// Profipravo.cz / Náklady řízení 26.10.2023

ÚS: Odměna advokáta za výkon funkce ustanoveného opatrovníka

Není rozumného důvodu, aby advokát poskytující právní službu v pozici opatrovníka ustanoveného soudem, byl ohodnocen odlišně od advokáta, který poskytuje totožnou právní službu na základě plné moci v pozici zmocněnce. Advokát zde není honorován za to, jakým způsobem byl ustanoven do funkce, tj. zda rozhodnutím soudu nebo na základě plné moci, ale za to, jakou činnost vykonává.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3204/22, ze dne 8. 9. 2023

vytisknout článek

UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí městského soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 26, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

3. Na návrh státní zástupkyně byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 1. 2019 sp. zn. 20 P a Nc 414/2018 stěžovatel ustanoven opatrovníkem nezletilých dětí, a to k ochraně jejich zájmů v trestním řízení vedeném proti jejich matce u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 121/2019. V souvislosti s uvedeným lze poznamenat, že v době rozhodování již tehdy novelizovaný § 45 odst. 2 trestního řádu ukládal a umožňoval ustanovení opatrovníka přímo státnímu zástupci, a to bez dřívějších podmínek.

4. Následně stěžovatel v pozici opatrovníka poškozených nezletilých dětí uplatnil nárok na odměnu za zastupování v celkové výši 127 485, 60 Kč včetně DPH.

5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 5. 2022 bylo o žádosti stěžovatele rozhodnuto tak, že se mu přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 124 533, 20 Kč (výrok I.). Co do zbytku žádání, byl návrh stěžovatele v částce 2 952,40 Kč zamítnut.

6. K podané stížnosti obžalované (matky nezletilých) rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a sám ve věci rozhodl. Stěžovateli byla nově stanovena odměna za opatrovnictví nezletilé Evy B. (jedná se o pseudonym) ve výši 600 Kč za každý úkon dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tedy za 20 společných úkonů mu byla přiznána částka 11 700 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 6 000 Kč. Celkově mu tak byla přiznána částka 21 417 Kč včetně DPH. Obdobně pak bylo rozhodnuto též stran opatrovnictví nezletilého Jiřího B. (jedná se o pseudonym).

7. Z odůvodnění usnesení městského soudu se podává, že stěžovatel vystupoval v trestním řízení nikoliv jako zmocněnec na základě plné moci, ale toliko jako opatrovník v rámci opatrovnického řízení. Toto odlišné postavení pak dle stížnostního soudu vede i k jinému stanovení odměny za poskytnuté právní služby. Opatrovník vycházel nesprávně z tarifní hodnoty za právní úkon dle § 10 odst. 5 advokátního tarifu. To však dopadá toliko na případy, v nichž advokát působí jako zmocněnec poškozeného ve smyslu § 50 tr. ř. Vzhledem k ustanovení advokáta jako opatrovníka je však na místě stanovit tarifní hodnotu za právní úkon § 9 odst. 2 advokátního tarifu, který za zastupování v opatrovnických věcech považuje tarifní hodnotu částku 5 000 Kč.

8. Stěžovatel konstatoval, že stížnostní soud se snažil subsumpcí odměny opatrovníka pod § 9 odst. 2 advokátního tarifu nahradit bývalé postupy podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu, které však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19. Krácení odměny advokáta vystupujícího v pozici opatrovníka ve složitých věcech je dle náhledu stěžovatele protiústavním postupem, porušujícím čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny. Postup městského soudu považuje stěžovatel za protiústavní ve dvou rovinách. V první má za to, že odměnu v uvedené věci nelze podřadit pod § 9 odst. 2 advokátního tarifu, neboť se nejedná o věc opatrovnickou, ale trestní. Ve druhé rovině má stěžovatel za to, že i v případě, kdy by se na uvedený případ vztahovalo ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu, je třeba na věc vztáhnout závěry recentní judikatury o neústavnosti přiznání odměny advokáta v pozici opatrovníka, neboť se jednalo o věc trestní a hájení práv poškozených nezletilých. Stěžovatel má za to, že jím odvedená práce z postavení opatrovníka se nijak nelišila od množství a kvality práce, která by byla odvedena v pozici zmocněnce. Tímto odlišným zacházením je dle jeho mínění porušena zásada rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Závěrem vyjádřil stěžovatel též svůj nesouhlas s tím, že některé úkony právní služby byly subsumovány pod úkony společné dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Z povahy věci nemohou být úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí, porady s klienty, podání ve věci samé, úkony společnými.

III.

9. Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z obsahu jednotlivých písemných podání je podle stížnostního soudu patrné, jaká argumentace byla v případě obou poškozených nezletilých stejná a nakolik se opatrovník naopak zabýval konkrétními skutečnostmi týkajícími se jednotlivých poškozených. V souvislosti s uvedeným se soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1033/21.

10. Ústavní soud, veden zásadou hospodárnosti řízení, neshledal důvod pro zaslání vyjádření městského soudu stěžovateli k replice, neboť toto neobsahuje argumentaci, jež by byla pro rozhodnutí Ústavního soudu v dané věci zásadní. Stejně tak Ústavní soud k projednání a rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařídil ani ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci.

IV.

11. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

12. Nejprve je nutno zcela odmítnout odůvodnění městského soudu, který stěžovateli přiznal odměnu jako "opatrovníkovi v opatrovnickém řízení". Jednalo se o zastupování v trestním a nikoli opatrovnickém řízení. Za podstatnou však Ústavní soud považuje otázku, zda ve způsobu odměňování advokáta (stěžovatele), jenž byl pro účely trestního řízení rozhodnutím soudu ustanoven opatrovníkem nezletilých poškozených, lze dohledat nedůvodnou nerovnost oproti advokátům, kteří jsou za poskytování stejných či obdobných právních služeb odměňováni jako zmocněnci poškozených.

13. Ústavní soud se v minulosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019, Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020, Pl. ÚS 23/19 ze dne 5. 2. 2020, Pl. ÚS 22/2019 ze dne 14. 1. 2020, III. ÚS 3378/19 ze dne 2. 6. 2020, II. ÚS 1251/19 ze dne 10. 3. 2020 a I. ÚS 392/19 ze dne 12. 5. 2020) postavením, resp. odměňováním opatrovníka v trestním řízení zabýval. Učiněné závěry lze shrnout tak, že stanovení nižší odměny advokáta jako opatrovníka v konkrétním řízení vychází z nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti takového zastupování, což ohrožuje kvalitu poskytované právní pomoci. Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.

14. Je-li podezření, že jeden z rodičů spáchal trestný čin ke škodě vlastního nezletilého dítěte, nemůže práva poškozeného vykonávat druhý z rodičů, a to vzhledem k možnosti střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. V takovém případě je třeba ustanovit dítěti opatrovníka, který by poškozené dítě v trestním řízení zastupoval (R 13/1987-I). Tak se v projednávané věci i stalo a Obvodní soud pro Prahu 10 k návrhu státní zástupkyně ustanovil svým usnesením ze dne 14. 11. 2018 č. j. 20 P 38/2015-2267 nezletilým opatrovníka. Nejprve Městskou část Praha 15, která byla usnesením téhož soudu ze dne 11. 1. 2019 č. j. 20 P 38/2015-2290 této funkce zproštěna a opatrovníkem byl nově ustanoven stěžovatel. Soud v odůvodnění svého usnesení poukázal na to, že se tak stalo z podnětu příslušné státní zástupkyně, přičemž změna je v zájmu dětí, neboť je vhodné, aby nezletilé děti v řízení zastupoval odborník na dané řízení. Nicméně již poukaz soudu na nutnost ustanovení opatrovníkem právního profesionála svědčí o tom, že právní pomoc, jež má být nezletilým poskytována, vyžaduje jisté odborné znalosti, což by se mělo projevit i ve výši následně přiznané odměny.

15. Ústavnímu soudu je známo, že v rámci soudní praxe není jednoznačně vyjasněna otázka rozsahu, v němž může ustanovený opatrovník poškozených hájit jejich práva v trestním řízení, zda se může v rámci přípravného řízení účastnit všech vyšetřovacích úkonů nebo pouze těch, kterých se mohou účastnit poškození. Veden zásadou minimalizace zásahu do činnosti obecných soudů ponechává Ústavní soud vyřešení této otázky na obecných soudech. Z ústavněprávního hlediska není podstatné to, zda stát zajistí práva nezletilých v trestním řízení prostřednictvím opatrovníka či zmocněnce, ale že tak fakticky učiní. Jednoznačný požadavek na právní zastoupení nezletilých obětí v trestním řízení právním zástupcem vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. 10 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Pokud by obecné soudy v projednávané věci nehleděly na činnost opatrovníka jako na činnost zmocněnce, vyvstává otázka, zda vůbec došlo k naplnění požadavku shora uvedené směrnice.

16. Ústavní soud má za to, že není rozumného důvodu pro to, aby advokát poskytující právní službu v pozici opatrovníka ustanoveného soudem, byl ohodnocen odlišně od advokáta, který poskytuje stejnou právní službu na základě plné moci v pozici zmocněnce. Rozdíl zde netkví v činnosti samotné, ale toliko ve způsobu ustavení osoby, jež má práva poškozeného chránit. Rozdílný způsob ustavení do funkce však nemůže odůvodnit odlišný způsob zacházení, resp. ohodnocení. Nelze přehlížet, že advokát zde není honorován za to, jakým způsobem byl ustanoven do funkce, tj. zda rozhodnutím soudu nebo na základě plné moci, ale za to, jakou činnosti vykonává. Z rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že stěžovatel vykázal pro účely výpočtu své odměny toliko úkony, které mohl provádět jako opatrovník. Městský soud se přitom nevypořádal s tím, jaký by byl kvalitativní rozdíl oproti situaci, kdy by tyto úkony byly prováděny zmocněncem - což by hypoteticky odůvodnit odlišnou výši odměny mohlo. Jsou-li však úkony prováděné opatrovníkem a zmocněncem obsahově shodné, není důvodu pro to, aby byla činěna odlišnost v jejich ohodnocení.

17. Ústavní soud k uvedené problematice v minulosti ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 516/20 ze dne 11. 8. 2020 dovodil, že: "Stanovil-li normotvůrce výrazně nižší výši odměny pro advokáta jmenovaného jako opatrovníka nezletilce, resp. i jiných osob zúčastněných na některém z řízení upravených regulovaných zákonem o zvláštních řízeních soudních (pohřešované osoby, osoby umístěné či převzaté do zdravotního ústavu, dědice, zemřelého manžela aj.), snížil tím hodnotu jejich práce oproti zastupování v případech jiných, a to bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění. Je třeba respektovat zásadu, podle níž za odvedenou práci má každý právo na spravedlivou odměnu, přičemž tato odměna má být za srovnatelnou práci ve srovnatelné výši".

18. Dovedeno k závěrům ad absurdum, by z pohledu advokátního stavu jako takového bylo výhodnější, aby opatrovník právní službu nezletilému neposkytl, ale udělil plnou moc k zastupování jinému advokátovi, jehož vyúčtování nákladů by se již odvíjelo od odlišných principů, než je tomu u opatrovníka. Takový postup však nelze považovat za souladný se zásadou hospodárnosti trestního řízení a především pro takto sofistikovaný způsob zvyšování nákladů není dán žádný rozumný důvod. To platí zvláště pak za situace, kdy opatrovník sám je dostatečně kvalifikovaný k tomu, aby právní pomoc poskytl.

19. Námitky stěžovatele stran hodnocení některých úkonů jako společných nepovažuje Ústavní soud za důvodné. Městský soud se v odst. 11 napadeného usnesení ústavně konformním způsobem vypořádal s důvody, pro které byly některé úkony právní služby považovány za společné. Ostatně ani stěžovatel neuvedl, v čem lze dohledat odlišnost právních úkonů u jednotlivých nezletilých.

20. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022 sp. zn. 9 To 269/2022.

Autor: US