// Profipravo.cz / Akciová společnost 19.09.2023
Doba rozhodná pro stanovení ceny za veřejně obchodovatelnou akcii
I. Neučinil-li akcionář, který získal rozhodný podíl na veřejně obchodovatelných akciích, ve lhůtě určené ustanovením § 183b odst. 1 obch. zák. veřejný návrh, porušuje tím svou zákonnou povinnost vůči těm akcionářům, kteří byli vlastníky akcií k poslednímu dni lhůty pro učinění povinného veřejného návrhu. Tito akcionáři se proto mohou – vedle nároku na uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy – domáhat vůči povinnému akcionáři taktéž náhrady škody, která jim byla porušením této zákonné povinnosti způsobena. Právo akcionářů domáhat se uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií podle ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. a právo na náhradu škody vzniklé porušením této povinnosti jsou samostatné nároky uplatnitelné vedle sebe, resp. nezávisle na sobě. Uplatnění práva na náhradu škody tak není nikterak podmíněno předchozím uplatněním práva na uložení dané povinnosti.
Z toho je patrné, že volba (jednoho či druhého) nároku je v dispozici osoby, které měl být povinná nabídka převzetí adresována. V případě nároku na uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy postačuje tvrdit a prokázat v zásadě jen, že ovládající akcionář řádně nedostál své zákonné povinnosti učinit nabídku převzetí. Při uplatnění nároku na náhradu škody, která má spočívat v tom, že ovládající akcionář neučinil řádnou či včasnou nabídku převzetí, resp. škody, která má odpovídat rozdílu mezi cenou, jež měla být učiněna v nabídce převzetí, a cenou, za kterou se akcie nakonec podařilo prodat, je však nadto zapotřebí tvrdit a prokázat i tento (cenový) rozdíl.
Postupoval-li tedy odvolací soud v projednávané věci tak, že při posuzování důvodnosti návrhu žalujícího akcionáře vzal v úvahu, za kolik akcie společnosti nakonec – s časovým odstupem – prodal (jakož i to, kolik utržil na vyplacených dividendách), je jeho právní posouzení této právní otázky správné.
II. Úpravu § 183c odst. 3 obch. zák. je třeba vykládat tak, že posledním dnem šestiměsíční doby pro stanovení váženého průměru cen není den, který předchází dnu, v němž ovládající akcionář nabyl rozhodující podíl v cílové společnosti, nýbrž den, ve kterém ovládající akcionář splnil povinnost učinit veřejný návrh smlouvy. Nesplní-li ovládající akcionář svoji povinnost ve lhůtě stanovené v § 183b odst. 1 obch. zák., poslední den šestiměsíční doby splývá s posledním dnem šedesátidenní lhůty určené v § 183b odst. 1 obch. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2048/2021, ze dne 28. 6. 2023
Dotčené předpisy:
§ 183b odst. 1 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2000
§ 183c odst. 3 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2000
Kategorie: akciová společnosti; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
[1] Žalobu doručenou Krajskému soudu v Ostravě 23. 2. 2001 podalo pět původních žalobkyň, a sice:
a) Prague Investment Holding (Cyprus) Limited, se sídlem v Nicosii, 70 JF Kennedy Avenue, Kyperská republika, registrační číslo ΗΕ 74394,
b) Manhattan, investiční fond, akciová společnost, se sídlem v Ostravě, Gorkého 2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 44741596,
c) CENTRAL EUROPE PRIVATIZATION FUND, L.P., se sídlem v New Yorku, 14 Walworth Avenue, Scarsdale, Spojené státy americké,
d) Prague Associates (Cyprus) Limited, se sídlem v Nicosii, 70 JF Kennedy Avenue, Kyperská republika,
a
e) Marcuard Cook & Cie S. A., se sídlem v Ženevě, Rue des Alpes 7, Švýcarská konfederace.
[2] Tyto původní žalobkyně se žalobou domáhaly, aby soud uložil žalovaným 1) OKD, a. s., se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ 728 30, identifikační číslo osoby 00002593, a 2) PROSPER TRADING a. s., se sídlem v Ostravě, Výstavní 10, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47677791, povinnost zaplatit:
1) žalobkyni a) částku 9.476.918,80 Kč s příslušenstvím,
2) žalobkyni b) částku 16.637.392,90 Kč s příslušenstvím,
3) žalobkyni c) částku 3.954.166,80 Kč s příslušenstvím,
4) žalobkyni d) částku 1.508.844,80 Kč s příslušenstvím a
5) žalobkyni e) částku 1.033.699,60 Kč s příslušenstvím.
[3] Svůj návrh žalobkyně opřely o tvrzení, že jim v důsledku porušení povinnosti žalovaných učinit veřejný návrh smlouvy o koupi veřejně obchodovatelných akcií společnosti Moravskoslezské teplárny a. s., identifikační číslo osoby 45193410 (dále též jen „společnost MST“), vznikla škoda spočívající v rozdílu mezi cenou, za níž byli žalovaní povinni akcie společnosti MST odkoupit na základě veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií, a cenou, za níž žalobkyně akcie následně prodaly.
b) Řízení před soudem prvního stupně, soudy odvolacím a dovolacím
[4] Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 2. 2005, č. j. 30 Cm 64/2001-36, které nabylo právní moci 4. 3. 2005, ve spojení s unesením ze dne 20. 4. 2005, č. j. 30 Cm 64/2001-36, které nabylo právní moci 13. 5. 2005, řízení o žalobě původních žalobkyň c), d) a e) zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku).
[5] Usneseními ze dne 21. 9. 2005, č. j. 30 Cm 64/2001-60, ze dne 17. 2. 2006, č. j. 30 Cm 64/2001-70, ve znění usnesení ze dne 27. 4. 2006, č. j. 30 Cm 64/2001-76, a ze dne 14. 6. 2006, č. j. 30 Cm 64/2001-79, soud připustil, aby do řízení na místo žalobkyně b) vstoupila společnost Prague Capital Partners, s. r. o., identifikační číslo osoby 61854514, na její místo pak společnost LANGUAGES AT WORK s. r. o., identifikační číslo osoby 61056529, na její místo pak (společně) jednak společnost PRAGUE CAPITAL PARTNERS LIMITED, se sídlem v Tortole, Road Town, 3rd floor, Omar Hodge Building, Wickhams Cay I, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 109866, a jednak společnost BLANET – SHOP, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Pernikářce 762/33, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26214164.
[6] Usnesením ze dne 30. 3. 2007, č. j. 30 Cm 64/2001-89, soud rozhodl, že v řízení bude na straně žalované na místo společnosti OKD, a. s., se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, identifikační číslo osoby 00002593 (dále též jen „předchůdkyně první žalované“), pokračováno se společností OKD, a. s., se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, identifikační číslo osoby 26863154.
[7] Soud prvního stupně (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 2. 7. 2008, č. j. 30 Cm 64/2001- 203, zamítl návrh žalobkyně a) Prague Investment Holdings (Cyprus) Limited, jímž se na žalovaných domáhala zaplacení 6.875.151 Kč s příslušenstvím (výrok I.), návrh žalobkyně b) PRAGUE CAPITAL PARTNERS LIMITED, domáhající se zaplacení 6.767.869 Kč s příslušenstvím (výrok II.), i návrh žalobkyně c) BLANET – SHOP s. r. o., jímž se na žalovaných domáhala zaplacení 7.628.244 Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a V.).
[8] K částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému žalobkyněmi a), b) a c) v odvolání proti rozsudku doručeném soudu 13. 8. 2008 soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 8. 2010, č. j. 30 Cm 64/2001-281, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2010, svůj (v pořadí první) rozsudek v rozsahu zpětvzetí zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.
[9] Ve vztahu k žalobkyním a) a b) nabyl posléze (v pořadí první) rozsudek soudu prvního stupně právní moci.
[10] V pořadí první rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2010, č. j. 8 Cmo 44/2009-295, jímž odvolací soud – k odvolání žalobkyně c) [dále již jen „žalobkyně“] – potvrdil ve vztahu k žalobkyni výroky III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně, k dovolání žalobkyně zrušil Nejvyšší soud rozsudkem
ze dne 20. 6. 2012, č. j. 29 Cdo 1023/2011-351, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[11] V pořadí druhý rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2013, č. j. 8 Cmo 44/2009-382, k (opětovnému) dovolání žalobkyně zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2014, č. j. 29 Cdo 1648/2013-410, a věc (opětovně) vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[12] Vrchní soud v Olomouci (následně) usnesením ze dne 17. 9. 2014, č. j. 8 Cmo 44/2009-434, zrušil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně co do 5.932.748,52 Kč s příslušenstvím, jakož i výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první a druhou žalovanou a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[13] Dovolání proti (v pořadí třetímu) rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 4. 2016, č. j. 29 Cdo 1438/2015-465.
[14] Usnesením ze dne 19. 11. 2018, č. j. 30 Cm 64/2001-638, které nabylo právní moci dne 4. 1. 2019, soud prvního stupně zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[15] Soud prvního stupně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 7. 1. 2019, č. j. 30 Cm 64/2001-826, uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni 470.200 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. 30 Cm 64/2001-911, soud prvního stupně zamítl žalobu co do zbytku (dosud nerozhodnutého) příslušenství (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[16] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Předchůdkyni první žalované a druhé žalované vznikla dne 27. 12. 1996 (z důvodu nabytí 51 % akcií společnosti MST jednáním ve shodě) povinnost nejpozději dne 25. 2. 1997 učinit ostatním akcionářům veřejný návrh smlouvy o koupi akcií společnosti MST; předchůdkyně první žalované a druhá žalovaná povinnost nesplnily.
2) Ke dni vzniku povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy byla akcionářkou společnosti MST (i) právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost Manhattan, investiční fond, akciová společnost, identifikační číslo osoby 44741596 (dále též jen „Manhattan“ či „předchůdkyně žalobkyně“), v té době vlastnící 15.000 kusů akcií (dále též jen „akcie“).
3) Cena za jednu akcii společnosti MST „na úrovni váženého průměru cen obchodů uskutečněných na veřejných trzích na základě anonymní nabídky a poptávky“ činila „v období šesti měsíců před rozhodným dnem, tj. v období od 27. 6. 1996 – 26. 12. 1996“, 995,55 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku Expert Group, s. r. o., dále též jen „EG“).
4) Ke dni 25. 2. 1997 činila tržní cena akcie společnosti MST (na úrovni váženého průměru z obchodů uskutečněných na veřejných trzích) 936,48 Kč za akcii (zjištěno ze znaleckého posudku EG).
5) Předchůdkyně žalobkyně mohla akceptací veřejné nabídky obdržet 14.934.600 Kč, přičemž jejich tržní hodnota ke dni 25. 2. 1997 činila 14.047.200 Kč; rozdíl hodnot činí 887.400 Kč za 15.000 kusů akcií.
6) Za roky 1998 až 2000 vyplatila společnost MST předchůdkyni žalobkyně dividendy celkem ve výši 1.528.800 Kč (konkrétně za rok 1998 ve výši 101 Kč za akcii, za rok 1999 ve výši 180 Kč za akcii, za rok 2000 ve výši 185 Kč za akcii).
7) Dne 14. 3. 2000 Manhattan akcie převedla na společnost PRAGUE ASSOCIATES LIMITED, za cenu 1.222,50 Kč za akcii; celkem utržila (za 15.000 kusů akcií) 18.337.500 Kč.
8) Kdyby předchůdkyně žalobkyně uložila peněžní prostředky získané akceptací veřejného návrhu na jí „užívané“ bankovní účty, získala by na bankovních úrocích za období od 25. 2. 1997 do 14. 3. 2000 „3.587.800“ Kč.
9) Předchůdkyně žalobkyně tím, že akcie držela až do dne 14. 3. 2000, utržila o 1.343.800 Kč více, než by získala akceptací veřejného návrhu smlouvy a uložením takto získané částky na (svých) bankovních účtech; akceptací veřejného návrhu smlouvy by totiž získala 14.934.600 Kč a „úrokové výnosy“ („3.587.900 Kč“), oproti částce utržené za prodej akcií (až) dne 14. 3. 2000 (18.337.500 Kč) navýšené o dividendy (1.528.000 Kč).
10) Na žalobkyni „byla postoupena pohledávka v rozsahu 52,99 %“ z původní žalobou uplatněné pohledávky na náhradu škody; rozdíl mezi výši „odkupní ceny stran veřejného návrhu“ a tržní cenou akcií náležející k této pohledávce činil ke dni 25. 2. 1997 470.200 Kč.
11) Závěry znaleckého posudku APELEN Valuation a. s. (dále též jen „APELEN“) shledal soud rozpornými se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 342/2001 (neboť jím určená cena váženému průměru neodpovídá, jde o cenu pouze jednoho konkrétního obchodu).
[17] Na tomto skutkovém základu soud prvního stupně uzavřel, že:
1) Předchůdkyně první žalované a druhá žalovaná porušily (jednáním ve shodě vzniklou) povinnost učinit ostatním akcionářům nejpozději dne 25. 2. 1997 veřejný návrh smlouvy o koupi akcií společnosti (§ 66b, § 183b odst. 1 a § 183c odst. 1, 3 a 4 písm. c/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1997; dále jen „obch. zák.“).
2) Předchůdkyni žalobkyně v příčinné souvislosti s porušením (uvedené) povinnosti vznikla (skutečná) škoda ve výši 59,16 Kč za jednu akcii, odpovídající rozdílu mezi výší plnění připadajícího na jednu akcii, kterého by se jí dostalo akceptací veřejného návrhu (tj. částky 995,64 Kč) a tržní hodnotou (každé jednotlivé) akcie ke dni porušení povinnosti učinit veřejný návrh (tj. částky 936,48 Kč).
3) Za škodu odpovídá druhá žalovaná.
4) Není rozhodné, za jakou cenu a komu byly akcie následně prodány. „Vývoj tržní hodnoty akcií (…) není možné spojovat se vzniklou škodou, a tedy nelze dospět k závěru, že pokud za dané akcie bylo následně získáno více, než kolik činila odkupní cena dle veřejného návrhu, byla škoda uhrazena a nárok na náhradu škody tak zanikl“.
[18] Soud se neztotožnil s tvrzením druhé žalované, že na akciích vznikla škoda pouze „teoretická“, neboť „ke škodě nedošlo tím, že by z majetku poškozeného akcie ušly, nýbrž tím, že hodnota jeho majetku v příčinné souvislosti s jednáním druhé žalované poklesla“.
[19] Vrchní soud v Olomouci k odvoláním žalobkyně i druhé žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu co do částky 470.200 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), ve výroku II. a v „doplňujícím rozsudku“ rozsudek potvrdil (druhý výrok), rozhodl o znalečném a o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí, čtvrtý a pátý výrok).
[20] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, po doplnění dokazování výslechem zpracovatelů znaleckých posudků EG a APELEN, uzavřel, že žaloba není (ani částečně) důvodná, neboť žalobkyni škoda nevznikla.
[21] Škoda (totiž) podle odvolacího soudu může vzniknout pouze tehdy, pokud se majetek porušením povinnosti (zde učinit veřejný návrh smlouvy) snížil. K tomu však v daném případě nedošlo, neboť [jak vyplynulo ze znaleckého posudku EG odpovídajícího (na rozdíl od znaleckého posudku APELEN) požadavkům § 183c odst. 3 obch. zák. a závěrům rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 342/2001 a ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 160/2006, který určil cenu akcie jako vážený průměr cen z veřejných obchodů uskutečňovaných na základě anonymní nabídky a poptávky v období šesti měsíců předcházejících 27. 12. 1996, tj. v částce 995,64 Kč] předchůdkyně žalobkyně prodejem akcií (dne 14. 3. 2000) utržila (s připočtením vyplacené dividendy) více, než kolik by získala, přistoupila-li by na veřejný návrh a takto získané peníze by zhodnotila („reálnou – možnou konzervativní investicí“ na jí – již zřízených – bankovních účtech).
[22] Stanovil-li znalecký posudek EG „hypotetickou“ škodu 887.400 Kč (alikvótní část připadající na žalobkyni 470.200 Kč), jednalo se o výpočet vycházející z předpokladu, že ke dni 25. 2. 1997 k prodeji akcií došlo, to se však nestalo.
[23] Důvodnou neshledal odvolací soud námitku žalobkyně poukazující na (doslovné) znění § 183c odst. 3 obch. zák. (užití slova „alespoň“). Uvedl, že „pro případ stanovení této ceny soudem však vyšší než zákonem stanovená cena není namístě, neboť soud v takovém případě musí stanovit cenu striktně odpovídající právnímu předpisu“; jiná situace by byla v případě, byla-li by veřejná nabídka učiněna dobrovolně.
[24] Vychází-li požadavek žalobkyně z rozdílu částek 1.850 Kč a 800 Kč za akcii, přehlíží, že druhá z uvedených částek není cenou vycházející z obchodů uskutečněných dne 25. 2. 1997 na veřejných trzích na základě anonymní nabídky a poptávky, nýbrž šlo o cenu založenou na výpočtu znalce, za níž bylo možno prodat „balík akcií“ (15.000 kusů) srovnáním s obchodem, k němuž došlo (až) dne 10. 4. 1997 prodejem „balíku akcií“ (113.320 kusů); nadto šlo o přímý obchod, cena tak odporuje závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1648/2013.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[25] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice otázek stanovení:
1) Ceny za jednu veřejně obchodovatelnou akcii podle § 183c odst. 3 obch. zák. (dále též jen „první otázka“).
2) Výše (rozsahu) škody způsobené porušením povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií (dále též jen „druhá otázka“).
3) Počátku doby (šesti měsíců) rozhodné pro stanovení ceny za jednu veřejně obchodovatelnou akcii (dále též jen „třetí otázka“).
[26] Ve vztahu k první otázce dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že považoval za správný pouze znalecký posudek EG a vyšel toliko z jeho závěru. Nesprávné právní posouzení spatřuje rovněž v tom, že pro stanovení ceny za jednu akcii (dle § 183c odst. 3 obch. zák.) považoval odvolací soud za jedinou cenu striktně odpovídající právnímu předpisu cenu odpovídající váženému průměru cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla povinnost učinit veřejný návrh smlouvy. Má za to, že i na projednávanou věc lze vztáhnout závěry, jež Nejvyšší soud přijal (byť v poměrech pozdější právní úpravy) v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 29 Cdo 293/2017. Tedy závěry, podle nichž je přiměřenou cenou cena odpovídající váženému průměru cen (průměrné ceně), nebo prémiové ceně snížené (až) o 15 %, podle toho, která z uvedených hodnot je vyšší, přičemž prémiová cena je v poměrech projednávané věci „skoro“ dvojnásobně vyšší než cena zjištěná z váženého průměru obchodů realizovaných z anonymní nabídky a poptávky.
[27] Ohledně druhé otázky se dovolatelka domnívá, že je na místě vyjít ze závěrů, jež Nejvyšší soud přijal v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1648/2013, a „posoudit rozsah škody“ (…) „se zohledněním tržní ceny akcií v době, kdy daná povinnost vznikla“ (při aplikaci závěrů znaleckého posudku APELEN).
[28] Ve vztahu k třetí otázce má dovolatelka za to, že odvolací soud nesprávně posoudil šestiměsíční období, za nějž má být stanovena cena za jednu akcii. Podle dovolatelky musí být do tohoto šestiměsíčního období zahrnut i den, v němž povinná osoba získala akcie odpovídající či překračující hranici stanovenou v § 183b odst. 1 obch. zák. (k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 342/2001).
[29] Druhá žalovaná s dovoláním nesouhlasí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
III. Přípustnost dovolání
[30] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[31] První otázka dovolání přípustným nečiní. Nejvyšší soud se jí totiž zabýval již v rozsudku sp. zn. 29 Odo 160/2006. V tomto rozhodnutí uvedl, že před tím, než byl § 183c odst. 3 obch. zák. novelizován zákonem č. 370/2000 Sb., ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. určovalo, že pokud se povinný veřejný návrh smlouvy týkal veřejně obchodovatelných akcií, musela být cena za jednu akcii stanovena alespoň jako vážený průměr cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla povinnost učinit veřejný návrh smlouvy. K tomu výslovně doplnil, že až do 31. 12. 2000 byl vážený průměr cen z obchodů na veřejných trzích jediným kritériem, od něhož se odvíjela výše minimální ceny povinné nabídky převzetí podle ustanovení § 183b obch. zák.
[32] Vyšel-li tedy odvolací soud při stanovení ceny za akcii z váženého průměru cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích, aniž by zohledňoval kritéria, která byla do § 183c odst. 3 obch. zák. včleněna teprve (s účinností od 1. 1. 2001) zákonem č. 370/2000 Sb., je jeho právní posouzení první otázky správné. Dovolatelem citované závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 293/2017, přijaté v poměrech § 183c odst. 3 obch. zák., ve znění zákona č. 370/2000 Sb., se v poměrech projednávané věci neuplatní.
[33] Dovolání je přesto přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení druhé a třetí otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
[34] Jde jednak o otázku výpočtu škody způsobené porušením zákonné povinnosti učinit veřejnou nabídku a jednak o otázku, zda do šestiměsíční doby, která je podle § 183c odst. 3 obch. zák. rozhodná pro stanovení ceny za akcii při povinné nabídce převzetí, má být zahrnut i den, ve kterém akcionář získal nebo překročil podíl, po jehož získání či překročení je akcionář povinen učinit veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií.
IV. Důvodnost dovolání průběh řízení
a) Použité právní předpisy
[35] S ohledem na dobu, kdy měla žalovaným vzniknout povinnost učinit veřejný návrh smlouvy na koupi akcií (27. 12. 1996), jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná níže uvedená ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném k 24. 2. 1997, tj. naposledy ve znění zákona č. 142/1996 Sb.
[36] Podle § 183b odst. 1 obch. zák. pokud jsou akcie společnosti veřejně obchodovatelné, je akcionář, který získá buď sám, nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě (§ 66b) podíl na veřejně obchodovatelných akciích, s nimiž je spojeno hlasovací právo, v rozsahu jedné poloviny, a dále v rozsahu dvou třetin nebo tří čtvrtin součtu jmenovité hodnoty všech akcií společnosti, s nimiž je spojeno hlasovací právo, anebo tento podíl překročí, povinen učinit veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií této společnosti, s nimiž je spojeno hlasovací právo, do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž akcionář kdykoliv tento podíl získá nebo překročí. Pro účely tohoto ustanovení se prioritní akcie, u nichž stanovy vylučují hlasovací právo, považují za akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, a to i v případech, kdy podle zákona toto hlasovací právo dočasně nabývají.
[37] Podle § 183c odst. 3 obch. zák. v rozhodném znění, pokud se povinný veřejný návrh smlouvy týká veřejně obchodovatelných akcií, musí být cena za jednu akcii stanovena alespoň jako vážený průměr cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla povinnost učinit veřejný návrh smlouvy.
b) Právní posouzení věci
[38] Již v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1023/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neučiní-li akcionář, který získal rozhodný podíl na veřejně obchodovatelných akciích, ve lhůtě určené ustanovením § 183b odst. 1 obch. zák. veřejný návrh, porušuje tím svou zákonnou povinnost vůči těm akcionářům, kteří byli vlastníky akcií k poslednímu dni lhůty pro učinění povinného veřejného návrhu. Tito akcionáři se proto mohou – vedle nároku na uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy – domáhat vůči povinnému akcionáři taktéž náhrady škody, která jim byla porušením této zákonné povinnosti způsobena.
[39] K tomu Nejvyšší soud v témže rozhodnutí dodal, že právo akcionářů domáhat se uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií podle ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. a právo na náhradu škody vzniklé porušením této povinnosti jsou samostatné nároky uplatnitelné vedle sebe, resp. nezávisle na sobě. Uplatnění práva na náhradu škody tak není nikterak podmíněno předchozím uplatněním práva na uložení dané povinnosti.
[40] Z toho je patrné, že volba (jednoho či druhého) nároku je v dispozici osoby, které měl být povinná nabídka převzetí adresována.
[41] V případě nároku na uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy postačuje tvrdit a prokázat v zásadě jen, že ovládající akcionář řádně nedostál své zákonné povinnosti učinit nabídku převzetí. Při uplatnění nároku na náhradu škody, která má spočívat v tom, že ovládající akcionář neučinil řádnou či včasnou nabídku převzetí, resp. škody, která má odpovídat rozdílu mezi cenou, jež měla být učiněna v nabídce převzetí, a cenou, za kterou se akcie nakonec podařilo prodat (jako je tomu v projednávané věci – viz výše odstavec [3]), je však nadto zapotřebí tvrdit a prokázat i tento (cenový) rozdíl.
[42] Postupoval-li tedy odvolací soud v projednávané věci tak, že při posuzování důvodnosti návrhu žalobkyně vzal v úvahu, za kolik akcie společnosti MST nakonec – s časovým odstupem – prodala (jakož i to, kolik utržila na dividendách), je jeho právní posouzení této (druhé) právní otázky správné.
[43] Dovolání je přesto důvodné
[44] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5290/2009, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je účelem právní úpravy povinného veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií zabezpečit v nezbytné míře ochranu menšinových akcionářů cílové společnosti za situace, kdy dochází k jejímu ovládnutí (a nastává tedy stav, kdy osoba či osoby, které společnost ovládly, mohou prosadit bez ohledu na vůli ostatních akcionářů zásadní změny v poměrech společnosti), respektive kdy dochází v důsledku zvýšení podílu ovládající osoby (ovládajících osob) k získání (zákonem definované) kvalifikované většiny touto osobou (těmito osobami) a tím i k dalšímu snížení vlivu ostatních akcionářů na řízení společnosti.
[45] Ve světle takto vymezeného účelu a smyslu právní úpravy povinné nabídky převzetí je zapotřebí vykládat i otázku počítání šestiměsíční doby podle § 183c odst. 3 obch. zák. Přitom je nezbytné akceptovat, že má-li být právě uvedený účel naplněn, musí být se všemi (menšinovými) akcionáři, kteří drží akcie stejného druhu a kterých se týká povinnost ovládajícího akcionáře učinit jim veřejný návrh smlouvy o koupi jejich akcií, zacházeno rovnocenně.
[46] Soudy nižších stupňů vyšly (gramatickým výkladem) z toho, že povinnost učinit veřejný návrh vzniká ovládajícímu akcionáři ke dni, kdy v cílové společnosti získal rozhodující podíl ve smyslu § 183b odst. 1 obch. zák. Od toho pak odvodily, že posledním dnem šestiměsíční doby podle § 183c odst. 3 obch. zák. je den, který předchází dni, v němž ovládající akcionář nabyl rozhodující podíl v cílové společnosti.
[47] Tento výklad právní úpravy povinného veřejného návrhu však nemůže obstát.
[48] Je tomu tak proto, že gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy, obsažené ve vykládaném ustanovení (srov. za všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03); teleologický výklad úpravy nabídky převzetí přitom vede k závěru odlišnému.
[49] V důsledku výkladu přijatého odvolacím soudem by se nijak nezohlednily obchody, které ovládající akcionář učinil v den (a po dni), v němž získal rozhodující podíl v cílové společnosti. Šestiměsíční doba stanovená v § 183c odst. 3 obch. zák. by byla zafixována bez ohledu na to, kdy (popřípadě zda vůbec) ovládající akcionář splní povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií cílové společnosti (podle § 183b odst. 1 obch. zák.). Tím by se ovládajícímu akcionáři umožňovalo, aby v den (a po dni), ve kterém získal rozhodující podíl v cílové společnosti, nabýval akcie cílové společnost za cenu, která je vyšší, než je vážený průměr cen spočtený za období končící dnem, který předchází dni, v němž ovládající akcionář nabyl rozhodující podíl v cílové společnosti – a to aniž by se tato cena promítla do váženého průměru.
[50] Takový výklad by tedy v konečném výsledku popíral princip, podle něhož je všem (menšinovým) akcionářům, kteří drží akcie stejného druhu a kterých se týká povinnost ovládajícího akcionáře učinit jim veřejný návrh smlouvy o koupi jejich akcií, zapotřebí poskytnout rovnocenné zacházení. Z tohoto důvodu je úpravu § 183c odst. 3 obch. zák. třeba vykládat tak, že posledním dnem šestiměsíční doby pro stanovení váženého průměru není den, který předchází dnu, v němž ovládající akcionář nabyl rozhodující podíl v cílové společnosti, nýbrž den, ve kterém ovládající akcionář splnil povinnost učinit veřejný návrh smlouvy.
[51] Nesplní-li ovládající akcionář svoji povinnost ve lhůtě stanovené v § 183b odst. 1 obch. zák., poslední den šestiměsíční doby splývá s posledním dnem šedesátidenní lhůty určené v § 183b odst. 1 obch. zák.
[52] Soudy nižších stupňů vyšly v poměrech projednávané věci z toho, že předchůdkyně první žalované a druhé žalované nabyly ve společnosti MST rozhodující podíl 27. 12. 1996. Při výpočtu váženého průměru cen ve smyslu § 183c odst. 3 obch. zák. přitom odvolací soud vyšel z posudku EG, který vážený průměr cen stanovil za období šesti měsíců předcházejících dni 27. 12. 1996.
[53] Právní posouzení této (třetí) otázky odvolacím soudem proto není správné, jelikož odvolací soud určil šestiměsíční dobu podle § 183c odst. 3 obch. zák. jako časový úsek od 27. 6. 1996 do 26. 12. 1996, zatímco správně měla být určena jako časový úsek 6 měsíců končících dnem, kdy předchůdkyně první žalované a druhá žalovaná učinily veřejný návrh, k němuž byly povinny, případně (pakliže povinnosti učinit veřejný návrh nedostály) posledním dnem šedesátidenní lhůty určené v § 183b odst. 1 obch. zák.
c) Shrnutí
[54] Jelikož právní posouzení třetí otázky není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – zrušil rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním (ze stejného důvodu) i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[55] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[56] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-