání prostřednictvím e-mailu

Rozhodujícím pro posouzení včasnosti elektronického podání prostřednictvím e-mailu je doba doručení soudu.

Lhůta jako konkrétně vyjádřený časový úsek končí uplynutím okamžiku vymezujícího její konec. Uplynutí lhůty pro podání návrhu tedy nezávisí na následném jednání soudu - zda a kdy se bude tímto návrhem zabývat. Může samozřejmě dojít k situacím, kdy podání bude odesláno či doručeno těsně po uplynutí lhůty, tedy formálně pozdě, ale ještě v době, kdy se jím adresát nestihne zabývat. Ani to však není důvod zavádět materiální hledisko pro posuzování plynutí času, neboť jde o přirozený důsledek plynutí času (první okamžik po posledním včasném okamžiku je z povahy věci okamžikem pozdním). Soud nemůže rozšiřovat zákonodárcem stanovený úplný výčet v § 57 odst. 3 občanského soudního řádu pouze s odkazem na skutečnost, že dochází k elektronizaci justice.

Jestliže v posuzované věci konec lhůty pro podání dovolání připadl na pondělí 5. 12. 2016 a dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno elektronicky e-mailem až dne 6. 12. 2016 v 00:00:47 hodin, je zřejmé, že dovolání bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty a je tedy opožděné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3214/2017, ze dne 27. 2. 2018


01.12.2017 00:02

ÚS: Vyhodnocení elektronického podpisu jako uznávaného

Pokud stížnostní soud na základě neúplného spisového materiálu a mylné informace dozorující státní zástupkyně a policejního orgánu vyhodnotil sporné elektronické podání stěžovatele jako podání bez uznávaného elektronického podpisu ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., a dospěl k závěru o neúčinnosti tohoto podání, aniž by relevantní skutečnosti sám ověřil, jeho rozhodnutí nelze považovat za ústavně konformní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1616/17, ze dne 24. 10. 2017


08.11.2017 00:02

Absence podpisu na originálu rozsudku založeného ve spise

Není-li originál rozsudku podepsán samosoudcem (předsedou senátu), rozsudek není veřejnou listinou a neobstojí jako vykonatelný exekuční titul ve smyslu ustanovení § 251 odst. 1 o. s. ř. Opis takového rozsudku nemůže být účastníkům řádně doručen, dokud není vada spočívající v absenci podpisu originálu rozsudku odstraněna. Byl-li na základě nevykonatelného exekučního titulu nařízen výkon rozhodnutí (exekuce), je třeba jej dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3578/2017, ze dne 29. 8. 2017


11.08.2017 00:03

ÚS: K doručování prostřednictvím datové schránky

Při konkrétním doručení je zapotřebí vycházet z materiálního přístupu k doručování. Podstatné je, zda se adresát mohl s doručovanou písemností seznámit a byla tak zachována jeho práva vážící se ke spravedlivému procesu. Ústavní soud zjistil, že v případě doručení předvolání stěžovateli k jednání odvolacího soudu došlo k opuštění dosavadního způsobu doručování stěžovateli do datové schránky; doručováno bylo na adresu, jež byla sice trvalým bydlištěm stěžovatele (žalovaného), ale z obsahu spisu je patrné, že se v té době stěžovatel na této adrese nezdržoval. Nevyvráceno tak zůstává tvrzení stěžovatele, že se o termínu jednání nedozvěděl, a proto se jej nezúčastnil.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1577/16, ze dne 11. 7. 2017


02.05.2017 00:02

Vliv místní příslušnosti soudu na fikci doručení

Skutečnost případné místní nepříslušnosti soudu nezakládá důvod významný pro řádné doručení písemnosti – doručení fikcí. Rozsudek soudu je doručen účastníkovi postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., i když by soud rozhodující o takovém doručení byl případně v dané věci místně nepříslušný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1471/2016, ze dne 2. 2. 2017


14.03.2017 00:02

Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 48 o.s.ř.

I. Je-li na místě doručení prostřednictvím doručujícího orgánu dle § 48 o. s. ř., může soud pověřit doručením písemností kterýkoliv z doručujících orgánů vyjmenovaných v § 48 odst. 1 o. s. ř, který považuje s přihlédnutím k okolnostem v dané věci za vhodný, aniž by bylo stanoveno (závazné) pořadí, v jakém by měl soud k jejich pověření přistoupit. Zvolil-li proto soud prvního stupně jako doručující orgán justiční stráž a nikoliv Českou poštu s. p. jako provozovatele poštovních služeb, nijak nepochybil.

II. Skutečnost, že orgán, který soud určil jako doručující podle § 48 odst. 1 o. s. ř., účastníkovi (adresátovi) zásilku nedodal, protože nebyl zastižen a nebylo mu možné zanechat výzvu, ani skutečnost, že účastník měl u jiného doručujícího orgánu (než který zvolil soud) zřízené zvláštní služby, a tvrdí, že při jejich využití by mu zásilka místo náhradního doručení byla předána a mohl se s rozsudkem seznámit včas (nikoliv až po uplynutí lhůty k odvolání), nelze považovat za omluvitelný důvod ve smyslu § 58 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2696/2016, ze dne 24. 11. 2016


21.11.2016 00:02

Účinnost doručení písemnosti do „nepříslušné“ datové schránky účastníka

Má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby, nebo advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a dalších písemností do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti. Účinnost doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, nastane v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. Fikce doručení podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech nepřichází v případě doručování písemnosti do „nepříslušné“ datové schránky v úvahu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, ze dne 6. 9. 2016


01.02.2016 00:02

Doručení podání účastníka učiněného vůči soudu prostřednictvím datové sítě

K doručení podání účastníka učiněného vůči soudu v elektronické podobě prostřednictvím datové sítě dochází již okamžikem, kdy bylo podání dodáno do datové schránky soudu, a kdy se tak dostalo do dispoziční sféry soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3325/2013, ze dne 27. 10. 2015


< strana 1 / 5 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů