// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí

Občanskoprávní shrnutí

15.07.2025 00:02

Přechod práva na odpověď na právního nástupce právnické osoby

Právo na odpověď podle § 10 odst. 1 tiskového zákona není právem majetkové povahy.

V případě zániku právnické osoby s právním nástupcem vstupuje právní nástupce též do práv a povinností nemajetkové povahy zaniklé právnické osoby; může se tak domáhat práva na odpověď podle § 10 odst. 1 tiskového zákona, které vzniklo jeho právnímu předchůdci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1919/2024, ze dne 18. 6. 2025

15.07.2025 00:01

K výkladu smlouvy podléhající povinnému uveřejnění

Sama skutečnost, že obsah určité listiny nebo jiná okolnost související s právním jednáním stran netvoří samy o sobě součást jejich smluvního ujednání (tedy že na základě takové listiny či okolnosti nevznikají stranám práva a povinnosti), nikterak nevylučuje, aby se k takové listině či okolnosti přihlédlo za účelem výkladu obsahu smlouvy uzavřené mezi stranami, jež strany zavazuje a z níž práva a povinnosti stranám vznikají.

Má-li tedy soud při zjišťování úmyslu stran při výkladu smlouvy přihlédnout k okolnostem právního jednání ve smyslu § 556 odst. 2 o. z., nemohou být pro výklad takového právního jednání významné jen (výhradně) takové projevy vůle stran, které by samy o sobě představovaly právní jednání stran, resp. by byly součástmi jimi uzavřené smlouvy. Jinak řečeno, sama skutečnost, že okolnosti související s právním jednáním stran, včetně projevů vůle, které zakládají zavedenou praxi stran, popřípadě předcházely právnímu jednání nebo jimi strany daly najevo, jaký obsah právnímu jednání přikládají, samy o sobě nezakládají závazková práva a povinnosti stran ve smyslu § 1723 o. z., neznamená, že k těmto okolnostem nelze přihlížet při zjišťování úmyslu stran v rámci výkladu obsahu právního jednání podle § 556 o. z.

Skutečnost, že určitá listina (např. příloha či odkazovaný dokument), na kterou smlouva podléhající povinnému uveřejnění odkazuje, nebyla uveřejněna v registru smluv, tak nebrání tomu, aby soud k obsahu této listiny přihlédl při výkladu projevu vůle stran (§ 556 o. z.) a zjišťování jejich skutečného úmyslu ohledně obsahu účinné (uveřejněné) části smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3247/2024, ze dne 30. 4. 2025

14.07.2025 00:02

Účelné náklady na pronájem náhradního vozidla po dobu opravy

Náklady na zajištění náhradního vozidla lze podle konkrétních okolností pokládat za účelně vynaložené i v případě, že náhradní vozidlo bylo poškozeným použito k jízdě jen po menší část doby, na kterou bylo pronajato. V daném případě sloužilo náhradní vozidlo k zachování obvyklého standardu pro výkon předmětu činnosti poškozené i jen tím, že jej měla k dispozici.

Při posuzování účelnosti nákladů na zajištění náhradního vozidla je třeba zásadně vyjít z toho, že náhradní vůz má umožnit poškozenému zachování obvyklého standardu, jaký měl před škodní událostí, proto je zpravidla nerozhodné, zda a v jakém rozsahu po dobu opravy náhradní vozidlo sloužilo poškozenému k jízdě, odpovídá-li to způsobu, jímž bylo před škodní událostí užíváno poškozené vozidlo. To však nezbavuje soud povinnosti přihlížet při hodnocení účelnosti nákladů vynaložených na zajištění náhradního vozidla ke všem konkrétním podmínkám posuzovaného případu. Nelze tedy vyloučit, že s ohledem na specifické a výjimečné okolnosti věci shledá soud zajištění náhradního vozidla zcela či po určité období neúčelným; k takovému rozhodnutí však může přistoupit jen z důležitých důvodů, výjimečně a po zralé a řádně odůvodněné úvaze.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1685/2024, ze dne 29. 5. 2025

14.07.2025 00:01

Žaloba o peněžitou náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě

Žalobě o peněžitou náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě nelze vyhovět, neuplynula-li dosud tříletá lhůta k plnění (plynoucí od doručení výzvy k jejímu poskytnutí povinné osobě); takovou žalobu je namístě pro předčasnost zamítnout.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 464/2025, ze dne 6. 5. 2025

07.07.2025 00:02

Podnájem jako spotřebitelská smlouva; vyúčtování služeb

I. Úprava smlouvy o podnájmu je dispozitivní (§ 1 odst. 2 o. z.), může se přitom jednat o spotřebitelskou smlouvu. Úprava závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem je zvláštní úpravou k obecné úpravě závazků, spotřebitele chrání zvláštní relativně kogentní úprava a není žádný rozumný důvod, proč by se neměla aplikovat i na smlouvu o podnájmu (u nájmu bytu se neuplatní, viz NS 26 Cdo 1273/2021). Podnájemce jako spotřebitel je tak chráněn proti nepřiměřeným ujednáním.

II. Sám fakt, že podnájemce „nemůže ovlivnit“ cenu, za kterou mu nájemce opatřuje služby, k jejichž poskytování se mu ve smlouvě zavázal, nemusí být zneužívajícím ujednáním, má-li nájemci dle smlouvy hradit právě a jen takovou cenu. Z hlediska konkrétní výše takové pohledávky vůči podnájemci již nejde o otázku zneužívajícího ujednání smlouvy, ale o závěr o případném zneužití práva z takového ujednání vyplývajícího (srov. § 8 o. z.; význam zde mohou mít hlediska jako např. obvyklost ceny opatřené služby, její opatření nájemcem v souladu s kritériem „řádného hospodáře“ apod.).

III. Zákon č. 67/2013 Sb. se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb; nevztahuje se tedy na služby, které si nájemce (podnájemce) nebo vlastník jednotky sjednává přímo s jejich dodavatelem (typicky elektřina, plyn).

Naopak zákon č. 67/2013 Sb. upravuje poskytování služeb (práva a povinnosti s tím související), které si nesjednává nájemce (podnájemce) nebo vlastník jednotky přímo (sám) s jejich dodavatelem. Výčet těchto služeb uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je pouze výčtem demonstrativním. Také rozsah poskytovaných služeb je věcí dohody mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb nebo o něm rozhodne (v případě družstev) družstvo nebo (u domu rozděleného na jednotky) společenství vlastníků jednotek (§ 3 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.). Takovými službami přitom mohou být i ty služby, jež si jinak typicky nájemce (podnájemce) nebo vlastník jednotky s jejich dodavatelem sice sjednává přímo (sám), avšak v konkrétním případě tomu tak není, neboť jsou mu poskytovány (na základě dohody smluvních stran, rozhodnutí družstva či společenství vlastníků jednotek) v rámci konkrétního užívacího vztahu coby služby s užíváním spojené.

Jestliže tak v poměrech dané věci bylo mezi nájemkyní a podnájemci dohodnuto v rámci sjednaného podnájemního vztahu též poskytování služeb v podobě elektřiny a plynu (tedy podnájemci si tyto komodity nezajistili sami přímo u jejich dodavatelů, ale byly jim poskytovány coby služby nájemkyní v rámci podnájemního vztahu), vztahuje se na vyúčtování zálohových plateb na ně (provedených v rámci podnájemního vztahu) též úprava zákona č. 67/2013 Sb.

IV. Jestliže si účastníci ve smlouvě o podnájmu bytu dohodli povinnost podnájemce platit zálohy na služby spojené s užíváním bytu a povinnost nájemce náklady na služby v daném období (minimálně jedenkrát ročně) vyúčtovat, aniž stanovili pravidla pro náležitosti vyúčtování, je třeba vyúčtování vyhotovit podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 287/2025, ze dne 27. 5. 2025

07.07.2025 00:01

Aktivní legitimace k podání žaloby na určení neplatnosti dražby

I. Třetí osoba, jež není oprávněnou osobou podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, není oprávněna podat žalobu na určení neplatnosti dražby jen na základě toho, že navrhovatel dražby uvedl ve smlouvě o provedení dobrovolné veřejné dražby uzavřené mezi navrhovatelem dražby a dražebníkem nepravdivé údaje tak, aby poškodil práva této třetí osoby.

II. Vzhledem k okolnostem nyní posuzované věci považuje Nejvyšší soud za nutné jako obiter dictum vysvětlit, že judikatura umožnila zpochybnit nabytí vlastnického práva vydražitele příklepem ve veřejné dražbě, avšak pouze v případě, že se jednalo o dražbu tzv. „zdánlivou“, resp. „fingovanou“, tedy v případech, kdy došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné dražby. Jedná se o jedinou výjimku ze zásady nemožnosti přezkoumávat platnost veřejné nedobrovolné dražby mimo řízení podle zákona o veřejných dražbách, a to ani jako předběžnou otázku. Ke zpochybnění vlastnického práva vydražitele však v takových případech dochází jinou žalobou než žalobou na určení neplatnosti veřejné dražby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3957/2023, ze dne 29. 5. 2025

03.07.2025 00:02

Zánik pracovního poměru cizince při přerušení studia

Pracovní poměr cizince (fyzické osoby bez státní příslušnosti), který není držitelem povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modré karty, končí analogicky podle § 48 odst. 3 písm. c) zák. práce v důsledku přerušení prezenčního studia na vysoké škole, neboť cizinec tak ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání a pozbyl volný přístup na tuzemský pracovní trh [§ 98 písm. j) ve spojení s § 5 písm. d) zák. o zaměstnanosti].

Úprava přerušení studia a jeho právních důsledků v zák. o vysokých školách, jakož i výjimky pro volný přístup na trh práce v § 98 písm. j) zák. o zaměstnanosti, důvody, které cizince vedly k přerušení studia, žádným způsobem nezohledňují, a ty zde proto nejsou významné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1111/2024, ze dne 29. 5. 2025

02.07.2025 00:02

Podstatná změna poměrů na straně poškozeného zaměstnance

Při úvaze, zda došlo k takové změně v okolnostech, které byly rozhodující pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která by představovala změnu poměrů poškozeného ve smyslu ustanovení § 271u odst. 1 zák. práce, je třeba především zkoumat, zda zdravotní stav poškozeného zaměstnance doznal změny uvedené v předmětném lékařském posudku, zda následky nemoci z povolání neomezují jeho pracovní způsobilost v uplatnění na trhu práce i nadále ve stejném rozsahu jako dříve, tj. zda může opět vykonávat práci v původním zařazení, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, a současně dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

Podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance není pouhé oduznání nemoci z povolání, která byla poškozenému zaměstnanci dříve zjištěna, na základě vyhlášky č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemoci z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemoci z povolání), aniž by současně poškozenému zaměstnanci jeho zdravotní stav umožňoval vykonávat původní práci, při níž onemocněl nemocí z povolání, a dosahovat stejného výdělku jako před jejím zjištěním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 752/2025, ze dne 26. 5. 2025

30.06.2025 00:02

Lhůta pro uplatnění práv z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře

Uplatnění práv zákazníka z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře se při úpadku pořadatele zájezdu odbývá mezi zákazníkem a pojistitelem, od nějž má dostat pojistné plnění kompenzující mu finanční částku, jež je právě pro úpadek pořadatele zcela či zčásti nedobytná. Ostatně i zákon výslovně stanoví (§ 2869 o. z.), že oprávněná osoba uplatňuje svá práva u pojistitele.

Neuplatnila-li zákaznice nárok na pojistné plnění proti pojistiteli označenému ve smlouvě o zájezdu i v tzv. garančním listu ve lhůtě, která byla v její prospěch stanovena na maximální možnou délku šesti měsíců stanovenou zákonem, došlo k takovému prodlení oprávněné osoby, s nímž spojuje právní úprava oslabení subjektivního práva na pojistné plnění obdobné jeho promlčení, to znamená, že namítne-li pojistitel opožděné oznámení škodné události, soud právo na pojistné plnění oprávněné osobě nepřizná. Okolnost, že určení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění nebylo součástí smluvního ujednání mezi spotřebitelem a cestovní kanceláří, na tom nic nemění, neboť ochrana práv zákazníka je založena mechanismem, který je postaven kromě jiného i na tom, že zákazník dostane od svého smluvního partnera (provozovatele zájezdu) tomu odpovídající informaci (jak tomu bylo v posuzovaném případě).

Významný není odkaz zákaznice na úpravu možnosti dodatečného projevení souhlasu s pojistnou smlouvou při uplatnění práva na pojistné plnění (§ 2768 odst. 1 o. z.), neboť tento institut se netýká pravidel nastavení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění při úpadku poskytovatele zájezdu. Protože ujednání účastníků smlouvy se v tomto směru neodchýlilo od zákonné úpravy (§ 7a odst. 2 cestovního zákona), je bezpředmětné řešit meze smluvní volnosti při povinném pojištění (§ 2779 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2277/2024, ze dne 29. 5. 2025

26.06.2025 00:02

Smluvní ujednání o určení výše slevy z kupní ceny znalcem

I. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je podíl ve společnosti s ručením omezeným v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nehmotnou movitou věcí. S ohledem na to, že povaha podílu ve společnosti s ručením omezeným tomu nebrání, je smlouva o jeho úplatném převodu smlouvou kupní podle § 2079 odst. 1 o. z. Při vadném plnění ze smlouvy o převodu podílu tedy lze aplikovat úpravu práv z vadného plnění obsaženou v občanském zákoníku.

II. Právní úpravu práva na slevu z kupní ceny, jež patří mezi jedno z práv z vadného plnění, lze považovat zásadně za dispozitivní.

Nelze ani obecně považovat za odporující zákonu smluvní ujednání, kterým strany určí výši slevy z kupní ceny pro případ vadného plnění tak, že pověří jejím určením znalce, kterého si zvolí (i za stanovení případných kritérií, na jejichž základě má být výše slevy znalcem vypočtena).

III. Nevylučuje-li hmotněprávní úprava ponechat na vůli smluvních stran možnost určení výše slevy z kupní ceny jejich dohodou (a to i dohodou o tom, že výše slevy bude určena znalcem jako třetí osobou), pak je v souladu s cíli občanského soudního řízení, aby soud v následném soudním sporu mezi stranami zajistil spravedlivou ochranu i tomuto právu stran na určení výše slevy na základě jejich dohody a tím respektoval zásadu autonomie vůle. Žádné ustanovení procesního práva stranám nezakazuje učinit takovou dohodu o způsobu určení výše slevy z kupní ceny a taková dohoda není ani v rozporu se smyslem a účelem ustanovení občanského soudního řádu o úloze soudu v občanském soudním řízení a o zásadě volného hodnocení důkazů soudem.

V soudním řízení, v němž bude zjištěna existence smluvního ujednání stran, jímž se pro případ vadného plnění dohodly na tom, že výše slevy z kupní ceny bude určena konkrétním znalcem, a v řízení bude předložen znalecký posudek o určení výše takové slevy zpracovaný tímto znalcem, zůstane úkolem soudu posoudit na základě hodnocení provedených důkazů, zda byly naplněny podmínky pro realizaci této dohody stran o určení výše slevy, tj. zda se vůbec jednalo o plnění vadné a zda byly splněny další případné podmínky pro vznik a uplatnění práva na slevu z kupní ceny (např. včasnost uplatnění), resp. také posoudit, zda byly znalcem dodrženy případné smluvně dohodnuté parametry pro určení výše slevy (tj. zda byla znalcem určena výše slevy z kupní ceny v souladu s jejich vůlí smluvně deklarovanou).

IV. Pro závěr o aplikovatelnosti smluvního ujednání o určení výše slevy z kupní ceny znalcem je však nezbytné posouzení, zda předmětná smlouva (zde smlouva o převodu obchodních podílů) je smlouvou spotřebitelskou (srov. § 1810 o. z.) a zda uvedené ujednání nemá povahu zneužívajícího ujednání ve smyslu § 1813 o. z., k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 713/2024, ze dne 6. 5. 2025

24.06.2025 00:02

Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi

Současná právní úprava předpokládá, že v řádně učiněné nabídce prodávajícího předkupníkovi (§ 2147 odst. 1 o. z.) bude oznámen obsah „uzavřené smlouvy“; tuto povinnost nelze splnit dříve, než takový obsah uzavřením smlouvy vůbec vznikl. Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi podle § 2143 o. z. proto nelze splnit před uzavřením smlouvy prodávajícího s koupěchtivým.

Povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi (§ 2140 odst. 1 o. z.) tedy není splněna, dojde-li k nabídce před uzavřením smlouvy s koupěchtivým.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3491/2024, ze dne 27. 5. 2025

23.06.2025 00:02

Následky právního jednání osoby jednající v duševní poruše

I. Smyslem a účelem úpravy § 581 věty druhé o. z. je především ochrana osob jednajících v duševní poruše. Ochrana osoby bez dostatečné schopnosti právně jednat má přednost před ochranou dobré víry kontrahentů. Právním následkem jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, je zásadně jeho neplatnost. Protože právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, zásadně narušuje veřejný pořádek, jde o neplatnost absolutní.

K neplatnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, tak soud přihlédne zásadně bez návrhu, neboť takové právní jednání je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek.

II. Vzhledem k dovolacím důvodům a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů dovolací soud nemohl řešit otázku posouzení možných právních následků jednání osoby stižené duševní poruchou, které by bylo např. výlučně ve prospěch takové osoby, což je vždy nezbytné posuzovat vzhledem k okolnostem jednotlivého případu, neboť s právy jsou zpravidla nerozlučně spojeny i určité povinnosti. Stejně tak se dovolací soud nezabýval např. výkladem ustanovení § 2066 o. z., podle něhož osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý, a s tím spojenou otázkou, zdali i na jednání osob jednajících v duševní poruše by bylo jinak třeba aplikovat tato pravidla o významu darování daru malé hodnoty nebo daru vzhledem k okolnostem obvyklému. V projednávané věci, v níž byla darována nemovitost, o takovou situaci nešlo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3870/2023, ze dne 28. 5. 2025

23.06.2025 00:01

Předpoklady stavení promlčecí lhůty podle § 647 o. z.

I. K uzavření dohody podle § 647 o. z. může dojít i jednáním mezi věřitelem a dlužníkem o mimosoudním řešení sporu. Bude tomu tak v případě, kdy se způsobem nevzbuzujícím pochybnost setká vůle obou stran jednat o mimosoudním vyřízení sporu a zároveň bude nepochybné, že se obě strany totožně rozhodly učinit předmětem jednání stejné právo nebo stejnou určitou okolnost, z níž může právo vzniknout. Pro vznik dohody o mimosoudním řešení sporu není rozhodné, zda dlužník svou odpovědnost uznává, či nikoliv; podstatné je, zda strany projevily shodnou vůli jednat o právu nebo okolnosti je zakládající. Rozhodným dnem pro stavení promlčecí lhůty je den uzavření dohody.

II. Požadavek výslovnosti § 647 o. z. stanovuje pouze pro jednostranné odmítnutí dalšího jednání. Požadavek „výslovnosti“ přitom nezahrnuje pouze odmítnutí dalšího jednání za použití slov, ale také jiné projevy vůle, kterými jedna ze stran jednoznačně odmítne pokračovat v jednání.

Odpadnutí překážky běhu promlčecí lhůty může tedy zapříčinit pouze takové jednostranné odmítnutí, které je učiněno „výslovně“ (jednoznačně). Nelze proto bez dalšího usuzovat, že nechá-li jedna ze stran jednání ustrnout, překážka běhu promlčecí lhůty odpadá „nehledě na požadavek výslovnosti“. Je-li pasivita jedné ze stran projevem vůle, může vést k odpadnutí překážky běhu promlčecí lhůty jedině za předpokladu, že z ní vzhledem k okolnostem vyplývá jednoznačný úmysl nepokračovat v jednání. Relevantní není každé odmítnutí dalšího jednání, nýbrž pouze takové, které je jednoznačné.

Je-li pasivní věřitel, při absenci specifických okolností nebude zcela jednoznačné, zda nečinností odmítl dále jednat, nebo zda si například pouze ponechal více času na další reakci. Požadavek výslovnosti proto bez dalších okolností splněn nebude. Je-li pasivní dlužník, požadavek výslovnosti (jednoznačnosti) odmítnutí dalšího jednání nelze relativizovat tím spíše vzhledem k účelu § 647 o. z., kterým je ochrana legitimního očekávání věřitele.

III. Legitimní očekávání a jistotu věřitele však není nutné ve zvýšené míře chránit v případech, kdy se strany na ukončení jednání dohodnou, tedy pokud věřitel s ukončením jednání souhlasí, byť ne výslovně (jednoznačně). Dohodu o ukončení mimosoudního jednání tedy lze uzavřít způsobem bez požadavku výslovnosti (jednoznačnosti). Překážka běhu promlčecí lhůty v takovém případě odpadá uzavřením dohody.

IV. Stejně jako u jednostranného odmítnutí není ani u dohody o ukončení mimosoudního jednání vyloučeno, že ji strany uzavřou svojí nečinností (pasivitou). V takovém případě je nezbytné zjistit, zda nečinnost obou stran byla projevem vůle a zda jeho obsahem byl úmysl ukončit mimosoudní jednání. Ukončení mimosoudního jednání a obnovení běhu promlčecí lhůty není přitom překážkou uzavření další dohody dle § 647 o. z., která opět přivodí stavení promlčecí lhůty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 431/2024, ze dne 27. 5. 2025

17.06.2025 00:02

Omyl v pohnutce zůstavitele podle § 1531 občanského zákoníku

I. Zřejmým smyslem a účelem ustanovení § 1531 o. z. je ochrana zůstavitelovy skutečné vůle i před jeho vlastními mylnými motivy (představami). Pohnutka zůstavitele ve smyslu ustanovení § 1531 o. z. může být projevena nejen písemně (v textu závěti nebo jiné listině), ale také ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl zůstavitel projevit (konkludentně). Není-li ovšem pohnutka projevena zůstavitelem v písemné formě, má to v procesní rovině (v případném sporu o dědické právo) za následek obtížnější důkazní situaci na straně toho účastníka dědického řízení (dědice), který se neplatnosti závěti z důvodu omylu v pohnutce dovolává, a který – nevyjde-li pohnutka zůstavitele v průběhu řízení najevo jinak (např. z tvrzení ostatních účastníků) – musí pohnutku zůstavitele prokázat jinými důkazními prostředky.

II. Ze znění ustanovení § 1531 o. z. dále vyplývá, že omyl v pohnutce musí být kauzální. Tento předpoklad je vyjádřen v dikci citovaného ustanovení tím, že se vůle zůstavitele má zakládat „jen“ na mylné pohnutce. Nestačí tedy prokázat existenci pohnutky a to, že je mylná. Musí být také prokázáno, že právě tato mylná pohnutka byla určujícím důvodem, proč zůstavitel jednal tak, jak jednal, a že kdyby zůstavitel věděl, jaký je (bude) skutečný stav věcí, nepořídil by daným způsobem; řečeno jinak, kauzální je mylná pohnutka tehdy, kdyby zůstavitel pořídil jinak, pokud by se v ní nemýlil. Z toho plyne, že kdyby závěť byla založena na více pohnutkách, ale nebylo by prokázáno, že právě ta, o které se zůstavitel mýlil, byla zásadním (hlavním) důvodem pro vyjádření zůstavitelovy poslední vůle, není omyl v pohnutce kauzální, neboť každá z pohnutek by sama o sobě byla dostačující příčinou pro tvorbu vůle zůstavitele; odmyšlení si jedné z nich by proto nevedlo k odpadnutí projevu vůle, tato pohnutka by nebyla „condicio sine qua non“. Při existenci více pohnutek by tak muselo být prokázáno, buď že právě ta, o které se zůstavitel mýlil, byla nezbytná pro tvorbu jeho vůle, anebo že jen při společném působení všech pohnutek byly schopny vyvolat rozhodnutí zůstavitele pořídit určitým způsobem.

III. Jako právní následek mylné pohnutky, která byla pro tvorbu zůstavitelovy poslední vůle kauzální, zákon stanoví neplatnost, ale pouze toho ustanovení závěti, jehož se týká. Týká-li se však mylná pohnutka celé závěti, kdy zůstavitel by při znalosti skutečného (budoucího) stavu věcí vůbec nepořídil, pak je závěť neplatná zcela. Při posouzení, jaký druh neplatnosti (absolutní nebo relativní) omyl v pohnutce způsobuje, je třeba vzít v úvahu, že podle obecné právní teorie je s omylem osoby jednající mezi živými spojena relativní neplatnost právního jednání, která je stanovena na ochranu zájmu mýlícího se účastníka, jemuž se dává na výběr, aby se poté, co zjistí skutečný stav věci, rozhodl, zda se neplatnosti právního jednání dovolá či nikoliv. Závěť však představuje jednání, jehož účinky nastávají až smrtí zůstavitele. V době účinnosti závěti již mýlící se zůstavitel není mezi živými a již se nemůže on sám domoci ochrany (jeho skutečné vůle) před mylnou pohnutkou, nýbrž tak může učinit (namísto něj) jen jiná přeživší osoba, zpravidla dědic, kterému není závěť ku prospěchu. Uvedené ovšem – vzhledem k obdobné povaze a závažnosti vady právního jednání – neznamená, že by zde byl důvod k přijetí jiné než koncepce relativní neplatnosti, která obecně platí pro případy omylu v rámci jednání mezi živými.

Proto i pro případ závěti, je-li zůstavitel veden mylnou pohnutkou, je třeba dovodit, že prostřednictvím relativní neplatnosti je zajištěna ochrana zájmů mýlícího se zůstavitele; dovolat se jí však může (namísto zůstavitele) osoba, které má být neplatnost závěti ku prospěchu (dědic, který se cítí být vadnou závětí poškozen). Omyl v pohnutce podle ustanovení § 1531 o. z. tedy způsobuje relativní neplatnost dotčeného ustanovení závěti.

IV. Dojde-li mezi dědici k neshodě na skutkových tvrzeních o tom, zda je určitá část zůstavitelovy závěti založena na mylné pohnutce, půjde o spor o dědické právo a dědic, který z tohoto důvodu popírá platnost závěti (dovolává se omylu v pohnutce), bude odkázán k uplatnění svého práva ve sporném řízení (§ 1673 odst. 1 věta druhá o. z.).

V. Z hlediska ustanovení § 1531 o. z. nelze v projednávané věci bez dalšího považovat pro posouzení platnosti závěti zůstavitele za irelevantní „následné změny poměrů“, které nastaly ještě před smrtí zůstavitele a které spočívaly v tom, že „ještě za zůstavitelova života (necelé tři měsíce před jeho smrtí) došlo … ke zpětvzetí žádosti o povolení stavebního záměru, a tedy záměr realizovat rekonstrukci prokazatelně odpadl ještě za života zůstavitele“. Tyto, oproti očekávání zůstavitele nové (změněné) okolnosti by mohly mít vliv na platnost sporné závěti, bylo-li by prokázáno, že kdyby zůstavitel věděl, jaký bude skutečný stav věcí (kdyby znal o budoucích skutečnostech pravdu), nepořídil by daným způsobem. V tomto směru bude mít nepochybně význam zjištění, zda zůstavitel o zpětvzetí žádosti o povolení stavebního záměru věděl či nikoliv.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 127/2025, ze dne 29. 4. 2025

16.06.2025 00:02

Zásah do zdi vymezující a ohraničující bytové jednotky

Zdi vymezující a ohraničující jednotlivé jednotky, a to i nenosné, lze zařadit mezi hlavní svislé a vodorovné konstrukce, které jsou společnými částmi domu [§ 2 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb.]. Současně přímo ze zákona (§ 1175 odst. 1 o. z.) plyne, že vlastník jednotky nemůže společné části změnit. Jestliže tak učiní, zasáhne do vlastnického práva všech ostatních vlastníků jednotek v domě, kteří se následně mohou – vedle společenství vlastníků – domáhat odstranění nežádoucí stavební úpravy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3153/2024, ze dne 14. 5. 2025

16.06.2025 00:01

Naplnění podmínek pro odvolání daru ve smyslu § 2068 o. z.

Pojmy „nouze“ a „nutná výživa“ jakožto předpoklady pro odvolání daru ve smyslu § 2068 o. z. nejsou v zákoně definovány. Ustanovení § 2068 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití pojmu „nouze“ a „nutná výživa“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu.

Z důvodové zprávy, judikatury a literatury lze dovodit, že v zákonné posloupnosti jde o nejomezenější rozsah výživného, které dárce může po obdarovaném požadovat, tedy nižší, než v případě stejné životní úrovně (§ 915 o. z.), výživy přiměřené (§ 760, § 920 o. z.), slušné (§ 1666 o. z.), a z hlediska rozsahu se tak vztahuje na nutné potřeby dárce (resp. osoby na jeho výživu odkázané). Konkrétně jde o nezbytné životní potřeby, jimiž jsou bydlení, ošacení, strava a zajištění odůvodněných potřeb daných individuálními poměry dárce (jako např. náklady se zdravotním stavem), ale pouze v nutném rozsahu.

V daném případě odvolací soud při posuzování nouze a nutné výživy podle § 2068 odst. 1 o. z. vyšel z životního a existenčního minima tak, jak jsou definovány zákonem č. 110/2006 Sb., a dovodil, že nutná výživa se zpravidla bude pohybovat mezi životním a existenčním minimem, s připočtením nezbytných nákladů na bydlení (které tato minima nezohledňují). Pokud zkoumal (a zahrnul do svého posuzování) i individuální okolnosti dané věci, tedy že dárce není schopen zajistit si nutnou výživu vlastní prací (je odkázán na invalidní důchod III. stupně), že má zvýšené náklady se zdravotním stavem (2 000 Kč měsíčně uváděné dárcem), s potřebou péče třetí osoby a s omezenou mobilitou (hrazenými příspěvky pobíranými od státu – proto je do jeho zohledňovaného příjmu nezahrnul) a v rozhodném období neměl náklady s bydlením (neboť je hradil jeho otec), lze považovat jeho úvahu z hlediska vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzované věci vyplývá z ustanovení § 2068 odst. 1 o. z., za správnou a úplnou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1399/2024, ze dne 23. 4. 2025

09.06.2025 00:02

Počátek běhu promlčecí lhůty práva zapůjčitele na vrácení zápůjčky

Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta (§ 619 odst. 1 a 2 a § 629 odst. 1 o. z.) k uplatnění práva zapůjčitele na vrácení zápůjčky ode dne, kdy se zapůjčitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že na základě výpovědi došlo k uplynutí výpovědní doby a právo na vrácení zápůjčky se stalo splatným.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, ze dne 23. 4. 2025

09.06.2025 00:01

Vrácení plnění ze smlouvy uzavřené jedním z manželů bez souhlasu druhého

Uzavřel-li jen jeden manžel bez souhlasu druhého s třetí osobou smlouvu vztahující se k věci týkající se jejich společného jmění a opomenutý manžel v souladu s § 714 odst. 2 o. z. uplatní námitku relativní neplatnosti této smlouvy, je podle § 2993 o. z. aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku vůči třetí osobě na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění podle této neplatné smlouvy každý z manželů, nikoli pouze manžel, který neplatnou smlouvu uzavřel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, ze dne 23. 4. 2025

06.06.2025 00:02

Vydání skladované věci v případě skladování na dobu neurčitou

V případě skladování ujednaného na dobu neurčitou je skladovatel povinen vydat skladovanou věc na základě požadavku ukladatele učiněného kdykoli v průběhu skladování. Povinnost skladovatele věc vydat není podmíněna splněním povinnosti ukladatele zaplatit skladné za skutečnou dobu skladování, skladovatel však může k zajištění splnění splatného dluhu ukladatele na skladném ke skladované věci uplatnit zadržovací právo (§ 2429 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 734/2024, ze dne 30. 4. 2025

06.06.2025 00:01

Škoda na majetku vlastnice a provozovatelky dráhy způsobená pádem stromu

Dohled nad stromy nacházejícími se v ochranném pásmu dráhy, které kvůli přírodním vlivům ohrožují bezpečný provoz dráhy, měl v rozhodné době (od 1. 4. 2017 do 14. 1. 2020) ve smyslu § 2937 o. z. provozovatel (vlastník) dráhy.

V posuzované věci žalobkyni, který je provozovatelkou i vlastnicí dráhy, způsobil škodu suchý, dřevokazným hmyzem napadený strom, který stál na lesním pozemku žalovaných. Dráha byla tedy ohrožena jeho pádem z příčiny přírodních jevů, kterými nejsou jen mimořádné klimatické jevy, ale i „obvyklý chod věcí“, tedy skutečnost, že strom napadený dřevokazným hmyzem uschl. Suchý strom stál v těsné blízkosti kolejí (ve vzdálenosti 1,65 m), takže při provozu (kontrole) dráhy mohl (měl) být žalobkyní (jejími zaměstnanci) spatřen a bylo na ní, aby vyhodnotila možnost ohrožení dráhy a učinila příslušná opatření, což se nestalo.

K dovolacím námitkám žalobkyně dovolací soud uvádí, že z uvedených důvodů žalovaní za vzniklou škodu neodpovídají podle § 2937 o. z., neboť dohled nad věcí měla žalobkyně. V takovém případě se § 2910 o. z. ve spojení s § 2900 o. z. nepoužije. Žalobkyně prostřednictvím pověřené osoby před škodní událostí sice vyzvala žalované k ořezu a kácení blíže neurčených stromů v blízkosti dráhy, avšak současně je informovala o tom, že pokud s tím budou souhlasit nebo pokud se nevyjádří, provede ořez a kácení bezplatně firma pověřená žalobkyní. Za těchto okolností mohli žalovaní oprávněně spoléhat na to, že ořez a kácení v potřebném rozsahu bude provedeno osobou zajištěnou žalobkyní.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2104/2023, ze dne 30. 4. 2025