// Profipravo.cz / Jednání podnikatele 25.10.2010
K zákonnému zastoupení podnikatele dle § 15 ObchZ statutárním orgánem
Je-li osoba, u které jsou jinak splněny podmínky ustanovení § 15 obch. zák., současně statutárním orgánem či členem statutárního orgánu podnikatele - právnické osoby, nemůže být současně (v rozsahu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena) zákonným zástupcem této osoby podle § 15 obch. zák. (viz Rc 76/2009).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3540/2008, ze dne 23. 9. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně AB-CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo 40 52 26 10, proti žalovaným 1) Mgr. M.I., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Fruta holding, a. s., identifikační číslo 49 97 14 50, 2) PANARA s. r. o., se sídlem v Brně, Popelákova 2307/24, PSČ 628 00, identifikační číslo 25 57 57 83, zastoupené Mgr. Kateřinou Širhalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gajdošova 7, PSČ 615 00 a 3) L. N., a. s., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15/39 Cm 61/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2007, č. j. 9 Cmo 309/2007-227, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 15/39 Cm 61/2000-175, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. srpna 2007, č. j. 15/39 Cm 61/2000-214, určil, že žalobkyně má za úpadkyní Fruta holding, a. s. pohledávku ve výši 89,744.280,89 Kč ze smlouvy o narovnání (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že původní žalobkyně (Česká konsolidační agentura) se domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 89,744.280,89 Kč, přihlášené do konkursu na majetek úpadkyně a popřené při přezkumném jednání co do pravosti právními předchůdci druhé a třetí žalované.
Konstatuje, že žaloba na určení pravosti pohledávky byla podána včas, vzal za prokázané, že právní předchůdce původní žalobkyně a pozdější úpadkyně uzavřely 25. dubna 1995 „Smlouvu o podřízení závazkových vztahů vzniklých před 1. 1. 1992 na základě hospodářských smluv o úvěru právnímu režimu obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a o narovnání vzájemných vztahů“ (dále jen „smlouva o narovnání“ či „smlouva“), v níž - mimo jiné - pozdější úpadkyně uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se jej spolu s úroky splácet v dohodnutých splátkách. Smlouvu posoudil jako platnou smlouvu o narovnání uzavřenou podle ustanovení § 585 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Námitku nedostatku oprávnění Ing. A. F. k podepsání smlouvy za pozdější úpadkyni, vznesenou druhou žalovanou, nepovažoval s odkazem na ustanovení § 20 obč. zák. za důvodnou.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až čtvrtý výrok).
Odvolací soud opakoval důkaz úplným výpisem z obchodního rejstříku úpadkyně a zjistil, že Ing. A. F. byl od 1. ledna 1994 do 21. října 1996 (tedy v době podpisu smlouvy o narovnání) členem představenstva, přičemž od 1. ledna 1994 do 12. května 1995 mohli jménem společnosti jednat buď všichni členové představenstva, nebo samostatně jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že smlouva o narovnání je svým obsahem dohodou o narovnání podle ustanovení § 585 a násl. obč. zák., když stranám smlouvy nic nebránilo v tom, aby své dřívější hospodářskoprávní vztahy nahradily smlouvou, která je obecně podřídí obchodnímu zákoníku. S odkazem na konstantní judikaturu uvedl, že na platnost smlouvy o narovnání nemá vliv ani skutečnost, že byla uzavřena tzv. formulářovým způsobem.
Za správný však odvolací soud nepovažoval závěr o oprávnění Ing. A.F. k uzavření smlouvy jménem pozdější úpadkyně. Z ustanovení § 191 obchodního zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o narovnání (dále jen „obch. zák.“), vyplývá, že představenstvo akciové společnosti je kolektivním orgánem, přičemž stanovy (popř. zákon, neurčují-li tak stanovy) určí, kteří jeho členové jednají navenek. Rozsah oprávnění představenstva jednat jménem akciové společnosti je neomezený, překročení rozsahu jednatelského oprávnění proto u statutárního orgánu nepřichází v úvahu. Proto není možné na jednání statutárního orgánu právnické osoby aplikovat ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. Podepsal-li smlouvu o narovnání pouze Ing. A. F., člen představenstva pozdější úpadkyně, přestože podle zápisu v obchodním rejstříku k tomu samostatně nebyl oprávněn (a písemně pověřen podle tvrzení žalobkyně nebyl), nelze tento projev vůle považovat za projev vůle pozdější úpadkyně, neboť nebyl učiněn způsobem, kterým měl statutární orgán společnosti jednat. Smlouva tak platně uzavřena nebyla a žalobkyni na jejím základě pohledávka přihlášená v konkursu nevznikla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že jednání Ing. A. F.jako ředitele a současně člena představenstva společnosti, je třeba posuzovat pouze podle ustanovení § 191 odst. 1 obch. zák. Zdůrazňuje, že zákon nevylučuje, aby stejná osoba byla současně členem představenstva a ředitelem společnosti. Tyto funkce se nemusí krýt a „pravomoci“ ředitele společnosti a člena představenstva jsou odlišné. Nelze proto souhlasit s názorem, že funkce předsedy představenstva zahrnuje i funkci ředitele, a proto se přihlíží pouze k ustanovením zákona o jednání předsedy představenstva, nikoli k ustanovením, která se týkají jednání ředitele. Zákon výslovně umožňuje jednání za společnost i jinou osobou, než statutárním orgánem v ustanoveních § 15 a § 16 obch. zák., a přímo tak počítá s tím, že jediná osoba může společnost zavazovat, a to zcela nezávisle na úpravě jednání představenstva ve stanovách.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2008 a k usnesení ze dne 23. dubna 2009, sp. zn. 39 K 31/99, přihláška pohledávky č. 7, Nejvyšší soud pokračoval v dovolacím řízení na místo původní žalobkyně České konsolidační agentury se společností AB-CREDIT a. s., identifikační číslo 40 52 26 10 (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2006, pod číslem 154).
V průběhu dovolacího řízení společnost HAMÉ, a. s., změnila svou obchodní firmu ke dni 9. září 2009 na L.N., a. s.
Nejvyšší soud k těmto změnám přihlédl při označení účastníků v záhlaví rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 15 obch. zák. (v rozhodném znění, tj. k datu uzavření smlouvy o narovnání) kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
Z ustanovení § 191 odst. 1 obch. zák. (v rozhodném znění) vyplývá, že představenstvo je statutárním orgánem, jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem. Představenstvo rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady. Pokud stanovy neurčí jinak, je oprávněn jednat jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku.
Otázku předkládanou dovolatelkou, tedy zda osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby může být současně zákonným zástupcem této osoby, Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia uveřejněném pod číslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm s podrobnou argumentací uzavřel, že při splnění podmínek stanovených v § 15 obch. zák. obecně platí, že osoba, u které jsou uvedené podmínky splněny, je oprávněna jednat (tj. činit veškeré úkony, k nimž při činnosti, kterou byla pověřena, obvykle dochází) za podnikatele samostatně, jako tzv. zákonný zástupce. Je-li však osoba, u které jsou jinak splněny podmínky ustanovení § 15 obch. zák., současně statutárním orgánem či členem statutárního orgánu podnikatele - právnické osoby, nemůže být současně (v rozsahu výkonu funkce člena představenstva), zákonným zástupcem této osoby. Taková osoba by totiž byla současně oprávněna činit právní úkony jménem právnické osoby jako její statutární orgán (případně společně s další osobou či osobami) a zastupovat právnickou osobu na základě zmocnění podle § 15 obch. zák. Přitom je obvyklé, že člen statutárního orgánu může z titulu své funkce činit úkony jménem právnické osoby pouze společně s další osobou, čímž si společníci či členové právnické osoby zajišťují kontrolu před zneužitím jednatelského oprávnění statutárního orgánu či jeho člena, jako osoba splňující podmínky zákonného zastoupení, by však takto omezen nebyl a právní úkony by mohl činit samostatně. Pokud by totiž nejvyšší orgán (společníci či členové) byl srozuměn s tím, aby konkrétní člen statutárního orgánu, který současně vykonává v právnické osobě činnost, ze které by jinak vyplynulo zákonné zastoupení, jednal jménem společnosti samostatně, nic mu nebrání v tom, aby ve stanovách (společenské smlouvě) rozhodl o způsobu jednání jménem právnické osoby tak, že jmenovitě uvedený člen statutárního orgánu anebo člen statutárního orgánu zastávající určitou funkci, jedná jménem právnické osoby samostatně. Neučiní-li tak, zřejmě s takovým jednáním srozuměn není.
Z uvedeného vyplývá, že byl-li Ing. A. F. ředitelem společnosti, nemohl jednat v rozsahu působnosti představenstva jako zákonný zástupce podle § 15 obch. zák. Závěr odvolacího soudu, na němž své rozhodnutí založil, je s uvedeným rozhodnutím v souladu. Dovolatelka sice poukazuje obecně i na zákonné zastoupení upravené v ustanovení § 16 obch. zák., avšak bez jakékoliv argumentace v tom směru, že by předpoklady tímto ustanovením určené byly v poměrech dané věci splněny.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-