// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 18.05.2006
K vyloučení soudce z rozhodování ve věci u soudu vyššího stupně
Pokud věc v řízení před soudem prvního stupně jako samosoudce projednal a rozhodl soudce, který byl poté rovněž členem senátu odvolacího soudu, jenž vydal ve věci rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka, jednalo se posléze o rozhodování vyloučeným soudcem.
Soudce, který věc projednal nebo rozhodl v prvním stupni, je totiž bez dalšího vyloučen „u soudu vyššího stupně“, přičemž je nevýznamné, zda soud vyššího stupně projednává odvolání nebo rozhoduje ve věci samé, popř. zda v průběhu odvolacího řízení vydává jiná rozhodnutí, která rozhodnutími ve věci samé nejsou.
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1648/2005-311, ze dne 22. března 2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., proti žalovaným 1) B . – S., 2) E. – A., 3) L. Š. a 4) Ing. I. V., o zaplacení částky 3,391.762,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 125/98, o dovolání čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. července 2005, č.j. 7 Cmo 513/2004-282, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. července 2005, č.j. 7 Cmo 513/2007-282, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. října 2004, č.j. 15 Cm 125/98-254, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 29. září 1998, č.j. 1 Sm 334/98-16, vůči čtvrtému žalovanému (výrok I.), čtvrtému žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 82.700,- Kč (výrok II.) a České republice částku 12.013,- Kč (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal čtvrtý žalovaný odvolání, dožaduje se jeho zrušení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. července 2005, č.j. 7 Cmo 513/2004-282, odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na její místo vstoupila A. E. (dále jen „společnost“).
Odvolací soud akcentoval, že v průběhu odvolacího řízení podáním datovaným 16. června 2005, doručeným odvolacímu soudu 14. července 2005, žalobkyně oznámila, že došlo k postoupení žalované pohledávky společnosti, která se vstupem do řízení vyslovila souhlas. Současně odvolací soud „z úředního záznamu“ zjistil, že dne 1. června 2005 se k soudu prvního stupně dostavila zástupkyně žalobkyně, která převedla směnku rubopisem na společnost a současně originál směnky předala zástupci společnosti. Maje za splněné všechny podmínky vyžadované ustanovením § 107a o. s. ř., odvolací soud návrhu žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení s poukazem na ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. vyhověl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal čtvrtý žalovaný dovolání, namítaje, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Dovolatel zdůrazňuje, že v prvním stupni věc projednával a rozhodoval Mgr. J. Z.; jmenovaný byl rovněž členem senátu, který v průběhu odvolacího řízení rozhodl o návrhu žalobkyně podle ustanovení § 107a o. s. ř. Cituje ustanovení § 14 odst. 2 o. s. ř. dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné odmítl, považujíc výhrady dovolatele za účelové. Přitom žalobkyně zdůrazňuje, že odvolací soud, pokud rozhodoval o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř., projednal a rozhodl „skutkově jinou věc“, než která byla rozhodována Mgr. Zavázalem jako samosoudcem v řízení před soudem prvního stupně.
Společnost ve vyjádření k dovolání sdělila, že se k výhradě dovolatele nemůže vyjádřit, když jí není známo, zda Mgr. J. Z. (samosoudce rozhodující v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 125/98) a Mgr. Jiří Zavázal (soudce rozhodující jako člen senátu v řízení vedeném u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Cmo 513/2004) jsou totožné osoby.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudů vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných sporech (odstavec ).
Z obsahu spisu je zřejmé, že věc v řízení před soudem prvního stupně jako samosoudce projednal a rozhodl Mgr. J. Z., který byl rovněž členem senátu odvolacího soudu, jenž vydal dovoláním napadené rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka.
Nejvyšší soud tak nemá žádné pochybnosti, že Mgr. J. Z. byl ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 věty první o. s. ř. vyloučen z projednání a rozhodnutí věci v odvolacím řízení; potud shledává neakceptovatelným právní názor žalobkyně, že odvolací soud projednal a rozhodl „skutkově jinou věc“. Soudce, který věc projednal nebo rozhodl v prvním stupni, je totiž bez dalšího vyloučen „u soudu vyššího stupně“, přičemž je nevýznamné, zda soud vyššího stupně projednává odvolání nebo rozhoduje ve věci samé, popř. zda v průběhu odvolacího řízení vydává jiná rozhodnutí, která rozhodnutími ve věci samé nejsou.
Jelikož to, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, je vadou, k jejíž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a ostatně dovolatel na tuto vadu v dovolání výslovně upozornil, Nevyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-