// Profipravo.cz / Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu 26.01.2012
Ke zkoumání podmínky vkladu práva dle § 5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb.
Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak, ukládá mu vzít v úvahu jen to, co nemusí být dokazováno, tedy jen takové právní skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3766/2010).
Podmínku uvedenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze pokládat za splněnou tehdy, svědčí-li tomu, kdo nakládá s právem, právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že tímto nabývacím titulem je právní úkon, postačuje zjištění, že podle něj bylo na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu vloženo právo do katastru nemovitostí; platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, (znovu) katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) nezkoumá, a to ani v takovém rozsahu, v jakém se podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů posuzuje právní úkon, na jehož základě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno.
Katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přitom smí v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává z (dosavadního) stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§ 159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky řízení o povolení vkladu (srov. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4044/2010).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2580/2011, ze dne 21. 12. 20111
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) MOTOLINE Praha s.r.o. se sídlem v Praze 4, V Hájích č. 168/58, IČO 25089901, a b) ÚAMK a.s. se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 1837/9, IČO 60192798, obou zastoupených Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, o zápis předkupního práva jako práva věcného do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 12/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2010 č.j. 11 Cmo 216/2010-79, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Smlouvou o zřízení předkupního práva s účinky práva věcného, kterou žalobci uzavřeli dne 26.3.2007, se žalobce b) zavázal "v případě zamýšleného úplatného i bezúplatného převodu vlastnického práva" k pozemkům označeným jako "parc.č. 2458/32, parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46, parc.č. 2458/47, parc.č. 2458/60, parc.č. 2458/61, parc.č. 2458/62, parc.č. 2458/63, parc.č. 2458/64, parc.č. 2458/65, parc.č. 2458/66, to vše v katastrálním území Břevnov, hlavní město Praha", je nabídnout ke koupi žalobci a) za cenu, ve smlouvě blíže vymezenou. Žalobce a) podal dne 27.3.2007 u Katastrálnímu úřadu pro hl.m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh na povolení vkladu předkupního práva podle této smlouvy.
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, rozhodnutím ze dne 9.7.2008 sp. zn. V-15455/2007-101 povolil vklad předkupního práva s účinky práva věcného k pozemkům parc.č. 2458/60, parc.č. 2458/61, parc.č. 2458/62, parc.č. 2458/63, parc.č. 2458/64, parc.č. 2458/65 a parc.č. 2458/66, to vše v katastrálním území Břevnov, obec Praha a zamítl návrh na vklad předkupního práva s účinky práva věcného k pozemkům parc.č. 2458/32, parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46 a parc.č. 2458/47, to vše v katastrálním území Břevnov, obec Praha. Zamítavý výrok svého rozhodnutí odůvodnil tím, že není splněna podmínka povolení vkladu uvedená v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), když u těchto pozemků katastrální úřad (v průběhu řízení o povolení vkladu) zapsal "rozsudek soudu o určení právního vztahu č.j. 17 C 98/1997 ze dne 15.12.2005, právní moc ze dne 7.3.2006, kterým bylo určeno, že pozemky parc.č. 2458/32, parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46, parc.č. 2458/47, v katastrálním území Břevnov jsou ve vlastnictví České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu vykonává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/7, Praha 1".
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 12.9.2008 se žalobci domáhali, aby byl vklad předkupního práva s účinky práva věcného povolen také u pozemků, ohledně kterých katastrální úřad návrhu na vklad nevyhověl. Žalobu odůvodnili zejména tím, že katastrální úřad, v souvislosti s vedením řízení u soudu o určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, jím vedené řízení o povolení vkladu nesprávně přerušil, ačkoliv jako jejich vlastník byl v katastru nemovitostí zapsán ke dni podání návrhu na vklad (stále) toliko žalobce b). Ke dni podání návrhu na vklad tak žalobce b) již jen z tohoto důvodu - v souladu s principem materiální publicity katastru nemovitostí, jímž je vázán i katastrální úřad - byl oprávněn s předmětnými pozemky nakládat způsobem, jakým učinil ve smlouvě o zřízení předkupního práva jako práva věcného. Katastrální úřad nebyl oprávněn odmítnout "reflektovat stav zápisů ve veřejné evidenci, který je pro něj závazný". Svým rozhodnutím o přerušení řízení preferoval třetí osobu, která se (s dopředu nejistými výsledky) dovolává svého vlastnického práva, a poškozoval osobu, jíž svědčí zápis ve veřejném registru "a o níž platí domněnka, že je skutečným vlastníkem". Žalobci poukázali dále na to, že žalobce b) byl ke dni podání návrhu na vklad předkupního práva do katastru nemovitostí "i z hlediska hmotného práva" vlastníkem předmětných pozemků, když Obvodní soud pro Prahu 6 ve svém rozsudku "dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci". Toto pravomocné rozhodnutí soudu přitom není závazné "pro řízení o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu", neboť nejde o procesní překážku věci rozsouzené; není splněn "předpoklad ani totožnosti účastníků, ani totožnosti právního důvodu, ani právního nároku (jedná se o nikoli totožný skutek, o němž se rozhoduje)".
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.11.2009 č.j. 33 C 12/2008-56 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uzavřel, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97, který nabyl právní moci dne 7.3.2006, bylo na základě žaloby České republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy proti žalobci a) určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika; následně byl (dne 8.10.2007) na základě tohoto rozsudku podán návrh na zápis tohoto vlastníka do katastru nemovitostí záznamem. Žalobce b) proto nebyl ke dni podání návrhu na vklad předkupního práva jako práva věcného do kataru nemovitostí vlastníkem předmětných pozemků, i když byl (ještě) jako jejich vlastník zapsán v katastru nemovitostí, a není splněna podmínka povolení vkladu uvedená v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť nemohl s předmětnými pozemky nakládat. Soud prvního stupně v této souvislosti zdůraznil, že pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 o určení vlastnictví České republiky k předmětným pozemkům je závazný i pro žalobce b) jako účastníka tohoto řízení a v tomto rozsahu i pro všechny státní orgány, že jde o rozsudek deklaratorní povahy a že nabyl právní moci ještě před podáním návrhu na vklad. To, že návrh na záznam vlastnického práva České republiky podle tohoto rozsudku byl podán až v průběhu řízení o povolení vkladu předkupního práva, "nemá na otázku vlastnictví ke dni podání návrhu na vklad žádný vliv", když ani samotný záznam nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9.12.2010 č.j. 11 Cmo 216/2010-79 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že zkoumání podmínky, zda účastníci řízení jsou oprávněni s předmětem právního úkonu nakládat podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) ke dni podání návrhu na vklad, vychází "z ustanovení § 123 občanského zákona, tedy z hlediska katastrálních souvislostí je předmětem zájmu katastrálního úřadu ve vkladovém řízení právo vlastníka s nemovitým majetkem nakládat", a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že tento předpoklad povolení vkladu - s ohledem na pravomocný rozsudek soudu o určení vlastnictví jiného subjektu k předmětným pozemkům, jenž nabyl právní moci ještě přede dnem podání návrhu na vklad - splněn není. Princip materiální publicity katastru nemovitostí znamená toliko založení dobré víry ve prospěch toho, kdo vychází ze zápisu v katastru nemovitostí učiněného po datu 1.1.1993. Neodpovídají-li zápisy skutečnosti, "má skutečnost převahu (přednost) před katastrem (stavem zápisů v katastru nemovitostí)". O údajích vyplývajících z katastru nemovitostí ohledně zapsaných věcných práv "platí presumpce jejich správnosti, není-li právně relevantním způsobem prokázán opak". Katastrálnímu úřadu rovněž nelze vytýkat, že řízení o povolení vkladu předkupního práva jako práva věcného k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí, s ohledem na řízení o určení vlastnického práva České republiky k těmto pozemkům, přerušil, když šlo o řešení předběžné otázky, mající význam pro řízení před katastrálním úřadem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají nesprávný závěr odvolacího soudu, že katastrální úřad mohl řízení o povolení vkladu předkupního práva jako práva věcného přerušit "jen z toho důvodu, že o (předmětných) nemovitostech probíhalo zároveň soudní řízení o určení vlastnického práva". Katastrální úřad nesprávně odmítl "reflektovat stav zápisů ve veřejné evidenci, který je pro něj závazný", preferoval třetí osobu, která se dovolávala (s nejistým výsledkem) svého vlastnického práva a poškodil osobu, jíž svědčil zápis ve veřejném registru a o níž platí domněnka, že je skutečným vlastníkem. Takový zásah katastrálního úřadu v podobě přerušení řízení, "je-li k němu přistoupeno jen z důvodu probíhajícího soudního řízení o určení vlastnického práva k předmětu převodu, který je navíc ve veřejném seznamu evidován vlastnicky pro osobu, která s takovým předmětem právně nakládá", je "v rozporu s principem autonomie vlastnické vůle a principem proporcionality a brání skutečnému (a ve veřejném seznamu zapsanému) vlastníkovi volně a podle svého uvážení nakládat s předmětem svého vlastnictví". Zabránění "v převodu vlastnického práva vlastníkem" může třetí osoba dosáhnout prostřednictvím jiných právních institutů, např. nařízením předběžného opatření. Princip materiální právní publicity katastru nemovitostí "váže nejen strany právního úkonu, který má vést ke změně zápisu v katastru nemovitostí, nýbrž i samotný katastrální úřad". Katastrální úřad má "povinnost vycházet ze stavu zápisu v katastru nemovitostí a řídit se jím", není oprávněn "sám autoritativně rozhodovat o tom, zda zapsaný stav (nadaný presumpci správnosti a úplnosti) bude sám ex offo korigovat". Katastrální úřad nemůže zkoumat, zda osoba evidovaná v katastru nemovitostí jako vlastník je skutečným (právním) vlastníkem určité nemovitosti; to vyplývá z principu materiální publicity katastru nemovitostí, jehož podstatou je domněnka správnosti a úplnosti zápisů ve veřejných registrech. Zjistí-li katastrální úřad, že "s nemovitostí disponuje někdo, kdo je k tomu dle výpisu z katastru nemovitostí oprávněn, má povinnost rozhodnout o podaném návrhu, tj. má povinnost návrh na vklad povolit (za předpokladu, že jsou splněny všechny další podmínky)". Žalobci dále prezentují důvody, pro které je namístě závěr, že soud v rozsudku o určení vlastnického práva České republiky k předmětným pozemkům dospěl "k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení věci". Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhují, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že žalobce b) byl na základě "prohlášení vkladatele č. V5 43/1993" ze dne 1.12.1992 o předání a převzetí nepeněžitého vkladu do základního jmění společnosti ÚAMK s.r.o. se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku č. 16 - poté, co převzal (jako společník) jmění této společnosti a co společnost ÚAMK s.r.o. byla dnem 30.9.2002 vymazána z obchodního rejstříku - veden v katastru nemovitostí jako vlastník mimo jiné pozemků parc.č. 2458/32, parc.č. 2458/33, parc.č. 2458/46 a parc.č. 2458/47, to vše v katastrálním území Břevnov, obec Praha. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97, který nabyl právní moci (podle zjištění soudů) dnem 7.3.2006, bylo ve sporu mezi Českou republikou - Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a žalobcem b) určeno, že vlastníkem těchto pozemků je Česká republika - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; zápis vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí byl podle tohoto rozsudku proveden z podnětu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 27.9.2007 (doručenému katastrálnímu úřadu dne 8.10.2007) pod Z-92126/2007. Návrh na vklad předkupního práva s účinky práva věcného podle smlouvy účastníků ze dne 26.3.2007 byl u katastrálního úřadu podán dne 27.3.2007. Za tohoto skutkového stavu bylo v posuzovaném případě pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné, zda v řízení o zápis předkupního práva s účinky práva věcného podle smlouvy ze dne 26.3.2007 je katastrální úřad (a v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu soud) vázán pravomocným rozhodnutím soudu o určení vlastnictví zatěžovaných nemovitostí vydaným v občanském soudním řízení, jehož účastníky nebyli všichni ti, kdo se podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastní řízení o povolení vkladu vlastnického práva, nabylo-li soudní rozhodnutí právní moci ještě přede dnem, kdy byl podán návrh na vklad práva podle smlouvy účastníků. Uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů. Protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva (§ 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Práva uvedená v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, nestanoví-li tento zákon jinak (§ 2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), a vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, nestanoví-li občanský zákoník nebo jiný zákon jinak (§ 2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu (§ 2 odst. 3 věta první zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č.44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 39/2008, které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009) zkoumá katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) v řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to podle stavu ke dni podání návrhu na vklad (§ 5 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Jsou-li podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje, v opačném případě návrh zamítne (§ 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak, ukládá mu vzít v úvahu jen to, co nemusí být dokazováno, tedy jen takové právní skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3766/2010).
Podmínku uvedenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze pokládat za splněnou tehdy, svědčí-li tomu, kdo nakládá s právem, právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že tímto nabývacím titulem je právní úkon, postačuje zjištění, že podle něj bylo na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu vloženo právo do katastru nemovitostí; platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, (znovu) katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) nezkoumá, a to ani v takovém rozsahu, v jakém se podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů posuzuje právní úkon, na jehož základě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno (srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) při posuzování podmínky uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů přihlíží též k pravomocnému soudnímu rozhodnutí, jímž bylo určeno vlastnické právo jinak, než jak by vyplývalo z právního úkonu (nebo jiné právní skutečnosti), na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí zapsáno podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu. Dovolatelé tedy neprávem katastrálnímu úřadu a soudům vytýkají, že při rozhodování o zápisu předkupního práva s účinky práva věcného podle smlouvy ze dne 26.3.2007 přihlížely k pravomocnému soudnímu rozhodnutí, kterým byly deklarovány vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem jinak, než jak do té doby vyplývaly ze stavu zápisů v katastru nemovitostí.
Podle ustálené judikatury soudů pravomocné rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva je závazné jen pro účastníky řízení, v němž bylo vydáno; vůči tomu, kdo nebyl účastníkem tohoto řízení a kdo není ani jeho právním nástupcem, nemůže soud, správní úřad nebo jiný orgán při posuzování jeho věci vycházet ze závěru, že by o vlastnickém právu bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003 sp. zn. 21 Cdo 1724/2003, který byl uveřejněn pod č. 168 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003). Katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) proto smí v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává z (dosavadního) stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§ 159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky řízení o povolení vkladu (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2011 sp. zn. 21 Cdo 4044/2010).
Katastrální úřad a soudy dospěly v projednávané věci k závěru, že předmětné nemovitosti nejsou (a ani v době uzavření smlouvy ze dne 26.3.2007 nebyly) ve vlastnictví žalobce b), protože pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 bylo určeno, že jsou ve vlastnictví České republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nevzaly přitom ovšem náležitě v úvahu, že v době podání návrhu na vklad předkupního práva s účinky věcného práva ve prospěch žalobce a) byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí žalobce b) a že pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 byl vydán v řízení, jehož účastníky byli Česka republika - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a žalobce b), a že žalobce a) se tohoto řízení neúčastnil (a samozřejmě není ani právním nástupcem některého z těchto účastníků řízení); pro žalobce a) proto není závazný a vůči žalobci a) nemohl katastrální úřad (a ani soudy v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) jen na základě "závaznosti" pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 úspěšně dovozovat, že by žalobce b) nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí a že proto vklad předkupního práva s účinky práva věcného podle smlouvy ze dne 26.3.2007 neumožňuje nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.12.2005 sp. zn. 17 C 98/97 nabyl právní moci dnem 7.3.2006, tedy ještě dříve, než byl u katastrálního úřadu podán dne 27.3.2007 návrh na vklad předkupního práva s účinky práva věcného ve prospěch žalobce a). Rozhodující v tomto směru je, že v rozhodné době, tj. ke dni podání návrhu na vklad (ke dni 27.3.2007), se uvedený rozsudek nepromítl do stavu zápisů v katastru nemovitostí. I když se práva uvedená v ustanovení § 1 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která jsou deklarována pravomocným soudním rozhodnutím, zapisují do katastru nemovitostí záznamem údajů [§ 7 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], nejsou evidována v katastru nemovitostí, dokud katastrální úřad neprovede příslušný záznam; záznam údajů o právních vztazích do katastru nemovitostí je katastrální úřad povinen učinit do 30 dnů poté, co mu bude pravomocné soudní rozhodnutí doručeno [srov. § 5 odst.3 písm.b) zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na chybném právním posouzením věci. Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá a § 226 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-