// Profipravo.cz / Společné jmění manželů 10.11.2016
Návrh manžela povinného na zastavení exekuce
Návrh manžela povinného na zastavení exekuce je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce (soudní výkon rozhodnutí) zahájena. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, ze dne 23. 8. 2016
Dotčené předpisy:
§ 3028 o. z.
§ 262b o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Oprávnění se návrhem podaným dne 7. 11. 2012 domáhali nařízení exekuce k uspokojení svých peněžitých pohledávek ve výši 1.000.000,- Kč pro každého z nich podle vykonatelného notářského zápisu notářky JUDr. Moniky Kroulíkové ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. NZ 121/2012, N 128/2012, v němž povinný vůči oprávněným uznal svůj dluh z předmětných pohledávek a svolil k vykonatelnosti notářského zápisu, když se jednalo o dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 2.000.000,- Kč uzavřené mezi Ing. T. S. jako věřitelem a povinným jako dlužníkem ze dne 1. 4. 2005. Oprávnění přitom jsou dědici věřitele každý jednou polovinou, povinný dosud ničeho neplnil.
Usnesením ze dne 12. 11. 2012, č. j. 27 EXE 3398/2012-17, které nabylo právní moci dne 23. 8. 2013, Okresní soud Praha – východ nařídil exekuci na majetek povinného pro uspokojení pohledávek oprávněných, jakož i nákladů exekuce a nákladů oprávněných. Provedením exekuce byl pověřen Mgr. Petr Jaroš, exekutor se sídlem v Chrudimi, Škroupova č. 150.
Podáním ze dne 23. 1. 2013 doplněným podáními ze dne 28. 1. 2013 a 22. 10. 2014 bývalá manželka povinného navrhla částečné zastavení exekuce v rozsahu, jímž je exekuce vedena vůči majetku ve společném jmění povinného a jeho bývalé manželky na základě exekučního příkazu exekutora Mgr. Petra Jaroše přikázáním pohledávky ze dne 28.11. 2012, č. j. 129 EX 9752/2012-14, za notářkou JUDr. Danuší Motáčkovou. Přitom se jedná o prostředky v původní výši 4.700.000,- Kč, které u notářky JUDr. Danuše Motáčkové za trvání manželství povinného o jeho bývalé manželky (prodávajících) byly složeny ve prospěch jejich společného jmění ze strany manželů D. a J. K. (kupujících), když se jednalo o část kupní ceny za nemovitosti v k. ú. V. n. M. (budova Veselice a pozemky p. č. st. 133 a p. č. 165/13), které se před prodejem nacházely ve společném jmění povinného a jeho bývalé manželky. Bývalá manželka povinného odůvodnila návrh na částečné zastavení exekuce tím, že smlouva o půjčce je fiktivní, podpis Ing. S. je falešný. I kdyby závazek za smlouvy o půjčce vznikl, je promlčen. Uvedla rovněž, že přijal-li povinný závazek, učinil tak bez jejího vědomí a souhlasu. Částka 2.000.000,- Kč přesahovala míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, takže se nestala součástí jejího společného jmění s povinným. S možnou existencí závazku ze smlouvy půjčce ji povinný seznámil až během roku 2010, když podle kopie smlouvy měl být věřitelem nikoliv Ing. T. S., ale Ing. P. Konečně manželka povinného uvedla, že notářka JUDr. Motáčková se přijetím peněz do úschovy za účelem jejich předání jí a povinnému nestala dlužnicí povinného a jeho manželky.
Usnesením ze dne 16. 12. 2014, č. j. 27 EXE 3398/2012-224, soud prvního stupně návrh bývalé manželky oprávněného na částečné zastavení exekuce zamítl (výrok I.) a rovněž i zamítl její návrh na odklad exekuce ze dne 21. 8. 2014 (výrok II.), když přezkum výroku II. není předmětem dovolacího řízení. Vzal za prokázané, že povinný uzavřel za trvání manželství se svojí bývalou manželkou s Ing. T. S. dne 1. 4. 2005 písemnou smlouvu o půjčce, když ke splácení půjčky v úhrnné výši 2.000.000,- Kč se zavázal v blíže nepopsaných splátkách počínaje 1. 8. 2008. Peníze byly povinnému vyplaceny v hotovosti. Původní věřitel Ing. S. zemřel dne 29. 8. 2009. Dne 17. 5. 2012 povinný „sepsal“ notářský zápis, v němž uznal dluh z předmětné smlouvy o půjčce s tím, že ji splatí nejpozději do 31. 7. 2012. Povinný v zápisu zároveň svolil k jeho vykonatelnosti, když pohledávka činila úhrnem 2.000.000,- Kč, jako „oprávněné osoby“ byly uvedeni nezletilí oprávnění, neboť Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 7. 9. 2012, č. j. 27 D 1700/2009-783, při dodatečném projednání dědictví potvrdil oprávněným jako zákonným dědicům po zůstaviteli Ing. T. S. mimo jiné i pohledávku z předmětné smlouvy o půjčce. Soud prvního stupně na rozdíl od bývalé manželky povinného po skutkové stránce uzavřel, že smlouva o půjčce nebyla simulovaným právním úkonem a že k ní skutečně došlo. Dluh není promlčen, protože ve smlouvě o půjčce byla splatnost sjednána do 31. 12. 2011. Věřitelem byl skutečně Ing. T. S. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že při posouzení důvodnosti návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce je třeba aplikovat ustanovení § 262a odst. 1 a § 267 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen "o. s. ř.") ve znění do novely č. 139/2015 Sb. (soud prvního stupně rozhodoval před účinností této novely). Dovodil, že návrh na částečné zastavení exekuce proto, že exekučně vymáhaná pohledávka nespadá do společného jmění manželů, nemůže uspět, když manželka povinného má jako obranu k dispozici jen institut tzv. excindační žaloby podle ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. (ve znění do novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb.). Pouze uspěje-li s touto excindační žalobou (což je možné jen v případech, které jsou v tomto ustanovení výslovně uvedeny), může dojít k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Z toho důvodu soud návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce zamítl. Jde-li o existenci pohledávky povinného a jeho manželky, z níž má být nárok oprávněných uspokojen, soud prvního stupně vyšel ze shodného tvrzení účastníků, že povinný a jeho bývalá manželka za trvání manželství prodali nemovitosti nacházející se v jejich společném jmění v k. ú. V. n. M., přičemž současně byla uzavřena smlouva o svěřenectví mezi notářkou JUDr. Danuší Motáčkovou, povinným a jeho bývalou manželkou (prodávajícími) a manželi K. (kupujícími), na jejímž základě kupující dne 18. 1. 2012 složili část kupní ceny ve výši 4.700.000,- Kč do notářské úschovy a JUDr. Motáčková se zavázala za podmínky, že prodej bude realizován, vyplatit část z přijaté částky povinnému a jeho bývalé manželce, a to po snížení o úhradu nedoplatku hypotéky a daně z převodu předmětných nemovitostí. Tento nárok byl postižen exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše ze dne 28.11. 2012, č. j. 129 EX 9752/12-14, a to přikázáním jiné pohledávky, kterou má povinný a jeho bývalá manželka za dlužníkem JUDr. Danuší Motáčkovou.
K odvolání manželky povinného Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení exekuce, zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok I. usnesení odvolacího soudu). Dále odložil provedení exekuce do právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce (výrok II. usnesení odvolacího soudu, který není dovoláním napaden). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že za trvání manželství povinného s jeho bývalou manželkou dne 1. 4. 2005 skutečně došlo k půjčce částky 2.000.000,- Kč povinnému ze strany Ing. T. S., jakož i se závěrem, že exekučním příkazem ze dne 6.12. 2012, č. j. 129 EXE 9752/2012-14, je postižena pohledávka, která náleží do dosud nevypořádaného společného jmění povinného a jeho bývalé manželky. Při posouzení, zda může uspět návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně využil ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. Dále uzavřel, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., který vymezuje, co je postižením majetku ve společném jmění manželů ve větším než přípustném rozsahu, je nikoliv ustanovení § 732 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen "občanský zákoník“), ale ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen "obč. zák."). S ohledem na změnu právní úpravy, jež nastala od doby rozhodování soudu prvního stupně, již neobstojí právní argumentace uvedená v odvoláním napadeném rozhodnutí, podle níž obrana bývalé manželky povinného, že exekučně vymáhaná pohledávka nespadá do společného jmění manželů, neodůvodňuje zastavení exekuce. Naopak je třeba zkoumat, zda manželka povinného o půjčce věděla, zda s dluhem souhlasila a jestli závazek v době jeho vzniku překračoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Protože se soud prvního stupně těmito otázkami nezabýval, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v části, v níž byl zamítnut návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce, podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a zároveň usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že provedení exekuce se odkládá do pravomocného rozhodnutí o návrh manželky povinného na zastavení exekuce.
Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění ve výroku I. včasným odvoláním. Mají za to, že právní posouzení návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce měl odvolací soud provést podle ustanovení § 262a a § 262b o. s. ř. ve znění novely č. 139/2015 Sb., a to za použití ustanovení § 731 a § 732 občanského zákoníku. Uzavřel-li odvolací soud, že pohledávka ve výši 2.000.000,-. Kč ze smlouvy o půjčce povinnému vznikla za trvání manželství, bylo by možné se ze strany manželky povinného s úspěchem domoci zastavení exekuce jen v případě, že svůj nesouhlas projevila ve vztahu k věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděla (ustanovení § 732 o. z. 2012). Jestliže by odvolací soud zastával tento podle oprávněných správný právní názor, pokládal by za rozhodující skutečnost, že o existenci dluhu bývalá manželka povinného podle provedených důkazních prostředků věděla nejpozději od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 31. 3. 2010 mezi povinným, bývalou manželkou povinného a společností DRAKMOR s.r.o., a že svůj nesouhlas s půjčkou projevila až v exekučním řízení v roce 2013, tedy nikoliv neprodleně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo mimo jiné podstatné, zda návrh manžela povinného na zastavení exekuce, který byl podán před účinností novely č. 139/2015 Sb., je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. a nikoliv podle procesních ustanovení účinných do této novely. Je-li tomu tak, bylo dále třeba vyřešit, jestli „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely č. 139/2015 Sb., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším než přípustném rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce, nebo ustanovení § 732 o. z. 2012. Protože tyto právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem v daném kontextu řešeny, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není opodstatněné.
Podle ustanovení II. odst. 1 zákona č. 139/2015 Sb., není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ustanovení II. odst. 2 zákona č. 139/2015 Sb., o možnosti domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, poučí soud manžela povinného v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, bylo-li toto usnesení vydáno ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle ustanovení II. odst. 3 zákona č. 139/2015 Sb., o návrzích na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
Z čl. II. odst. 1-3 zákona č. 139/2015 Sb. je nepochybné, že ustanovení § 262b o. s. ř. ve znění této novely (jež manželu povinného umožňuje domáhat se zastavení exekuce, jestliže je výkonem postižen majetek ve společném jmění manželů ve větším rozsahu, než stanoví zvláštní právní předpis) se použije i ve vykonávacím řízení, které bylo zahájeno před účinností této novely, k níž doš1o dne 1. 7. 2015. Vyplývá to jak z dikce čl. II. odst. 1 novely (podle něhož není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona), tak z čl. II. odst. 2 novely, který soudu ukládá, aby manžela povinného o návrhu na zastavení exekuce jako o novém způsobu procesní obrany před postižením majetku ve společném jmění dodatečně poučil. Výjimkou je případ uvedený v čl. II. odst. 3, jestliže do 30. 6. 2015 manžel povinného podal návrh na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí (z exekuce) podle ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015, když o tomto návrhu bude rozhodnuto podle dosavadních procesních předpisů. Takové řízení však v posuzované záležitosti neprobíhalo a neprobíhá. Proto je návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce na místě posoudit podle ustanovení § 262b o. s. ř. ve znění po novele č. 139/2015 Sb. Na tom ničeho nemění skutečnost, že soud prvního stupně o návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce rozhodoval dne 16. 12. 2014 (tedy před účinností novely občanského soudního řádu zákonem č. 139/2015 Sb.), jestliže odvolací soud odvolání do tohoto nepravomocného rozhodnutí projednával až po účinnosti této novely.
Zbývá vyřešit otázku, jaká hmotněprávní norma (který „zvláštní právní předpis“) je v posuzovaném případě (za situace, kdy předmětem exekuce je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 17. 5. 2012, v němž povinný vůči oprávněným uznal svůj dluh ve výši 2.000.000,- Kč a svolil k vykonatelnosti notářského zápisu, když se jednalo o závazek ze smlouvy o půjčce ve výši 2.000.000,- Kč uzavřené mezi zemřelým právním předchůdcem oprávněných Ing. T. S. jako věřitelem a povinným jako dlužníkem ze dne 1. 4. 2005) určující pro právní posouzení, že výkonem rozhodnutí je postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští tento „zvláštní právní předpis“. V projednávané věci jde o to, jestli takovou právní normou jsou ustanovení § 144 a § 143 písm. b) obč. zák., nebo ustanovení § 732 o. z. 2012.
Podle ustanovení § 3028 odst. 1 občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. 2012, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Právní skutečností hmotného práva, od níž se odvíjejí vztahy mezi oprávněnými, povinným a manželem povinného, včetně výčtu právních skutečností, při jejichž naplnění by se manžel povinného mohl s úspěchem domoci zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015, je právní a skutková situace, která byla v době uzavření smlouvy o půjčce mezi povinným jako dlužníkem a Ing. T. S. jako věřitelem ve výši 2.000.000,- Kč, k níž došlo dne 1. 4. 2005. Právě smlouva o půjčce totiž dává základ pro vznik jejich vzájemných práv a povinností podle hmotného práva, když tato práva a povinnosti lze z pohledu manželky povinného nyní realizovat pouze uplatněním procesněprávního návrhu na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015 (ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. 2012). Nelze pominout, že jiný výklad vedl ke vzniku neúnosné situace, kdy by nyní bylo vyžadováno, aby manželka povinného pro případ, že se chce domoci zastavení exekuce, již v době uzavření smlouvy o půjčce (dne 1. 4. 2005) předvídala existenci nynějšího ustanovení § 732 o. z. 2012, a již v době, kdy se o uzavření půjčky dozvěděla, bez zbytečného odkladu projevila věřiteli nesouhlas s uzavřením této smlouvy, s tím, že byla uzavřena proti její vůli. Takový výklad by byl nepřípustný pro pravou retroaktivitu, protože by až dodatečně přikládal právní význam skutečnosti, která je podstatná až podle hmotněprávní úpravy, jež byla přijata s mnohaletým odstupem od uzavření smlouvy o půjčce.
Právní závěr odvolacího soudu, že „zvláštním právním předpisem“, který je třeba využit při posouzení, zda byl majetek ve společném jmění manželů postižen ve větším rozsahu (§ 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015), je ustanovení § 143 a násl. obč. zák, (zejména ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb.), je tedy správný. Naopak není na místě se ztotožnit s právním názorem oprávněných, že se při posouzení této otázky uplatní ustanovení § 732 občanského zákoníku.
Podle ustanovení § 144 obč. zák., pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.
Podle ustanovení § 143 písm. b) obč. zák., společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Ustanovení § 144 a § 143 písm. b) obč. zák., jsou „zvláštním právním předpisem“, který ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. z. (a vzhledem k době, kdy vznikl závazek ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 4. 2005) mimo jiné upravuje, co se pro účely rozhodování o zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) pokládá za majetek ve společném jmění manželů, který je exekucí (výkonem) postižen ve větším rozsahu, než se připouští. Podává se z nich, že závazek povinného ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 4. 2005 se má pokládat za součást společného jmění manželů (a za závazek, který lze uspokojit ze společného jmění manželů), není-li prokázáno, že tento závazek převzal povinný bez souhlasu své tehdejší manželky a že rozsah tohoto závazku v době svého vzniku přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Jestliže proto odvolací soud k odvolání bývalé manželky povinného zrušil usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. 12. 2014, č. j. 27 EXE 3398/2012-224, s tím, že se soud prvního stupně má zabývat tím, zda jsou po skutkové stránce naplněny právě uvedené okolnosti, je jeho právní názor i v tomto bodu správný.
Lze tedy shrnout, že návrh manžela povinného na zastavení exekuce je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce (soudní výkon rozhodnutí) zahájena. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí).
Dodává se, že za běžných okolností přijetím peněz do úschovy podle § 86 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, vzniká právní vztah pouze mezi notářem a složitelem. Notář se nestává dlužníkem osoby, které má podle ujednání peníze vydat, protože tato osoba není účastníkem předmětného právního vztahu. Výjimku však představuje situace, kdy dojde k uzavření tzv. svěřenecké smlouvy, jež byla do 31.12. 2013 nepojmenovaným kontraktem podle § 51 obč. zák., kterou s notářem uzavírají jak složitel, tak příjemce složené částky (v daném případě byli podle „smlouvy o svěřenství“ ze dne 9. 1. 2012 složiteli manželé K. jako kupující a příjemci povinný a jeho bývalá manželka jako prodávající). Následkem uzavření svěřenecké smlouvy vznikla notářce JUDr. Danuši Motáčkové vůči povinnému a jeho manželce přímá povinnost k vyplacení peněz za podmínek stanovených ve svěřenecké smlouvě. Takový závazek notářky je „jinou peněžitou pohledávkou“, která podle § 312 a násl. o. s. ř. může být exekučně postižena (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002, nebo s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003). I v tomto směru je východisko odvolacího soudu (který v tomto směru zjevně aproboval závěr soudu prvního stupně) správné.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je - z hlediska uplatněných dovolacích důvodů - věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněných podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože se tímto usnesením dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých za dovolacího řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§ 89 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-