// Profipravo.cz / Věcná práva 08.03.2011

K obecnému užívání neoprávněně umístěné místní komunikace

Vede-li místní komunikace, která je stavbou ve smyslu občanského práva a tudíž i věcí v právním smyslu, přes pozemek, který je ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka místní komunikace, pak je třeba rozlišovat otázku práva mít na cizím pozemku stavbu komunikace a příp. nároku vzešlého z neoprávněného umístění stavby komunikace na cizím pozemku na straně jedné, a právo užívat tuto místní komunikaci na straně druhé.

Je-li v daném případě místní komunikace samostatnou stavbou (srov. NS ČR sp. zn. 31 Cdo 691/2005 - Rc 76/2007) na cizím pozemku, pak je třeba odlišit právo vlastníka této komunikace zatížit cizí pozemek stavbou, od práva obecného užívání místní komunikace; toto právo nemůže vyloučit jen to, že vlastníku komunikace nesvědčí právní titul opravňující jej mít stavbu na cizím pozemku.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2873/2010, ze dne 17. 2. 2011

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. W., b) A. W., zastoupených JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 204, proti žalovaným: 1) J. H., 2) V. H., zastoupeným JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem Domažlicích, nám. Míru 143, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 37/2004 o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. března 2010, č. j. 11 Co 665/2005-156, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Domažlicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2005, č. j. 5 C 37/2004-61, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na uložení povinnosti žalovaným zdržet se užívání pozemkové parcely č. 1488/3, ostatní plocha, ostatní komunikace, v katastrálním území R. M. zapsaných u Katastrálního úřadu pro P. k., pracoviště D., v katastru nemovitostí pro obec M. na LV č. 17“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. března 2010, č. j. 11 Co 665/2005-156, rozhodl, že „rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích pod body II. a III. potvrzuje“ a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o. s. ř.].

Dovolatelé považují za stěžejní otázku, zda při posouzení věci bylo třeba zohlednit skutečnost, že se stavbou místní komunikace přes jejich pozemek nesouhlasili. Tato otázka však není pro posouzení věci (práva užívat místní komunikaci) rozhodující.

Vede-li místní komunikace, která je stavbou ve smyslu občanského práva a tudíž i věcí v právním smyslu, přes pozemek, který je ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka místní komunikace, pak je třeba rozlišovat otázku práva mít na cizím pozemku stavbu komunikace a příp. nároku vzešlého z neoprávněného umístění stavby komunikace na cizím pozemku na straně jedné, a právo užívat tuto místní komunikaci na straně druhé. V rozsudku ze dne 11. října 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, publikovaném jako R 76/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyslovil, že „místní komunikace může být samostatnou věcí v občanskoprávním smyslu“. Je-li tedy v daném případě místní komunikace samostatnou stavbou (jak dovodil soud prvního stupně na č. l. 65, a toto zjištění převzal i odvolací soud) na cizím pozemku, pak je třeba odlišit právo vlastníka této komunikace zatížit cizí pozemek stavbou, od práva obecného užívání místní komunikace; toto právo nemůže vyloučit jen to, že vlastníku komunikace nesvědčí právní titul opravňující jej mít stavbu na cizím pozemku. Proto také soud prvního stupně správně uvedl (č. l. 65 dole), že „tvrzení o tom, jestli žalobci jako tehdejší vlastníci souhlasili s prováděním rekonstrukce polní cesty přes jejich pozemky či nikoliv a jakým způsobem se bránili... jsou bez významu ke vznesenému nároku“. Dovolací soud připomíná, že oprávnění třetí osoby (obce) mít na pozemku žalobců pozemní komunikaci nebylo předmětem tohoto řízení, a soudy se jím tak nemohly zabývat.

Za stavu, kdy bylo zjištěno, že jde o místní komunikaci, pak nezbylo, než v tomto řízení zohlednit skutečnost, že v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 178/99, Soudní rozhledy č. 10/2000). Otázka, která podle názoru dovolatelů zakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy jejich nesouhlas se stavbou místní komunikace, je tak pro vyvrácení obrany spočívající v tom, že žalovaní užívají místní komunikaci na základě práva obecného užívání, bezvýznamná, a nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; tuto věc soudy rozhodly v souladu s citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Ostatní námitky jsou skutkového charakteru a jako takové nemohou vést k závěru o přípustnosti tzv. nenárokového dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs