// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 05.04.2017
K materiální vykonatelnosti exekučního titulu
Exekuční titul (zde notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) je materiálně vykonatelný i tehdy, ukládá-li se v něm povinnost k zaplacení úroku z prodlení z jistiny, který je popsán tak, že jde o zákonný úrok z prodlení z konkrétní částky, která se stala splatnou v konkrétní den uvedený v exekučním titulu, aniž by v exekučním titulu bylo uvedeno, v který den se dlužník dostal do prodlení se splněním jistiny.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5424/2016, ze dne 18. 1. 2017
Dotčené předpisy: § 40 odst. 1 písm. d) zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 20. 11. 2012, č. j. 147 EXE 2449/2012-17, nařídil podle notářského zápisu sepsaného dne 21. 9. 2011, sp. zn. NZ 209/2011, N 255/2011, JUDr. Alenou Klocovou, notářkou v Praze (dále jen „notářský zápis“) k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné částku 20 909 248,35 Kč, se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. usnesení, a smluvním úrokem ve výši 10 % ročně z částky 20 909 248,35 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení, jakož i nákladů exekučního řízení, jejichž výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného (výrok I), a provedením exekuce pověřil JUDr. Janu Tvrdkovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Praha 4 (výrok II).
K odvolání povinného Městský soud v Praze unesením ze dne 29. 7. 2013, č. j. 29 Co 227/2013-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že v notářském zápisu „mezi společností LOGIK, s.r.o., jako věřitelem a osobou oprávněnou na straně jedné a Copacking Service, s.r.o. a J. K. jako dlužníky 1 a 2 a osobami povinnými na straně druhé, účastníci shodně prohlásili, že věřitel dodal dlužníkovi 1 své produkty - soubor polygrafických výrobků, jejichž kupní cenu vyúčtoval zde specifikovanými fakturami, které obsahují výši kupní ceny i den splatnosti. Povinná osoba 1 se zavázala uhradit oprávněné osobě dlužnou částku ve výši 20 909 248,35 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ke každé z uvedených faktur do zaplacení (s tím, že ke dni sepsání notářského zápisu činí úrok z prodlení 634 931,70 Kč a byla na něj vystavena faktura se splatností 3. 10. 2011) nejpozději do 31. 8. 2012. V případě prodlení dlužníka 1 s včasnou či řádnou úhradou dlužné částky byla sjednána jeho povinnost uhradit i úrok ve výši 10 % ročně z dlužné částky, zahrnující nesplacenou část závazku včetně příslušenství. Povinná osoba 2 (zde povinný) se zavázala uhradit dluh nebo jeho nesplacenou část včetně příslušenství vůči oprávněnému nejpozději do 31. 10. 2012, pokud tak neučiní osoba povinná 1. Obě povinné osoby daly výslovné svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí dle § 274 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.“). Odvolací soud shledal, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti vyhovuje zákonným kritériím a je způsobilým exekučním titulem, jelikož splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a je vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění a doba plnění, a osoby povinné v něm svolily k vykonatelnosti. Dodal, že zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení sjednaný mezi účastníky notářského zápisu vyhovují požadavkům materiální vykonatelnosti, jelikož mezi nimi byla dohodnuta jejich výše, určeno období, za které se stanoví, a povinnost, od kdy do kdy musí být zaplaceny. Uzavřel, že předmětný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti splňuje všechny zákonné předpoklady pro to, aby mohl být způsobilým exekučním titulem.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž především uvedl, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nesprávně posoudil otázku, zda předmětný exekuční titul splňuje zákonem stanovené náležitosti, a je tak materiálně vykonatelný. Exekuční titul neobsahuje právní důvod plnění a vylíčení rozhodných skutečností, na kterých se plnění zakládá, a je neurčitý a obecný, když se vztahuje ke všem v něm uvedeným daňovým dokladům obecně, nikoliv ke každé jednotlivé faktuře konkrétně, a že právní důvod specifikovaný jako „dodávka souboru polygrafických výrobků“ je vágní a neumožňuje nezaměnitelným způsobem konkretizovat předmět a rozsah plnění. Dovolatel dále poukazuje na neurčitost úroků z prodlení a smluvních úroků s odůvodněním, že v notářském zápisu není určeno období, za které se úrok z prodlení stanoví, a od kdy má povinný úrok z prodlení platit. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá, anebo usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 28. 1. 2016, č. j. 26 Cdo 1199/2014-182, výrokem I. usnesení odvolacího soudu změnil s tím, že "usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 147 EXE 2449/2012-17, se mění tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce podle notářského zápisu sp. zn. NZ 209/2011, N 255/2011, sepsaného dne 21. září 2011 JUDr. Alenou Klocovou, notářkou v Praze, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné zákonné úroky z prodlení ze všech jednotlivých pohledávek a smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.909.248,35 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení se zamítá." Dále výrokem II. odmítl dovolání povinného proti "výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 147 EXE 2449/2012-17, ve výroku I. v části, v níž byla nařízena exekuce podle notářského zápisu sp. zn. NZ 209/2011, N 255/2011, sepsaného dne 21. září 2011 JUDr. Alenou Klocovou, notářkou v Praze, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné 20 909 248,35 Kč. Předmětem exekuce tedy měla být pouze jistina ve výši 20 909 248,35 Kč, nikoliv však "zákonný úrok z prodlení" z jednotlivých pohledávek, ani 10% smluvní úrok z prodlení z jistiny. Nejvyšší soud v odůvodnění zdůraznil, že z dohody o závazku povinné 1 splnit pohledávku vůči oprávněné vyplývá, že oprávněná dodala povinné 1 své produkty (soubor polygrafických výrobků), jejichž kupní cenu vyúčtovala fakturami uvedenými v notářském zápise, že právní důvod je tak vymezen dostatečně a je jím povinnost zaplatit kupní cenu za dodávku výrobků. V případě povinného v tomto řízení (dlužníka 2) je pak právním důvodem plnění přistoupení k dluhu povinné 1, obsažené v článku V. notářského zápisu [§ 533zákona č. 40/1964 Sb., dále též jen "obč. zák.")]. Lze tedy přisvědčit závěrům odvolacího soudu, že ve vztahu k dlužné částce 20 909 248,35 Kč byla v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezena dostatečně určitě dohoda osoby oprávněné a osoby povinné ze závazkového právního vztahu, vyznačen právní důvod plnění, jeho předmět a doba plnění. Uvedené ale neplatí pro „zákonný“ úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení, kde je dovolání povinného důvodné. Co se týká úroků z prodlení, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v podkladovém rozhodnutí nebo jiném titulu vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), a od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj). Sazba úroků může být stanovena pevnou částkou nebo určena způsobem, jímž lze výši úroků nepochybně vypočítat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008). V posuzovaném notářském zápisu není „zákonný“ úrok z prodlení vymezen dostatečně určitě vzhledem k tomu, že chybí jeho počátek – od jakého data by měl být u jednotlivých pohledávek vymáhán, určitá není ani jeho výše, neboť stanovení rozsahu úroku pojmem „zákonný“ nelze považovat za přesné, určité a srozumitelné vymezení rozsahu a obsahu úrokové povinnosti (dovolací soud v tomto směru odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. Cpjn 202/2005, uveřejněné pod číslem 39/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 20 Cdo 346/2009). Důvod neurčitosti dovolací soud shledal i v použití slova „včetně“ v článcích II. a III. notářského zápisu, jelikož z vymezení předmětu plnění jako: „peněžní prostředky ve výši 20 909 248,35 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ke každé z výše uvedených faktur do zaplacení, kdy tento úrok k dnešnímu dni činí 634 931,70 Kč“, když není patrné, zda je částka představující zákonný úrok z prodlení ve výši 634 931,70 Kč již započtena do celkové dlužné částky ve výši 20 909 428,35 Kč, či nikoliv. K úroku z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky, jenž si oprávněná a dlužník 1 dohodli v článku III. notářského zápisu, dovolací soud zdůraznil, že k tomuto závazku dlužníka 1 povinný v článku V. nepřistoupil ani v článku VI. nedal souhlas k jeho vykonatelnosti. Proto v této části není možné předmětný notářský zápis vůči povinnému považovat za materiálně vykonatelný. S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavřel, že usnesení odvolacího soudu není v otázce materiální vykonatelnosti notářského zápisu ani v rozsahu „zákonných“ úroků z prodlení, ani smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.909.248,35 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci. Proto napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil v této části změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, ve zbytku dovolání odmítl (výrok II.).
Proti výroku I. podala oprávněná ústavní stížnost, v níž vyjádřila nesouhlas se závěry Nejvyššího soudu o materiální nevykonatelnosti notářského zápisu v rozsahu zákonného úroku z prodlení. Uvedla v ní, že Nejvyšší soud materiální vykonatelnost posoudil ústavně nekonformně a dopustil se nepřípustného interpretačního formalismu. Z obsahu notářského zápisu lze dovodit jednoznačnost závazku povinného jako dlužníka zaplatit pohledávky uvedené v čl. II. notářského zápisu, tj. jednak jistinu, jednak zákonný úrok z prodlení z uvedených faktur do zaplacení. To, že notářský zápis uvádí, že dlužník zaplatí jistinu 20 909 248,35 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, lze podle oprávněné interpretovat pouze tak, že účastníci notářského zápisu projevili vůli, aby dlužník zaplatil dluh spolu se zákonným úrokem z prodlení. Každá faktura uvedená v notářském zápise obsahovala jednak výši samotné pohledávky, jednak také její splatnost. Rovněž pojem "zákonný" lze vykládat pouze tak, že jím je právě úrok stanovený občanským zákoníkem, resp. nařízením vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení. Oprávněná nesouhlasila ani se závěry Nejvyššího soudu o materiální nevykonatelnosti notářského zápisu v rozsahu smluvního úroku z prodlení. Povinnost povinného zaplatit vedle jistiny a zákonného úroku z prodlení také smluvní úrok z prodlení vyplývá z čl. V. notářského zápisu.
Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1320/2016, tak, že celý výrok I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, č. j. 26 Cdo 1199/2014-182 (o tom, že návrh oprávněné na nařízení exekuce ohledně zákonného úroku z jednotlivých částí jistiny a dále 10% smluvního úroku z jistiny ve výši 20 909 248,35 Kč), se ruší. Především zdůraznil, že pokud se strany dohodly na povinnosti k plnění úroku z prodlení bez výslovného určení počátku, nelze takovou dohodu považovat za neurčitou. Základním předpokladem plnění takového úroku z prodlení je právě prodlení účastníka zatíženého povinností. V této věci proto lze dospět k jedinému možnému výkladu, že povinnost platit úroky z prodlení vzniká k prvnímu dni prodlení, tedy jako následek nesplnění povinnosti dlužníka splnit dluh řádně a včas (srov. § 517 odst. 1 věta první obč. zák). Obdobně ve vztahu k zániku povinnosti plnit úroky z prodlení je nutno učinit závěr, že tímto okamžikem může být pouze zaplacení (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. III. ÚS 3347/12), případně zánik pohledávky jiným způsobem. Podobně lze přistoupit k ujednání, že rozsah úroku bude "zákonný", resp. v "zákonné výši". Jestliže právní úprava definuje, a to i pokud by tak činila dispozitivně, způsob určení výše úroku z prodlení, nelze smluvní ujednání účastníků vyložit jinak, než že se dohodli právě na výši stanovené právním předpisem (viz § 517 odst. 2 obč. zák.). K důvodu tvrzené neurčitosti, kterou Nejvyšší soud spatřoval v použití slova "včetně" v čl. II. a III. notářského zápisu, kdy z vymezení předmětu plnění nemělo být zřejmé, zda je částka představující zákonný úrok z prodlení ve výši 634 931,70 Kč již započtena do celkové dlužné částky, či nikoliv, Ústavní soud učinil skutkové zjištění, že součet kupních cen ve fakturách vymezených v notářském zápisu odpovídá předmětu plnění bez zákonného úroku z prodlení, tento úrok tedy nebyl zahrnut do částky 20 909 248,35 Kč. Lze proto konstatovat, že závěry Nejvyššího soudu o neurčitosti notářského zápisu co do vymezení předmětu plnění, nejsou správné. Ústavní soud z toho důvodu uzavřel, že při posouzení údajné materiální nevykonatelnosti exekučního titulu v části týkající se povinnosti k zaplacení "zákonného" úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny, Nejvyšší soud interpretoval tzv. podústavní právo způsobem, jež je v extrémním rozporu s principem spravedlnosti, resp. že učinil závěry, které nejsou v souladu se skutkovými zjištěními, čímž došlo z jeho strany k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a rovněž do jejího práva na ochranu vlastnictví. Naopak Ústavní soud souhlasil se závěrem Nejvyššího soudu, že co se týče smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky, nelze z notářského zápisu dovodit, že by vedlejší účastník k tomuto závazku přistoupil nebo by dal souhlas k jeho vykonatelnosti.
Protože výrok I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, č. j. 26 Cdo 1199/2014-182 (o tom, že návrh oprávněné na nařízení exekuce ohledně zákonného úroku z prodlení jednotlivých částí jistiny a dále 10% smluvního úroku z jistiny ve výši 20 909 248,35 Kč), byl Ústavním soudem podle ustavení § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále též jen "zákona o Ústavním soudu") zrušen, je dovolací soud podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu za použití ustanovení § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), jakož i dle ustanovení § 89 odst. 2 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, závěry uvedenými v nálezu vázán.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že předmětem dovolacího řízení je v nyní výrok usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 147 EXE 2449/2012-17, v pasáži, v níž byla nařízena exekuce podle notářského zápisu sp. zn. NZ 209/2011, N 255/2011, sepsaného dne 21. září 2011 JUDr. Alenou Klocovou, notářkou v Praze, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné "zákonné úroky z prodlení" ze všech jednotlivých pohledávek a smluvní úrok ve výši 10 % ročně z částky 20.909.248,35 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení. Dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné proto, že je třeba respektovat výše popsaný a Nejvyšší soudem dosud v úplnosti neakceptovaný názor Ústavního soudu o tom, že exekuční titul (zde notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) je materiálně vykonatelný i tehdy, ukládá-li se v něm povinnost k zaplacení úroku z prodlení z jistiny, který je popsán tak, že jde o zákonný úrok z prodlení z konkrétní částky, která se stala splatnou v konkrétní den uvedený v exekučním titulu, aniž by v exekučním titulu bylo uvedeno, v který den se dlužník dostal do prodlení s splněním jistiny.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 1. 11. 2012 - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „ex. řád“), ve zněních účinných do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 1. a čl. IV bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Na notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 21. 9. 2011 je třeba aplikovat zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, účinném do 30. 6. 2012 (dále jen „not. řád“), a ustanovení § 533 obč. zák.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění (tj. vylíčeny rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá), předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění), doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného současně plyne, že v této (relativně samostatné) fázi vykonávacího řízení soud naopak nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, na základě něhož vzniká vymáhaný závazek, je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí notářského zápisu); jinými slovy, soud se při nařízení výkonu nemůže zabývat tím, zda zápis odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001 pod poř. č. 15).
Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sp. zn. NZ 209/2011, N 255/2011, sepsaný dne 21. 9. 2011 JUDr. Alenou Klocovou, notářkou v Praze, jehož účastníky byli oprávněná jako věřitel, společnost Copacking Service, s.r.o., IČO 27363473, se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, jako dlužník 1, a povinný jako dlužník 2 a jehož obsahem je dohoda o závazku osob povinných splnit pohledávku osoby oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 274 písm. e) o. s. ř. nebo exekuce ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu. V článku I. účastníci prohlásili, že oprávněná dodala dlužníku 1 soubor polygrafických výrobků, jejichž kupní cenu vyúčtovala fakturami, dále specifikovanými pod body 1 – 200 uvedením čísla faktury, fakturované částky, její splatnosti a případné částečné úhrady, a že z titulu neuhrazení těchto faktur má oprávněná vůči dlužníku 1 pohledávku ve výši 20 909 248,35 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ke každé z výše uvedených faktur do zaplacení, který ke dni sepisu notářského zápisu činí 634 931,70 Kč. V článku II. dlužník 1 tento dluh (pohledávku ve výši 20 909 248,35 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ke každé z výše uvedených faktur do zaplacení) uznal co do důvodu a výše, v článku III. se jej zavázal zaplatit do 31. 8. 2012 s tím, že v případě svého prodlení s včasnou a řádnou úhradou tohoto závazku se dlužník 1 zavázal zaplatit vedle dlužné částky úrok z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky zahrnující nesplacenou část závazku včetně příslušenství, a v článku IV. svolil dlužník 1 k vykonatelnosti závazku. Podle článku V. notářského zápisu povinný (dlužník 2) přistoupil k závazku dlužníka 1 (společnosti Copacking Service, s.r.o.) uvedenému v článku II. a zavázal se jej zaplatit, jestliže jej dlužník 1 nezaplatí řádně a včas, do 31. 10. 2012. V článku VI. povinný svolil k vykonatelnosti pohledávky oprávněné ve výši 20.909.248,35 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ke každé z výše uvedených faktur do zaplacení v rozsahu neuhrazeného závazku nebo jeho části ve lhůtě do 31. 10. 2012.
Jde-li o posouzení otázky, že povinnost k placení úroku z prodlení vymezená exekučním titulem tak, že jde o "zákonný úrok z prodlení" z jednotlivých a v exekučním titulu specifikovaných částí jistiny jdoucí od konkrétního data (ode dne následujícího po v exekučním titulu uvedené splatnosti těchto částí), Ústavní soud pro dovolací soud závazně uvedl, že jestliže se strany dohodly na povinnosti plnění úroku z prodlení bez výslovného určení počátku, nelze takovou dohodu považovat za neurčitou. Základním předpokladem plnění takového úroku z prodlení je právě prodlení účastníka zatíženého povinností. V této věci proto lze dospět k jedinému možnému výkladu, a to že povinnost platit úroky z prodlení vzniká k prvnímu dni prodlení, tedy jako následek nesplnění povinnosti dlužníka splnit dluh řádně a včas (srov. § 517 odst. 1 věta první obč. zák). Obdobně ve vztahu k zániku povinnosti plnit úroky z prodlení je nutno učinit závěr, že tímto okamžikem může být pouze zaplacení, případně zánik pohledávky jiným způsobem. Podobně je třeba přistoupit k ujednání, že rozsah úroku bude "zákonný", resp. v "zákonné výši". Jestliže právní úprava definuje, a to i pokud by tak činila dispozitivně, způsob určení výše úroku z prodlení, nelze smluvní ujednání účastníků vyložit jinak, než že se dohodli právě na výši stanovené právním předpisem (viz § 517 odst. 2 obč. zák.). Neurčitost exekučního titulu v části týkající se "zákonného" úroku z prodlení nelze spatřovat ani v použití slova "včetně" v čl. II. a III. notářského zápisu, protože částka úroku z prodlení ve výši 634 931,70 Kč nebyla zahrnuta do částky jistiny ve výši 20 909 248,35 Kč. Součet kupních cen ve fakturách vymezených v notářském zápisu totiž odpovídá předmětu plnění bez zákonného úroku z prodlení, protože dosahuje právě částky 20 909 248,35 Kč. S ohledem na právě uvedené a závazné právní názory i skutková zjištění Ústavního soudu i dovolací soud uzavírá, že exekuční titul v části týkající se vymezení zákonného úroku z prodlení, jakož i doby vzniku prodlení, která je vázána na v exekučním titulu vždy uvedenou splatnost jednotlivých částí jistiny, je materiálně vykonatelný ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu. K argumentaci Ústavního soudu lze doplnit, že jestliže v exekučním titulu je uvedena splatnost pohledávky, jež má být vykonána s tím, že oprávněný v exekučním návrhu prohlásil, že dle exekučního titulu nebylo plněno, je zcela zřejmé, že k prodlení dlužníka mělo dojít první den po splatnosti pohledávky z exekučního titulu. Princip, že úrok z prodlení je v exekučním titulu vyjádřen dostatečně určitě, je-li popsán jako "zákonný" (tedy zjistitelný z právních předpisů upravujících výši úroku z prodlení) s tím, že plyne z konkrétní částky s nepochybným datem vzniku prodlení, Nejvyšší soud respektoval již ve své dřívější rozhodovací praxi (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008).
Lze tedy shrnout, že exekuční titul (zde notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) je materiálně vykonatelný i tehdy, ukládá-li se v něm povinnost k zaplacení úroku z prodlení z jistiny, který je popsán tak, že jde o zákonný úrok z prodlení z konkrétní částky, která se stala splatnou v konkrétní den uvedený v exekučním titulu, aniž by v exekučním titulu bylo uvedeno, v který den se dlužník dostal do prodlení s splněním jistiny.
Jde-li o posouzení situace, zda je na místě exekuci nařídit smluvního úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 909 248,35 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení, dovolací soud (v souladu se zrušujícím nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III ÚS 1320/16) setrvává na svém dřívějším právním závěru o tom, že k tomuto závazku dlužníka 1 povinný v článku V. nepřistoupil a ani v článku VI. nedal souhlas k jeho vykonatelnosti. Proto v této části není možné předmětný notářský zápis vůči povinnému považovat za materiálně vykonatelný. Usnesení odvolacího soudu tedy není v otázce materiální vykonatelnosti notářského zápisu v rozsahu "smluvního úroku z prodlení" ve výši 10 % ročně z částky 20.909.248,35 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení" správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu v této části podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. v této části změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. Naopak v části, v níž dovolání povinného směřovalo proti nařízení exekuce pro zákonný úrok z prodlení z jednotlivých částí jistiny, Nejvyšší soud dovolání výrokem II. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-