// Profipravo.cz / Přikázání věci 12.10.2006
K přikázání věci z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 OSŘ)
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem.
Spatřuje-li žalovaná důvod pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. v tom, že „žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně“, pak zjevně opomíjí (nerespektuje) uvedenou právní úpravu. K přikázání věci jinému soudu (než Krajskému soudu v Brně, který je v posuzovaném případě soudem věcně a místně příslušným) by mohlo dojít jen postupem podle ustanovení § 12 odst. 1 (tzv. delegace nutná); o takový případ se však – jak vyplývá z podání žalované ze dne 28.12.2005, v němž soudu výslovně sdělila, že „navrhuje delegaci vhodnou, nikoliv nutnou, a nenamítá podjatost“ – v této věci nejedná.
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Nd 144/2006, ze dne 12.9.2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně JUDr. H. Š., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) J. W., zastoupené advokátem, 2) I. M., 3) M. M., a 4) C. 21 spol. s r.o., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 78/2005, o návrhu žalované 4) na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 78/2005 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou dne 19.10.2005 u Krajského soudu v Brně domáhá ochrany osobnosti.
V průběhu řízení žalovaná 4) podáním ze dne 1.11.2005 a ze dne 7.11.2005 navrhla, aby „Vrchní soud v Olomouci v souladu s ustanovením § 12 odst. 3 o.s.ř.“ přikázal věc z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze, „poněvadž žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně“. Dalším podáním ze dne 28.12.2005, jímž reagovala na výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2005, žalovaná 4) sdělila, že žádá soud, aby úkon, který učinila dne 1.11.2005 a dne 7.11.2005, „laskavě posuzoval v souladu s § 41 odst. 2 o.s.ř. podle jeho obsahu“, že „opakuje, že jak v podání ze dne 1.11.2005, tak v podání ze dne 7.11.2005 navrhuje delegaci vhodnou, nikoliv nutnou, a nenamítá podjatost“ a že „netrvá na tom, aby o přikázání věci rozhodl Vrchní soud v Olomouci, ale soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána“.
Žalobkyně se vyjádřila tak, že s navrhovanou delegací k Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nesouhlasí, neboť samotný fakt, že působí ve funkci předsedkyně senátu Městského soudu v Brně, nemůže být důvodem pro delegaci vhodnou.
Žalovaná 1) se vyjádřila tak, že „nespatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně, důvod pro postoupení věci Městskému soudu v Praze“.
Žalovaní 2) a 3), ač byli soudem řádně vyzváni, se k návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze ani k jeho důvodu nevyjádřili.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst.2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu.
V posuzované věci žalovaná 4) neuvádí v návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze žádné skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci. Spatřuje-li důvod pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. v tom, že „žalobkyně je předsedkyní senátu Městského soudu v Brně“, pak zjevně opomíjí (nerespektuje) výše uvedenou právní úpravu. K přikázání věci jinému soudu (než Krajskému soudu v Brně, který je soudem věcně a místně příslušným) by mohlo dojít jen postupem podle ustanovení § 12 odst. 1 (tzv. delegace nutná); o takový případ se však – jak vyplývá z podání žalované ze dne 28.12.2005, v němž soudu výslovně sdělila, že „navrhuje delegaci vhodnou, nikoliv nutnou, a nenamítá podjatost“ – v této věci nejedná.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o.s.ř.), proto návrhu žalované 4) na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-