// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

15.10.2018 00:01

Námitka rozporu cizího rozhodnutí s veřejným pořádkem

I. Mohl-li povinný uplatnit námitku výhrady veřejného pořádku v řízení o prohlášení vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí podle Nařízení Brusel I a neučinil tak, nelze se jich s úspěchem domáhat ve fázi návrhu na zastavení exekuce. Námitka výhrady veřejného pořádku jako jiného důvodu ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro který bude výkon rozhodnutí zastaven, zůstane tedy zachována jen potud, pokud nemohla být uplatněna, případně, jejíž argumentace nemohla být použita, již v řízení o prohlášení vykonatelnosti.

II. Obecně platí, že není bez dalšího v rozporu s veřejným pořádkem, pokud cizozemské právní normy přiznají v rámci tamních řízení konkrétním osobám určitá práva, popřípadě povinnosti, jež se potom promítají v možnosti stát se účastníkem řízení o výkon tohoto rozhodnutí v jiném státě, přestože právní úprava stran sporu ve státu uznání či výkonu je odlišná.

Namítá-li dovolatel, že rozpor s veřejným pořádkem je dán tím, že na základě české právní úpravy (manželských) majetkových poměrů a (jiných) závazkových vztahů by nemohlo dojít ke vzniku toho závazku, který byl cizozemským soudem uznán jako platný, a o němž by tedy naopak tuzemský soud nemohl rozhodnout tak, že by jeho rozhodnutí bylo poté exekučním titulem, pak o důvod, jenž by byl pro porušení veřejného pořádku relevantní ve vztahu k jinak vyznívajícímu cizozemskému rozhodnutí, nejde.

Platí totiž, že pouhá odlišnost právní úpravy, jejíž účinky v zemi výkonu rozhodnutí nevyvolají žádné zvlášť negativní důsledky pro tamější právní řád jako celek (nikoli jen vůči jednotlivému majetkovému institutu), výhradu rozporu s veřejným pořádkem založit nemohou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 981/2018, ze dne 8. 8. 2018


27.09.2018 00:02

ÚS: K povinnosti vypořádat se s námitkou účastníka řízení

I. Ze žádné části odůvodnění napadeného rozsudku obvodního soudu není zřejmé, z jakého důvodu měla na základě přiměřené aplikace ustanovení § 337h odst. 4 občanského soudního řádu – které stanoví předmětnou informační povinnost exekutorovi v případech skončení exekuce jejím zastavením – pro exekutora vyplývat informační povinnost i v případech, kdy exekuce skončila vymožením dlužné částky.

II. V případě, že napadený rozsudek obvodního soudu je nedostatečně odůvodněn a obvodní soud se v něm dostatečně nevypořádal s námitkou stěžovatele – exekutora, že mu zákon povinnost informovat o skončení exekuce příslušný katastrální úřad neukládal, bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2177/17, ze dne 28. 8. 2018


19.09.2018 00:02

Zavinění na zastavení exekuce ve smyslu § 89 ex. řádu

S náležitou opatrností a uvážlivostí má oprávněný jednat nejen v době, kdy podává exekuční návrh, ale i po celou dobu exekučního řízení, tedy i v případě, že povinný během exekuce uvede, že oprávněnému již během exekučního řízení zcela splnil povinnost, která mu byla exekučním titulem uložena a že exekuce z toho důvodu nadále nemá probíhat.

Jestliže se oprávněný za takové situace zachová tak, že popře, že by mu povinný plnil, ale následným šetřením se ukáže, že ze strany povinného skutečně plněno bylo a že oprávněný tuto skutečnost, přestože sám plnění přijal a stvrdil svým podpisem, svévolně popřel, nelze dojít k jinému závěru, než že to je oprávněný a nikoliv povinný, kdo má nést náklady exekuce i náklady protistrany (zde povinných), jež vznikly za účelem prověření tvrzení povinného, že již oprávněnému plnil.

Pojem „zavinění“ na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 89 ex. řádu s přihlédnutím k ustanovení § 271 o. s. ř. je zde třeba vyložit nejen s přihlédnutím k tomu, že exekuční návrh byl podán po právu, protože povinný dobrovolně nesplnil povinnost, která mu byla uložena exekučním titulem, ale i tak, že nikoliv povinný, ale oprávněný porušením své povinnosti k náležité uvážlivosti a opatrnosti způsobil, že v rámci exekuce muselo dojít k šetření, zda strana povinná v průběhu exekuce již oprávněnému zaplatila plnění z exekučního titulu. Úsek exekuce, v němž byl exekučním soudem projednán a rozhodnut návrh povinných na zastavení exekuce, se tak uskutečnil pro zavinění na straně oprávněného; nikoliv oprávněný, ale povinní byli v tomto relativně samostatném úseku exekuce úspěšní, a proto povinní vůči oprávněnému zásadně mají právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 903/2018, ze dne 6. 6. 2018


19.09.2018 00:01

Doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny

Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se penále se podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Avšak uložení povinnosti zaplatit penále nepochybně představuje skutečnost, s níž zákon č. 592/1992 Sb. spojuje právní důsledky k tíži plátce pojistného, a pro doručení písemnosti s takovým obsahem se použije § 26d odst. 2, 3 zákona č. 592/1992 Sb. Ten obsahuje vlastní úpravu doručování písemností do vlastních rukou, a proto jeho ustanovení § 26d je ve vztahu speciality i vůči § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

Závěr odvolacího soudu, že při doručování vykonávaných platebních výměrů je třeba postupovat podle § 26d zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, nikoli podle § 19 a násl. správního řádu, je tedy správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3454/2017, ze dne 14. 6. 2018


31.08.2018 00:04

ÚS: Snížení minimální odměny exekutora podle exekučního tarifu

Nalezení optimálního způsobu stanovení náhrady nákladů exekuce a odměny soudního exekutora je v kompetenci Parlamentu České republiky a exekutivy. Náleží-li proto Ústavnímu soudu v rámci řízení o kontrole norem možnost určité ingerence, pak jejím smyslem není nahrazovat normotvůrce při hledání věcného řešení, nýbrž dbát o to, aby řádně plnil svou povinnost z ústavního pořádku vyplývající.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 14/17, ze dne 14. 8. 2018


08.08.2018 00:02

Ocenění pro účely dražby spoluvlastnického podílu na nemovitosti

V případě výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci nelze vydat dražební vyhlášku na základě usnesení o ceně vycházejícího ze znaleckého posudku, kterým byla nemovitá věc oceněna jako celek, když poté došlo k vyloučení spoluvlastnického podílu ve výši jedné ideální poloviny na nemovité věci z výkonu rozhodnutí, a dražen tak má být pouze zbývající (nevyloučený) podíl na nemovité věci.

Obvyklá cena nemovité věci, která má být předmětem prodeje (dražby), jako celku může být v daném čase a místě rozdílná oproti matematicky vypočítané ceně prodávaného (draženého) ideálního podílu na ní, neboť je nutné zohlednit, že spoluvlastnictví na nemovité věci ji omezuje v jejím nakládání. Proto nelze cenu podílu určit pouze výše uvedeným matematickým výpočtem z již dříve (znalecky) určené ceny celé nemovité věci. Uvedených faktorů „prodejnosti“ nemovité věci jako celku a podílu na ní může být v praxi mnoho, a určení výsledné ceny musí být předmětem odborného posouzení, k čemuž slouží právě institut znaleckého ocenění.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 666/2018, ze dne 29. 5. 2018


08.08.2018 00:01

Ochrana před nečinností správního orgánu

I. Na základě exekučního titulu ve formě rozsudku podle ust. § 81 odst. 2 s. ř. s., jímž byla správnímu orgánu uložena povinnost vydat rozhodnutí do určité stanovené lhůty, nevzniká správnímu orgánu povinnost rozhodnout ve věci meritorně; správní orgán tak uloženou povinnost splní i tehdy, když řízení o věci ukončí nemeritorním rozhodnutím.

II. Správní orgán splní svoji povinnost, která mu byla uložena exekučním titulem ve formě rozsudku podle ust. § 81 odst. 2 s. ř. s., jestliže vydá rozhodnutí, z něhož je nepochybné, že se jím řízení v předmětné věci končí (takže je nelze vyhodnotit jako nicotné), ale toto rozhodnutí, případně i procedura, která mu předcházela a která je následovala, není v souladu s normami správního práva.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 501/2018, ze dne 29. 5. 2018


25.07.2018 00:01

Určení výše nákladů soudního exekutora po pravomocném zastavení exekuce

I. Přiznat náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 o. s. ř. lze pouze tam, kde úspěch jednoho účastníka lze zároveň považovat za neúspěch účastníka jiného. Pokud úprava účastenství takový závěr neumožňuje, je aplikace ustanovení § 142 o. s. ř. z povahy věci vyloučena. Pak nezbývá nic jiného, než tuto mezeru v právní úpravě překlenout analogickou aplikací § 23 z. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení.

II. V řízení o určení výše nákladů soudního exekutora po pravomocném zastavení exekuce nelze ustanovení § 142 o. s. ř. aplikovat; žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2880/2017, ze dne 14. 5. 2018


19.07.2018 00:02

Náklady řízení při zpětvzetí žaloby z důvodu získání vykonatelného titulu

Vezme-li žalobkyně žalobu zpět proto, že mimosoudně získala od žalované uznání dluhu zachycené v notářském zápisu se svolením vykonatelnosti, je při rozhodování o nákladech řízení namístě učinit závěr, že žalobkyně uplatnila oprávněný nárok a nezavinila, že řízení bylo zastaveno, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 6000/2017, ze dne 16. 4. 2018


19.07.2018 00:01

Uznání a výkon cizího rozsudku pro zmeškání, který nebyl žalovanému doručen

Pod demonstrativní výčet skutečností, které brání uznání a výkonu cizího rozhodnutí ve smyslu § 64 písm. c) zák. č. 97/1963 Sb. ve znění do 31. 12. 2012, lze zařadit i jiné skutečnosti, jsou-li namítány, tedy i nedoručení rozsudku žalovanému (povinnému), pokud by mu tím byla odňata možnost řádně se účastnit řízení.

Nedoručení rozsudku pro zmeškání povinnému však v projednávané věci nevede automaticky k závěru, že rozsudek nelze uznat (že doručení představuje skutečnost, na které lze bezpodmínečně trvat). Rozhodující je procesněprávní úprava státu, v němž byl rozsudek vydán. Jestliže totiž podle této procesní úpravy není proti kontumačnímu rozsudku přípustný žádný opravný prostředek, jehož podání je odvislé od doručení daného rozsudku (typicky z hlediska počítání běhu lhůty pro uplatnění opravného prostředku), nelze uvažovat o tom, že by nedoručením takového rozsudku byl žalovaný omezen v další účasti na řízení, neboť jeho vydáním je řízení skončeno a dále již nemůže pokračovat. Teprve na základě posouzení procesněprávní úpravy státu, v němž byl rozsudek vydán, lze dovodit, zda soud cizího státu postupoval v souladu s touto úpravou a zda nedoručení rozsudku pro zmeškání, počítá-li právní úprava s takovou možností, vede k porušení práva účastníka řádně se zúčastnit řízení ve smyslu § 64 písm. c) ZMPS.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4725/2017, ze dne 9. 5. 2018


17.07.2018 00:01

Zastavení exekuce z důvodu podání tzv. šikanózního exekučního návrhu

Důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce. Například za situace, kdy má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního, neboť jeho podání není primárně motivováno snahou oprávněného domoci se plnění, nýbrž snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce.

Šikanózním výkonem práva a důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání exekučního návrhu za situace, kdy k dobrovolnému plnění povinného na základě exekučního titulu nedošlo z důvodu, že oprávněný neposkytl před podáním exekučního návrhu potřebnou součinnost k přijetí plnění.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 2. 5. 2018


17.07.2018 00:00

Zastavení exekuce pro tzv. bezúčelnost (pro nemajetnost povinného)

Uzavřel-li odvolací soud, že okolnost, že se povinný dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a že lze očekávat jeho propuštění až v horizontu několika let, nemůže být bez dalšího důvodem pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jestliže aktuálně nemajetný povinný je zdráv a i po propuštění z výkonu trestu se ještě delší čas bude nacházet v produktivním věku, není tato jeho úvaha zjevně nepřiměřená.

Opačný závěr by povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože to je právě povinný, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Tím by se povinný reálně dovolával své vlastní nepoctivosti a těžil by ze svého protiprávního činu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 338/2018, ze dne 2. 5. 2018


16.07.2018 00:02

Výkon rozhodnutí vydaného orgánem obce v přenesené působnosti

Obec je aktivně legitimována k podání návrhu na výkon rozhodnutí vydaného orgánem obce v přenesené působnosti. Obec je oprávněná (a současně i povinná) ze zákona vykonávat přenesenou působnost, jejímž obsahem je i dohled a případné vynucení povinnosti uložené jejím orgánem v rámci přenesené působnosti; je tedy osobou aktivně legitimovanou k podání exekučního návrhu ve smyslu § 105 odst. 2 správního řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 608/2018, ze dne 10. 4. 2018


22.06.2018 00:00

ÚS: Nárok soudního exekutora na odměnu v případě úpadku dlužníka

Právo soudního exekutora na náhradu nákladů při souběhu exekučního a insolvenčního řízení je nutné posuzovat ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, podle níž se účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

Rozhodnutí krajského soudu, jehož odůvodnění je založeno výhradně na právním závěru vysloveném v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, které Ústavní soud ve svých předchozích rozhodnutích shledal neústavním a které ani neobsahuje další argumenty ve prospěch právního názoru, podle něhož povinní nemusí hradit exekutorovi náklady exekuce, nelze považovat za přesvědčivé a odpovídající právu na spravedlivý (řádný) proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2881/17, ze dne 15. 5. 2018


21.06.2018 00:02

Odměna soudního exekutora v případě plnění do 30 dnů od doručení výzvy

Odměna soudního exekutora ve výši 50 % odměny podle ustanovení § 6 vyhlášky č. 330/2001 Sb. je ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky stanovena pro případ, že povinný splní ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti vymáhaný nárok a uhradí i zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného.

V zásadě platí, že takto ustavený způsob výpočtu odměny soudního exekutora není důvod nerespektovat. Jestliže však ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb. vede k tomu, že odměna soudního exekutora má být stanovena v relativně vyšší částce, např. řádově statisíců nebo dokonce miliónů korun, je povinností exekučního soudu vyhodnotit přiměřenost takto vypočtené odměny ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Za takové situace je třeba důsledně respektovat, že "dobrovolné" plnění povinného po zahájení exekučního řízení je nutno brát v potaz do té míry, aby nedocházelo ke zjevně nepřiměřenému postihu povinného. Exekuční soud přitom musí přihlédnout zejména k tomu, že odměna exekutora má odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů exekuce. Soud je povinen vyhodnotit, zda takové okolnosti exekučního řízení neodůvodňují přiznání nižší odměny exekutorovi, a to bez ohledu na limity stanovené exekučním tarifem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3401/2017, ze dne 10. 4. 2018


13.06.2018 00:01

Exekuce pohledávky z bankovního účtu diplomatické mise cizího státu

Z ustanovení § 7 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém je zřejmé, že ve fázi výkonu rozhodnutí je vůči donucovací pravomoci státu chráněn majetek cizího státu, který je používán nebo určen k výkonu státních, vládních a jiných veřejných pravomocí a funkcí tohoto státu (majetek sloužící vládním účelům). Mezi takový majetek je nutné zařadit i bankovní účty diplomatické mise cizího státu (pohledávky z těchto účtů), které jsou používány v souvislosti s výkonem funkcí této mise.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 43/2018, ze dne 27. 3. 2018


30.05.2018 00:03

Provedení exekuce v případě návrhu na odklad exekuce

Je-li proti zamítavému rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce podán opravný prostředek, musí exekutor vyčkat, až bude o opravném prostředku rozhodnuto soudem odvolacím. Ustanovení § 54 odst. 2 exekučního řádu je tedy třeba vykládat tak, že soudní exekutor nesmí žádné úkony směřující k provedení exekuce provádět až do doby, než ve věci rozhodne odvolací soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, ze dne 5. 3. 2018


30.05.2018 00:00

Zpětné postoupení pohledávky oprávněnému po nařízení exekuce

Jestliže oprávněný po pravomocném nařízení exekuce postoupil svoji (vymáhanou) pohledávku na postupníka smlouvou o postoupení pohledávky, která byla stvrzena úředně ověřenými podpisy, aniž však navrhl postup podle ustanovení § 107a. o. s. ř., a postupník poté (zpětně) postoupil tuto pohledávku smlouvou zpět na postupitele, musí exekuční soud k takové smlouvě přihlížet, i když nebyla ověřena státním orgánem nebo notářem podle § 256 odst. 2 o. s. ř., resp. podle § 36 odst. 4 exekučního řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4691/2017, ze dne 14. 2. 2018


15.05.2018 00:02

Určení data splatnosti jednotlivých měsíčních splátek dluhu

Posuzovaná formulace „měsíční splátka ve výši 3.000,- Kč je splatná vždy k patnáctému dni daného měsíce“ stanoví určitý konkrétní okamžik, kdy má být plněno; je zjevné, že nejde ani o „dobu“ ani o „lhůtu“. Povinnost dlužníka plnit je zde tak pevně určená datem splatnosti pohledávky, tj. patnáctým dnem každého měsíce; nedodržení data splatnosti, byť z důvodu dne pracovního klidu či státního svátku, má za následek prodlení dlužníka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4788/2017, ze dne 14. 2. 2018


20.04.2018 00:04

ÚS: K přepočtení kurzu výše pohledávky

Ustanovení § 87 až 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. z ustanovení § 270 a 271 o. s. ř.), neboť vystihují jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 exekučního řádu). Není důvod postupovat v exekučním řízení při stanovení náhrady nákladů výkonu rozhodnutí jinak, než jak je uvedeno v ustanovení § 270 a § 271 o. s. ř. a § 147 až § 150 o. s. ř.

Za situace, kdy občanský soudní řád neurčuje, podle jakého směnného kurzu se provede přepočítání cizí měny na českou korunu, je třeba vyjít z dostupné judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

Pokud jde o odlišné samostatné nároky více osob, byť jsou projednávány ve společném řízení, a soud tuto skutečnost při výpočtu výše náhrady nákladů řízení nerespektuje, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 345/16, ze dne 19. 3. 2018


< strana 1 / 45 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů