// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 27.04.2023
Způsobení nemajetkové újmy porušením povinnosti advokáta
Porušením povinnosti advokáta a úmyslným zatajením této skutečnosti před klientem lze způsobit i nemajetkovou újmu. Nepřichází-li v úvahu podle jiných zvláštních zákonných ustanovení náhrada nemajetkové újmy na jiných než přirozených osobnostních právech, zakládá poškozenému právo na její náhradu § 2971 o. z. za splnění tam uvedených (poměrně přísných) podmínek (srov. NS 25 Cdo 1907/2021). Ten, kdo porušil důležitou právní povinnost, čímž u jiné osoby vyvolal dlouhodobý stres a pocity frustrace a osobního neštěstí, odpovídá za nemajetkovou újmu, která tím osobě vznikla (srov. NS 25 Cdo 1131/2019).
Promítnuto do nyní projednávané věci, samotné porušení povinnosti žalovaného jako advokáta mohlo žalobci způsobit nemajetkovou újmu a bez významu je v této souvislosti zjišťování toho, zda by žalobce byl v řízení úspěšný, když takové zjišťování má přímou souvislost s újmou majetkovou (škodou), nikoliv nemajetkovou. Nesprávný je tedy názor odvolacího soudu, že pro rozhodnutí v dané věci je zásadní, zda v případě řádného výkonu advokacie žalovaným by žalobce jako jeho klient byl v soudním řízení v dané věci úspěšný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1436/2022, ze dne 25. 1. 2023
Dotčené předpisy:
§ 2894 odst. 2 o. z.
§ 2910 o. z.
§ 2956 o. z.
§ 2971 o. z.
Kategorie: náhrada újmy; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2021, č. j. 9 C 45/2015-130, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 200 000 Kč jako nemajetkové újmy, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 8 Co 181/2021-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, kterou mu měl žalovaný coby jeho (bývalý) advokát způsobit v důsledku nesprávně podané ústavní stížnosti za žalobce, která nesplňovala náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce spatřoval pochybení žalovaného v tom, že mu nedoručil rozhodnutí Ústavního soudu, neinformoval jej o stavu věci a neodstranil vady ústavní stížnosti, čímž mu odňal možnost podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), kde by mohl být se svou věcí úspěšný. Ačkoliv odvolací soud žalobce vyzval, aby doplnil svá žalobní tvrzení ohledně příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaného při výkonu advokacie a tvrzenou nemajetkovou újmou, konkrétně že by při správném postupu žalovaného jako advokáta mohl být úspěšný v řízení před Ústavním soudem a ESLP, žalobce i přes poučení o tom, že odvolací soud bude hlavní pozornost věnovat tomu, zda mohl být před těmito orgány úspěšný v případě, že by jej žalovaný včas informoval o stavu řízení, respektive kdyby podal bezvadnou ústavní stížnost, žádná nová žalobní tvrzení neuvedl.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl odvolací soud k závěru, že ani v případě, že by žalobce byl o řízení u Ústavního soudu žalovaným řádně informován a žalovaný za něj podal perfektní ústavní stížnost, tak nemohl být u Ústavního soudu ani u ESLP úspěšný. Tento právní závěr učinil odvolací soud na podkladě toho, že nedoručení rozhodnutí Ústavního soudu žalobci včas a neinformování o stavu věci žalovaným včetně neodstranění vad ústavní stížnosti nebylo v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy, ke kterému odvolací soud dospěl poté, co vyřešil předběžnou otázku (zda při řádném postupu žalovaného v soudním řízením, v němž klienta zastupoval, by byl klient ve sporu úspěšný) s výsledkem, že ani v případě řádného postupu advokáta by se nedomohl u Ústavního soudu a ESLP příznivějšího rozhodnutí v jeho trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 27/2009.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného, resp. procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, a to (i) zda lze připustit, že neprofesionálním jednáním advokáta a následně jeho vědomým a úmyslným „maskováním“ tohoto pochybení po dlouhou dobu před klientem může klientovi z takového nečestného a neprofesionálního jednání advokáta vzniknout nemajetková újma (psychické strádání, zklamání, duševní útrapy jako následek chybného jednání advokáta), kterou lze uplatnit jako samostatný nárok před soudem a (ii) zda je správné, aby soud úspěšnost/oprávněnost takového nároku na náhradu nemajetkové újmy vázal důsledně na odhadovanou úspěšnost či neúspěšnost (advokátem promarněné) ústavní stížnosti a aby mezi pochybením advokáta v rámci výkonu advokacie a vznikem nemajetkové újmy na straně poškozeného klienta (zklamání, psychické strádání, duševní útrapy z vadného a mravně a eticky zavrženíhodného jednání advokáta) neshledával soud příčinnou souvislost. Odvolacímu soudu vytýká, že ačkoliv v řízení bylo prokázáno, že na straně žalovaného došlo k průkaznému pochybení při výkonu činnosti advokáta a že v souvislosti s tím vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž náhrady v penězích se domáhá, tak žalobci nepřiznal ničeho. Na podporu své argumentace o přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích odkazuje na rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. K 117/2020, dle kterého byla kárně obviněnému advokátovi uložena pokuta ve výši 70 000 Kč jako kárné opatření a v této souvislosti prosazuje, že žalovaný se vůči žalobci dopustil ještě horšího jednání, nežli je jednání postižené uvedeným kárným opatřením.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Dovolání je důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Předmětem řízení v dané věci je požadavek žalobce na náhradu nemateriální újmy ve výši 200 000 Kč, kterou po žalovaném požaduje z důvodu narušení pověsti, důstojnosti, narušení zdraví a prožitých duševních útrap v souvislosti s činností žalovaného coby jeho advokáta.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť odvolací soud se v souvislosti s posouzením nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy odchýlil od ustálené judikatury.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že pochybení žalovaného spočívající v tom, že nedoručil žalobci včas rozhodnutí Ústavního soudu a neinformoval jej o stavu věci, a že neodstranil vadu ústavní stížnosti, nebylo v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy, jelikož žalobce nemohl být v řízení u Ústavního soudu úspěšný, ani kdyby ústavní stížnost byla perfektní a nebyl by úspěšný rovněž v řízení u ESLP, v situaci kdyby ústavní stížnost byla meritorně projednána a pokud by byl včas informován o výsledku řízení u Ústavního soudu.
Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odst. 2 téhož ustanovení při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.
Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
Podle § 2894 odst. 2 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.
Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
Podle § 2971 o. z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu již byl řešen obdobný případ vzniku nemajetkové újmy klienta způsobený advokátem, který v tam projednávané věci porušil svou právní povinnost a následně v úmyslu toto pochybení před klientem zastřít, manipuloval s textem rozsudku a úmyslně klamal klienta o průběhu a výsledku soudního sporu. Dovolací soud uzavřel, že porušením povinnosti advokáta a úmyslným zatajením této skutečnosti před klientem lze způsobit i nemajetkovou újmu. Nepřichází-li v úvahu podle jiných zvláštních zákonných ustanovení náhrada nemajetkové újmy na jiných než přirozených osobnostních právech, zakládá poškozenému právo na její náhradu § 2971 o. z. za splnění tam uvedených (poměrně přísných) podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1907/2021). Dovolací soud obdobný závěr učinil rovněž např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019, uveřejněný pod č. 60/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého ten, kdo porušil důležitou právní povinnost (v daném případě realizovat stavbu jen na základě stavebního povolení a respektovat správní a soudní rozhodnutí), čímž u žalobce vyvolal dlouhodobý stres a pocity frustrace a osobního neštěstí, odpovídá za nemajetkovou újmu, která tím žalobci vznikla.
Promítnuto do nyní projednávané věci, samotné porušení povinnosti žalovaného jako advokáta mohlo žalobci způsobit nemajetkovou újmu a bez významu je v této souvislosti zjišťování toho, zda by žalobce byl v řízení úspěšný, když takové zjišťování má přímou souvislost s újmou majetkovou (škodou), nikoliv nemajetkovou. Nesprávný je tedy názor odvolacího soudu, že pro rozhodnutí v dané věci je zásadní, zda v případě řádného výkonu advokacie žalovaným by žalobce jako jeho klient byl v soudním řízení v dané věci úspěšný; rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném, respektive nedostatečném právním posouzení.
Skutek se v tzv. sporném řízení odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá, nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl (kvalifikoval). Aby bylo možno ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97, publikované pod č. 119 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998). Je totiž třeba vycházet z toho, že nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje. Skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak charakterizován a vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností, a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Případná právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu.
Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda žalobce právní důvod požadovaného plnění uvádí či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000).
Jelikož soud prvního stupně a odvolací soud neposoudily nárok žalobce i podle ustanovení o nemateriální újmě, jsou jejich právní závěry neúplné, tedy nesprávné.
Lze shrnout, že odvolací soud pochybil, jestliže při posouzení splnění podmínek pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemateriální újmu způsobenou žalobci v projednávané věci vyšel pouze ze zjištění, že nárok žalobce není dán již jen z důvodu, že i kdyby žalovaný při právním zastoupení žalobce učinil vše tak, jak učinit měl a jak se od něj očekávalo, tak ani v tom případě by žalobce nebyl ve své právní věci u Ústavního soudu a ESLP úspěšný, aniž vzal v úvahu skutková tvrzení žalobce, že k nemateriální újmě žalobce došlo již samotným pochybením žalovaného při jeho právním zastupování, k čemuž se soudy obou stupňů nevyjadřovaly, když se zaměřily výlučně na potenciální úspěch žalobce v právní věci, ve které jej žalovaný zastupoval. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.
Lze uzavřít, že žalobci se podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu; dovolací soud jej proto zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, 2 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Autor: -mha-