// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 08.11.2016

Porušení prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák.

Při poměřování zjištěné situace ustanovením § 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 je třeba vždy posoudit, zda škodlivý následek by nebyl nastal i bez tohoto porušení, tedy zda počínání v souladu s prevenční povinností bylo způsobilé škodě, jež vznikla, zabránit. Toto ustanovení však předpokládá běžnou míru opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám.

Pokud byla zaměstnancům svěřena odpovědnost za přejímání a převoz značných mnohamilionových částek, pak nebylo žádného důvodu nesvěřit jim se stejnou důvěrou i předání obálky s předmětným seznamem zaměstnanců. Nejde tak o porušení prevenční povinnosti žalovanou, svěřila-li svým zaměstnancům, kteří převáželi hotovost od klientů, k doručení obálku se seznamem zaměstnanců oprávněných k přebírání této hotovosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3874/2014, ze dne 30. 8. 2016

vytisknout článek

Dotčené předpisy: § 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. května 2013, č. j. 39 Cm 212/2010-183, zamítl žalobu na zaplacení částky 1 732 001,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. června 2010 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. července 2005 uzavřena smlouva o bezpečnostních službách a poté 16 dodatků k této smlouvě, v níž se žalovaná zavázala provádět pro žalobkyni bezpečnostní služby specifikované v příloze 1 smlouvy – přepravu hotovosti – odvod tržeb a zpracování hotovosti z jejích provozoven podle harmonogramu a za podmínek ve smlouvě podrobně sjednaných a žalobkyně byla povinna zaplatit za tyto služby sjednanou odměnu a plnit povinnosti ve smlouvě sjednané, zejména postup při identifikaci zaměstnanců žalované přijíždějících pro hotovost. Tyto postupy byly podrobně popsány v přílohách smlouvy, např. povinnosti žalobkyně při ověřování této identifikace, vzor služebního průkazu zaměstnanců žalované, vzor seznamu oprávněných osob. Dne 11. prosince 2007 přijeli do provozovny žalobkyně ve V. P. J. S. a M. Č., který se vybaven falešným průkazem vydával za zaměstnance žalované. Vylákal od pokladní žalobkyně paní P. hotovost ve výši 1 732 001,50 Kč, a to za použití informací a převleku poskytnutého od R. Š., tehdejšího zaměstnance žalované. V trestním řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 T 12/2009 bylo zjištěno, že M. Č., R. Š., J. S. a L. Ch. se jako organizovaná skupina dopustili podvodného výběru hotovosti (tržeb), byli uznáni vinnými zločiny podvodu (mimo jiných) a odsouzeni k trestu odnětí svobody a náhradě škody.

Pro porušení obecné prevenční povinnosti žalovanou uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody ve výši částky, která u ní byla J. S. a M. Č. dne 11. prosince 2007 podvodně vylákána. Soud prvního stupně však dospěl při právním posouzení uplatněného nároku k závěru, že na straně žalované nedošlo v průběhu obchodní spolupráce účastníků na základě smlouvy ze dne 22. července 2005 k porušení prevenční povinnosti žalovanou podle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Již v předmětné smlouvě žalovaná sjednala velmi podrobné mechanismy sloužící k identifikaci zaměstnanců žalované přijíždějících pro hotovost k žalobkyni, přičemž se nejednalo o jeden způsob identifikace, ale o několik vzájemně se doplňujících úkonů, přičemž při jakékoliv pochybnosti měla žalobkyně další možnost, jak identifikaci dotyčné osoby ověřit kontaktem s operačním střediskem. Soud prvního stupně přihlédl také k tomu, že tento postup nebyl ze strany pokladní žalobkyně paní P. zcela přesně dodržen; v trestním řízení několikrát zmínila svoji nejistotu při identifikaci osoby, která pro hotovost přijela (její podoba nesouhlasila zcela s fotografií na předloženém průkazu – měla obarvené vlasy a vousy a byla „nalíčena“), a proto je otázkou, zda žalobkyně nedůslednou kontrolou všech identifikačních prvků osoby, která se dostavila k vyzvednutí tržeb, nepřispěla k tomu, že k podvodnému výběru hotovosti mohlo dojít. Přestože se žalovaná o tom, že se podvodu a také dalších obdobných podvodů u dalších klientů žalované zúčastnil její tehdejší zaměstnanec R. Š., dozvěděla od Policie ČR až po zadržení pachatelů 17. dubna 2008, informovala průběžně své klienty a své služby se snažila dále vylepšovat. Za porušení prevenční povinnosti na straně žalované nelze považovat ani to, že seznamy oprávněných osob posílala žalovaná klientům po posádkách vozidel dojíždějících pro hotovost. Tyto posádky tvořili zaměstnanci oprávnění disponovat s mnohamilionovou hotovostí a bylo by absurdní, kdyby zaměstnancům s takovou odpovědností nesvěřila zalepenou listovní zásilku určenou klientovi, k němuž pro hotovost jeli. Soud prvního stupně nepřijal námitku žalobkyně, že žalovaná měla například měnit uniformy svých zaměstnanců nebo zavést hůře padělatelné služební průkazy, neboť je zřejmé, že pokud pachatelé tyto uniformy a průkaz napodobili v jednom případě, jistě by tak učinili i v případech dalších.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2014, č. j. 12 Cmo 397/2013-206, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud uvedl, že porušení prevenční povinnosti mělo podle žalobních tvrzení spočívat v tom, že

- seznam zaměstnanců žalované, kteří byli oprávněni k přebírání finanční hotovosti, byl klientům doručován v prosté zalepené obálce prostřednictvím zaměstnanců, kteří hotovost převáželi,
- pomůcky použité při podvodném vylákání peněz od zaměstnance žalobkyně byly málo zabezpečené před jejich zneužitím,

- vzhledem k tomu, že u žalobkyně došlo již k pátému případu podvodného vylákání peněz na klientech žalované v průběhu cca půl roku, žalovaná nepřijala potřebná bezpečnostní opatření.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, podle něhož nebyla shledána odpovědnost žalované za vznik škody způsobené podvodným vylákáním peněz od zaměstnance žalobkyně dne 11. prosince 2007 v její provozovně V. P. J. S., M. Č. a R. Š., porušením prevenční povinnosti žalované podle § 415 obč. zák.

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně z jím provedených důkazů zjistil, že ve smlouvě o bezpečnostních službách žalovaná dostatečně podrobně upravila povinnosti při přebírání hotovosti od klientů, svědčící o řádné a odborné péči při vykonávání dohodnutých postupů a služeb, jak pokud jde o stanovený způsob a čas přebírání hotovosti, identifikaci osob oprávněných k přebírání a převozu peněz, tak i pomůcek používaných při tom pracovníky žalované (služební průkaz, uniforma, kufřík k uložení hotovosti, označení automobilu určeného k převozu peněz). Pokud tyto pomůcky a informace byly v konkrétním případě zneužity jedním z bývalých pracovníků žalované a dalšími cizími osobami, nemohla tyto okolnosti žalovaná jakkoliv ovlivnit, ani je odvrátit či jim zamezit a nelze ji proto za ně činit odpovědnou. Žalovaná nepochybila ani při přijímání R. Š. do pracovního poměnu, při kterém se jmenovaný vykázal čistým trestním rejstříkem.

Námitky žalobkyně shledal odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nedůvodnými. Doručování seznamu pracovníků oprávněných k přebírání hotovosti v zalepené obálce prostřednictvím osob převážejících hotovost hodnotil tak, že pokud byla těmto pracovníkům svěřena odpovědnost za přejímání a převoz značných finančních částek, mohlo jim být svěřeno se stejnou důvěrou i předání zalepené obálky s tímto seznamem.

Uváděla-li žalobkyně, že po opakovaném podvodném jednání v průběhu cca půl roku u dalších klientů, u nichž došlo k obdobnému vylákání převážené hotovosti, žalovaná nepřijala potřebná bezpečnostní opatření a své klienty neinformovala, pak odvolací soud poukázal na zjištění, že první podobný případ se udál 13. srpna 2007 a již 15. srpna 2007 žalovaná své klienty informovala způsobem odpovídajícím vědomostem, které o tomto případu měla, a zejména připomněla nutnost pozornosti a opatrnosti při identifikaci osob, které jsou oprávněny hotovost přejímat.

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně poukázal na zjištění z trestního spisu, že pokladní žalobkyně, přestože měla pochybnosti o osobě vyzvedávající hotovost, neboť neodpovídala fotografie na služebním průkazu skutečnosti, nevyužila možnosti ověření identifikace této osoby dotazem na dispečinku žalované a hotovost vysoké hodnoty této osobě předala.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.

Přípustnost dovolání podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje dovolatelka v tom, že dovolací soud dosud neřešil právní otázku posouzení splnění prevenční povinnosti podnikatelem, který se specializuje na přepravu hotovosti (mnohdy ve značné výši) svých klientů.

Dovolatelka konkrétně formulovala předmětnou otázku jako posouzení splnění prevenční povinnosti podnikatelem, který se specializuje na přepravu hotovosti (mnohdy ve značné výši) svých klientů, který, ačkoliv mu byl znám přesný mechanismus páchání opakovaných škod na straně jeho klientů,:

- nepřijal v reakci na opakované páchání škod totožným způsobem žádná účinná bezpečnostní opatření, ačkoliv tak učinit mohl a měl,
- neupozornil své klienty na hrozící značnou škodu a přesný způsob, kterým může být tato škoda způsobena, ačkoli tak učinit mohl a měl, a naopak namísto toho ubezpečoval své klienty o tom, že i v důsledku jeho profesionality žádná škoda nehrozí a současně navyšoval vůči svým klientům odměny za své služby,

- nijak nereagoval na skutečnosti, že při neoprávněných výběrech hotovosti byly využívány dodací listy jeho zaměstnance, který se předání hotovosti v konkrétních případech neúčastnil a který tak chtěl na trestnou činnost upozornit,

a který lehkovážně nakládal se seznamem oprávněných osob k výběru hotovosti a i tím trestnou činnost umožnil, resp. významně usnadnil.

Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že není dána odpovědnost žalované za vznik škody způsobené podvodným vylákáním peněz od zaměstnance žalobkyně dne 11. prosince 2007 v její provozovně V. P. J. S., M. Č. a R. Š., porušením prevenční povinnosti žalované podle § 415 obč. zák. V dovolání vznesla námitky obsahově odpovídající těm, kterými argumentovala v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím, a odkázala na výpovědi svědků, které učinili v trestním řízení. Porušení prevenční povinnosti žalované spatřuje dovolatelka ve způsobu doručování seznamu zaměstnanců žalované, kteří byli oprávněni k přebírání finanční hotovosti, jejím klientům prostřednictvím zaměstnanců, kteří hotovost převáželi. Použití prosté zalepené obálky nikterak zajištěné umožnilo, že podle výpovědi pachatele Š. v trestním řízení, nalezl seznam oprávněných osob s výčtem veškerých bezpečnostních údajů pro výběr hotovosti ležet v automobilu žalované. Soudy obou stupňů nepochopitelně nedocenily význam diskrétního doručování obálek s klíčovými bezpečnostními údaji, přestože zneužití této listiny umožnilo spáchání trestné činnosti. Je přitom podle názoru dovolatelky nerozhodné, že posádky byly oprávněny nakládat s hotovostí, neboť hotovost byla dostatečně evidována a zabezpečena a při jejím odcizení posádkou by nebylo složité takovou posádku dohledat. Ve spojení s dalšími pochybeními žalované tak podle výpovědi pachatele Š. řízení byla trestná činnost velmi jednoduchá.

Dovolatelka je toho názoru, že poté, co došlo k podvodným vylákáním převážené hotovosti klientů žalované, žalovaná mohla a měla např. učinit změnu bezpečnostních údajů každého ze zaměstnanců oprávněných k výběru hotovosti – např. změnu bezpečnostního identifikačního kódu a doručit klientům tento seznam diskrétním způsobem – např. v zapečetěných obálkách doporučenou poštou. K tomu došlo až na základě přípisu tehdejšího provozního ředitele Ing. S. ze dne 16. září 2008 od října 2008, tedy až více než jeden rok poté, kdy započala trestná činnost a více než 5 měsíců poté, kdy žalovaná zjistila, že do trestné činnosti je zapojen její zaměstnanec.

Svoji prevenční povinnost porušila žalovaná podle dovolatelky také tím, že svým klientům po každém z úspěšně provedených neoprávněných výběrů hotovosti tuto skutečnost neoznámila, např. po podvodném výběru dne 13. srpna 2007 nebo dne 6. listopadu 2007, a neinformovala je o tom, jakým způsobem tyto výběry probíhají, aby i klienti mohli vůči hrozící škodě přijmout účinná opatření. Namísto toho žalovaná odeslala hromadně svým klientům dne 15. srpna 2007 velmi obecný e-mail, v němž uvedla, že se objevily pokusy podvodného jednání (bohužel úspěšné) ze strany neznámých pachatelů, kdy se jedná o jednotlivce, který se vydává za zaměstnance žalované, a dále v tomto e-mailu uvedla, že žádá o dodržování postupů při provádění identifikace zaměstnanců žalované. Odvolacímu soudu i soudu prvního stupně dovolatelka dále vytkla, že se nezabýval námitkou, že tento e-mail jí nebyl doručen; oba soudy vyšly z toho, že k doručení došlo.

Dovolatelka dále vytkla odvolacímu soudu, že se stejně jako soud prvního stupně nezabýval jejím poukazem na výpověď žalovaného Š. v trestním řízení, konkrétně o existenci dodacího listu, který v daném systému sloužil jako právní dokument k předání tržby mezi oběma stranami, což potvrdil i pachatel Č. a svědek Ž. Přestože byly při neoprávněných výběrech hotovosti využívány dodací listy tehdejšího zaměstnance Š. evidované na jeho jméno, který samozřejmě neoprávněné výběry neprováděl, žalovaná nezjistila, že tento zaměstnanec je do podvodných výběrů zapojen.

Z výše uvedeného podle dovolatelky vyplývá, že je dána solidární odpovědnost žalované za škodu, a nelze uzavřít, že za škodu jsou odpovědni pouze pachatelé trestné činnosti, když žalovaná svou nečinností a nepřijetím adekvátních opatření vznik škody na straně žalobkyně umožnila, významně usnadnila a spoluzapříčinila. Je přitom nerozhodné, že probíhalo policejní šetření, prevenční povinnost žalované vůči klientům žalované, včetně žalobkyně, za daných okolností trvala a žalovaná měla této povinnosti dostát.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud své rozhodnutí opřel o nesprávné právní posouzení dané věci, navrhla dovolatelka změnu jeho rozsudku tak, že dovolací soud žalobě vyhoví, popř. navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť otázka, zda skutečnost, že žalovaná doručovala seznam svých zaměstnanců, kteří byli oprávněni k přebírání finanční hotovosti, svým klientům prostřednictvím zaměstnanců, kteří hotovost převáželi, zakládá její odpovědnost za škodu v důsledku porušení prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena. Naopak přípustnost dovolání nezakládají další otázky, jejichž vyřešení žalobkyně požaduje.

Dovolání však není důvodné.

Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

V posuzované věci se dovolatelka domáhala náhrady škody, která jí vznikla podvodným vylákáním hotovosti, jejíž převzetí a přepravu podle smlouvy o bezpečnostních službách měla zajišťovat žalovaná, a to pachateli, kteří byli posléze za tento čin odsouzeni v trestním řízení a současně zavázáni k náhradě škody.

Podle § 415 obč. zák. je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Jedná se o obecnou závaznou prevenční povinnost každého dodržovat nejen povinnosti uložené právními předpisy a povinnosti převzaté smluvně – ale bez konkrétně stanoveného pravidla chování – počínat si natolik obezřetně, aby jednáním nevznikla škoda jiným ani jemu samému, jejíž nedodržení představuje protiprávní jednání, které je-li příčinou vzniku škody, znamená vznik odpovědnosti za škodu. Při poměřování zjištěné situace ustanovením § 415 obč. zák. je však třeba vždy posoudit, zda škodlivý následek by nebyl nastal i bez tohoto porušení, tedy zda počínání v souladu s prevenční povinností bylo způsobilé škodě, jež vznikla, zabránit. Toto ustanovení však předpokládá běžnou míru opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 25 Cdo 5030/2007, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck, pod C 8356).

Dovolatelka po celé řízení trvala na svém názoru, že porušení prevenční povinnosti žalovanou spočívá mj. ve způsobu doručování seznamu zaměstnanců žalované, kteří byli oprávněni k přebírání finanční hotovosti, jejím klientům prostřednictvím zaměstnanců, kteří hotovost převáželi. Tuto svoji námitku zopakovala také v dovolání. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že pokud byla těmto zaměstnancům svěřena odpovědnost za přejímání a převoz značných mnohamilionových částek, pak nebylo žádného důvodu nesvěřit jim se stejnou důvěrou i předání obálky s předmětným seznamem zaměstnanců. Správnost tohoto závěru se dovolatelce nepodařilo zpochybnit ani v dovolacím řízení a Nejvyšší soud se s tímto názorem odvolacího soudu ztotožňuje. Tento způsob doručování nepřekročil hranici běžné míry opatrnosti. Lze tedy uzavřít, že nejde o porušení prevenční povinnosti žalovanou, svěřila-li svým zaměstnancům, kteří převáželi hotovost od klientů, k doručení obálku se seznamem zaměstnanců oprávněných k přebírání této hotovosti.

S ohledem na níže uvedené je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, v rámci kterého dovolací soud není oprávněn provádět dokazování, naopak je vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, případně soudem odvolacím. S přihlédnutím k tomu, že dovolání je důvodné pouze v případě, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nelze v dovolání uplatňovat nové skutečnosti ani důkazy a v případě, že by byly uplatněny, dovolací soud k nim nepřihlíží.

Dovolatelka v dovolání namítá, že ačkoliv žalované byl znám přesný mechanismus páchání opakovaných škod na straně jejích klientů, nepřijala v reakci na opakované páchání škod totožným způsobem žádná účinná bezpečnostní opatření, ačkoliv tak učinit mohla a měla. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyplývá, že byl žalované znám přesný mechanismus páchání škod na straně jejich klientů, jak tvrdí žalobkyně. Naopak soud prvního stupně uvedl, že má za prokázáné, že žalovaná minimálně do dubna 2008 neměla k dispozici konkrétní informace o tom, kdo je pachatelem podvodných výběrů hotovosti a že se o tom, že se těchto podvodů účastní jeho tehdejší zaměstnanec R. Š., dozvěděla až po zadržení pachatelů dne 17. dubna 2008, přesto již v dřívějším období pracovala na zlepšení podmínek bezpečnosti a své obchodní partnery informovala o těchto mimořádných událostech s tím, že je třeba důsledně dodržovat povinnosti sjednané pro klienty ve smlouvě při identifikaci zaměstnanců žalované. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a při svém právním hodnocení vycházel rovněž z jím provedených důkazů. Jestliže žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení toho, zda reakce spočívající v přijetí účinných bezpečnostních opatření byla ve vztahu k páchání škod na klientech žalované dostatečná či nikoli, činí tak zčásti prostřednictvím vlastních skutkových závěrů se současným zpochybněním hodnocení důkazů a skutkových závěrů, k nimž dospěl odvolací soud. Závěr, kterého se v dovolání žalobkyně domáhá, vychází ze skutkového stavu neprokázaného v řízení před soudy. Tato námitka tedy nemůže založit přípustnost dovolání.

Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaná neupozornila své klienty na hrozící značnou škodu a přesný způsob, kterým může být tato škoda způsobena, ačkoliv tak učinit mohla a měla a naopak namísto toho ubezpečovala své klienty o tom, že i v důsledku její profesionality žádná škoda nehrozí a současně navyšovala vůči svým klientům odměny za své služby. Stejně jako v případě předchozí námitky, dovolatelka vychází z jiného skutkového stavu, než jaký zjistil soud prvního stupně, resp. odvolací soud v průběhu řízení. Soudy měly za prokázané, že žalovaná upozornila své klienty na pokusy podvodného jednání ze strany neznámých pachatelů vydávajících se za zaměstnance žalované a přebírajících podvodné tržby a hotovost a žádala klienty o dodržování sjednaných postupů při identifikaci zaměstnanců žalované, a to včetně ověření přes operační středisko uvedené v seznamu oprávněných osob. Odvolací soud přijal závěr, že žalovaná své klienty dne 15. srpna 2007 informovala způsobem odpovídajícím vědomostem, které o případu měla, když zejména připomněla nutnost pozornosti a opatrnosti při identifikaci osob, které jsou oprávněny hotovost přejímat. S odkazem na již uvedené dovolací soud připomíná, že je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím. I tuto dovolatelkou uvedenou výtku tak nelze považovat za oprávněnou, jelikož žalovaná upozornila klienty na hrozící škodu a poskytla jim informace, kterými v té době disponovala a současně na klienty apelovala, aby důsledně dodržovali závazky, k jejichž dodržování se v souvislosti s identifikací zaměstnanců žalované zavázali.

Dovolatelka dále namítá, že porušení prevenční povinnosti ze strany žalované spočívá v tom, že žalovaná nijak nereagovala na skutečnost, že při neoprávněných výběrech hotovosti byly využívány dodací listy jejího zaměstnance, pana Š., který se předání hotovosti v konkrétních případech neúčastnil a který tak chtěl na trestnou činnost upozornit. Takové skutkové zjištění ovšem odvolací soud ani soud prvního stupně neučinil a dovolatelka opět vychází z vlastních skutkových závěrů.

Ze shora popsaných důvodů nezbylo dovolacímu soudu než dovolání žalobkyně dle § 243d) písm. a) o. s. ř. jako nedůvodné zamítnout.

Dovolatelka v dovolacím řízení úspěšná nebyla, žalované žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Tomu odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243c odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-