// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí

Obchodněprávní shrnutí

24.07.2024 00:02

Zaplacení pohledávky za majetkovou podstatou po skončení ins. řízení

Skončí-li insolvenční řízení vedené na majetek fyzické osoby, jejíž úpadek byl řešen konkursem, dříve, než soud rozhodne o žalobě, kterou se žalobce podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona domáhá vůči insolvenčnímu správci (jako osobě s dispozičními oprávněními) splnění pohledávky, o níž tvrdí, že je pohledávkou za majetkovou podstatou, pokračuje soud bez dalšího v takovém řízení na straně žalované (namísto insolvenčního správce) přímo s dlužníkem. Pominou-li totiž účinky prohlášení konkursu, přejde zpět na dlužníka také oprávnění nakládat s jeho majetkem; insolvenční správce, který dosud v řízení jednal svým jménem na účet dlužníka, již nadále nemůže v řízení jako žalovaný vystupovat (přestává být žalovaným). Soud přitom nevydává rozhodnutí o procesním nástupnictví (nepostupuje podle § 107 nebo § 107a o. s. ř.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 178/2022, ze dne 28. 3. 2024

24.07.2024 00:01

Trest propadnutí věci v SJM uložený manželu dlužnice

„Propadnout“ lze jen věc, která v době vyhlášení rozsudku náleží výlučně pachateli trestného činu. Je-li věc ve společném jmění manželů, nelze uložit její propadnutí, ledaže by pachatel tuto věc získal v průběhu manželství trestným činem nebo jako odměnu za něj.

Náleží-li nemovitá věc do společného jmění manželů, pak pravomocným uložením trestu propadnutí nemovité věci jednomu z těchto manželů (odsouzenému v trestním řízení) „v podílu“, který manželu náleží „z titulu společného jmění manželů“, se stát nestal rovnodílným podílovým spoluvlastníkem nemovité věci [společně s manželkou odsouzeného (insolvenční dlužnicí)]; proto stát nemůže uspět s vylučovací žalobou, kterou se podle § 225 insolvenčního zákona domáhá vyloučení takového „podílu“ z majetkové podstaty dlužnice, do které byla nemovitá věc sepsána jako majetek náležející do společného jmění dlužnice a jejího manžela (§ 205 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 10/2023, ze dne 31. 5. 2024

15.07.2024 00:02

Rozhodnutí představenstva o vyloučení prodlévajícího akcionáře

Pro dobu od nabytí účinnosti zákona o obchodních korporacích do 31. 12. 2020 se obdobně prosadí závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Cdo 1736/2013, podle kterých:

1/ Rozhodnutí o vyloučení upisovatele z akciové společnosti není rozhodnutím v přenesené působnosti valné hromady; návrhem podle § 131 a 183 obch. zák. se proto přezkumu jeho platnosti nelze domáhat.

2/ Upisovateli nelze upřít možnost proti takovému rozhodnutí, jímž představenstvo zasahuje do vlastnického práva upisovatele k (nesplacené, resp. nevydané) akcii, brojit.

3/ Proti rozhodnutí představenstva o vyloučení upisovatele z akciové společnosti podle § 177 odst. 4 obch. zák. může upisovatel brojit zpravidla návrhem na určení svého vlastnického práva k akciím, ohledně kterých byl ze společnosti vyloučen.

V projednávané věci (o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti) soudy obou stupňů (implicitně) vycházely z toho, že přezkum rozhodnutí představenstva o vyloučení akcionářky ze společnosti pro nesplacení emisního kursu akcií se řídí obdobným režimem jako za účinnosti obchodního zákoníku. Platnost tohoto rozhodnutí tak správně posuzovaly jako předběžnou otázku v tomto řízení (což v režimu zavedeném s účinností od 1. 1. 2021 novelou zákona o obchodních korporacích provedenou zákonem č. 33/2020 Sb. zapovídá úprava § 430 odst. 1 z. o. k., která rozhodnutí o vyloučení akcionáře ze společnosti zařadila výslovně mezi rozhodnutí přezkoumávaná v režimu § 428 o. z.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, ze dne 27. 6. 2024

15.07.2024 00:01

K promlčitelnosti práva akc. spol. na splnění vkladové povinnosti

Právní úprava obchodního zákoníku stanovila, že promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou (§ 387 odst. 2 obch. zák.). Vztah mezi akcionářem a akciovou společností, týkající se účasti na společnosti, byl závazkovým právní vztahem řídícím se (mimo jiné) třetí částí obchodního zákoníku. Znění zákona tak vede k závěru, podle něhož právo na splnění vkladové povinnosti (které je právem ze závazkového právního vztahu) podléhá promlčení. Nicméně jazykový výklad je pouhým prvotním přiblížením se právní normě, jejímž nositelem je právní předpis. Systematický a teleologický výklad vedou k odlišnému závěru.

Nejvyšší soud souhlasí s názorem (části) odborné literatury, podle kterého mohou být nepromlčitelná – jsou-li pro to dostatečně závažné důvody – i ta majetková práva, o nichž to sice zákon výslovně nestanoví, ale smysl a účel těchto práv vyžaduje, aby nepodléhala promlčení.

Smysl a účel vkladové povinnosti akcionáře vyžaduje, aby se právo akciové společnosti na její splnění nepromlčovalo. Nepromlčuje-li se právo akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti akcionáře, trvá i právo společnosti vyloučit akcionáře, který je se splacením emisního kursu v prodlení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, ze dne 27. 6. 2024

15.07.2024 00:00

K vydání zatímního listu ke splaceným akciím

Listina vydaná za účelem potvrzení, že emisní kurs akcií byl zcela splacen, není zatímním listem. Stejně tak platí, že po úplném splacení emisního kursu nemůže akciová společnost vydat akcionáři (další) zatímní list; její povinností je v takové situaci vydat akcie.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, ze dne 27. 6. 2024

25.06.2024 00:02

Dlužnická solidarita osob jednajících ve shodě

Ukládá-li zákon ovládající osobě nějakou povinnost plynoucí z jejího statusu ovládající osoby, plní tuto povinnost osoby jednající ve shodě, jež jsou považovány za ovládající osobu podle domněnky v § 75 odst. 3 z. o. k., jedna za všechny a všechny za jednu ve smyslu § 1872 odst. 1 o. z. Oprávněná osoba může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech osobách jednajících ve shodě, jen na některých, nebo na kterékoli z nich. Stejně tak nemusí podat žalobu o nahrazení projevu vůle k odkoupení podílu současně proti všem solidárně zavázaným osobám, ale i jen proti jedné (či několika) z nich, přičemž pohledávku proti ostatním může uplatnit i později samostatnou žalobou.

Jinak řečeno, dlužnická solidarita osob jednajících ve shodě založená ustanovením § 78 odst. 1 z. o. k. nastupuje ze zákona a k jejímu vzniku není třeba rozhodnutí soudu.

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že měla-li žalobkyně za to, že jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci § 89 z. o. k., byla oprávněna svůj nárok uplatnit pouze proti žalovanému, přestože žalovaný ve společnosti disponuje toliko s podílem ve výši 30 % a za ovládající osobu je považován až spolu s dalším společníkem společnosti. Závěr odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně musí směřovat žalobu podle § 89 z. o. k. vůči oběma osobám jednajícím ve shodě, jež jsou společně osobami ovládajícími, tudíž není správný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1605/2023, ze dne 21. 5. 2024

25.06.2024 00:01

Zrušení schváleného oddlužení na základě odvolání dlužníků

Z ustanovení § 418 insolvenčního zákona zjevně plyne, že insolvenční soud zruší schválené oddlužení při splnění tam určených předpokladů, tj. bez ohledu na skutečnost, zda takový postup (případně) navrhne některý z účastníků insolvenčního řízení či insolvenční správce; okolnost, že odvolací soud ve věci rozhodoval na základě odvolání dlužníků, na povaze rozhodnutí soudů obou stupňů o zrušení schváleného oddlužení (a jim předcházejícího řízení) nic nemění.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 91/2023, ze dne 27. 3. 2024

13.06.2024 00:02

Běh promlčecí doby po dobu, kdy dlužník (právnická osoba) neexistuje

Tuzemská právní úprava účinná do 31. prosince 2013 upravovala institut zrušení zápisu o výmazu (obchodní) společnosti z obchodního rejstříku (s obnovením její likvidace nebo s jejím vstupem do likvidace) v § 75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, aniž by se zmiňovala o (případném) vlivu takového rozhodnutí na běh promlčecí doby ve vztahu k pohledávkám třetích osob za takovou společností.

Přestože žádné ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, výslovně neupravuje důsledky zániku a „obnovení“ (obchodní) společnosti na běh promlčecí doby pohledávek za takovou společností, je nutné zvážit, zda zde není teleologická (nepravá) mezera v zákoně, kterou je nutné uzavřít pomocí analogie (§ 853 obč. zák.); dalším předpokladem pro užití analogie je podobnost s jiným – právem výslovně upraveným ‒ obsahově a účelem nejbližším případem.

Právní úprava běhu promlčecí doby obsažená v § 111 až § 114 obč. zák. výslovně upravuje a) vliv změny v osobě věřitele nebo dlužníka na běh promlčecí doby (§ 111 obč. zák.), b) stavení promlčení (§ 112 obč. zák.), c) promlčení práv osob, které musí mít zákonného zástupce (§ 113 obč. zák.) a d) promlčení práv mezi zákonnými zástupci a nezletilci či jinými zastoupenými (§ 114 obč. zák.).

Poměrům projednávané věci (tj. stavu, kdy promlčecí doba ve smluvním vztahu řídícím se obč. zák. sice začala běžet, ale věřitel nemohl uplatnit pohledávku u soudu proto, že dlužník v době jejího běhu „dočasně“ zanikl) je tak obsahem a účelem nejbližší (§ 853 obč. zák.) právní úprava obsažená v § 113 větě druhé obč. zák., podle níž jde-li o práva proti osobě, která musí mít zákonného zástupce, probíhá již započaté promlčení dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy bude této osobě zákonný zástupce ustanoven.

Pravidlo obsažené v § 113 větě druhé obč. zák. se v dané věci (analogicky) prosadí způsobem, že běh promlčecí doby neskončil (nemohl skončit) před uplynutím doby jednoho roku od 7. dubna 2016, kdy byl obnoven zápis dlužníka do obchodního rejstříku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 54/2023, ze dne 30. 4. 2024

13.06.2024 00:01

K námitce podpisu směnek pod nátlakem a v nouzi

Žalovaným včas (ve lhůtě určené ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř.) uplatněná (právní) námitka neplatnosti směnky (založená na skutkových tvrzeních, z nichž žalovaný dovozoval existenci nátlaku a nouze při podpisu směnek) zjevně nepatří k námitkám, které by měly být řešeny (až) v rámci (případného) výkonu rozhodnutí (a nikoli v řízení námitkovém).

Povinností žalovaného není uvádět v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu právní kvalifikaci vylíčeného skutkového děje; právní kvalifikace uplatněných skutečností je výhradně věcí soudu, který právním názorem vysloveným některým z účastníků není při právním posouzení věci nikterak vázán. Pro posouzení důvodnosti uplatněných námitek tedy vskutku není podstatné, zda, popř. jakým způsobem žalovaní v námitkách tvrzené skutečnosti právně kvalifikovali. Přiřadil-li žalovaný ke skutkovým námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu (viz tvrzení o nátlaku a nouzi) též jejich vlastní právní kvalifikaci (dovozoval-li neplatnost směnek), nebyl takovým právním posouzením odvolací soud vázán; naopak, sám byl povinen posoudit, jaké právní důsledky by mohlo mít (mělo) případné prokázání těchto námitek.

V dané souvislosti Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že unesl-li by žalovaný důkazní břemeno k těmto námitkovým tvrzením [bylo-li by prokázáno, že žalovaný nepodepsal směnky o svobodné vůli, nýbrž pod tlakem bezprávné výhrůžky], neměla by tato skutečnost za následek neplatnost směnek; z takových směnek by nebyl žalovaný materiálně zavázán (nebyl povinen plnit).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2856/2023, ze dne 28. 2. 2024

12.06.2024 00:01

K výkladu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona

I. K „okolnostem plnění dluhu, z nichž bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty“ (§ 249 odst. 2 insolvenčního zákona), nepatří samo o sobě prohlášení dlužníka, že plnění, které jeho dlužník poskytne po prohlášení konkursu přímo jemu, vydá do své majetkové podstaty.

Jinak řečeno, dlužníkův dlužník, který ač věděl nebo mohl vědět o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, plní po prohlášení konkursu na majetek dlužníka svůj závazek (dluh) přímo dlužníku, se poté, co vyjde najevo, že plnění se nedostalo do majetkové podstaty, nezprostí svého závazku (dluhu) jen proto, že mu dlužník předtím slíbil (prohlásil), že poskytnuté plnění sám předá (vydá) do své majetkové podstaty. Závěr, že plněním dlužníku je i plnění na dlužníkem určený účet (byť jde o účet jiné osoby), plyne již z R 71/2022.

II. Z pohledu § 249 odst. 2 insolvenčního zákona nelze rozlišovat platby podle jejich účelu, například na platby tvořící materiální náklady na zhotovení díla a na platby představující zisk zhotovitele. Od okamžiku zveřejnění usnesení o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku je povinností osob majících závazek vůči dlužníku veškeré plnění směřovat do majetkové podstaty (k rukám insolvenčního správce), neboť právě tento postup může přispět k dosažení účelu insolvenčního řízení, jakož i ke zproštění se závazku dlužníkových dlužníků. Text i účel ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona neumožňuje přijmout jiný závěr, což potvrzují opět i důvody R 71/2022.

III. Okolnosti plnění dluhu insolvenční zákon ani příkladmo nevymezuje; potud tedy patří ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3255/2021, ze dne 28. 3. 2024

12.06.2024 00:01

Nepřiznání ochrany výkonu práva na smluvní pokutu

I. Již existující nárok na smluvní pokutu nezaniká z důvodu, že věřitel přestane soudně vymáhat povinnost dlužníka, která byla touto smluvní pokutou zajištěna.

II. Nesprávné (pro jeho neúplnost) je právní posouzení projednávané věci odvolacím soudem, měly-li úvahy odvolacího soudu vést k závěru o nepřiznání ochrany výkonu práva na smluvní pokutu, tj. že v důsledku upuštění od vymáhání práva zajištěného smluvní pokutou v řízení před soudem již oprávněná nemůže právo na smluvní pokutu vykonat pro rozpor se zásadami potivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. Odvolací soud pouze lakonicky uvedl, že smluvní pokuta ztratila funkci prevenční i reparační, neboť „žalobkyně splnění závazku výslovně nežádá a mlčí-li žalobkyně o tom, proč závazek splnit nežádá, i o tom, zda, kdy, jakým způsobem a jakým nákladem došlo k odstranění vad, nelze posoudit smluvní pokutu ani jako důvodnou paušalizovanou náhradu škody“. V rozporu s judikaturou se však řádně nezabýval všemi okolnostmi výkonu práva oprávněné na smluvní pokutu.

Nesprávný je závěr odvolacího soudu, že z pouhého upuštění od soudního vymáhání zajišťované povinnosti lze bez dalšího usuzovat na ztrátu všech funkcí sjednané smluvní pokuty. Odvolací soud totiž v prvé řadě neprovedl řádný výklad ujednání o smluvní pokutě a nezjišťoval, jaké konkrétní funkce měla smluvní pokuta v daném případě plnit. Neposuzoval tedy ani skutečnost, zda smluvní pokuta měla plnit případně i funkci sankční, ani to, zda taková funkce přetrvávala i poté, co oprávněná přestala soudně vymáhat povinnost zajištěnou smluvní pokutou. Správné přitom nejsou také úvahy odvolacího soudu, podle kterých soudní nevymáhání práva na odstranění vad samo o sobě znamená ztrátu preventivní (nátlakové) funkce smluvní pokuty. Jen to, že věřitel nežádá splnění zajištěné povinnosti v řízení před soudem, totiž bez dalšího neznamená, že je nežádá vůbec. Věřitel přeci může donutit dlužníka splnit zajišťovanou povinnost i bez toho, aby podal žalobu požadující její splnění (či pokračoval v řízení o takové žalobě), a to právě prostřednictvím uplatňování smluvní pokuty (příp. i opakovaně, je-li výše smluvní pokuty odvislá od délky pokračujícího prodlení), která splnění takové povinnosti zajišťuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 342/2023, ze dne 13. 3. 2024

11.06.2024 00:02

Inkaso peněžních prostředků z účtu insolvenčního dlužníka provedené bankou

Inkaso peněžních prostředků z účtu dlužníka provedené bankou (coby příjemcem) na úhradu dlužníkova dluhu v souladu s předchozím smluvním souhlasem dlužníka (coby plátce) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, je neúčinným právním jednáním dlužníka ve smyslu § 111 insolvenčního zákona. Takový závěr nevylučuje (neodporuje mu) ani dikce § 2 odst. 1 písm. e) zákona o platebním styku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 15/2023, ze dne 30. 4. 2024

11.06.2024 00:01

Zajišťovací prostředek ve smyslu § 2 písm. g) insolvenčního zákona

I v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí není zajišťovacím prostředkem ve smyslu § 2 písm. g) insolvenčního zákona, a tudíž nezakládá věřiteli právo na přednostní uspokojení jeho pohledávky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 109/2023, ze dne 30. 4. 2024

29.05.2024 00:02

Odůvodnění návrhu rozhodnutí členské schůze družstva per rollam

Ve věci R 9/2020 společnost zdůvodnila návrh usnesení o rozdělení zisku tím, že daná záležitost spadá do působnosti valné hromady. Už tehdy přitom Nejvyšší soud uzavřel, že to za zdůvodnění návrhu usnesení o rozdělení zisku ve smyslu § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k. považovat nelze. V jiných záležitostech, než které spadají do její působnosti, valná hromada rozhodovat nemůže (§ 45 odst. 1 z. o. k. a § 245 in fine o. z.). To, že valné hromadě svědčí působnost rozhodnout, je tudíž samozřejmým předpokladem, bez kterého by představenstvo nemohlo navrhovat přijetí jakéhokoliv usnesení. Tato skutečnost však ničeho nevypovídá o důvodech, pro které představenstvo společnosti navrhuje přijetí konkrétního usnesení.

Tento závěr se prosadí i v poměrech družstva (a to i při rozhodování členské schůze per rollam). Ani v poměrech družstva prosté konstatování, že „družstvo má zákonnou možnost o záležitosti rozhodnout“, nepředstavuje řádné odůvodnění návrhu rozhodnutí ve smyslu § 653 písm. a) z. o. k.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2766/2023, ze dne 14. 5. 2024

29.05.2024 00:01

Nedodržení lhůty k vyjádření při rozhodování družstva per rollam

Vyjde-li v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva najevo, že při svolání či průběhu členské schůze byl porušen zákon nebo stanovy družstva, soud (nejde-li o případ, kdy se na rozhodnutí členské schůze hledí, jako by nebylo přijato) zásadně buď vysloví neplatnost napadeného usnesení, nebo aplikuje § 260 o. z. a neplatnost napadeného usnesení navzdory porušení zákona či stanov nevysloví (což procesně vyjádří tím, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze zamítne).

Prostředkem ochrany vnitřních poměrů korporace a zajištění proporcionality, spočívajícím v tom, že soud navzdory porušení zákona či stanov neplatnost usnesení členské schůze družstva nevysloví, je i v případě rozhodování per rollam úprava § 260 o. z. Zjistí-li soud v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva přijatého mimo její zasedání (per rollam), že při rozhodování per rollam byl porušen zákon či stanovy (a nejde-li o případ, kdy se na usnesení členské schůze hledí, jako by nebylo přijato), zásadně nemůže nevyslovit neplatnost rozhodnutí per rollam a návrh zamítnout, pokud nemá za splněné předpoklady pro použití § 260 o. z.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2766/2023, ze dne 14. 5. 2024

21.05.2024 00:02

Nepřípustné započtení v době po rozhodnutí o úpadku dlužníka

Účinky započtení provedeného nepřípustně v době po rozhodnutí o úpadku dlužníka nenastávají ani po skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Jinak řečeno, kompenzační projev, jímž věřitel v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka nepřípustně započetl svou pohledávku proti pohledávce dlužníka, nemá žádné účinky (nenabývá žádných účinků) ani poté, co pominou (jen proto, že pominou) skutečnosti, které vylučovaly (nepřipouštěly) započtení v době kompenzačního projevu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3589/2021, ze dne 28. 3. 2024

21.05.2024 00:01

K výkladu ustanovení § 169 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona

Pohledávka z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti věřitele tím, že dlužník usmrtil (při dopravní nehodě, kterou spoluzavinil) osobu věřiteli blízkou (otce), přiznaná podle § 11 a § 13 obč. zák., není ve smyslu § 169 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona pohledávkou na náhradu škody způsobené na zdraví. Nejde o náhradu nemajetkové újmy na zdraví věřitele nebo oné osoby věřiteli blízké, nýbrž o náhradu nemajetkové újmy na soukromém a rodinném životě věřitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 19/2022, ze dne 28. 3. 2024

14.05.2024 00:02

K vymezení hrozícího úpadku

Hrozící úpadek se neposuzuje toliko ve vztahu k existujícím splatným dluhům, ale může se jednat i o dluhy budoucí. Žádnou z výkladových metod naopak nelze dospět k názoru, že by pro posouzení hrozícího úpadku bylo rozhodné pouze to, zda jsou závazky dlužníka splatné či nikoli. Naopak zákon pro zjištění hrozícího úpadku ukládá zkoumat všechny okolnosti, pro které je možné neschopnost dlužníka splnit podstatnou část svých peněžitých závazků předpokládat. Takovými okolnostmi mohou být například výše příjmů dlužníka, hodnota majetku dlužníka (a jeho likvidita), schopnost dlužníka nadále získávat příjem, nebo doba, za kterou se jeho dluhy stanou splatnými, a výše těchto dluhů.

Uzavřel-li odvolací soud, že společnost v hrozícím úpadku nebyla jen proto, že převážná část jejích závazků nebyla splatná, je jeho právní posouzení otázky hrozícího úpadku neúplné, a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3019/2023, ze dne 3. 4. 2024

14.05.2024 00:01

Péče řádného hospodáře při odvracení hrozícího úpadku

Nejvyšší soud již dříve dovodil, že smyslem „sankčního“ ručení podle § 68 z. o. k. je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).

Tvrdí-li odvolací soud, že žalovaní jednatelé péči řádného hospodáře při odvracení hrozícího úpadku neporušili, neboť jejich funkce zanikla příliš krátce poté, co se společnost do hrozícího úpadku dostala, přehlíží, že žalovaným funkce jednatelů zanikla odvoláním, které na valné hromadě společnosti sami (jako společníci společnosti) svými hlasy prosadili.

Bylo-li reakcí žalovaných na ukončení nájmu podnikatelských prostor společnosti okamžité odvolání sebe samých z funkce jednatelů společnosti, nelze takové jednání samo o sobě považovat za odvracení hrozícího úpadku ve smyslu § 68 odst. 1 písm. b) z. o. k. Za v souladu s péčí řádného jednatele jsoucí odvracení hrozícího úpadku by takové jednání mohlo být považováno například tehdy, bylo-li by jeho smyslem zvolit do funkce jednatele společnosti osobu, jejímž úkolem by bylo hrozící úpadek odvracet (§ 68 odst. 2 z. o. k.).

Dostala-li se společnost nejpozději ukončením nájemní smlouvy do stavu hrozícího úpadku (o němž žalovaní, vědomi si ukončení smlouvy o nájmu, museli vědět), měli žalovaní v souladu s péčí řádného hospodáře za účelem jeho odvrácení činit vše potřebné a rozumně předpokladatelné. Takovým jednáním mohly být například pokusy obnovit podnikatelskou činnost společnosti, zajištění „krizového manažera“, či alespoň snaha komunikovat s věřiteli společnosti ohledně možnosti odložení splatnosti jejich pohledávek nebo sjednání splátkového kalendáře.

Dovozuje-li odvolací soud, že „útěku“ žalovaných ze společnosti nelze z pohledu péče řádného hospodáře ničeho vytknout, neboť v krátkém časovém úseku mezi vznikem hrozícího úpadku a zánikem jejich funkce „neměli žalovaní objektivně vůbec možnost, aby v řádu 1 až 2 dnů mohli cokoli učinit k odvrácení případně hrozícího úpadku“, je jeho právní posouzení v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jakož i se smyslem a účelem § 68 z. o. k., a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3019/2023, ze dne 3. 4. 2024

09.05.2024 00:02

Vyloučení předmětu zajištění ze soupisu majetkové podstaty

Zadržovací právo má v první řadě funkci zajišťovací. Zadržovací právo jako institut zajištění je v rámci insolvenčního řízení postaveno na roveň s ostatními způsoby zajištění. I věřitel uplatňující zadržovací právo (který by měl jinak výsadní postavení) je v insolvenčním řízení zařazen na roveň jinému zajištěnému věřiteli (např. věřiteli se zástavním právem k témuž majetku). Jako zajištěný věřitel má přitom povinnost (chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen z majetkové podstaty) uplatnit pohledávku vůči dlužníku podáním přihlášky.

Zajištění pohledávky zadržovacím právem není právem, jež by vylučovalo zařazení do soupisu majetkové podstaty nebo jež by představovalo jiný důvod, pro který neměla být věc zahrnuta do soupisu; nelze se tak úspěšně domoci vyloučení předmětu zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka z titulu zadržovacího práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 147/2022, ze dne 30. 11. 2023