// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

24.04.2017 00:02

Střet zájmů zástupce a zastoupeného při sepisu exekutorského zápisu

I. Posouzení, zda zástupce dlužníka (potenciálního povinného) při sepisu exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy dlužníka, jestliže v tomtéž exekutorském (notářském) zápisu vystupoval zároveň jako statutární orgán věřitele (potenciálního oprávněného), je třeba uskutečnit nikoliv podle norem hmotného práva, ale výhradně podle ustanovení § 32 odst. 2 o. s. ř.

Exekutorský (notářský) zápis, k jehož přímé vykonatelnosti svolil prostřednictvím jednoho a téhož zástupce údajný dlužník (povinný) a údajný věřitel (oprávněný), není v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř., a to pro kolizi zájmů mezi zástupcem účastníků zápisu (kterým je jedna a tatáž osoba) se zájmem údajného dlužníka (povinného). Jestliže exekuce byla na základě takového exekutorského (notářského) zápisu nařízena, musí být k návrhu povinného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena.

II. Střet zájmů v oblasti práva procesního se projeví tak, že zástupce účastníka může procesním jednáním uskutečněným jeho jménem navodit pro sebe nebo pro jinou osobu, kterou v řízení rovněž zastupuje, výrazně příznivou změnu v jejích procesních právech a povinnostech, a to na úkor účastníka, kterého zastupuje. Již tato skutečnost sama o sobě představuje střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným, aniž by musela být využita.

Existence kolize zájmů zástupce a zastoupeného v procesněprávních vztazích má za následek neúčinnost jednání zástupce jménem zastoupeného účastníka, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 90/2017, ze dne 1. 2. 2017


24.04.2017 00:00

Přerušení odvolacího řízení o výši nákladů exekučního řízení

Ani podání dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněného hradit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, není důvodem k přerušení odvolacího řízení, v němž je rozhodováno o konkrétní výši těchto nákladů.

Ustanovení § 35 odst. 5 věty první exekučního řádu je třeba vykládat tak, že pokud se zákaz přerušení vztahuje na „exekuční řízení“, tím spíše se uplatňuje ve všech jeho jednotlivých fázích, včetně rozhodování o nákladech exekučního řízení a nákladech exekuce (v to zahrnuje rovněž příslušné řízení odvolací), a to přestože již exekuce byla skončena. V případě výkonu rozhodnutí je pak nepřípustnost přerušení zřejmá ze samotného znění ustanovení § 254 odst. 2 věty první o. s. ř., dle něhož při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2016, ze dne 18. 1. 2017


21.04.2017 00:01

ÚS: Mezinárodní pomoc při vymáhání některých pohledávek

Ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, podle kterého lhůta, v níž lze pohledávku vymáhat, se řídila právem státu, jehož orgán o vymáhání pohledávky požádal, nevylučovalo vznesení námitky promlčení. V takovém případě bylo povinností soudní moci České republiky se s touto námitkou vypořádat, nikoli pouze odkázat na sdělení příslušného orgánu cizího státu, že finanční pohledávka dosud promlčena není; opačný postup je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2228/15, ze dne 28. 3. 2017


12.04.2017 00:02

Dělení důkazního břemena ve vykonávacím řízení

Ve vykonávacím řízení soud zjišťuje z úřední povinnosti skutečnosti ryze procesního charakteru, zatímco při zjišťování skutečností, jež jsou rozhodující podle hmotného práva (např. námitka zápočtu ze strany povinného), se uplatní, stejně jako ve sporném řízení, zásada projednací.

Toho, kdo se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, tíží břemeno prokázání tvrzení, že částku bezdůvodného obohacení protistraně zaplatil, zatímco na protistraně je, aby prokázala existenci dohody (nebo jiné právní skutečnosti), podle níž byla oprávněna plnění (bylo-li prokázáno) přijmout. V daném případě tedy bylo na povinné, aby prokázala, že částku, která má být započtena na pohledávku z exekučního titulu, skutečně povinné zaplatila, zatímco povinnou tížilo břemeno prokázání, že tuto částku nemusí vracet a nemá být ani započtena, protože je tu právní skutečnost, která ji opravňovala k jejímu přijetí.

Předpoklad odvolacího soudu, že povinná by neplnila dluh, jestliže by jí nevznikl, a že je na ní, aby prokázala, že skutečně plnila, aniž by jí bylo poskytnuto protiplnění, není správný, protože by povinnou neprávem zatížil břemenem prokázání dlouhodobě neexistující právní skutečnosti, kterou zásadně prokázat nelze. V daném případě je na oprávněné a nikoliv na povinné, aby prokázala, že plnění ze strany povinné bylo poskytnuto z konkrétního právního důvodu (např. z konkrétní vyfakturované dodávky zboží) a nikoliv na úhradu plnění z exekučního titulu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5510/2016, ze dne 10. 1. 2017


12.04.2017 00:00

Přerušení exekuce v případě tzv. opozičního nebo impugnačního sporu

Exekuci konanou podle exekučního řádu nelze přerušit ani tehdy, když probíhá opoziční nebo impugnační spor, jehož věcný výsledek může být ovlivněn skutkovými okolnostmi, které mají být zjištěny v souvisejícím (např. trestním) řízení.

Nemožnost přerušení však exekuce neznamená, že by exekuční soud neměl vyčkat případného výsledku souvisejícího trestního řízení, lze-li důvodně očekávat, že související řízení nebo důkazní prostředky, které budou v jeho průběhu zajištěny, podstatně ovlivní výsledek procesního dokazování v řízení o opoziční nebo impugnační žalobě. Jestliže by exekuční soud za takových okolností nevyčkal výsledku souvisejícího řízení, ačkoliv některý z účastníků takový postup za účelem unesení svého důkazního břemene navrhl, šlo by popřípadě o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5739/2016, ze dne 10. 1. 2017


05.04.2017 00:02

Pořadí při rozdělení podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti

Pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti, je třeba se jednoznačně řídit § 337c o. s. ř., a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl vlastnictví k postiženým nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. V posuzované věci je tak pro určení pořadí pohledávek oprávněného a zástavního věřitele na základě ustanovení § 337c odst. 1 písm. c), odst. 5 o. s. ř. rozhodující, že ke vzniku zástavního práva věřitele došlo až po zahájení exekučního řízení. Proto má pohledávka oprávněného lepší pořadí než pohledávka zástavního věřitele bez ohledu na to, že se povinný stal vlastníkem předmětných nemovitostí zajištěných zástavním právem věřitele až po zahájení exekučního řízení.

Zástavní věřitel mohl poté, co v souladu s ustanovením § 236f odst. 1 o. s. ř. podal přihlášku své pohledávky do dražby, podat návrh na zastavení exekuce prodejem zastavené nemovitosti podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že má právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy, kterou povinný po nařízení exekuce nabyl zastavenou nemovitost (jež byla posléze vydražena) a zároveň disponoval se svými majetkovými hodnotami-penězi, a to s odkazem na ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2012. Toto právo zástavnímu věřiteli náleželo až do vydání usnesení o příklepu. Jestliže by zástavní věřitel tohoto svého práva využil, zřejmě by nedošlo k prodeji zastavené nemovitosti, a tedy ani k tomu, že by pohledávka oprávněného byla z rozdělované podstaty uspokojena v lepším pořadí než pohledávka zástavního věřitele.

Aplikaci ustanovení § 337c o. s. ř. i v rámci řízení konaného podle exekučního řádu nebrání specifická povaha exekučního řízení, když na rozdíl od řízení o soudní výkon rozhodnutí konaného výhradně podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř. je podstatné, že postižená nemovitost je ve vlastnictví povinného nikoliv k okamžiku zahájení řízení, ale v době vydání exekučního příkazu jejím prodejem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5672/2016, ze dne 9. 1. 2017


05.04.2017 00:01

K materiální vykonatelnosti exekučního titulu

Exekuční titul (zde notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) je materiálně vykonatelný i tehdy, ukládá-li se v něm povinnost k zaplacení úroku z prodlení z jistiny, který je popsán tak, že jde o zákonný úrok z prodlení z konkrétní částky, která se stala splatnou v konkrétní den uvedený v exekučním titulu, aniž by v exekučním titulu bylo uvedeno, v který den se dlužník dostal do prodlení se splněním jistiny.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5424/2016, ze dne 18. 1. 2017


30.03.2017 00:02

Vedení exekuce pojistitelem vůči pojištěnému viníku dopravní nehody

Právo poškozené na náhradu škody způsobené viníkem dopravní nehody nelze ztotožnit s případným právem pojistitele, u něhož je viník pojištěn, na regres podle ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Právo na regres vůči škůdci při vyplacení pojistného plnění ze strany pojišťovny ani nemusí existovat, protože vznikne jen při splnění zvláštních podmínek předepsaných právě v ustanovení § 10 citovaného zákona.

Na pojistitele v posuzované věci tedy nepřešlo právo poškozené na náhradu škody vůči pojištěnému viníku dopravní nehody ani poté, co na základě pojistného vztahu s pojištěným viníkem zaplatil poškozené plnění, které bylo pojištěnému viníkovi ve vztahu k poškozené uloženo exekučním titulem. Pojistitel proto podle § 36 odst. 3 ex. řádu není osobou aktivně legitimovanou k zahájení a k vedení exekuce na základě exekučního titulu ve prospěch poškozené vůči pojištěnému viníku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4885/2016, ze dne 1. 12. 2016


22.03.2017 00:02

Uznání a výkon nálezu vydaného Rozhodcovským súdom v Košiciach

Rozhodčí doložku, podle níž veškeré spory mezi smluvními stranami budou řešeny v rozhodčím řízení Rozhodcovským súdom v Košiciach podle jeho jednacího řádu, jenž je stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 12 zákona č. 244/2002 Z. z., nelze bez dalšího hodnotit jako netransparentní toliko z důvodu, že nerozhodoval stálý rozhodčí soud zřízený ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízením, ale stálý rozhodčí soud zřízený podle § 12 zákona č. 244/2002 Z. z. „soukromou“ právnickou osobou. Tato skutečnost proto sama o sobě nezakládá důvod pro odepření výkonu rozhodčího nálezu pro rozpor s veřejným pořádkem spočívající v porušení základního práva účastníka na spravedlivý proces.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 676/2016, ze dne 13. 12. 2016


27.02.2017 00:02

Srážka základní nepostižitelné částky z odstupného

K odstupnému poskytovanému jednorázově při skončení pracovního poměru je při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy třeba přistupovat jako k výplatě příjmu za několik měsíců poskytnutého najednou (předem) a srážky – obdobně jako při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou - vypočítat za každý měsíc období určeného podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, zvláště. Znamená to, že základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje.

Uvedený postup při výpočtu srážek z odstupného se uplatní nejen v případě, že zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, se nepodaří nalézt nové zaměstnání, ale i tehdy, jestliže zaměstnanec po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli. V takovém případě se v době určené podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, postupuje tak, jako by šlo o několik mezd (§ 302 odst. 1 OSŘ); byla-li proto základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ odečtena od odstupného (tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje), neodečte se již od mzdy příslušející zaměstnanci za odpovídající počet měsíců u nového zaměstnavatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 853/2016, ze dne 1. 12. 2016


21.02.2017 00:01

Rozhodnutí o návrhu na změnu exekutora před zastavením exekuce

Právo oprávněné zvolit si exekutora plynoucí z ustanovení § 38 odst. 1 a § 15 odst. 5 ex. řádu nelze srovnávat s institutem práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jestliže odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce, aniž by se předtím zabýval návrhem oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu, nelze jeho postup pokládat za zásah do práva oprávněné, aby exekuci prováděl exekutor, kterého si sama zvolí, jestliže z rozhodnutí exekučního i odvolacího soudu o úplném zastavení exekuce posléze vyplynulo, že exekuce vůbec neměla být prováděna.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3919/2016, ze dne 7. 12. 2016


10.02.2017 00:01

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a princip vázanosti soudce zákonem, jelikož obecné soudy nerespektovaly kogentní normu § 46 odst. 7 exekučního řádu. Zrušená rozhodnutí jsou nedostatečně zdůvodněná a v konečném důsledku svévolná, stejně jako rozhodovací praxe založená usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014.

Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že exekutor vydá insolvenčnímu správci vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce. Účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2264/16, ze dne 17. 1. 2017


03.02.2017 00:01

ÚS: Náhrada nákladů exekuce při zavinění na straně státu

Exekuce byla sice zahájena v době, kdy podkladové rozhodnutí bylo pravomocné, ovšem v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost neobstálo a bylo zrušeno. Za tohoto stavu věci by to měl být právě stát, kdo ponese náklady spojené se zrušením pravomocného rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2511/16, ze dne 4. 1. 2017


31.01.2017 00:02

Zamítnutí návrhu na nařízení exekuce po usnesení o příklepu

Nařízení exekuce podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (od 1. 1. 2013 dochází v souvislosti s novelou exekučního řádu již jen k pověření exekutora vedením exekuce) je předpokladem k tomu, aby soudní exekutor mohl exekuci vést, zvolit vhodný způsob jejího provedení atd. Smyslem vedení exekuce je vymožení povinnosti, jež byla uložena vykonatelným rozhodnutím, a přitom nebyla dobrovolně splněna. Je-li však návrh na nařízení exekuce zamítnut (pro zjištěný nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu) dříve, než rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty nabylo právní moci, není již možné rozhodnutí o rozvrhu v odvolacím řízení potvrdit jako správné, neboť pro další provádění exekuce chybí řádný exekuční titul, další pokračování v exekuci by znamenalo neoprávněný zásah do majetkových práv povinného a řízení o rozvrhu je třeba zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Tím pozbývají účinnosti i usnesení ve věci dříve vydaná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 741/2016, ze dne 19. 10. 2016


26.01.2017 00:02

K účinkům ustanovení § 3054 o. z. na probíhající exekuci

Právo oprávněného na uspokojení z exekuce není věcným právem, a nemůže proto (na rozdíl od například zástavního práva) ex lege zabránit spojení stavby s pozemkem podle ustanovení § 3054 o. z., nicméně byla-li exekuce před nabytím účinnosti (nového) občanského zákoníku zahájena a vedena po právu, z pohledu procesního práva je nutné tuto skutečnost respektovat. Pokud skutkový stav v průběhu exekuce nedočkal žádných relevantních změn, nemohlo právo oprávněného na uspokojení z této exekuce zaniknout pouze z důvodu nabytí účinnosti (nového) občanského zákoníku, neboť jistě nebylo úmyslem zákonodárce přiznat ustanovení § 3054 o. z. účinek pravé retroaktivity. Pro účely probíhající exekuce je tak nutné posuzovat předmětné stavby jako věci samostatné. Opačný závěr by znamenal rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity právních norem, jakož i zásadou legitimního očekávání a tím i s obecným principem právní jistoty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 531/2016, ze dne 1. 11. 2016


26.01.2017 00:01

Interpretace pomocí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti

Platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v notářském (exekutorském) zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu (který byl podkladem pro sepis tohoto zápisu), jež nesplnil. Notářský (exekutorský) zápis se svolením k vykonatelnosti nelze využít ve vztahu k původnímu ujednání účastníků ani interpretačně, neboť jen to je rozhodné, zatímco notářský (exekutorský) zápis má jen „formální“, nikoli hmotněprávní, povahu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, ze dne 14. 10. 2016


25.01.2017 00:02

Opakovaný návrh na vstup nového oprávněného do řízení

Při posouzení, zda věcnému projednání opakovaného návrhu na vstup nového oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. brání překážka věci pravomocně rozsouzené (protože se jedná o zneužití práva), mohou nastat dvě odlišné situace.

První situací je stav, kdy předchozí návrh na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. byl zamítnut proto, že zneužitím práva (ve smyslu § 2 o. s. ř.) byl pouze tento procesní návrh sám o sobě (nikoliv ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky, která je hmotněprávním důvodem pro jeho podání), a to s ohledem na skutečnosti, které existovaly v době jeho podání a z jejichž existence tehdy bylo třeba dovodit, že cílem návrhu je výhradně nastolení průtahů v řízení nebo způsobení újmy jiným účastníkům řízení (případně exekutorovi), jež může spočívat i v tom, že případná pohledávka na náhradu nákladů exekuce bude vůči novému oprávněnému obtížně vymahatelná. Druhou situací je stav, kdy dřívější návrh na vstup nového oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. byl zamítnut proto, že zneužitím práva podle ustanovení § 8 obč. zák. s cílem poškodit zájmy jiných účastníků exekuce nebo exekutora bylo již samotné postoupení pohledávky, na jehož základě byl posléze návrh na vstup nového oprávněného do řízení podán.

Zatímco v prvé situaci věcnému projednání opětovného návrhu na vstup téhož subjektu do řízení na straně oprávněné odůvodněného změněnými okolnostmi na straně tohoto subjektu (např. v tom, že v mezidobí se stal solventním a jeho majetek se nachází v České republice, takže již není odůvodněna obava, že by případná pohledávka náhrady nákladů exekuce byla nevymahatelná) nebrání překážka věci rozhodnuté, ve druhé situaci překážka věci rozhodnuté existuje. Procesní návrh na vstup jiného oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. totiž ve druhé výše popsané situaci navazuje na smlouvu o postoupení pohledávky a vytváří s ní pro účely posouzení, zda se jedná o zneužití práva, jeden celek. Jestliže je zneužitím práva podle ustanovení § 8 obč. zák. samotná smlouva o postoupení pohledávky, musí tedy být zneužitím práva (ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř.) i na postoupení pohledávky navazující návrh na vstup jiného oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3537/2016, ze dne 13. 10. 2016


24.01.2017 00:02

Splnění povinnosti k uveřejnění omluvy v periodickém tisku

Povinnost k uveřejnění omluvy v periodickém tisku je naplněna při splnění dvou kumulativních podmínek. Jednak omluva musí svým obsahem, způsobem uveřejnění a formálními náležitostmi odpovídat svému vymezení v exekučním titulu, jednak musí být z celkového kontextu uveřejnění omluvy nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě a který obsah omluvy snižuje nebo zpochybňuje. Je věcí povinné, aby po dohodě s vydavatelem periodika, v němž má být omluva uveřejněna, zabezpečila, že k uveřejnění omluvy dojde při splnění obou kumulativních podmínek popsaných v předchozím odstavci. Při nenaplnění některé z nich totiž nelze mít povinnost k uveřejnění omluvy za splněnou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3729/2016, ze dne 13. 10. 2016


24.01.2017 00:01

Aplikovatelnost nařízení Brusel I po 10. lednu 2015

I když bylo nařízení Brusel I zrušeno, použije se toto zrušené nařízení při rozhodování o návrzích na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí (exekučních titulů), která byla vydána v řízení, které bylo zahájeno před 10. 1. 2015. Přitom je nerozhodné, zda rozhodnutí byla v těchto dříve zahájených řízeních vydána před nebo po 10. 1. 2015.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3795/2016, ze dne 13. 10. 2016


24.01.2017 00:00

Vydání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3541/2016, ze dne 19. 10. 2016


< strana 1 / 42 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články