// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 05.06.2023
Poškození sítě elektronických komunikací výkopovými pracemi
I. Základní norma povinnosti hradit škodu je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v § 2910 o. z. a spočívá na principu, že újmu (majetkovou škodu či nemajetkovou újmu) má nahradit ten, kdo ji způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním. Vedle toho zákon ukládá povinnost nahradit újmu i v některých zvláštních případech bez ohledu na porušení zákona a na zavinění, jak předpokládá § 2895 o. z. s tím, že to zákonodárce zvlášť stanoví. Jedním z takových případů je i odpovědnost za škodu způsobenou prováděním prací, jak ji upravuje § 2926 o. z. Podle judikatury dovolacího soudu má tato odpovědnost objektivní charakter bez ohledu na protiprávnost, což je podtrženo i výslovnou zmínkou o oprávněnosti provádění či zajišťování prací. Protože § 2926 o. z. nehovoří o možnosti liberace, je tak založena tzv. odpovědnost absolutní, tj. bez možnosti zproštění se odpovědnosti. Podmínkou ovšem je, že škoda vznikla na nemovité věci (zpravidla sousední, i když zákon takové omezení přímo neformuluje) – buď byla sama nemovitost poškozena, anebo byla její držba znemožněna či podstatně ztížena.
II. Kabelová síť elektronických komunikací není součástí pozemku, je částí liniové stavby ve smyslu § 509 o. z., a nelze ji (její část) přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, proto je nemovitou věcí. Právo na vybudování inženýrské sítě na pozemku je zpravidla součástí výkonu práva služebnosti inženýrské sítě podle § 1267 a násl. o. z. a tato služebnost je věcným právem, tedy podle § 498 odst. 1 o. z. nemovitou věcí.
Ustanovení § 2926 o. z. tak dopadá na posuzovaný případ poškození nemovité věci (sítě elektronických komunikací) výkopovými pracemi za pomoci buldozeru. Odvolací soud je aplikoval správně včetně závěru o nemožnosti liberace (tzv. absolutní odpovědnost). Tento přísný typ povinnosti hradit škodu v určitém omezeném okruhu skutečností (dotčení nemovitosti stavební činností) je odůvodněn společenským zájmem na dostatečné ochraně vlastníka před technickým působením provozovatele činností, které mají potenciál působit škody i při zvýšené opatrnosti, a je tedy výrazem snahy o spravedlivé rozložení rizika, respektive spravedlivou alokaci škod. Ve vztahu k poškozenému je proto nepodstatné, zda žalovaná učinila opatření k zabránění vzniku škody, tj. zda a nakolik pečlivě zjišťovala u objednatele výkopových prací, jestli se pod povrchem dotčených pozemků nenachází vedení inženýrských sítí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 627/2022, ze dne 27. 2. 2023
Dotčené předpisy:
§ 498 odst. 1 o. z.
§ 509 o. z.
§ 2926 o. z.
§ 104 odst. 10 zák. č. 127/2005 Sb.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 8. 7. 2020, č. j. 12 C 595/2018-140, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (původně pod obchodní firmou Česká telekomunikační infrastruktura a. s.) domáhala zaplacení 123.469 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná při výkopových pracích, které prováděla jako subdodavatel společností Eurovia CS, a. s., a SYNER, s. r. o., na zakázce stavby „Košťálov a Libštát – kanalizace a ČOV“, v květnu 2016 buldozerem poškodila síť elektronických komunikací (dva metalické a jeden optický kabel) žalobkyně vedoucí pod pozemky, na nichž se práce prováděly. Náklady na odstranění poškození byly vyčísleny na 123.469 Kč. Práce byly prováděny velkým buldozerem na pozemku označeném a odsouhlaseném objednatelem i dodavatelem a žalovaná byla objednatelem opakovaně ujištěna, že pozemkem nevedou žádné kabely. Kabely nebyly umístěny v předepsané hloubce 60 cm, ale jen 50 cm, někde i méně (35 až 38 cm). Soud posuzoval věc z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a shledal splněnými liberační důvody spočívající jednak v tom, že žalovaná si počínala náležitě obezřetně tím, že opakovaně ověřovala, zda v místě nemůže být způsobena škoda na sítích či jiném vedení, a opakovaně byla ujištěna, že v místě žádné kabely (sítě) nevedou, jednak v nedostatečné hloubce uložení kabelů (v rozporu s normami). Ani z hlediska § 2900 a § 2910 o. z. soud nedovodil, že by žalovaná porušila zákonem stanovenou povinnost, a to ani prevenční povinnost; nedopustila se tedy protiprávního jednání a za škodu neodpovídá.
2. K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 55 Co 45/2021-198, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 123.469 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 1. 2017 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, o nichž nebylo mezi účastníky řízení sporu, a ztotožnil se též s jeho právním posouzením nesplnění podmínek odpovědnosti podle § 2924, § 2910, § 2900 o. z. Dovodil však povinnost žalované nahradit žalobkyni škodu podle § 2926 o. z., neboť dospěl k závěru, že kabely uložené pod povrchem pozemku tvořící součást sítě elektronických komunikací, tedy druh inženýrské sítě, mají povahu nemovité věci. K závěru, že tuto síť nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, nebylo podle odvolacího soudu třeba skutkového zjišťování, neboť to lze považovat za obecně známou skutečnost (§ 121 o. s. ř.). Odvolací soud k tomu dále uvedl, že kabelové vedení, které je součástí sítě spojující jí obsluhované body, je vedeno určitou trasou, která by podle technických požadavků měla tyto body efektivně spojovat. Délka kabelů je taková, aby postačila na toto efektivní spojení (s případnou dílčí rezervou odpovídající pronesení kabelu či eventuálnímu tepelnému pnutí). „Přenesení“ kabelu (jako součásti sítě), jímž je namístě v daném kontextu rozumět jeho přemístění, pak nutně způsobí dočasné přerušení sítě. Jelikož podstatou sítě je zde vedení elektronických informací, dojde tím k porušení její podstaty. I kdyby takové přenesení kabelu bylo technicky možné bez přerušení sítě (např. tak, že nejprve je vytvořeno paralelní spojení bodů a teprve poté dojde k přerušení a přemístění původního), má odvolací soud za to, že přemístění bez narušení podstaty sítě by muselo být možné bez náročnějších technických opatření, což není tento případ. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 2918 věty první o. z. a vzhledem k tomu, že kabely byly uloženy sice v hloubce menší než předepsané, avšak nikoli blízko povrchu pozemku, dovodil, že tyto okolnosti se na vzniku škody podílely jen zanedbatelně. Jelikož žalovaná prováděla práce těžkým strojem v přesvědčení, že v pozemku se žádné kabely nenacházejí, tedy bez patřičné opatrnosti, bez zohlednění hmotnosti stroje a způsobem, jako na pozemku bez kabelů, lze předpokládat, že k jejich poškození by došlo i při uložení v patřičné hloubce.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním z důvodu, že jde o věc precedenční, neboť je nutno autoritativně stanovit způsob posuzování, zda se v případě jakékoliv inženýrské sítě jedná o věc movitou nebo nemovitou; postup, který zvolil odvolací soud, může v jiných případech způsobit až absurdní závěry. Nejudikovanou a podle názoru dovolatelky nejednoznačnou otázku označil odvolací soud za notorietu a nepovažoval za nutné vést ke stanovení charakteru věci jakékoli dokazování, a ani nevyžadoval tvrzení žalobkyně o povaze dotčeného vedení sítě elektronických komunikací. Žalovaná považuje postup uvedený v napadeném rozsudku za unáhlený a nepřiléhavý složitosti dané právní i skutkové otázky, protože způsob vedení předmětné inženýrské sítě nebyl zkoumán a nebylo zjištěno, že by komunikační kabely nebylo možné např. vyjmout ze země a přenést je o několik metrů dále. Podle žalované je naopak notorietou, že jakékoli vedení sítí je prováděno způsobem umožňující přemístění bez porušení jejich podstaty (např. vedení na trafostanicích). Ačkoli není vyloučeno, aby potrubí nebo i kabel byl nemovitou věcí, považuje dovolatelka za absurdní, aby se jednalo o nemovitou věc za situace, kdy pracovník jednoduše vezme vykopaný kabel do rukou a pohodí jej o několik metrů dále, aby nepřekážel. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že inženýrská síť a kabel sítě elektronických komunikací je jedna a tatáž věc. Inženýrská síť sestává z věcí movitých a nemovitých. Nemovité věci již ze svého názvu mají tu vlastnost, že se nehýbou, a lze se jim tedy s vědomostí jejich přesného umístění vyhnout. Vedení sítě elektronických komunikací stejně jako mnoho dalších infrastrukturních vedení ovšem tuto vlastnost nemá. Pokud by byla tato síť za nemovitost přesto považována, stává se § 2926 o. z. nepřiměřeně tvrdým nástrojem pro postih osob, které se nemohly vzniku škody vyhnout, a naopak poskytuje vlastníkům jakékoliv inženýrské sítě naprosto nepřiměřeně výhodné postavení vůči osobě, která způsobila škodu na jakékoliv součásti inženýrské sítě, ať zaviněně či nezaviněně, a bez ohledu na to, zda učinila nezbytná opatření, aby vzniku této škody zabránila, a bez ohledu na porušení norem pro uložení této inženýrské sítě jejím vlastníkem či správcem. Dovolatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že síť elektronických komunikací není součástí pozemku a není přenositelná z místa na místo bez porušení její podstaty, je inženýrskou sítí a věcí nemovitou. Tento závěr podporuje i skutečnost, že právo na zřízení a provozování inženýrské sítě na cizím pozemku je součástí výkonu práva služebnosti inženýrské sítě podle § 1267 a násl. o. z., přičemž služebnost inženýrské sítě je věcným právem, které se ze zákona pokládá za nemovitou věc. Žalované mohla být informace o existenci vedení sítě v pozemku bezplatně poskytnuta na základě vyplnění stručného formuláře na webových stránkách žalobkyně. Navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání, jež bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro otázku náhrady škody způsobené na podzemní síti elektronických komunikací, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle zákona č. 89/2012 Sb. řešena. Dovolání není důvodné.
6. Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.
8. Podle § 2926 o. z. kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.
9. Základní norma povinnosti hradit škodu (dříve nazývaná obecnou odpovědností za škodu) je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v § 2910 o. z. a spočívá na principu, že újmu (majetkovou škodu či nemajetkovou újmu) má nahradit ten, kdo ji způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním. Vedle toho zákon ukládá povinnost nahradit újmu i v některých zvláštních případech bez ohledu na porušení zákona a na zavinění, jak předpokládá § 2895 o. z. s tím, že to zákonodárce zvlášť stanoví. Jedním z takových případů je i odpovědnost za škodu způsobenou prováděním prací, jak ji upravuje § 2926 o. z. Podle judikatury dovolacího soudu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022, a ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3704/2021) má tato odpovědnost objektivní charakter bez ohledu na protiprávnost, což je podtrženo i výslovnou zmínkou o oprávněnosti provádění či zajišťování prací. Protože § 2926 o. z. nehovoří o možnosti liberace, je tak založena tzv. odpovědnost absolutní, tj. bez možnosti zproštění se odpovědnosti. Podmínkou ovšem je, že škoda vznikla na nemovité věci (zpravidla sousední, i když zákon takové omezení přímo neformuluje) – buď byla sama nemovitost poškozena, anebo byla její držba znemožněna či podstatně ztížena. Pro rozhodnutí o dovolání v nyní projednávané věci je tak klíčové, zda poškozené kabely elektronické telekomunikační sítě uložené pod zemí lze pokládat za nemovitost.
10. Podle § 498 odst. 1 o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.
11. Podle § 509 o. z. liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.
12. Podle § 104 odst. 10 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), síť elektronických komunikací (včetně stožárů, nadzemního i podzemního komunikačního vedení a jejich opěrných a vytyčovacích bodů) není součástí pozemku ve smyslu jiného právního předpisu a je ve smyslu jiného právního předpisu považována za inženýrskou síť.
13. Z ustanovení § 498 odst. 1 věty druhé o. z. bez větších výkladových obtíží plyne, že pokud o věci zákon (jiný právní předpis – před novelou provedenou zákonem č. 460/2016 Sb.) stanoví, že není součástí pozemku, ač je s pozemkem pevně spjata a nelze s ní manipulovat bez porušení její podstaty, je třeba tuto věc považovat za samostatnou nemovitost. Smyslem a účelem § 509 o. z. je pak vymezit podmnožinu tzv. superaedifikátů, kterou tvoří liniové stavby a jiné předměty, jež ze své povahy zasahují více pozemků (dříve šlo pouze o inženýrské sítě). Jedná se o výsledky stavební činnosti, které jsou obvykle do pozemku zabudovány, nicméně z hlediska soukromého práva se jedná o samostatné věci v právním smyslu, přičemž jejich vlastníkem může být osoba odlišná od vlastníka pozemku. Určující je jejich hospodářská funkce a stavebně-technická povaha. Důvodem pro to, aby liniové stavby měly právní režim, který je odlišný od jiných druhů staveb, je jejich přepravní a komunikační funkce. Jejich účelem je totiž přepravovat osoby či materiál (pozemní komunikace, dráhy, vleky), data (sítě elektronických komunikací), vodu (vodovody, meliorace), tekuté odpadní látky (kanalizace), teplonosné látky (teplovody), plyn (plynovod) či elektrickou energii (síť elektrického vedení). Liniové stavby mohou vést pod povrchem (potrubí, kanalizace), na povrchu (pozemní komunikace) i nad povrchem (nadzemní energetické vedení, akvadukty). Zahrnují především tzv. inženýrské sítě [„vodovody, …kanalizace, …energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody“ – § 2 odst. 1 písm. m) bod 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] a stavby dopravní infrastruktury [„stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení“ – § 2 odst. 1 písm. m) bod 1 stavebního zákona].
14. Liniové stavby jsou samostatně upraveny v některých zvláštních zákonech, jako je například zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který specificky stanoví, že síť elektronických komunikací (včetně stožárů, nadzemního i podzemního komunikačního vedení a jejich opěrných a vytyčovacích bodů) není součástí pozemku. I zde se jedná o úpravu, která se ve vztahu k § 509 o. z. použije jako lex specialis. Zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisejí. Jedná se například o trafostanice, výměníkové stanice, vodojemy, jímky, zásobníky plynu, hlásiče náledí, ochranné ploty, zásobníky a skládky údržbových hmot, elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě apod. Nemusí se jednat pouze o taková zařízení, která jsou se sítí fyzicky spojena, ale může jít o jakoukoliv provozní souvislost. Rozhodující je tedy účel, k němuž stavba slouží. Typicky tak je součástí veřejné telekomunikační sítě elektronické komunikační zařízení veřejné telekomunikační sítě, i když je s ní spojeno pouze bezdrátově. S ohledem na znění § 498 odst. 1 věty druhé o. z. půjde v naprosté většině případů o věci nemovité, neboť jejich přirozená povaha je nepřenositelná. Nelze nicméně vyloučit i určité výjimečné případy (například volně ložené potrubí), kdy půjde o věci movité (srov. Koukal, P. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část /§ 303−654/. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1571 a násl.; Hubková, P. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 565).
15. V projednávané věci odvolací soud poté, co shodně se soudem prvního stupně neshledal podmínky odpovědnosti podle § 2900, § 2910, § 2924 o. z., dovodil, že kabely (uložené pod povrchem pozemku) tvořící součást sítě elektronických komunikací jsou částí nemovité věci, proto pokud na předmětných pozemcích prováděla žalovaná těžkou technikou výkopové práce, při nichž byly kabely poškozeny, je povinna hradit škodu podle § 2926 o. z. K závěru, že síť elektronických komunikací nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty (a tudíž má povahu věci nemovité ve smyslu § 498 odst. 1 věty druhé o. z.), nebylo podle odvolacího soudu třeba skutkového zjišťování s tím, že to lze považovat za obecně známou skutečnost (§ 121 o. s. ř.).
16. Ustanovení § 121 o. s. ř. stanoví, že není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho úřední činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky. Z toho vyplývá, že předmětem dokazování nejsou právní předpisy (zásada iura novit curia) a dále takové skutečnosti vnějšího světa, které jsou obecně známé (tzv. notoriety – skutečnosti známé širšímu okruhu osob včetně soudu) nebo skutečnosti, které jsou známy jen soudu, a to z jeho úřední činnosti. Toto ustanovení umožňuje, aby určité skutečnosti vnějšího světa, které soud zná a nemá o nich pochybnosti, byly pro rozhodnutí ve věci použity bez dokazování (nestaly se tak předmětem dokazování), a to právě na základě výjimky ze zásady zjišťování skutkového stavu věci coby základu rozhodnutí (viz § 153 odst. 1 o. s. ř.) prováděním a volným hodnocením důkazů zakotvené v § 122 a násl. a v § 132 o. s. ř. Avšak i v tomto případě je nutné, aby účastníci řízení byli s takovými – soudem uvažovanými – skutečnostmi v řízení seznámeni, aby se k nim mohli vyjádřit či případně předložit důkaz je vyvracející (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008, publikovaný pod C 6388 a 6399 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
17. Bez ohledu na to, že i skutečnost označená soudem za notorietu je skutkové zjištění, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.), nelze přehlédnout, že odvolací soud sice za obecně známou skutečnost označil povahu kabelů sítě elektronických komunikací umístěných pod povrchem země, neboť je nelze přenést bez porušení jejich podstaty, avšak na druhé straně svou úvahu argumentačně rozvedl, náležitě vyložil vlastnosti sítě elektronických komunikací (kabelové vedení je součástí sítě spojující jí obsluhované body a je vedeno určitou trasou, která by podle technických požadavků měla tyto body efektivně spojovat) a důvody, proč by se jejich manipulací byť krátkodobě přerušilo vedení dat (tj. že přenesení kabelů na jiné místo nutně způsobí dočasné přerušení toku elektronických informací). Vedle toho z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně označovala síť elektronických komunikací za nemovitou věc a dovolávala se aplikace § 2926 o. z. již v doplnění svého odvolání ze dne 15. 12. 2020, žalovaná na tyto námitky reagovala ve vyjádření k odvolání ze dne 23. 3. 2021 a na obou jednáních odvolacího soudu se k povaze sítě elektronických komunikací obě strany rovněž obsáhle vyjadřovaly. Je tedy zřejmé, že účastnice řízení měly prostor, aby se k takovým skutečnostem vyjádřily či dokonce nabídly tvrzení a důkazy je zpochybňující či vyvracející.
18. Odvolací soud dále vysvětlil, že pro naplnění podmínky § 498 odst. 1 věty druhé o. z. musí být „přenesení“ věci možné bez náročnějších technických opatření. Svůj výklad povahy sítě elektronických komunikací jako věci nemovité podpůrně opřel o speciální právní úpravu zákona o elektronických komunikacích, konkrétně o ustanovení § 104 odst. 10 označující síť elektronických komunikací za inženýrskou síť, která není součástí pozemku. Tomu lze přisvědčit, neboť za současného stavu techniky a technologického vývoje lze v podstatě oddělit od zemského povrchu téměř jakoukoli věc, aniž by se poškodila (viz přiléhavý odkaz odvolacího soudu na přestěhování kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě); v opačném případě by byl vyloučen smysl a účel věty druhé § 498 odst. 1 o. z. Pro inženýrské sítě je typické, že neslouží pozemku, ale mají svoji samostatnou funkci (přenášejí média z jednoho místa do jiného), takže pozemek jim slouží pouze coby jakýsi nosič. Sítě elektronických komunikací jsou složitým, sofistikovaným systémem přenosu médií, ve kterém projektanti musí řešit otázky minimalizace přenosových ztrát, změny napětí, jejich napojení, bezpečnost provozu, dostupnost údržby, opatření proti korozi, odolnost proti přírodním vlivům apod. Proto si lze stěží představit, že by bylo možné fyzicky přenést takovou síť či její část bez porušení podstaty, jíž je technická struktura umožňující vedení dat. Opačný závěr by snad byl přijatelný například u některých povrchových závlahových systémů nebo provizorního vedení vodovodní přípojky hadicí k domu po povrchu.
19. Na základě těchto úvah dospěl dovolací soud k závěru, že kabelová síť elektronických komunikací není součástí pozemku, je částí liniové stavby ve smyslu § 509 o. z., a nelze ji (její část) přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, proto je nemovitou věcí. Právo na vybudování inženýrské sítě na pozemku je zpravidla součástí výkonu práva služebnosti inženýrské sítě podle § 1267 a násl. o. z. a tato služebnost je věcným právem, tedy podle § 498 odst. 1 o. z. nemovitou věcí.
20. Lze tedy uzavřít, že ustanovení § 2926 o. z. dopadá na posuzovaný případ poškození nemovité věci (sítě elektronických komunikací) výkopovými pracemi za pomoci buldozeru. Odvolací soud je aplikoval správně včetně závěru o nemožnosti liberace (tzv. absolutní odpovědnost). Tento přísný typ povinnosti hradit škodu v určitém omezeném okruhu skutečností (dotčení nemovitosti stavební činností) je odůvodněn společenským zájmem na dostatečné ochraně vlastníka před technickým působením provozovatele činností, které mají potenciál působit škody i při zvýšené opatrnosti, a je tedy výrazem snahy o spravedlivé rozložení rizika, respektive spravedlivou alokaci škod, jak ostatně dovozuje a vysvětluje i judikatura dovolacího soudu citovaná výše (bod 9). Ve vztahu k poškozenému je proto nepodstatné, zda žalovaná učinila opatření k zabránění vzniku škody, tj. zda a nakolik pečlivě zjišťovala u objednatele výkopových prací, jestli se pod povrchem dotčených pozemků nenachází vedení inženýrských sítí.
21. Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) věcně správné, proto dovolání žalované podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů ve výši 7.696 Kč, sestávající z odměny za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání žalované ve výši 6.060 Kč [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za DPH ve výši 1.336 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Autor: -mha-