// Profipravo.cz / Věcná břemena 23.07.2012
Ke zřízení věcného břemene ve prospěch třetí osoby
Osobní věcné břemeno lze zřídit i ve prospěch třetí osoby (§ 50 obč. zák.); tato osoba není (nemusí být) účastníkem smlouvy o zřízení věcného břemene. Není třeba, aby ve smlouvě ve prospěch třetího podle § 50 obč. zák. byla třetí osoba individuálně určena; postačí, je-li určena dostatečně objektivními skutečnostmi, na jejichž základě může být individualizována.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3079/2010, ze dne 29. 5. 2012
(kategorie: věcná břemena; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně K. Z., bytem v N. J., zastoupené JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova 4, proti žalovanému nezletilému M. P., bytem v N. J., zastoupenému M. P., bytem v N. J., o výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 78/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2010, č. j. 8 Co 648/2009-141, ve znění usnesení ze dne 2. února 2010, č. j. 8 Co 648/2009-148, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2010, č. j. 8 Co 648/2009-141, ve znění usnesení ze dne 2. února 2010, č. j. 8 Co 648/2009-148, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Novém Jičíně („soud prvního stupně“) v řízení vedeném původně proti žalovanému 1) B. Z. a žalovanému 2) nezletilému M. P. rozsudkem ze dne 9. června 2009, č. j. 13 C 78/2008-75, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost umožnit žalobkyni výkon práva věcného břemene zřízeného darovací smlouvou ze dne 13. 5. 1987, registrovanou Státním notářstvím v Novém Jičíně dne 14. 1. 1988, váznoucího na nemovitostech zapsaných na listě vlastnictví pro obec N. J. a katastrální území N. J. – H. p. (správně D.) u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, kterými jsou budova – rodinný dům na pozemku a pozemky – zastavěná plocha a nádvoří, zahrada a ostatní plocha, a to ve sjednaném rozsahu, kterým je nedílné doživotní bezplatné právo bytu sestávajícího z užívání bytové jednotky v přízemí o jedné kuchyni a třech pokojích, koupelny, společného WC v mezipatře budovy, z užívání garáže, společného sklepu a ze společného užívání dvora, vedlejší stavby, obou zahrad s braním užitku ovoce a zeleniny, v umožnění volného přístupu a odchodu ke všem vyhraženým místnostem a prostorám, jejich užívání a spoluužívání a v umožnění přijímat v kteroukoliv denní i noční hodinu návštěvy příbuzných a známých.
Výrokem pod bodem II. soud prvního stupně rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zdržet se veškerého jednání, kterým je bráněno žalobkyni ve výkonu práva věcného břemene zřízeného výše uvedenou darovací smlouvou, a to zejména bránění ve vstupu do předmětných nemovitostí, omezování a bránění vstupu do jednotlivých místností a částí nemovitostí dotčených sjednaným právem věcného břemene. Výroky pod body III. až VI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původní žalovaný 1) B. Z. daroval své dceři H. Z. darovací smlouvou ze dne 13. 5. 1987 dům na parc. a přilehlé pozemky v katastrálním území N. J. - D. Obdarovaná současně touto smlouvou zřídila dárci a jeho manželce právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v nedílném doživotním bezplatném užívání třípokojového bytu v přízemí domu a dalších prostor a pozemků, blíže popsané ve výroku rozsudku. Žalobkyně - tehdejší manželka dárce - byla jako oprávněná z věcného břemene spolu s žalovaným 1) B. Z. evidována v katastru nemovitostí. Po smrti obdarované H. Z. (2003) se stal vlastníkem nemovitostí její nezletilý syn M. P. V roce 2007 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala zákonného zástupce nezletilého vlastníka, aby jí nebránil v užívání předmětných nemovitostí na základě jejího práva vyplývajícího z věcného břemene. Soud vzal za prokázané, že se žalobkyně domáhala vstupu do předmětných nemovitostí a výkonu svých práv i několikrát v roce 1999.
Soud prvního stupně posoudil věc podle § 151n a násl. občanského zákoníku („obč. zák.“) a z formulace části čtvrté darovací smlouvy ze dne 13. 5. 1987 dovodil, že účastníci smlouvy zřídili osobní věcné břemeno vážící se ke konkrétní osobě, ve smlouvě označené jako manželka dárce, a tou v té době byla žalobkyně. V její prospěch a ve prospěch dárce bylo právo věcného břemene do katastru nemovitostí zapsáno a stále trvá.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného B. Z. rozsudkem ze dne 2. února 2010, č. j. 8 Co 648/2009-141, ve znění usnesení ze dne 2. února 2010, č. j. 8 Co 648/2009-148, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. V průběhu odvolacího řízení žalovaný 1) B. Z. zemřel. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. prosince 2009, č. j. 8 Co 648/2009-131, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na místě tohoto žalovaného s nezletilým M. P., který dosud v řízení vystupoval jako žalovaný 2).
Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl však, že smlouva o zřízení věcného břemene z 13. 5. 1987, která byla sepsána na stejné listině jako smlouva darovací, byla uzavřená pouze mezi původním žalovaným 1) B. Z. a jeho tehdy nezletilou dcerou H. Z. (zemřelou v roce 2003) a žalobkyně jako tehdejší manželka B. Z. účastnicí smlouvy nebyla; proto učinil závěr, že právo odpovídající věcnému břemenu založené předmětnou smlouvou náleželo pouze B. Z. a zaniklo jeho smrtí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně účastnicí smlouvy o zřízení věcného břemene nebyla, nevzniklo jí právo z věcného břemene. Na tom nic nemění, že i v její prospěch bylo právo z věcného břemene zapsáno v katastru nemovitostí. Odvolací soud vzhledem k výše uvedeným závěrům považoval pro posouzení věci za nepodstatné, že uvedená smlouva o zřízení věcného břemene obsahuje ujednání, podle kterého si dárce na účet tohoto daru pro sebe a pro svoji manželku vyhrazuje zřízení předmětného věcného břemene.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Žalobkyně namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za pochybení odvolacího soudu považuje, že přibral usnesením vydaným podle § 107 odst. 2 o. s. ř. do řízení namísto zemřelého B. Z. nezletilého M. P., neboť po úmrtí B. Z. nedošlo k tomu, že by proběhlo dědické řízení, na základě kterého by nezletilý M. P. nabyl práva a povinnosti zemřelého. M. P. mimo to své stanovisko k věci vyjádřil tím, že proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal odvolání a podle názoru žalobkyně je tento rozsudek vůči němu pravomocný. V odvolacím řízení na straně žalované vystupovala osoba, která neměla pro toto řízení způsobilost být účastníkem, proto odvolací soud neměl o odvolání B. Z. rozhodnout.
Žalobkyně podrobně rozvádí skutečnosti, na jejichž základě došlo k uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 13. 5. 1987. Poukazuje zejména na skutečnost, že její manžel – původní žalovaný 1) byl odsouzen k výkonu trestu v trvání 3,5 roku a k zaplacení částky 54.951,50 Kč, pro kterou byla na dům uvalena soudní exekuce. Aby předešla prodeji předmětného domu, domluvila se s manželem, že částku za něj zaplatí její rodiče a on nemovitosti převede na jejich tehdy nezletilou dceru a žalobkyni zřídí v domě doživotní užívací právo. Při uzavření smlouvy jí bylo zdůvodněno, že její podpis na smlouvě být nemůže, protože ona nic nedarovala. Má za to, že na darovací smlouvě na první straně její jméno není uvedeno úmyslně, nicméně se domnívá, že její označení jako manželky dárce B. Z. ji jednoznačně individualizuje. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že jí nemohlo na základě uvedené smlouvy vzniknout právo věcného břemene, neboť nebyla účastnicí předmětné smlouvy. Sice nebyla podepsaná na předmětné smlouvě, ale projev účastníků jednoznačně směřoval k tomu, aby bylo zřízeno právo věcného břemene ve prospěch třetí osoby, která nebyla účastnicí smlouvy, nicméně tam byla jednoznačně individualizována jako manželka dárce B. Z., přičemž tou byla ke dni uzavření smlouvy žalobkyně. Stala se tak osobou oprávněnou z uvedeného věcného břemene a její oprávnění trvá dosud i po smrti B. Z. Odvolací soud z uvedených důvodů věc nesprávně právně posoudil.
Žalobkyně v dovolání podrobně líčí vzájemné vztahy mezi ní a zemřelým manželem a dcerou, dále důvody, pro které se musela odstěhovat, a skutečnosti, které vedly k tomuto sporu. Poukazuje, že jako osoba samostatně výdělečně činná postavila v letech 1990 až 1994 k domu třípodlažní přístavbu dílen o ploše 6 x 22 m, která nebyla kolaudovaná a není zapsaná v katastru nemovitostí. V dědickém řízení po dceři tato budova v hodnotě asi 3.000.000,- Kč nefigurovala, protože v té době ještě neexistovala. Proto se také realitní kancelář S. ve věci několik let angažuje. Žalobkyně poukazuje i na to, že zákonný zástupce nezletilého vnuka M. P. starší u jednání před soudem uvedl, že žalobkyně může v domě bydlet, pokud si zařídí elektroměr a vodoměr. Na toto prohlášení soud nereagoval.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Věcná břemena vznikají též písemnou smlouvou (viz § 151o odst. 1 obč. zák.). Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby (§ 50 odst. 1 obč. zák.). Není třeba, aby ve smlouvě ve prospěch třetího podle § 50 občanského zákoníku (dále „obč. z.“) byla třetí osoba individuálně určena; postačí, je-li určena dostatečně objektivními skutečnostmi, na jejichž základě může být individualizována (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2643/99).
Odvolací soud opřel zamítnutí žaloby jen o skutečnost, že žalobkyně nebyla účastnicí smlouvy o zřízení věcného břemene; z toho plyne, že podle jeho názoru může být oprávněným z věcného břemene jen účastník smlouvy o jeho zřízení. Tento názor není správný.
Z vyhodnocení rozhodování soudů a státních notářství s uplatňováním ustanovení novelizovaných v roce 1982, projednaného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu Slovenské republiky a publikovaného jako R 50/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že osobní věcné břemeno lze zřídit i ve prospěch třetí osoby; tato osoba není účastníkem smlouvy, která se opírá též o § 50 obč. zák. Stejný názor zaujal i Nejvyšší soud České republiky ve stanovisku publikovaném jako R 45/1986 uvedené sbírky (shodně viz též publikace: „Věcná břemena v občanském zákoníku“, Praha. C. H. Beck, 2006, s. 16 a násl., Bradáč, A., a kol.: Věcná břemena od A do Z. Linde Praha, 2009, čtvrté vydání, s. 49). Dovolací námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tak byla uplatněna důvodně.
K námitce, že odvolací soud nesprávně přibral usnesením vydaným podle § 107 odst. 2 o. s. ř. do řízení namísto zemřelého B. Z. nezletilého M. P., se uvádí, že proti tomuto usnesení mohla žalobkyně podat dovolání, což přes poučení poskytnuté jí odvolacím soudem v dovolací lhůtě neučinila; v řízení o rozhodnutí ve věci samé je dovolací soud nemůže přezkoumávat. Navíc samotná skutečnost, že dědické řízení nebylo dosud skončeno, nebránila pokračování v řízení s osobou, která podle sdělení příslušné notářky jako jediná přicházela v úvahu jako dědic (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2006, sp. zn. 33 Odo 1172/2006, a judikaturu tam uvedenou).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-