// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005
č. 615/2005 Dualismus práva: náhrada škody ze služebního poměru vojáka
O žalobě proti rozhodnutí velitele vojenského útvaru ve věci povinnosti vojáka z povolání k náhradě škody ze služebního poměru je příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.
k § 101 a § 111 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání k § 104b a § 244 a násl. občanského soudního řádu
k § 46 odst. 2, 3 a § 68 písmo b) soudního řádu správního
k § 1 odst. 1 písmo b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
(podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 4. 5. 2005, čj. Konf 51/2004-9)
prejudikatura: č. 415/2004 Sb. NSS, Soudní judikatura ve věcech správních Č. 96/1995.
věc: Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Brně a Městským soudem v Brně, za účasti žalobce npor. Ing. Petra]. v 1. a žalovaného Vojenského útvaru 2802 Olomouc, o povinnost vojáka z povolání uhradit způsobenou škodu.
Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru 3742 v 1. jako služebního orgánu 1. stupně ze dne 30. 10. 2002 bylo s poukazem na ustanovení § 111, § 151 a § 101 odst. 1 zákona o vojácích z povolání vysloveno, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Ministerstvu obrany k úhradě škody částku 65 953 Kč. Rozhodnutím nadřízeného velitele Vojenského útvaru 8930 v B. ze dne 13. l. 2003 bylo rozhodnutí služebního orgánu 1. stupně potvrzeno a odvolání žalobce bylo zamítnuto.
Žalobce v občanském soudním řízení se poté u Městského soudu v Brně proti žalovanému "Česká republika - velitel VÚ 8930 v B." domáhal zrušení obou uvedených rozhodnutí. Městský soud v Brně usnesením ze dne 2. 4. 2003 řízení zastavil podle § 104b o. S. ř. s tím, že jde o žalobu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy a věc náleží do věcné příslušnosti krajských soudů rozhodujících věci správního soudnictví podle soudního řádu správního.
Žalobce pak na základě připojeného poučení podal žalobu u Krajského soudu v Brně se shodným označením účastníků a shodným petitem. Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud podle ustanovení § 46 odst. 2 S. ř. S. žalobu odmítl, protože služební orgány rozhodovaly v soukromoprávní věci.
Krajský soud poté podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu, v němž rovněž dovodil, že se jedná o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.
Zvláštní senát usnesením vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí velitele Vojenského útvaru 8930 v B. ve věci náhrady škody je soud ve správním soudnictví.
Z odůvodnění:
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním soudnictví vycházel zvláštní senát z následujících závěrů:
Věci vyplývající ze služebního poměru vojáků z povolání (nyní upravené především zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) nelze pro jejich povahu považovat za věci soukromoprávní (především pracovněprávní). Služební poměr je (i byl) charakterizován jako institut veřejného práva; byl považován za právní poměr státně zaměstnanecký. Tento právní poměr nevzniká smlouvou, ale mocenským aktem služebního orgánu (§ 5 cit. zákona - rozhodnutím o povolání do služebního poměru) a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak typickým poměrem soukromoprávním, kde účastníci mají rovné postavení. To se projevuje v právní úpravě týkající se průběhu a změny služebního poměru (část druhá hlava II cit. zákona), kázeňské pravomoci, kázeňských odměn, kázeňských trestů a jejich ukládání (část třetí hlava III téhož zákona), zániku služebního poměru (část druhá hlava III tohoto zákona), jakož i dalších případů rozhodování služebních orgánů. Nejinak je tomu u rozhodování o odpovědnosti vojáka za škodu způsobenou státu (část sedmá cit. zákona).
Právní povaha služebního poměru vojáka z povolání postihuje zvláštní povahu "zaměstnavatele" jako primárního nositele veřejné moci, potřebu pevného začlenění vojáka do organismu veřejné moci a účast na jejím výkonu. Tato potřeba zasahuje tak daleko, že tu nejde o modifikaci soukromoprávního poměru, ale (stejně jako u některých dalších kategorií veřejných a zvláště státních zaměstnanců) o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva. Vodítkem může být i charakter právní úpravy, kdy právě u služebních poměrů má tato úprava kodexový charakter a použití zákoníku práce je buď Vůbec nebo z převážné části vyloučeno.
Co do další argumentace je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003-97, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 415/2004 Sb. NSS. I když toto rozhodnutí se týká propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky [§ 106 odst. 1 písmo d) zákona Č. 186/1992 Sb.], jsou v něm uvedené podrobné úvahy a závěry natolik obecné, že je možno je vztáhnout i na rozhodování o povinnosti vojáka z povolání k náhradě škody ze služebního poměru.
Autor: zdroj NSS ČR