// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005

č. 615/2005 Dualismus práva: náhrada škody ze služebního poměru vojáka

O žalobě proti rozhodnutí velitele vojenského útvaru ve věci povinnosti vojáka z povolání k náhradě škody ze služebního poměru je příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.

vytisknout článek


k § 101 a § 111 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání k § 104b a § 244 a násl. občanského soudního řádu
k § 46 odst. 2, 3 a § 68 písmo b) soudního řádu správního
k § 1 odst. 1 písmo b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenč­ních sporů

(podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o roz­hodování některých kompetenčních sporů, ze dne 4. 5. 2005, čj. Konf 51/2004-9)

prejudikatura: č. 415/2004 Sb. NSS, Soudní judikatura ve věcech správních Č. 96/1995.


věc: Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Brně a Městským soudem v Brně, za účasti žalobce npor. Ing. Petra]. v 1. a žalovaného Vojenského útvaru 2802 Olo­mouc, o povinnost vojáka z povolání uhradit způsobenou škodu.

Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru 3742 v 1. jako služebního orgánu 1. stupně ze dne 30. 10. 2002 bylo s pou­kazem na ustanovení § 111, § 151 a § 101 odst. 1 zákona o vojácích z povolání vysloveno, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Ministerstvu obrany k úhradě škody částku 65 953 Kč. Roz­hodnutím nadřízeného velitele Vojen­ského útvaru 8930 v B. ze dne 13. l. 2003 bylo rozhodnutí služebního orgá­nu 1. stupně potvrzeno a odvolání žalob­ce bylo zamítnuto.

Žalobce v občanském soudním řízení se poté u Městského soudu v Brně proti žalovanému "Česká republika - velitel VÚ 8930 v B." domáhal zrušení obou uvedených rozhodnutí. Městský soud v Brně usnesením ze dne 2. 4. 2003 říze­ní zastavil podle § 104b o. S. ř. s tím, že jde o žalobu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy a věc náleží do věcné pří­slušnosti krajských soudů rozhodujících věci správního soudnictví podle soudní­ho řádu správního.

Žalobce pak na základě připojeného poučení podal žalobu u Krajského sou­du v Brně se shodným označením účast­níků a shodným petitem. Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud podle ustanovení § 46 odst. 2 S. ř. S. žalobu odmítl, protože služební orgány rozhodovaly v soukromoprávní věci.

Krajský soud poté podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenč­ního sporu, v němž rovněž dovodil, že se jedná o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.

Zvláštní senát usnesením vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě pro­ti rozhodnutí velitele Vojenského útvaru 8930 v B. ve věci náhrady škody je soud ve správním soudnictví.


Z odůvodnění:

Při řešení vzniklého sporu o pravo­moc mezi obecným soudem a soudem ve správním soudnictví vycházel zvláštní senát z následujících závěrů:

Věci vyplývající ze služebního poměru vojáků z povolání (nyní upravené přede­vším zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) nelze pro jejich povahu pova­žovat za věci soukromoprávní (především pracovněprávní). Služební poměr je (i byl) charakterizován jako institut veřejného práva; byl považován za právní poměr stát­ně zaměstnanecký. Tento právní poměr ne­vzniká smlouvou, ale mocenským aktem služebního orgánu (§ 5 cit. zákona - roz­hodnutím o povolání do služebního poměru) a po celou dobu svého průběhu se vý­razně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak typickým poměrem sou­kromoprávním, kde účastníci mají rovné postavení. To se projevuje v právní úpravě týkající se průběhu a změny služebního po­měru (část druhá hlava II cit. zákona), ká­zeňské pravomoci, kázeňských odměn, ká­zeňských trestů a jejich ukládání (část třetí hlava III téhož zákona), zániku služebního poměru (část druhá hlava III tohoto záko­na), jakož i dalších případů rozhodování služebních orgánů. Nejinak je tomu u roz­hodování o odpovědnosti vojáka za škodu způsobenou státu (část sedmá cit. zákona).

Právní povaha služebního poměru vo­jáka z povolání postihuje zvláštní povahu "zaměstnavatele" jako primárního nosite­le veřejné moci, potřebu pevného začle­nění vojáka do organismu veřejné moci a účast na jejím výkonu. Tato potřeba zasa­huje tak daleko, že tu nejde o modifikaci soukromoprávního poměru, ale (stejně ja­ko u některých dalších kategorií veřej­ných a zvláště státních zaměstnanců) o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva. Vodítkem může být i cha­rakter právní úpravy, kdy právě u služeb­ních poměrů má tato úprava kodexový charakter a použití zákoníku práce je buď Vůbec nebo z převážné části vyloučeno.

Co do další argumentace je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správní­ho soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003-97, publikovaný ve Sbírce roz­hodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 415/2004 Sb. NSS. I když toto roz­hodnutí se týká propuštění ze služební­ho poměru příslušníka Policie České re­publiky [§ 106 odst. 1 písmo d) zákona Č. 186/1992 Sb.], jsou v něm uvedené po­drobné úvahy a závěry natolik obecné, že je možno je vztáhnout i na rozhodová­ní o povinnosti vojáka z povolání k ná­hradě škody ze služebního poměru.

Autor: zdroj NSS ČR

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů