// Profipravo.cz / Obecná ustanovení občan. zák. 30.06.2010
K časovému omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů
Posuzované ujednání ohledně časového omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů (konkrétně ujednání, že „nevyužitý certifikát/slevový kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady škody“) vycházející z obchodních podmínek prodávajícího obstojí z hlediska § 55 a § 56 obč. zák.
Samo časové omezení možnosti použít kupón na úhradu ceny vybraného zboží či služeb není způsobilé přivodit spotřebiteli újmu. Doba jednoho roku, po kterou zde trvá právo použít kupón k úhradě kupní ceny za vybrané zboží, je totiž přiměřená možnostem spotřebitele či další osoby, jíž je kupón postoupen, provést výběr zboží uvážlivě a kupóny jsou v takových nominálních hodnotách (tj. 200,- až 2.000,- Kč), které lze ve sjednané době bez obtíží zcela vyčerpat. Jinak řečeno nominální hodnoty kupónů korespondují s délkou lhůty, která je prodávajícím určena pro uzavření kupní smlouvy s možností použít kupón k úhradě kupní ceny za vybrané zboží. Ujednání, ze kterého vyplývá, že není-li dárkový certifikát (kupón) uplatněn ve lhůtě jednoho roku od zakoupení, „pozbývá platnosti bez náhrady“, je sice výhodné toliko pro prodávajícího, nelze však dovozovat, že představuje nepřiměřenou podmínku (zneužívající klausuli) pro spotřebitele. Spotřebitel kupuje dárkový certifikát (kupón) s vědomím, že jeho platnost je časově omezena a nevýhodnost ujednání, že za „nevyužitý“ kupón není poskytována „náhrada“, je vyvažována povinností prodávajícího přijmout kupón nejen od spotřebitele, ale od kteréhokoli držitele k úhradě ceny jakéhokoli jím vybraného zboží.
Je v možnostech spotřebitele, aby zabránil situaci, která by znamenala výhodu toliko pro prodávajícího jako dodavatele, a to jednoduše tím, že kupón při nákupu zboží ve sjednané době uplatní, případně zajistí jeho uplatnění osobou, které kupón (dárkový certifikát) postoupil (daroval). Jde přitom o aktivitu, kterou lze po spotřebiteli spravedlivě požadovat. Smyslem ustanovení § 55 a § 56 obč. zák. je sice ochránit spotřebitele, avšak pouze před podmínkami nepřiměřenými (unfair terms) ve spotřebitelských smlouvách. Může-li spotřebitel elementárním způsobem zabránit tomu, aby došlo k porušení rovnováhy práv účastníků spotřebitelské smlouvy, nelze mít sjednané podmínky za takové, které by ho nepřiměřeně diskriminovaly.
II. Pouhá skutečnost, že došlo k ujednání v neprospěch spotřebitele, neznamená, že došlo k zneužití postavení dodavatele.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1956/2007, ze dne 30. 3. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka a ve věci žalobce SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, o. s. se sídlem v Praze 8, Novákových 456/8, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 34, proti žalované KASA.cz, s. r. o. se sídlem v Praze 9, Kostelecká 879/59, zastoupené JUDr. Bohumilou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365, o zdržení se protiprávního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 105/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2006, č. j. 30 Co 423/2006-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. srpna 2006, č. j. 7 C 105/2005-40, v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení, v němž mělo být žalované uloženo, aby se při své podnikatelské činnosti zdržela protiprávního jednání užíváním reklamačních podmínek připouštějících možnost náhrady nákladů spojených s reklamací zboží spotřebitelem, zejména užíváním ustanovení, které je v rozsudku specifikováno (výrok I.), a zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zdržet se při nabízení, prodeji a zpětném odběru dárkových certifikátů užívání obchodních podmínek ve znění obsaženém ve Specifikaci obchodních podmínek poskytování dárkového certifikátu na stránkách www.kasa.cz : „Slevový kupón starší 1 roku pozbývá platnosti bez náhrady škody“ a „Nevyužitý slevový kupón nelze zpětně vyměnit za hotovost“, a aby žalobce byl oprávněn uveřejnit v deníku Právo a Mladá Fronta Dnes výrok soudu na náklady žalované (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. prosince 2006, č. j. 30 Co 423/2006-60, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná nabízí na internetových stránkách www.kasa.cz zákazníkům možnost zakoupení dárkových certifikátů v hodnotě 200,- Kč, 500,- Kč, 1.000,- Kč a 2.000,- Kč, které je možno uplatnit v jejích kamenných provozovnách i při internetové objednávce s tím, že v případě osobního odběru zboží je třeba dárkový certifikát (rovněž „slevový kupón“, resp. „kupón“) předložit kupujícím a při objednávce přes internet lze vyplnit kód kupónu do poznámky k objednávce. Každý kupón je možno použít pouze jednou, v rámci jednoho nákupu, nelze jeho nominální hodnotu dělit pro více nákupů a po použití pozbývá platnost; může ho použít k úhradě zboží kdokoliv, kdo jej má v držení. Při využití kupónu se od ceny zboží (s DPH) odečte jeho nominální hodnota. Žalovaná udržuje databázi vydaných platných kupónů a neručí za jejich ztrátu či zneužití. Kupón je platný pouze v následujících 365 dnech po zakoupení. Kupón starší 1 roku pozbývá platnosti bez náhrady. Nevyužitý kupón nelze zpětně vyměnit za hotovost. Na podkladě těchto zjištění soudy shodně posoudily právní vztah mezi žalovanou a nabyvatelem kupónu jako vztah založený kupní smlouvou podle § 588 obč. zák. Uzavřely, že obchodní podmínky, resp. časové omezení kupónu nelze posuzovat podle § 583 obč. zák., neboť povaha obchodního ujednání, podle něhož je kupón platný pouze v následujících 365 dnech po zakoupení, má povahu časového omezení trvání práva ve smyslu § 578 obč. zák.; k zániku práva podle ujednání tak dochází pouze tím, že uplyne doba, na niž bylo právo omezeno, a neuplatnění práva není dalším předpokladem jeho zániku. Předmětné ujednání tak nekoliduje s § 583 obč. zák. a nepřichází v úvahu hodnotit obchodní podmínky žalované (resp. návrh kupní smlouvy týkající se dárkového certifikátu za uvedených podmínek) jako právní úkon neplatný pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Soudy nepřisvědčily ani názoru žalobce, že při časovém omezení platnosti dárkového certifikátu zánikem smlouvy v důsledku uplynutí doby vzniká smluvním stranám právo na vzájemné vrácení plnění. Zánik smlouvy uplynutím doby totiž nemá za následek povinnost účastníků vracet si poskytnutá plnění. Povinnost vracet si plnění nastává pouze při neplatnosti smlouvy, popř. při jejím zrušení (§ 457 obč. zák.). Zánik smlouvy uplynutím doby má jiné právní následky. Protože prodej dárkových certifikátů je třeba ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák. podřadit pod ustanovení upravující spotřebitelské smlouvy, zabývaly se soudy rovněž posouzením, zda zmíněné ujednání, resp. obchodní podmínky žalované, jsou neplatným ujednáním ve smyslu § 55 a 56 obč. zák. a dospěly k závěru, že prodej a koupě dárkových certifikátů v hodnotě 200,- až 2.000,- Kč za podmínek, že jejich platnost je omezena na dobu jednoho roku po nákupu a poté pozbývají platnosti bez náhrady (nelze je zpětně vyměnit za hotovost), neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran; obchodní podmínky žalované tudíž nejsou neplatným ujednáním ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku. Žalovaná v obchodních podmínkách nepochybně a jasně deklaruje, že dárkový kupón nelze zpětně vyměnit za hotovost a že nevyužitý kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady. Kupující (spotřebitel) tudíž nemůže mít jakékoliv rozumné pochyby o tom, že neuplatní-li kupón při nákupu zboží ve stanovené době, nemá již právo ani na poskytnutí slevy, resp. započtení hodnoty kupónu proti ceně zboží, ani na vrácení ceny, která byla za kupón zaplacena. Soudy nepřisvědčily žalobci, že nedojde-li k využití kupónu, získá žalovaná peněžní hodnotu bez odpovídajícího protiplnění. Konstatovaly, že žalovaná poskytuje kupujícímu plnění tím, že mu předá (prodá) dárkový certifikát, s nímž je spojeno právo použít jej při zakoupení zboží. S dárkovým certifikátem může kupující volně disponovat, zejména ho může předat (darovat) třetí osobě; to je hlavním smyslem dárkového certifikátu jako věci. Vytvoření a zajištění podmínek pro možnost kupujícího darovat majetkovou hodnotu třetí osobě splní žalovaná již samotným prodejem dárkového certifikátu. K poskytnutí plnění ze strany žalované kupujícímu tak dochází i tehdy, jestliže dárkový certifikát není uplatněn při nákupu zboží. Tyto úvahy odvolací soud podpořil porovnáním dárkových certifikátů s obdobnými produkty, např. s poukázkami, předplatnými kartami, permanentkami, jejichž používání se stalo běžnou součástí spotřebitelského prostředí.Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl nesprávnou aplikaci právních předpisů, resp. jejich nesprávný výklad. Nadále prosazuje názor, že právní vztah účastníků měl být poměřován ustanovením § 583 obč. zák. a že obchodní podmínky, kterými žalovaná upravuje poskytnutí dárkových certifikátů, tomuto ustanovení odporují; se spotřebitelem si totiž nelze smluvně dohodnout prekluzi práva a tím vyloučit případnou refundaci zakoupeného dárkového certifikátu. Zatímco u případů, které příkladmo zmiňuje odvolací soud, dochází k protiplnění např. ve formě rezervace místa, v posuzovaném případě může žalované na „základě jejích obchodních podmínek snadno vzniknout příjem bez poskytnutí protiplnění (při neuplatnění práva držitelem dárkového poukazu)“. Ustanovení § 578 obč. zák. na tento případ nedopadá a kogentní ustanovení § 583 obč. zák. vylučuje případy, kdy samotné právo má zaniknout jen proto, že nebylo ve lhůtě uplatněno. Takové ujednání je podle § 39 obč. zák. neplatné a znamená nepřiměřenou podmínku v neprospěch spotřebitele. Jakmile totiž „nevyužitý certifikát/slevový kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady škody“, dochází k bezdůvodnému obohacení žalované podle § 451 obč. zák. a tato odchylka od zákona v neprospěch spotřebitele představuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy. Žalobce je přitom přesvědčen, že rozhodovací praxe českých soudů stále „nedostatečně promítá vůli vzít na vědomí a zohlednit požadavky směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, implementované do vnitrostátního právního řádu § 56 obč. zák.“. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Protože v posuzované věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., lze přípustnost dovolání zvažovat jen v intencích § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolací soud je ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Předmětem dovolacího přezkumu se proto mohou stát jen právní otázky, které byly dovoláním zpochybněny, z jejichž řešení vychází rozhodnutí odvolacího soudu a které mají současně judikatorní přesah. Pouze v jejich rámci lze také zvažovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Žalobce zpochybnil správnost právního posouzení věci jednak námitkou, že odvolací soud pochybil, jestliže věc nepoměřoval ustanovením § 583 obč. zák., nýbrž dovodil, že povaha smluvního ujednání, podle něhož je dárkový certifikát platný pouze v následujících 365 dnech po zakoupení, má povahu časového omezení trvání práva ve smyslu § 578 obč. zák., a dále výtkou, že ujednání obsažené ve smluvních obchodních podmínkách žalované nebylo shledáno neplatným ve smyslu § 55 a 56 obč. zák. (tedy proto, že jde o nepřiměřenou podmínku smlouvy způsobující bezdůvodné obohacení žalované v neprospěch spotřebitele).
Obě právní otázky byly pro rozhodnutí dané věci podstatné. Posouzení, zda smluvní ujednání ohledně časového omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů vyplývající z obchodních podmínek žalované lze podřadit režimu ustanovení § 583 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále opět jen „obč. zák.“) či zda jde o zánik práva uplynutím času, na kterou bylo omezeno (§ 578 obč. zák.), však nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť vzájemný vztah citovaných ustanovení Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích řešil a podal jejich výklad. V rozsudku ze dne 27. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 316/96, konstatoval, že o případ zániku práv a povinností uplynutím doby, na kterou byly omezeny, upravený v § 578 obč. zák. jde tehdy, dochází-li k zániku práv a povinností již samotným uplynutím doby, tj. událostí a nikoli právním úkonem. Tím se zánik závazku uplynutím doby liší od zániku závazku neuplatněním práva (prekluze), k němuž dochází sice také v důsledku uplynutí stanovené doby, ale aby se tak stalo, musí k tomu přistoupit ještě omisivní právní úkon oprávněné osoby – neuplatnění práva (srov. § 583 obč. zák.). Při včasném podání žaloby či provedení jiného potřebného právního úkonu již dalším plynutím doby závazek nezanikne (k tomu srovnej též rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 23. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 624/96). V posuzovaném případě se jedná o situaci, kterou je namístě poměřovat ustanovením § 578 obč. zák., neboť žalovaná (prodejce) si se spotřebitelem sjednává možnost uplatnit při nákupu jeho zboží po dobu jednoho roku od zakoupení dárkový certifikát, jehož nominální hodnotu se zavazuje započíst na kupní cenu spotřebitelem vybraného zboží. Po uplynutí této lhůty právo použít kupón k úhradě kupní ceny vybraného zboží bez dalšího zanikne; je-li kupón v době jednoho roku od zakoupení při nákupu zboží uplatněn, je právo spotřebitele použít kupón zkonzumováno (a nelze tudíž ani dovozovat, že dalším plynutím doby závazek žalované započíst nominální hodnotu kupónu na cenu vybraného zboží nezanikne). Není v možnostech spotřebitele docílit, aby v důsledku jeho jednostranného úkonu závazek žalované uzavřít s ním kupní smlouvu – dvoustranný právní úkon – za předem sjednaných podmínek (resp. přijmout k úhradě kupní ceny vybraného zboží dárkový certifikát) dalším plynutím doby nezanikl (jak je tomu u prekluze práva). Jedná se tedy o případ zániku práv a povinností uplynutím doby podle § 578 obč. zák. Nemůže se tudíž prosadit názor žalobce, že ujednání vyplývající z obchodních podmínek žalované je neplatné podle § 39 obč. zák., neboť je v rozporu s § 583 obč. zák., podle něhož k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených.
Zásadní právní význam však lze přiznat posouzení, zda ujednání ohledně časového omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů (konkrétně ujednání že„nevyužitý certifikát/slevový kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady škody“) vycházející z obchodních podmínek žalované obstojí i z hlediska § 55 a § 56 obč. zák. Dovolací soud totiž nemá poznatky o tom, že tuto otázku ve svých rozhodnutích již řešil, a jak již bylo výše zmíněno, rozhodnutí odvolacího soudu je na této otázce založeno. Oproti odvolacímu soudu, který neshledal obchodní podmínky žalované v části týkající se dárkových certifikátů diskriminujícími spotřebitele, prosazuje dovolatel názor, že jde o nepřiměřené podmínky pro spotřebitele, jestliže platnost dárkových certifikátů je omezena na dobu jednoho roku po zakoupení s tím, že poté pozbývají platnost bez náhrady (nelze je ani zpětně vyměnit za hotovost).
Zákon definuje spotřebitelské smlouvy jako: smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud jsou smluvními stranami na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel (srov. § 52 obč. zák.).
Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).
Podle § 56 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Nepřípustná jsou zejména ujednání, která vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu (odst. 3 písm. b/).
Shora citovaná ustanovení představují obecnou úpravu spotřebitelské smlouvy, kterou je třeba bez dalšího aplikovat na právní režim všech spotřebitelských smluv. Představují transpozici směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách do českého práva. Ochrana poskytovaná spotřebitelům zmíněnou směrnicí vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená v předložené smlouvě nepřiměřená; vnitrostátní soud je pak povinen při použití vnitrostátního práva, ať jde o ustanovení předcházející směrnici nebo ji následující, toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu směrnice. Co se týče přílohy uvedené v čl. 3 odst. 3 směrnice, obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Podmínka uvedená v tomto seznamu nemusí být nezbytně považována za nepřiměřenou a naopak, podmínka, která není v tomto seznamu uvedena, může být za nepřiměřenou prohlášena. Ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. obsahuje generální klauzuli, která obecně vymezuje nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách, ve třetím odstavci tohoto ustanovení je pak uveden demonstrativní výčet typově nepřiměřených ujednání.
V posuzovaném případě je žalovanou spotřebiteli nabízen ke koupi tzv. dárkový certifikát („slevový kupón“) v hodnotě 200,- až 2.000,- Kč s tím, že každý předkladatel tohoto kupónu má právo po dobu jednoho roku použít jej při úhradě kupní ceny vybraného zboží; žalovaná je po tuto dobu povinna započíst na kupní cenu zboží, které nabízí formou internetového prodeje, popř. ve svých provozovnách, nominální hodnotu kupónu (resp. zavazuje se odečíst částku, která je na kupónu vyznačena, od kupní ceny vybraného zboží). Po uplynutí této doby „pozbývá kupón platnosti“, tedy nemůže být použit k úhradě kupní ceny, přičemž žalovaná nemá povinnost za kupón, který nebyl použit ve sjednané době k úhradě kupní ceny vybraného zboží, „poskytovat náhradu“, resp. není povinna tomu, kdo od něho kupón zakoupil (spotřebiteli), ani případnému dalšímu nabyvateli, vrátit částku, která byla za kupón zaplacena, popř. její poměrnou část.
Již ze samotného názvu produktu označeného jako „dárkový certifikát“, který je žalovanou (dodavatelem) coby zboží spotřebiteli nabízen, je patrné, že má sloužit k tomu, aby jeho pořizovatel, který míní další osobu obdarovat nikoli penězi, umožnil obdarovanému vybrat si zboží (dar) podle vlastních představ. Je výhradně na pořizovateli dárkového certifikátu (spotřebiteli), jak s ním naloží. Nikoho totiž nelze nutit, aby zakoupenou věc zkonzumoval. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že samo časové omezení možnosti použít kupón na úhradu ceny vybraného zboží či služeb není způsobilé přivodit spotřebiteli újmu. Doba jednoho roku, po kterou trvá právo použít kupón k úhradě kupní ceny za vybrané zboží, je totiž přiměřená možnostem spotřebitele či další osoby, jíž je kupón postoupen, provést výběr zboží uvážlivě a kupóny jsou v takových nominálních hodnotách (tj. 200,- až 2.000,- Kč), které lze ve sjednané době bez obtíží zcela vyčerpat. Jinak řečeno nominální hodnoty kupónů korespondují s délkou lhůty, která je žalovanou určena pro uzavření kupní smlouvy s možností použít kupón k úhradě kupní ceny za vybrané zboží. Ujednání, ze kterého vyplývá, že není-li dárkový certifikát (kupón) uplatněn ve lhůtě jednoho roku od zakoupení, „pozbývá platnosti bez náhrady“, je sice výhodné toliko pro žalovanou, nelze však dovozovat, že představuje nepřiměřenou podmínku (zneužívající klausuli) pro spotřebitele. Spotřebitel kupuje dárkový certifikát (kupón) s vědomím, že jeho platnost je časově omezena a nevýhodnost ujednání, že za „nevyužitý“ kupón není poskytována „náhrada“, je vyvažována povinností žalované přijmout kupón nejen od spotřebitele, ale od kteréhokoli držitele k úhradě ceny jakéhokoli jím vybraného zboží (nejen žalovanou předem určeného sortimentu). Navíc pouhá skutečnost, že došlo k ujednání v neprospěch spotřebitele, neznamená, že došlo k zneužití postavení dodavatele.
Skutečnost, že za „nevyužitý“ kupón nenáleží spotřebiteli náhrada, je v obchodních podmínkách žalované vyjádřena mimo jakoukoli pochybnost jednoduchým a srozumitelným jazykem. Je navíc v možnostech spotřebitele, aby zabránil situaci, která by znamenala výhodu toliko pro žalovanou jako dodavatele, a to jednoduše tím, že kupón při nákupu zboží ve sjednané době uplatní, případně zajistí jeho uplatnění osobou, které kupón (dárkový certifikát) postoupil (daroval). Jde přitom o aktivitu, kterou lze po spotřebiteli spravedlivě požadovat. Smyslem ustanovení § 55 a § 56 obč. zák. je sice ochránit spotřebitele, avšak pouze před podmínkami nepřiměřenými (unfair terms) ve spotřebitelských smlouvách. Může-li spotřebitel elementárním způsobem zabránit tomu, aby došlo k porušení rovnováhy práv účastníků spotřebitelské smlouvy, nelze mít sjednané podmínky za takové, které by ho nepřiměřeně diskriminovaly.
Lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil při aplikaci § 55 a § 56 obč. zák. a výtka, že nevzal na vědomí, resp. nezohlednil požadavky směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, implementované do vnitrostátního právního řádu, konkrétně do ustanovení § 56 obč. zák., je lichá. Žalobci se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a dovolací soud proto jeho dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná v této fázi řízení nevynaložila žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-