// Profipravo.cz / Ostatní 16.02.2021
Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku
I. Kromě člena spolku je oprávněn podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku i ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. Smyslem (účelem) přiznání oprávnění nečlenovi spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své vnitřní záležitosti nezávisle na třetích osobách.
Právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít zejména nositel právního zájmu, tj. ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popř. jinak mění jeho právní postavení, a to bez ohledu na to, zda orgán spolku měl působnost v této záležitosti vůbec rozhodnout. Výjimečně lze též připustit ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bude jevit jako zjevně spravedlivé.
Uvažovat lze například o právu členů volených orgánů spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, které zasahuje do vztahu mezi nimi a spolkem, popř. které se týká záležitostí spadajících do působnosti dotčeného voleného orgánu. Zájem hodný právní ochrany v takovém případě může spočívat v povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.
Za zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 258 o. z. naopak nelze bez dalšího považovat např. pouze obecně vymezený společenský (veřejný) zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem (stanovami), a to ani tehdy, jde-li o právnickou osobu založenou za účelem zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích. Stejně tak nepostačuje, založí-li navrhovatel, který není členem spolku, svou aktivní věcnou legitimaci pouhým poukazem na zájem samotného spolku nebo jeho členů na tom, aby napadené rozhodnutí orgánu spolku „netrpělo vadami“, anebo na „dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku“.
II. Navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího). Ztratí-li v průběhu řízení tuto vlastnost, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 458/2019, ze dne 25. 11. 2020
Dotčené předpisy: § 258 o. z.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Návrhem na zahájení řízení podaným u Městského soudu v Praze dne 30. 4. 2015 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatých náhradní valnou hromadou Č. v. p. U. konanou dne 25. 3. 2015.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 80 Cm 148/2015-66, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Č. v. p. U. (dále též jen „spolek“) je právnickou osobou zřízenou na základě povolení Ministerstva vnitra podle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, jako zvláštní organizace pro zastoupení českých zájmů v D. f. O. (U.) se sídlem v XY.
2/ Dne 23. 3. 2015 navrhovatelka zaslala e-mail několika desítkám osob (včetně A. M., předsedkyně revizní komise spolku) s obecnými stížnostmi na chod spolku.
3/ Dne 25. 3. 2015 se konala náhradní valná hromada spolku, na jejímž programu byla prezentace hlavních projektů a rozpočtu na rok 2015, úprava stanov, zrušení členství dlouhodobě neaktivních osob, volba členů výkonné rady spolku a poradní komise výboru spolku.
4/ Dne 30. 4. 2015 podala navrhovatelka návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatých náhradní valnou hromadou spolku.
5/ V době podání návrhu byla navrhovatelka členkou spolku. Ke dni 30. 6. 2015 se svého členství ve spolku vzdala.
[4] Soud prvního stupně se především zabýval otázkou aktivní věcné legitimace navrhovatelky ve smyslu § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Protože v průběhu řízení navrhovatelka přestala být členkou spolku a ztratila tak svou původní aktivní věcnou legitimaci, zkoumal soud, zda navrhovatelka má na vyslovení neplatnosti rozhodnutí zájem hodný právní ochrany. Soud dospěl k závěru, podle něhož rozhodnutí náhradní valné hromady spolku (vzhledem k programu) nemohla mít dopad do právních poměrů navrhovatelky založených jejím vztahem ke spolku, neboť se jí žádným způsobem nedotýkala.
[5] Navrhovatelka se podle soudu navíc měla „ve smyslu“ § 258 o. z. obrátit na revizní komisi spolku za účelem „vyřešení tohoto konkrétního problému“. E-mail navrhovatelky ze dne 23. 3. 2015 soud nepovažoval za „podnět k revizní komisi týkající se usnesení náhradní valné hromady konané dne 25. 3. 2015“.
[6] Soud prvního stupně proto uzavřel, že navrhovatelka není aktivně věcně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení.
[7] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[8] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem, podle něhož navrhovatelka svou aktivní věcnou legitimaci v průběhu řízení ztratila. Při výkladu pojmu „zájem hodný právní ochrany“ odvolací soud vyšel z dosavadní judikatury, podle níž „pro úspěšnost podaného návrhu je především třeba, aby napadené rozhodnutí zasáhlo do práv osoby, jež podala návrh; intenzitu takového zásahu je nutné vzhledem k zásadě spolkové autonomie posuzovat zdrženlivě, se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu“.
[9] Navrhovatelkou tvrzený zájem hodný právní ochrany „pramení zejména z její dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku“. Tyto skutečnosti odvolací soud nepovažoval za dostačující. Rozhodující pro něj bylo, že napadená rozhodnutí „nikterak významně do sféry práv navrhovatelky negativně nezasáhla ani nezasahují“.
[10] Navrhovatelka podle odvolacího soudu směšuje dva rozdílné pojmy – zájem hodný právní ochrany a veřejný zájem. Spolek je „soukromoprávní právnickou osobou, od státu oddělenou, a proto nelze na jeho samosprávu a činnost vztahovat hledisko veřejného zájmu“.
[11] K vyčerpání interního spolkového přezkumu odvolací soud uvedl, že tento požadavek se neuplatní za situace, brojí-li člen spolku proti jinému rozhodnutí, než proti rozhodnutí o svém vyloučení ze spolku, a stanovy neurčí orgán oprávněný k přezkumu tohoto jiného rozhodnutí. Protože ze stanov spolku takový postup nevyplývá, nebyla navrhovatelka povinna dovolávat se neplatnosti napadených rozhodnutí u revizní komise.
[12] Námitce navrhovatelky, podle níž rozhodnutí přijatá náhradní valnou hromadou odporují dobrým mravům, a tudíž se na ně hledí, jako by nebyla přijata, není možné podle odvolacího soudu přisvědčit. Nelze dovodit, že rozpočet na rok 2015 se příčí dobrým mravům, neboť ze zprávy U. vyplývá, že každý rok provádí kontrolu národních výborů U. a „ve vztahu k účastníkovi nemá o kvalitě a efektivitě jeho současného řízení a managementu pochybnosti“.
[13] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud přímo řešeny.
[14] Podle obsahu dovolání jde o otázky
1. trvání aktivní věcné legitimace člena spolku, který byl v průběhu řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze spolku vyloučen,
2. výkladu pojmu „zájem hodný právní ochrany“ a
3. „nicotnosti“ rozhodnutí orgánu spolku přijatých na valné hromadě, jejíž průběh „se příčil všem základním zásadám řádného a transparentního průběhu nejvyššího orgánu spolku“.
[15] Dovolatelka považuje výklad odvolacího soudu, podle něhož navrhovatel ztrácí aktivní věcnou legitimaci v řízení o vyslovení neplatnosti orgánu spolku zánikem členství ve spolku, za rozporný se „základními zásadami práva a za hranicí ústavnosti“. Každý spolek by totiž mohl „zbavit svého člena práva dosáhnout soudního rozhodnutí prostě tím, že by jej v průběhu soudního řízení vyloučil ze svých řad“.
[16] Dovolatelka má dále za to, že „zájem hodný právní ochrany“ podle § 258 o. z. má „rozsah širší než jen dopad na právní poměry člena založené jeho právním vztahem ke spolku“. Zájem na tom, aby rozhodnutí nejvyššího orgánu spolku netrpělo vadami, je zájmem celého spolku a jeho každého člena. Podle dovolatelky „návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku tak není pouze prostředkem ochrany individuálních práv, ale představuje především nástroj ochrany spolku, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob …, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“. Tím, že „bylo manipulováno s hlasováním při schvalování rozpočtu spolku na rok 2015 v rozsahu 60.000.000 Kč“, došlo k zásahu do zájmu všech členů spolku.
[17] Podle dovolatelky trpí přijatá rozhodnutí vadou, která zakládá jejich nicotnost. Tato vada spočívá v tom, že existuje několik verzí seznamu členů, a spolek proto neví, kdo jsou jeho členové. Výsledek hlasování náhradní valné hromady byl ovlivněn „prostřednictvím“ zaměstnanců spolku hlasujících místo jeho členů.
[18] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[19] Spolek ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. aby je jako nedůvodné zamítl.
[20] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení jím otevřené otázky aktivní věcné legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 a násl. o. z., v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené.
[21] Podle § 126 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), mezinárodní nevládní organizace a zvláštní organizace pro zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích, které byly zřízeny nebo kterým bylo povoleno mít sídlo v České republice podle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle občanského zákoníku.
[22] Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
[23] Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.
[24] Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
[25] Podle § 167 odst. 2 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
[26] Jelikož Č. v. p U. je právnickou osobou zřízenou na základě povolení Ministerstva vnitra podle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, jako zvláštní organizace pro zastoupení českých zájmů v D. f. O. (U.) se sídlem v XY, považuje se v souladu s § 126 odst. 2 z. v. r. za spolek.
[27] Ustanovení § 258 a násl. o. z. upravuje podmínky, za nichž může být rozhodnutí orgánu spolku přezkoumáno soudem. Právo obrátit se na soud přitom omezuje jak z hlediska osobního, tak i z hlediska věcného a časového. Uplatnit je může toliko člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany (osobní omezení), pouze tehdy, je-li rozhodnutí orgánu spolku v rozporu se zákonem nebo se stanovami (omezení věcné), a pouze do uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v § 259 o. z. (omezení časové).
[28] Z ústavního principu spolkové autonomie (viz čl. 20 Listiny základních práv a svobod) vyplývá (mimo jiné) i princip minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2015, a v něm citovanou judikaturu).
[29] Právě s ohledem na princip spolkové autonomie proto zákon omezuje oprávnění soudu zasahovat do vnitřních poměrů spolku pouze na ta rozhodnutí, jejichž případnou nezákonnost (či rozpor se stanovami) nelze napravit uvnitř dotčeného spolku (prostřednictvím rozhodnutí některého z jeho orgánů), s tím, že subjektivní prekluzivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí podle § 259 o. z. může začít běžet až od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět právě o tom rozhodnutí, které lze napadnout u soudu (tj. o rozhodnutí, které již nelze napadat u orgánu spolku) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016].
[30] Princip minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku se ostatně projevuje též v ustanovení § 260 o. z., které (za podmínek v něm uvedených) ukládá soudu neplatnost rozhodnutí orgánu spolku nevyslovit, i když je takové rozhodnutí v rozporu se zákonem či stanovami (k výkladu tohoto ustanovení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018).
[31] Principy spolkové autonomie a minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku je proto nutné též poměřovat pravidlo upravující okruh osob oprávněných k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, ačkoliv je nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], může být zahájeno pouze na návrh (§ 13 odst. 1 věta první z. ř. s. ve spojení s § 258 o. z.). Navrhovatel, kterým může být pouze osoba v zákoně uvedená, je zásadně povinen tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, na nichž svou aktivní věcnou legitimaci zakládá.
[32] Zákon v první řadě stanoví, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku může (bez dalších podmínek) podat člen spolku. Je tomu tak proto, že rozhodnutí orgánu spolku zpravidla má dopady do poměrů členů spolku (jakožto osob „tvořících“ spolek coby právnickou osobu korporativního typu). Pominout nelze ani legitimní zájem členů spolku na tom, aby orgány spolku rozhodovaly v souladu se zákonem a stanovami.
[33] Kromě člena spolku je oprávněn podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku i ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany.
[34] Obsah tohoto pojmu zákon blíže nevymezuje, ačkoliv jej na více místech používá (kromě § 258 například i v § 209, § 236 odst. 2, § 260, § 319 odst. 3, § 1569 odst. 2 a § 1761 o. z.). Je nepochybné, že při doslovném (jazykovém) výkladu lze pod pojmem „zájem hodný právní ochrany“ nalézt širší skupinu zájmů, než těch, jež spadají pod pojem „právní zájem“, zákonem rovněž často používaný (např. v § 66 odst. 2, § 71 odst. 1, § 72, § 153 odst. 3, § 165 odst. 1, § 172, § 191 odst. 2, § 209 odst. 1, § 212 odst. 2, § 301 odst. 1 o. z. a v mnoha dalších ustanoveních).
[35] Při výkladu pojmu „právní zájem“ Nejvyšší soud dovodil, že takový zájem má konkrétní osoba pouze tehdy, je-li přímo dotčeno její právní postavení, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, přičemž pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, a judikaturu v něm citovanou).
[36] Pro naplnění pojmu „zájem hodný právní ochrany“ naopak není obecně vyloučeno, že se kromě právního zájmu může jednat i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit. Vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení, jež tohoto pojmu používá, a na poměrech konkrétní věci.
[37] S ohledem na principy spolkové autonomie a minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku je nutné především dovodit, že smyslem (účelem) přiznání oprávnění nečlenovi spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své vnitřní záležitosti nezávisle na třetích osobách.
[38] Není proto pochyb o tom, že právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít zejména nositel právního zájmu, tj. ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popř. jinak mění jeho právní postavení, a to bez ohledu na to, zda orgán spolku měl působnost v této záležitosti vůbec rozhodnout (srov. § 90 odst. 1 z. ř. s.).
[39] Výjimečně lze též připustit ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bude jevit jako zjevně spravedlivé.
[40] Uvažovat lze například o právu členů volených orgánů spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, které zasahuje do vztahu mezi nimi a spolkem, popř. které se týká záležitostí spadajících do působnosti dotčeného voleného orgánu. Zájem hodný právní ochrany v takovém případě může spočívat v povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.
[41] Za zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 258 o. z. naopak nelze bez dalšího považovat např. pouze obecně vymezený společenský (veřejný) zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem (stanovami), a to ani tehdy, jde-li o právnickou osobu založenou za účelem zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích. Stejně tak nepostačuje (jak se mylně domnívá dovolatelka), založí-li navrhovatel, který není členem spolku, svou aktivní věcnou legitimaci pouhým poukazem na zájem samotného spolku nebo jeho členů na tom, aby napadené rozhodnutí orgánu spolku „netrpělo vadami“, anebo na „dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku“.
[42] Z ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., jež se v souladu s § 167 odst. 2 o. s. ř. přiměřeně užije též na usnesení, vyplývá, že navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího; viz § 211 o. s. ř.). Ztratí-li v průběhu řízení tuto vlastnost, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany.
[43] V poměrech projednávané věci dovolatelce v průběhu soudního řízení zaniklo členství ve spolku. S návrhem na vyslovení neplatnosti napadených rozhodnutí valné hromady spolku proto mohla být úspěšná pouze tehdy, prokázala-li by zájem hodný právní ochrany.
[44] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka není osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu, neboť neprokázala, že napadenými rozhodnutími o rozpočtu spolku na rok 2015, úpravě stanov, zrušení členství dlouhodobě neaktivních osob a o volbě členů výkonné rady a poradní komise byla dotčena ve svých zájmech hodných právní ochrany, je tudíž správný.
[45] Není-li dovolatelka osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady spolku, nemůže soud v řízení o takovém návrhu přezkoumávat nejen platnost napadených rozhodnutí, nýbrž ani to, zda se na taková rozhodnutí hledí, jako by nebyla přijata (srov. již shora citovaný § 90 odst. 1 z. ř. s., jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, z nichž plyne, že na určení, že nejde o rozhodnutí orgánu spolku, musí mít navrhovatel naléhavý právní zájem). Nejvyšší soud se tudíž nemohl zabývat dovolatelkou otevřenou otázkou „nicotnosti“ rozhodnutí orgánu spolku přijatých na valné hromadě, jejíž průběh „se příčil všem základním zásadám řádného a transparentního průběhu nejvyššího orgánu spolku“.
[46] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Autor: -mha-