// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005

č. 607/2005 Řízení před soudem: jiná vada řízení

Nepředloží-li krajský soud k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta, a nařídí a provede jednání, je řízení zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písmo d) s. ř. s]. Takový postup popírá právo na právní pomoc (čI. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2005, čj. 4 ks 72/2004-80)

vytisknout článek

k § 103 odst. 1 písmo d) soudního řádu správního
k čI. 37 odst. 2 Listiny základních práva svobod

věc: Iouri G. (Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.


Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2003 ne­udělil žalovaný žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1,2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a současně vyslovil, že se na ža­lobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 tohoto zákona.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí ža­lobce mj. požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 11. 2003 zamítl návrh na ustano­vení zástupce s tím, že nebyla splněna podmínka ochrany práv žalobce v tom­to řízení. Žalobce (stěžovatel) podal dne 20. 11. 2003 proti tomuto usnesení ka­sační stížnost a současně požádalo od­ročení jednání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o této kasační stížnosti. Městský soud v Praze podáním ze dne 25. 11. 2003 vyzval stěžovatele, aby soudu sdělil, z jakých důvodů žádá o odročení jednání. Stěžovatel podáním ze dne 1. 12. 2003 sdělil soudu, že žádá o odročení tohoto jednání až do doby, kdy Nejvyšší správní soud projedná je­ho kasační stížnost ve věci zamítnutí ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto soudní jednání.

Městský soud v Praze však v řízení ve věci samé pokračoval a rozsudkem ze dne 11. 12.2003 žalobu zamítl.

I proti tomuto rozsudku podal stěžo­vatel kasační stížnost. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2004 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce a usnesením z téhož dne jej vyzval, aby si ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnese­ní zvolil zástupcem advokáta. Uvedená usnesení obdržel stěžovatel dne 7. 3. 2004. Dne 1. 3. 2004 předložil stěžova­tel plnou moc z téhož dne, udělenou advokátce Mgr. Jekatěrině S., a doplnil podanou kasační stížnost. Současně po­žádalo prominutí zmeškání lhůty podle § 40 odst. 5 S. ř. S.

V doplnění kasační stížnosti stěžova­tel uvedl, že za nejzávažnější pochybení soudu považuje vadu řízení před soudem spočívající v tom, že bylo nařízeno jednání ve věci samé, ačkoliv stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí ustanovení zástupce. Měst­ský soud měl jednání odročit a vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního sou­du, které mohlo zásadně ovlivnit průběh samotného řízení před soudem prvního stupně. Dalším procesním po­chybením bylo, že soud neustanovil stě­žovateli zástupce z řad advokátů pro řízení ve věci této kasační stížnosti a ne­postoupil spis spolu s kasační stížností Nejvyššímu správnímu soudu. Nezákon­nost napadeného rozhodnutí stěžovatel spatřuje též v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Domnívá se, že soud se při svém rozhodování dopustil omylu při aplika­ci práva na zjištěný skutkový stav, a to proto, že nesprávně vyložil ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. Stěžovatel dále pouká­zal i na čI. 37 odst. 2 Listiny základních práva svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Pokud jde o rozsudek ve věci samé, stěžovatel konstatoval, že jelikož mu nebyl ustano­ven zástupce a jednání ve věci samé proběhlo bez jeho účasti i přes žádost o odročení, neměl v řízení před soudem žádnou možnost kvalifikovaně uplatnit všechny důvody své správní žaloby.

Soud posléze věc předložil Nejvyšší­mu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti, podané proti roz­sudku ze dne 11. 12. 2003, a v předklá­dací zprávě uvedl, že stěžovatel podal kasační stížnost i proti usnesení ze dne 7. 11. 2003, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce. S ohledem na zásadu koncentrace řízení se tato kasační stížnost předkládá současně s kasační stížností do meritorního roz­hodnutí.

Nejvyšší správní soud dospěl k závě­ru, že kasační stížnost je důvodná, roz­sudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003 zrušil a věc mu vrátil k dal­šímu řízení.


Z odůvodnění:

Nesprávnost postupu soudu spatřu­je Nejvyšší správní soud v tom, že pře­stože stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Pra­ze, jímž byl zamítnut jeho návrh na usta­novení zástupce pro žalob ní řízení, soud tuto kasační stížnost nepředložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, ale postupoval tak, že nařídil jed­nání a ve věci jednal. Mělo-li být realizo­váno právo na právní pomoc ve smyslu § 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod od počátku řízení, soud svým postupem fakticky realizaci tohoto prá­va znemožnil. Nejvyšší správní soud ne­souhlasí s postupem a názorem soudu, že kasační stížnost proti usnesení, kte­rým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, se předkládá současně s kasač­ní stížností do meritorního rozhodnutí s ohledem na zásadu koncentrace říze­ní. Tvrzení o zásadě koncentrace řízení nemůže být uplatňováno v neprospěch stěžovatele. Navíc v daném případě o koncentraci řízení nešlo. Soud měl správně předložit kasační stížnost proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce, k rozhodnutí Nej­vyššímu správnímu soudu, a teprve po vyčkání rozhodnutí tohoto soudu měl ve věci dále postupovat.

V této souvislosti je nutno dodat, že soud postupoval nesprávně i při posu­zování žádosti o odročení jednání naří­zeného na 11. 12.2003. Podle § 50 s. ř. s. z důležitých důvodů jednání odročeno být může. žádost stěžovatele o odročení jednání z důvodů vyčkání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení, kterým byl za­mítnut návrh na ustanovení zástupce, pak nepochybně důležitým důvodem byla. Protože soud se k tomuto svému postupu v odůvodnění napadeného roz­sudku vůbec nevyjádřil, nelze posoudit, jaké důvody ho k tomuto nesprávnému postupu vedly.

Z výše uvedených důvodů nutno do­spět k závěru, že řízení před soudem by­lo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písmo d), příp. § 109 odst. 3 S. ř. s.]. Tuto vadu spatřuje Nej­vyšší správní soud v postupu soudu, kte­rý ve věci nařídil jednání, a toto jednání provedl, aniž předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla v ža­lobním řízení zamítnuta žádost stěžova­tele o ustanovení zástupce z řad advokátů. Postupem Městského soudu v Praze tak nebyla umožněna realizace práva uvedeného v čI. 37 odst. 2 Listiny zá­kladních práva svobod.

Z těchto důvodů byl rozsudek Měst­ského soudu v Praze zrušen a věc mu by­la vrácena k dalšímu řízení, ve kterém je tento soud vázán právním názorem Nej­vyššího správního soudu (§ 110 odst. 3 S. ř. s.). Je sice pravda, že v řízení o ka­sační stížnosti, která směřuje proti usnesení krajského soudu (Městského soudu v Praze) o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, nebrání nedosta­tek povinného zastoupení advokátem jejímu projednání před Nejvyšším správním soudem, avšak v této konkrét­ní věci stěžovatel v kasační stížnosti o ustanovení zástupce požádal, takže o jeho návrhu by měl rozhodnout Měst­ský soud v Praze.

Autor: zdroj NSS ČR