// Profipravo.cz / Obnova řízení 22.02.2007

K podání žaloby o obnovu řízení proti rozhodnutí o odmítnutí odvolání

Jestliže byla žaloba o obnovu řízení podána nikoli proti pravomocnému rozsudku či usnesení ve věci samé, ale proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto pro absenci zákonných obsahových náležitostí, nebyl naplněn zákonný požadavek přípustnosti obnovy řízení podle § 228 odst. 1 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2997/2006, ze dne 21.12.2006

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. č. P. 1, proti žalovanému JUDr. J. K., zastoupenému  advokátem,  o návrhu žalovaného na povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 116/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č.j. 23 Co 61/2006-61, takto: 

I.  Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením výše označeným potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 11. 2005, č.j. 17 C 116/2005-52, o zamítnutí návrhu žalovaného na povolení obnovy řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 16 C 161/2004. Krajský soud v Praze rozhodoval o povolení obnovy předchozího řízení, v němž svým usnesením Krajský soud v Praze dne 8. 3. 2005, č.j. 22 Co 62/2005-51, odmítnul odvolání žalovaného pro absenci zákonných náležitostí; šlo o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 2. 2004, č.j. 16 C 161/2004-33, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 98.898,50 Kč a smluvní pokutu 12.315,- Kč do 60-ti dnů od právní moci rozsudku. Své nynější rozhodnutí ve věci obnovy řízení zdůvodnil odvolací soud tím, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené tříměsíční lhůty podle § 233 odst. 1 o. s. ř. 

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím právního zástupce dovolání, jehož důvodnost opřel o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dále, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Po shrnutí dosavadního řízení o obnově před soudem prvního i druhého stupně pak dovolatel napadal zejména řízení před Okresním soudem v Kladně, jehož obnovu požadoval, a vytýkal mu chybné posouzení platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor včetně okamžiku skončení nájemního vztahu účastníků; nemohl také uplatnit důkazní prostředek (listiny) ke své procesní obraně. Podle názoru dovolatele obsahují předkládané listiny, na jejichž základě požaduje obnovu řízení, zásadní skutečnosti vypovídající o jednání mezi účastníky ohledně zaplacení dluhu na nájemném a vyklizení nebytových prostor. Dovolatel také tvrdil, že uvedené důkazy nemohl bez své viny uplatnit, neboť je neměl k dispozici a nemohl je tudíž ani specifikovat tak, aby si je soud mohl vyžádat od žalobce. Listiny byly dovolateli poskytnuty až po právní moci rozhodnutí vydaného o meritu věci ve prospěch žalobce.  Dovolatel se domníval, že odvolací soud nesprávně posoudil také otázku včasnosti podání žaloby na obnovu řízení, neboť podle § 233 o. s. ř. počíná lhůta běžet okamžikem, kdy se navrhovatel o důvodu obnovy dozvěděl a to se stalo okamžikem, kdy mohl disponovat s listinami.Proto žádal, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
 
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle § 240 odst. 1 o. s. ř. a dovolatel k němu byl ve smyslu § 241 o. s. ř. jako fyzická osoba procesně oprávněn.

Dovolání však není přípustné.

Jak si povšiml již soud prvního stupně, žaloba o obnovu řízení byla podána nikoli proti pravomocnému rozsudku či usnesení ve věci samé, ale proti usnesení odvolacího soudu (viz výše) ze dne 8. 3. 2005, kterým bylo odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto pro absenci zákonných obsahových náležitostí.
 
To ovšem znamená, že nebyl naplněn zákonný požadavek přípustnosti obnovy řízení podle § 228 odst. 1 o. s. ř. a proto nemohla nastoupit ani přípustnost dovolání v relaci k usnesení odvolacího soudu ve věci žaloby o obnovu řízení, jak je upravena v ustanovení § 238 o. s. ř.

Jen na okraj dodává dovolací soud, že posouzení otázky (ne)dodržení lhůty podle § 233 odst. 1 o. s. ř. se jeví, zejména ve světle skutkových zjištění soudu prvního stupně o momentu vzniku možnosti uplatnit důkazy, jako správné. Dovolatel také nevzal v úvahu, že hmotněprávní argumenty nelze v žalobě na obnovu řízení účinně uplatnit.

Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s.  ř. odmítl.

Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady. 
 
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

Autor: -pkr-

Reklama

Jobs