// Profipravo.cz / Kupní smlouva, prodej podniku 24.04.2012
K volbě různých nároků z uplatněných vad dodaného zboží
Podle ustanovení § 437 odst. 1 obch. zák. platí, že je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že nejde-li o množstevní vady zboží, má kupující možnost volby pouze ze dvou základních práv – práva na odstranění vad zboží a práva na slevu z kupní ceny. To však neznamená, že by kupující musel zvolit u všech uplatněných vad buď pouze právo na jejich odstranění nebo jenom právo na slevu a že by nemohl podle charakteru vad u některých požadovat jejich odstranění a u jiných slevu, ledaže by se jednalo o vady, jež jsou (vnějším) projevem jiné (hlavní) uplatněné vady.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4917/2010, ze dne 3. 4. 2012
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce L. T., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalované A.P. - auto s.r.o., se sídlem v Praze 9-Běchovicích, Nad Propustí 101, PSČ 190 11, identifikační číslo osoby 27235785, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1-Malé Straně, Újezd 450/40, o nároku z odpovědnosti za vady prodané věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 50/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2010, č. j. 2 Cmo 58/2010-219, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2010, č. j. 2 Cmo 58/2010-219, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou po žalované uspokojení nároků z odpovědnosti za vady motorového vozidla Fiat Ducato 2.8 JTD 15 (dále též jen „motorové vozidlo“).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 2 Cm 50/2007-163, ve spojení s usnesením ze dne 10. února 2010, č. j. 2 Cm 50/2007-188, uložil žalované provést opravu motorového vozidla výměnou všech čtyř vadných vstřikovacích trysek vozidla, celého horního uložení obou předních tlumičů a obou zadních tlumičů pérování (bod I. výroku), dále jí uložil zaplatit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 10. března 2006 byla uzavřena mezi společností ČSOB Leasing, a.s. jako leasingovou pronajímatelkou a L. T. jako leasingovým nájemcem leasingová smlouva č. 2601744, jejímž předmětem byl automobil Fiat Ducato 2.8 JTD 15 s tím, že jeho dodavatelem byla žalovaná. Ke dni 10. března 2009 byla leasingová smlouva řádně ukončena, kdy vlastnické právo k předmětu leasingu přešlo na leasingového nájemce. Po předání vozidla žalobce zjistil vady, které dopisy ze dne 26. května 2006, 16. června 2006 a 7. srpna 2006 oznámil žalované. Existenci vytčených vad vzal soud za prokázanou posudky znalců Ing. Laskiho a Ing. Durana. Posudkem posléze uvedeného znalce byla rovněž stanovena sleva z kupní ceny ve výši 107 876 Kč, která podle jeho odborného posouzení odpovídá nadměrnému opotřebení vozidla k datu prodeje při ujetí 250 000 km, a nikoli žalovanou deklarovaných 87 000 km.
Smlouvou o postoupení práv z odpovědnosti za vady prodané věci ze dne 16. listopadu 2009 bylo prokázáno, že ČSOB Leasing, a.s. převedla na žalobce veškerá práva včetně souvisejících nároků, které měla vůči žalované z titulu její odpovědnosti za vady předmětného motorového vozidla. V důsledku tohoto postoupení nároků vstoupil žalobce do řízení na místo dosavadní žalobkyně, společnosti ČSOB Leasing, a.s.
Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na odstranění vad opravou a na požadovanou slevu z ceny je podle § 436 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) důvodný. Námitku žalované o opožděné notifikaci vad posoudil jako neopodstatněnou při aplikaci § 428 odst. 3 obch. zák., přičemž shodnou argumentaci učinil i s odkazem na § 324 obch. zák.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované provést opravu předmětného vozidla (výrok I.), potvrdil ho ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), změnil ho ve výroku o nákladech mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně tak, že jejich náhradu žádnému z nich nepřiznal (výrok III.), změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. února 2010 tak, že povinnost k náhradě nákladů České republice uložil oběma účastníkům řízení (výrok IV.), a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok V.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně ohledně existence vad na předmětném vozidle v době jeho předání a převzetí, který považoval za dostatečně prokázaný a tudíž nesporný. Dodané vozidlo vykazovalo v době jeho předání žalobci vady, jak předpokládá ustanovení § 422 odst. 1 ve spojení s § 420 obch. zák. a tuto skutečnost znalci rovněž potvrdili. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce jako neodborník v oboru automechanik nebyl schopen při převzetí vozidla a případné testovací jízdě vady zjistit, nýbrž s ohledem na svůj předmět podnikání měla potřebnou odbornost naopak žalovaná, jejíž povinností bylo postupovat při prodeji vozidla s odbornou péčí a takové vady rozpoznat. Jestliže tak neučinila, nelze přičítat k tíži žalobce, že vady neodhalil sám.
Odvolací soud se dále zabýval námitkou odvolatelky, že žalobci nelze právo z vad zboží přiznat, neboť nesplnil svou povinnost oznámit vady prodávajícímu bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, tedy včas. Při posouzení této otázky vyšel ze zjištění, že k dodání vozidla došlo dne 10. března 2006 a že se žalobce o existenci rozdílného počtu kilometrů uvedeného na tachometru oproti skutečnosti a vytýkaných vadách dozvěděl z testu řídící jednotky ze dne 8. května 2006, vystaveného společností Nordex CZ, a.s. v souvislosti s technickou kontrolou vozidla a jeho opravou až dne 12. května 2006, kdy vozidlo s příslušnými doklady převzal. Jestliže žalobce oznámil vady žalované poprvé až dopisem ze dne 26. května 2006 (a následně i dopisy ze dne 16. června 2006 a 7. srpna 2006), tedy po uplynutí 14 dnů po jejich zjištění, nedodržel podle odvolacího soudu svou povinnost ve smyslu § 428 odst. 1 písm. a) obch. zák. podat zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu po jejich zjištění. Ustanovení § 428 odst. 1 a 2 obch. zák. se však s odkazem na jeho třetí odstavec podle odvolacího soudu (stejně jako podle posouzení soudu prvního stupně) v souzené věci neuplatní s ohledem na závěr, že žalovaná, jako prodávající, v době dodání vozidla vzhledem ke své odbornosti (předmětu podnikání v oboru maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím) o vadách zboží musela vědět. Na tomto posouzení nic nemění námitka žalované, že společnost ČSOB Leasing, a.s. jako kupující rovněž disponovala potřebnou odborností, neboť podle vyjádření odvolacího soudu má tato společnost postavení subjektu poskytujícího finanční prostředky na financování předmětu leasingu.
Odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 437 odst. 1 obch. zák. o nárocích z vad zboží při porušení smlouvy nepodstatným způsobem, pokládá za zřejmé, že se kupující nemůže současně domáhat odstranění vad zboží a slevy z kupní ceny, nýbrž pouze jednoho z těchto nároků z odpovědnosti za vady. Tento svůj názor vysvětlil tím, že odstraněním vad dojde ke zhodnocení předmětu plnění tak, aby odpovídal smlouvou sjednané ceně a sjednanému předmětu plnění. Naproti tomu sleva z ceny odpovídá rozdílu hodnot zboží bez vad a zboží dodaného s vadami. Jestliže by tedy byly kupujícímu přiznány oba nároky z odpovědnosti za vady, mohlo by na jeho straně dojít k bezdůvodnému obohacení na úkor prodávajícího. Odvolací soud proto v situaci, kdy se žalobce domáhal po žalované i slevy z ceny, posoudil jeho nárok na odstranění vad jako neoprávněný. Z tohoto důvodu změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, a potvrdil ho v bodu II. výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci požadovanou slevu z kupní ceny předmětného vozidla.
Rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou jeho druhého výroku) napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Uvádí, že ho podává z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel v podaném dovolání rozporuje jak závěr odvolacího soudu o opožděném oznámení vad podle § 428 odst. 1 obch. zák., tak i jeho (pouze z postupného řazení odstavců textu odůvodnění rozhodnutí) zřejmou úvahu, že dodáním předmětného motorového vozidla s vadami porušila žalovaná smlouvu nepodstatným způsobem.
Dovolatel předně zastává a obhajuje názor, že všechny předmětné vady notifikoval včas. Poukazuje na to, že zákonodárce zjevně úmyslně vymezil lhůtu pro podání zprávy o vadách zboží termínem „bez zbytečného odkladu“, který umožňuje posoudit otázku včasnosti notifikace vad vždy spravedlivě podle konkrétních okolností případu. V této souvislosti se dožaduje obecně platného aplikačního pravidla, podle něhož je třeba vykládat každou právní normu s ohledem na účel, pro který byla přijata, což vztahuje i na ustanovení § 428 odst. 1 obch. zák. Rovněž tak argumentuje tím, že vyšší soudy dosud nejudikovaly v otázce ztráty práv z odpovědnosti za vady při pozdní notifikaci vad dle uvedeného ustanovení lhůtu kratší než 32 dní. Dovolatel dále popisuje, kdy jednotlivé vady vozidla zjistil a v jakých konkrétních lhůtách je notifikoval žalované. Uvádí, že vadu vstřikovacích jednotek motoru a vadu spočívající v nadměrném opotřebení vozidla zjistil dne 12. května 2006; následně jako laik kontaktoval znalce v oboru autoopravárenství a poté advokátní kancelář se žádostí o převzetí právního zastoupení ve věci uplatnění vad předmětného vozidla, k čemuž došlo dne 23. května 2006. Jestliže žalobce notifikoval obě uvedené vady dopisem ze dne 26. května 2006, učinil tak do 10 pracovních dnů po jejich zjištění. Pokud šlo o vadu horního uložení předních tlumičů vozidla, kterou notifikoval rovněž v dopise ze dne 26. května 2006, učinil tak ihned poté, co tuto vadu sám jako laik zjistil. Vadu spočívající v nefunkčnosti pravého zadního tlumiče pérování zjistil z posudku znalce Ing. Laskiho ze dne 30. července 2006, který mu dal znalec k dispozici dne 1. srpna 2006. Jestliže tuto vadu notifikoval žalované dopisem ze dne 7. srpna 2006, učinil tak čtvrtý pracovní den po jejím zjištění. Dovolatel v této souvislosti rovněž namítá, že s ohledem na složitost právní úpravy odpovědnosti za vady věci podle obchodního zákoníku ve spojení s obecnou komplikovaností vztahů vyplývajících z leasingových smluv nebylo možné rozumně po něm jako leasingovém nájemci požadovat, aby vady vozidla uplatňoval vůči žalované sám bez odborné právní pomoci.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že právně pochybil, posuzoval-li jeho nároky z odpovědnosti za vady jako při nepodstatném porušení smlouvy podle § 437 odst. 1 obch. zák. S poukazem na správnost závěru soudu prvního stupně zastává a obhajuje názor, že dodáním předmětného automobilu s vadami žalovaná porušila kupní smlouvu podstatným způsobem, a proto je třeba na jeho nároky z odpovědnosti za vady aplikovat § 436 obch. zák.
Dovolatel rozporuje také závěr odvolacího soudu o nemožnosti kupujícího domáhat se při porušení smlouvy nepodstatným způsobem současně odstranění vad a slevy z ceny. Tento závěr odvolacího soudu by se podle dovolatele uplatnil pouze v situaci, že by žalobce uplatnil dva různé nároky z odpovědnosti za vady u jedné shodné vady. V souzené věci tak tomu však nebylo, neboť řádně uplatnil vůči žalované čtyři na sobě nezávislé samostatné vady, a proto i nároky z těchto vad je třeba posuzovat zcela samostatně. Z toho dovozuje důvodnost svého nároku na odstranění vad výměnou všech čtyř vadných vstřikovacích trysek vozidla, výměnou celého horního uložení obou předních tlumičů a výměnou obou zadních tlumičů pérování, a to vedle nároku na přiměřenou slevu z kupní ceny za vadu spočívající v nadměrném opotřebení vozidla.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná oponuje žalobci, jestliže z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovozuje závěr odvolacího soudu, že z důvodu pozdní notifikace vad u žalované má nárok pouze na práva z odpovědnosti za vady jako při porušení smlouvy nepodstatným způsobem. Podle přesvědčení žalované odvolací soud takový názor vůbec nevyslovil a žalobce se mýlí, dovozuje-li opak. Odvolací soud sice nepovažuje vytknutí vad v době delší než 14 dní od jejich zjištění za právní úkon bez zbytečného odkladu, jak má na mysli § 428 odst. 1 písm. a) obch. zák., nicméně k námitce žalobce o pozdní notifikaci vad nepřihlédl s ohledem na aplikaci § 428 odst. 3 obch. zák. Dle názoru žalované nemá otázka včasnosti notifikace vad žádný vliv na posouzení otázky, zda byla smlouva porušena podstatným či nepodstatným způsobem. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v souzené věci byla smlouva porušena nepodstatným způsobem, jakož i s jeho posouzením v otázce kumulace nároků z odpovědnosti za vady. Žalovaná rozporuje tvrzení žalobce o tom, že vozidlo vykazovalo čtyři na sobě nezávislé vady. Poukazuje na to, že jednotlivé vady, u nichž žalobce nárokuje jejich odstranění opravou, jsou důsledkem většího opotřebení vozidla v důsledku najetí většího počtu najetých kilometrů. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (a proti souvisejícím výrokům o nákladech řízení), a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady dovolatel netvrdil a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolacími námitkami, podřaditelnými pod dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., napadá dovolatel řešení těchto tří otázek odvolacím soudem:
a) závěr o opožděné notifikaci uplatněných vad podle § 428 obch. zák.,
b) závěr o porušení smlouvy nepodstatným způsobem podle § 437 obch. zák.,
c) závěr o tom, že je-li smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující u uplatněných vad požadovat pouze jeden z nároků z odpovědnosti za vady uvedených v ustanovení § 437 odst. 1 obch. zák.
Otázka včasnosti tzv. notifikace vad (včasnosti podání zprávy kupujícím prodávajícímu o vadách zboží) podle § 428 obch. zák. má význam pro posouzení, zda k námitce prodávajícího, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží, nastanou či nenastanou účinky uvedené v odstavci 1 cit. ustanovení, totiž zda může či nemůže být právo kupujícího z vad zboží přiznáno v soudním řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru (který dovolatel v dovolání nenapadl), že účinky odstavců 1 a 2 ustanovení § 428 obch. zák. nenastávají, neboť ve smyslu jeho třetího odstavce jsou vady zboží důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží, je otázka včasnosti notifikace vad zboží bez vlivu na posouzení, zda právo kupujícího z vad zboží může či nemůže být v soudním řízení přiznáno a je tudíž pro rozhodnutí ve věci samé nerozhodná.
Napadá-li dovolatel závěr odvolacího soudu o porušení smlouvy nepodstatným způsobem, je třeba uvést, že obchodní zákoník rozlišuje v ustanoveních §§ 436 a 437 nároky z vad zboží a jejich režim podle toho, je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným či nepodstatným způsobem, přičemž odkazuje na kritéria zakotvená v ustanovení § 345 odst. 2 obch. zák.
Podle § 345 odst. 2 obch. zák. pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalobní nároky z vad zboží posuzoval podle ustanovení § 436 obch. zák. (tedy pro případ porušení smlouvy podstatným způsobem), odvolací soud aplikoval ustanovení § 437 odst. 1 obch. zák., aniž by jakkoli vysvětlil a odůvodnil, na základě jakých zjištění dospěl k závěru, že dodáním zboží s uplatněnými vadami byla smlouva porušena nepodstatným způsobem. Jak správně poukazuje i žalovaná ve vyjádření k dovolání, se skutečností, zda kupující včas vady notifikoval, nespojuje obchodní zákoník posouzení podstatného či nepodstatného porušení smlouvy. Lze proto uzavřít, že v této otázce byl dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. uplatněn právem.
Podle ustanovení § 437 odst. 1 obch. zák. platí, že je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že nejde-li o množstevní vady zboží, má kupující možnost volby pouze ze dvou základních práv – práva na odstranění vad zboží a práva na slevu z kupní ceny. To však neznamená, že by kupující musel zvolit u všech uplatněných vad buď pouze právo na jejich odstranění nebo jenom právo na slevu a že by nemohl podle charakteru vad u některých požadovat jejich odstranění a u jiných slevu, ledaže by se jednalo o vady, jež jsou (vnějším) projevem jiné (hlavní) uplatněné vady. V takovém případě by byla opodstatněná úvaha odvolacího soudu o tom, že odstraněním vad dojde ke zhodnocení vadného předmětu plnění tak, aby odpovídalo smlouvou sjednanému zboží, přičemž poskytnutím slevy pro některou z těchto vad by mohlo dojít k neodůvodněnému majetkovému prospěchu na straně kupujícího. Odvolací soud však neuvedl, že uplatněné vady spadají pod tento případ a ani nijak neodůvodnil, na základě jakých zjištění dospěl k závěru, že předmětné vady jsou pouze vnějším projevem téže vady. V tomto směru proto není jeho rozhodnutí správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl i v tomto směru naplněn.
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku ve věci samé, dále v potvrzujícím výroku ve věci samé, který sice nebyl dovoláním napaden, ale je závislý na rozhodnutí o napadeném výroku [srov. § 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále ve všech třech akcesorických výrocích o nákladech řízení zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
(zdroj: www.nsoud.cz)
Autor: -mha-