// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 08.01.2019

Posouzení existence pohledávky navržené k započtení exekučním soudem

Existenci pohledávky navržené k započtení musí posoudit i ten exekuční soud, v rámci jehož řízení bylo započtení pohledávky uplatněno. Skutečnost, že exekuční soud v protisměrné exekuci zkoumal, zda má oprávněný (v tomto řízení povinný) právo na zaplacení smluvní pokuty, která byla v Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce sjednána, a dospěl k závěru o platnosti Dodatku č. 1, nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro toto exekuční řízení ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

Exekuční titul vykonávaný v tomto exekučním řízení je odlišný od exekučního titulu vykonávaného v protisměrné exekuci, takže již z tohoto pohledu se nejedná o týž předmět řízení. Současně nelze přehlédnout, že exekuční soud je vázán výrokem exekučního titulu ve vazbě na jeho odůvodnění, věcnou správnost exekučního titulu není oprávněn přezkoumávat.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1545/2018, ze dne 17. 10. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
§ 580 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 5. 2016, č. j. 35 EXE 3805/2012-409, a řízení o návrhu povinného na zastavení a odklad exekuce ze dne 20. 4. 2016 zastavil (výrok I.). Dále zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2017, č. j. 35 EXE 3805/2012-480 (výrok II.). Rovněž změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2015, č. j. 35 EXE 3805/2012-339, tak, že exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 9. 2012, č. j. 35 EXE 3805/2012-28, se zastavuje (výrok III.). Oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradu nákladů exekučního řízení před soudy obou stupňů částku 223 789,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jindřicha Šimberského, advokáta (výrok IV.). Dále rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit náklady exekuce ve výši 0 Kč k rukám soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly (výrok V.).

Pokud jde o výrok III. napadeného rozhodnutí, odvolací soud uvedl, že rozhodoval za situace, kdy již usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. 15 Co 148/2015-390, změnil napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2015, č. j. 35 EXE 3805/2012-339, tak, že řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil. K dovolání povinného bylo jeho rozhodnutí zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017, č. j. 20 Cdo 2377/2016-436, a věc byla vrácena odvolacímu soudu se závazným právním názorem, že v prvním návrhu na zastavení exekuce namítal povinný k započtení jinou pohledávku za oprávněnou než v návrhu dalším, kdy navrhl k započtení pohledávku vyplývající ze smluvní pokuty. Odvolací soud uvedl, že otázkou, zda plnění, jež je vymáháno na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, má oporu v hmotném právu, se již zabýval exekuční soud (protisměrná exekuce vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1210/2010), který dospěl k závěru, že Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 12. 6. 2008 není neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“), neboť se nejedná o poskytnutí úvěru nebo půjčky členovi představenstva společnosti; uvedeným dodatkem povinná č. 2 (GPM Engineering, s. r. o. v likvidaci) přistoupila k dluhu povinné č. 1 (Bioetanol a. s.) a zároveň byla sjednána smluvní pokuta ve výši 12 000 000 Kč. Takový úkon nemusel být schválen valnou hromadou. Tato otázka tak již byla pravomocně vyřešena a její existenci již soud nemůže v jiném řízení znovu posuzovat. Odvolací soud proto dovodil, že námitka započtení byla povinným vznesena důvodně, a proto je dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Pokud oprávněná vznesla námitku promlčení započítávané pohledávky, odvolací soud dovodil, že tuto námitku měla oprávněná uplatnit v protisměrné exekuci, kde by důvodnost této námitky byla soudem posouzena a popř. došlo k zastavení exekuce. Toto řešení považuje odvolací soud za logické a odpovídající spravedlivému uspořádání věci mezi účastníky.

Oprávněná v dovolání, jež směřuje proti výroku III. a výrokům na něm závislým napadeného rozhodnutí, obšírně popsala průběh exekučního řízení, stejně jako průběh exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1210/2010. Uvedla, že se odvolací soud přijetím výše uvedeného závěru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Stejně tak se podle dovolatelky odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud „nerespektoval skutečnost, že exekuční soud je vázán exekučním titulem a zcela popřel závěry nalézacího soudu vyslovené v exekučním řízení“. Dále oprávněná spojuje přípustnost dovolání s otázkou procesního práva, „zda může být exekuční soud v jednom exekučním řízení vedeném na základě exekučního titulu vzniklého poté, co byla v jiném exekučním řízení jiným soudem předběžně posouzena určitá právní otázka v rámci rozhodnutí o návrhu na zastavení tohoto zcela jiného exekučního řízení, vázán právními závěry jiného exekučního soudu, když samotné vyřešení předběžné otázky předmětem řízení o návrhu na zastavení exekuce není“. Právní posouzení věci odvolacím soudem vede k tomu, že povinný svým procesním postupem ve zcela jiném exekučním řízení dosáhl toho, že exekuční soud v posuzované věci neměl žádný prostor pro vlastní rozhodovací činnost. Oprávněná považuje za absurdní situaci, kdy je reálně otevřen prostor pro takový postup, kdy vyvoláním jedné exekuce vznikne nezbytná potřeba zastavit exekuční řízení zcela jiné, a to v závislosti na právních závěrech soudu, který není příslušný k projednání věci a nikdy k věcnému projednání nyní řešené věci nepřistoupil. V této věci poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2699/2012, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou vázanosti rozhodnutí pro soud v jiné věci.

Pokud jde o odkaz odvolacího soudu „na logické a odpovídající spravedlivému uspořádání věci mezi účastníky“, oprávněná má za to, že je nepřijatelné, aby její procesní postup spočívající v tom, že nepodala odvolání proti rozhodnutí č. j. 49 EXE 12010/2010-(M 69), nikoliv 49 EXE 12010/2010-79, jak uvádí odvolací soud, kterým byl zamítnut její návrh na zastavení exekuce dne 2. 12. 2010, způsobil nemožnost uspokojení její pohledávky na základě exekučního titulu 19 C 348/2010-143, vydaného o rok později po vydání rozhodnutí č. j. 49 EXE 12010/2010-(M 69).

Oprávněná proto navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve výroku III. a v závislých výrocích a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žádná z otázek předestřených oprávněnou přípustnost dovolání nezakládá. Uvedl, že odvolací soud ani povinný se nikterak nevyjadřují k vykonatelnosti rozsudku, který je exekučním titulem v této věci. Odvolací soud zastavil exekuci v důsledku až následného zániku pohledávky oprávněné započtením oproti pohledávce povinného vymáhané v protisměrné exekuci. Skutečnost, že povinný disponuje existující pohledávkou vůči oprávněné, byla pravomocně zjištěna a judikována v protisměrné exekuci, a to v rámci odvolacího řízení, ve kterém oprávněná napadala usnesení exekučního soudu o nařízení exekuce, a dále ve dvou řízeních o návrhu oprávněné na zastavení exekuce. V těchto řízeních bylo konstatováno, že pohledávka povinného za oprávněnou existuje. Odvolací soud tak neporušil pravidlo, že je vázán exekučním titulem a že ho nesmí přezkoumávat. K otázce vázanosti rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5537/2016. Povinný tak považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Oprávněná ve vyjádření k vyjádření povinného ještě dodala, že Nejvyšší soud ve svém dřívějším rozhodnutí usnesení odvolacího soudu zrušil jen z důvodu, že pohledávka, o jejíž započtení je spor veden, není totožná s pohledávkou, kterou se pokusil povinný započíst již v minulosti. Existencí pohledávky se nezabýval. Znovu se vyjádřila k pohledávce vymáhané v protisměrné exekuci a k námitce povinného k vyvádění majetku.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ – a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, zda se může exekuční soud sám zabývat existencí pohledávky, již povinný namítá k započtení, zabýval-li se již touto otázkou exekuční soud v jiném (protisměrném) řízení, v němž je exekučním titulem notářský zápis, a exekuční soud zkoumal, zda má tato pohledávka oporu v hmotném právu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl již výkon rozhodnutí proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.

Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Exekučním titulem v souzené věci je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 19 C 348/2010-143 (č. l. 9 spisu obvodního soudu), kterým byla žalovanému (povinnému) uložena povinnost uhradit žalobkyni (oprávněné) 1 200 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (představující dvě splátky na smluvní pokutu). Mezi žalobkyní, žalovaným a O. M. byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný a O. M. jako věřitelé poskytli žalobkyni půjčku ve výši 36 000 000 Kč s dohodnutým úrokem 140 % diskontní sazby ke dni podpisu smlouvy o půjčce se splatností do 30. 6. 2004. Smlouva byla sepsána notářským zápisem NZ 170/2004, N 183/2004. Dne 12. 6. 2008 byl uzavřen Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce mezi žalovaným, O. M. a žalobkyní a společností GPM Engineering, s. r. o. jako vedlejším účastníkem. Tímto datem byla sjednána smluvní pokuta ve výši 12 000 000 Kč s postupnou splatností do 31. 7. 2013. Obvodní soud dovodil, že v době sepsání smlouvy o půjčce nebyl žalovaný (povinný) členem představenstva, a souhlas valné hromady tak nebyl nutný. Avšak v případě Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce byl žalovaný (povinný) místopředsedou představenstva, k čemuž již souhlas valné hromady k uzavření dodatku nutný byl, a to i když žalovaný (povinný) udělil k uzavření uvedeného dodatku plnou moc O. M., neboť ten byl též členem představenstva. Neudělení souhlasu valné hromady podle § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, činí Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce absolutně neplatným pro odporování zákona ve smyslu § 39 obč. zák. Smluvní pokuta sjednaná k zajištění závazku v uvedené dohodě je též absolutně neplatná, proto na straně žalovaného (povinného) vzniklo bezdůvodné obohacení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7. 2012, č. j. 21 Co 118/2012-181 (na č. l. 20 spisu obvodního soudu), rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce byl uzavřen v době, kdy žalovaný (povinný) byl členem představenstva a došlo k odložení původní smlouvy o půjčce, a proto smluvní pokuta neměla v tomto momentě své opodstatnění. Jednalo se o nový závazek ve prospěch členů představenstva, k němuž bylo třeba souhlasu valné hromady; ten však učiněn nebyl, a proto se jedná o ujednání absolutně neplatné. Současně dovodil, že dodatkem byla odložena splatnost původní smlouvy o půjčce, tudíž smluvní pokuta neměla své opodstatnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 337/2007).

V notářském zápise ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. Nz 249/2008, N 273/2008 (č. l. 230 spisu obvodního soudu), jímž také oba zmíněné soudy provedly důkaz, P. T. (povinný) a O. M. (oba jako osoby oprávněné) a obchodní společnost Bioetanol a. s. a GPM Engineering, s. r. o. (jako osoby povinné) uzavřeli dohodu o přistoupení k závazku a dohodu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti. Shodně prohlásili, že společnost Bioetanol a. s. jako dlužník a P. T. spolu s O. M. jako věřitelé uzavřeli písemně 21. 4. 2004 smlouvu o půjčce na částku 36 000 000 Kč. Smluvní strany uzavřely dne 21. 4. 2004 dohodu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti sepsanou notářským zápisem JUDr. Olgou Vitáskovou, ve kterém dlužník uznal dluh co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku s příslušenstvím zaplatit věřiteli do 27. 4. 2004. K této dohodě strany uzavřely dodatek, opět sepsaný JUDr. Olgou Vitáskovou, kterým se lhůta ke splacení dlužné částky s příslušenstvím prodloužila do 30. 9. 2004. Protože dlužná částka s příslušenstvím nebyla zaplacena, uzavřely smluvní strany dne 12. 6. 2008 Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 21. 4. 2004, kterým si mimo jiné prodloužily termín splatnosti dlužné částky s příslušenstvím a dohodly si smluvní pokutu ve výši 12 000 000 Kč (za prvé notářského zápisu). Z tohoto důvodu zrušily dohodu se svolením k vykonatelnosti sepsanou JUDr. Olgou Vitáskovou a nahradily ji novou dohodou se svolením k vykonatelnosti sepsanou tímto notářským zápisem. Podle ní obě strany prohlašují a činí nesporným, že dlužná částka ve výši 36 000 000 Kč s příslušenstvím dosud nebyla věřitelům dlužníkem zaplacena. Dlužnou částku ve výši 36 000 000 Kč a smluvní úroky z půjčky ve výši 140 % ročně diskontní sazby České národní banky platné ke dni podpisu smlouvy o půjčce, tedy ke dni 21. 4. 2004, z částky 36 000 000 Kč za období od 23. 4. 2004 do zaplacení se dlužník zavazuje splatit k rukám věřitelů ve lhůtě do 31. 7. 2008. Částku 18 000 000 Kč a tomu odpovídající smluvní úroky na účet věřitele P. T. a stejnou částku a tomu odpovídající smluvní úroky na účet věřitele O. M. (za druhé notářského zápisu).

Společnost GPM Engineering, s. r. o. jako dlužník č. 2 podle dohody s věřiteli výslovně prohlašuje, že přistupuje k uvedenému dluhu zaplacení smluvní pokuty společností Bioetanol a. s. jako dlužníkem č. 1 vůči P. T. a O. M. jako věřitelům ve výši 12 000 000 Kč a prohlašuje, že podle § 533 a násl. obč. zák. splní za dlužníka č. 1 tento jeho peněžitý závazek, a stává se tak dlužníkem vedle dlužníka původního a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Dále se obě společnosti zavázaly zaplatit smluvní pokutu ve výši 12 000 000 Kč způsobem v notářském zápise uvedeným (za třetí notářského zápisu). Společnost Bioetanol a. s. uznala svůj dluh vůči P. T. a O. M. co do důvodu i výše a dala výslovné svolení osobám oprávněným, aby byl tento notářský zápis přímo vykonatelný. Souhlas k přímé vykonatelnosti notářského zápisu dala i společnost GPM Engineering, s. r. o. (za čtvrté notářského zápisu). Oba věřitelé souhlasili s tím, aby v případě, že dluh nebude řádně a včas splněn, byla podle notářského zápisu nařízena a provedena exekuce či výkon rozhodnutí (za páté notářského zápisu).

V exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1210/2010, kde jsou oprávněnými P. T. a O. M. a povinnými jsou společnosti 1. Bioetanol a. s. a 2. GPM Engineering, s. r. o. v likvidaci, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2010, č. j. 68 Co 540/2010-67, mimo jiné tak, že se usnesení Obvodního soudu ze dne 6. 9. 2010, č. j. 49 EXE 1210/2010-32, ve výroku o nařízení mění tak, že se nařizuje exekuce podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 12. 6. 2008, č. j. Nz 249/2008, k vymožení povinnosti povinných zaplatit, každá jednou polovinou, každému z oprávněných částku 4 800 000 Kč, pro náklady oprávněných v exekučním řízení a pro náklady exekuce. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 2. 12. 2010, č. j. 49 EXE 1210/2010-79, které nabylo právní moci dne 30. 12. 2010, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce s tím, že dospěl k závěru, že Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 12. 6. 2008 není neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 obč. zák., neboť se nejedná o poskytnutí úvěru nebo půjčky členovi představenstva společnosti. Uvedeným dodatkem přistoupila povinná č. 2 (GPM Engineering, s. r. o. v likvidaci) k dluhu povinné č. 1 (Bioetanol a. s.) a zároveň byla sjednána smluvní pokuta 12 000 000 Kč (započítávaná pohledávka má oporu v hmotném právu).

Na rozdíl od odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že existenci pohledávky navržené k započtení musí posoudit i ten exekuční soud, v rámci jehož řízení bylo započtení pohledávky uplatněno.

Skutečnost, že exekuční soud v protisměrné exekuci zkoumal, zda má oprávněný (v tomto řízení povinný) právo na zaplacení smluvní pokuty, která byla v Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce sjednána, a dospěl k závěru o platnosti Dodatku č. 1, nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro toto exekuční řízení ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. (k překážce věci rozsouzené viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4164/2013).

Exekuční titul vykonávaný v tomto exekučním řízení je odlišný od exekučního titulu vykonávaného v protisměrné exekuci, takže již z tohoto pohledu se nejedná o týž předmět řízení.

Současně nelze přehlédnout, že exekuční soud je vázán výrokem exekučního titulu ve vazbě na jeho odůvodnění, věcnou správnost exekučního titulu není oprávněn přezkoumávat [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Jestliže je v dané věci exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 19 C 348/2010-143, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2012, č. j. 21 Co 118/2012-181, který dospěl mimo jiné k závěru o neplatnosti Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce, je zřejmé, že povinný k započtení navrhuje pohledávku, která ve své podstatě věcnou správnost exekučního titulu zpochybňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5976/2016).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů