// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí

Občanskoprávní shrnutí

12.01.2026 00:02

Vypořádání SJM, zaniklého smrtí jednoho z manželů, rozhodnutím soudu

Preferovaným způsobem vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo smrtí jednoho z manželů, je dohoda dědiců a pozůstalého manžela. Vypořádání autoritativním rozhodnutím soudu je možné pouze, pokud účastníci k dohodě nedospějí. Smyslem vypořádání je určit, které z věcí, práv nebo z jiných majetkových hodnot náležejících do společného jmění, popřípadě jaká jejich část (ideální podíl), tvoří předmět dědictví (pozůstalostní jmění) a které z nich, popřípadě jaká jejich část (ideální podíl), připadají pozůstalému manželovi; případný rozdíl je třeba vyrovnat tzv. náhradovou pohledávkou, která se zařadí do soupisu aktiv nebo pasiv dědictví. Při tomto určení soud vychází z obecných pravidel pro vypořádání společného jmění uvedených v ustanovení § 742 o.z. (s výjimkou způsobu vypořádání v odst. 1 písm. c); srov. § 764 odst. 1 o.z.).

Soudem zvolený způsob vypořádání zaniklého společného jmění manželů je vždy daný okolnostmi konkrétního případu. Soudní praxe přitom zohledňuje i vyjádření samotných účastníků. Soud má usilovat o racionální a spravedlivé vypořádání zaniklého společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky také s ohledem na stanovisko (příp. potřeby) jednotlivých účastníků pozůstalostního řízení. Současně, jak vyplývá z ustanovení § 764 odst. 1 o.z. i § 162 odst. 1 z.ř.s., by neměl opomenout při hledání spravedlivého řešení přihlédnout také k vůli zůstavitele a jeho pokynům.

Judikaturou dovozovaná přednost rozdělení majetku mezi pozůstalou manželku a dědice před přikázáním majetku do jejich podílového spoluvlastnictví je (logicky) aplikovatelná až tehdy, pokud nedošlo k dohodě pozůstalé manželky a dědiců o vypořádání majetku jinak a pokud soud nemá jiné se zákonem korespondující „vodítko“ pro určení, které z věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot náležejících do společného jmění, popřípadě jaká jejich část (podíl), tvoří předmět dědictví a které z nich, popřípadě jaká jejich část (podíl), připadají pozůstalé manželce; až tehdy také soud případně může přistoupit ke zohlednění okolností konkrétního případu (zejména dobrých nebo naopak špatných vztahů mezi účastníky řízení), aby jimi odůvodnil způsob vypořádání majetku.

Je-li „vodítkem“ pro spravedlivé řešení poslední vůle zůstavitele (zejména požadavek, aby závětní dědicové nabyli movitý a nemovitý majetek), není v souladu s touto vůlí, aby jim namísto věcí připadla pouze náhradová pohledávka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2071/2024, ze dne 28. 11. 2025

12.01.2026 00:01

Dodatečné projednání pozůstalosti podle § 192 ZŘS

Neexistenci opravného prostředku proti rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení § 154 z.ř.s. (zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty) nahrazuje možnost podat podnět k dodatečnému projednání dědictví podle ustanovení § 192 z.ř.s. Zjistí-li se dodatečně (kdykoliv v budoucnu), že zůstavitel nezanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, nýbrž že zde je též majetek další (který je spolu s dříve zjištěným majetkem vyšší než nepatrné hodnoty), nezakládá dříve vydané usnesení o zastavení řízení překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud (na návrh i bez návrhu) dodatečně projedná tento nově objevený majetek (aktivum pozůstalosti) v řízení, které je v podstatě shodné s klasickým průběhem pozůstalostního řízení. Předmětem tohoto řízení je i rozhodování o dědickém právu. Dodatečné projednání dědictví je přitom možné jen tehdy, objeví-li se dodatečně nové aktivum pozůstalosti, a za tohoto předpokladu lze projednat i nové dluhy zůstavitele (pasiva pozůstalosti). Objeví-li se dodatečně pouze pasiva pozůstalosti, soud je neprojedná.

Při nově objevivším se aktivu pozůstalosti sice nezakládá dříve vydané usnesení o zastavení původního řízení podle ustanovení § 154 z.ř.s. překážku věci pravomocně rozhodnuté, ovšem (i po zahájení řízení podle ustanovení § 192 z.ř.s.) zůstává nedotčeno v tom smyslu, že dodatečné projednání pozůstalosti není možno chápat jako specifickou formu opravného řízení, a proto na závěrech, ke kterým dospělo původní řízení o pozůstalosti, nelze v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti v žádném ohledu nic měnit. Nelze tedy ničeho měnit na vydání bezcenného nebo nepatrného majetku (původně zjištěného aktiva pozůstalosti) vypraviteli pohřbu, a to již z toho důvodu, že smyslem postupu podle ustanovení § 154 z.ř.s. je bezpochyby (mimo jiné) poskytnout vypraviteli pohřbu (bez ohledu na to, zda je či není dědicem zůstavitele) z aktiv pozůstalosti alespoň částečnou úhradu nákladů, které vynaložil na zůstavitelův pohřeb. V řízení o dodatečném projednání pozůstalosti podle ustanovení § 192 z.ř.s. proto soud již k tomuto nepatrnému majetku (původně zjištěnému aktivu pozůstalosti), který byl vydán vypraviteli pohřbu, nepřihlédne, tj. nezahrne jej do nově objevivších se aktiv pozůstalosti, která mají být dodatečně projednána. Tento majetek má pro řízení o dodatečném projednání pozůstalosti podle ustanovení § 192 z.ř.s. význam jen potud, že objeví-li se dodatečně další majetek nepatrné hodnoty, lze toto řízení zahájit za předpokladu, že dříve zjištěný nepatrný majetek již společně s nově objeveným nepatrným majetkem hodnotu nepatrného majetku převyšuje.

Jde-li ovšem o pasivum pozůstalosti v podobě nákladů vynaložených na pohřeb zůstavitele, zde není vyloučeno, aby soud k tomuto pasivu v řízení zahájeném podle ustanovení § 192 z.ř.s. přihlédl, pokud vypravitel pohřbu tento dluh uplatní. Z logiky věci ovšem vyplývá, že k tomuto pasivu pozůstalosti lze přihlédnout pouze do výše, v jakém nebylo uspokojeno z aktiva pozůstalosti vydaného jako majetek nepatrné hodnoty vypraviteli pohřbu podle ustanovení § 154 z.ř.s.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2071/2024, ze dne 28. 11. 2025

07.01.2026 00:02

Náhrada ušlého zisku z podnikání v důsledku krizového opatření

Odpovědnost státu podle § 36 krizového zákona nelze rozšiřovat na případy majetkových následků omezení práv a uložených povinností krizovým opatřením v případech, kdy zákon tuto náhradu výslovně nepřiznává.

Ustanovení § 36 krizového zákona je nutno primárně vykládat ve vazbě na ustanovení § 35 krizového zákona. Byť striktně jazykový výklad § 36 odst. 1 krizového zákona by svědčil pro důvodnost nároku na náhradu ušlého zisku z podnikání v důsledku krizového opatření, kterým byl ve stanovených časech zakázán maloobchodní prodej, při zohlednění i výkladu systematického, historického a teleologického, včetně hlediska rozumně uvažujícího zákonodárce a vazby na právní úpravu obdobných nároků v rámci celého právního odvětví vymezeného primárně ústavním zákonem o bezpečnosti ČR, nelze dojít k jinému závěru než, že ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona sice upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou v příčinné souvislosti s vydáním krizových opatření, avšak primárně toliko škodu vzniklou v souvislosti s plněním povinností a se zásahy do vlastnických a užívacích práv uvedených v § 35 krizového zákona a mimo rámec náhrad v § 35 upravených. Ustanovení § 36 krizového zákona nelze vykládat tak, že má kompenzovat újmy, které jsou nutným projevem omezení práv fyzických a právnických osob uvedených v § 5 krizového zákona či oprávnění vlády v § 6 krizového zákona, pokud z tohoto zákona přímo nevyplývá opak.

Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že ušlý zisk z podnikání žalobkyně v důsledku krizového opatření, kterým byl v rozhodné době zakázán maloobchodní prodej, není odškodnitelný podle § 36 krizového zákona, je jeho právní posouzení věci správné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2060/2024, ze dne 26. 11. 2025

07.01.2026 00:01

Odvolání člena Dozorčí komise Rady České televize z funkce

Rada České televize je orgánem České televize, nikoliv orgánem státu. Rozhodnutí Rady České televize o odvolání člena Dozorčí komise Rady České televize z funkce ve smyslu § 8a odst. 2 zákona o České televizi nepředstavuje výkon státní moci (správy) ve smyslu § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 OdpŠk, za nějž by odpovídal stát.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 735/2025, ze dne 14. 10. 2025

05.01.2026 00:02

Škoda způsobená uprchlým domácím zvířetem sloužícím k výdělečné činnosti

I. Podle § 2934 o. z. slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. V případě odpovědnosti podle § 2934 o. z. se vlastník zvířete (osoba, jíž bylo zvíře svěřeno) zprostí své odpovědnosti, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že (ač potřebnou pečlivost zanedbal) by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti (případ neexistující příčinné souvislosti). Existenci okolností svědčících pro zproštění odpovědnosti tvrdí a prokazuje odpovědná osoba.

Dozorem nad zvířetem ve smyslu § 2934 o. z. se rozumí taková péče, která zabrání, aby mohlo zvíře způsobit újmu. Zahrnuje veškerou starost o zvíře (o jeho přístřeší, obživu, výcvik, používání nebo vedení). Potřebnou pečlivostí při dozoru nad zvířetem se rozumí taková pečlivost (úroveň péče), kterou by vynaložila průměrně obezřetná a rozvážná odpovědná osoba v postavení vlastníka nebo osoby, jíž zvíře svěřil, a to v konkrétní situaci, při které došlo k újmě. Jedná se tedy o objektivní měřítko. Požadavky kladené na odpovědnou osobu nesmí být přepjaté, takže po ní nelze požadovat, aby zabránila všem škodám, které teoreticky připadají v úvahu.

Konkrétní opatření vyžadovaná po odpovědné osobě nejsou většinou stanovena obecně závaznými právními předpisy, a proto je třeba vycházet z konkrétních okolností případu a zvyklostí soukromého života. Zohlední se zejména druh zvířete, jeho individuální ale i obecné vlastnosti, povaha nebo zda se již v minulosti zachovalo nebezpečně (např. projevilo agresi). Přihlédnout lze nepochybně k místu, na němž se zvíře v rozhodné době nacházelo – zda se jednalo o místo lidnaté, zda byla v blízkosti dopravní cesta a jak byla frekventovaná apod. Rozsah potřebné pečlivosti se bude zvyšovat s tím, jak vysoká škoda a s jakou pravděpodobností hrozí nebo jaké statky jsou ohroženy.

II. U zvířat chovaných v ohradách se musí zkoumat (a to zpravidla za pomoci odborného vyjádření nebo znaleckého posudku), zda byl ohradník řádně zbudován, v jakém byl stavu, zda mohl zabránit útěku zvířat, zda byl vhodného typu (např. elektrický, dřevěný či kovový), zda byl dostatečně vysoký, zda ho odpovědná osoba pravidelně a dostatečně často kontrolovala nebo zda se na pastvině s ohledem na její velikost nenacházelo příliš mnoho zvířat apod.

U pastvin s dobytkem zpravidla postačuje elektrický ohradník, který se obecně považuje za dostatečný k zajištění, aby z pastviny dobytek neutekl. To však neznamená, že je vyloučena povinnost odpovědné osoby vizuálně kontrolovat i skutečný stav elektrického ohradníku, a to například i proto, aby bylo zjištěno, zda nenastala situace obdobná, jako v posuzované věci, tedy že v důsledku pádu větví přestane ohradník plnit svoji funkci, aniž by došlo k přerušení průtoku elektrického proudu. Za takové situace by totiž byla kontrola výhradně zkoušečkou nedostatečná. V obdobných případech by měl proto soud zhodnotit, zda odpovědná osoba nezanedbala fyzickou kontrolu elektrického ohradníku, přirozeně po zjištění skutkových okolností pro takové posouzení podstatných.

Po vlastníku dobytka v extenzivním chovu nelze požadovat neustálou kontrolu, neboť takový požadavek by neodpovídal poměrům běžného života, kdy jsou chovatelé i zaměstnáni či provozují živnost, a musí tak věnovat čas i své pracovní činnosti.

III. Lze souhlasit s tím, že výstraha před zhoršením meteorologické situace v daném místě obecně může být impulsem pro odpovědnou osobu, aby provedla mimořádná opatření nad rámec obvyklých činností. Nelze však požadovat, aby vždy, když sdělovací prostředky hlásí silný vítr, byl chovatel povinen v přírodě zkontrolovat celistvost a funkčnost ohradníku. Rozhodné jsou poměry v daném místě a čase (a to jak z meteorologického hlediska, tak i z jiných hledisek jako je např. stav ohradníku, přírodní poměry na pastvině a jejím okolí, její rozloha apod.) a vzhledem k nim je třeba posuzovat přiměřenou pečlivost.

IV. V projednávané věci lze shrnout, že za daných okolností, kdy elektrický ohradník byl dostatečně vysoký a dobře udržovaný, jeho funkčnost byla zkontrolována (stejně jako každý den) před odjezdem žalovaného na služební cestu, aniž by bylo zjištěno nějaké poškození, nic nenasvědčovalo tomu, že by hrozilo jeho poškození a žalovaný věděl, že se následující den vrátí, je na místě závěr, že žalovaný v rozhodné době učinil vše, co po něm lze z hlediska potřebné pečlivosti požadovat. Nemohl předvídat, že pád části stromu jiného vlastníka na ohradník nepřeruší průtok elektřiny (což by vyvolalo kontrolu ohradníku), ale způsobí, že ohradník budou moci zvířata překročit, a tak z pastviny uniknout. Pokud soudy považovaly žalovaným uskutečněná opatření za dostatečná, bylo na žalobkyni, aby poukázala na další konkrétní opatření, která měl žalovaný provést

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2365/2024, ze dne 12. 11. 2025

29.12.2025 00:02

Újma způsobená exekucí zastavenou kvůli zfalšování exekučního titulu

Stát je za podmínek vymezených v § 7 a § 8 OdpŠk upravujících jeho odpovědnost za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím odpovědný též za újmu, která byla povinnému způsobena exekucí zastavenou podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, proto, že byla vedena na základě exekučního titulu, který nebyl pravý, přičemž je nerozhodné, že pro závěr o tom, že je předložený exekuční titul falzifikátem, v okamžiku pověření soudního exekutora provedením exekuce a zaslání vyrozumění o zahájení exekuce povinnému žádná zjevná skutečnost, kterou měl exekuční soud či soudní exekutor k dispozici, nesvědčila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2091/2025, ze dne 18. 11. 2025

22.12.2025 00:02

Ke vztahu zproštění povinnosti k náhradě škody a snížení její náhrady

I. Není možné jako k důvodu pro moderaci náhrady škody podle § 264 zák. práce současně (zároveň) přihlížet ke skutkovým okolnostem, které již byly důvodem pro poměrné omezení odpovědnosti hmotně odpovědného zaměstnance; jedná se o okolnosti vztahující se k té části škody, za niž zaměstnanec neodpovídá, nikoliv k té, za kterou odpovídá.

Nelze však vyloučit, že vnější skutkové okolnosti vzniku škody působí rovněž ve vztahu ke hmotně odpovědnému zaměstnanci, a byť nevedly ke zproštění jeho povinnosti k náhradě škody, vztahují se k jeho jednání, zejména k míře jeho zavinění. Jsou tak okolnostmi, za nichž vznikla škoda, za kterou hmotně odpovědný zaměstnanec odpovídá, a proto je lze zohlednit i při moderaci náhrady škody podle § 264 zák. práce.

II. V nyní posuzovaném případě odvolací soud neshledal důvody pro (byť částečné) zproštění povinnosti žalované zaměstnankyně k náhradě škody z titulu hmotné odpovědnosti, neboť uzavřel, že „žalovaná svým jednáním pachatelům zásadním způsobem umožnila, aby se zmocnili hotovosti“ (tím, že nezamkla pokladnu a sejf směnárny). V následující části odůvodnění svého rozsudku věnující se moderaci náhrady škody vyjádřil, že „podmínky hrály ve prospěch pachatelů krádeže“ (že pachatelé si odemkli dvoje dveře klíčem), a zdůraznil, že jde o okolnosti, na nichž se žalovaná nijak nepodílela. Tyto okolnosti se přitom týkají rovněž samotného jednání žalované, neboť ta se při jejich neznalosti spoléhala, byť v rozporu se svými dalšími povinnostmi, na zamčenou a zakódovanou směnárnu, když na 10 minut odešla. Popsaná okolnost tak ovlivňuje míru zavinění (vnitřního psychického vztahu k jednání a jeho následkům) žalované, a proto k ní odvolací soud mohl přihlédnout (byť ji odpovídajícím způsobem právně nekvalifikoval) při úvaze o přiměřeném snížení výše náhrady škody, za kterou žalovaná odpovídá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1876/2024, ze dne 13. 11. 2025

18.12.2025 00:02

Zakročovací povinnost poškozeného při zastoupení ve vyvlastňovacím řízení

I. Ustanovení § 2903 o. z. upravuje, jak si má počínat osoba, jíž hrozí vznik újmy. Je na ohroženém, aby přiměřeným způsobem čelil událostem, z nichž mu může vzniknout újma, a pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jemu samému. Právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci. Důvodem je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla.

Uvedené pravidlo je specifickým projevem pravidla obecnějšího vyjádřeného v § 2918 o. z., který upravuje spoluúčast poškozeného. Obecně platí, že daná ustanovení je třeba vykládat ve vzájemném souladu, a to tak, že ve smyslu § 2903 o. z. poškozený nese ze svého, čemu mohl zabránit, avšak jen v rozsahu, který vyplývá z pravidel o spoluúčasti poškozeného. Nezakročí-li poškozený proti škodě, která mu hrozí, zpravidla protiprávně nejedná, neboť neexistuje obecná povinnost chránit vlastní jmění před vznikem škody. Z uvedeného vyplývá, že v případě, kdy jsou pro vznik odpovědnosti nutné protiprávnost a zavinění, se pro spoluúčast poškozeného nevyžaduje protiprávnost ani zavinění v pravém slova smyslu, nýbrž jen absence potřebné pečlivosti aplikovatelné vůči vlastním statkům. Kritéria pro posuzování této potřebné pečlivosti se však zcela shodují s kritérii pro posuzování zavinění. Při posuzování spoluúčasti poškozeného je namístě uplatnit tzv. princip rovného přístupu: pro přičtení škody jak škůdci, tak poškozenému mají platit stejné zásady.

II. V posuzovaném řízení o náhradu škody tvrzeně způsobené nedostatečným hájením zájmů účastníka jeho opatrovníkem ve vyvlastňovacím řízení nelze bez dostatečných skutkových zjištění uzavřít, že si poškozený způsobil škodu sám porušením zakročovací povinnosti; je nutno posoudit, zda mezi jednáním poškozeného a vznikem škody byla dána příčinná souvislost, tj. zda za dané situace mohl poškozený opravné prostředky včas využít a zda byly způsobilé zvrátit pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění, respektive o výši náhrady za vyvlastnění. Odvolací soud se měl zabývat tím, kdy a jak zastoupení poškozeného opatrovníkem skončilo a odkdy a jakým způsobem mohl poškozený svá práva hájit sám.

Přitom je třeba vzít v úvahu zejména, že v době zastupování poškozeného opatrovníkem bylo logické, že rozhodnutí bylo doručeno zástupci (opatrovníku) poškozeného a bylo na zástupci, aby případně opravné prostředky využil. Nelze bez dalšího vytýkat poškozenému, že nehájil svá práva, pokud mu byl ustanoven opatrovník právě proto, že je hájit nemohl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2881/2024, ze dne 22. 10. 2025

18.12.2025 00:01

Platové kritérium interpretace „rozsáhlých“ děl členem orchestru

Základním vodítkem pro zařazení členů orchestru do platových tříd podle katalogu prací je „repertoár toho kterého hudebního tělesa“; na jeho základě lze usoudit, jaké nejnáročnější práce ve smyslu § 123 odst. 2 zák. práce budou (jsou) „po tom kterém hráči orchestru“ požadovány.

Zařazení člena orchestru do 13. platové třídy podle položky 2.14.09 katalogu prací předpokládá kumulativní splnění čtyř podmínek: – 1. musí jít o jedinečnou interpretaci, 2. musí jít o interpretaci sólových částí baletních, instrumentálních, vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl, 3. musí jít o díla nejnáročnější a 4. o díla rozsáhlá.

Pro splnění kritéria interpretace „rozsáhlých“ děl představujícího jednu z podmínek pro zařazení člena orchestru do 13. platové třídy podle položky 2.14.09 přílohy nařízení vlády č. 222/2010 Sb. není nutné, aby člen orchestru interpretoval sólové části „nejrozsáhlejších“ baletních, instrumentálních, vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl. Postačí, že interpretuje sólové části rozsáhlých baletních, instrumentálních, vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl, tj. díla rozsáhlejší než (svým rozsahem) běžná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 453/2025, ze dne 11. 11. 2025

16.12.2025 00:02

Vkladová listina pro zápis zákonné služebnosti dle § 104a ZEK

Ustanovení § 15 zákona č. 256/2013 Sb. (katastrální zákon) vymezuje, že obligatorní přílohou návrhu na vklad je tzv. vkladová listina, která má potvrzovat nebo osvědčovat existenci nebo neexistenci práva (jež má být vkladem zapsáno). Tyto skutečnosti ale musí být zřejmé přímo z obsahu dané vkladové listiny, protože výlučně jen ona listina slouží zároveň jako odůvodnění návrhu na vklad. Nelze tedy namísto ní předkládat nepřímé důkazy, jako je tomu ve sporném nalézacím řízení. Jestliže žádnou takovou listinou žalobce nedisponuje, nelze vklad práva či jeho zánik (tzv. „výmaz“) povolit jen proto, že takovou skutečnost žalobce tvrdí (ale odpovídající listinou nedokládá). Tyto závěry dopadají i na případy, kdy je předmětem věci posouzení, zda obsah listiny potvrzuje nebo osvědčuje existenci služebnosti vznikající ze zákona.

Služebnost podle § 104a odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2025, nelze do katastru nemovitostí zapsat pouze na základě územního rozhodnutí, neboť obsahem samotného územního rozhodnutí není přímo potvrzován ani osvědčován vznik předmětné služebnosti. Neurčuje-li zákon listinu pro zápis, je třeba postupovat podle § 66 odst. 1 katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb. a zápis provádět na základě souhlasného prohlášení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1222/2024, ze dne 12. 11. 2025

15.12.2025 00:02

Ujednání o hrazení plateb do tzv. fondu oprav podnájemcem

Z § 744 z. o. k. je zřejmé, že povinnost hradit družstvu platby do tzv. fondu oprav a nájemné na provoz domu a družstva má člen bytového družstva a nájemce bytu. Ačkoliv vůči družstvu bude osobou povinnou hradit (družstvem stanovené) platby vždy jeho člen, žádné zákonné ustanovení mu nebrání, aby se s podnájemcem dohodl, že i tyto platby budou součástí úhrad podnájemného, a proto je bude platit podnájemce (ať již nájemci nebo přímo družstvu). Tyto platby – jsou-li stranami podnájemního vztahu sjednány – budou součástí plateb podnájemného, nikoliv úhrady za služby.

Pro platnost takového ujednání přitom není samo o sobě významné, pod jaké plnění účastníci smlouvy takové platby zařadili. Jen okolnost, že některé sjednané platby podnájemného účastníci ve smlouvě nesprávně označili a zahrnuli mezi služby, neznamená, že jde o ujednání neplatné. Významné je, jaký byl jejich úmysl, zda podnájemcům bylo při uzavírání smlouvy známo, že budou (ať již jako podnájemné, nebo jako měsíční poplatky) platit také fond oprav a nájemné ve výši stanovené družstvem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 331/2025, ze dne 6. 11. 2025

10.12.2025 00:02

Včasnost uplatnění vad ze smlouvy o dílo uzavřené se spotřebitelem

Smlouva o dílo týkající se zhotovení nemovitosti podnikatelem pro spotřebitele je smlouvou spotřebitelskou; ohledně vad díla je podřaditelná úpravě kupní smlouvy o prodeji zboží v obchodě. Na uplatnění práv z vady takového díla se použije pravidlo (včetně lhůty) upravené ustanovením § 2165 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023, resp. též ustanovením § 2629 o. z., které je speciální úpravou k § 2618 o. z. pro případy skrytých vad stavby; pro jejich oznámení je lhůta prodloužena až na pět let.

Režim uplatnění nároků z vad podle § 2165 o. z. je ohledně lhůty, v níž může objednatel uplatnit práva z vadného plnění, odlišný od obecné úpravy. Jde o princip tzv. zákonné záruky navazující na povinnost prodávajícího odevzdat kupujícímu věc ve shodě s kupní smlouvou. Pojem „vyskytne se“ se týká vzniku vady bez ohledu na to, zda jakýsi její zárodek existoval již v době převzetí věci; rozhodné pak bude, zda byla vada zjištěna v době do 24 měsíců od převzetí zboží, aniž by bylo třeba zkoumat, zda tu již byla v době převzetí zboží a teprve později se projevila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 292/2024, ze dne 29. 10. 2025

10.12.2025 00:01

Určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zaměstnance spolku

I. Souběh spolkového členského vztahu a pracovněprávního vztahu je možný, a proto není vyloučeno, aby člen spolku souběžně vykonával i některé práce pro spolek z titulu práva pracovního. Tyto právní poměry jsou na sobě nezávislé. Činnost, jež je vykonávána v rámci sjednaného druhu práce, může být i nemusí též spolkovou činností.

II. Člen spolku se může proti rozhodnutí orgánu spolku bránit u soudu postupem podle § 258 o. z., který však nelze nahradit prostřednictvím obecné žaloby na určení podle § 80 o. s. ř., ani řešením předběžné otázky v jiném řízení. Proto ani v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru nelze přezkoumat rozhodnutí orgánu spolku o zákazu účasti člena spolku na aktivitách spojených s tímto spolkem. Soud v takovém řízení vychází z objektivní skutečnosti, že vztah mezi spolkem a členem spolku se řídí (mimo jiné) tímto rozhodnutím orgánu spolku.

III. Odpověď na otázku, jaký je význam rozhodnutí orgánu spolku v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru v případě, kdy výpovědním důvodem je nesplňování požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce z důvodu rozhodnutí orgánu spolku o zákazu účasti na všech aktivitách spojených se spolkem (a nikoliv porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nebo „ztráta morální předpokladů“), je závislá na posouzení, zda v požadavcích zaměstnavatele, jako nezbytných podmínkách pro řádný výkon práce zaměstnance, je obsažen i požadavek, aby stejnou činnost (jež je sjednaným druhem práce) mohl (byl oprávněn) zaměstnanec vykonávat zároveň jako člen spolku, a to jako činnost směřující k uplatňování společného zájmu jeho členů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1239/2024, ze dne 4. 11. 2025

09.12.2025 00:02

Výše úplaty při realizaci předkupního práva

I. Dospělost předkupního práva je okamžikem, kdy právo mohlo být předkupníkem uplatněno vůči koupěchtivému. Jedná se toliko o okamžik, se kterým zákon spojuje vznik práva předkupníka domáhat se na koupěchtivém převodu věci a tomu odpovídající povinnosti koupěchtivého převést věc předkupníkovi. Výše příslušné úplaty, za kterou má být předkupní právo realizováno, je naopak spojeno s (finálními) podmínkami kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím a koupěchtivým. Není tak možné vázat příslušnou úplatu, za kterou se může předkupník domáhat převodu nemovitosti na koupěchtivém, na okamžik dospělosti práva retraktu.

II. Pro případ, že mezi prodávajícím a koupěchtivým dojde k ujednání, že od smlouvy s ním odstoupí nebo že se závazek změní nebo zruší, pokud předkupník své právo neuplatní, prohlašuje § 2146 o. z. tato ujednání vůči předkupníkovi za neúčinná. Hypotézy předestřené citovaným ustanovením jsou zákonodárcem stanoveny jasně a nelze proto § 2146 o. z. vykládat v širším smyslu tak, aby jím byla poskytnuta ochrana předkupníkovi před jakýmikoliv situacemi, kterými by mohlo být předkupní právo znehodnoceno nebo ztíženo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2053/2025, ze dne 30. 10. 2025

09.12.2025 00:01

Rozhodný okamžik pro posouzení překážky naturální restituce dle zák. o půdě

Pro posouzení, je-li dána překážka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. bránící vydání pozemků oprávněné osobě, je zásadně rozhodný stav v době vzniku nároku oprávněné osoby, jenž vždy není (nemusí být) totožný s okamžikem, kdy vstoupil zákon č. 229/1991 Sb. v platnost a účinnost (24. 6. 1991). Tak tomu může být např. u nároků vzniklých až přijetím zákona č. 243/1992 Sb. nebo založených oprávněným osobám až v souvislosti se zrušením podmínky trvalého pobytu oprávněné osoby (nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 29/1996 Sb.) anebo v důsledku přijetí zákona č. 212/2000 Sb. rozšiřujícího okruh oprávněných osob vymezených zákonem č. 243/1992 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 725/2025, ze dne 22. 10. 2025

08.12.2025 00:02

Absence posudku o zdravotní způsobilosti držitele řidičského oprávnění

Absence posudku o zdravotní způsobilosti držitele řidičského oprávnění, který způsobil nehodu v důsledku své zdravotní indispozice, nezakládá sama o sobě postižní nárok pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. a v důsledku toho ani podle § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 168/1999 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2927/2024, ze dne 4. 11. 2025

04.12.2025 00:02

Aplikace fikce podle § 2238 o. z. na rozšíření předmětu nájmu (bytu)

I. Institut fikce řádně uzavřené nájemní smlouvy podle ustanovení § 2238 o. z. lze vztáhnout též na případ změny smlouvy o nájmu (družstevního) bytu spočívající „v rozšíření“ předmětu nájmu (bytu) o další prostor, jenž má být užíván k uskladňování věcí obdobně jako sklep či komora, tedy jako jeho příslušenství, jež takto bylo jako příslušenství určeno (již v období právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) vlastníkem, a v následném užívání takového prostoru nájemcem v dobré víře po stanovenou dobu. Skutečnost, že další prostor není stavebním úřadem určen k bydlení – není zkolaudován jako byt či jeho příslušenství, nájemci nemůže být podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 na újmu; srov. § 2236 odst. 2 o. z.

II. Jestliže podle zjištěného skutkového stavu mohl institut fikce řádně uzavřené nájemní smlouvy dle § 2238 o. z. na danou věc dopadat (být aplikován), měl odvolací soud v souladu se zásadou „soud zná právo“ provést právní posouzení věci i z pohledu uvedeného ustanovení z úřední povinnosti. Poukaz odvolatele na v úvahu přicházející právní posouzení věci (právní argumentace), jež nevychází z tvrzení, měnícího skutkový stav věci, není nepřípustnou novotou ve smyslu § 205a o. s. ř.

III. Vlastník domu nemohl podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 platně přenechat společné prostory domu (např. bývalou strojovnu výtahu) k užívání jako samostatný předmět nájmu v režimu „obecného nájmu“; smluvní ujednání, které ze společných prostor činí samostatný předmět nájmu, tak v tomto rozsahu nemůže založit platný nájemní vztah (§ 688 obč. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1827/2025, ze dne 22. 10. 2025

02.12.2025 00:02

Rozsah zadržovacího práva pronajímatele dle § 2234 o. z.

Ustanovení § 2234 o. z. [pojem „movité věci, které má nájemce na (pronajaté) věci nebo v ní"] je nutno vykládat tak, že pronajímatel může zadržovací právo uplatnit a zadržovací právo může vzniknout pouze k věcem patřícím přímo nájemci (ve vlastnictví nájemce). Hledisko „dobré víry“ pronajímatele, že věc patří nájemci, při uplatnění a vzniku zadržovacího práva k ní není významné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2057/2025, ze dne 22. 10. 2025

02.12.2025 00:01

Doručování odvolání z pracovního místa ředitele příspěvkové organizace

I. Z ustanovení § 334 odst. 2 věty před středníkem zák. práce (v rozhodném znění účinném do 30. 6. 2023) nevyplývá, že pracovištěm, na kterém zaměstnavatel doručuje zaměstnanci písemnosti do vlastních rukou, může být jen to místo, na kterém plní nebo má plnit své pracovní úkoly (vykonává práci) zaměstnanec, jemuž je písemnost doručována. Pracovištěm ve smyslu ustanovení § 334 odst. 2 věty před středníkem zák. práce jsou proto všechna místa, na nichž (i jiní) zaměstnanci u zaměstnavatele vykonávají práci (plní nebo mají plnit své pracovní úkoly). Písemnost proto může být doručena zaměstnavatelem do vlastních rukou zaměstnance též např. na personálním útvaru zaměstnavatele, v kanceláři nadřízeného vedoucího zaměstnance nebo na jakémkoli jiném pracovišti zaměstnavatele.

II. Zvláštní způsob doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci stanovený v § 334 zák. práce dopadá na všechny případy odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance bez ohledu na to, kdo zaměstnance na vedoucí pracovní místo jmenoval a následně z tohoto pracovního místa odvolal. Tato pravidla se proto použijí i na doručování odvolání z pracovního místa vedoucího (ředitele) příspěvkové organizace jejím zřizovatelem.

I když jmenováním zaměstnance na pracovní místo vedoucího příspěvkové organizace nevzniká mezi zřizovatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah a zřizovatel se ani nestává třetí stranou pracovněprávního vztahu, přiznává mu zákon ve vztahu k vedoucímu příspěvkové organizace některá oprávnění, která má zaměstnavatel vůči zaměstnancům a která ho v tomto vztahu přibližují postavení zaměstnavatele – zřizovatel vedoucího příspěvkové organizace jmenuje a odvolává, určuje mu plat a určuje výši požadované náhrady škody, kterou způsobil. Pracovištěm, na kterém zřizovatel příspěvkové organizace doručuje jejímu vedoucímu písemnosti do vlastních rukou (včetně odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance), proto může být nejen místo, na kterém vedoucí příspěvkové organizace (obvykle v jejích prostorách) plní nebo má plnit své pracovní úkoly, ale i místo, v němž vykonává svou činnost zřizovatel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2419/2025, ze dne 22. 10. 2025

01.12.2025 00:02

Odmítnutí plnění dluhu nabízeného třetí osobou namísto dlužníka

I. Věřitel může odmítnout plnění nabízené třetí osobou namísto dlužníka ve smyslu ustanovení § 1936 odst. 1 o. z. pouze tehdy, je-li vzhledem ke všem okolnostem zjevné, že dlužník s takovým plněním souhlas neudělil.

II. Souhlas dlužníka s plněním svého dluhu třetí osobou ve smyslu ustanovení § 1936 odst. 1 o. z. představuje jednostranné, adresné právní jednání, učiněné ve vztahu k třetí osobě; toto právní jednání může být učiněno jakoukoliv formou, i konkludentně (tedy tak, aby byl třetí osobě seznatelný úmysl dlužníka souhlas poskytnout).

Má-li být peněžitý dluh splněn dlužníkem bankovním převodem připsáním na účet věřitele, nepochybně bude takovým jednáním předání veškerých nezbytných platebních údajů (číslo účtu věřitele, variabilní symbol apod.), podle nichž třetí osoba věřiteli plní. Pokud třetí osoba takto plní (tedy věřiteli se dostane do dispozice plnění, které odpovídá jeho ujednání s dlužníkem o způsobu zaplacení dluhu), nemůže věřitel takové plnění odmítnout s odkazem na ustanovení § 1936 odst. 1 o. z., neboť takto poskytnuté plnění nemůže u věřitele přivodit pochybnost o tom, že byl souhlas dlužníka třetí osobě poskytnut, resp. nemůže být zjevné, že dlužník souhlas neposkytl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 293/2025, ze dne 29. 10. 2025