// Profipravo.cz / Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu 19.04.2006
K žalobě proti rozhodnutí ve věci telekomunikačních poplatků po 1.7.2000
I. Od 1. 7. 2000 nebylo možno napadnout rozhodnutí správního úřadu ve věcech telekomunikačních poplatků žalobou ve správním soudnictví, nýbrž žalobou ve věcech občanskoprávních podle části třetí o.s.ř.
II. Posoudil-li tedy v souzené věci odvolací soud žalobu povinného proti oprávněné podanou dne 18. 10. 2001 jako žalobu podle části třetí o.s.ř., a přitom jí upřel následek spočívající v pozbytí účinnosti správního rozhodnutí podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002 (s tím, že k takovému následku může vést pouze žaloba ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002), je jeho právní závěr nesprávný.
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1591/2005, ze dne 22. března 2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. T., a.s., proti povinnému Mgr. P. S., zastoupenému advokátkou, pro 129.118,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 2184/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2004, č.j. 20 Co 817/2003-31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2004, č.j. 20 Co 817/2003-31, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2002, č.j. 69 Nc 2184/2002-4, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 31. 7. 2002, č.j. 69 Nc 2184/2002-4, jímž městský soud nařídil exekuci podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů – Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 8. 1999, č.j. 243644/99. Krajský soud dospěl k závěru, že nelze dovodit, že by exekuční titul neměl právní účinky, neboť usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004, č.j. 8 Cmo 116/2004-28, bylo určeno, že žalobu podanou povinným podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (dále jen „zákon č. 151/2000 Sb.“), ve znění účinném do 31. 12. 2002, je třeba řešit nikoli podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), nýbrž podle části třetí o.s.ř. Vázán tímto usnesením krajský soud uzavřel, že ze strany povinného nedošlo k podání žaloby (o nápravu výroku správního rozhodnutí) zákonným způsobem a exekuční titul účinnosti nepozbyl.
V dovolání – jehož přípustnost opírá pouze o ustanovení § 238a o.s.ř. – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Má zato, že žaloba podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb. byla podána zákonným způsobem, a neměla-li snad potřebné náležitosti, byl tento nedostatek odstranitelný. Nelze pominout interpretační potíže s posledně uvedeným ustanovením, ale i s § 107 téhož zákona; po 1. 7. 2000 však již správní žalobu nebylo možné podat, neboť ustanovení § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb. od tohoto data procesní režim správního soudnictví ve věcech telekomunikačních poplatků vyloučilo. Avšak i kdyby snad exekuční titul byl vykonatelný, je dán důvod k zastavení exekuce vzhledem k uplynutí tříleté prekluzivní lhůty. Povinný konečně nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že usnesení soudu prvního stupně v bodě I. výroku nebylo napadeno odvoláním; odvolání směřovalo proti tomuto usnesení v celém jeho rozsahu. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že o podání žaloby se dozvěděla až v exekučním řízení; soud žalobu projednávající ji o zahájení řízení neinformoval, v důsledku čehož byl exekuční titul opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. O nákladech řízení by proto mělo být rozhodnuto podle § 150 o.s.ř., neboť návrh na nařízení exekuce byl podán v dobré víře ve vykonatelnost exekučního titulu. Žaloba na určení, že exekučně vymáhaný dluh není dán, podle názoru oprávněné není důvodná a nadto se vylučuje s návrhem na zastavení exekuce z důvodu zániku vykonatelnosti exekučního titulu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zpochybnil, totiž k otázce, zda k pozbytí účinnosti správního rozhodnutí podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002, vedlo po 1. 7. 2000 podání žaloby ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř. nebo žaloby ve věcech občanskoprávních podle části třetí o.s.ř.
Dovolání je důvodné.
Podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002, jsou fyzické a právnické osoby oprávněny po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení dovolávat se žalobou nápravy ve výroku správního rozhodnutí pořadem práva u obecných soudů. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání lhůty nelze prominout. Správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nabývá právní moci marným uplynutím této lhůty. V případě, že je žaloba zákonným způsobem podána, pravomocné správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nemá právní účinky.
Ztrátu účinnosti rozhodnutí, které je podkladem výkonu (ať nastala před nebo po nařízení exekuce), zákon výslovně zmiňuje jako důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce - § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů), a to i bez návrhu (srov. § 268 odst. 1 písm. b/, § 269 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže však neúčinnost titulu je zjevná již v řízení, které předchází nařízení exekuce, nelze k ní nepřihlédnout jen proto, že prostor k jejímu posouzení se zpravidla přesouvá do stadia řízení o zastavení exekuce; titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení exekuce účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena (a prováděna) exekuce (ostatně nařízení exekuce, která by musela být vzápětí zastavena, odporuje praktickým hlediskům).
Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem vyjádřeným v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 6 A 66/2000, uveřejněném v Soudní judikatuře ve věcech správních č. 5, ročník 2000 pod č. 698, potud, že od 1. 7. 2000 nebylo možno napadnout rozhodnutí správního úřadu ve věcech telekomunikačních poplatků žalobou ve správním soudnictví, nýbrž žalobou ve věcech občanskoprávních podle části třetí o.s.ř. Výraz „pořad práva“ byl do § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002, převzat ze starších úprav, zejména z § 105 odst. 1 Ústavní listiny Československé republiky, podle kterého „ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, volno jest straně tímto rozhodnutím dotčené po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy pořadem práva“. Nápravou „pořadem práva“ je třeba – stejně jako za platnosti citované Ústavní listiny – rozumět uplatnění téhož nároku (nebo odporování témuž nároku) žalobou v občanskoprávním řízení. K nahrazení správního soudnictví ve věcech telekomunikačních poplatků „pořadem práva“ došlo zejména v reakci na výhrady Ústavního soudu poukazujícího na to, že soud ve správním soudnictví nebyl oprávněn rozhodovat v plné jurisdikci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 28/95).
Posoudil-li tedy v souzené věci odvolací soud žalobu povinného proti oprávněné podanou dne 18. 10. 2001 jako žalobu podle části třetí o.s.ř., a přitom jí upřel následek spočívající v pozbytí účinnosti správního rozhodnutí podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002 (s tím, že k takovému následku může vést pouze žaloba ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002), je jeho právní závěr nesprávný.
Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil; protože se důvody zrušení vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-