// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

07.09.2017 00:00

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Postup obecných soudů, který v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení nevychází z kogentního ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a povinností soudce být při rozhodování vázán zákonem dle čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2372/16, ze dne 8. 8. 2017


04.09.2017 00:00

Odpovědnost za újmu způsobenou nezákonným nařízením exekuce

I. Pokud bylo usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v odvolacím řízení, je titulem pro odpovědnost za újmu podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

II. Otázku nepřiměřeného rozsahu exekuce jako základu pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud řešil v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2150/2012. Vyšel v něm z toho, že otázkou nepřiměřeného rozsahu exekuce je možné zabývat se pouze za předpokladu, že exekuce byla nařízena v souladu se zákonem. Stejný závěr se s ohledem na § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. uplatní i pro případ, uplatňuje-li poškozený žalobou nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

V posuzované věci byla exekuce proti žalobkyni jako povinné nařízena nezákonně. Zabýval-li se tedy odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) tím, zda rozsah takové exekuce byl přiměřený, je jím provedené posouzení věci nesprávné. V daném případě je tak třeba vycházet z toho, že žalobkyní tvrzená nemajetková újma, jež jí měla být způsobena exekuční příkazy vydanými soudním exekutorem v návaznosti na nezákonné rozhodnutí o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením, má příčinu nikoliv v nepřiměřeném rozsahu exekuce, nýbrž v tom, že samotná exekuce byla nařízena nezákonně. Tomu odpovídá, že žalobkyně v řízení ve skutečnosti uplatnila pouze jediný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, jež jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o nařízení exekuce. O něm náleží soudům rozhodnout.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1635/2015, ze dne 27. 6. 2017


25.08.2017 00:01

ÚS: K interpretaci § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

Vedení exekučního řízení v případě, kdy si obecné soudy jsou, resp. musí být plně vědomy toho, že stěžovatel žádnou svoji právní povinnost, vyplývající z exekučního titulu, nejen neporušil, nýbrž ani porušit nemohl, lze považovat za zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Taková situace může být důvodem pro zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, které stávající soudní praxe vykládá a aplikuje tak, že se použije pro odstranění zjevné nespravedlnosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2456/16, ze dne 20. 6. 2017


25.08.2017 00:00

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Postup obecných soudů, který v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení nevychází z kogentního ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1731/16, ze dne 18. 7. 2017


22.08.2017 00:03

Nařízení výkonu rozhodnutí jako exekuční titul dle čl. 32 nařízení Brusel I

V příkladném výčtu typů rozhodnutí, které lze vykonat podle čl. 38 nařízení Brusel I, je v české jazykové verzi ustanovení čl. 32 nařízení Brusel I uvedeno i nařízení výkonu rozhodnutí. Uznání a prohlášení nařízení výkonu rozhodnutí vykonatelným přichází ovšem v úvahu pouze ohledně těch výroků, které jsou titulem pro jiné, samostatné exekuční řízení. V českém právu je takovým výrokem kupříkladu výrok o nákladech výkonu rozhodnutí k vymožení nepeněžitého plnění, jestliže oprávněný nenavrhl výkon rozhodnutí též k jejich vymožení; v takovém případě mu je soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pouze přizná a tento výrok je titulem pro samostatný výkon rozhodnutí.

Vlastní výrok o nařízení exekuce režimu nařízení Brusel I nepodléhá. V České republice tudíž nelze přiznat žádné (ani hmotněprávní) účinky kupříkladu rozhodnutí, kterým soud členského státu Evropské unie přikázal dlužníku povinného se sídlem v České republice zaplatit pohledávku povinného (s účinky splnění dluhu) přímo oprávněnému, nebo rozhodnutí, kterým tento soud zakázal bance se sídlem v České republice vyplácet peněžní prostředky povinnému. Zároveň nelze postupovat ani tak, že by české usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky bylo v jiném členském státě Evropské unie prohlášeno vykonatelným a následně vykonáno, neboť nejde o exekuční titul ve smyslu čl. 32 Nařízení.

V projednávané věci oprávněná navrhla prohlásit rozhodnutí rakouského soudu o nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinné a prodejem movitých věcí povinné vykonatelným na území České republiky. Chce-li oprávněná vést exekuci ve více členských státech Evropské unie, musí v každém z nich samostatně požádat o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu. Následně vedená exekuce může být provedena pouze v rámci státu, v němž byla nařízena. Jestliže byla v cizím státě nařízena exekuce podle cizozemského rozhodnutí, nelze daný výrok o nařízení exekuce prohlásit vykonatelným na území České republiky.

Jelikož všechny výroky vykonávaného rozhodnutí jsou akty provádění vlastní exekuce, přičemž jako takové do režimu Nařízení na základě čl. 32 nespadají, bylo na místě návrh oprávněné na prohlášení vykonatelnosti zamítnout, neboť účinky nařízení exekuce ve členském státě Evropské unie nelze rozšiřovat na území jiného členského státu Evropské unie. Chce-li oprávněná dosáhnout exekučního postižení peněžních prostředků povinné na účtech v České republice, může tak učinit pouze český soud v exekuci nařízené jím na podkladě cizozemského exekučního titulu, jenž byl v České republice prohlášen vykonatelným.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 776/2017, ze dne 1. 6. 2017


22.08.2017 00:02

Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu jako exekuční titul

Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a o stanovení jeho výše, opatřené doložkou právní moci a vykonatelnosti, vydané ve správním řízení Českou správou sociálního zabezpečení, není exekučním titulem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4859/2016, ze dne 30. 5. 2017


22.08.2017 00:01

Chyby v psaní nebo v počtech notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti

Je-li v době podání exekučního návrhu z obsahu exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti zcela zjevné, že se strana povinná dostala do prodlení s plněním dluhu jako celku, protože řádně a včas nezaplatila některou ze splátek, je takový notářský zápis materiálně vykonatelným exekučním titulem, i když z něho následkem chyby v psaní nebo v počtech není patrné, v jaké výši a kdy měly být zaplaceny další splátky, k nimž mělo dojít poté, co se povinná strana ocitla v prodlení s plněním dluhu jako celku pro nezaplacení některé z dřívějších (a termínem splatnosti i výší nepochybně definovaných splátek) a kdy se stal dluh z toho důvodu zcela splatným.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2086/2017, ze dne 6. 6. 2017


16.08.2017 00:00

Promlčení pravomocně přiznaného práva na náhradu škody z obchodního závazkového vztahu

Bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet.

V případě promlčení práva na náhradu škody je za takový den třeba považovat okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody (počátek „objektivní“ desetileté promlčecí doby), nikoli kdy se poškozený mohl dozvědět o škodě a o osobě škůdce (počátek čtyřleté promlčecí doby). Je tomu tak proto, že zatímco § 408 obch. zák. vyjadřuje zásadu omezení promlčecí doby obecně u všech práv deseti lety od doby, kdy počala poprvé běžet, u práva na náhradu škody je speciální desetileté maximální omezení trvání promlčecí doby vyjádřeno již v ustanovení § 398 s počátkem stanoveným ode dne porušení povinnosti (zjevným úmyslem zákonodárce bylo, aby u práva na náhradu škody promlčecí doba uběhla nejpozději do 10 let ode dne porušení povinnosti).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 792/2017, ze dne 30. 5. 2017


15.08.2017 00:01

Realizace povinnosti ke zveřejnění omluvy na webových stránkách

Protože se ustanovení § 561 odst. 1 o. z. týká pouze písemné formy právních jednání, není v případě, kdy exekuční titul požadavek písemné formy právního jednání nestanoví, k řádnému splnění uložené povinnosti třeba naplnit podmínky v tomto ustanovení stanovené (podpis jednajícího), aniž by tato skutečnost měla vliv na platnost realizovaného právního jednání (v tomto případě omluvy zveřejněné v souladu s exekučním titulem na webových stránkách).

Byla-li zde tedy omluva zveřejněna v souladu s exekučním titulem na webových stránkách bez elektronického podpisu a nevyplývá-li z celkového kontextu uveřejněné omluvy, že není míněna vážně, byla tato povinnost vyplývající z exekučního titulu realizována řádně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, ze dne 1. 6. 2017


15.08.2017 00:00

Nedodržení patnáctidenní lhůty k podávání návrhů na předražek

Nedodržení patnáctidenní lhůty podle ustanovení § 336ja odst. 1, 3 o. s. ř. není takovým procesním pochybením, pro které by mělo být usnesení o předražku změněno na základě odvolání vydražitele. Pro vydražitele je závazná výzva soudu (soudního exekutora) podle ustanovení § 336ja odst. 3 o. s. ř., v níž se vydražitel vyzývá k oznámení, zda zvyšuje své nejvyšší podání na částku nejvyššího předražku, i v případě, že byla uskutečněna před uplynutím patnáctidenní lhůty k podávání návrhů na předražek podle § 336ja odst. 1 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1721/2017, ze dne 30. 5. 2017


08.08.2017 00:03

Neuvedení exekučního titulu v pověření soudního exekutora

Jestliže exekuční soud neuvedl v pověření soudního exekutora všechny exekuční tituly i přes řádné a správné označení těchto exekučních titulů jak v exekučním návrhu, tak v žádosti soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce, jedná se o pochybení soudu, které lze dodatečně opravit. Takovéto pochybení nemůže být důvodem pro zastavení exekuce pro nedostatek splnění podmínek pro vedení exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 546/2017, ze dne 29. 5. 2017


02.08.2017 00:02

Účelnost nahrazení projevu vůle povinného podle § 312 odst. 2 OSŘ

I. Exekutor musí při posuzování účelnosti nahrazení projevu vůle povinného k výpovědi závazku nebo k žádosti o plnění ve smyslu § 312 odst. 2 věty druhé o. s. ř. vážit, zda újma na budoucím majetkovém prospěchu povinného je odůvodnitelná podmínkami exekuce, tedy že vymáhané nároky nelze vymoci jiným způsobem, že exekuce probíhá již dlouho bezúspěšně, že oprávněný je prodlevou ve vymáhání výrazně poškozen, třeba je-li vymáháno výživné, apod.

Z toho též vyplývá, že jediným kritériem účelnosti není samotný rozdíl mezi výší pohledávky povinného v případě řádného ukončení smluvního vztahu a výší plnění vyplaceného při předčasném ukončení smlouvy. Lze totiž předpokládat, že výtěžek okamžitého ukončení smlouvy bude výrazně nižší, a to nejen s ohledem na prostý běh času, ale též na smluvní ujednání upravující finanční postihy při předčasném ukončení smlouvy; sama tato skutečnost neznačí neúčelnost nahrazení projevu vůle v exekučním řízení.

II. Postup podle § 312 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je realizací exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného a pro úvahu o účelnosti vypovězení smluvního vztahu je relevantní závěr, které osobě bude ze smlouvy plněno, lépe řečeno, zda bude plněno povinnému. V souzené věci bylo zjištěno, že pojistníkem a současně osobou oprávněnou k plnění v případě výpovědi smlouvy (odbytnému) je podle smlouvy povinný, nikoli jeho nezletilá dcera. Domnívá-li se jiná osoba, odlišná od povinného, že pohledávka náleží podle hmotného práva jí (nikoli povinnému), a že tedy pohledávku nelze exekučně postihnout, k obraně jí přísluší návrh na vyloučení majetku z exekuce (tzv. vylučovací žaloba) podle § 267 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5042/2016, ze dne 26. 4. 2017


02.08.2017 00:00

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71a odst. 1 notářského řádu

Ze znění § 71a odst. 1 notářského řádu jednoznačně vyplývá, že svolení zavázaného účastníka, aby byl podle zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní, se může týkat pouze peněžitého dluhu vyplývajícího ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis. Je proto zjevné, že není možné, aby tento vztah byl založen ujednáním osob, které nejsou účastníky notářského zápisu.

Jednostranné uznání dluhu z již založeného závazkového právního vztahu umožňuje pouze ustanovení § 71a odst. 2 notářského řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1397/2017, ze dne 2. 5. 2017


19.07.2017 00:01

Částečné zastavení exekuce prodejem nemovité věci dle § 336i o.s.ř.

Obecně platí, že soud rozhoduje podle stavu věci, který je dán v době vydání rozhodnutí (ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Nicméně zákon z tohoto pravidla ustavuje výjimky, jež jsou dány specifickou situací nebo povahou rozhodnutí, jež má být vydáno.

Tak je tomu i v případě, že má být rozhodnuto o částečném zastavení exekuce prodejem nemovité věci proto, že jistina, která má být z prodeje uhrazena, nepřesahuje 30 000 Kč. Ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř. totiž normuje, že výše jistiny (včetně případných pohledávek dalších oprávněných nebo pohledávek dalších věřitelů) se posuzuje až k okamžiku zahájení dražebního jednání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1616/2017, ze dne 2. 5. 2017


21.06.2017 00:02

Uložení povinnosti bývalé exekutorce v rozvrhovém usnesení

V rozvrhovém usnesení není možné bývalé soudní exekutorce ukládat žádné povinnosti a tím na ni přenášet odpovědnost stávajícího soudního exekutora za rozdělení rozvrhové podstaty (vytvářet z ní nové „platební místo“).

Povinnost rozdělit (tj. i vyplatit) rozvrhovanou podstatou – alespoň v této věci - připadá na soudního exekutora, který rozvrh provádí, a to ať už s rozdělovanou podstatou fakticky disponuje či nikoliv (skutečnost, že soudní exekutor nedisponuje s částí rozdělované podstaty, neospravedlňuje jeho případné prodlení se splněním povinnosti rozvrhnout a vyplatit rozdělovanou podstatu). Takový postup není, jak by mohlo být namítáno, v rozporu s dobrými mravy, neboť vyplývá přímo z právních předpisů. Jestliže v době rozvrhu fakticky nemá k dispozici celou rozdělovanou podstatu z důvodu, že je určitá část v rozporu s § 15 odst. 5 ex. řádu zadržována bývalou soudní exekutorkou, má právo uplatnit tuto skutečnost nezávisle na exekučním řízení v jiném – rozuměj nalézacím – řízení žalobou. Nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a soudní exekutorkou, jejíž výkon exekutorského úřadu zanikl, nelze přičítat k tíži účastníkům rozvrhu.

Jinými slovy, v rozvrhu se nelze zabývat tím, zda bývalá soudní exekutorka či její zástupce porušili některou z povinností stanovenou v ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu, a to ani tehdy, pokud by bývalá soudní exekutorka v exekučním řízení rovněž vystupovala v pozici věřitelky povinného. Tuto otázku, stejně jako další nároky nově jmenovaného soudního exekutora, je třeba řešit v samostatném řízení. Bývalé soudní exekutorce (eventuálně jejímu zástupci) proto nelze ukládat povinnost vyplatit z jí údajně zadržované jistoty některé pohledávky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 614/2017, ze dne 11. 4. 2017


21.06.2017 00:01

Výpis ze seznamu přihlášek jako exekuční titul

Je-li exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášek, je k vymáhání pohledávky v exekučním řízení je aktivně legitimován postupník uvedený v rozvrhovém usnesení, i když přihlášku pohledávky v konkursním řízení podal věřitel původní (postupitel) a konkurzní soud o návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. nerozhodl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4708/2016, ze dne 29. 3. 2017


19.06.2017 00:01

Porušení zákazu nakládat s majetkem povinného vydaného před 1.11.2009

Účinky usnesení o nařízení exekuce vydaného a doručeného povinnému před 1. 11. 2009, spočívající v zákazu uloženém povinnému nakládat se svým majetkem, jehož porušení má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu, zůstávají zachovány i po účinnosti zákona č. 286/2011 Sb; právní úkon, jímž povinný po 31. 10. 2009 převedl na třetí osobu nemovité věci, přičemž povinnost zdržet se nakládání s nimi pod sankcí absolutní neplatnosti mu vznikla před účinností zákona č. 286/2011 Sb., je proto absolutně neplatný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4109/2016, ze dne 5. 4. 2017


26.05.2017 00:00

ÚS: Nezabavitelná část dávek důchodového zabezpečení

I. Správce daně je před nařízením daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dle ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů) – zde představované pohledávkami stěžovatele za věznicí z titulu účtu zřízeného a vedeného věznicí – povinen zkoumat, zda uvedené pohledávky nejsou představovány příjmy z dávek důchodového pojištění (popřípadě jinými příjmy, jejichž srážky je třeba podřídit režimu daňové exekuce srážkami ze mzdy), na něž je třeba aplikovat ustanovení § 278 o. s. ř. upravující tzv. nezabavitelnou částku. Neučiní-li tak, popřípadě nepovažuje-li příjem z důchodového pojištění od okamžiku jeho připsání na účet stěžovatele za tzv. jiný příjem v podobě důchodu, je třeba takový postup správce daně hodnotit jako přepjatý formalismus nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky dle ustanovení § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř., ve svém důsledku vedoucí k porušení základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Vězeňská služba České republiky je povinna při výkonu trestu odnětí svobody postupovat v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Proto neumožní-li věznice stěžovateli (osobě nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody) jenž má některou z pohledávek vymezených ustanovením § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, použít jednu polovinu peněžních prostředků zaslaných mu do věznice na případnou úhradu za poskytnuté zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a na nákup potravin a věcí osobní potřeby dle § 23 zákona o výkonu trestu odnětí svobody (neboť z účtu stěžovatele byly na základě pravomocného a vykonatelného exekučního příkazu strhávány peněžní prostředky i v rozsahu této jedné poloviny s níž je odsouzený oprávněn, byť nikoliv volně, disponovat) – přestože tak výslovně stanoví § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody – představuje takový postup nezákonný zásah do základního práva stěžovatele na ochranu vlastnictví zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny, resp. práva na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1351/16, ze dne 6. 4. 2017


24.05.2017 00:01

Potvrzení evropského exekučního titulu podle Nařízení (ES) č. 805/2004

Pokud z potvrzení evropského exekučního titulu podle Nařízení (ES) č. 805/2004 vyplývá, vykonatelnost jakého exekučního titulu na území cizího státu osvědčuje a že se toto potvrzení bezvýhradně vztahuje na všechny exekučním titulem přiznané nároky, včetně úroků z prodlení, lze odkaz na přílohu (evropský exekuční titul) v části potvrzení věnované úrokům z prodlení považovat za dostačující.

Jinak řečeno, potvrzení nemusí obsahovat konkrétní výši úroků z prodlení, pokud tato výše vyplývá z (evropského) exekučního titulu, který je nedílnou součástí potvrzení, a je zřejmé, že potvrzení se vztahuje i na tyto úroky z prodlení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5045/2016, ze dne 15. 3. 2017


24.05.2017 00:00

Exekuce přikázáním pohledávky z penzijního připojištění od 1. 9. 2015

V souzené věci byl exekuční návrh soudní exekutorce doručen 29. 9. 2015. Protože se jedná o vymáhání peněžité částky, vyplývá způsob provedení exekuce z § 58 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném od 1. 9. 2015; toto ustanovení stanoví, v jakém pořadí mají být jednotlivé způsoby provedení exekuce zvoleny.

Předně je tak třeba zvolit způsob uvedený pod písm. a) citovaného ustanovení, k další skupině způsobů provedení exekuce smí soudní exekutor přistoupit tehdy, nepostačuje-li předchozí zvolený způsob. K provedení exekuce způsoby uvedenými v § 58 odst. 2 písm. b) ex. řádu tak smí soudní exekutor přistoupit v případě, že povinný ani jeho manželka nemají žádný účet u peněžního ústavu, popř. by zvolený způsob provedení exekuce nevedl v přiměřené době k úplnému uspokojení pohledávky oprávněného. Z § 58 odst. 2 písm. c) ex. řádu dále vyplývá, že soudní exekutor může jako způsob provedení exekuce zvolit přikázání pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření, nepostačuje-li způsob provedení exekuce podle písm. a) a b).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5435/2016, ze dne 20. 2. 2017


< strana 1 / 43 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články