// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost 28.11.2007
K žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení proti usnesení o přerušení řízení
Ze znění ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je buď pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, z důvodů v tomto ustanovení taxativně vymezených. Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (§ 229 odst. 1 o.s.ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§ 229 odst. 2 a 3 o.s.ř.), nebo jen určitým způsobem (§ 229 odst. 4 o.s.ř.).
Usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Současně je logicky zcela zřejmé, že toto usnesení není ani rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Soudy v dané věci tedy v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost napadené usnesení nelze z pohledu ustanovení § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, resp. rozhodnutím, jímž se řízení končí.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 527/2006, ze dne 29. 8. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému S. M., zastoupenému advokátkou, o výživné manželky, o žalobách na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podaných žalovaným proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. října 2004, č. j. 8 C 7/2003-66, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 214/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2005, č. j. 40 Co 257/2005-15, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 9. 1. 2003 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by „žalovaný byl uznán povinným přispívat na její výživu částkou 2.500,- Kč měsíčně od 9. 1. 2003“.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 6. 10. 2004, č. j. 8 C 7/2003-66, zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 C 7/2003-71, shora uvedenou žalobu zamítl. Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 8. 2005, č. j. 40 Co 247/2005-84, odmítnuto jako podané osobou k odvolání neoprávněnou. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu pak bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, č. j. 30 Cdo 301/2006-97, odmítnuto jako nepřípustné.
Proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, č. j. 8 C 7/2003-66, podal žalobce „žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost“. Uvedl, že „napadené usnesení je zcela zmatečné, nepřezkoumatelné, nicotné, dosažené trestným činem soudce“; že „se žaloba dává z důvodu § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř.“; že „v téže věci již dříve rozhodl pravomocně soud“; že „věc nenáleží do pravomoci soudu, ale Městského úřadu v Z.“; že „věc tam byla postoupena soudu, ale Městský úřad v Z. doposud nesplnil povinnost dle Ústavy ČR“.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 C 214/2004-7, žalobu zamítl a rozhodl, že „žalobkyni se nepřiznává vůči žalovanému náhrada nákladů řízení“. Vycházel ze závěru, že „žaloba žalovaného na nařízení obnovy a pro zmatečnost není důvodná, neboť žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost může účastník napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno“; že „rozhodnutí zdejšího soudu, č. j. 8 C 7/2003-66, ze dne 6. 10. 2004, které žalovaný požaduje zrušit, není pravomocným rozhodnutím soudu, kterým by bylo řízení skončeno“; že „nebylo tedy rozhodnuto ve věci samé, jednalo se pouze o rozhodnutí procesní povahy“; že „žalovaný podal žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost proti nezpůsobilému předmětu žaloby, proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 2. 2005, č. j. 40 Co 257/2005-15, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 C 214/2004-7, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a uvedl, že „soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žaloba žalovaného na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou důvodné, neboť žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno“; že „rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku, č. j. 8 C 7/2003-66, ze dne 6. 10. 2004, které žalovaný požaduje zrušit, není pravomocným rozhodnutím soudu, kterým řízení skončilo“; že „nebylo tedy rozhodnuto ve věci samé, jednalo se pouze o rozhodnutí procesní povahy“; že „vzhledem k tomu, že žalovaný podal žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti nezpůsobilému předmětu žaloby, proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, okresní soud správně obě žaloby zamítl“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvedl, že „dovolání je podáno z důvodů § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř.“; že „dovolání je podáno proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 28. 2. 2005, č. j. 40 Co 257/2005-15, ve věci Okresního soudu v Šumperku pod č. j. 8 C 214/2004-7 v celém rozsahu“; že „tato věc je zároveň vedena pod č. j. 8 C 7/2003, kdy podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 C 7/2003-71“; že „není možné vést o stejné věci dvě řízení pod jinými spisovými značkami“; že „soud porušil ust. § 103, § 104/1, § 83 o.s.ř., když ve stejné věci nelze vést další řízení“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, resp. § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3, 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř nebo podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost), dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. účastník může žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, z důvodů v tomto ustanovení taxativně vymezených.
Ze znění ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je buď pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, z důvodů v tomto ustanovení taxativně vymezených.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (§ 229 odst. 1 o.s.ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§ 229 odst. 2 a 3 o.s.ř.), nebo jen určitým způsobem (§ 229 odst. 4 o.s.ř.).
Rozdíl v označení „rozhodnutí ve věci samé“ a „rozhodnutí, jímž se řízení končí“ je dán tím, že ne každé rozhodnutí, jímž se rozhodnutí končí, je rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí ve věci samé ovšem zpravidla bývá i rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Pojem "věc sama" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, který byl uveřejněn pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V posuzovaném případě je "věcí samou" výživné manželky, jehož se žalobkyně domáhala žalobou a o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8 C 7/2003-71. Usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalovaného na přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Současně je logicky zcela zřejmé, že toto usnesení není ani rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost napadené usnesení nelze z pohledu ustanovení § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, resp. rozhodnutím, jímž se řízení končí.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-