// Profipravo.cz / Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2012 14.07.2012
Rt 26/2012
Osoba označená jako spolupachatel nemůže podat dovolání proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., pokud jím nebylo rozhodnuto též o její vině a trestu. Bylo-li dovoláním napadeným rozsudkem rozhodnuto o vině ohledně jiného obviněného, který čin, pro nějž byl uznán vinným (resp. zproštěn obžaloby), spáchal s další osobou, tento spolupachatel, byť je ve skutkovém zjištění uveden, není osobou, jíž se rozsudek bezprostředně dotýká ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. V takovém případě osoba označená jako spolupachatel nemůže být oprávněným dovolatelem ani se zřetelem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a její dovolání musí být podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnuto jako podané osobou neoprávněnou.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 550/2011)
Úplné znění rozhodnutí podle www.nsoud.cz:
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2011 o dovolání obviněného A. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 To 13/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 142/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného A. Ch. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 7 T 142/2002, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. Z., který byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák., a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a těchto trestných činů se dopustil jednáním spáchaným dne 8. 8. 2000 společně s již odsouzeným A. Ch.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 To 13/2006, z podnětu odvolání obviněného J. Z. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. Z. podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný A. Ch. prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Frommera z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolání proto, že bylo rozhodnuto, aby vykonal zbytek trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 7 T 142/2002, a domáhá se změny nyní uvedeného rozsudku směřujícího toliko proti obviněnému J. Z., neboť se domnívá, že důvody, pro něž byl obviněný J. Z. nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu zproštěn viny, svědčí též i jemu, neboť byl jako spolupachatel vystaven stejným podmínkám. Podle obviněného z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že shromážděné důkazy nejsou natolik jednoznačné, aby z nich bylo možné dovodit, že obviněný J. Z. byl v kritickou dobu na místě činu a dopustil se vloupání do prodejny, přičemž stejné důvody svědčily i vůči osobě dovolatele, když jiné důkazy, než ty, které byly vzneseny i proti spoluobviněnému, ve spisu nejsou. Odvolací soud proto měl zrušit podle § 261 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Olomouci, ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 7 T 142/2002 (jde o jiný než přezkoumávaný rozsudek, pozn. Nejvyššího soudu), ve všech bodech týkajících se osoby obviněného, a takový výrok tedy v rozsudku chybí. V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby vynesl chybějící výrok o zrušení rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 7 T 142/2002, ohledně obviněného, resp. aby ho zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. ohledně skutku 2) a 4), neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný a výrok, že podle § 229 odst. 3 tr. ř. se poškozená Zábřežská lesní, a. s., Z., L. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ačkoli byl opis dovolání doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to své případné písemné stanovisko do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že podané dovolání je podle § 265a odst. 1 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, tj. proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu, jímž je odsuzující rozsudek ve smyslu § 122 odst. 1 tr. ř. O takové rozhodnutí se v předmětné věci jedná, byť obviněným je zcela jiná osoba, než která dovolání podává.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání obviněného A. Ch., nebylo vydáno ve vztahu k jeho osobě, ale obviněným je zde toliko J. Z., Nejvyšší soudu zkoumal, zda-li je dovolání podáno ve smyslu § 265d tr. ř. osobou oprávněnou.
Podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání může podat obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně týká. Obviněný též může vytýkat, že v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který se ho měl týkat nebo že takový výrok je neúplný. Obviněného se bezprostředně týká takový výrok, jímž bylo rozhodnuto o jeho vině, trestu nebo právech a povinnostech. Z uvedeného plyne, že obviněný nemůže podat dovolání proti rozhodnutí, které se ho vůbec netýká, resp. o jeho vině a trestu nebylo vůbec rozhodováno. O výrok, který se obviněného bezprostředně týká tak nemůže jít tehdy, když bylo napadeným rozsudkem o vině rozhodnuto ohledně jiného obviněného, který čin, pro nějž byl uznán vinným, resp. zproštěn, spáchal s další osobou jako spolupachatelem. Tento spolupachatel, byť je ve skutkovém zjištění uveden, není osobou, jíž se rozsudek bezprostředně dotýká, neboť tím byl zcela jiný rozsudek (v projednávaném případě ohledně A. Ch. rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 7 T 142/2002). V takovém případě nemůže osoba uvedená jako spolupachatel být oprávněným dovolatelem ani se zřetelem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že nyní dovoláním napadeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 7 T 142/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 To 13/2006, bylo rozhodováno o vině a trestu a o náhradě škody pouze ve vztahu k obviněnému J. Z., nebyl obviněný A. Ch. tím, jehož by se tato rozhodnutí bezprostředně týkala.
Je tak zřejmé, že pokud obviněný směřoval své dovolání proti shora uvedeným rozhodnutím, činil tak ve vztahu k rozhodnutí, které se ho bezprostředně netýkalo, a proto nebyl osobou oprávněnou k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí.
S ohledem na takto zjištěné skutečnosti Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou odmítl.
Autor: Sbsrs