// Profipravo.cz / Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2012 14.07.2012
Rt 29/2012
Pro závěr o zavinění z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu (srov. č. 45/1965 Sb. rozh. tr.).
Jestliže je věc koupena za neobvykle nízkou cenu nebo za cenu, jež neodpovídá té, za niž se jako nová prodává, nelze jen z této okolnosti vyvozovat, že osoba ji kupující věděla, že byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a že tak za splnění dalších zákonných podmínek spáchala přečin podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku, a to z vědomé nedbalosti.* Vědomost pachatele o tom, že věc pochází z trestné činnosti, je nezbytné prokázat i dalšími zjištěními o okolnostech, za nichž byl čin spáchán. Přihlížet je třeba např. k faktickému stavu a stáří této věci, cenám srovnatelných výrobků, za něž se obvykle nabízejí či prodávají, k poznatkům o skutečnostech spojených s prodejem věci a vedoucích prodejce k němu apod.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1619/2010)
* Rozhodnutím není řešena otázka zavinění z nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Úplné znění rozhodnutí podle www.nsoud.cz:
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2011 o dovolání obviněného Ing. V. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 9 To 305/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 42/2010, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 9 To 305/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 2 T 42/2010.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 2 T 42/2010, byl obviněný Ing. V. F. uznán vinným přečinem podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 22. 1. 2010 do 29. 1. 2010 na neztotožněném místě zakoupil od neztotožněné osoby satelitní navigační systém značky Columbus, za cenu 10.000 – 12.000,- Kč, přičemž uvedený navigační systém, jehož skutečná hodnota je podle odborného vyjádření 69.000,- Kč včetně DPH, byl v době od 22. 1. 2010 do 23. 1. 2010 odcizen z vozidla Škoda Superb, uživatele J. H., přičemž obviněný musel předpokládat, že předmětný navigační systém pochází z trestné činnosti, neboť byl nabízen k prodeji za neobvykle nízkou cenu.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 9 To 305/2010, odvolání podané obviněným proti shora uvedenému rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněný Ing. V. F. toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Hádka dovoláním, jež zaměřil proti výroku o vině, protože jej považoval za vadný v důsledku nesprávného právního posouzení jako přečinu podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku. Soudům obou stupňů vytkl, že řádně neposuzovaly znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to zejména se zřetelem na nedbalostní zavinění, u něhož je třeba ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákoníku zkoumat zachování potřebné míry opatrnosti pachatelem. Soudy se však touto otázkou nezabývaly, řádně se s ní nevypořádaly a bez dostatečných argumentů vyšly jen z toho, že obviněný musel vědět, že předmětný navigační systém pochází z trestné činnosti jen proto, že byl nabízen za neobvykle nízkou cenu. Obviněný zdůraznil, že mu byl navigační systém nabídnut ke koupi prostřednictvím internetové inzerce za cenu 12.000,- Kč, což byla cena výhodná, nikoli však neobvykle nízká. Tuto skutečnost doložil výpisy z obdobných internetových inzertních stránek, kde jsou srovnatelné navigační systémy nabízeny v cenové relaci od 11.500,- Kč do 19.500,- Kč. Podle obviněného již tím, že ověřoval ceny u jiných obdobných nabídek, projevil potřebnou míru opatrnosti, neboť se před samotnou koupí přesvědčil o cenách srovnatelných navigačních systémů. Soudům vytkl, že daly přednost časové hodnotě podle odborného vyjádření prodejce automobilů stanovené na 69.000,- Kč, aniž by se zabývaly dalšími významnými skutečnostmi, a to i přesto, že u veřejného zasedání o odvolání soudu předložil znalecký posudek, podle kterého byla cena navigačního systému ve výši 12.000,- Kč, stanovena jako cena v čase a místě obvyklá. Odvolací soud v napadeném usnesení zpochybnil tento znalecký posudek především pro jeho nepřezkoumatelnost, aniž by jinak hodnotu navigačního systému objektivizoval, a to i s ohledem na uvedené odborné vyjádření, které je kusé, v němž kromě uvedené hodnoty není jakékoliv jiné sdělení. Soudy tak přesvědčivě nezjistily, jaká byla skutečná hodnota navigačního systému, a zda tak v daném případě mohlo vůbec dojít k naplnění uvedeného znaku skutkové podstaty přečinu podílnictví z nedbalosti.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší státní zastupitelství obdrželo opis dovolání obviněného, avšak do dne konání neveřejného zasedání své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že přezkoumávané dovolání je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno i v souladu s dotčeným dovolacím důvodem, neboť podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak je z obsahu podaného dovolání zřejmé, obviněný tím, že vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace nenaplněním jednoho z jejích obligatorních znaků, v mezích uplatněného dovolacího důvodu namítl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován.
Když Nejvyšší soud ověřil, že dovolání splňuje zákonem stanovené požadavky po formální a obsahové stránce a nezjistil ani důvody pro odmítnutí dovolání, ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
Podle skutkového zjištění popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný zakoupil od neztotožněné osoby na nezjištěném místě satelitní navigační systém značky Columbus, za cenu 10.000 – 12.000,- Kč, jehož skutečná hodnota podle odborného vyjádření činí 69.000,- Kč včetně DPH, ač byl odcizen z vozidla Škoda Superb, uživatele J. H. Obviněný musel předpokládat, že předmětný navigační systém pochází z trestné činnosti, neboť byl nabízen k prodeji za neobvykle nízkou cenu. Z dalších ve věci zjištěných okolností bylo objasněno, že pachateli hlavního trestného činu, podezřelému T. H. byl při zadržení policií zajištěn telefon, ve kterém policie nalezla mimo jiné kontakt na zájemce o koupi navigace Columbus. Poté, co k zjištěnému telefonnímu číslu byl ztotožněn obviněný, tento orgánům činným v trestním řízení vydal navigaci, k níž bylo zjištěno, že byla odcizena z vozidla J. H. zn. Škoda Superb. Obviněný ji zakoupil za 12.000,- Kč. Podle odborného vyjádření A. K. byla hodnota navigace zn. Columbus stanovena na částku 69.000,- Kč (č. l. 7).
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 3 rozvedl, z jakých důvodů neuvěřil obviněnému, že cena, za níž ji zakoupil, byla odpovídající cenám, za něž se v uvedené době předmětné navigace prodávaly. Obhajobu obviněného nepovažoval za přiléhavou proto, že obviněný má živnostenské oprávnění mimo jiné i na výrobu, instalaci a opravy elektronických přístrojů a k opravě silničních vozidel, a proto musel vědět, že předmětná navigace mu byla prodána za neobvykle nízkou cenu, v čemž shledal nedbalost.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení na straně 2-3 nejprve vysvětlil, na základě jakých důvodů považuje rozsudek soudu prvního stupně za vadný, zejména že dostatečně nevyložil, z jakých důvodů zamítl návrhy na doplnění dokazování a obviněného nevyslechl ke všem rozhodným skutečnostem, sám dovozoval možnost posouzení jednání obviněného podle jiného, přísnějšího ustanovení trestního zákoníku. Na podkladě všech rozvedených úvah však rozhodnutí soudu prvního stupně i přes výhrady týkající se zjištěných nedostatků posoudil jako správné s připomenutím, že obviněný čin spáchal přinejmenším ve vědomé nedbalosti a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud takto učiněné závěry nepovažuje za správné a to z těchto důvodů:
Přečinu podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo ukryje nebo na sebe nebo jiného převede z nedbalosti věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli malé hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj.
Věcí nebo jinou majetkovou hodnotou nikoli malé hodnoty je věc nebo jiná majetková hodnota, jejíž hodnota činí nejméně 25.000,- Kč, jak vyplývá z výkladového pravidla pro určení výše škody podle ustanovení § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Z hlediska subjektivní stránky se jedná o nedbalostní trestný čin, a proto je potřeba uvést, že nedbalostí je zanedbání povinné opatrnosti při jednání, jímž pachatel způsobí nezamýšlený následek. Podle § 16 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové ohrožení nebo porušení nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá).
Protože odvolací soud shledal v činu obviněného naplnění vědomé nedbalosti, je též vhodné připomenout, že vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem. Při zkoumání zavinění pachatele ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu (srov. rozhodnutí č. 45/1965 Sb. rozh. tr.). Aby mohl být obviněný odsouzen pro nedbalostní trestný čin, je třeba prokázat, že si byl vědom, že může způsobit nějaký škodlivý následek, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, či že nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem, a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (srov. rozhodnutí č. 25/1963 Sb. rozh. tr.).
V případě nedbalosti je důležité kritérium zachování potřebné míry opatrnosti. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu. Objektivní hledisko doplněné subjektivním hlediskem platí i pro vymezení nedbalosti vědomé, poněvadž přiměřenost důvodů, na něž pachatel spoléhal, že nezpůsobí porušení nebo ohrožení zájmu [§ 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], je třeba posuzovat podle toho, jak se situace jevila pachateli, i vzhledem k vnějším okolnostem konkrétního případu. V případě, že se trestné jednání obviněného uskutečnilo za situace, která není upravena konkrétními právními předpisy, ale jde o oblast života, která je upravena jen v obecné poloze, vychází se jen z obecně uznávaných zásad rozumného člověka, postačí tu dodržet stanovenou nebo ve společnosti uznávanou míru potřebné opatrnosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 184-185).
Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů dostatečně v souladu s těmito uvedenými podmínkami vinu obviněného nezkoumaly a zavinění obviněného ani hodnotu věci, jež na sebe převedl, v potřebné míře neobjasnily. Soud prvního stupně se pro stanovení a určení hodnoty navigačního systému spokojil s odborným vyjádřením (č. l. 7), které zpracoval A. K. tak, že k zadání, podle něhož bylo potřeba určit časovou hodnotu satelitní navigace Columbus ke dni 23. 1. 2010 pouze uvedl, že hodnota uvedené navigace zn. Columbus ke zmíněnému datu je 69.000,- Kč včetně DPH. Další okolnosti k takto určené hodnotě nezjišťoval, a pokud obviněný při hlavním líčení (č. l. 64) navrhoval vypracovat odborné vyjádření znalce z oblasti cen věcí movitých, který by vyjádřil cenu na trhu v daný moment a v daném čase, stejně jako výslech T. H., tyto návrhy jako nadbytečné zamítl.
Přestože obviněný v odvolání směřujícím proti rozsudku soudu prvního stupně poukázal na neúplnost provedeného dokazování a namítal nedostatky v prokázání znaků skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným, a na doplnění přeložil i znalecký posudek znalce M. R. (č. l. 127), který nechal vypracovat, včetně dalších podkladů obsahujících zejména vytištěné internetové stránky z různých inzertních portálů dokládající výši cen, za něž byly nabízeny obdobné navigační systémy, a to i za cenu nižší než 12.000,- Kč, (č. l. 131 - 140), odvolací soud na tyto nové důkazy dostatečně nereagoval. Ve veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2010 (č. l. 141) těmito důkazy dokazování doplnil jen částečně, když přečetl toliko znalecký posudek. Přestože v odůvodnění svého usnesení soudu prvního stupně vytkl, že z rozsudku není zřejmé, z jakých důvodů nebylo vyhověno návrhům na doplnění dokazování, tuto vadu neměl za podstatnou. K předloženému znaleckému posudku vysvětlil, že jej nepovažuje za nezpochybnitelný a dostatečně průkazný, neboť znalec neměl navigační systém k dispozici, vycházel jen z údajů obhájce, neuvádí kdy byl vyroben, jaká byla míra opotřebení. Odvolací soud poté rozvedl vlastní úvahu o tom, že „když se hodnota nových navigačních systémů autorizovaného prodejce pohybuje kolem částky 60.000,- Kč a navigace jsou prostřednictvím internetových bazarů a aukcí nabízeny za částky vícenásobně nižší, musí mít toto výrazné snížení ceny navigace nějaký důvod. Bývá jím stáří navigace a z něj vyplývající technická zaostalost programu ve srovnání s nově vyráběnými navigačními systémy, opotřebení nebo poškození navigace. Může však jít i o skutečnost, že prodejce získal navigaci trestnou činností. Pokud někdo kupuje navigaci za extrémně nízkou cenu, nevykazující opotřebení, musí předpokládat, že navigace může pocházet z trestné činnosti spáchané jinou osobou“. Odvolací soud dále s ohledem na časové souvislosti dovodil, že když byl telefon pachatele T. H., v němž byl záznam a telefonní číslo patřící obviněnému, dne 12. 1. 2010 odejmut, a až dne 23. 1. 2010 došlo k odcizení předmětného navigačního systému z vozidla J. H., jednalo se o krádež na objednávku. Za správnou by sice považoval kvalifikaci jako úmyslného přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), 2 písm. a) tr. zák., podle něhož však pro zákaz změny k horšímu nemohl čin obviněného posoudit.
Nejvyšší soud se s takto vyjádřenými závěry odvolacího soudu neztotožnil, neboť při stávajícím rozsahu provedeného dokazování nelze uvedené úvahy považovat za správné a beze zbytku akceptovat, neboť výsledky provedeného dokazování nebyly dostatečně objasněny zavinění a výše hodnoty předmětné věci, jakožto základní znaky přečinu podílnictví podle § 215 odst. 1 tr. zák. a usnesení odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelné. Na jedné straně totiž nepřihlíží ke znaleckému posudku jen proto, že předmětnou navigaci neměl znalec k dispozici, a přitom zcela přehlíží a nijak nehodnotí, že tento posudek objektivizuje, kdy byl předmětný navigační systém Columbus pořízen (2009), stanoví jeho pořizovací cenu na 56.389,- Kč, když zmiňuje odlišné ceny, za něž bývá nabízen, uvažuje u něj o plné funkčnosti a běžném opotřebení, vychází ze základní amortizace za 1 rok (30 %) a z technické hodnoty věci (70 %), určuje koeficient prodejnosti (0,3) a stanoví obvyklou cenu na 12.000,- Kč. Naproti tomu odborné vyjádření, jak je výše uvedeno, jež vzal soud prvního stupně za podklad svého rozhodnutí, považuje za dostatečné, a to přesto, že v něm není uvedeno kromě obecného označení navigace Columbus a data 23. 1. 2010 nic jiného, a je jen na podkladě těchto dvou údajů stanovena hodnota na 69.000,- Kč. Za nesprávné je proto nutné považovat, že odvolací soud bez dalšího odmítá objektivněji vypracovaný znalecký posudek, který nepovažuje za dostačující, a přitom nekriticky zcela nevyhovující odborné vyjádření bere za podklad svých úvah a staví na něm závěr o vině obviněného. Tento postoj vyvolává vážné pochybnosti především o správnosti závěru o hodnotě navigačního systému a není zřejmé, zda činila minimálně 25.000,- Kč, neboť v rozsahu stávajícího dokazování zůstává tato otázka nedořešená, a bude nutné i nadále na její jednoznačné objasnění zaměřit další dokazování. Pro určení výše hodnoty této věci bude třeba postupovat obdobně jako je tomu u způsobení výše škody podle § 137 tr. zákoníku, neboť hodnota věci u trestného činu podílnictví bude zřejmě představovat škodu, kterou způsobil pachatel majiteli tohoto zařízení tím, že ji na sebe trestným činem převedl.
Nejvyšší soud považuje za náležitě neobjasněné i souvislosti týkající se subjektivní stránky činu, jenž je obviněnému kladen za vinu, když ani otázce zavinění nebyla věnována potřebná pozornost. Soud prvního stupně shledal, že jde o nedbalostní trestný čin, aniž by tuto formu specifikoval. Odvolací soud nejprve shledal, že jde o vědomou nedbalost, avšak uvažoval i o úmyslném trestném činu, podle něhož čin obviněného nemohl posoudit. Přitom oba soudy právě skutečnost, v jakém subjektivním vztahu ke kupovanému navigačnímu zařízení obviněný jednal, posuzovaly téměř výhradně s ohledem na výši ceny, za níž jej obviněný koupil. Oba soudy totiž vycházely ze závěru o tom, že cena 12.000,- Kč, za níž ji obviněný pořídil, je pro daný typ navigace cenou extrémně nízkou, když ji dovozovaly z ceny určené podle výše uvedeného odborného vyjádření, v němž byla cena nového navigačního zařízení stanovena na 69.000,- Kč. Tento jednostranný výklad bez toho, aniž by byly objasněny další skutečnosti dosvědčující, v jakých cenách se tyto navigační systémy prodávají nikoliv jen u původních prodejců, ale na volném trhu, např. v bazarech, na internetu nebo na jiných prodejních burzách, je nedostačující. Pro závěr o extrémně nízké ceně totiž nelze vycházet z pouhého rozdílu ceny, za níž se věc jako nová kupuje, a té ceny, za níž ji obviněný koupil bez toho, aniž by nebylo přihlédnuto k faktickému stavu a stáří této věci, event. k povaze jejího funkčního vybavení ve srovnání s novějšími vymoženostmi v oblasti moderní techniky či elektroniky a cenám srovnatelných výrobků, za něž se v obvyklých inzertních médiích nabízejí či prodávají.
Nelze totiž odhlédnout od obecných ustanovení o ceně, kterou je podle § 1 odst. 2 zák. č. 526/1990 Sb. peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13 cit. zákona, nebo zjištěná podle zvláštního předpisu [zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)] k jiným účelům než k prodeji. Kupní cena je ve smyslu § 409 obch. zák. podstatnou náležitostí kupní smlouvy, která vyplývá z vůle stran a jíž je kupující povinen zaplatit. Není-li cena dohodnuta a není-li stanoven ani způsob jejího určení, může prodávající požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu kupní smlouvy (srov. ustanovení § 448 odst. 2 obch. zák). Z uvedeného vyplývá, že výše ceny je závislá na tom, jakou cenu s ohledem na povahu zboží smluvní strany stanoví. Proto není možné, jen s ohledem na výši ceny dovodit, že věc neodpovídá ceně, za níž se věc jako nová prodává, a stanovit, že již tato okolnost sama o sobě svědčí o tom, že kupující musí vědět, že je věc za takto nízkou cenu prodávaná, věcí získanou trestným činem, aniž by přitom nebyly zjištěny další objektivní okolnosti svědčící o tom, že obviněný při koupi věci ví, že byla získána trestným činem a jen bez přiměřených důvodů spoléhá, že k takové okolnosti nedošlo [§ 16 písm. a) tr. zákoníku].
Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů ze všech stran nezkoumaly okolnosti, za nichž byl čin, jenž je obviněnému kladen za vinu, spáchán, zejména neprovedly dokazování v takovém rozsahu, aby byly objasněny všechny skutečnosti rozhodné pro vymezení základních znaků skutkové podstaty přečinu podílnictví podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, nemohla napadená rozhodnutí obstát, a proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 9 To 305/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 2 T 42/2010, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně, jemuž se věc s ohledem na nutnost provedení dalšího dokazování vrací, bude, aby se znovu předmětnou obžalobou zabýval a čin obviněného zkoumal ze všech shora naznačených souvislostí a zejména aby se zřetelem na výše zmíněné úvahy dokazování doplnil.
Předně bude nutné objasnit okolnosti, za nichž k činu obviněného došlo, a proto bude potřeba zjistit, zda bylo vedeno trestní řízení proti pachateli předmětného trestného činu krádeže navigačního systému z vozidla Škoda Superb, uživatele J. H. V případě že takové řízení bylo vedeno, bude nutné vyžádat spis o tomto řízení, provést z něho jeho příslušnými částmi důkaz při hlavním líčení a podle jeho obsahu volit další postup k objasnění otázek shora naznačených.
Rovněž bude nezbytné jednak ověřit, jak skončilo šetření proti T. H. a jednak i ohledně jeho trestní věci vyžádat spis, v němž proti němu bylo vedeno trestní řízení, a s jakým výsledkem. T. H. soud prvního stupně vyslechne jako svědka k okolnostem, za nichž došlo k tomu, že do svého telefonu zanesl telefonní číslo obviněného včetně poznámky, která u něj byla uvedena, a aby vyložil další souvislosti týkající se okolností, jež s ohledem na provedené důkazy vyplynou.
Dokazování se v žádném případě neobejde bez toho, aniž by hodnota a cena navigace nebyla stanovena znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, který by určil výši hodnoty předmětného navigačního zařízení, a to na základě jeho faktického stavu, neboť podle obsahu spisu měl být předmětný navigační systém zajištěn a uložen na policii, kam jej obviněný odevzdal (viz úřední záznam, na č. l. 24). Za tím účelem lze využít i znalecký posudek zpracovaný M. R., pokud soud shledá, že jsou splněny podmínky § 110a tr. ř., jak částečně již předeslal i odvolací soud (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 142). Na znalci bude, aby na podkladě konkrétně posouzeného stavu předmětné a fakticky doložené navigace určil jeho typ, rok výroby, technické parametry a vše rozhodné pro stanovení jeho konkrétní hodnoty v době činu. Vedle toho pak bude nutné k době, v níž obviněný tuto navigaci kupoval, posoudit, za jaké ceny byly obdobné a srovnatelné navigace na internetu či v jiných inzertních prostředcích nabízeny a kupovány, a u nich bude nutné, aby je znalec fakticky doložil. Na základě těchto srovnání, aby též určil, jaká byla hodnota, za níž se konkrétní typ navigace obvykle prodával, neboť není jisté, zda internetové stránky, jež obviněný jako důkaz na str. 130 – 140 doložil, je možné považovat za způsob, jímž se předmětné věci obvykle prodávají. K uvedeným podkladům je však nutné uvést, že jimi doposud soudy důkazy neprovedly, ač tak učinit měly, takže i tuto vadu bude soud povinen odstranit.
Po provedeném dokazování v naznačeném směru, event. zajištění důkazů dalších, bude-li jich třeba, bude na soudu, aby s ohledem na všechna výše uvedená kritéria a rozvedené právní názory stanovil, jaká byla hodnota navigačního zařízení. Podle její výše pak bude nutné posoudit, zda naplňuje znak nikoli malé hodnoty ve smyslu § 138 tr. zákoníku, a zda jde podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku o trestný čin. V případě, že tyto podmínky budou splněny, bude nutné, aby soud na podkladě provedeného dokazování posoudil, zda obviněný naplnil přečin podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku též po subjektivní stránce a vzhledem k tomu, že jde o nedbalostní trestný čin, v jaké formě nedbalosti jej se zřetelem na zjištěné okolnosti, spáchal. V opačném případě, jestliže soud všechny uvedené znaky dostatečně provedeným dokazováním neprokáže, bude nutné zvažovat, zda nejde o jiný trestný čin nebo o přestupek a pokud žádný z těchto závěrů nebude možné učinit, obviněného obžaloby zprostí.
Autor: -mha-