// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost 27.07.2010
Ke zhojení zmatečnostní vady řízení ve smyslu § 229 odst. 3 OSŘ
I. Tzv. zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. není zhojena jen tím, že touto vadou postižené rozhodnutí je jinak věcně správné.
II. Z věcného hlediska pak není rozdílu mezi tím, že konkursní soud rozhodne o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka bez nařízení jednání a tím, že takové rozhodnutí vydá po jednání, které v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo bez účasti dlužníka (jeho zástupce s procesní plnou mocí).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2090/2007, ze dne 20. 5. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci dlužnice Mochovské mrazírny a. s., se sídlem v Mochově 70, PSČ 250 87, identifikační číslo 46357017, zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, PSČ 120 00, o návrhu věřitelů a/ AGRO DEVELOP s. r. o., se sídlem v Plzni, Otakara Březiny 15, PSČ 323 22, identifikační číslo 48362867, zastoupené Romanem Grandem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Tachovské náměstí 649/3, PSČ 130 00, b/ KDM Invest s. r. o., se sídlem v Lipníku nad Bečvou, 28. října 24, identifikační číslo 25373994, c/ CIESIELSKI sp. z. o. o., se sídlem ve Smilowicích 85, Chlodnia Smilowice, 87-852, Polsko, identifikační číslo 910232980, zastoupené JUDr. Zdeňkem Šulcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, PSČ 110 00, d/ MUDr. D. K. a MUDr. F. K., obou zastoupených JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, PSČ 150 00, e/ FROL a. s., se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 589/14, PSČ 110 00, identifikační číslo 25815512, zastoupené JUDr. Janem Veselým, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Loutkářská 2416/2f, PSČ 169 00, f/ Brenntag CR s. r. o., se sídlem v Praze 9, Mezi úvozy 1850, PSČ 190 00, identifikační číslo 49613464, zastoupené Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem, se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, PSČ 100 00 a g/ SCA Packaging Česká republika, s. r. o., se sídlem v Jílovém u Děčína, Teplická 109, PSČ 407 01, identifikační číslo 44222882, zastoupené Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem, se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, PSČ 100 00, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 40 K 59/2003, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 1, Husova 11, PSČ 110 01, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007, č. j. 2 Ko 7/2006-1302, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007, č. j. 2 Ko 7/2006-1302, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 1. prosince 2005, č. j. 40 K 59/2003-1201, prohlásil Krajský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) k návrhu věřitelů a/ až g/ konkurs na majetek dlužnice (bod I. výroku).
Konkursní soud dospěl k závěru, že dlužnice je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) v úpadku ve formě platební neschopnosti.
Přitom vyšel z toho, že provedeným dokazováním osvědčili své pohledávky za dlužnicí minimálně navrhující věřitelé c/ až g/. Dodal, že v návrzích těchto věřitelů jsou současně „uvedeny okolnosti úpadku dlužníka a to nejméně skutečnost, že dlužník má více věřitelů a není schopen plnit po delší dobu své splatné závazky. Doplnil, že „o dlouhodobé insolvenci dlužníka svědčí i přihlášky věřitelů po prohlášení konkursu usnesením zdejšího soudu č. j. 40 K 59/2003 - 310, ze dne 1. března 2004 a dále reakce jednotlivých věřitelů na dopis Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 2005, zda i nadále trvají na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, na který reagovalo celkem na 50 věřitelů s pohledávkami ve výši cca 55,397.476,- Kč“.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu ve výroku o prohlášení konkursu.
K námitce, že konkursní soud zatížil řízení vadou, jelikož nevyhověl žádosti dlužnice o odročení jednání, odvolací soud uvedl, že sice šlo o procesní pochybení soudu, jež však nemělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, „jak uvedeno níže“. V dalších částech svého usnesení však již odvolací soud tento závěr dále nezdůvodňuje, zřejmě vycházeje z toho, že vada není dána, jsou-li ostatní zkoumané závěry věcně správné.
K pohledávkám navrhujících věřitelů odvolací soud uzavřel, že své pohledávky vůči dlužnici osvědčili navrhující věřitelé c/, d/, f/ a g/, nikoli již (oproti konkursnímu soudu) navrhující věřitelka e/. Konkrétně odvolací soud uvedl, že:
1/ Navrhující věřitel c/ má vůči dlužnici pohledávku vzniklou v roce 2003, přičemž z částky 8.406.924,60 Kč splatila dlužnice jen 4.400.000, - Kč. Dlužnice pohledávku neplatí po delší dobu.
2/ Navrhující věřitelé d/ mají vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku přiznanou rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, sp. zn. 4 C 336/2004, který nabyl právní moci 6. října 2005, z titulu nájemného za dobu od 29. prosince 2002 do 5. srpna 2004 ve výši 445.299,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 29. prosince 2002 do zaplacení. Dlužnice pohledávku neplatí po delší dobu.
3/ Navrhující věřitelka f/ má vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku přiznanou rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. srpna 2005, č. j. 7 C 55/2005-29 a to ve výši 759,10 Kč, z titulu neuhrazeného příslušenství.
4/ Navrhující věřitelka g/ má vůči dlužnici vykonatelné pohledávky za dodávky uskutečněné v roce 2004, pravomocně přiznané 14 platebními rozkazy Okresního soudu Praha - východ ze dne 3. února 2005 a platebním rozkazem Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2005. Dlužnice pohledávky neplatí po delší dobu.
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že dlužnice neplní své splatné pohledávky vůči více věřitelům, minimálně tedy vůči navrhujícím věřitelům c/, d/, f/ a g/ a to po delší dobu. Tyto pohledávky měla dlužnice zaplatit (pokud měla dostatek finančních prostředků pro uhrazení všech splatných závazků) v době od 3. května 2004 (kdy odvolací soud zrušil první usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice) do 1. prosince 2005 (kdy byl opět prohlášen konkurs na majetek dlužnice).
Byl tedy osvědčen úpadek dlužnice z důvodu insolvence, a to pro nedostatek peněžních prostředků k placení všech splatných závazků. Odvolací soud dodal, že nelze brát zřetel na to, že dlužnice bude někdy v pozdější době schopna získat finanční prostředky k úhradě dávno splatných závazků.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka argumentuje tím, že:
1/ Procesní pochybení konkursního soudu (který nevyhověl její žádosti o odročení jednání) mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož konkurs byl prohlášen na základě zjištění, která soud učinil na tomto ústním jednání.
2/ U navrhujících věřitelů d/, f/ a g/ (co do osvědčení jejich pohledávek) „nelze jen konstatovat, že jejich pohledávky jsou osvědčeny pravomocným soudním rozhodnutím“.
3/ U navrhujících věřitelů d/ byla v prodlení od 29. prosince 2004 a nikoli od 29. prosince 2002, jak chybně uvedl odvolací soud. Přitom má dlužnice za zásadně právně významné, zda z prodlení v délce nepřesahující jeden rok, za současného vedení soudního sporu, lze usuzovat na neplacení závazku „po delší dobu“ a zda omyl v chybném uvedení data splatnosti není vadou, pro kterou je nutné napadené rozhodnutí zrušit.
4/ U navrhující věřitelky g/ jde o pohledávky vzniklé v době, kdy byl prohlášen první konkurs (činností správkyně konkursní podstaty), jejich splatnost nastala postupně od 28. května 2004 a oprávněnost byla určena rozhodnutími, která z větší části nabyla první moci 23. dubna 2005. Přitom soud nepřihlédl k tvrzení samotné navrhující věřitelky g/ při jednání před konkursním soudem, že dlužnice část závazku již uhradila. Dovolatelka míní, že vzhledem k důvodům neplacení je otázka „delší doby“ na subjektivním posouzení soudu.
5/ U navrhující věřitelky f/ jde jen o příslušenství pohledávky splatné 11. prosince 2005 (rozsudek soudu nabyl právní moci 8. listopadu 2005), tedy 22 dnů před prohlášením konkursu. Při posouzení pohledávky odvolací soud neuvedl, že nebyla placena po delší dobu, avšak v souhrnném závěru ji mezi pohledávky neplacené po delší dobu řadí, což způsobuje vadnost napadeného rozhodnutí.
6/ Ke své schopnosti platit dovolatelka uvádí, že jediným hodnotícím prvkem v odůvodnění soudu bylo tvrzení, že pokud měla dostatek finančních prostředků k úhradě všech splatných závazků, měla tak učinit v době od 3. května 2004 do 1. prosince 2005. Odvolacímu soudu vytýká, že se však nezabýval tím, z jakého důvodu splatné pohledávky navrhujících věřitelů nehradila a nezkoumal její finanční situaci.
7/ Nebyla osvědčena pohledávka navrhujícího věřitele c/ (Navrhující věřitel c/ pohledávku řádně nedoložil a odvolací soud nesprávně vyhodnotil i obranu dlužnice a jí předložené důkazy k této pohledávce, přičemž jeho rozhodnutí je potud nepřezkoumatelné)
Dovozuje, že za situace, kdy soud nemá k dispozici ani si nevyžádal důkazy k prokázání zásadní skutečnosti, která je podmínkou pro prohlášení konkursu pro insolvenci, tj. k osvědčení, že dlužník delší dobu neplatí své splatné závazky z důvodu nedostatku finančních prostředků pro jejich úhradu, trpí řízení i rozhodnutí ve věci vadou, která má za následek neplatnost rozhodnutí.
Navrhující věřitelé c/ f/ a g/ ve vyjádření navrhují, dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné. Za bezdůvodné má dovolání i státní zastupitelství.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
Dovolatelka, ač zastoupena advokátem, dovolání výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., z obsahového hlediska je však dovolání jednak uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první ZKV (ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek dlužnice, jež později změn nedoznalo) dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.
Podle ustanovení § 4 odst. 2 věty první ZKV (opět ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek dlužnice, jež později změn nedoznalo), jde-li o návrh věřitele, musí navrhovatel doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a uvést okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.
K jednotlivým dovolacím argumentům Nejvyšší soud uvádí následující:
1/ K námitce, že konkursní soud nevyhověl žádosti dovolatelky o odročení jednání.
Z obsahu spisu je patrno, že zástupce dovolatelky s procesní plnou mocí podáním datovaným 19. října 2005 a podaným u soudu osobně 20. října 2005, požádal konkursní soud o odročení jednání nařízeného na 20. října 2005 (srov. č. l. 1166 a 1167), což zdůvodnil (a doložil) tím, že od 19. října 2005 je v pracovní neschopnosti, uváděje současně, že vzhledem k rozsáhlosti celé věci není možné v tak krátké době zajistit odpovídající náhradní zastoupení. Jediné jednání u konkursního soudu proběhlo 20. října 2005 v nepřítomnosti dlužnice a jejího zástupce. Podle obsahu protokolu o tomto jednání (č. l. 1170-1173) mělo při jednání proběhnout osvědčení jednotlivých uplatněných pohledávek za dlužnicí, které se ovšem uskutečnilo pouhým zaznamenáním přednesů navrhujících věřitelů (jejich zástupců) d/, e/, f/ a g/.
V důvodech svého usnesení konkursní soud zmínil, že dlužnice požádala o odročení jednání, proč jednání i tak uskutečnil v její nepřítomnosti, však neozřejmil a neplyne to ani z obsahu protokolu o jednání.
Nejvyšší soud už v usnesení uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 64/2006“) vysvětlil, že o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka rozhoduje soud prvního stupně zásadně po jednání; zkoumaná věc přitom nevystihuje žádnou z výjimek z tohoto pravidla, popsanou v R 64/2006. Nejvyšší soud tamtéž uzavřel, že důsledkem porušení uvedeného pravidla je zmatečnost řízení u konkursního soudu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž zhojení může přistoupit odvolací soud (tím, že práva upřená mu konkursním soudem, umožní účastníku řízení uskutečnit /je-li to z povahy věci možné/ on sám). Z věcného hlediska pak není rozdílu mezi tím, že konkursní soud rozhodne o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka bez nařízení jednání a tím, že takové rozhodnutí vydá po jednání, které v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo bez účasti dlužníka (jeho zástupce s procesní plnou mocí).
Způsob, jakým se s dotčenou námitkou vypořádal odvolací soud, neobstojí. Tzv. zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. není zhojena jen tím, že touto vadou postižené rozhodnutí je jinak věcně správné a jiné vysvětlení toho, proč odvolací soud označenou vadu toleroval (ačkoli připustil, že konkursní soud potud pochybil), napadené rozhodnutí nenabízí (srov. v tomto ohledu mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je tudíž v dotčeném směru důvodné.
2/ K osvědčení pohledávek navrhujících věřitelů d/, f/ a g/.
To, že tyto pohledávky jsou osvědčeny pravomocným soudním rozhodnutím, odpovídá závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3/ K neplacení pohledávky po delší dobu navrhujícím věřitelům d/.
Chyba v psaní, jíž se odvolací soud dopustil tím, že počátek prodlení s úhradou pohledávky těchto věřitelů datoval od 29. prosince 2002 a nikoli od 29. prosince 2004, neměla vliv na správnost jeho závěru, jde o závazek, který dlužník neplnil po delší dobu.
To odpovídá závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde Nejvyšší soud též vysvětlil, že neplní-li dlužník své splatné závazky po dobu nejméně šesti měsíců, pak ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 ZKV lze mít zpravidla za to, že je neplní „po delší dobu“, tím není vyloučeno, aby soud v odůvodněných případech vyslovil závěr o splnění uvedené podmínky i na základě dlužníkových závazků, jež jsou po lhůtě splatnosti po kratší dobu.
4/ K neplacení pohledávky po delší dobu navrhující věřitelce g/.
Také ohledně pohledávky této věřitelky odpovídá napadené usnesení závěrům obsaženým v R 83/2004. Namítaná částečná úhrada pohledávky na tomto závěru ničeho nemění (podle dovolatelkou odkazovaného vyjádření této navrhující věřitelky při jednání konkursního soudu 20. října 2005 zůstalo i po dvou částečných platbách neuhrazeno 718.858,60 Kč na jistině a 104.079,40 Kč na příslušenství).
5/ K neplacení pohledávky navrhující věřitelky f/.
Pro závěr, že dlužnice má závazky, které jsou „po delší dobu“ po lhůtě splatnosti, není určující odpověď na otázku, zda se to týká i této věřitelky (postačuje naplnění uvedeného znaku u pohledávek navrhujících věřitelů d/ a g/).
6/ K (ne)schopnosti dlužnice platit své splatné závazky.
V usnesení uveřejněném pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 53/2005“), Nejvyšší soud k výkladu ustanovení § 1 odst. 2 věty první ZKV uzavřel, že pro závěr o dlužníkově úpadku pro platební neschopnost je nutné i naplnění znaku spočívajícího v tom, že dlužník k úhradě svých splatných závazků po delší dobu „není schopen“ a že břemeno tvrzení a břemeno důkazní i v tomto ohledu nese věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu.
Odvolací soud usuzoval na neschopnost dlužnice k úhradě pohledávek po lhůtě splatnosti jen z doby, po kterou zkoumané pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) nebyly uhrazeny. Z toho, že je zde delší dobu dlužníkem neuspokojená (byť i vykonatelná) pohledávka, však úsudek o neschopnosti dlužníka k její úhradě bez dalšího vyvozovat nelze. Takový závěr by byl namístě, jen kdyby bylo osvědčeno, že pohledávka nebyla uspokojena, ač se věřitel o její vymožení (u vykonatelné pohledávky jako oprávněný cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce) bez úspěchu pokoušel.
Obecně řečeno platí, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka pro platební neschopnost dlužníka. Je-li takový návrh přesto podán, musí být zamítnut.
Oporou pro závěr, že dlužnice k úhradě svých platných závazků „není schopna“, není ani odůvodnění usnesení konkursního soudu. To je v dotčeném ohledu jednak hrubě kusé, jednak - z hlediska užité argumentace - nepoužitelné.
Pasáž o tom, jaké skutečnosti v dotčeném směru uvádějí v návrzích na prohlášení konkursu navrhující věřitelé, může sloužit jen jako podklad pro závěr o splnění břemene tvrzení a nikoli pro závěr o usnesení břemene důkazního (o tom, že tvrzené skutečnosti byly osvědčeny). Poukaz na přihlášky pohledávek jednotlivých věřitelů rovněž neobstojí, jestliže zde není skutkově podložený závěr o tom, že konkrétní (a jaké) majetkové poměry dlužnice její schopnost (a nikoli jen neochotu) platit pohledávky po lhůtě splatnosti vylučují.
Právní posouzení věci odvolacím soudem proto v tomto ohledu neobstojí.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V další fázi řízení se odvolací soud v intencích výše formulovaných závěrů vypořádá s tvrzenou vadou řízení před konkursním soudem (jež má spočívat v tom, že soud o věci jednal v nepřítomnosti dlužnice /jejího zástupce s procesní plnou mocí/, aniž k tomu byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 o. s. ř.), včetně posouzení, zda a jakým způsobem může být zjednána náprava v odvolacím řízení (srov. opět důvody R 64/2006). S přihlédnutím k závěrům obsaženým v R 53/2005 se odvolací soud bude náležitě věnovat i tomu, zda dlužnice je (ke dni prohlášení konkursu byla) schopna k úhradě svých splatných závazků.
Za dané situace již Nejvyšší soud pokládal za nadbytečné (předčasné) zabývat se dovolatelčinou námitkou, že nebyla osvědčena pohledávka navrhujícího věřitele c/.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-