// Profipravo.cz / Obnova řízení 29.05.2007
K účastníkům řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost
Účastníky řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy těchto žalob jakožto mimořádných opravných prostředků - ti, kdo byli účastníky původního řízení, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese; uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost obsahovaly označení účastníků řízení (srov. 29 Odo 558/2001 - Rc 43/2004).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1697/2006, ze dne 19. 4. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce K. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. H., družstvo, o 381.729,- Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 1997 č.j. 19 Co 66/97-91, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 47/2005, o dovolání žalobce a R. P., zastoupené, advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2005 č.j. 49 Co 366/2005-21, takto:
I. Dovolání R. P. se odmítá.
II. Dovolání žalobce se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 3.9.1996 č.j. 3 C 191/92-70 uložil žalovanému, aby zaplatit žalobci 42.509,- Kč, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalších 339.220,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a že "na nákladech zálohovaných státem" je žalobce povinen zaplatit "Čs. republice do pokladny o.s. V." 3.528,- Kč.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.10.1997 č.j. 19 Co 66/97-91 zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného do výroku rozsudku soudu prvního stupně týkajícího se povinnosti žalobce "zaplatit náklady státu", změnil rozsudek okresního soudu ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 42.509,- Kč tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.190,- Kč "na účet" advokáta, a potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, a ve výroku o "nákladech řízení státu"; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.300,- Kč "na účet" advokáta. Dospěl mimo jiné k závěru, že žalobce není "aktivně legitimován k podání návrhu na náhradu škody v souvislosti s ustanovením § 23 zákona o půdě", neboť nebyl vlastníkem předmětné nemovitosti ani v době účinnosti zákona o půdě, protože "tuto nemovitost na něj matka převedla až po účinnosti zákona o půdě v roce 1991".
Žalobce se podáním ze dne 25.2.2005 označeným jako "obnova řízení proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu Brno č.j. 19 Co 66/97 ze dne 22.10.1997 ve věci 3 C 191/92 o 481.729,- Kč dle zjištění uvedených v revizním znaleckém posudku č. 1/2005 vypracovaného V. u. t. v B." domáhal, aby "žalovaný zaplatil žalobcům 481.729,- Kč s příslušenstvím". Svůj požadavek zdůvodnil tím, že "na základě výsledků revizního znaleckého posudku č. 1/2005 vypracovaného V. u. t. v B. jsou dány důvody o rozšíření žalobního návrhu podaného dne 7.8.2000 Okresnímu soudu Vyškov o obnovu řízení a pro zmatečnost dle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a dle ustanovení § 229 odst. 3", že "dne 13.7.1992 žalobní návrh podávala P. R. jako majitelka poškozené nemovitosti a její syn P. K. jako majitel části poškozené nemovitosti a že, i kdyby chtěl soud provést záměnu navrhovatelky P. R. s obecním zmocněncem ve věci s P. R. mladší, tak ta rovněž mohla žalobu podat, neboť i ona byla vlastníkem části poškozené nemovitosti, jak je uvedeno ve znaleckém posudku", a že "Okresní soud ve Vyškově v rozsudku 3 C 191/92 dne 3.9.1996 vycházel z chybných údajů a náklady žalovaného vložené do nedovolených oprav střechy považoval za součást plnění na náhradu za znehodnocenou budovu, což znalecký posudek zcela vyvrátil". Uvedl dále, že "v revizním znaleckém posudku jsou uvedeny důkazy, které s rozsudkem č.j. 19 Co 66/97 zcela nesouhlasí", a že "nastaly skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně". Žalobce "dle § 229 odst. 3 napadá pravomocný rozsudek odvolacího soudu č.j. 19 Co 66/97 ze dne 22.10.1997, kdy oběma žalobcům, jak P. R., tak jejímu synovi K. P. byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem", "soud měl ve spisu 3 C 191/92 rodná čísla účastníků řízení i obecního zmocněnce se shodným jménem, ale na důležitá rozhodnutí je neuvedl, tím chybně za žalobce uvedl obecného zmocněnce".
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 15.8.2005 č.j. 3 C 47/2005-9 podání žalobce ze dne 25.2.2005 odmítl a rozhodl, že žalobce "není povinen hradit jinému účastníku náklady řízení". Dospěl k závěru, že uvedené podání žalobce, přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne 2.3.2005 č.j. 3 C 47/2005-3, i po doplnění podáním ze dne 22.3.2005 zůstalo nesrozumitelné a neprojednatelné; "směšuje" totiž "různé nároky žalobce jak skutkově tak právně a ve výsledku nelze s plnou odpovědností, ani při podrobném zkoumání obsahu podání, jednoznačně zjistit, jaké podání, jaký návrh mínil žalobce bez toho, že by soud musel sám podání domýšlet a dotvářet". Podání žalobce proto muselo být podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.11.2005 č.j. 49 Co 366/2005-21 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že obsah podání je "natolik nesouvislý a nesrozumitelný, že neumožňuje učinit jednoznačný závěr o tom, o kterou z žalob (žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) se jedná a v kterých konkrétních skutečnostech spatřuje žalobce důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti". Protože žalobce uvedené nedostatky neodstranil ani přes řádné a dostatečně konkrétní poučení soudu prvního stupně o tom, v čem vady podání spočívají a jak je třeba postupovat při jejich odstranění, a protože se jedná o nedostatky bránící pokračování v řízení, neboť není jasné, jaké procesní účinky žalobce svým podáním sleduje, soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně podání (žalobu) podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobce a R. P. Uvedli, že "ze stejnopisu notářského zápisu NZ 1042/74 vyplývá, že darovací smlouvou přešlo vlastnictví k předmětným nemovitostem" na žalobce a R. P. Ačkoliv v podáních "doručených soudu, která byla soudem prvního stupně odmítnuta", je jako žalobkyně uvedena rovněž R. P., soud prvního stupně i odvolací soud ji "nepřiznal právo být ve věci aktivně legitimována, čímž bylo zkráceno její právo na spravedlivý proces a otázka její aktivní legitimace byla řešena v rozporu s hmotným právem". Navrhli, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil, aby "mohla být podána žaloba ve věci oběma aktivně legitimovanými účastníky".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Účastníky řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy těchto žalob jakožto mimořádných opravných prostředků - ti, kdo byli účastníky původního řízení, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese; uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost obsahovaly označení účastníků řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Podání žalobce ze dne 25.2.2005 označené jako "obnova řízení proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu Brno č.j. 19 Co 66/97 ze dne 22.10.1997 ve věci 3 C 191/92 o 481.729,- Kč dle zjištění uvedených v revizním znaleckém posudku č. 1/2005 vypracovaného V. u. t. v B." směřovalo - jak je zřejmé z jeho obsahu - proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.1997 č.j. 19 Co 66/97-91. Protože R. P. nebyla účastnicí řízení, v němž byl vydán uvedený rozsudek, nestala se ani účastnicí řízení zahájeným podáním žalobce ze dne 25.2.2005 a není tedy ani oprávněna (legitimována) k dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí tohoto podání. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání R. P. podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 odst.1 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.).
Neobsahuje-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost všechny stanovené náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst.1 a § 43 odst.1 o.s.ř.).
Není-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne (srov. § 235a odst.1 a § 43 odst.2 větu první o.s.ř.).
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm.a) a b) a § 229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Žalobce svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání ze dne 25.2.2005, jen z důvodu, že byla "věcná legitimace" R. P. "řešena v rozporu s hmotným právem" a že proto musí být usnesení soudů obou stupňů zrušena, aby "mohla být podána žaloba ve věci oběma aktivně legitimovanými účastníky"; závěr odvolacího soudu o tom, že podání ze dne 25.2.2005 nebylo přes výzvu soudu řádně opraveno a doplněno a že proto nebylo možné v řízení pokračovat, však - jak vyplývá z obsahu dovolání - nezpochybnil. Vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a že žalobcovy dovolací důvody správnost napadeného usnesení odvolacího soudu nezpochybňují, Nejvyšší soud České republiky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - uzavřel, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Na závěru o správnosti usnesení odvolacího soudu nic nemění ani to, že podání ze dne 25.2.2005 mělo soudy být v části, v níž se žalobce domáhal obnovy řízení, posouzeno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31.12.2000, neboť obnova řízení směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.1997 č.j. 19 Co 66/97-91, tedy proti rozhodnutí vydanému přede dnem 1.1.2001 (srov. bod 16. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Uvedená vada totiž neměla vliv na věcnou správnost napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 by řízení o obnovu skončilo - s výjimkou formulace výroku usnesení soudu prvního stupně (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 se podání, jehož vady nebyly přes výzvu předsedy senátu řádně odstraněny a v řízení nebylo pro tento nedostatek možné pokračovat, neodmítalo, ale soud o něm řízení zastavil) - ve svém výsledku stejně; nemohla být proto důvodem pro zrušení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce a R. P. s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovanému, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-