// Profipravo.cz / Obnova řízení 18.06.2007
K obnově řízení z důvodu nového rozhodnutí
Právní posouzení vztahu ve zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu, jež jinak představuje předběžnou otázku v řízení, jež má být obnoveno, samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení není; tím se stává až věcné, od řešení předběžné otázky odlišné rozhodnutí (viz R 48/2000).
Zabránit objektivní překážce opožděného podání žaloby o obnovu řízení (§ 233 odst. 2 o.s.ř.) je možno jedině podáním žaloby a následným přerušením obnovovacího řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 473/2007, ze dne 25. 4. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobců: A) K. Š., B) J. Š., C) Ing. G. Š., všichni zastoupení advokátem, D) A. Š., zastoupené advokátem, proti žalované O., a. s., zastoupené advokátem, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 118/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2006, č. j. 29 Co 106/2006 – 52, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ad D) na nákladech dovolacího řízení částku ve výši 2.050,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta. Žalobci A) – C) a žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení. Nebyly naplněny důvody obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř). Rozsudek, jímž Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí o určení vlastnictví a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, ještě neřeší otázku vlastnictví sporných pozemků, a proto nelze dovodit, že tento rozsudek může přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí v řízení, jehož obnova se žádá, jak předpokládá citované zákonné ustanovení. Takovým by mohlo být jen rozhodnutí vztahující se na věc stejných účastníků, jež v souvislosti s řešením předběžné otázky vyznělo odlišně.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání s tím, že rozhodnutí je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a také proto, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je spatřována v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Předmětem řízení, jehož obnovy se žalovaná domáhá, je zaplacení dlužného nájemného za užívání pozemků, které mají mít podle stávajícího výpisu z katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobci, avšak které užívá žalovaná. Toto řízení bylo pravomocně skončeno tak, že žalobě bylo zcela vyhověno. Novou skutečností, která může pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, je rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, č. j. 22 Cdo 1361/2003-164, který byl vydán v řízení o určení vlastnictví ke sporným pozemkům vedeném na základě žaloby žalované, a v jehož odůvodnění je konstatována neplatnost dohody o vydání věci (sporných pozemků), z kteréhožto právního titulu žalobci dovozují své vlastnické právo k těmto sporným pozemkům. Žalobci se tak dle žalované vlastníky předmětných pozemků nikdy nestali a nájemní smlouva je proto neplatná. Řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí tímto dovoláním napadené, je pak stiženo vadou proto, že odvolací soud nepostupoval podle § 135 odst. 2 o. s. ř, byť proto byly dány podmínky. Odvolací soud se nezabýval otázkou vlastnictví dotčených pozemků jako otázkou prejudiciální, přičemž pokud tak neučinil, měl alespoň přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí jiného soudu o této prejudiciální otázce. Nesprávné právní posouzení věci soudem spočívá v závěru, že právní názor dovolacího soudu obsažený v citovaném rozhodnutí nemá vliv na dřívější rozhodnutí soudů vydaná mezi týmiž účastníky ve věcech, kde byl uvedený právní názor jako předběžná otázka posouzen, resp. že žalovaná se může obnovy řízení domáhat až poté, co soud rozhodne v řízení o určení vlastnictví ke sporným pozemkům a při svém rozhodnutí otázku vlastnictví ke sporným pozemkům jako otázku prejudiciální vyřeší odlišně od původního rozhodnutí. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalobkyně ad D) s tím, že rozhodnutí obou soudů považuje v dané věci za zcela správné a dovolání za nedůvodné. Dovolání též není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a žalobkyni ad D) přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 o. s. ř.
Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí ustanovení § 237 o. s. ř. obdobně.
Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem § 237 odst. 3 o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž posouzení žalovaná napadla.
Dovolání není v dané věci přípustné.
V napadeném rozhodnutí byla řešena výlučně otázka, zda jsou splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a to konkrétně, zda výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci pro žalovanou. Odvolací soud došel k závěru, že uvedené předpoklady splněné nejsou, a to proto, že nelze dovodit, že by tento rozsudek – míněno zjevně sám o sobě – mohl přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí v řízení, jehož obnova se žádá. Takovou úvahu odvolacího soudu má Nejvyšší soud za souladnou s rozhodovací praxí soudů v obdobných věcech.
Právní názor odvolacího soudu nepřináší ani nový a ani od typově shodných situací odlišný výklad otázky, zda projevení závazného právního názoru (§ 243d odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.) ve zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu je takovou skutečností nebo rozhodnutím, jaké má za důvod obnovy řízení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Soudní praxe je zjevně zajedno (viz R 48/2000) v tom, že takové právní posouzení vztahu, jež jinak představuje předběžnou otázku v řízení, jež má být obnoveno, samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení není; tím se stává až věcné, od řešení předběžné otázky odlišné rozhodnutí a existence takového rozhodnutí nebyla žalovanou dosud tvrzena a v dovolacím řízení nebyla ve smyslu § 241a odst. 4 o. s. ř. ani uplatnitelná. Lze tak ve shodě s odvolacím soudem uzavřít, že existence rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, č. j. 22 Cdo 1361/2003-164, který byl vydán v řízení o určení vlastnictví ke sporným pozemkům vedeném na základě žaloby žalované, a v jehož odůvodnění je konstatována neplatnost dohody o vydání věci (sporných pozemků), z kteréhožto právního titulu žalobci dovozují své vlastnické právo k těmto sporným pozemkům, důvod obnovy řízení nezakládá. S dovolatelkou lze souhlasit jen potud, že zabránit překážce opožděného podání žaloby o obnovu řízení (§ 223 odst. 2 o.s.ř.) bylo možno jedině podáním žaloby a následným přerušením obnovovacího řízení, taková okolnost však jádro dovolacímu přezkumu podrobeného rozhodování odvolacího soudu nepředstavuje.
Z podobných důvodů nemohlo být přihlédnuto ani k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy z důvodu námitky vad řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadený postup soudu v odvolacím řízení není ani výsledkem aplikace procesního ustanovení, jehož výklad by byl sporný, což by ve výjimečných případech mohlo znamenat přípustnost dovolání pro zásadní právní význam, ovšem též za předpokladu, že by to bylo i pro rozhodnutí v dané věci skutečně významné (a dovolací soud zde poznamenává, že v tomto směru se mu žádný relevantní poznatek z obsahu spisu nenabízí).
Dovolání dle ust. § 238 odst. 1 písm. a) a § 238 odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s odst. 3 tohoto ustanovení není proto přípustné, a protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni ad D) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 1.750,- Kč (srov. § 10 odst. 1, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č.49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., a č. 277/2006 Sb.), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem tedy ve výši 2.050,- Kč. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni ad D) v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Ostatním žalobcům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
Autor: -pkr-