// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 01.10.2005
K pojmu „nadřízený soud“
Pojem "nadřízený soud", je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud" jej zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhoduje-li tudíž krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, není rozhodná (srov. 29 Odo 641/2001).
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 510/2005 ze dne 31. května 2005
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně C. – L., proti žalované B. H. a.s., o zaplacení 16,100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 228/2003, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2004, č.j. 1 Nc 643/2004 –178, takto: Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. října 2004, č.j. 1 Nc 643/2004-178, rozhodl, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Š. H. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 26 C 228/2003. Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, v němž namítala, že jmenovaná soudkyně nemůže být nestranná vzhledem ke způsobu vedení řízení v označené věci a že má zjevně negativní vztah ke statutárnímu orgánu žalované. Navrhla, aby usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.\") dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Pojem "nadřízený soud" je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem “odvolací soud\" jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tudíž krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, není rozhodná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 129). Funkční příslušnost soudu pro projednání “dovolání” proti rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád neupravuje. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o “dovolání” žalované zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Řízení o “dovolání” žalované se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í :
Autor: -rja-