// Profipravo.cz / Přikázání věci 01.10.2005

K delegaci vhodné (§ 12 odst. 2 o.s.ř.)

Vzdálenost sídla, resp. bydliště účastníků, případně dalších osob zúčastněných na řízení, sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání (§ 39 o.s.ř.).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Nd 94/2005 ze dne 1. července 2005

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v právních věcech žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. P. J., proti žalovanému S. K., zastoupenému advokátem, o “určení existence právního vztahu” a o “žalobě dle ust. § 244 odst. 1 OSŘ, o opravném prostředku žalobce proti rozhodnutí orgánu zájmové samosprávy o uložení kárného opatření”, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 28/2005 a 47 C 195/2004, o přikázání věcí z důvodu vhodnosti, takto:

Věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 28/2005 a 47 C 194/2004, se nepřikazují Městskému soudu v Brně.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 předložil Nejvyššímu soudu uvedené věci s tím, aby byly přikázány Městskému soudu v Brně; v přípisu, kterým vyzval účastníky k vyjádření, poukázal na to, že “žalobce a jeho právní zástupce se nacházejí v O., předsedkyně výboru, která vystupuje jménem žalovaného, se nacházejí v B., event. v úvahu přicházející svědkové se nacházejí v O., S. a O., jen poradkyně chovu a jednatelka se nacházejí v Č.”.

Žalobce s přikázáním nesouhlasí; uvedl, že “otázku procesní ekonomiky a vzdálenosti mezi bydlištěm a soudem za současného stavu řízení již nepovažuje za důležitou”. Žalovaný naopak vyslovil s tímto opatřením souhlas.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, popř. jiných okolnostech; jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

Přikázat věc jinému soudu však lze jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje zákonem založenou výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, proto, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Vzdálenost sídla, resp. bydliště účastníků, případně dalších osob zúčastněných na řízení, tedy sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání (§ 39 o.s.ř.). Rozhodnou nemůže být pojímána ani okolnost, že “předsedkyně výboru, která vystupuje jménem žalovaného, se nachází v B.”, přičemž ta jediná spojuje danou věc se soudem, k němuž by podle názoru soudu procesního měla být věc delegována.

Za tohoto stavu – a s ohledem na výše uvedený ústavní princip – dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti splněny nejsou.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -rja-

Reklama

Jobs