// Profipravo.cz / Nekalá soutěž 14.08.2018
K porušení dobrých mravů soutěže
I. Dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.
Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody, samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost. Platí rovněž, že „určité jednání, jež jest o sobě bezvadné, může se státi z hlediska dobrých mravů soutěže závadným, bylo-li předsevzato za jistých okolností nebo v určité konstelaci“.
Ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. a následující chrání hospodářskou soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka (újma nemá být jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobena nejen soutěžitelům, ale ani zákazníkům).
II. Odpovědnost za nekalé soutěžní jednání má objektivní charakter, což znamená, že nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil, kdo si jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom, tedy slovy zákona „kdo se dostane“ v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.
III. Žalovaná soutěžitelka v posuzované věci porušila dobrých mravů soutěže v situaci, kdy jednala v souladu s individuálním správním aktem, na jehož základě uvedla na trh konkrétní výrobek v souladu s českým právem, ale v rozporu s přímo použitelným předpisem práva Evropské unie, to vše v situaci, kdy byla o správnosti vydaného rozhodnutí příslušným správním orgánem opakovaně ujišťována.
Z pohledu nekalé soutěže je lhostejné, že žalovaná disponovala registrací tohoto výrobku udělenou k tomu povolanou státní autoritou. Nebylo totiž sporu o tom, že daná registrace nevycházela z požadavků určených Nařízením přesto, že takové povolení bylo vzhledem k charakteru účinných látek obsažených ve výrobku nutné. Výrobek byl uveden na trh v rozporu se zákonem (s Nařízením), který má dopad do soutěžních vztahů, takové jednání je vždy též v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to objektivně, tudíž bez ohledu na to, kdo rozpor takového stavu se zákonem způsobil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4554/2017, ze dne 25. 4. 2018
Dotčené předpisy:
§ 2976 odst. 1 o. z.
čl. 28 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009
Kategorie: nekalá soutěž; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. prosince 2015, č. j. 3 Cm 2/2015-105, uložil žalované zdržet se po uplynutí 6 měsíců od právní moci rozsudku distribuce, prodeje, propagace a jiného uvádění na trh v České republice výrobku NOVASTIM, pomocný rostlinný přípravek výrobce BIOM s.r.o., IČO 26071134 (I. výrok), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se distribuce, prodeje, propagace či jakéhokoliv uvádění na trh v České republice pomocných rostlinných přípravků s obsahem účinných látek nitrofenolátů (5-nitroguajakolát, 2-nitrofenolát, 4-nitrofenolát), stáhnout do 15 dnů od právní moci rozsudku z trhu v České republice pomocný rostlinný přípravek NOVASTIM, a zveřejnit do 3 dnů od právní moci rozsudku úvodní část a výroky rozsudku na svých internetových stránkách www.agnovachem.cz po dobu jednoho roku od právní moci rozsudku, vždy po dobu 10 vteřin po otevření uvedené internetové stránky (II. výrok), a uložil žalobkyním společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení (III. výrok).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ve výroku uvedeným potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, III. výrok o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil žalované nahradit každé ze žalobkyň náklady odvolacího řízení.
Soud rozhodovaly o žalobě, kterou žalobkyně uplatnily své, ve výroku soudu prvního stupně vyjádřené, nároky z titulu ochrany před nekalou soutěží. Žalobkyně tvrdily, že mateřská společnost žalobkyně a) vyrábí a žalobkyně b) dodává na trh v České republice přípravek na ochranu rostlin ATONIK, který byl v České republice registrován v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS ze dne 21. října 2009 (dále jen „Nařízení“). Přípravek obsahuje totiž 5-nitroguajakolát sodný, 2-nitrofenolát sodný, 4-nitrofenolát sodný (dále jen „účinné látky“), patřící mezi tzv. nitrofenoláty. Přípravky, které je obsahují, jsou považovány za přípravky na ochranu rostlin a lze je v členských státech Evropské unie uvádět na trh pouze za podmínek stanovených Nařízením. Žalovaná mj. propaguje a uvádí na trh v České republice výrobek NOVASTIM (výrobce společnosti BIOM s.r.o.), který obsahuje totožné účinné látky jako výrobek ATONIK, přesto je v České republice registrován „pouze“ jako tzv. pomocný rostlinný přípravek podle zákona č 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (dále jen „zákon o hnojivech“). Žalobkyně zdůrazňovaly, že na uvedení výrobku NOVASTIM na trh podle zákona o hnojivech vynaložila žalovaná výrazně menší náklady, než ony vynaložily na studie potřebné podle Nařízení, které mají doložit především, že jejich přípravek je pro použití v zemědělství bezpečný. Připomínaly aplikační přednost evropských předpisů před předpisy národními a přímou použitelnost Nařízení.
Soud prvního stupně vzal mimo jiné za prokázané, že přípravek NOVASTIM obsahuje účinné látky, výrobcem je určen jako rostlinný stimulátor ovlivňující pohyb plasmy v buňkách rostlin ke zvýšení výnosu a kvality rostlinné produkce, pro omezení stresů rostlin během vegetace a pro rychlejší regeneraci poškozených rostlin. Dospěl proto k závěru, že podle čl. 2 odst. 1 Nařízení jde o přípravek na ochranu rostlin, který může být na trh v České republice podle jeho čl. 28 odst. 1 uváděn pouze tehdy, byl-li zde v souladu s Nařízením povolen. Zjistil dále, že Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ode dne 22. února 2013 povolil uvedení přípravku NOVASTIM na trh v České republice jako pomocný rostlinný přípravek podle zákona o hnojivech. Tuto skutečnost soud označil za důsledek rozporu českého práva s právem unijním. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2012, sp. zn. 28 Cdo 2927/2010, připomněl aplikační přednost předpisů unijních před předpisy vnitrostátními a konstatoval, že přesto, že vnitrostátní úřad uvedení přípravku NOVASTIM na trh povolil, nelze ho na trh v České republice uvádět, protože povolení nebylo vydáno v souladu s Nařízením.
Soud prvního stupně zjistil rovněž, že v únoru 2013 zástupkyně žalobkyň informovala žalovanou o stanovisku Evropské komise ke zmíněnému rozporu mezi národním a unijním právem. Podle Evropské komise totiž látky obsahující nitrofenoláty je třeba považovat za přípravky na ochranu rostlin a v případě, že jsou přidány do hnojiva, měl by se na ně vztahovat jak český zákon o hnojivech, tak Nařízení. (Toto stanovisko sdělila Evropská komise (tehdejší) Státní rostlinolékařské správě dne 26. července 2012, obdobné stanovisko adresovala dne 21. listopadu 2012 náměstku ministra zemědělství České republiky.) Žalovaná v odpovědi poukázala na platnou registraci svého přípravku dle zákona o hnojivech, zároveň oslovila Státní rostlinolékařkou správu a Ministerstvo zemědělství a byla jimi ujištěna, že disponuje-li jako distributor přípravku NOVASTIM platným povolením českých úřadů, má právní jistotu, že přípravek je možné uvádět na český trh. Dále soud prvního stupně zjistil, že s Českou republikou zahájila Evropská komise řízení pro porušení čl. 258 Smlouvy o Evropské unii související s již popsaným rozporem mezi Nařízením a zákonem o hnojivech (podle něhož je možné registrovat na území České republiky výrobek obsahující nitrofenoláty jako pomocný rostlinný přípravek přesto, že podle Nařízení jde o látku na ochranu rostlin, která by měla podléhat schvalovacímu procesu podle Nařízení) a že došlo k dohodě, podle níž Evropská komise podmínila zastavení tohoto řízení novelizací zákona o hnojivech tak, aby nitrofenoláty byly nadále (v České republice) posuzovány ve shodě se stanoviskem Evropské komise, tj. jako přípravky na ochranu rostlin. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ještě 10. listopadu 2015 žalovanou ujistil, že registrace přípravku NOVASTIM je platná.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná tím, že uváděla na trh v rozporu s Nařízením přípravek NOVASTIM, naplnila všechny znaky nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), včetně rozporu s dobrými mravy soutěže. Žalovaná totiž podle soudu prvního stupně tím, že distribuovala uvedený přípravek přesto, že přípravek neměl potřebné povolení v souladu s Nařízením, participovala na nekalém soutěžním jednání výrobce, který měl příslušné povolení obstarat. To jí přinášelo nezaslouženou soutěžní výhodu na úkor těch soutěžitelů, kteří postupovali v souladu s právem a potřebnou proceduru nezbytnou pro vydání povolení v souladu s Nařízením absolvovali. Jednání žalované měl soud prvního stupně též za jednání naplňující znaky zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 2987 o. z., tj. ohrožení zdraví nebo životního prostředí. Z tohoto důvodu soudu prvního stupně vyhověl žalobkyněmi uplatněnému zdržovacímu nároku, lhůtu k plnění stanovil s přihlédnutím „k návrhu novely zákona o hnojivech k doprodání zásob“ poté, kdy bude z popudu Evropské komise zákon o hnojivech uveden do souladu s Nařízením tak, že přípravky na ochranu rostlin budou ze zákona o hnojivech vyňaty. Ostatní žalobou uplatněné nároky však zamítl; požadavek na zveřejnění rozsudku zamítl především proto, že by žalovanou nepřiměřeně znevážilo, jednala-li podle ujištění státních orgánů o tom, že přípravek NOVASTIM může být v České republice prodáván.
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku potvrdil, ve III. výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uložil dále žalované nahradit každé ze žalobkyň náklady odvolacího řízení. (Výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zčásti zamítnuta, zůstal odvoláním nedotčen.) Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná, vycházející ostatně ze skutečností, o nichž nebylo mezi účastníky sporu, a ztotožnil se s právním hodnocením věci soudem prvního stupně, na jehož závěry v podstatné části odkázal. Shodně se soudem prvního stupně připomněl, že unijní právo má aplikační přednost před vnitrostátním právem, se soudem prvního stupně se shodl též v tom, že ve smyslu Nařízení je výrobek NOVASTIM přípravkem na ochranu rostlin a jako takový může být na český trh uveden pouze tehdy, pokud byl v České republice v souladu s Nařízením povolen. Uváděním tohoto výrobku na trh v rozporu s unijním právem podle registrace provedené k tomu příslušným tuzemským správním orgánem (pouze) na základě zákona o hnojivech byly porušeny normy veřejného práva. Porušení norem veřejného práva je jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Povinnost řádné registrace porušil výrobce, avšak žalovaná na tomto jednání distribucí výrobku participuje. Odvolací soud v té souvislosti připomněl objektivní princip, na němž je nekalá soutěž založena. Doplnil dále, že si je vědom právního názoru, který vyjádřil v obdobné věci ve svém rozhodnutí ze dne 28. února 2017, č. j. 3 Cmo 3/2016-73, totiž že obsahově stejné jednání dobrým mravům neodporuje, není způsobilé přivodit újmu žalobcům jako soutěžitelům a že konflikt mezi evropským a českým právem „nemůže být nástrojem konkurenčního boje na českém trhu mezi soutěžiteli“. V nyní projednávané věci však dospěl k závěru, že jeho dosavadní názor není udržitelný; nelze totiž poskytnout ochranu soutěžiteli, který porušuje přímo aplikovatelné unijní předpisy, před soutěžitelem, který jedná v souladu s nimi. Výsledek soukromoprávní pře mezi účastníky nelze podmiňovat tím, aby žalobkyně iniciovaly řešení rozporu mezi tuzemskými a právními předpisy.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Předkládá dovolacímu soudu otázku, zda je v rozporu s dobrými mravy soutěže postup soutěžitele, který uvedl na trh výrobek registrovaný tuzemským správním orgánem v souladu s českým právem, avšak v rozporu s právem unijním, v situaci, kdy český správní orgán potvrdil správnost registrace tohoto výrobku a registraci nezrušil, ač mohl. Ve svém dovolání rekapituluje průběh řízení před soudy obou stupňů a formuluje své výhrady vůči rozhodnutí odvolacího soudu. Ty z nich, na jejichž základě svou otázku zformulovala, lze shrnout tak, že bylo-li jí správním rozhodnutím (registrací výrobku) založeno právo a povinnost ve vztahu k výrobku NOVASTIM, nelze podle jejího názoru uvedení výrobku na trh na základě této registrace a v souladu s ní považovat za nekalé soutěžní jednání, i kdyby správní orgán (teoreticky) při vydání tohoto rozhodnutí pochybil. Uvedením registrovaného výrobku na trh nemohla získat neoprávněnou soutěžní výhodu. Polemizuje dále se závěrem, že by její jednání mohlo žalobkyním způsobit újmu, a připomíná, že podle čl. II bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 61/2017 Sb., jímž byl pod vlivem sporů mezi Českou republikou a Evropskou komisí novelizován zákon o hnojivech, ústav (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zruší rozhodnutí o registraci hnojiva vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud hnojivo obsahuje přípravek na ochranu rostlin. Hnojiva, u kterých bylo zrušeno rozhodnutí o registraci podle věty první, mohou být uváděna do oběhu nejdéle po dobu 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaná se domnívá, že v souladu s těmito přechodnými ustanoveními mohla distribuovat svůj přípravek do konce jeho registrační doby. Dodává, že je jinou věcí než odpovědností žalované, aby Česká republika zajistila soulad své právní úpravy s právem Evropské unie, nelze však za tento nesoulad sankcionovat žalovanou.
Žalobkyně navrhly dovolání zamítnout, rozhodnutí odvolacího soudu považují za věcně správné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky dobrých mravů soutěže v situaci, kdy soutěžitel jedná v souladu s individuálním správním aktem, na jehož základě uvedl na trh konkrétní výrobek v souladu s českým právem, ale v rozporu s přímo použitelným předpisem práva Evropské unie, to vše v situaci, kdy je o správnosti vydaného rozhodnutí příslušným správním orgánem opakovaně ujišťován. Tuto otázku v daných souvislostech Nejvyšší soud dosud neřešil.
Dovolání však není důvodné.
Podle § 2976 odst. 1 o. z. kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
Dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, ale je na soudu, aby ji v každém jednotlivém případě vymezil podle své vlastní úvahy a v souladu s konkrétními okolnostmi zjištěnými v dané věci (obdobně v souvislosti s pojmem dobré mravy srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 30 Cdo 4232/2013, nebo usnesení ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3012/2013). Dobré mravy judikatura ustáleně charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“ (srov. Hajn: Komunitární a české právo proti nekalé soutěži, Masarykova universita, Brno 2010). Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody, samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost. Platí rovněž, že „určité jednání, jež jest o sobě bezvadné, může se státi z hlediska dobrých mravů soutěže závadným, bylo-li předsevzato za jistých okolností nebo v určité konstelaci“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10. června 1932, Rv I 898/31).
Ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. a následující chrání hospodářskou soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka (újma nemá být jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobena nejen soutěžitelům, ale ani zákazníkům). Odpovědnost za nekalé soutěžní jednání (jak správně vystihl odvolací soud, vycházeje ze závěrů soudu prvního stupně) má objektivní charakter, což znamená, že nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil, kdo si jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom, tedy slovy zákona „kdo se dostane“ v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.
V souladu s těmito východisky je třeba posuzovat okolnosti, za nichž žalovaná uvedla na trh výrobek NOVASTIM. Odvolací soud vyšel mimo jiné ze zjištění, jimiž je Nejvyšší soud vázán, že výrobek NOVASTIM obsahuje nitrofenoláty, a že stejné látky obsahuje výrobek žalobkyň. Žalobkyně mají své výrobky schváleny postupem podle Nařízení, žalovaná podle zákona o hnojivech. Evropská komise již od r. 2012 upozorňovala příslušné orgány v České republice na rozpor mezi zákonem o hnojivech a Nařízením a prosazovala jednoznačný názor, že výrobky obsahující nitrofenoláty je třeba vždy považovat za přípravky na ochranu rostlin, které před svým uvedením na trh musí projít schvalovacím procesem podle Nařízení. Žalovaná toto stanovisko Evropské komise od r. 2013 znala, prokázáno bylo rovněž, že byla českými úřady opakovaně ujišťována (naposledy ještě v r. 2015) o tom, že registrace přípravku NOVASTIM podle zákona o hnojivech je platná. Na základě dohody mezi Evropskou komisí a Českou republikou byla v době rozhodnutí soudu prvního stupně připravena novela zákona o hnojivech, k níž soud prvního stupně, jak uvedl, přihlédl při stanovení pariční lhůty určené ke splnění povinnosti zdržet se uvádění výrobku NOVASTIM na trh. (Zákon o hnojivech byl později skutečně novelizován zákonem č. 61/2017 Sb. s účinností od 1. května 2017. Rozpor mezi ním a Nařízením byl vyřešen mj. tím, že přípravky na ochranu rostlin byly výslovně ze zákona o hnojivech vyňaty.)
Právo Evropské unie, jak správně uvedl odvolací soud, má aplikační přednost před právem vnitrostátním, normy vydané ve formě nařízení mají přímý účinek bez potřeby další implementace a práva, která zakládají, se stávají součástí souboru práv soukromých osob, které mají vnitrostátní soudy, jakož i správní orgány, povinnost při řešení sporů s evropským prvkem aplikovat (blíže srovnej soudem prvního stupně zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2012, sp. zn. 28 Cdo 2927/2010). Nařízení v čl. 28 odst. 1 stanoví, že přípravek na ochranu rostlin se neuvede na trh ani nepoužije, pokud nebyl v dotyčném členském státě v souladu s Nařízením povolen (závěr odvolacího soudu, že výrobek NOVASTIM je třeba považovat za přípravek na ochranu rostlin, nebyl dovolatelkou zpochybněn).
Účastníci jsou podnikateli na trhu výrobků užívaných v zemědělství k ochraně rostlin, tedy takových výrobků, které, jak uvádí bod 7 Nařízení, mohou mít na rostlinnou výrobu rovněž nežádoucí účinky. Jejich používání může přinášet rizika a nebezpečí pro člověka, zvířata a životní prostředí, zejména jsou-li uvedeny na trh bez úředních zkoušek a povolení a jsou-li nesprávně používány. Účelem Nařízení bylo podle bodu 8 jeho preambule takovému nebezpečí předcházet, totiž zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí a zároveň zabezpečit konkurenceschopnost zemědělství Společenství. Zvláštní důraz měl být kladen na ochranu zranitelných skupin obyvatelstva včetně těhotných žen, kojenců a dětí. Měla by být uplatňována zásada předběžné opatrnosti a toto nařízení mělo zajistit, že odvětví prokáže, že látky nebo přípravky vyráběné a uváděné na trh nemají žádné škodlivé účinky na zdraví lidí nebo zvířat ani nepřijatelné účinky na životní prostředí.
Uvedené deklarace nejsou ničím novým, subjekty, které se na uvedeném trhu pohybují, si popsaných skutečností musejí být vědomy. Prevence popisovaných nebezpečí je projevem odpovědnosti k životnímu prostředí, ke zdraví lidí a zvířat, které může být nevhodným použitím těchto látek ovlivněno. Takto odpovědné chování nutně patří k dobrým mravům soutěže (nejen) v tomto oboru. Přesto, že žalovaná byla, jak zjištěno, opakovaně ujišťována k tomu oprávněnou státní autoritou o správnosti vydané registrace, nic jí nebránilo v tom, aby se svým výrobkem podstoupila proceduru podle Nařízení, tím spíše, znala-li stanovisko Evropské komise.
Dovolací soud proto ve shodě s názorem soudů prvního a druhého stupně dospěl k závěru, že uvedením výrobku NOVASTIM na trh porušila žalovaná dobré mravy soutěže. Z pohledu nekalé soutěže je lhostejné, že žalovaná disponovala registrací tohoto výrobku udělenou k tomu povolanou státní autoritou, jak namítá. Nebylo totiž sporu o tom, že daná registrace nevycházela z požadavků určených Nařízením přesto, že takové povolení bylo vzhledem k charakteru účinných látek obsažených ve výrobku nutné. Výrobek byl uveden na trh v rozporu se zákonem (s Nařízením), který má dopad do soutěžních vztahů, takové jednání je vždy též v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to, jak vysvětleno, objektivně, tudíž bez ohledu na to, kdo rozpor takového stavu se zákonem způsobil.
Zákon o hnojivech byl novelizován zákonem č. 61/2017 Sb. s účinností od 1. května 2017. Rozpor mezi ním a Nařízením byl vyřešen mj. tím, že přípravky na ochranu rostlin byly výslovně ze zákona o hnojivech vyňaty. Podle čl. II, přechodných ustanovení ústav (míněn Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) bezodkladně zastaví řízení o registraci hnojiva, pokud hnojivo obsahuje přípravek na ochranu rostlin (bod 2). Do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona ústav zruší rozhodnutí o registraci hnojiva vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud hnojivo obsahuje přípravek na ochranu rostlin. Hnojiva, u kterých bylo zrušeno rozhodnutí o registraci podle věty první, mohou být uváděna do oběhu nejdéle po dobu 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (bod 3).
Maximální lhůta uvedená v bodě 3 přechodných ustanovení skončila 28. února 2018. Rozhodnutí odvolacího soudu podle obsahu spisu nabylo právní moci 27. července 2017, šestiměsíční lhůta stanovená ke splnění povinnosti uplynula dnem 27. ledna 2018.
Z uvedeného plyne, že žalovaná nebyla fakticky nikterak „sankcionována“ za to, že Česká republika jednala rozporu s právem Evropské unie, ani tato námitka dovolatelky není tudíž namístě. Nutno též připomenout, že popsanou okolnost zohlednil soud prvního stupně ve svém (v této části již pravomocném) rozhodnutí tím, že zamítl ty žalobou uplatněné nároky, které měly sankční charakter, a v zájmu ochrany soutěže (objektivně posuzováno) žalované uložil pouze, aby se závadného jednání nadále zdržela.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto z pohledu dovoláním uplatněného důvodu (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) správné, Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnutí podle § 243b a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů za zastoupení advokátem účelně v dovolacím řízení vynaložených byla přiznána žalobkyním, které měly v dovolacím řízení úspěch. Jejich výše byla stanovena za jeden úkon právní služby (vyjádření k podanému dovolání) podle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu, připočtena byla paušální částka podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a podle § 137 odst. 1 o. s. ř. též 21% daň z přidané hodnoty.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobkyně podat návrh na jeho výkon (exekuci).
Autor: -mha-