// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 05.04.2017
Pořadí při rozdělení podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti
Pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty v rámci exekuce prodejem nemovitosti, je třeba se jednoznačně řídit § 337c o. s. ř., a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl vlastnictví k postiženým nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. V posuzované věci je tak pro určení pořadí pohledávek oprávněného a zástavního věřitele na základě ustanovení § 337c odst. 1 písm. c), odst. 5 o. s. ř. rozhodující, že ke vzniku zástavního práva věřitele došlo až po zahájení exekučního řízení. Proto má pohledávka oprávněného lepší pořadí než pohledávka zástavního věřitele bez ohledu na to, že se povinný stal vlastníkem předmětných nemovitostí zajištěných zástavním právem věřitele až po zahájení exekučního řízení.
Zástavní věřitel mohl poté, co v souladu s ustanovením § 236f odst. 1 o. s. ř. podal přihlášku své pohledávky do dražby, podat návrh na zastavení exekuce prodejem zastavené nemovitosti podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že má právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy, kterou povinný po nařízení exekuce nabyl zastavenou nemovitost (jež byla posléze vydražena) a zároveň disponoval se svými majetkovými hodnotami-penězi, a to s odkazem na ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2012. Toto právo zástavnímu věřiteli náleželo až do vydání usnesení o příklepu. Jestliže by zástavní věřitel tohoto svého práva využil, zřejmě by nedošlo k prodeji zastavené nemovitosti, a tedy ani k tomu, že by pohledávka oprávněného byla z rozdělované podstaty uspokojena v lepším pořadí než pohledávka zástavního věřitele.
Aplikaci ustanovení § 337c o. s. ř. i v rámci řízení konaného podle exekučního řádu nebrání specifická povaha exekučního řízení, když na rozdíl od řízení o soudní výkon rozhodnutí konaného výhradně podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř. je podstatné, že postižená nemovitost je ve vlastnictví povinného nikoliv k okamžiku zahájení řízení, ale v době vydání exekučního příkazu jejím prodejem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5672/2016, ze dne 9. 1. 2017
Dotčené předpisy:
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§ 337c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 6, ze dne 14. 4. 2016, č. j. 067 EX 318570/10-161, kterým se z rozdělované podstaty ve výši 590 000 Kč (jež byla vydražena prodejem nemovitostí povinného, a to pozemku parc. č. st. 110, jehož součástí je budova, rodinný dům, pozemku parc. č. st. 177, jehož součástí je budova bez č. p./č. ev., jiná stavba, a pozemku parc. č. 83/34, zapsané na LV č. 157, pro katastrální území N. u N., obec N., v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Nymburk - dále jen "předmětné nemovitosti") uspokojují a) pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 100 821,44 Kč, b) pohledávka oprávněného ve výši 8 410,44 Kč a c) pohledávka zástavního věřitele A - Trading, a.s., ve výši 428 537,81 Kč na částečnou úhradu. Odvolací soud zdůraznil, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2010. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. 11. 2010, č. j. 0EXE 1611/2011-7, jímž byla exekuce posléze nařízena, nabylo právní moci dne 20. 7. 2011. Exekučním příkazem ze dne 13. 7. 2012, č. j. 067 EX 318570/10-24, rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce prodejem předmětných nemovitostí povinného. K okamžiku vydání exekučního příkazu ze dne 13. 7. 2012, č. j. 067 Ex-318570/2010-24, postihujícího předmětné nemovitosti již povinný byl jejich vlastníkem (na základě kupní smlouvy uzavřené se zástavcem ze dne 2. 1. 2012, která nabyla účinků k 5. 1. 2012). Zástavní právo zástavního věřitele A - Trading a. s. k předmětným nemovitostem vzniklo smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 22. 12. 2011 (účinků nabyla téhož dne), kterou zástavní věřitel uzavřel se zástavcem, jenž byl odlišný od dlužníka-povinného. Pro určení pořadí pohledávek oprávněného a zástavního věřitele A - Trading a. s. je na základě ustanovení § 337c odst. 1 písm. c), odst. 5 o. s. ř. rozhodující, že ke vzniku zástavního práva věřitele došlo až po zahájení exekučního řízení. Proto má pohledávka oprávněného lepší pořadí, než pohledávka zástavního věřitele bez ohledu na to, že se povinný stal vlastníkem předmětných nemovitostí zajištěných zástavním právem věřitele A - Trading a. s. až po zahájení exekučního řízení.
Výše popsaný právní závěr odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, který byl vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1092/2013, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2319/2013. V nich se podává, že pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty, je třeba se jednoznačně řídit § 337c o. s. ř., a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl vlastnictví k postiženým nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. Nejvyšší soud v nich též vysvětlil, že aplikaci ustanovení § 337c o. s. ř. i v rámci řízení konaného podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen "ex. řádu"), nebrání specifická povaha exekučního řízení konaného podle ex. řádu, když na rozdíl od řízení o soudní výkon rozhodnutí konaném výhradně podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř. je podstatné, že postižená nemovitost je ve vlastnictví povinného nikoliv k okamžiku zahájení řízení, ale v době vydání exekučního příkazu jejím prodejem. Má-li dovolatel za to, že od právě popsané rozhodovací praxe se má Nejvyšší soud odchýlit, protože vede k "nerovnému postavení zástavního věřitele" ve srovnání s oprávněným a narušuje právní jistotu zástavního věřitele, dlužno dodat, že ústavní stížnosti zástavních věřitelů, jež brojily proti popsanému právnímu výkladu ustanovení § 337c o. s. ř. pro případ exekuce, byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné s tím, že "z napadených rozhodnutí pak nikterak nevyplývá, že by stěžovatelka (zástavní věřitelka) v důsledku omezení svého práva na pokojné užívání majetku byla či je nucena snášet zvláštní a nadměrné břemeno a že by tudíž spravedlivá rovnováha byla takovým výkladem ustanovení § 337c o. s. ř. v poměrech exekuce porušena (usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 546/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 276/14). Je též na místě dodat, že zástavní věřitel mohl poté, co v souladu s ustanovením § 236f odst. 1 o. s. ř. podal přihlášku své pohledávky do dražby, podat návrh na zastavení exekuce prodejem zastavené nemovitosti podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že má právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2012, kterou povinný po nařízení exekuce nabyl zastavenou nemovitost (jež byla posléze vydražena) a zároveň disponoval se svými majetkovými hodnotami-penězi, a to s odkazem na ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2012. Toto právo zástavnímu věřiteli náleželo až do vydání usnesení o příklepu (ustanovení § 337h odst. 3 o. s. ř.). Jestliže by zástavní věřitel tohoto svého práva využil, zřejmě by nedošlo k prodeji zastavené nemovitosti a tedy ani k tomu, že by pohledávka oprávněného byla z rozdělované podstaty uspokojena v lepším pořadí, než pohledávka zástavního věřitele.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-