// Profipravo.cz / Bankovní smlouvy, úvěrová smlouva 11.10.2010
Ke škodě způsobené bankou neoprávněným odepsáním prostředků z účtu
Jakkoli je nutno s dovolatelkou souhlasit v tom, že peněžní prostředky uložené na běžném účtu vedeném bankou na základě smlouvy o běžném účtu nejsou ve vlastnictví majitele účtu ani jiné osoby, jejíž peněžní prostředky případně byly vloženy či poukázány na účet, nýbrž v majetku banky a oprávnění (nároky) majitele účtu, spočívající – obecně vzato – v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouze „pohledávku“ z účtu peněžního ústavu, závěr, který z výše uvedeného dovozuje dovolatelka, tj. závěr, podle něhož ke vzniku škody neoprávněným odepsáním finančních prostředků z běžného účtu společnosti škoda nevznikla, správný není.
Je jednoznačné, že snížení pohledávky je majetkovou újmou vyjádřitelnou v penězích, tj. škodou. Promítnuto do poměrů projednávané věci, došlo-li v důsledku porušení právní povinnosti bankou k výplatě šeku a tím ke snížení pohledávky majitele účtu za bankou ze smlouvy o běžném účtu o částku 1,000.000,- Kč, došlo na straně majitele účtu k majetkové újmě (škodě) v rozsahu výše vymezeném.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1622/2009, ze dne 31. 8. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně TMAS CZ s. r. o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Splavní 108/14, PSČ 708 00, identifikační číslo 25 86 59 78, zastoupené JUDr. Janou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 2/120, PSČ 702 00, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo 45 31 70 54, o zaplacení částky 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 54/1998, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2008, č. j. 1 Cmo 14/2008-271, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 34.740,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám její zástupkyně.
O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. srpna 2007, č. j. 4 Cm 54/1998-220, ve znění opravného usnesení ze dne 22. října 2007, č. j. 4 Cm 54/98-238, uložil (mimo jiné) žalované zaplatit žalobkyni částku 1,000.000,- Kč se 14,42% úrokem z prodlení od 26. května 1997 do zaplacení.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 9. října 1995 uzavřely PETROL - Group, a. s. (dále též jen „klient“, popř. „společnost“) a žalovaná smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. 193249000237/0100 (dále jen „smlouva o běžném účtu“).
2) Dne 15. května 1996 z účtu klienta žalovaná vyplatila na základě předloženého šeku, na němž se nacházel zfalšovaný podpis R.M. (osoby oprávněné disponovat s prostředky na běžném účtu), R. M. (který se prokázal odcizeným občanským průkazem na jméno M. K.) částku 1,000.000,- Kč.
3) Dne 19. června 1996 společnost vyzvala žalovanou k úhradě škody ve výši 1,000.000,- Kč, vzniklé neoprávněným proplacením šeku z prostředků na shora označeném účtu, a to ve lhůtě do 25. září 1996.
Odkazuje na ustanovení § 373, § 374 odst. 1 a § 379 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a na ustanovení čl. II. § 1 a čl. III. § 7 zákona č. 191/1950 Sb. a na smlouvu o běžném účtu, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná při výplatě šeku porušila povinnost určenou smlouvou (šek byl proplacen, aniž by žalované byla předložena výčetka podpisového vzoru, a to dva dny předem a aniž požadovala případnou autorizaci vystavení šeku, který nebyl vyplněn v souladu se smlouvou). V příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovanou přitom společnosti vznikla škoda ve výši 1,000.000,- Kč (tato částka byla na základě šeku vyplacena z účtu společnosti a došlo tak k protiprávnímu snížení pohledávky z běžného účtu, které je „majetkovou újmou ve formě skutečné škody“). Přitom – pokračoval soud prvního stupně – šlo zcela nepochybně o škodu předvídatelnou a současně nebyla prokázána existence okolností vylučujících odpovědnost žalované za vzniklou škodu.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 1 Cmo 14/2008-271, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil.
Odvolací soud – cituje ustanovení § 373, § 374 odst. 1, § 709 odst. 1 obch. zák. a odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož k vyplacení částky 1,000.000,- Kč (na základě šeku opatřeného zfalšovaným podpisem R. M.) z účtu společnosti došlo bez příkazu společnosti. Byť souhlasil s názorem žalované, že „neoprávněnou výplatou z účtu klienta vznikla škoda nikoli majiteli účtu, ale finančnímu ústavu, který účet zřídil a obhospodařuje“, dovodil, že žalobkyně svá práva ze smluvního vztahu vůči žalované uplatnila „v rámci zrušení běžného účtu v žádosti o vypořádání zůstatku na účtu a v žádosti o převedení finančních prostředků na jiný účet“. Žalobkyně (její právní předchůdkyně – společnost) byla žalovanou „od neoprávněné výplaty z účtu omezena v disponování s touto částkou v rámci svých oprávnění plynoucích ze smlouvy o běžném účtu a žalovaná neumožnila žalobkyni disponovat s touto částkou ani po zrušení běžného účtu a po vypořádání prostředků na účtu“. „Tím žalobkyni nepochybně vznikla škoda spočívající ve zmenšení její majetkové sféry o částku 1,000.000,- Kč a došlo k tomu porušením právních povinností ze strany žalované“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spatřujíc zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v řešení otázky, zda „dochází ke vzniku škody majiteli běžného účtu v případě, že banka provede v rozporu se smlouvou o běžném účtu výplatu peněžních prostředků“. Namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka s odkazem na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004 a v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2001“) akcentuje, že peněžní prostředky, které byly třetí osobě vyplaceny, byly ve vlastnictví žalované, nebyly součástí majetku žalobkyně (respektive společnosti) a tudíž nemohlo dojít ke zmenšení majetku žalobkyně. Dospěly-li soudy k závěru, že žalovaná neměla vyplatit na základě předloženého šeku peněžní prostředky, mělo by to za následek, že žalobkyni nadále svědčila práva, aby žalovaná částka byla vedena jako zůstatek jejího účtu a aby jí tato částka byla v souladu se smlouvou o běžném účtu vyplacena, včetně případných úroků. Za této situace by však žalobkyně musela prokázat, že dle platných smluvních podmínek k běžnému účtu dala příkaz k výplatě žalované částky, což v poměrech projednávané věci splněno nebylo.
Dále dovolatelka shledává nedůvodným „tvrzený nárok“ žalobkyně na úrok z prodlení, s tím, že do prodlení by se mohla dostat teprve v případě, že by ve lhůtě splatnosti nevyplatila žalobkyni žalovanou částku na základě jejího platebního příkazu k výplatě, provedeného v souladu s platnými smluvními podmínkami smlouvy o běžném účtu; takový příkaz však vystaven nebyl.
Jde-li o závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně svá práva ze smluvního vztahu vůči žalované uplatnila v rámci zrušení běžného účtu, namítá, že tomuto žalobní tvrzení neodpovídají. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu přitom shledává nepřezkoumatelným.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a poukazuje na skutečnost, že její právní předchůdkyně (společnost) opakovaně žalovanou k vyplacení částky ve výši 1,000.000,- Kč vyzvala. Současně opakuje, že dojde-li „k vyplacení svěřených finančních prostředků v rozporu se sjednanými podmínkami, vznikne z tohoto jednání škoda ve výši odpovídající výši takto neoprávněných vyplacených finančních prostředků, a to jako skutečná škoda“.
Dovolání žalované Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nikoli však důvodným.
Právní posouzení věci obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 708 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o běžném účtu a k datu vyplacení částky 1,000.000,- Kč z běžného účtu společnosti) smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele.
Podle ustanovení § 709 odst. 1 obch. zák. banka je povinna přijímat na běžný účet v měně, na kterou zní, peněžité vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na běžném účtu podle písemného příkazu majitele účtu nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě vyplatit mu požadovanou částku nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným osobám. Nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna platbu provést v den, který následuje po doručení příkazu.
Podle ustanovení § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
Podle ustanovení § 379 obch. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči.
Nejvyšší soud – jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – přezkoumal správnost právního posouzení věci odvolacím soudem především z pohledu dovolatelkou uplatněné námitky, podle níž žalobkyni (její právní předchůdkyni – společnosti) škoda nevznikla.
Jakkoli je nutno s dovolatelkou souhlasit v tom, že peněžní prostředky uložené na běžném účtu vedeném bankou na základě smlouvy o běžném účtu nejsou ve vlastnictví majitele účtu ani jiné osoby, jejíž peněžní prostředky případně byly vloženy či poukázány na účet, nýbrž v majetku banky a oprávnění (nároky) majitele účtu, spočívající – obecně vzato – v tom, aby podle jeho příkazu nebo příkazu jiných k tomu oprávněných osob byly z peněžních prostředků na účtu uskutečněny výplaty nebo platby, představuje pouze „pohledávku“ z účtu peněžního ústavu (k tomu srov. R 4/2001, s jehož závěry se následně ztotožnil v rozsudku uveřejněném pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i velký senát obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jakož i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 2155/2008), závěr, který z výše uvedeného dovozuje dovolatelka, tj. závěr, podle něhož ke vzniku škody neoprávněným odepsáním finančních prostředků z běžného účtu společnosti škoda nevznikla, správný není.
V právní teorii ani v soudní praxi není pochyb o tom, že škoda je újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem (penězi) [srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 55/1971 a 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 1996, sp. zn. II. Odon 15/96, uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 4, ročník 1996].
Zároveň není žádný pochyb ani o tom, že pohledávka je majetkovou hodnotou (k tomu srov. výslovné znění § 6 odst. 1 obch. zák.), z čehož dále plyne jednoznačný závěr, že snížení pohledávky je majetkovou újmou vyjádřitelnou v penězích, tj. škodou.
Promítnuto do poměrů projednávané věci, došlo-li v důsledku porušení právní povinnosti žalovanou k výplatě šeku a tím ke snížení pohledávky společnosti za žalovanou ze smlouvy o běžném účtu o částku 1,000.000,- Kč, došlo na straně společnosti k majetkové újmě (škodě) v rozsahu výše vymezeném.
Jelikož o splnění zbývajících předpokladů nutných pro přijetí závěru o vzniku odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni (její právní předchůdkyni), tj. o porušení povinnosti žalovanou a příčinné souvislosti mezi tímto porušením povinnosti a vznikem škody, pochyb není, přičemž dovolatelka závěry soudů nižších stupňů o jejich splnění ani nezpochybnila, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výsledku věcně správným; to platí i ohledně nedůvodnosti výhrady dovolatelky co do práva žalobkyně na úroky z prodlení, když žalobkyně (její právní předchůdkyně) žalovanou v souladu s ustanovením § 340 odst. 2 obch. zák. vyzvala k plnění z titulu náhrady škody a žalovaná ve lhůtě ve výzvě určené požadovanou částku neuhradila.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 3, § 10 a § 18 odst. 1 činí 28.950,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 34.740,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Neplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
Autor: -mha-