// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

26.05.2017 00:00

ÚS: Nezabavitelná část dávek důchodového zabezpečení

I. Správce daně je před nařízením daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dle ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů) – zde představované pohledávkami stěžovatele za věznicí z titulu účtu zřízeného a vedeného věznicí – povinen zkoumat, zda uvedené pohledávky nejsou představovány příjmy z dávek důchodového pojištění (popřípadě jinými příjmy, jejichž srážky je třeba podřídit režimu daňové exekuce srážkami ze mzdy), na něž je třeba aplikovat ustanovení § 278 o. s. ř. upravující tzv. nezabavitelnou částku. Neučiní-li tak, popřípadě nepovažuje-li příjem z důchodového pojištění od okamžiku jeho připsání na účet stěžovatele za tzv. jiný příjem v podobě důchodu, je třeba takový postup správce daně hodnotit jako přepjatý formalismus nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky dle ustanovení § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř., ve svém důsledku vedoucí k porušení základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Vězeňská služba České republiky je povinna při výkonu trestu odnětí svobody postupovat v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Proto neumožní-li věznice stěžovateli (osobě nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody) jenž má některou z pohledávek vymezených ustanovením § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, použít jednu polovinu peněžních prostředků zaslaných mu do věznice na případnou úhradu za poskytnuté zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a na nákup potravin a věcí osobní potřeby dle § 23 zákona o výkonu trestu odnětí svobody (neboť z účtu stěžovatele byly na základě pravomocného a vykonatelného exekučního příkazu strhávány peněžní prostředky i v rozsahu této jedné poloviny s níž je odsouzený oprávněn, byť nikoliv volně, disponovat) – přestože tak výslovně stanoví § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody – představuje takový postup nezákonný zásah do základního práva stěžovatele na ochranu vlastnictví zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny, resp. práva na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1351/16, ze dne 6. 4. 2017


24.05.2017 00:01

Potvrzení evropského exekučního titulu podle Nařízení (ES) č. 805/2004

Pokud z potvrzení evropského exekučního titulu podle Nařízení (ES) č. 805/2004 vyplývá, vykonatelnost jakého exekučního titulu na území cizího státu osvědčuje a že se toto potvrzení bezvýhradně vztahuje na všechny exekučním titulem přiznané nároky, včetně úroků z prodlení, lze odkaz na přílohu (evropský exekuční titul) v části potvrzení věnované úrokům z prodlení považovat za dostačující.

Jinak řečeno, potvrzení nemusí obsahovat konkrétní výši úroků z prodlení, pokud tato výše vyplývá z (evropského) exekučního titulu, který je nedílnou součástí potvrzení, a je zřejmé, že potvrzení se vztahuje i na tyto úroky z prodlení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5045/2016, ze dne 15. 3. 2017


24.05.2017 00:00

Exekuce přikázáním pohledávky z penzijního připojištění od 1. 9. 2015

V souzené věci byl exekuční návrh soudní exekutorce doručen 29. 9. 2015. Protože se jedná o vymáhání peněžité částky, vyplývá způsob provedení exekuce z § 58 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném od 1. 9. 2015; toto ustanovení stanoví, v jakém pořadí mají být jednotlivé způsoby provedení exekuce zvoleny.

Předně je tak třeba zvolit způsob uvedený pod písm. a) citovaného ustanovení, k další skupině způsobů provedení exekuce smí soudní exekutor přistoupit tehdy, nepostačuje-li předchozí zvolený způsob. K provedení exekuce způsoby uvedenými v § 58 odst. 2 písm. b) ex. řádu tak smí soudní exekutor přistoupit v případě, že povinný ani jeho manželka nemají žádný účet u peněžního ústavu, popř. by zvolený způsob provedení exekuce nevedl v přiměřené době k úplnému uspokojení pohledávky oprávněného. Z § 58 odst. 2 písm. c) ex. řádu dále vyplývá, že soudní exekutor může jako způsob provedení exekuce zvolit přikázání pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření, nepostačuje-li způsob provedení exekuce podle písm. a) a b).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5435/2016, ze dne 20. 2. 2017


18.05.2017 00:02

Exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného od 1.7.2015

Exekuci podle exekučního příkazu, kterým exekutor před 1. 7. 2015 postihl srážkami mzdu manželky povinného k vydobytí dluhu patřícího do společného jmění manželů, nelze podle čl. IV bod l Přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. od 1. 7. 2015 nadále provádět.

Čl. IV bod l Přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. vyjadřuje obecně platnou zásadu nepravé retroaktivity procesních norem. Znamená to, že v řízení je pokračováno podle pozdějšího procesního práva (jeho změn). Ty účinky, které dosavadní procesní úprava spojovala s určitými procesními úkony, zůstávají zachovány i nadále.

Z pohledu nepravé retroaktivity platí, že i když bylo exekuční řízení zahájeno před 1. 7. 2015, s účinností od 1. 7. 2015 se na toto exekuční řízení použije právní úprava exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném od tohoto data. Pro posouzení, zda byl soudní exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz, kterým postihl mzdu manželky povinného a jinou pohledávku manželky povinného, je rozhodující právní úprava účinná do 30. 6. 2015. Stejnou úpravou se řídí nárok oprávněného, aby jeho pohledávka byla uvedenými způsoby exekuce uspokojena, jakož i vykonané právní úkony, které k provedení těchto způsobů exekuce směřovaly.

Jestliže však od 1. 7. 2015 právní úprava nadále uvedené způsoby exekuce neupravuje, nelze jimi od 1. 7. 2015 exekuci nadále provádět. Právní spojení, že „právní účinky zůstávají zachovány“, je třeba vykládat tak, že se jedná o právní účinky vzniklé po dobu „působení“ staré právní úpravy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, ze dne 20. 2. 2017


17.05.2017 00:01

Souhlas se změnou oprávněného v exekučním řízení podle § 107 odst. 3 o.s.ř.

O změně v osobě oprávněného podle § 36 odst. 5, § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 107 odst. 3 o. s. ř. soudní exekutor (soud) rozhoduje v důsledku nedostatku podmínky řízení, jenž nastal po zahájení řízení a spočívá ve ztrátě způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení (u právnické osoby se tak děje v případě jejího zániku). Novým oprávněným (procesním nástupcem) zaniklé právnické osoby se stává osoba, o níž to stanoví zákon.

Soudní exekutor (soud) přistupuje k rozhodnutí o změně účastníka podle § 107 o. s. ř. z úřední povinnosti a není vázán návrhem účastníků, proto není relevantní případný nesouhlas nového oprávněného, tím spíše ani nesouhlas povinného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4698/2016, ze dne 15. 2. 2017


17.05.2017 00:00

Překážka věci rozsouzené v případě dalšího návrhu na zastavení exekuce

Soud k dalšímu návrhu povinné na zastavení exekuce nemůže uzavřít, že dohoda, v níž se povinná zavázala splnit pohledávku, o níž byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení § 71b odst. 1 not. řádu, je neplatná, jestliže námitkou její neplatnosti povinná odůvodnila již svůj dřívější návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který byl pravomocně zamítnut pro absenci skutkových či právních okolností, které by odůvodnily závěr o neplatnosti takové dohody.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté by pominula jedině tehdy, kdyby nový požadavek na posouzení platnosti smlouvy byl opřen o skutečnosti, které zde v době původního řízení nebyly a došlo k nim až později.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5537/2016, ze dne 21. 2. 2017


28.04.2017 00:01

Procesní nástupnictví v řízení o vyloučení věcí z exekuce

V řízení o vyloučení věcí z exekuce podle ustanovení § 267 o. s. ř. je právní skutečností zakládající procesní nástupnictví na straně žalovaného až pravomocné rozhodnutí soudního exekutora o vstupu právního nástupce do exekučního řízení na místo původního oprávněného. Skutečnost, že došlo k procesnímu nástupnictví v exekučním řízení, může soud v řízení o excindační žalobě vzít toliko na vědomí prostřednictvím usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. O tom, že ve sporu vyvolaném exekučním řízením došlo ke změně v osobě účastníka řízení, tudíž soud v řízení o excindační žalobě nerozhoduje podle ustanovení § 107a o. s. ř. Zastavení řízení o návrhu žalobce podle ustanovení § 107a o. s. ř. však příslušnému soudu nebrání, aby o vstupu nového žalovaného rozhodl rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5441/2016, ze dne 23. 1. 2017


24.04.2017 00:02

Střet zájmů zástupce a zastoupeného při sepisu exekutorského zápisu

I. Posouzení, zda zástupce dlužníka (potenciálního povinného) při sepisu exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy dlužníka, jestliže v tomtéž exekutorském (notářském) zápisu vystupoval zároveň jako statutární orgán věřitele (potenciálního oprávněného), je třeba uskutečnit nikoliv podle norem hmotného práva, ale výhradně podle ustanovení § 32 odst. 2 o. s. ř.

Exekutorský (notářský) zápis, k jehož přímé vykonatelnosti svolil prostřednictvím jednoho a téhož zástupce údajný dlužník (povinný) a údajný věřitel (oprávněný), není v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř., a to pro kolizi zájmů mezi zástupcem účastníků zápisu (kterým je jedna a tatáž osoba) se zájmem údajného dlužníka (povinného). Jestliže exekuce byla na základě takového exekutorského (notářského) zápisu nařízena, musí být k návrhu povinného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena.

II. Střet zájmů v oblasti práva procesního se projeví tak, že zástupce účastníka může procesním jednáním uskutečněným jeho jménem navodit pro sebe nebo pro jinou osobu, kterou v řízení rovněž zastupuje, výrazně příznivou změnu v jejích procesních právech a povinnostech, a to na úkor účastníka, kterého zastupuje. Již tato skutečnost sama o sobě představuje střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným, aniž by musela být využita.

Existence kolize zájmů zástupce a zastoupeného v procesněprávních vztazích má za následek neúčinnost jednání zástupce jménem zastoupeného účastníka, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 90/2017, ze dne 1. 2. 2017


24.04.2017 00:00

Přerušení odvolacího řízení o výši nákladů exekučního řízení

Ani podání dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněného hradit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, není důvodem k přerušení odvolacího řízení, v němž je rozhodováno o konkrétní výši těchto nákladů.

Ustanovení § 35 odst. 5 věty první exekučního řádu je třeba vykládat tak, že pokud se zákaz přerušení vztahuje na „exekuční řízení“, tím spíše se uplatňuje ve všech jeho jednotlivých fázích, včetně rozhodování o nákladech exekučního řízení a nákladech exekuce (v to zahrnuje rovněž příslušné řízení odvolací), a to přestože již exekuce byla skončena. V případě výkonu rozhodnutí je pak nepřípustnost přerušení zřejmá ze samotného znění ustanovení § 254 odst. 2 věty první o. s. ř., dle něhož při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2016, ze dne 18. 1. 2017


21.04.2017 00:01

ÚS: Mezinárodní pomoc při vymáhání některých pohledávek

Ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, podle kterého lhůta, v níž lze pohledávku vymáhat, se řídila právem státu, jehož orgán o vymáhání pohledávky požádal, nevylučovalo vznesení námitky promlčení. V takovém případě bylo povinností soudní moci České republiky se s touto námitkou vypořádat, nikoli pouze odkázat na sdělení příslušného orgánu cizího státu, že finanční pohledávka dosud promlčena není; opačný postup je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2228/15, ze dne 28. 3. 2017


12.04.2017 00:02

Dělení důkazního břemena ve vykonávacím řízení

Ve vykonávacím řízení soud zjišťuje z úřední povinnosti skutečnosti ryze procesního charakteru, zatímco při zjišťování skutečností, jež jsou rozhodující podle hmotného práva (např. námitka zápočtu ze strany povinného), se uplatní, stejně jako ve sporném řízení, zásada projednací.

Toho, kdo se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, tíží břemeno prokázání tvrzení, že částku bezdůvodného obohacení protistraně zaplatil, zatímco na protistraně je, aby prokázala existenci dohody (nebo jiné právní skutečnosti), podle níž byla oprávněna plnění (bylo-li prokázáno) přijmout. V daném případě tedy bylo na povinné, aby prokázala, že částku, která má být započtena na pohledávku z exekučního titulu, skutečně povinné zaplatila, zatímco povinnou tížilo břemeno prokázání, že tuto částku nemusí vracet a nemá být ani započtena, protože je tu právní skutečnost, která ji opravňovala k jejímu přijetí.

Předpoklad odvolacího soudu, že povinná by neplnila dluh, jestliže by jí nevznikl, a že je na ní, aby prokázala, že skutečně plnila, aniž by jí bylo poskytnuto protiplnění, není správný, protože by povinnou neprávem zatížil břemenem prokázání dlouhodobě neexistující právní skutečnosti, kterou zásadně prokázat nelze. V daném případě je na oprávněné a nikoliv na povinné, aby prokázala, že plnění ze strany povinné bylo poskytnuto z konkrétního právního důvodu (např. z konkrétní vyfakturované dodávky zboží) a nikoliv na úhradu plnění z exekučního titulu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5510/2016, ze dne 10. 1. 2017


12.04.2017 00:00

Přerušení exekuce v případě tzv. opozičního nebo impugnačního sporu

Exekuci konanou podle exekučního řádu nelze přerušit ani tehdy, když probíhá opoziční nebo impugnační spor, jehož věcný výsledek může být ovlivněn skutkovými okolnostmi, které mají být zjištěny v souvisejícím (např. trestním) řízení.

Nemožnost přerušení však exekuce neznamená, že by exekuční soud neměl vyčkat případného výsledku souvisejícího trestního řízení, lze-li důvodně očekávat, že související řízení nebo důkazní prostředky, které budou v jeho průběhu zajištěny, podstatně ovlivní výsledek procesního dokazování v řízení o opoziční nebo impugnační žalobě. Jestliže by exekuční soud za takových okolností nevyčkal výsledku souvisejícího řízení, ačkoliv některý z účastníků takový postup za účelem unesení svého důkazního břemene navrhl, šlo by popřípadě o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5739/2016, ze dne 10. 1. 2017


05.04.2017 00:02

Pořadí při rozdělení podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti

Pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti, je třeba se jednoznačně řídit § 337c o. s. ř., a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl vlastnictví k postiženým nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. V posuzované věci je tak pro určení pořadí pohledávek oprávněného a zástavního věřitele na základě ustanovení § 337c odst. 1 písm. c), odst. 5 o. s. ř. rozhodující, že ke vzniku zástavního práva věřitele došlo až po zahájení exekučního řízení. Proto má pohledávka oprávněného lepší pořadí než pohledávka zástavního věřitele bez ohledu na to, že se povinný stal vlastníkem předmětných nemovitostí zajištěných zástavním právem věřitele až po zahájení exekučního řízení.

Zástavní věřitel mohl poté, co v souladu s ustanovením § 236f odst. 1 o. s. ř. podal přihlášku své pohledávky do dražby, podat návrh na zastavení exekuce prodejem zastavené nemovitosti podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že má právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy, kterou povinný po nařízení exekuce nabyl zastavenou nemovitost (jež byla posléze vydražena) a zároveň disponoval se svými majetkovými hodnotami-penězi, a to s odkazem na ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2012. Toto právo zástavnímu věřiteli náleželo až do vydání usnesení o příklepu. Jestliže by zástavní věřitel tohoto svého práva využil, zřejmě by nedošlo k prodeji zastavené nemovitosti, a tedy ani k tomu, že by pohledávka oprávněného byla z rozdělované podstaty uspokojena v lepším pořadí než pohledávka zástavního věřitele.

Aplikaci ustanovení § 337c o. s. ř. i v rámci řízení konaného podle exekučního řádu nebrání specifická povaha exekučního řízení, když na rozdíl od řízení o soudní výkon rozhodnutí konaného výhradně podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř. je podstatné, že postižená nemovitost je ve vlastnictví povinného nikoliv k okamžiku zahájení řízení, ale v době vydání exekučního příkazu jejím prodejem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5672/2016, ze dne 9. 1. 2017


05.04.2017 00:01

K materiální vykonatelnosti exekučního titulu

Exekuční titul (zde notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) je materiálně vykonatelný i tehdy, ukládá-li se v něm povinnost k zaplacení úroku z prodlení z jistiny, který je popsán tak, že jde o zákonný úrok z prodlení z konkrétní částky, která se stala splatnou v konkrétní den uvedený v exekučním titulu, aniž by v exekučním titulu bylo uvedeno, v který den se dlužník dostal do prodlení se splněním jistiny.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5424/2016, ze dne 18. 1. 2017


30.03.2017 00:02

Vedení exekuce pojistitelem vůči pojištěnému viníku dopravní nehody

Právo poškozené na náhradu škody způsobené viníkem dopravní nehody nelze ztotožnit s případným právem pojistitele, u něhož je viník pojištěn, na regres podle ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Právo na regres vůči škůdci při vyplacení pojistného plnění ze strany pojišťovny ani nemusí existovat, protože vznikne jen při splnění zvláštních podmínek předepsaných právě v ustanovení § 10 citovaného zákona.

Na pojistitele v posuzované věci tedy nepřešlo právo poškozené na náhradu škody vůči pojištěnému viníku dopravní nehody ani poté, co na základě pojistného vztahu s pojištěným viníkem zaplatil poškozené plnění, které bylo pojištěnému viníkovi ve vztahu k poškozené uloženo exekučním titulem. Pojistitel proto podle § 36 odst. 3 ex. řádu není osobou aktivně legitimovanou k zahájení a k vedení exekuce na základě exekučního titulu ve prospěch poškozené vůči pojištěnému viníku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4885/2016, ze dne 1. 12. 2016


22.03.2017 00:02

Uznání a výkon nálezu vydaného Rozhodcovským súdom v Košiciach

Rozhodčí doložku, podle níž veškeré spory mezi smluvními stranami budou řešeny v rozhodčím řízení Rozhodcovským súdom v Košiciach podle jeho jednacího řádu, jenž je stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 12 zákona č. 244/2002 Z. z., nelze bez dalšího hodnotit jako netransparentní toliko z důvodu, že nerozhodoval stálý rozhodčí soud zřízený ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízením, ale stálý rozhodčí soud zřízený podle § 12 zákona č. 244/2002 Z. z. „soukromou“ právnickou osobou. Tato skutečnost proto sama o sobě nezakládá důvod pro odepření výkonu rozhodčího nálezu pro rozpor s veřejným pořádkem spočívající v porušení základního práva účastníka na spravedlivý proces.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 676/2016, ze dne 13. 12. 2016


27.02.2017 00:02

Srážka základní nepostižitelné částky z odstupného

K odstupnému poskytovanému jednorázově při skončení pracovního poměru je při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy třeba přistupovat jako k výplatě příjmu za několik měsíců poskytnutého najednou (předem) a srážky – obdobně jako při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou - vypočítat za každý měsíc období určeného podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, zvláště. Znamená to, že základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje.

Uvedený postup při výpočtu srážek z odstupného se uplatní nejen v případě, že zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, se nepodaří nalézt nové zaměstnání, ale i tehdy, jestliže zaměstnanec po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli. V takovém případě se v době určené podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, postupuje tak, jako by šlo o několik mezd (§ 302 odst. 1 OSŘ); byla-li proto základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ odečtena od odstupného (tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje), neodečte se již od mzdy příslušející zaměstnanci za odpovídající počet měsíců u nového zaměstnavatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 853/2016, ze dne 1. 12. 2016


21.02.2017 00:01

Rozhodnutí o návrhu na změnu exekutora před zastavením exekuce

Právo oprávněné zvolit si exekutora plynoucí z ustanovení § 38 odst. 1 a § 15 odst. 5 ex. řádu nelze srovnávat s institutem práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jestliže odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce, aniž by se předtím zabýval návrhem oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu, nelze jeho postup pokládat za zásah do práva oprávněné, aby exekuci prováděl exekutor, kterého si sama zvolí, jestliže z rozhodnutí exekučního i odvolacího soudu o úplném zastavení exekuce posléze vyplynulo, že exekuce vůbec neměla být prováděna.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3919/2016, ze dne 7. 12. 2016


10.02.2017 00:01

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a princip vázanosti soudce zákonem, jelikož obecné soudy nerespektovaly kogentní normu § 46 odst. 7 exekučního řádu. Zrušená rozhodnutí jsou nedostatečně zdůvodněná a v konečném důsledku svévolná, stejně jako rozhodovací praxe založená usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014.

Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že exekutor vydá insolvenčnímu správci vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce. Účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2264/16, ze dne 17. 1. 2017


03.02.2017 00:01

ÚS: Náhrada nákladů exekuce při zavinění na straně státu

Exekuce byla sice zahájena v době, kdy podkladové rozhodnutí bylo pravomocné, ovšem v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost neobstálo a bylo zrušeno. Za tohoto stavu věci by to měl být právě stát, kdo ponese náklady spojené se zrušením pravomocného rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2511/16, ze dne 4. 1. 2017


< strana 1 / 42 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články