// Profipravo.cz / Ostatní 09.02.2024
ÚS: Rozhodování o změně bydliště nezletilého
Při rozhodování o změně bydliště a místa výkonu povinné školní docházky je soud vždy povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění musí být zřejmé, co je v konkrétní situaci nejlepším zájmem, jak k takovému závěru soud dospěl a jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s právy a právem chráněnými zájmy dalších účastníků řízení. Pokud soud hodlá zásadním způsobem změnit místo bydliště dítěte a místo výkonu povinné školní docházky, musí dát dítěti dostatečný procení prostor, aby se k takovým změnám mohlo vyjádřit.
V případě, že tak soud neučiní, jde o porušení práva stěžovatele na soudní ochranu (podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod), ve spojení s právem na rodinný život zaručený č. 10 Listiny základních práv a svobod a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2206/23, ze dne 8. 1. 2024
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (otec nezletilých vedlejších účastníků) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a navrhuje odložení jeho vykonatelnosti.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 9. 2018 č. j. 63 Nc 2549/2018-38 byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "nezletilí") pro dobu před a po rozvodu manželství do péče první vedlejší účastnice (dále jen "matka") a běžný styk stěžovatele s nezletilými byl stanoven v lichém týdnu od čtvrtka do neděle do 19:00 hodin a v sudém týdnu v úterý a ve čtvrtek vždy do 19:00 hodin.
3. Stěžovatel podal dne 27. 10. 2021 návrh na vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že bydlištěm nezletilých je P., a na vydání předběžného opatření, kterým by byla matce uložena povinnost zdržet se jednání směřujícího k přestěhování dětí a ke změně školského zařízení. Odůvodnil jej tvrzením, že matka mu dne 20. 9. 2021 oznámila svůj záměr přestěhovat se s nezletilými do O. (odkud ona i stěžovatel pocházejí), čímž by chtěla vyřešit svoji bytovou situaci po skončení nájmu v P. ke konci července 2022 a potřebu svých stárnoucích rodičů na její péči. S tím však stěžovatel nesouhlasil a tvrdil, že by došlo k vyloučení jeho pravidelného styku s nezletilými. Poznamenal, že matka může svou bytovou potřebu řešit žádostí o služební byt.
4. Usnesením obvodního soudu ze dne 1. 11. 2021 č. j. 6 P 301/2019-62 bylo vydáno předběžné opatření, kterým byla matce uložena povinnost zdržet se jednání směřujícího ke změně bydliště nezletilých mimo území hlavního města P. či do oblasti vzdálené více než 20 km od P. a k přemístění nezletilých k povinné školní docházce ze školy, kterou v době vydání předběžného opatření navštěvovali. Obvodní soud v odůvodnění uvedl, že přestěhováním matky by byl v rozporu se zájmem nezletilých výrazně omezen jejich kontakt se stěžovatelem a že s ohledem na matčiny příjmy ze zaměstnání a z pronájmu družstevního bytu v O. je v jejích silách najít odpovídající bydlení v P. nebo v dojezdové vzdálenosti.
5. Dne 22. 11. 2021 podala matka návrh na nahrazení souhlasu stěžovatele s přestěhováním nezletilých do O. a se změnou školského zařízení a návrh na změnu úpravy styku stěžovatele s nezletilými. Kolizní opatrovník za nezletilé navrhl jeho zamítnutí z důvodu potřeby nezletilých na pravidelný styk se stěžovatelem. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 14. 4. 2022 č. j. 6 P 301/2019-119 bylo matce vyhověno ohledně změny bydliště nezletilých, zamítnut byl její návrh na nahrazení souhlasu stěžovatele se zápisem nezletilých k povinné školní docházce do Základní školy O., a dále byl upraven běžný styk stěžovatele s nezletilými na každý lichý týden od pátku od 16:30 hodin do neděle do 18:30 hodin. Obvodní soud odůvodnil rozhodnutí odkazem na bytovou potřebu matky a její silné zázemí v O. včetně stárnoucích rodičů, kteří občas potřebují její pomoc. Dále uvedl, že stěžovatel musí zvážit, zda bude upřednostňovat kariérní postup v P., nebo bude schopen kompromisu, přizpůsobí se zájmu nezletilých a přestěhuje se do O., aby mohl pokračovat široký styk s nezletilými. Obvodní soud neshledal důvodným návrh matky na nahrazení souhlasu se zápisem na matkou uvedenou základní školu, neboť jde o jinou školu než spádovou, která bude povinna nezletilé přijmout po pravomocné změně jejich bydliště.
6. K odvolání stěžovatele i matky byl výše uvedený rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 11. 7. 2022 č. j. 15 Co 238/2022-145 a věc byla vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Městský soud obvodnímu soudu vytkl, že se nijak nevypořádal s návrhem kolizního opatrovníka, nedostatečně realizoval participační právo nezletilých a neuvedl, v čem spatřuje jejich nejlepší zájem. Záznam o pohovoru s nezletilými u opatrovníka podrobil městský soud kritice a označil jej za spíše formální. Dále uvedl, že v důsledku rozhodnutí obvodního soudu by byl vyloučen pravidelný styk stěžovatele s nezletilými a změna bydliště by byla podstatným zásahem do jejich životů. Konstatoval, že po stěžovateli nelze spravedlivě požadovat, aby se přizpůsobil záměru matky, která se rozhodla přestěhovat z důvodů osobních, nikoliv z důvodů na straně nezletilých. Nesouhlasil se závěrem obvodního soudu, že matka byla vstřícnější ve svých postojích a přístupnější k dohodě, a konstatoval, že její bytová potřeba může být řešitelná mnoha jinými způsoby.
7. Dne 12. 8. 2022 podal stěžovatel návrh na změnu výchovných poměrů svěřením nezletilých do své výlučné péče s odůvodněním, že matka se dne 10. 8. 2022 přestěhovala do O. s tím, že o nezletilé má od 1. 9. 2022 pečovat stěžovatel a ona se s nimi bude vídat jednou za 14 dní o víkendu.
8. Dne 13. 9. 2022 se uskutečnil u obvodního soudu pohovor s nezletilými. Nezletilá M. sdělila, že v O. se jí líbí, má tam prarodiče, ale stýskalo by se jí, kdyby bydlela buď jen v P. a neviděla matku, nebo v O., a neviděla tak často stěžovatele. Ani jedno řešení není podle ní bezvadné. Nezletilý J. uvedl, že by byl nejraději, kdyby rodiče byli spolu, ale ví, že to nejde. Chtěl by, aby rodiče bydleli poblíž.
9. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 8. 11. 2022 č. j. 6 P 301/2019-232 byl zamítnut návrh matky na nahrazení souhlasu stěžovatele se změnou bydliště nezletilých a se zápisem k povinné školní docházce na matkou uvedenou základní školu a na změnu úpravy styku stěžovatele s nezletilými. Obvodní soud rozhodoval za situace, kdy nezletilí bydleli od srpna 2022 u stěžovatele a s matkou se vídali každý sudý týden, neboť ta se přestěhovala do O., kde zároveň od konce srpna 2022 podstupovala léčbu onkologického onemocnění. Kolizní opatrovník navrhoval zamítnutí návrhu, neboť nezletilí byli u stěžovatele spokojení. Obvodní soud po doplněném dokazování dospěl k závěru, že nejsou dány velmi závažné relevantní důvody pro nahrazení souhlasu, neboť matka mohla požádat o přidělení služebního bytu, léčit se v P. a prarodiče nevyžadují takovou intenzivní péči, která by odůvodňovala její přestěhování do O.
10. K odvolání matky byl výše uvedený rozsudek obvodního soudu změněn napadeným rozsudkem městského soudu tak, že byl nahrazen souhlas stěžovatele jak se změnou bydliště nezletilých, tak se zápisem k povinné školní docházce na matkou uvedenou základní školu, a byl upraven běžný styk stěžovatele s nezletilými na každý lichý týden od pátku od 18:30 hodin do neděle do 17:30 hodin (výrok I napadeného rozsudku). Městský soud konstatoval, že obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, učinil správná skutková zjištění a dospěl ke správným skutkovým závěrům, s nimiž se ztotožnil. Vytkl však obvodnímu soudu, že nereagoval na všechny změny skutkového stavu, k nimž došlo po vydání předchozího rozhodnutí městského soudu ze dne 11. 7. 2022, konkrétně na zdravotní stav matky. Uvedl, že to vždy byla matka, která se snažila stěžovateli vyjít vstříc a vyhovět jeho požadavkům. Matce není možné podle městského soudu vytýkat, že se za situace, kdy měla možnost přeložení na stejné služební místo do O., kde vlastní byt, rozhodla přestěhovat. Podle městského soudu není její rozhodnutí v rozporu se zájmy nezletilých, neboť ti se už museli v minulosti jednou stěhovat a měnit školu, v novém bydlišti i škole si zvykli a navázali nové kontakty. Jsou zvyklí především na péči matky, u které lze předpokládat stabilnější poměry, co se týče možnosti přeložení a bydlení, a prostředí v O. pro ně není zcela nové. Městský soud poznamenal, že v nejlepším zájmu nezletilých by byla rovnoměrná péče obou rodičů, ta je však nereálná zejména kvůli neochotě stěžovatele učinit vstřícný krok. Ohledně stěžovatele uvedl, že své návrhy nečiní v zájmu nezletilých, jelikož není ochoten přestěhovat se mimo P., kde chce budovat kariéru, matce nijak při řešení její bytové situace nepomohl, naopak jí navrhoval řešení, která by ji finančně velmi zatížila, a neposkytuje jí ani psychickou podporu.
11. Při jednání u obvodního soudu dne 13. 6. 2023 ohledně návrhu otce ze dne 12. 8. 2022 (viz bod 7 tohoto nálezu) se nezletilá M. vyjádřila tak, že by raději chtěla zůstat v P., a to i za situace, kdy matka zůstává v O. Při dalším jednání obvodního soudu dne 31. 10. 2023 nezletilý J. uvedl, že chce být v P. a bydlet u otce tak jako minulý školní rok. Stejně se vyjádřila i nezletilá M. s tím, že požádala kolizního opatrovníka, aby v závěrečné řeči sdělil toto její přání soudu.
12. O návrhu stěžovatele na změnu výchovy rozhodl obvodní soud dne 9. 11. 2023 tak, že nezletilé svěřil do péče stěžovatele, rozhodl o povinnosti matky platit výživné a stanovil její styk s nezletilými. Z protokolu o jednání dne 9. 11. 2023 vyplývá, že obvodní soud přihlédl zejména k přání obou nezletilých zůstat v P.
II. Argumentace stěžovatele
13. Stěžovatel namítá, že městský soud nerozhodoval napadeným rozsudkem v nejlepším zájmu nezletilých, ale byl emočně ovlivněn onkologickým onemocněním matky. S odkazem na nález Ústavního soudu zn. III. ÚS 149/20 ze dne 31. 3 2020 (N 62/99 SbNU 204) konstatuje, že základním kritériem musí být především zájem dítěte, nikoliv přání rodiče. Stěžovatel tvrdí, že matka nepředložila žádný relevantní důkaz svědčící pro závěr, že změna bydliště a místa plnění školní docházky je v nejlepším zájmu nezletilých.
14. Stěžovatel uvádí, že nezletilí byli nejprve neutrální ohledně místa svého bydliště a školní docházky, neboť věřili v dohodu rodičů a chtěli se vyhnout volbě. Při jednání dne 13. 6. 2023 však nezletilá M. již jednoznačně vyjádřila své přání nestěhovat se z P. Po rok trvající faktické péči stěžovatele projevují oba nezletilí přání setrvat v P. a toto jejich stanovisko podporuje i kolizní opatrovník.
15. Stěžovatel namítá, že pokud by došlo i přes jeho výslovný nesouhlas k přestěhování nezletilých, byl by krácen na svých rodičovských právech a nezletilí na svém právu být v kontaktu s oběma rodiči a být oběma rodiči vychováváni.
16. Stěžovatel tvrdí, že závěry obsažené v napadeném rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování. Rozporuje závěr městského soudu, že nezletilí jsou spíše zvyklí na péči matky a že nevyužíval styk s nezletilými pravidelně. Poukazuje na skutečnost, že nezletilí jsou již rok v jeho faktické péči a matku vídají jednou za 14 dní o víkendu. Styk s nezletilými nevyužíval pouze po časově omezené období, kdy byl nasazen jako příslušník Hasičského záchranného sboru na Národním centru podpory Ukrajině. Tento výkon služby ve veřejném zájmu však již v době vydání napadeného rozhodnutí pominul.
17. Stěžovatel dále upozorňuje na skutečnost, že městský soud rozhodl s odkazem na zaměstnání stěžovatele i matky v bezpečnostních sborech, což podle něj vystavuje oba riziku přeložení, přičemž toto přeložení je podle městského soudu pravděpodobnější u stěžovatele. Stěžovatel namítá, že jeho služební poměr skončil v únoru 2023, a navíc je otázka přeložení čistě spekulativní.
18. Stěžovatel napadá závěr městského soudu, že obvodní soud nezohlednil skutečnost, která nově nastala po prvním rozhodnutí městského soudu ze dne 11. 7. 2022, tedy onkologické onemocnění matky. Stěžovatel tvrdí, že obvodní soud tuto informaci měl a při svém rozhodnutí z ní vycházel.
19. Stěžovatel namítá, že městský soud upřednostnil zájem matky nad zájmem nezletilých, pro které je setrvání v P. a pravidelný styk s ním životní potřebou. Tvrdí, že městský soud nahlíží na nezletilé jako na osoby bez pevných sociálních vazeb, neboť dospěl k závěru, že si na nové prostředí dobře zvyknou, protože se už jednou na území P. stěhovali.
20. Stěžovatel se podivuje, proč by mělo být jeho povinností podporovat matku, která se sama odstěhovala do O. a nezletilé ponechala v jeho péči, což svědčí o jejím jednání nereflektujícím zájem nezletilých. Městský soud stěžovateli neprávem vyčítá, že s odkazem na budování kariéry vyloučil možnost svého přestěhování do O., i když uváděl, že jeho zájmem je zájem nezletilých na setrvání v P.
21. Stěžovatel vytýká městskému soudu, že nepřihlédl ke stanovisku kolizního opatrovníka, který v odvolacím řízení navrhl potvrzení rozhodnutí obvodního soudu.
22. S odkazem na zájem nezletilých na stabilitě výchovného prostředí navrhuje stěžovatel odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Má za to, že jeho výkonem by mu bylo znemožněno stýkat se se svými nezletilými dětmi.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
23. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
24. Ústavní soud usnesením ze dne 14. 11. 2023 č. j. IV. ÚS 2206/23-22 jmenoval nezletilým opatrovníka pro řízení o ústavní stížnosti.
IV. Průběh řízení před Ústavním soudem
25. Soudkyně zpravodajka podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení, vedlejší účastnici řízení a opatrovníkovi nezletilých vedlejších účastníků řízení.
26. Městský soud ve vyjádření uvedl, že na základě provedeného dokazování a všech zjištěných skutečností plynoucích z obsahu spisu dospěl k závěru, že návrh matky byl důvodný. Konstatoval, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal se všemi skutečnostmi, které jej vedly ke změně rozhodnutí obvodního soudu, a že své závěry hodnotil optikou nejlepšího zájmu nezletilých. Městský soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že se dopustil procesních a hmotněprávních pochybení, a navrhuje ústavní stížnosti nevyhovět.
27. Matka navrhla ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost. Shrnula dosavadní řízení a uvedla, že se na soud obrátila až poté, kdy nemohla dosáhnout dohody se stěžovatelem. Upozornila na zprávu ředitelky původní základní školy nezletilých, že kapacita tříd je naplněna a nezletilí nemohou být zpět do původní základní školy v P. přijati. Dále podotkla, že podle zprávy současné základní školy v O. jsou zde nezletilí spokojení a začlenili se do školního kolektivu, v němž mají kamarády. Matka má za to, že nebyla porušena žádná práva stěžovatele, ani nezletilých, a že městský soud rozhodl v jejich nejlepším zájmu.
28. Opatrovník ve vyjádření uvedl, že oba nezletilí mají citově blízký vztah k oběma rodičům, oba rodiče je mají rádi a oba jsou schopni plně zajistit veškerou péči o ně. Opatrovník stručně nastínil historii řízení o změně výchovných poměrů i o nahrazení souhlasu stěžovatele s matkou navrhovanými změnami a uvedl, že se snažil po celou dobu sledovat nejlepší zájem nezletilých, a to s vědomím, že přání nezletilých je jen jedním z kritérií posouzení jejich nejlepšího zájmu. Opatrovník upozornil na skutečnost, že od počátku řízení navrhoval zamítnutí návrhu matky, a to s ohledem na potřebu nezletilých mít ve svém životě oba rodiče a udržovat s oběma osobní kontakty. Později navrhoval, aby nezletilým byla zachována možnost žít v P., kde mají od narození své zázemí, jsou zde plně integrováni a mají vytvořeny sociální vazby a stabilní rodinné prostředí. Opatrovník má za to, že městský soud ve svém napadeném rozhodnutí nijak nereflektoval nejlepší zájem nezletilých a nedal jim prostor vyjádřit se k jeho záměru zasáhnout zásadním způsobem do dosavadního uspořádání péče o ně. Podle názoru opatrovníka již v současnosti nelze opomenout názor a vyjádřené přání nezletilých, kteří s narůstajícím věkem a na základě vlastních zkušeností nyní dokážou oproti minulosti mnohem lépe sami vyjádřit svůj názor a vnímat jeho konsekvence. Opatrovník souhlasil s návrhem stěžovatele na zrušení napadeného rozhodnutí městského soudu. Poznamenal, že v případném dalším řízení bude potřeba ověřit aktuální stanovisko ředitelky původní základní školy ohledně možnosti případného znovuzačlenění nezletilých do jejich třídních kolektivů.
29. Ústavní soud zaslal vyjádření městského soudu, matky a opatrovníka nezletilých stěžovateli k replice. Replika stěžovatele k vyjádření městského soudu neobsahovala žádné nové skutečnosti, na ostatní vyjádření stěžovatel nijak nereagoval.
V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
a) Právní východiska
30. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
31. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617), rozhodování v citlivých rodinněprávních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy.
32. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán tehdy, jsou-li jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich nemají podklad, nebylo-li řízení jako celek spravedlivé, byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele anebo je-li soudní rozhodnutí nepřezkoumatelné, resp. postrádá řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), sp. zn. II. ÚS 1842/12 ze dne 27. 8. 2013 (N 154/70 SbNU 425) nebo sp. zn. III. ÚS 1836/13 ze dne 27. 2. 2014 (N 24/72 SbNU 275)].
33. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva") musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy nebo správními či zákonodárnými orgány. V judikatuře Ústavního soudu je soustavně zdůrazňováno, že při jakémkoliv soudním rozhodování týkajícím se dětí musí být nejlepší zájem dítěte zkoumán a posuzován jako určující kritérium pro konečné rozhodnutí. Ustanovení čl. 3 Úmluvy se tedy mohou dovolávat nejen děti, ale též další účastníci řízení týkajících se dětí, v nyní projednávané věci tudíž i stěžovatel. Ústavní soud může shledat rozpor soudního rozhodnutí, týkajícího se dětí, s čl. 3 odst. 1 Úmluvy i na základě ústavní stížnosti rodičů [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2344/18 ze dne 31. 12. 2018 (N 205/91 SbNU 611), bod 23].
34. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/16 ze dne 12. 7. 2017 (N 124/86 SbNU 109) se Ústavní soud podrobně věnoval konceptu nejlepšího zájmu dítěte a zdůraznil trojí význam ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy, jak jej připomíná Výbor pro práva dítěte v Obecném komentáři č. 14 Výboru pro práva dítěte k právu dítěte, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem (čl. 3 odst. 1) ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14, bodě 6 (dále jen "Obecný komentář č. 14") a používá i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi. Ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy zejména zakotvuje právo dítěte na to, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem při jakékoliv činnosti, která se ho dotýká. Dále z uvedeného ustanovení vyplývá základní interpretační princip pro soudy a další orgány veřejné moci v případech, kdy se jejich činnost dotýká dětí: je-li možné interpretovat právní předpis vícero způsoby, je třeba zvolit ten, který nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte. Ze zmíněného ustanovení vyplývají i procesní požadavky, mezi něž patří i požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí. Při jakémkoliv rozhodování dotýkajícím se dítěte je třeba posuzovat a určit jeho nejlepší zájem a hodnotit možný dopad rozhodnutí na dítě. Tyto úvahy se musí promítnout i do odůvodnění přijatého rozhodnutí, ze kterého musí být zřejmé, že nejlepší zájem dítěte byl skutečně předním hlediskem při rozhodování. Musí v něm být vyloženo, co příslušný orgán považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy.
35. Nejlepší zájem dítěte je jako koncept flexibilní a vždy musí být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází, přičemž pozornost je třeba věnovat jeho osobním poměrům, situaci a potřebám [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017 (N 116/85 SbNU 879), bod 30]. Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 citovaný výše či nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. 7. 2020 (N 157/101 SbNU 98)].
36. Stanovisko dítěte je nutné považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že dítě je dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé [nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213)].
37. Problematikou participace nezletilých dětí v soudních řízeních, která se jich dotýkají, se podrobně zabýval Ústavní soud v nedávném nálezu sp. zn. II. ÚS 1192/22 ze dne 7. 9. 2023, přičemž Ústavní soud v nyní posuzované věci odkazuje zejména na jeho body 34 až 44.
38. Podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy má dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž jeho názorům musí být věnována patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy se dítěti poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu. Názor dítěte by měl být tam, kde je to možné, zjišťován přímo (srov. bod 35 Obecného komentáře č. 14). Právo dítěte vyjádřit vlastní názor v řízení, které se jej dotýká, je na zákonné úrovni upraveno v § 867 občanského zákoníku. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytne soud dítěti před svým rozhodnutím potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a sdělit jej. Dosažení věku 12 let je nejzazší možnou hranicí, kdy je dítě schopno uceleně prezentovat svůj názor před soudem, přičemž většina dětí je schopna se vyjádřit ke svému budoucímu výchovnému uspořádání již ve věku kolem 10 let [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2661/10 ze dne 2. 11. 2010 (N 219/59 SbNU 167), body 51 až 53].
39. Ústavní soud zdůrazňuje, že v řízeních, jež se bezprostředně dotýkají práv nezletilých dětí, nelze na dítě nahlížet jako na pouhý objekt, o němž rozhodují jiní, ani ho nelze stavět do role pasivního pozorovatele událostí. Naopak je potřeba je vnímat jako důležitý subjekt práva a účastníka řízení a takto k němu přistupovat [srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 1945/08 ze dne 2. 4. 2009 (N 80/53 SbNU 11), bod 17; nebo sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 28. 2. 2018 (N 39/88 SbNU 535), bod 44]. Ústavní soud tak chápe i právo dítěte na slyšení šířeji než jako pouhou možnost vyjádření svého názoru na projednávanou problematiku; toto právo je nutno vykládat též v kontextu obecnějšího práva být přítomen projednávání své věci a pojímat je jako důležitou záruku, že o právech dětí není rozhodováno bez jejich účasti (viz výše zmíněný nález sp. zn. II. ÚS 1192/22, bod 37).
40. Ústavní soud setrvale zdůrazňuje, že jeden ze základních atributů práva na soudní ochranu představuje požadavek řádného a přesvědčivého odůvodnění soudního rozhodnutí [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213), sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) či sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. Tento požadavek je navíc nepochybně zesílen právě v řízeních o úpravě výchovných poměrů k nezletilým, a to z důvodu obecné povinnosti soudů rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 4189/18 ze dne 2. 12. 2019 (N 202/97 SbNU 165), bod 17], resp. je o to naléhavější, dospěje-li odvolací soud k odlišnému závěru než soud nalézací [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1437/15 ze dne 17. 5. 2016 (N 87/81 SbNU 449)]. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. výše citovaný nález sp. zn. III. ÚS 84/94). Ústavní soud připomíná, že je zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám zopakoval [nález sp. zn. I. ÚS 3725/10 ze dne 3. 8. 2011 (N 139/62 SbNU 175)].
b) Aplikace uvedených principů na posuzovanou věc
41. Městský soud rozhodoval o návrhu matky na nahrazení projevu vůle stěžovatele již podruhé (v senátu sice se shodným číselným označením 15 Co, avšak personálně většinově obměněném). V prvním případě usnesením ze dne 11. 7. 2022 (viz bod 6 tohoto nálezu) zrušil rozsudek obvodního soudu ze dne 14. 4. 2022, kterým byl nahrazen souhlas stěžovatele se změnou bydliště a základní školy, a věc obvodnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Nosnými důvody, které vedly městský soud ke zrušení rozsudku obvodního soudu, byla zejména absence úvahy, v čem spatřuje obvodní soud nejlepší zájem nezletilých, nedostatečná a spíše formální realizace participačního práva nezletilých formou pohovoru s opatrovníkem a neuvedení důvodů, proč obvodní soud rozhodl v rozporu s návrhem kolizního opatrovníka. Městský soud v tomto svém prvním rozhodnutí konstatoval, že po stěžovateli nelze spravedlivě požadovat, aby se přizpůsobil úmyslu matky, která se rozhodla ke změně bydliště z důvodů výlučně osobních. Za nesprávné označil městský soud úvahy obvodního soudu, že matka je vstřícnější ve svých postojích a více přístupná dohodě. Městský soud zdůraznil, že obvodní soud bude muset v dalším řízení pečlivě uvážit, zda nahrazení souhlasu stěžovatele je v souladu s nejlepším zájmem nezletilých, a vezme v úvahu i vzdálenost stávajícího a navrhovaného bydliště.
42. V následném řízení provedl obvodní soud pohovor s nezletilými (viz bod 8 tohoto nálezu) a dospěl k závěru, že nejsou dány velmi závažné relevantní důvody pro nahrazení souhlasu stěžovatele s matkou navrhovanými změnami (viz bod 9 tohoto nálezu). K odvolání matky se městský soud věcí zabýval podruhé a rozhodl rozsudkem, který stěžovatel napadl ústavní stížností (viz bod 10 tohoto nálezu).
43. Městský soud v části napadeného rozhodnutí týkající se samotného právního posouzení nejprve uvedl, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními i skutkovými závěry obvodního soudu, nikoliv však s jeho právním posouzením. Dále upozornil, že ve svém předchozím rozhodnutí sice shledal okolnosti vedoucí k přestěhování matky do O nedostatečnými k tomu, aby změna bydliště, školy a styku se stěžovatelem byla i v zájmu nezletilých, z dokazování obvodního soudu provedeném po prvním zrušujícím rozhodnutí je však podle městského soudu zřejmé, že v mezidobí nastala další podstatná okolnost, a to nepříznivý zdravotní stav matky. Městský soud obvodnímu soudu vytkl, že na tuto skutečnost nijak nereagoval. S tímto tvrzením se však Ústavní soud neztotožňuje, neboť z druhého rozhodnutí obvodního soudu ze dne 8. 11. 2022 je zřejmé, že se onemocněním matky zabýval, vzal v úvahu jeho závažnost, nepovažoval je však za velmi závažný relevantní důvod ke změně bydliště a školy nezletilých, neboť konstatoval, že matka by mohla onkologickou léčbu podstoupit i v P. Naopak z odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu Ústavní soud (překvapivě) zjistil, že městský soud kromě výše uvedeného konstatování o nově nastalé podstatné okolnosti tuto svoji úvahu do dalších částí odůvodnění nijak nepromítl a dále se jí nijak nezabýval. Ze zvukového záznamu jednání městského soudu ze dne 11. 5. 2023 však plyne, že městský soud při stručném odůvodnění napadaného rozsudku po jeho vyhlášení konstatoval, že k původním matkou uváděným důvodům pro přestěhování (nemožnost najít v P odpovídající bydlení a potřeba zajistit péči o stárnoucí rodiče) se (slovy městského soudu) "nabalilo" její těžké onemocnění a potřeba zajistit si psychickou podporu, pročež je nyní vhodné nahradit souhlas stěžovatele s matkou navrhovanými změnami. Ústavní soud tedy přisvědčuje stěžovateli, že městský soud zřejmě přikládal onemocnění matky velkou váhu, nicméně z písemného odůvodnění kromě výše uvedené zmínky o podstatné okolnosti nejsou tyto jeho úvahy seznatelné, což svědčí o vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí. Daleko podstatnější vadou však je, že městský soud důvodnost matčina požadavku na změnu bydliště a školy nijak nepoměřoval s nejlepším zájmem nezletilých, za který považoval střídavou péči. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak v této části vnitřně rozporné, nelogické a nedostatečně odůvodněné.
44. Ještě překvapivější je však podle Ústavního soudu následné kategorické tvrzení městského soudu, že to byla vždy matka, která se snažila stěžovateli vyjít vstříc a vyhovět jeho požadavkům. Ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí ze dne 11. 7. 2022 (srov. body 6 a 41 tohoto nálezu) městský soud totiž konstatoval pravý opak a vytkl obvodnímu soudu, že jeho úvahy o vstřícnosti matky jsou nesprávné. Navíc obě diametrálně odlišná tvrzení se týkají hodnocení týchž důvodů, které matku vedly k přestěhování do O. V kontextu celého předcházejícího řízení je tedy i toto tvrzení městského soudu vnitřně rozporné, nelogické a nedostatečně odůvodněné.
45. Městský soud ve svém napadeném rozhodnutí dále tvrdí, že nezletilí byli po "rozestěhování" rodičů zvyklí především na péči matky a se stěžovatelem se vídali během nastaveného styku, a to ne vždy pravidelně. Městský soud však zcela zamlčuje skutečnost, že nezletilí byli v době vydání napadeného rozhodnutí od srpna 2022 ve faktické péči stěžovatele a s matkou se vídali jednou za 14 dní, jelikož se odstěhovala do O. Tvrzení o zvyku na péči matky je tedy zavádějící a nemá oporu v dokazování provedeném obvodním soudem.
46. Ani další tvrzení městského soudu, že přeložení na jiné pracoviště je reálnější u otce, nemá oporu v provedeném dokazování, a to ani v dokazování provedeném městským soudem. Městský soud nijak nereflektoval sdělení stěžovatele, zopakované dne 11. 5. 2023 při ústním jednání, že je od 1. 2. 2023 nezaměstnaný a že se může ucházet o práci i v jiném než státním sektoru. Ačkoliv tedy městský soud v den vydání napadeného rozhodnutí věděl, že stěžovatelův služební poměr skončil, přesto uvedl, že oba rodiče pracují v bezpečnostních složkách a mohou být podle potřeb zaměstnavatele přeloženi. Navíc úvaha městského soudu, že tato možnost je reálnější u stěžovatele, je pouze spekulativní. Stejně tak jako spekulativní hodnotí Ústavní soud i závěr městského soudu, že poměry matky budou stabilnější a bydlení v O bude dlouhodobého charakteru, neboť v tomto ohledu nebylo žádné dokazování prováděno.
47. Městský soud v prvním zrušujícím rozhodnutí ze dne 11. 7. 2022 podrobil kritice závěr obvodního soudu, že stěžovatel by měl upozadit své vlastní zájmy a přizpůsobit se zájmu nezletilých (přestěhovat se do O, kde také vlastní byt). Městský soud při svém prvním rozhodování označil tuto úvahu za nepřípadnou a konstatoval, že po stěžovateli nelze spravedlivě požadovat, aby hledal cesty, jak se přizpůsobit matčinu rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí však městský soud hodnotil stěžovatelův postoj odlišně jako neochotu učinit vstřícný krok k tomu, aby mohl být nastaven systém rovnoměrné střídavé péče, a to aniž by uvedl, co ho nyní vedlo k tomuto opačnému závěru.
48. Městský soud v napadeném rozhodnutí považoval návrhy stěžovatele, jak by mohla matka vyřešit svou situaci po skončení nájmu a zůstat v P, za činěné výhradně v jeho zájmu a znemožňující rovnoměrnou péči o nezletilé. Z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých však přestěhování jích samých do O nijak nehodnotil.
49. I přes konstatování městského soudu, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními obvodního soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že tvrzení městského soudu popsaná v bodech 43 až 48 tohoto nálezu jsou jinými skutkovými zjištěními, než ke kterým dospěl obvodní soud. Měl-li však městský soud za to, že na základě důkazů provedených obvodním soudem je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, měl tyto důkazy sám zopakovat (§ 213 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
50. V napadeném rozhodnutí zcela absentuje posouzení změny bydliště a místa výkonu školní docházky z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých, jak je požaduje judikatura Ústavního soudu (srov. body 33 až 35 tohoto nálezu). I když městský soud nedostatek v posouzení nejlepšího zájmu nezletilých vytkl obvodnímu soudu ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí, sám se tímto požadavkem v nyní posuzovaném rozhodnutí neřídil. V předposledním odstavci napadeného rozhodnutí pouze lakonicky konstatoval, že přestěhování za matkou do O. je v nejlepším zájmu nezletilých. Pokus o posouzení nejlepšího zájmu nezletilých učinil městský soud pouze v souvislosti s konstatováním, že nezletilí se museli po rozpadu manželství rodičů již jednou stěhovat a měnit školu a že začlenění do nového kolektivu jim nečinilo žádný problém, a proto není rozhodnutí v rozporu s jejich zájmy. Toto tvrzení je opět v přímém rozporu s hodnocením situace městským soudem v jeho prvním zrušujícím rozhodnutí, kde naopak konstatoval, že případná změna bydliště a školy by znamenala podstatný zásah do životů nezletilých a vzdálenost P. a O. by vedla k omezení pravidelných setkání se stěžovatelem. Navíc tvrzení městského soudu o procesu začlenění se do školního kolektivu nemá oporu v provedeném dokazování, neboť nezletilí se při pohovoru před obvodním soudem k situaci při změně školy nijak nevyjadřovali. Jde o domněnku městského soudu, která by mohla vést k absurdnímu závěru, že nezletilí již jednou změnu školy zažili, úskalí s tím spojená zvládli, a mohou tak bez problémů zvládat každé další změny. Jak vyplývá ze zvukového záznamu jednání ze dne 11. 5. 2023, městský soud při stručném odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že děti již nežijí v bytě, na který byly zvyklé, na bydliště nemají navázané kamarády a jediné, co mají, je škola. Městský soud však opomněl, že při výslechu nezletilých před obvodním soudem se oba vyjádřili, že ve škole mají kamarády, se kterými se docela často vídají (nezletilý J.) a kteří jim o prázdninách chybí (nezletilá M.). Ústavní soud opětovně připomíná, že městský soud měl zopakovat výslech nezletilých i z důvodu, že dospěl k jinému skutkovému zjištění (§ 213 odst. 2 občanského soudního řádu, ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů).
51. Ohledně posouzení návrhu matky na změnu bydliště a školy tak Ústavní soud konstatuje, že městský soud se sice v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval důvody matky k jejímu přestěhování do O., přičemž tyto důvody prohlásil za legitimní, a (negativně) hodnotil stanovisko stěžovatele setrvat v P., důvody obou rodičů však hodnotil pouze v souvislost s jimi samými, nikoliv s ohledem na nezletilé a jejich nejlepší zájem.
52. Ústavní soud městskému soudu dále vytýká, že se nedostatečně věnoval participačnímu právu nezletilých, ač ve svém prvním rozhodnutí tento nedostatek obvodnímu soudu sám vytkl. Městský soud v rozporu s výše uvedenými ústavněprávními požadavky (srov. body 36 až 39 tohoto nálezu) nezletilé sám nevyslechl, ale vycházel pouze z jejich vyjádření učiněného v řízení před obvodním soudem. Absence řádného zjištění názoru nezletilých je o to vážnější v situaci, kdy městský soud dospěl ke zcela opačnému rozhodnutí než obvodní soud a kdy opatrovník nezletilých navrhoval rozhodnutí obvodního soudu potvrdit. Nezletilá M. měla v době rozhodování městského soudu necelých 12,5 let, nezletilý J. 10 let a ze spisu nevyplývá žádný důvod, který by nasvědčoval tomu, že nezletilí nebyli schopni vyjádřit před městským soudem vlastní názor. O jejich schopnosti naopak svědčí jejich výslech provedený obvodním soudem dne 13. 6. 2023, resp. dne 31. 10. 2023 při jednání o změně výchovy, tedy bezprostředně po vynesení napadeného rozhodnutí městského soudu.
53. Ústavní soud dále konstatuje, že městský soud se nijak nevypořádal s návrhem kolizního opatrovníka, který jako zástupce nezletilých již v řízení před obvodním soudem a následně i v řízení o odvolání před městským soudem navrhoval zamítnutí návrhu matky. Ač stejnou vadu vytkl městský soud ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí obvodnímu soudu, sám se ke stanovisku opatrovníka nijak nevyjádřil. Toto pochybení městského soudu je o to závažnější, že stanovisko opatrovníka k návrhu matky je setrvalé, opatrovník v řízení vystupuje aktivně a zdůrazňuje, že nezletilí potřebují oba rodiče a vzdálenost mezi P. a O. by vedla k minimalizaci jejich styku se stěžovatelem.
VI. Závěr
54. Na základě výše uvedeného posouzení ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že městský soud při svém rozhodování dostatečně nezohlednil výše zmíněná ústavněprávní kritéria. Z napadeného rozhodnutí městského soudu neplyne, že by městský soud považoval nejlepší zájem nezletilých za přední hledisko svého rozhodování. Rozhodnutí městského soudu postrádá řádné a pečlivé odůvodnění vzhledem ke všem relevantním okolnostem případu. Městský soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním, než které učinil obvodní soud, aniž však zopakoval důkazy provedené obvodním soudem. V neposlední řadě městský soud pochybil, když neumožnil nezletilým vyjádřit se k projednávané věci.
55. Napadené rozhodnutí městského soudu proto nelze považovat za ústavně konformní. Svým postupem porušil městský soud základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ve spojení s právem na rodinný život zaručeným čl. 10 odst. 2 Listiny a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy.
56. Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatele důvodnou, proto jí podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadený rozsudek městského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Úkolem městského soudu tak bude posoudit věc znovu, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v tomto nálezu. Při rozhodování bude povinen zohlednit výše uvedené ústavněprávní požadavky ve vztahu ke konkrétním okolnostem posuzované věci, včetně respektování práva nezletilých sdělit svůj názor. Městský soud při svém novém posouzení nepřehlédne skutečnost vyplývající ze spisu, že nezletilí se po vydání napadeného rozhodnutí v řízení o návrhu stěžovatele na změnu výchovy vyjádřili před obvodním soudem dne 13. 6. 2023 a dne 31. 10. 2023 tak, že si přejí bydlet v P. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že tímto nálezem nevyjadřuje názor, s jakým výsledkem by měl městský soud ve věci návrhu matky rozhodnout.
57. Podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud bez konání ústního jednání, protože od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.
58. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť rozhodl bez zbytečného prodlení po shromáždění nezbytných podkladů.
Autor: US