// Profipravo.cz / Obchodní firma 17.06.2008

Ke klamavosti obchodní firmy předstírající výkon jiné než skutečné činnosti

I. Pro závěr rejstříkového soudu o tom, zda obchodní firma vzbuzuje klamavý dojem, že se společnost zabývá jinou činností, než odpovídá skutečnosti, není podstatné to, k jaké činnosti získala společnost živnostenské oprávnění, ale to, jakou činností se má dle vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě zabývat a jakou činnost má zapsánu v obchodním rejstříku a vykonává ji, či je připravena ji vykonávat.

Slovní spojení „finanční úvěrová“ v posuzované obchodní firmě společnosti, která nemá v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů (finančních prostředků) z vlastních zdrojů (ač má k této činnosti potřebné oprávnění), a pouze zprostředkovává jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání „zprostředkovatelská činnost“, působí klamavě. Slovní spojení „finanční úvěrová“ totiž vzbuzuje dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb (ač taková činnost mezi její předměty podnikání podle zápisu v obchodním rejstříku nepatří) nikoli, že jejich poskytování pouze zprostředkuje.

II. V řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá též, zda obchodní firma navrhovaná k zápisu není klamavá. Při tomto posouzení obchodní firmy vychází zásadně z listin, které mají být podle zvláštního právního předpisu k návrhu doloženy (§ 200da odst. 1 o. s. ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 201/2007, ze dne 15. 4. 2008

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky Č. s. r. o., zastoupené advokátem, o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. F 8403/2006 C 13733, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. srpna 2006, č. j. 5 Cmo 169/2006 – 335, takto:

I.  Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2006, č. j. F 8403/2006  C 13733 - 313,  se zastavuje.
II.  Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. 
III.  Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2006, č. j. F 8403/06 C 13733 - 313, kterým tento soud zamítl návrh na zápis změn obchodní společnosti ČFU s. r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že společnost se domáhala zápisu změny své obchodní firmy na „Česká finanční úvěrová s. r. o.“, přičemž návrh na zápis změny je opírán o notářský zápis ze dne 27. února 2006, N 134/2006, Nz 109/2006. Její předchozí dva návrhy na zápis změny obchodní firmy, doručené soudu prvního stupně dne 15. května 2003 a dne 25. září 2003, byly zamítnuty s odůvodněním, že obchodní firma navrhovaná k zápisu působí klamavě. Odvolací soud – cituje § 10 odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění účinném ode dne 1. ledna 2001 – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obchodní firma navržená k zápisu působí klamavě, protože v běžném spotřebiteli vzbuzuje dojem, že společnost úvěry přímo poskytuje, nikoli, že je pouze zprostředkovává. Jak se podává ze spisu, společnost, i když tvrdí, že má pro poskytování finančních prostředků z vlastních zdrojů živnostenská oprávnění, jako předmět podnikání je v obchodním rejstříku zapsáno nemá a z předloženého spisu přitom ani nevyplývá, že by společnost o změnu zápisu předmětu podnikání v tomto směru požádala a že by předložila tvrzená živnostenská oprávnění.

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost dovolání. Namítá, že řízení je postiženo vadou, jež měla za následek nesprávná rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci.
 
Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy „Č. f. ú. s. r. o.“, která splňuje podmínky nezaměnitelnosti s jiným podnikatelem a nepůsobí klamavě. Dovolatelka tvrdí, že podniká na celém území České republiky, rozvíjí aktivity již i na území Slovenské republiky, Polské republiky a připravuje podnikání v Maďarské republice. Část obchodní firmy „Česká“ tak má pro zákazníky symbolizovat skutečnost, že obchodní partnery a zástupce společnosti najdou již nyní takřka v každém bývalém okresním městě České republiky a při podnikání v zahraničí současně symbolizovat skutečnost, že centrála společnosti se nachází v České republice. Dovolatelka se nedomnívá, že by označení „Česká“ způsobovalo v zákazníkovi klamavý dojem, že se jedná o subjekt se státní účastí, a namítá, že žádný zákon nestanoví, že subjekty se státní účastí by měly mít v názvu označení „Česká“, přičemž poukazuje na to, že v obchodním rejstříku je takových společností, vzniklých po 1. lednu 2001 s označením „Česká“, mnohem více, než subjektů státních.

Dovolatelka dále namítá, že část jejích obchodních aktivit spočívá ve zprostředkovávání poskytování finančních produktů a to i půjček a úvěrů, nejen fyzickým osobám, ale i podnikatelům, a proto zvolila obchodní firmu obsahující i slova „finanční úvěrová“. Právě s ohledem na skutečnost, že při této činnosti dochází v konečné fázi k uzavírání smluv o úvěru mezi bankami a klientem, zvolila dovolatelka obchodní firmu obsahující označení „úvěrová“.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka výslovně podala dovolání i proti usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

V řešení otázky, zda část obchodní firmy „Česká“ nemá zaměnitelný či klamavý charakter, Nejvyšší soud zásadní právní význam nespatřuje, neboť na posouzení této otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
 
Zásadní právní význam však Nejvyšší soud shledává v řešení otázky, zda může slovní spojení „finanční úvěrová“ v obchodní firmě společnosti, která nemá v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů (finančních prostředků) z vlastních zdrojů (ač má k této činnosti potřebné oprávnění), a pouze zprostředkovává jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání „zprostředkovatelská činnost“, působit klamavě.
 
V řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá též, zda obchodní firma navrhovaná k zápisu není klamavá. Při tomto posouzení obchodní firmy vychází zásadně z listin, které mají být podle zvláštního právního předpisu k návrhu doloženy (§ 200da odst. 1 o. s. ř.).

Dovolací soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu o tom, že obchodní firma, jejíhož zápisu do obchodního rejstříku se společnost domáhá, je klamavá. Pro závěr rejstříkového soudu o tom, zda obchodní firma  vzbuzuje klamavý dojem, že se společnost zabývá jinou činností, než odpovídá skutečnosti, není podstatné to, k jaké činnosti získala společnost živnostenské oprávnění, ale to, jakou činností se má dle vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě zabývat a jakou činnost má zapsánu v obchodním rejstříku a vykonává ji, či je připravena ji vykonávat. Za správný považuje dovolací soud i závěr soudu prvního stupně o tom, že slovní spojení „finanční úvěrová“ vzbuzuje dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb (ač taková činnost mezi její předměty podnikání podle zápisu v obchodním rejstříku nepatří) nikoli, že jejich poskytování pouze zprostředkuje.

Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věta první a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že navrhovatelka nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, neboť v dovolacím řízení nebyla úspěšná. V řízení, jehož se žádný další účastník (vůči němuž by toto právo bylo možno přiznat) neúčastní, ani logicky jiný výrok nemůže přicházet v úvahu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů