// Profipravo.cz / Jednání podnikatele 20.05.2010
K oprávnění prokuristy převést obchodní podíl v jiné společnosti
Prokurista je oprávněn činit za podnikatele všechny právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku. Mimo okruh provozu podniku budou u podnikatele – právnické osoby (obchodní společnosti) pouze ty právní úkony, které se týkají jiné činnosti než podnikání.
Pojem provoz podniku je třeba chápat v plné jeho šíři – tedy tak, že podnikatel, který provozuje podnik, činí převážnou většinu úkonů v souvislosti s tímto provozem, a prokurista je proto omezen v zásadě jenom podle druhého odstavce § 14 obch. zák.
K provozu podniku nebudou patřit zejména mimořádné dispozice, které se sice týkají podniku, ale jeho další provoz podnikatelem znemožní (prodej nebo pronájem podniku), nebo ho alespoň podstatně negativně ovlivní (zřízení zástavního práva k podniku), popř. s provozem podniku nijak nesouvisejí. Za úkony související s provozem podniku však nelze považovat jenom okruh úkonů odpovídající dispozicím v rámci obvyklého (běžného) hospodaření, neboť k provozu podniku budou patřit i některé úkony mimo obvyklé hospodaření (např. uzavření smlouvy o úvěru nebo nakládání s volnými zdroji podniku).
Při posuzování, zda konkrétní právní úkon svou povahou spadá do provozu podniku, proto záleží na povaze podniku podnikatele a jeho provozu, nikoli na tom, jak je vymezen předmět podnikání podnikatele v obchodním rejstříku. Zápis oborů, v nichž podnikatel podniká, totiž nevystihuje celou šíři úkonů, které k provozu podniku patří. Každý jednotlivý právní úkon učiněný prokuristou je třeba hodnotit z pohledu faktického provozu podniku podnikatele, nikoli mechanicky přiřazovat jeho obsah některému z oborů podnikání zapsaných jako předmět podnikání podnikatele v obchodním rejstříku.
Pouze na základě vymezení předmětu podnikání obchodní společnosti v obchodním rejstříku tedy závěr o tom, zda konkrétní právní úkon byl učiněn při provozu podniku této obchodní společnosti, přijmout nelze.
Obecný závěr odvolacího soudu, podle něhož se smlouva o převodu obchodního podílu v jiné obchodní společnosti netýká provozu podniku, není – ve světle výše podaného výkladu – správný. Nelze totiž paušálně vyloučit, aby podnikatel uskutečňoval svůj podnikatelský záměr i např. prostřednictvím nabývání majetkových účastí v (jiných) obchodních společnostech; v takových případech (jež nejsou v praxi výjimkou) půjde beze sporu o právní úkon, k němuž dochází při provozu podniku, a k němuž je tedy prokurista v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 obch. zák. oprávněn. Pouze tehdy, nebude-li nabytí obchodního podílu souviset s provozováním podniku, nebude prokurista zmocněn příslušnou smlouvu uzavřít. Je tedy třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena při provozu podniku dotčeného podnikatele či nikoliv.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2720/2009, ze dne 28. 4. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky RESIDENCE PARK TŘEBEŠ, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo 27 89 13 99, zastoupené Mgr. Tomášem Horákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 5, PSČ 120 00, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 124582, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č. j. 7 Cmo 453/2008-188, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č. j. 7 Cmo 453/2008-188 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2008, č. j. F 99132/2008 C 124582-179, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výroku označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud zamítl návrh na zápis změn v osobách jednatelů a v osobě jediného společníka navrhovatelky a na zápis prokuristky navrhovatelky do obchodního rejstříku.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 7. července 2008 (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se měla Raiffeisen - Leasing Real Estate, s. r. o. (dále jen „nabyvatelka“) stát jedinou společnicí navrhovatelky, uzavřená za nabyvatelku její prokuristkou, absolutně neplatná, neboť za nabyvatelku ji neuzavřela osoba k tomuto úkonu oprávněná (tj. její jednatel).
Jelikož se nabyvatelka nestala jedinou společnicí navrhovatelky, nemohla ani platně rozhodovat o odvolání a jmenování jejích jednatelů a o udělení prokury.
Odkazuje na ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud zdůraznil, že prokurista je oprávněn činit v zastoupení podnikatele právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku, „tedy při jeho podnikatelské činnosti“. Vyslovil závěr, podle něhož „rozsah podnikatelské činnosti společnosti je dán jejím předmětem podnikání“ a poukázal na to, že z obchodního rejstříku nevyplývá, že by předmětem podnikání nabyvatelky bylo „zakládání společností či nákup a prodej obchodních podílů jiných společností“. Připustil, že nabyvatelka může zakládat dceřiné společnosti, nabývat majetkové účasti (obchodní podíly) v jiných společnostech a také se svými majetkovými účastmi v dceřiných či jiných společnostech nakládat, dovodil však, že tyto úkony nejsou právními úkony při provozu podniku, neboť nesouvisí s předmětem podnikání nabyvatelky.
Na tomto základě odvolací soud formuloval obecný závěr, podle něhož „smlouva, na základě které má společnost nabýt obchodní podíl v jiné společnosti, tedy nabýt majetkovou účast v jiné společnosti, není smlouvou, která by se týkala provozu podniku společnosti, a k uzavření a podpisu takové smlouvy prokura prokuristu neopravňuje“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Za zásadně právně významné má dovolatelka posouzení otázky, zda obchodní podíl je součástí podniku právnické osoby, resp. „zda smlouva o převodu obchodního podílu je činností související s provozem podniku právnické osoby“.
Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že soudy obou stupňů dospěly shodně k závěru, podle něhož obchodní podíly nejsou součástí podniku nabyvatelky, aniž by ohledně tohoto závěru provedly dokazování. Zároveň namítá, že existují podnikatelé, součástí jejichž podniku budou podíly v obchodních společnostech, např. podnikatelé specializující se na přípravu a prodej tzv. ready-made společností či podnikatelé zakládající tzv. projektové společnosti, jako je nabyvatelka.
Právnímu posouzení věci dovolatelka vytýká absenci úvahy o tom, co je součástí podniku a zda jí může být i obchodní podíl. Předesílajíc, že podle ustanovení § 5 obch. zák. k podniku náleží i „jiné majetkové hodnoty“, uvádí, že obchodní podíl je za majetkovou hodnotu považován. Za podíl inkorporovaný do cenného papíru jsou považovány akcie, které mohou být i formou finanční investice. Podle dovolatelky je nepředstavitelné, aby smlouvu o nákupu akcií nemohl uzavřít prokurista proto, že nejde o součást podniku. Rovněž i podmínku, podle níž musí jiná majetková hodnota sloužit k provozování podniku, má dovolatelka – v případě obchodní společnosti založené za účelem podnikání – za splněnou, neboť „společnost je založena proto, aby obhospodařovala svůj podnik“ a součástí jejího podniku bude zpravidla „téměř vše, co se nachází v majetku společnosti“.
Závěrem dovolatelka poukazuje na oblast podnikání nabyvatelky, jež se v rámci bankovní skupiny Raiffeisenbank zabývá zejména financováním developerských projektů a leasingem nemovitostí. Tvrdí, že v této oblasti je zcela standardním postupem financovat každý jednotlivý projekt prostřednictvím zvláštní – tzv. projektové společnosti, ve které je financující společnost (zde nabyvatelka) jedinou společnicí. Obchodní podíly v projektových společnostech tak – spolu s dalším majetkem ve vlastnictví nabyvatelky – tvoří organizovaný celek, jehož smyslem a účelem je dosahování zisku – jde tedy o podnik. Získání obchodních podílů (či jiná dispozice s nimi) je v tomto podniku věcí zcela běžnou, což je zjevné již ze samotného počtu dceřiných společností nabyvatelky. Konkrétně v projednávané věci bylo získání obchodního podílu v navrhovatelce pouze jedním z dílčích kroků projektu financování developerských aktivit společnosti EUBE, a. s.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní právní význam Nejvyšší soud spatřuje v řešení otázky, zda právním úkonem, který je prokurista zmocněn učinit (tj. právním úkonem, k němuž dochází při provozu podniku), může být i uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu v jiné společnosti.
Podle ustanovení § 14 obch. zák. prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokuru lze udělit jen fyzické osobě (odstavec první). V prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat nemovitosti a zatěžovat je, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno (odstavec druhý).
Prokurista je oprávněn činit za podnikatele všechny právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku. Mimo okruh provozu podniku budou u podnikatele – právnické osoby (obchodní společnosti) pouze ty právní úkony, které se týkají jiné činnosti než podnikání.
Jak dovozuje i právní teorie (Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl, 4 vydání, Praha : ASPI Publishing, 2004, str. 190) pojem provoz podniku je třeba chápat v plné jeho šíři – tedy tak, že podnikatel, který provozuje podnik, činí převážnou většinu úkonů v souvislosti s tímto provozem, a prokurista je proto omezen v zásadě jenom podle druhého odstavce § 14 obch. zák.
K provozu podniku nebudou patřit zejména mimořádné dispozice, které se sice týkají podniku, ale jeho další provoz podnikatelem znemožní (prodej nebo pronájem podniku), nebo ho alespoň podstatně negativně ovlivní (zřízení zástavního práva k podniku), popř. s provozem podniku nijak nesouvisejí. Za úkony související s provozem podniku však nelze považovat jenom okruh úkonů odpovídající dispozicím v rámci obvyklého (běžného) hospodaření, neboť k provozu podniku budou patřit i některé úkony mimo obvyklé hospodaření (např. uzavření smlouvy o úvěru nebo nakládání s volnými zdroji podniku).
Při posuzování, zda konkrétní právní úkon svou povahou spadá do provozu podniku, proto záleží na povaze podniku podnikatele a jeho provozu, nikoli na tom, jak je vymezen předmět podnikání podnikatele v obchodním rejstříku. Zápis oborů, v nichž podnikatel podniká, totiž nevystihuje celou šíři úkonů, které k provozu podniku patří. Každý jednotlivý právní úkon učiněný prokuristou je třeba hodnotit z pohledu faktického provozu podniku podnikatele, nikoli mechanicky přiřazovat jeho obsah některému z oborů podnikání zapsaných jako předmět podnikání podnikatele v obchodním rejstříku.
Pouze na základě vymezení předmětu podnikání obchodní společnosti v obchodním rejstříku tedy závěr o tom, zda konkrétní právní úkon byl učiněn při provozu podniku této obchodní společnosti, přijmout nelze.
Obecný závěr odvolacího soudu, podle něhož se smlouva o převodu obchodního podílu v jiné obchodní společnosti netýká provozu podniku, není – ve světle výše podaného výkladu – správný. Nelze totiž paušálně vyloučit, aby podnikatel uskutečňoval svůj podnikatelský záměr i např. prostřednictvím nabývání majetkových účastí v (jiných) obchodních společnostech; v takových případech (jež nejsou v praxi výjimkou) půjde beze sporu o právní úkon, k němuž dochází při provozu podniku, a k němuž je tedy prokurista v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 obch. zák. oprávněn. Pouze tehdy, nebude-li nabytí obchodního podílu souviset s provozováním podniku, nebude prokurista zmocněn příslušnou smlouvu uzavřít. Je tedy třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena při provozu podniku dotčeného podnikatele či nikoliv.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, byl dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatněn právem. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil, aniž by se dále zabýval namítanou vadou řízení. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-