// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu

Odpovědnost za škodu

26.04.2017 00:01

Prevenční povinnost chránit zdraví a život svěřených osob

Ačkoliv žalovaná zřejmě nemohla předvídat, kdy a z jakých příčin se začne její dospělý syn projevovat agresivně vůči svému okolí a že při jakémsi souběhu okolností může dokonce usmrtit dítě, neznamená to však, že splnila vše, co lze v rámci prevenční povinnosti požadovat od osoby mající ve své péči nezletilé děti, které přivádí do kontaktu s osobou trpící duševní chorobou projevující se nepředvídatelnými výbuchy emocí spojenými někdy s destruktivním chováním vůči věcem a nejméně jednou i s fyzickým násilím vůči lidem.

Žalovaná vzhledem ke svým předchozím zkušenostem mohla a měla riziko konfliktu či případné agrese předpokládat, neboť jednak věděla, že právě ona bývá spouštěčem emocionálních výbuchů svého syna, jednak i tvrzená dohoda o odděleném pobytu dětí svědčí o její jisté obavě, jak kontakt syna s hlídanými dětmi proběhne. Byť jistě nemohla dohlédnout všech konkrétních rizik, byla povinna provést taková opatření, která by byla způsobilá nebezpečí vzniku konfliktu alespoň minimalizovat, ne-li zcela odvrátit. To platí obzvláště pro případ, že skutečně nedodržela dohodu s rodiči usmrceného chlapce, že děti bude hlídat v místě, kde se její syn nevyskytoval, a kdy tuto základní pojistku před hrozbou konfliktu svévolně porušila. Žalovaná proto nedostála povinnosti obecné prevence ve smyslu § 415 obč. zák. a podle § 420 obč. zák. odpovídá žalobcům za škodu způsobenou usmrcením jejich syna.

Pro úplnost lze dodat, že takový výklad rozsahu povinnosti tzv. generální prevence v této velmi specifické situaci sleduje legislativní trend a koresponduje se zásadou velící poskytnout větší míru ochrany před riziky plynoucími z ujmutí se osoby s nebezpečnými vlastnostmi, jak ji od 1. 1. 2014 výslovně upravuje ustanovení § 2923 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 755/2015, ze dne 26. 1. 2017


20.04.2017 00:02

Odpovědnost za škodu způsobenou povahou vodiče a katétru

Samotný způsob použití nástroje, tj. pouhý technologický postup, nevede k odpovědnosti podle § 421a obč. zák., jestliže se na výsledném škodlivém účinku neprojevila sama o sobě povaha předmětu, vyplývající z jeho charakteristických vlastností, nýbrž především metoda a způsob jeho aplikace.

Ze znaleckého posudku v posuzované věci však vyplynulo, že schopnost poranit cévu i při regulérním postupu operatéra je vlastností každého vodiče a katétru, proto lze důvodně dovodit, že z povahy použitých nástrojů, které vstupují do kontaktu se stěnou cévy a které mají úzký tvar a tvrdší konzistenci než dotčené tkáně, vyplývá určité riziko, že se negativním způsobem projeví při pohybu v cévě, a to i za předpokladu, že jsou použity správně. V tomto případě nebylo narušení stěny tepny zamýšleným účinkem, nýbrž nepříznivým zásahem do organismu pacienta, který byl vyvolán právě a jen povahou a vlastnostmi použitých nástrojů. Zde lze poukázat na významný rozdíl od věci projednávané dovolacím soudem pod sp. zn. 25 Cdo 2458/2013, kdy byla odpovědnost podle § 421a obč. zák. vyloučena v případě proděravění srdeční síně, k němuž došlo bez přímé příčinné souvislosti se zamýšlenou nekrotizací srdeční tkáně katétrem. Oproti tomu v nyní projednávané věci neměly použité přístroje za cíl invazivní zásah do tkáně tepny, přesto došlo k jejímu narušení. Soudy tak správně dovodily, že perforace tepny, která způsobila masivní krvácení a následnou újmu na zdraví žalobci, byla v příčinné souvislosti s působením charakteristických vlastností přístrojů (mikrovodiče nebo mikrokatétru), jichž bylo při operaci použito; byly tím naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu na zdraví žalobce podle § 421a obč. zák.

Jestliže nebyly zjištěny jakékoliv jiné možné důvody proděravění tepny než působení uvedených dvou nástrojů, není významné, že nelze jednoznačně určit, který z nástrojů byl původcem nepříznivého následku. Rozhodující je, že při zákroku s cílem embolizace míšní malformace byly používány oba nástroje ve vzájemné součinnosti, oba vstoupily do tepny, a právě v této fázi došlo k jejímu proděravění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4301/2015, ze dne 22. 12. 2016


03.04.2017 00:01

Podpovrchová skládka jako součást pozemku; příčinná souvislost

I. Jestliže odpad zavážený různými subjekty, hromadící se po dobu více než padesáti let na místě kaolinového lomu, překrytý zeminou působením času doznal takových fyzikálních a biologických změn, že již nelze rozlišit, v jakém objemu jej nahromadily jednotlivé subjekty, v jakém rozsahu ještě nedošlo ke smísení s pozemkem a kde tedy fakticky jsou hranice dosud nezrecyklovaného odpadu, pak nelze zbytky skládky hodnotit jako jednu samostatnou věc movitou, s níž by bylo možno nakládat a manipulovat. Nelze si představit, že by bylo možné odpad od pozemků oddělit, aniž by se tím předmětné pozemky znehodnotily.

II. Ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo protiprávní jednání škůdce. Pokud by však ke zvětšení majetku (zisku) nedošlo i bez protiprávního jednání škůdce (zde pro stavební uzávěru), není příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a ušlým ziskem dána.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2479/2016, ze dne 22. 12. 2016


17.03.2017 00:02

ÚS: K ochraně práv poškozených v trestním řízení

I. Ustanovení § 206 odst. 2 trestního řádu je třeba ústavně konformně vykládat tak, že míří na situace, kdy poškozený není přítomen při hlavním líčení, nikoli, když není přítomen v soudní síni, a předseda senátu se jej proto nemůže dotázat, zda navrhuje, aby byla obžalovanému uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy; v případě, kdy poškozený využije svého práva nesetkat se s obžalovaným v soudní síni, a vypovídá odděleně, musí předseda senátu při plnění povinnosti podle § 206 odst. 2 ve spojení s § 43 odst. 3 a § 228 odst. 1 trestního řádu učinit taková opatření, aby byla ochrana práv poškozených a obětí trestné činnosti reálně zajištěna.

II. Stejně tak je porušením práva na soudní ochranu poškozeného postup soudu, který nerozhodne o návrhu na uložení povinnosti nahradit škodu, ačkoli byl učiněn, je založen v soudním spise a jeho projednání umožněno opakováním řízení po zrušení rozsudku v celém rozsahu v odvolacím řízení.

III. Soud je při postupu podle ustanovení § 206 odst. 2 trestního řádu u zvlášť zranitelných obětí garantem toho, že se poškozenému dostane náležitého poučení a možnosti uplatnit nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2916/15, ze dne 28. 2. 2017


28.02.2017 00:02

Výše nároku na náhradu ušlého zisku

Při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit.

Porušil-li budoucí prodávající svoji povinnost ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě prodat nemovitost budoucímu kupujícímu, odvíjí se náhrada za ztrátu příjmu budoucího kupujícího z následného prodeje nemovitosti od částky, kterou by budoucí kupující z následného prodeje nemovitosti získal, byl-li by realizován. Nákladem, který je v daném případě nutno odečíst, je kupní cena, za niž by budoucí kupující předmětnou nemovitost smluvně získal do vlastnictví, neboť to je nezbytný a pravidelný výdaj na opatření předmětu k jeho dalšímu prodeji.

Takovými náklady však již nejsou další případné výdaje, jež by dodatečně mohly v budoucnu hypoteticky vzniknout v souvislosti s úhradou kupní ceny. Podstatné je, že zisk byl reálně dosažitelný, nikoliv již povaha prostředků, které by byly na zamýšlený nákup použity. Namítané úroky z úvěru, jež nebyl čerpán ani sjednán, nejsou nákladem pro koupi nezbytným ani nákladem skutečně vynaloženým a ve vztahu mezi účastníky se nejedná ani o vyúčtovací spor, kde by byly zúčtovány veškeré vedlejší či případné budoucí výdaje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2858/2015, ze dne 20. 10. 2016


09.02.2017 00:01

Rozlišení nároků na náhradu za osobní péči a náhradu nákladů léčení

Jak podle původní ustálené judikatury Nejvyššího soudu, tak podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2224/15 nárok na náhradu nákladů léčení (míněno v jeho širším pojetí) ve smyslu § 449 odst. 1 obč. zák. náleží osobě trvale poškozené na zdraví v rozsahu účelně vynaložených výdajů na zajištění léčení či jiné potřebné péče, pokud není hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění, případně z jiných veřejných zdrojů. V případě, že takové náklady za poškozeného vynaloží (zaplatí) někdo jiný, tj. třetí osoba, má sama právo požadovat jejich náhradu po škůdci (§ 449 odst. 3 obč. zák.). Poskytne-li ovšem potřebnou pomoc vlastní osobní péčí o poškozeného či jeho domácnost třetí osoba, nemůže požadovat odměnu za vykonané činnosti, neboť ji zákon nepřiznává. Jestliže vzhledem k nesoběstačnosti poškozeného potřebný rozsah domácích prací a celkové výpomoci ze strany osoby blízké přesahuje běžnou a standardní úroveň rodinné spolupráce a solidarity, náleží nárok na náhradu přímo samotnému poškozenému bez ohledu na to, zda případně vypomáhající členy rodiny nějak honoroval.

Nároky (částky), které se v posuzované věci odvozují od osobní péče žalobců o poškozenou, tak je oprávněna vůči škůdci u soudu uplatnit svým jménem pouze sama poškozená. V případě výdajů, které lze klasifikovat jako náklady léčení poškozené v širším smyslu a které žalobci skutečně vynaložili na pomůcky, úkony léčby či udržení zdravotního stavu (např. fyzioterapie, hypoterapie, canisterapie, solná jeskyně, náklady na boty, rehabilitace a masáže), mají žalobci postavení třetí osoby ve smyslu § 449 odst. 3 obč. zák. a jsou aktivně legitimováni k uplatnění nároku na náhradu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1250/2016, ze dne 20. 10. 2016


07.02.2017 00:02

Povinnost provozovatele parkoviště hradit škodu na vozidle dle § 2945 o.z.

Objektivně daná povinnost hradit škodu na vozidlech a jejich příslušenství podle § 2945 o. z. dopadá na provozovatele hlídaných garáží a zařízení podobného druhu, jestliže ze zařízení příslušného typu bylo odcizeno tam umístěné vozidlo nebo bylo poškozeno.

Nejde ovšem o všechna parkoviště, garáže či jiné parkovací plochy, nýbrž jen o taková, která slouží k umístění dopravních prostředků s garancí jejich střežení ze strany provozovatele. Není přitom významné, jaký způsob střežení provozovatel zvolí a zda jej nakonec skutečně vykonává, rozhodující je, zda právě takovou službu nabízí a klient jeho nabídku přijme. K povinnosti střežit vozidla se provozovatel parkoviště může zavázat smlouvou, začasté uzavíranou i konkludentně pouhým umístěním vozidla na určitém místě, lze-li ovšem dovodit, že doplňková služba spočívající v ostraze byla nabídnuta a přijata. Hlídanými parkovišti tedy nejsou automaticky jakákoliv parkoviště, kde se umístění vozidla zpoplatňuje; pokud se s ostrahou nepočítá, je úhrada parkovného plněním za krátkodobý pronájem parkovací plochy (místa). Na tom nic nemění ani okolnost, že se poplatek může vybírat pomocí mechanických prostředků, kde závora na výjezdu není prvkem ostrahy vozidel, nýbrž součástí výběrného systému.

U parkovišť typu P+R je zřejmé, že nejsou obvykle koncipována bez dalšího jako parkoviště střežená; z jejich povahy samotné neplyne prvek zabezpečení vozidel před vznikem škody. Popsaná povaha P+R parkovišť je všeobecně známa a ani při posouzení situace na předmětném parkovišti nelze dospět k jinému závěru, než jaký učinily soudy nižších stupňů, že z pohledu průměrné osoby (§ 4 odst. 1 o. z.) nevykazovalo zařízení znaky hlídaného parkoviště. Oplocení spolu se systémem automatických závor napojených na výběrný systém má sice určité ochranné prvky, ovšem slouží především tomu, aby zabránilo odjezdu bez zaplacení parkovného, případně libovolnému vstupu osob na parkovací plochu, nikoliv již tomu, aby zabránilo odcizení vozidla.
Ani mobilní buňka umožňující přítomnost personálu ještě neznačí, že je zde obsluha střežící vozidla. Z prosté přítomnosti mobilní buňky na parkovišti bez přítomnosti hlídače nelze tedy vyvodit závěr o hlídání parkoviště, který by vedl ke zpřísněné povinnosti k náhradě škody podle § 2945 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5758/2015, ze dne 20. 10. 2016


06.02.2017 00:01

Právo zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů dle § 55 zák. č. 48/1997 Sb.

Zdravotní pojišťovna nemá nárok na náhradu nákladů za hrazené (zdravotní) služby, které byly sice vynaloženy zdravotní pojišťovnou na péči o jejího pojištěnce, avšak nebyly zapříčiněny jednáním třetí osoby, neboť s takovou skutečností zákon její nárok vůči třetím osobám nespojuje. Znamená to, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce, jakožto následků jejího jednání.

Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů práva zdravotní pojišťovny na náhradu škody podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání třetí osoby, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Protiprávní jednání třetí osoby nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou.

Vztah příčinné souvislosti mezi vznikem škody a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby je vyloučen, jestliže škoda, spočívající ve vynaložených nákladech na léčení pojištěnce, byla způsobena výlučně zaviněním samotného pojištěnce.

Okolnost, že v posuzované věci poškozený pojištěnec sám podle svého uvážení nepoužil osobní ochranné pracovní prostředky pro práci ve výškách (jistící lano s podsedákem), ačkoliv je měl v daném okamžiku k dispozici, je právě tou jedinou důležitou, podstatnou a značnou příčinou, která vedla ke vzniku škody, jejíž náhrady se zdravotní pojišťovna v tomto řízení domáhá (a bez níž by ke vzniku této škody nedošlo), neboť z okolností, které vyšly v řízení najevo, je zřejmé, že, kdyby pojištěnec jistící lano použil, k pádu (a poškození zdraví) by nedošlo, a tedy škoda (náklady za léčení) by nevznikla tak, jak vznikla. Jde o výlučnou a samostatnou příčinu, která vyvolala vznik škody bez ohledu na to, zda zaměstnavatel zajistil, aby se pojištěnec jako jeho zaměstnanec před uzavřením pracovní smlouvy podrobil vstupní lékařské prohlídce, či nikoli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4323/2015, ze dne 21. 11. 2016


03.02.2017 00:04

ÚS: Nesouhlas s poskytnutím zdravotní pomoci

I v oblasti poskytování zdravotní péče je třeba plně ctít zásadu svobody a autonomie vůle a možnost pacienta odmítnout poskytnutí péče, byť by byla i považována za nezbytnou pro zachování jeho života. Lékaři a další zdravotničtí pracovníci mohou takové osoby přesvědčovat, mohou se snažit je přimět ke změně jejich postoje, pokud je zjevně pro ně škodlivý, ale v konečném důsledku nemohou zabránit realizaci rozhodnutí o odmítnutí péče, které bylo učiněno na základě svobodné a vážné vůle dospělé svéprávné osoby, pouze z toho důvodu, že se domnívají, že toto rozhodnutí danou osobu poškozuje. Proto jedná-li jakákoliv osoba v souladu s těmito pravidly, a potřebnou péči neposkytne s ohledem na nesouhlas svéprávného dospělého pacienta, nemůže spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci, neboť by nebyl naplněn jeden z nezbytných znaků trestného činu - protiprávnost jednání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2078/16, ze dne 2. 1. 2017


02.02.2017 00:02

Odpovědnost za újmu způsobenou zamítnutím insolvenčního návrhu

Zprostí-li se insolvenční navrhovatel odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou dlužnici zamítnutím insolvenčního návrhu (mimo jiné) i tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut proto, že dlužnice po jeho podání splnila závazky, které osvědčovaly její úpadek (srov. ustanovení § 147 odst. 2 insolvenčního zákona), musí ke stejnému důsledku vést i stav, kdy insolvenční soud zamítne insolvenční návrh z důvodu, že dlužnice „je schopna“ tyto závazky splnit vzhledem k předpokládaným příjmům, kterých se jí má dostat v nejisté době budoucí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5745/2015, ze dne 5. 10. 2016


17.01.2017 00:02

Škoda vzniklá porušením předsmluvní povinnosti

Škodou vzniklou porušením předsmluvní povinnosti mohou být zejména náklady vynaložené v souvislosti s předsmluvním vyjednáváním či s přípravou podmínek pro uzavření smlouvy (náklady na právní zastoupení, na znalecké posudky, na správní a jiné poplatky, na zajištění si úvěru apod.) nebo i výdaje směřované k předmětu smlouvy. Není významné, komu byly takové částky zaplaceny (zda je obdržela potenciální smluvní strana či třetí osoby), z hlediska definice skutečné škody je rozhodující, zda se jejich zbytečným vynaložením snížil majetkový stav poškozeného. Takový charakter mohou mít i náklady na úpravu věci, která má být předmětem převodu a kterou předpokládaný budoucí vlastník provedl v dohodě s dosavadním vlastníkem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 337/2015, ze dne 26. 10. 2016


04.01.2017 00:01

Aktivní legitimace u nároku na náhradu nákladů spojených s péčí

Nárok na náhradu nákladů léčení (míněno v jeho širším pojetí) ve smyslu § 449 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 náleží osobě trvale poškozené na zdraví v rozsahu účelně vynaložených výdajů na zajištění léčení či jiné potřebné péče, pokud není hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění, případně z jiných veřejných zdrojů. V případě, že takové náklady za poškozeného vynaloží (zaplatí) někdo jiný, tj. třetí osoba, má sama právo požadovat jejich náhradu po škůdci.

Poskytne-li ovšem potřebnou pomoc vlastní osobní péčí o poškozeného či jeho domácnost třetí osoba, nemůže požadovat odměnu za vykonané činnosti, neboť ji zákon nepřiznává. Jestliže vzhledem k nesoběstačnosti poškozeného potřebný rozsah domácích prací a celkové výpomoci ze strany osoby blízké přesahuje běžnou a standardní úroveň rodinné spolupráce a solidarity, náleží nárok na náhradu přímo samotnému poškozenému bez ohledu na to, zda případně vypomáhající členy rodiny nějak honoroval.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 786/2016, ze dne 30. 9. 2016


02.01.2017 00:01

Uplatnění regresního nároku zdravotní pojišťovny proti pojistiteli škůdce

Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci. Jde-li pak o náklady léčení následků dopravní nehody, je zdravotní pojišťovna oprávněna nárok na pojistné plnění odvozené od tohoto postižního nároku uplatnit přímo proti pojistiteli odpovědnosti škůdce podle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, ze dne 27. 9. 2016


19.12.2016 00:02

Jednorázové odškodnění dítěte útlého věku za usmrcení osoby blízké

Ačkoli je nárok dle § 444 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 jednorázovým odškodněním, nepostihuje pouze újmu nastalou u pozůstalých v době smrti osoby jim blízké, ale též v období následujícím, v zásadě časově nijak neomezeném. Okolnost, že nezletilá žalobkyně byla v době úmrtí osoby blízké útlého věku, neuvědomovala si tedy její úmrtí a nevnímala je jako utrpení, není sama o sobě důvodem k tomu, aby jí nárok nebyl přiznán; v případech obvyklých je nárok na jednorázové odškodnění (alespoň v zákonem stanovené paušální výši) zásadně dán.

Na druhé straně nelze v posuzované věci přehlédnout, že se zřetelem k útlému věku žalobkyně (necelé 2 měsíce) a vysokému věku zemřelého (82 let) v takové situaci je smrt pradědečka přirozenou součástí rodinného života, citový vztah žalobkyně k pradědečkovi se nemohl ke dni jeho smrti plnohodnotně rozvinout a nebylo ani možné důvodně předpokládat, že by se při obvyklém běhu událostí rozvinul v budoucnosti, takže není pochyb o tom, že její nemajetková újma nedosáhla a již ani nedosáhne nejen stejné intenzity jako újma blízkých osob, které si ztrátu příbuzného již plně uvědomovaly, ale ani minimální odškodnitelné intenzity. Je tak zřejmé, že žalobkyně nemá nárok na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 písm. f) obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 173/2016, ze dne 20. 10. 2016


15.12.2016 00:01

Spoluzavinění poškozeného chodce přecházejícího vozovku mimo přechod

I. Jednání chodce, který bez rozhlédnutí vstoupil mimo přechod pro chodce zcela neočekávaně a nenadále do cesty přijíždějícímu vozidlu necelou sekundu před střetem, lze důvodně považovat za takové počínání, které zcela a v plném rozsahu bylo příčinou nepříznivého účinku plynoucího z provozu motorového vozidla na osobu chodce.

II. Nelze automaticky vinit řidiče automobilu z nepřiměřené rychlosti, jestliže (jakkoli nestandardní chování chodců ve vozovce předvídá a počíná si s maximální opatrností) nemůže střetu nijak zabránit. Zaviněné porušení právní povinnosti je nutno posuzovat také s ohledem na tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je předpoklad, že se řidič při pohybu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. Podle tohoto principu nelze po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci. Důvodně spoléhat na to, že ostatní účastníci silničního provozu dodrží pravidla silničního provozu, může řidič pouze tehdy, pokud z konkrétních okolností neplyne obava, že tomu tak nebude; může-li řidič rozpoznat, že jde o osoby nezletilé, zjevně fyzicky nebo duševně postižené nebo osoby vyššího věku, musí dbát zvýšené opatrnosti a naopak předpokládat jiný způsob chování.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3807/2014, ze dne 24. 8. 2016


25.11.2016 00:00

Odpovědnost za poškození zdraví způsobené přístrojem užitým při vyšetření

U odpovědnosti podle § 421a obč. zák. se předpokládá, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví je při zákroku vlastnost konkrétní věci (přístroje či nástroje), která při použití ke svému účelu je způsobilá vyvolat určitý škodlivý následek a také jej způsobila. Soudní praxe shledala takové charakteristické vlastnosti, jež způsobily poškození zdraví pacienta, např. v konstrukci operačního přístroje, jeho ostrosti.

V posuzované věci uzavřel odvolací soud, že škoda měla původ ve vlastnosti věci, tj. v konstrukci přístroje (velikosti, tvaru, prostorovém uspořádání) či vlastnosti použitého vodiče. Uvedl, že samotná operační metoda bez příslušného přístroje ani přístroj sám bez toho, že by byl použit, nejsou způsobilé ovlivnit zdraví pacienta, tudíž nelze od sebe oddělovat působení typických vlastností přístroje a metodu, tedy způsob jeho použití při výkonu. Odvolací soud z uvedeného vyvodil, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví žalobkyně byly vlastnosti konkrétního přístroje užitého při vyšetření, a to jeho velikost, tvar a prostorové uspořádání, neboť právě konstrukce použitého přístroje způsobila, že vyšetřovací přístroj uvízl v bohatých řasách žlučových cest žalobkyně. Ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že při použití jiného instrumentária (extrakčního balonku) by k uvíznutí s ohledem na jeho tvar nedošlo (avšak v případě jeho vklouznutí do ductus cysticus by jeho užití mohlo mít pro pacienta negativní následky).

Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že to byly tvar a prostorové uspořádání Dormia košíku, které zapříčinily uvíznutí instrumentária ve žlučníku poškozené, dovolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje, neboť právě tvar a konstrukce daného nástroje umožnily vniknutí slizniční řasy do polootevřeného vrcholu košíku a jeho zaklínění. Tvar a prostorové uspořádání jiného instrumentária (extrakčního balonku) by vniknutí slizniční řasy vůbec neumožňoval, a tudíž by se ve žlučovodu poškozené nezachytil. Byly to tedy jedinečné konstrukční vlastnosti a tvar právě Dormia košíku, které způsobily danou zdravotní komplikaci.

Anatomické poměry poškozené nevylučují příčinnou souvislost ve vztahu k odpovědnosti podle § 421a obč. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1304/2016, ze dne 1. 9. 2016


24.11.2016 00:02

Odpovědnost insolvenčního správce za škodu

I. Odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem při výkonu jeho funkce je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědností) založenou na současném splnění následujících předpokladů: (i) porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce, (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody.

Insolvenční správce se pak může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.

II. Předpoklad odpovědnosti za škodu spočívající v porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce může být naplněn třemi základními formami, a to tím, že: (i) insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem, nebo (ii) insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy rozhodnutím soudu, anebo (iii) insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí.

III. K povinnosti insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že insolvenční správce je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek.

Povinnost insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“.

IV. Pouhá volba některého z předepsaných (taxativně určených) způsobů zpeněžení, jak jsou obsaženy v ustanovení § 286 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenčním správcem sama o sobě nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí.

V situaci, kdy částka, za kterou provozovna měla být a byla zpeněžena prodejem mimo dražbu, neodpovídala ani výši zajištěných pohledávek, nebyl důvod usuzovat na nepoctivý záměr zajištěných věřitelů při udělení společného pokynu ke zpeněžení provozovny prodejem mimo dražbu; insolvenční správce neměl (objektivní) důvod odmítnout takový pokyn. Nevyšly-li v řízení najevo žádné okolnosti, jež by prokazovaly nedostatky v postupu výběrového řízení, které vyústilo ve zpeněžení provozovny prodejem mimo dražbu, ani žádné konkrétní okolnosti (přičitatelné k tíži postupu insolvenčního správce), jež by právě ohledně provozovny měly vést k závěru, že zvolený způsob zpeněžení (prodejem mimo dražbu) byl pro majetkovou podstatu nevýhodný, pak jen to, že insolvenční správce nepřikročil ke zpeněžení provozovny veřejnou dražbou (respektive, že neoponoval pokynu zajištěných věřitelů ke zpeněžení prodejem mimo dražbu), nevede k závěru o porušení povinnosti postupovat s odbornou péčí.

Závěr, že insolvenční správce nepostupoval při zpeněžení provozovny s odbornou péčí, neplyne ani z následného zjištění, že nabyvatel provozovny ji s relativně krátkým časovým odstupem dále zpeněžil za částku vyšší. Z takového následného zpeněžení úsudek, že správce nepostupoval při předchozím zpeněžení s odbornou péčí, bez dalšího odvodit nelze.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 49/2014, ze dne 28. 7. 2016


22.11.2016 00:02

Regresní nárok podle § 440 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

I. Ustanovení § 440 obč. zák. je třeba vykládat v tom smyslu, že ačkoliv hovoří o zavinění, dopadá i na případy objektivní odpovědnosti – tedy i takové, jak je stanovena v režimu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Zaviněním podle § 440 obč. zák. se tak rozumí to, zda a do jaké míry lze osobě, která škodu způsobila, přičítat okolnosti, které ke vzniku škody vedly, a nikoliv vnitřní psychický vztah osoby k jejímu jednání a jeho následku.

II. Odpovídá-li provozovatel zdravotnického zařízení podle § 421a obč. zák. za škodu, k níž došlo výlučně v důsledku vady výrobku, přísluší provozovateli zdravotnického zařízení, případně jeho pojistiteli, podle § 440 obč. zák. regres vůči osobě odpovědné za vady výrobku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1053/2015, ze dne 23. 8. 2016


08.11.2016 00:00

Porušení prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák.

Při poměřování zjištěné situace ustanovením § 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 je třeba vždy posoudit, zda škodlivý následek by nebyl nastal i bez tohoto porušení, tedy zda počínání v souladu s prevenční povinností bylo způsobilé škodě, jež vznikla, zabránit. Toto ustanovení však předpokládá běžnou míru opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám.

Pokud byla zaměstnancům svěřena odpovědnost za přejímání a převoz značných mnohamilionových částek, pak nebylo žádného důvodu nesvěřit jim se stejnou důvěrou i předání obálky s předmětným seznamem zaměstnanců. Nejde tak o porušení prevenční povinnosti žalovanou, svěřila-li svým zaměstnancům, kteří převáželi hotovost od klientů, k doručení obálku se seznamem zaměstnanců oprávněných k přebírání této hotovosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3874/2014, ze dne 30. 8. 2016


31.10.2016 00:00

Odpovědnost za škodu v provozovně dle § 415 obč. zák.

Povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. předcházet vzniku škod v areálu provozovny má ten, kdo zde provozuje podnikatelskou činnost, bez ohledu na platnost či neplatnost smlouvy o nájmu areálu provozovny.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1558/2016, ze dne 25. 7. 2016


< strana 1 / 32 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články