// Profipravo.cz / Bezpodílové spoluvlastnictví 02.06.2008
K nárokům vzniklým po zániku spol. členství rozvedených manželů v družstvu
Problém vypořádání nároků vzniklých po zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu soudním rozhodnutím (§ 705 odst. 2 ObčZ) spočívá v tom, že toto rozhodnutí může nabýt právní moci až poté, co již nebude objektivně možné podle zákona učinit tyto nároky předmětem vypořádání BSM podle obvyklých pravidel, neboť již uplynou zákonné lhůty, ve kterých zákon umožňuje soudní nebo smluvní vypořádání (§ 149 odst. 4 ObčZ v rozhodném znění). Na druhé straně však tato hodnota nemohla být vypořádána dříve, než rozhodnutí o zániku společného členství a určení výlučného člena nabylo právní moci.
Proto judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že v takovém případě se může manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí této lhůty domáhat na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 775/2007, ze dne 16. 4. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátkou proti žalovanému H. C., zastoupenému advokátkou o zaplacení poloviny hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 82 C 432/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2006, č. j. 56 Co 297/2006-236, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 275,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala, aby soud žalovanému, jejímu bývalému manželovi, uložil povinnost zaplatit jí polovinu tržní ceny družstevního bytu účastníků, jehož výlučným nájemcem a členem bytového družstva se po zániku manželství stal žalovaný, který později byt převedl na třetí osoby.
Okresní soud v Ostravě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. března 2006, č. j. 82 C 432/2001-207, ve znění opravného usnesení ze dne 3. dubna 2006, č. j. 82 C 432/2001-212, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu co do částky 65 000,- Kč a výroky pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že účastníci za trvání jejich manželství získali společně užívací právo k družstevnímu bytu po rozvodu manželství v roce 1988 se na vypořádání členského podílu v bytovém družstvu nedohodli. Právo společného nájmu bytu soud zrušil v roce 2001; výlučným členem družstva a nájemcem bytu se stal žalovaný, který členská práva převedl v roce 2002 na manžele Hrabcovy za 300 000,- Kč. Soud konstatoval, že zmíněný členský podíl byl hodnotou náležející do bezpodílového spoluvlastnictví manželů („BSM“), která měla být jako taková vypořádána, avšak nestalo se tak. Společné členství účastníků v bytovém družstvu trvalo i po rozvodu a bylo zrušeno až po třinácti letech od zániku manželství. Uzavřel, že marným uplynutím tříleté lhůty pro vypořádání BSM účastníkům vzniklo ve vztahu k členskému podílu kvazi podílové spoluvlastnictví ve smyslu § 137 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 1998. Uzavřel, že žalobkyni náleží náhrada ve výši 150 000,- Kč jako polovina částky, za niž žalovaný převedl členská práva k bytu na manžele H.; co do částky 65 000,- Kč žalobu zamítl.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. října 2006, č. j. 56 Co 297/2006-236, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „rozsudek okresního soudu se v napadené části o věci samé, to je v odstavci II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ a výroky pod body II., III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a doplnil je o ústní vyjádření znalce k hodnotě členského podílu k bytu; zaujal právní názor, že rozhodnou je cena získaná žalovaným z titulu převodu členských práv na třetí osobu, pokud ovšem cena odpovídá obvyklé ceně, či ji převyšuje. Znalec stanovil minimální hodnotu členského podílu ke dni jeho převodu, to je k 18. 4. 2002, částkou 430 000,- Kč, takže žalobkyni náleželo 215 000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 OSŘ. Namítá, že soud neměl důvod pro uplatnění nevyvratitelné právní domněnky vypořádání BSM způsobem uvedeným v § 149 odst. 4 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 1998 („ObčZ“), neboť ve lhůtě tří let od zániku manželství se účastníci na vypořádání BSM dohodli. Dále nesouhlasí s odvolacím soudem, který stanovil cenu členského podílu v družstvu jako majetkového práva pro účely vypořádání jakožto cenu obvyklou. Pokud jde o členský podíl v družstvu a výši vypořádacího podílu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Co 2995/99 ve spojení s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 343/2000, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 726/2001 a sp. zn. 20 Cdo 411/99. Odvolací soud postupoval nesprávně, pokud pro účely vypořádání kvazi podílového spoluvlastnictví účastníků ve vztahu k členskému podílu v družstvu vycházel z ceny obvyklé, tržní, místo aby se zabýval výší zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu. Soud dále nepřihlédl k jeho zásluhám o nabytí a udržení bytu a úhradu nákladů. V době výstavby bytu v roce 1970 byla jeho hodnota 100 000,- Kč a cena bytu ve výši 430 000,- Kč, ze které soud vychází, je nepřiměřeně vysoká. Soud měl přihlédnout k prokázané skutečnosti, že fakticky dosažená převodní cena členského podílu činila jen 300 000,- Kč, jak vyplynulo z výpovědi manželů H.. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání připomíná, že dovolací soud není obecnou přezkumnou instancí, takže není jeho úlohou nové hodnocení důkazů. Provádí pouze přezkum, zda rozhodnutí nevychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nevyjadřuje se proto k částce za niž žalobce byt převedl na třetí osoby a k dalším jeho tvrzením jako je dohoda o vypořádání BSM apod. Ač dovolatel cituje různé judikáty, opomíjí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, shodné s rozhodnutím odvolacího soudu. Žalovaný tedy podal dovolání z jiných než jím uváděných důvodů. Žalobkyně proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. b) a v § 241a odst. 3 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí z hlediska dovolacích námitek přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Podle čl. VIII odst. 2 věta prvá zákona č. 91/1998 Sb. věci, které ke dni l. 8. 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále BSM“), se stávají součástí společného jmění manželů („SJM“). Podle čl. VIII odst. 5 uvedeného zákona ustanovením tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. 8. 1998, vznik těchto právních vztahů, jakož i práva povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 27. 1. 1988, a k tomuto dni také zaniklo i jejich BSM. Poněvadž k zániku jejich BSM došlo ještě před účinností zákona č. 91/1998 Sb., o vypořádání BSM lze uvažovat jen podle § 149 ObčZ.
V souladu s § 149 odst. 2 a 3 ObčZ mohlo dojít k vypořádání BSM dohodou manželů nebo soudem na návrh některého z nich.
Podle § 705 odst. 2 ObčZ nabyl-li právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem, právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout (rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, publikovaný pod č. C 1528 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
Jestliže do 1. 1. 1992 nedošlo k vypořádání členského podílu v bytovém družstvu mezi manžely, je třeba při oceňování tohoto podílu pro účely vypořádání BSM vycházet z ceny obvyklé; je tedy třeba vycházet z toho, jaká by byla hodnota vypořádávaného členského podílu v době rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v době zániku společného členství bývalých manželů v družstvu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 22 Cdo 630/2005, Soudní rozhledy č. 10/2005). Při vypořádání společného členského podílu v bytovém družstvu mezi manžely v případě, že byl již výlučným členem družstva (§ 705 odst. 2 in fine ObčZ) převeden na jinou osobu, se vychází zásadně z jeho obvyklé ceny v době převodu. Pokud by však jeho skutečná cena, za níž byl převeden, převyšovala cenu obvyklou, vypořádá se skutečně získaná cena (výtěžek z převodu původně společného majetkového práva). Převede-li však rozvedený manžel členský podíl za cenu nižší, než je cena obvyklá, je určující cena obvyklá (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1edna 2006, sp. zn. 22 Cdo 3121/2005, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3993).
V dané věci odvolací soud vycházel ze stejného právního názoru, z jakého vycházel Nejvyšší soud ve shora uvedených věcech, a proto námitka nesprávného právního posouzení věci neobstojí. Odkazuje-li dovolatel na dříve rozpornou judikaturu, je třeba uvést, že judikatura byla sjednocena výše uvedeným rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2428/2000.
Problém vypořádání nároků vzniklých po zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu soudním rozhodnutím spočívá v tom, že toto rozhodnutí může, jak se to stalo i v projednávané věci, nabýt právní moci až poté, co již nebude objektivně možné podle zákona učinit tyto nároky předmětem vypořádání BSM podle obvyklých pravidel, neboť již uplynou zákonné lhůty, ve kterých zákon umožňuje soudní nebo smluvní vypořádání (§ 149 odst. 4). Na druhé straně však tato hodnota nemohla být vypořádána dříve, než rozhodnutí o zániku společného členství a určení výlučného člena nabylo právní moci. Proto judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že v takovém případě se může manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí této lhůty domáhat na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu. Tvrdí-li dovolatel v této souvislosti, že soud nepřihlédl k jeho tvrzeným větším zásluhám o nabytí bytu (k těmto zásluhám nelze počítat běžné platby uskutečněné v době, kdy v bytě bydlel výlučně dovolatel), je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně vydal ve věci rozhodnutí podle § 118c odst. 1 OSŘ za účelem koncentrace dokazování (č. l. 161), žalovaný však v určené lhůtě relevantní důkazy nepředložil a tato tvrzená skutečnost nebyla ostatně ani součástí jeho závěrečného návrhu. Navíc – protože již nejde o vypořádání BSM nejsou tato tvrzení relevantní.
Skutečnost, zda bylo BSM účastníků vypořádáno již v roce 1998, jak tvrdí dovolatel, či vypořádáno nebylo, je nevýznamná; nebylo-li totiž až do roku 2001 právo společného užívání družstevního bytu zrušeno, nemohlo být dříve ani vypořádáno. Vypořádání ceny práva společného užívání družstevního bytu manželi totiž není možné, pokud toto společné právo existuje, neboť v té době není zřejmé, kdo se stane jako člen družstva výlučným uživatelem bytu.
Dovolatel uvádí, že částka, kterou by bylo možno v době vypořádání za byt v místě obdržet, je příliš vysoká, neuvádí však nic, co by závěry znalce podpořené dalšími důkazy (viz s. 6 rozsudku soudu prvního stupně) závažně zpochybnilo. Proto k této námitce nebylo možno přihlédnout.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a odpovídá tomu, že dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni vznikly náklady představované odměnou advokátce za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání a odměna činí podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění čl. I bod 2. vyhlášky č. 277/2006 Sb. 9 175,- Kč, zvýšených o 300,- Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění čl. I bod 17. vyhlášky č. 276/2006 Sb.) a o daň z přidané hodnoty 1 800,- Kč (§ 137 odst. 3 OSŘ), celkem 11 275,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
Autor: -dur-