// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost 19.01.2009
ÚS: Ústavní stížnost proti pravomocnému odmítnutí odvolání
Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st 26/08, ze dne 16.12.2008
Plénum Ústavního soudu ve složení František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická na zasedání dne 16. prosince 2008 přijalo podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve věci právního názoru I. senátu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1847/08, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vyplývajícího z nálezu sp. zn. I. ÚS 689/05 ze dne 21. června 2006, z nálezu sp. zn. III. ÚS 473/01 ze dne 13. prosince 2001, z nálezu sp. zn. III. ÚS 133/03 ze dne 29. ledna 2004, z nálezu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. června 2005 a z nálezu sp. zn. I. ÚS 586/05 ze dne 9. října 2007, toto stanovisko:
Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 24. července 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele P. D., kterou se domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. dubna 2008 č. j. 5 Cmo 130/2008-46. Řízení ve věci uvedené ústavní stížnosti je vedeno pod sp. zn. I. ÚS 1847/08. Ústavní stížnost směřovala proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 Cm 20/2007 ze dne 3. prosince 2007, jímž tento soud zamítl jeho návrh na vydání opisu seznamu akcionářů – majitelů akcií na jméno – společnosti Oděvní podnik, a. s. Důvodem odmítnutí odvolání bylo to, že stěžovatel přes výzvu soudu včas své blanketní odvolání nedoplnil. Stěžovatel nepodal proti napadenému rozhodnutí žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.
II.
2. V nálezu sp. zn. I. ÚS 689/05 ze dne 21. června 2006 (N 126/41 SbNU 575) se jednalo o ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu, šlo tedy o obdobnou otázku, jaká je řešena ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1847/08. Dále se jedná o nález sp. zn. III. ÚS 473/01 ze dne 13. prosince 2001 (N 198/24 SbNU 491), ve kterém stěžovatel napadl odmítavé usnesení odvolacího soudu z důvodu opožděného odvolání podle § 218a občanského soudního řádu, nález sp. zn. III. ÚS 133/03 ze dne 29. ledna 2004 (N 14/32 SbNU 123) a nález sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. června 2005 (N 132/37 SbNU 665), v nichž ústavní stížnost směřovala proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání jako podaného neoprávněnou osobou podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu, a nález sp. zn. I. ÚS 586/05 ze dne 9. října 2007, jenž se týkal ústavní stížnosti, kterou stěžovatel brojil proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 218 písm. c) ve spojení s § 202 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu.
3. V uvedených nálezech Ústavní soud rozhodl nálezem ve věci samé, přičemž skutečnost, že stěžovatelé žalobou pro zmatečnost nenapadli pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, implicite nepovažoval za důvod nepřípustnosti předmětných ústavních stížností.
4. Na návrh soudce zpravodaje I. senát Ústavního soudu, který by byl podle rozvrhu práce příslušný rozhodnout ve věci I. ÚS 1847/08, dospěl k závěru, že ústavní stížnost by měla být považována za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, protože směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele, a stěžovatel toto rozhodnutí nenapadl žalobou pro zmatečnost, což mu § 229 odst. 4 občanského soudního řádu umožňuje. Proto by mohla být soudcem zpravodajem odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
5. Uvedený právní závěr se však odchyluje od právního závěru, ze kterého Ústavní soud implicite vycházel ve výše uvedených nálezech. I. senát proto předložil plénu Ústavního soudu návrh stanoviska, jímž by plénum Ústavního soudu odchylný právní názor I. senátu aprobovalo. Jinak by byl I. senát, resp. soudce zpravodaj při svém rozhodování vázán právním názorem vyplývajícím z dosavadních nálezů a musel by ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 1847/08 považovat za přípustnou a způsobilou meritorního projednání.
III.
6. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že lze přisvědčit právnímu názoru I. senátu Ústavního soudu. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti. Uvedený právní názor byl přitom akceptován v řadě usnesení Ústavního soudu, kterými došlo k odmítnutí ústavních stížností pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že stěžovatel nepodal v předmětné věci žalobu pro zmatečnost (např. usnesení ze dne 13. srpna 2007 sp. zn. I. ÚS 1988/07, usnesení ze dne 16. ledna 2008 sp. zn. IV. ÚS 2618/07, usnesení ze dne 18. června 2008 sp. zn. II. ÚS 1276/08, usnesení ze dne 18. září 2008 sp. zn. III. ÚS 2288/08).
Autor: ÚS