// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 13.12.2018

Návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř.

Podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska svého obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 6. 4. 2016, podle kterého s ohledem na skutečnost, že exekuce byla zahájena v lednu toho roku, soudní exekutor provádí lustrace majetku povinného, doposud byla dohledána pouze mzda povinného ve věznici, avšak prozatím nelze konstatovat, že je povinný nemajetný. Ačkoliv lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, zásadně vyhovuje shora uvedeným materiálním požadavkům; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný z důvodu krátkého trvání exekučního řízení a nedokončení šetření a nevyčerpání všech možností způsobu provedení exekuce soudním exekutorem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3119/2018, ze dne 10. 9. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. e) zák. č. 99/1963 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2016, č. j. 75 EXE 278/2016-21, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 21. 3. 2016, vedené u soudního exekutora Mgr. M. R., Exekutorský úřad P., pod sp. zn. 76 EX 26/16, na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, č. j. 75 EXE 278/2016-12. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že exekuce je vedena krátce (od února 2016), že doposud byl dohledán majetek – mzda, kterou povinný pobírá ve věznici, ze které jsou prováděny srážky na výživné a předcházející exekuce, a že nadále probíhá zjišťování ohledně majetku povinného, které nebylo ukončeno. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že ačkoliv doposud nebylo vymoženo žádné plnění, nelze vzhledem ke krátké době trvání exekuce a návrhu na zastavení exekuce dovodit neúčelnost či nereálnost exekuce; návrh povinného na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu je proto prozatím předčasný.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je předčasné a nesprávné, neboť se opírá o „poměrně kusou“ zprávu exekutora ze dne 6. 4. 2016 vycházející ze zjištění učiněných krátce po zahájení exekuce, aniž by učinil svá opakovaná zjištění. Dovolatel dále namítá, že zpráva exekutora neobsahuje žádná konkrétní zjištění, která jsou pro rozhodnutí odvolacího soudu potřebná, údaje o konkrétních šetřeních, které soudní exekutor provedl, o dosavadním zjištěném majetku, ani dosavadních nákladech exekuce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce na základě ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tj. kdy průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 17. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, ze dne 25. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016, či ze dne 31. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011) opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska svého obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 6. 4. 2016 (č. l. 19 spisu), podle kterého s ohledem na skutečnost, že exekuce byla zahájena v lednu toho roku, soudní exekutor provádí lustrace majetku povinného, doposud byla dohledána pouze mzda povinného ve věznici, avšak prozatím nelze konstatovat, že je povinný nemajetný. Ačkoliv lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, zásadně vyhovuje shora uvedeným materiálním požadavkům; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný z důvodu krátkého trvání exekučního řízení a nedokončení šetření a nevyčerpání všech možností způsobu provedení exekuce soudním exekutorem. Dovolatel se proto mýlí, domnívá-li se, že obecné soudy postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě postupovaly zcela v souladu s jejími závěry, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán.

Vznáší-li dovolatel otázku, „které konkrétní předpoklady musí být splněny k vyhovění návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., zejména ve vztahu k podmínkám trvání exekučního řízení, jejíž řešení by mohlo pomoci ke sjednocení rozhodovací práce obecných soudů“, dovolací soud dodává, že tyto námitky jsou příliš obecné na to, aby z nich dovolací soud zjistil, jaká konkrétní právní otázka má být v posuzované věci dovolacím soudem vyřešena ve smyslu § 237 o. s. ř. Takové výhrady proto neobstojí jako skutečně vymezený dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 a § 241b odst. 3 o. s. ř., což vede k závěru o nedostatečném vymezení dovolacího důvodu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 22 Cdo 3282/2016). Dodává se, že ve vztahu k těmto námitkám dovolatel nevymezil ani žádný předpoklad přípustnosti ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů