// Profipravo.cz / Místní příslušnost 15.12.2011
KS: Mezinár. příslušnost soudů dle nařízení Rady (ES) č. 44/2001
Aby mohla být řádně posouzena mezinárodní příslušnost soudů ve smyslu čl. 5 nařízení Rady (ES) č. 44/2001, je třeba, aby byla žaloba, jíž je zahájeno řízení, dostatečně určitá; musí být též řádně vymezeny jednotlivé žalobní nároky.
podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5Co 1179/2011, ze dne 8. 6. 2011
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobce Riviera Lipno s.r.o, IČ 26032651, se sídlem Vídeňská 352/150, Praha 4, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Farní 4, Jihlava, proti žalovaným 1) J. M. H. – V., nar..., bytem ... Nizozemské království a 2) E. B. G. – V., nar..., bytem ..., Nizozemské království, zastoupeným Mgr. Petrem Wőlflem, advokátem se sídlem Radniční 133/1, České Budějovice, o zaplacení 10.382,90 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19.4.2011, č.j. 5 C 270/2010-35,
t a k t o :
Usnesení soudu prvého stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením soud prvého stupně prohlásil, že není ve věci příslušný a řízení zastavil, dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhá na žalovaných, aby společně a nerozdílně zaplatily částku 10.382,90 EUR s úroky z prodlení, jakožto doplatek na kupní cenu za bytovou jednotku č. 503/8 v domě č. p. 503 stojícím na stavební parcele č. 55/18 v k. ú. Lipno nad Vltavou, včetně pevného a mobilního vybavení a vedlejších nákladů. S ohledem na námitku mezinárodní nepříslušnosti ze strany žalovaných zkoumal okresní soud tuto nepříslušnost. K bydlišti žalovaných okresní soud zjistil, že v České republice mají povolen pouze přechodný pobyt občanů EU, ale trvale se zdržují v Nizozemí, a proto v České republice nemají bydliště ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 44/2001, dle níž se mezinárodní příslušnost v této věci posuzuje. Okresní soud odkázal na článek 5 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, který zakládá příslušnost podle místa, kde měl být předmětný závazek splněn. Dle názoru okresního soudu ve smlouvě předložené žalobcem není dohodnuto místo plnění závazku kupujících. V takovém případě se užije § 567 odst. 1 věta druhá obč.zák., podle něhož je místem plnění bydliště dlužníka, které však není v České republice. Jelikož není dána příslušnost soudu České republiky, postupoval okresní soud podle § 103 a 104 odst. 1 o.s.ř. a pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení toto řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce. Namítl, že v dané věci je dána místní příslušnost okresního soudu v Českém Krumlově, a to právě s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Žalobce odkázal na článek 5 odst. 1 písm. a) a písm. b) tohoto nařízení. Dovodil, že plnění, jichž se žalobce domáhá, jsou s ohledem na jejich charakter z hlediska jejich poskytnutí vázána na bytovou jednotku v domě v Lipně nad Vltavou, tj. v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově. Účastníci se dále dohodli, že veškeré úhrady žalovaných nároků budou vždy hrazeny na účet žalobce v České republice, tedy bezhotovostním převodem. K tomu žalobce uvedl, že dle ustanovení § 567 odst. 2 obč.zák. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele, když k této skutečnosti prokazatelně došlo až v České republice. Žalobce v Nizozemském království žádný účet nemá. Žalované vždy své závazky vůči žalobci plnily na účet v ČR, což opět prokazuje existenci této dohody o místě plnění. K prokázání toho, jakým způsobem se smluvní strany dohodly na způsobu úhrady, a to z hlediska určení místa plnění, označil žalobce již před okresním soudem výslech svědka S., který nebyl proveden. V důsledku toho okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, navíc se s tímto důkazem ve svém rozhodnutí nevypořádal. Vlastní kupní smlouva obsahuje ustanovení, z nichž je možné výkladem dovodit existenci dohody o místě plnění závazků, když například v článku X. je uvedeno, že daň z přidané hodnoty bude hrazena na základě faktury žalobce. Okresní soud se nezabýval tím, zda jeho pravomoc není dána s odkazem na § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. ve spojení s ustanovením § 86 odst. 2 o.s.ř. Žalované mají prokazatelně majetek v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově. Z toho důvodu je dána pravomoc českých soudů v této věci. Konečně žalobce dovozuje tuto příslušnost z článku 6 odst. 4 a 22 nařízení. Žalobce vytkl okresnímu soudu, že přistoupil k vydání usnesení o své nepříslušnosti bez nařízení jednání, čímž žalobci upřel možnost na námitky žalovaných reagovat. Žalobce navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.).
Odvolání žalobce je důvodné.
V dané věci se jedná o věc s tzv. cizím prvkem, neboť na jedné straně stojí česká právnická osoba se sídlem v České republice (v členském státě Evropského společenství) a na straně druhé občanky Nizozemského království s bydlištěm v tomto druhém členském státě ES.
Jelikož se jedná o občanskoprávní vztah, dopadá na tento spor nařízení Rady (ES) č. 44/2001, jež stanoví pravidla mezinárodní příslušnosti soudů členských států ES (viz článek 1 tohoto nařízení).
Z článku 249 smlouvy o založení Evropského společenství vyplývá, že nařízení Rady (ES) jsou závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech. Dále platí zásada přednostní použitelnosti komunitárního práva před právem národním.
Z tohoto důvodu nelze pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci soudu daného státu věc rozhodnout) použít § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. ve spojení s § 86 odst. 2 o.s.ř.
V dané věci je předmětem sporu zaplacení částky 10.382,90 EUR s úroky z prodlení. Žalobce v žalobě popsal své peněžní nároky vůči žalovaným. Uvedl, že dne 22.12.2006 s žalovanými uzavřel kupní smlouvu, na základě které převedl žalovaným vlastnické právo k bytové jednotce shora popsané a spoluvlastnický podíl na společných částech domu č. p. 503 v k. ú. Lipno nad Vltavou, vše za kupní cenu ve výši 135.065 EUR. V rámci této kupní smlouvy se žalované zavázaly zaplatit ještě vedlejší náklady spojené s výstavbou a kolaudací bytu, zejména daň z převodu za převáděné pozemky, když smluvně si dohodly maximální výši těchto nákladů v sazbě 3% ze sjednané kupní ceny. Výše těchto vedlejších nákladů pak činila 4.730,50 EUR. V průběhu výstavby bytové jednotky si žalované u žalobce objednaly nad rámec smlouvy dodávku nábytku pevného vybavení a víceprací, a to za částky 4.668,70 EUR, 4.199,50 EUR a 1574 EUR. Žalované k uspokojení nároků žalobce provedly dle bankovních výpisů celkovou úhradu ve výši 139.855 EUR. Zbývající nedoplatek je předmětem žaloby.
S ohledem na v žalobě popsané nároky se mezinárodní příslušnost v dané věci neřídí článkem 22 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (dále jen nařízení), neboť předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitostem (o takové případy jde jen tehdy, kdy se jedná o řízení, která mají věcné právo k nemovitosti jako svůj předmět a směřují k určení rozsahu nebo obsahu vlastnictví nebo držby nebo existenci jiných věcných práv k nemovitosti) ani nájem nemovitostí.
Taktéž článek 6 odst. 4 nařízení není použitelný, neboť míří jen na případy, kdy lze spojit řízení o nároku ze smlouvy s již zahájeným řízením o žalobě týkající se věcných práv k nemovitostem. Žalobce netvrdí, že by probíhalo takové řízení o věcných právech týkající se předmětných nemovitostí a ani z obsahu spisu existence takového řízení o věcných právech k nemovitostem nevyplývá.
Jelikož žalované nemají bydliště v České republice, ale v jiném členském státu Evropské unie, posuzoval okresní soud správně dle článku 5 bodu 1 nařízení, u kterého soudu je dána mezinárodní příslušnost v této věci (odvolací soud odkazuje i na článek 3 bod 1 nařízení). Závěry okresního soudu o nepříslušnosti soudů České republiky jsou však předčasné.
Podle článku 5 odst. 1 písm. a) nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiné členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; dle bodu b) tohoto článku, pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno a v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Dle písm. c) tohoto článku nepoužije-li se písm. b) použije se písm. a).
Aby mohla být řádně posouzena mezinárodní příslušnost soudů ve smyslu článku 5 citovaného nařízení, je třeba, aby byla žaloba, jíž je zahájeno řízení, dostatečně určitá. Musí být především řádně vymezeny jednotlivé žalobní nároky (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Teprve pak lze určit, který ze soudů je dle článku 5 nařízení mezinárodně příslušný.
V dané věci je sice žalována konkrétní částka, není však zřejmé, z jakých dílčích nároků a z jakých jejich jednotlivých konkrétních výší se skládá. Z textu žaloby nelze určit, na které nároky a v jakých výších započetl žalobce plnění žalovaného v částce 139.855 EUR a jaké jsou tak jednotlivé zůstatky těchto dílčích nároků (eventuálně, zda některý nárok nezanikl). Dále v žalobě chybí bližší vymezení vedlejších nákladů, pevného vybavení a nábytku a dále víceprací na bytové jednotce. Tento nedostatek způsobuje, že soud nemůže posoudit, které ustanovení čl. 5 odst. 1 cit. nařízení se uplatní při řešení mezinárodní příslušnosti, případně, jaké ustanovení dopadá na ten který závazek.
Okresní soud měl proto nejprve vyzvat žalobce, aby doplnil a upřesnil žalobu ve smyslu shora uvedeném postupem dle § 43 o.s.ř. a teprve po těchto úkonech žalobce posuzovat mezinárodní příslušnost dle jednotlivých uplatněných nároků.
Jelikož se tak nestalo a není jasné, které nároky jsou předmětem řízení, odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil (§ 219 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a věc za účelem shora naznačeného dalšího postupu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
K samotné mezinárodní příslušnosti ve smyslu článku 5 odst. 1 písm. a) a b) nařízení již nyní odvolací soud konstatuje následující závěry, které dávají vyniknout potřebě doplnit a upřesnit žalobu o jasné vymezení žalobních nároků.
Článek 5 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení řeší mezinárodní příslušnost soudu dle místa plnění (případně i peněžitého) závazku v případech, kdy se nejedná ve smlouvě o prodej zboží a poskytování služeb. Předpokládá zjištění rozhodného práva, podle kterého se určí toto místo plnění.
Tímto písmenem a) se řídí nárok na zaplacení doplatku kupní ceny bytu a spoluvlastnického podílu z předmětné kupní smlouvy, neboť se nejedná o prodej zboží (za zboží nelze považovat byt ani spoluvlastnický podíl na domu). U tohoto nároku je při hledání rozhodného práva ve smyslu shora uvedeném nutno vycházet z článku 3 bodu 1 Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19.6.1980 (kupní smlouva byla uzavřena za účinnosti a závaznosti této úmluvy pro Českou republiku). Z obsahu kupní smlouvy vyplývá, že rozhodným právem pro posouzení místa plnění doplatku kupní ceny bytu a spoluvlastnického podílu je české právo, neboť se účastníci na jeho použití dohodli (viz uvozující ustanovení a článek XI. bod 3). Toto české právo pak v § 567 odst. 1 obč.zák. u místa plnění preferuje dohodu účastníků, jinak bydliště nebo sídlo dlužníka. Z obsahu kupní smlouvy nelze dovodit, že by se účastníci o místu plnění kupní ceny dohodli. Dohodu o místě plnění nelze dovodit z faktury stanovující sídlo banky ani ze skutečnosti, že žalované své závazky dle tvrzení žalobce platily žalobci vždy na účet v České republice. Žalobcem zmiňované ustanovení § 567 odst. 2 obč.zák . o plnění prostřednictvím peněžního ústavu přitom upravuje jen okamžik splnění, nikoliv místo splnění. Místem plnění doplatku kupní ceny tak je zde bydliště žalovaných, které je v Nizozemském království.
U zbylých nároků ze smlouvy, podle níž se žaluje, tj. na zaplacení vedlejších nákladů, pevného vybavení, nábytku a víceprací na bytové jednotce (pokud jsou vůbec žalovány, protože to jednoznačně z neurčité žaloby neplyne – viz shora) je třeba posoudit, zda se u nich mezinárodní příslušnost řídí článkem 5 odst. 1 písm. a) (tj. zda jde o nároky vzniklé v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy o koupi bytu a spoluvlastnického podílu na budově, a uvážit, jaký význam má to, že se v některých případech může jednat o dodání součásti nebo příslušenství tohoto bytu), či zda se řídí článkem 5 odst. 1 písm. b) tj., zda jde o nároky z prodeje zboží či poskytnutí služby, kde u všech nároků (včetně peněžních) z dané smlouvy je rozhodné místo plnění závazku dodat zboží či poskytnout službu ve smyslu citovaného ustanovení nařízení).
Tyto úvahy v napadeném usnesením chybí, a proto bude nejprve na soudu prvého stupně, aby se zásadami shora uvedenými po upřesnění a doplnění žaloby zabýval.
V závislosti na tom určí okresní soud, pokud půjde o článek 5 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení, místa plnění žalovaných nároků (pro toto určení musí být nalezeno v prvé řadě rozhodné právo – viz shora), či místa dodání zboží nebo poskytnutí služby (pokud půjde o článek 5 odst. 1 písm. b) cit. nařízení).
Bude na žalobci, aby tato rozhodná místa plnění a skutečnosti rozhodné pro jejich určení vymezil. Budou-li tvrzení žalobce žalovaným zpochybněna, nezbyde okresnímu soudu než provést za účelem těchto zjištění dokazování při jednání, kdy žalobce již některé důkazní návrhy označil (výslechy svědků, předmětnou kupní smlouvou – z níž však místo plnění peněžitých závazků nevyplývá).
Oba účastníci mají právo se k mezinárodní příslušnosti soudu vyjádřit (přičemž příležitost reagovat na námitku mezinárodní příslušnosti vznesenou žalovanými měl žalobce již před okresním soudem, neboť tato námitka byla zástupci žalobce doručena 1.4.2011 a řízení bylo zastaveno až 19.4.2011).
Jelikož jsou důvody pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení (§ 219 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), byly zrušeny i závislé výroky o nákladech řízení a soudním poplatku, jež byly taktéž s odkazem na § 212 písm. b) os.ř. odvoláním dotčeny.
Autor: -mha-