// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005

č. 617/2005 Řízení před soudem: poučení o procesních povinnostech; nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu

I. Jestliže soud dostatečně nepoučil žalovaný správní orgán o jeho procesních povinnostech, čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení před soudem vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písmo d) s. ř. s.J.

II. Pokud soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písmo a) s. ř. s.J, uvede pouze důvody, v nichž tuto nepřezkoumatelnost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává.

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, čj. 3 As 6/2004-105)

vytisknout článek


k § 36 odst. 1, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1 písmo a) a § 103 odst. 1 písm. d) soudního řá­du správního

věc: A) Ing. Vlastimil R. v P., B) Občanské sdružení A. v P. proti Magistrátu hl. m. Pra­hy, za účasti společnosti s ručením omezeným T. v P. jakožto osoby zúčastněné na řízení, o zrušení stavebního povolení, o kasační stížnosti žalovaného.


Žalobci se domáhali zrušení stavební­ho povolení, které vydal žalovaný 31. 10. 2002. Městský soud v Praze žalobě vyho­věl a rozsudkem ze dne 30. 10. 2003 na­padené stavební povolení zrušil pro nepřezkoumatelnost. V důvodech uvedl, že ve správním spisu, který žalovaný před­ložil, chybí žádost o stavební povolení, územní rozhodnutí, protokol z místního šetření, rozhodnutí o námitce podjatosti a občanskoprávní námitky ze dne 11. 6. 2002. Proto soud nemohl přezkoumat žalobní námitky.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek soudu podrobně argumentovanou kasač­ní stížností. Namítl především nerovnost při zachování procesních práv obou stran, jestliže soud žalobce vyzval, aby svůj ná­vrh ve stanovené lhůtě doplnil, aniž stěžo­vatele o doplnění žaloby informoval a aniž jej vyzval k doplnění chybějících a nepo­chybně existujících podkladů stavebního úřadu do správního spisu.

Nejvyšší správní soud kasační stíž­nosti vyhověl, rozsudek Městského sou­du v Praze zrušil a věc vrátil tomuto sou­du k dalšímu řízení.


Z odůvodnění:

Ze soudního spisu vyplývá, že Měst­ský soud v Praze vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení výzvy před­ložil úplný spisový materiál v originále spolu se spisy správního orgánu prvého stupně včetně dokladů prokazujících doručení rozhodnutí účastníkům řízení. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 18. 3. 2003. Protože stěžovatel v požado­vané lhůtě správní spis nepředložil a ne­předložil ani vyjádření k žalobě, soud ur­goval zaslání spisu i vyjádření k žalobě přípisem ze dne 26. 6. 2003, doručeným stěžovateli dne 3. 7. 2003. Mezitím stěžovatel osobně dne 30. 6. 2003 správní spis i vyjádření k žalobě soudu dodal.

Postup městského soudu je v rozporu s požadavkem předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Česká republika je v souladu s článkem 1 odst. 1 Ústavy demokratic- . kým právním státem. Součástí právního řádu každého materiálně pojímaného právního státu jsou rovněž právní princi­py, byť je třeba zákonodárce v jednodu­chém právu výslovně neformuloval. Z imperativu ústavně konformní interpretace a aplikace právních předpisů potom vyplývá požadavek vykládat a používat jednoduché právo v souladu s právem ústavním, a tedy i v souladu s již zmíněnými principy materiálního práv­ního státu. Mezi uvedenými principy se­hrává významnou úlohu princip právní jistoty, z nějž pro oblast soudního rozho­dování mj. vyplývá požadavek předvída­telnosti soudních rozhodnutí vzhledem k procesní situaci, zejména vzhledem k uplatněným námitkám a tvrzením účastníků, unesení či neunesení jejich břemen a splnění či nesplnění jejich pro­cesních povinností. Tento požadavek předvídatelnosti soudního rozhodnutí lze z opačného úhlu pohledu vyjádřit též jako zákaz překvapivých rozhodnutí.

Předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předví­datelný postup soudu. Zákon jasně sdě­luje, že je soud povinen poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu ne­zbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu (§ 36 odst. 1 s. ř. s.). Soud rovněž musí při přezkoumání rozhodnutí vy­cházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správní­ho orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Jde o ka­sační kontrolu správního rozhodnutí soudem, a proto je rozhodující objektivně existující skutkový stav v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud zkoumá, zda zjištěný skutkový stav skýtá oporu výroku z hlediska požadavků zákona a zda může takto zjištěný stav obstát či zda vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní do­plnění. Může provádět i dokazování (§ 77 s. ř. s.), aby mohl věc řádně po skut­kové i právní stránce posoudit.

Pokud tedy soud dospěl k závěru, že ve správním spisu chybí některé listiny, které s největší pravděpodobností existují, ne­boť je o nich zmínka v napadeném roz­hodnutí, stěžovatel na ně odkazuje a z je­jich obsahu vychází, bylo na něm, aby stěžovatele vyzval k jejich předložení a současně ho poučil o následcích, které ho mohou postihnout, pokud výzvě nevy­hoví. Kdyby i přes takovou výzvu soudu a přes poučení o důsledcích spojených s jejím neuposlechnutím stěžovatel nedo­ložil chybějící podkladové listiny, přivodil by si újmu v řízení sám a musel by nést i důsledky svého konání, resp. nekonání. V daném případě však soud postihl účast­níka řízení (stěžovatele) za nesplnění jeho procesní povinnosti předložit úplný správní spis tím, že ho vyřadil z pře a jeho rozhodnutí, bez přezkoumání v rozsahu § 75 odst. 1 s. ř. s., zrušil. Takový postup však není v souladu se zásadami vedení soudní­ho řízení, neboť soud nesplnil svoji pou­čovací povinnost ve vztahu k žalovanému.

Protože soud stěžovateli neposkytl dostatečné poučení o jeho procesních povinnostech (doplnění správního spi­su o listiny, z nichž napadené rozhodnu­tí vychází, je totiž zjevně procesní povin­ností stěžovatele), čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné roz­hodnutí o věci samé. Soud proto v dal­ším řízení vytýkanou vadu napraví.

Neúplný je rovněž závěr soudu vzta­hující se k výroku o částečné nepřezkou­matelnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí může být totiž nepřezkou­matelné buď pro svoji nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písmo a) S. ř. s.]; který z důvodů nepřezkoumatelnosti shledal městský soud naplněn, však neuvedl. Pokud však soud k závěru o nepřezkoumatelnosti dospěl, nebylo již na místě přezkoumá­vat dílčí závěry, postup či důvody stěžo­vatelova rozhodnutí, jak to soud učinil v daném případě, jestliže posuzoval na­příklad možnou podjatost pracovníka stěžovatele či způsob vyvěšování roz­hodnutí stavebního úřadu a posléze i rozhodnutí stěžovatele na úřední des­ce. Soud má v takovém případě uvést pouze důvody, v nichž nepřezkoumatel­nost napadeného rozhodnutí spatřuje.

Autor: zdroj NSS ČR

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů