// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 11.02.2019
Nakládání se služební zbraní strážníka v době přestávky na jídlo a oddech
Zaměstnanec (strážník městské policie) jako držitel zbrojního průkazu ve smyslu ustanovení § 16 a násl. zákona o zbraních je při nošení nebo přepravování služební zbraně povinen mít zbraň pod neustálou kontrolou a při jejím uschovávání, ukládání nebo uskladňování je povinen ji vhodně zabezpečit proti zneužití, ztrátě a odcizení, a to nejen v době výkonu práce strážníka městské policie, ale i v době odpočinku.
Na této jeho povinnosti vyplývající z právního předpisu, který se vztahuje k zaměstnancem vykonávané práci a který je zaměstnanec povinen vzhledem k ustanovení § 301 písm. c) zák. práce dodržovat, zde nemohla nic změnit ani skutečnost, že městská policie neměla v pracovním řádu nebo v jiném vnitřním předpisu upraveno, jak má strážník městské policie naložit se služební zbraní v případě čerpání přestávky na jídlo a oddech mimo služebnu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2535/2018, ze dne 27. 11. 2018
Dotčené předpisy:
§ 52 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 301 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 58 zák. č. 119/2002 Sb. ve znění do 30. 6. 2014
Kategorie: zánik pracovního poměru; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Dopisem ze dne 7. 10. 2013 žalovaný sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce dne 11. 8. 2013 od 19:00 hodin nastoupil pracovní směnu, ve které měl povinnost vykonávat práci spočívající v plnění úkolů strážníka městské policie, zařazeného do pěší hlídky, na základě instruktáže a pokynů velitele směny, kdy byly hlídce stanoveny kontrolní body hlídky a časový plán přestávek v práci na jídlo a oddech („vypichů“), a to společně s dalším strážníkem městské policie P. K., že kontrolní činností ředitele městské policie bylo zjištěno, že se žalobce v době od 23:45 hodin zdržoval společně s druhým strážníkem v herně C., která se nachází v KD M., a nevykonával své pracovní povinnosti, že žalobce odložil svoji služební zbraň do přilehlých prostor baru a nechal ji mimo svůj dosah i dohled, že odložil horní část stejnokroje a zdržoval se v těsné blízkosti hracích automatů, a že při dechové zkoušce na alkohol, které se podrobil, byla zjištěna přítomnost alkoholu v množství 0,12 promile. V tomto jednání žalovaný spatřuje závažné porušení pracovních povinností žalobce.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 25. 2. 2014 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2005 jako strážník městské policie, že dne 7. 10. 2013 od žalovaného obdržel výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, že skutečně nastoupil dne 11. 8. 2013 v 19 hodin směnu strážníka jako pěší hlídka, že vzhledem k tomu, že tuto službu vykonával s kolegou P. K. v určených místech – asi 4 kilometry od služebny, objednali si předem v baru C. večeři, že po příchodu do baru si žalobce odložil služební tričko, pod kterým měl tričko civilní, že služební zbraň odložil po domluvě s obsluhou baru do trezoru, od kterého obdržel klíč, že nikdo jiný neměl ke zbrani přístup, že Městská policie Žatec dosud nevydala žádný předpis, jak nakládat se služební zbraní v takovém případě (např. ři čerpání přestávky v restauraci), a že jednal v dobré víře, že postupuje správně podle zákona o zbraních a střelivu. Uvedl, že v době, kdy pobývali v baru, čerpali „legální pracovní přestávku“, že je-li ve výpovědi z pracovního poměru uvedeno, že byl stanoven časový plán přestávek jinak, pak takový plán nebyl v souladu s pracovním řádem, že před směnou ani v průběhu směny nepožil žádný alkoholický nápoj a že dechová zkouška byla prováděna analyzátorem alkoholu v dechu, který měl prošlou dobu kalibrace (měla být provedena 9. 8. 2013) a prošlou dobu zkoušky (měla být provedena 8. 2. 2013). Namítal, že měření takovým analyzátorem, s přihlédnutím k naměřené nízké hodnotě alkoholu 0,12 promile, by nemělo být uznáno jako důkaz o požití alkoholu a že případná existence alkoholu v krvi nebyla zjišťována, ačkoli se takovému zjišťování nebránil.
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 26. 1. 2017 č. j. 12 C 26/2014-101 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 15 246 Kč k rukám advokáta JUDr. J. R. Vycházel ze zjištění, že žalobce dne 11. 8. 2013 nastoupil v 19:00 hodin noční službu spolu s velitelem směny P. K., že v průběhu služby byla provedena kontrola činnosti této hlídky ředitelem Městské policie Žatec Z. K., ke kterému se ve 23:00 hodin připojil zástupce ředitele L. Š., že hlídka nebyla zastižena na kontrolních bodech ve 20:25 hodin – 20:35 hodin (Libočanská branka), ani ve 21:55 – 22:05 hodin (Koupaliště), že hlídku viděl ve 21:30 hodin svědek D. na P., kde zamykali dětské hřiště, že ve 23:45 hodin bylo ředitelem městské policie a jeho zástupcem zjištěno, že hlídka se nacházela v herně C. v Kulturním domě M., kde seděla bez služebních triček ve služebních kalhotách v místnosti u hracích automatů, že služební zbraň žalobce byla uložena u obsluhy baru v trezoru a že vstup do restaurace hlídka svému nadřízenému nehlásila. Dále bylo zjištěno, že byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi, že žalobci bylo naměřeno 0,12 promile alkoholu, druhému strážníkovi 0,11 promile alkoholu a řediteli městské policie 0,00 promile alkoholu a že použitý analyzátor byl funkční, neboť doba platnosti končila 17. 8. 2013 a kontrola byla provedena 12. 8. 2013 v 00:30 hodin. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce a jeho kolega se řádně nehlásili na místech, kde se podle programu hlídky měli hlásit, což lze kvalifikovat jako neplnění pracovních povinností, že svůj vstup do herny nehlásili, což podle směrnice pro výkon služby strážníků Městské policie Žatec měli, že pokud čerpali přestávku na jídlo mimo služebnu, neměli na sobě mít služební stejnokroj, a to ani jeho část, neboť kdokoli je viděl, nemohl mít jistotu, zda jsou ve službě či nikoli, a strážníci městské policie posedávající v nočních hodinách u hracích automatů částečně oblečení do služebního stejnokroje nebudí důvěru a víru občanů v to, že řádně plní svoje povinnosti, zejména střežit veřejný pořádek, a že snižování dobrého jména městské policie a snižování důvěry občanů v to, že strážníci řádně plní své povinnosti, samo o sobě naplňuje znaky závažného porušení pracovních povinností. Dále uvedl, že žalobci byla po provedené kontrole naměřena určitá, byť minimální hladina alkoholu v krvi, že v řízení nebylo prokázáno, že by strážníci požili v restauraci alkohol, neboť servírka uvedla, že alkohol nepožili, že však uplynula poměrně dlouhá doba mezi tím, kdy byli strážníci v restauraci zastiženi a kdy byla zkouška provedena, takže je zřejmé, že množství alkoholu v krvi se snižovalo, a že „měřidlo“, kterým byla provedena dechová zkouška, bylo platné, a dospěl k závěru, že v případě výkonu funkce strážníka městské policie není možné tolerovat byť i sebemenší množství alkoholu v krvi, a to s ohledem na společenský dosah výkonu práce strážníka. Soud prvního stupně – poté, co poukázal na to, že otázka odložení služební zbraně byla řešena v rámci přestupkového řízení s tím, že podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2015 č. j. 75 A 14/2014-26 se žalobce nedopustil přestupku podle § 76a odst. 3 zákona o zbraních - uzavřel, že vzhledem k tomu, že městská policie neměla upraveno, jak má být naloženo se služební zbraní v případě čerpání přestávky na jídlo mimo služebnu, nelze tuto skutečnost posuzovat jako porušení pracovních předpisů, avšak všechny ostatní skutečnosti prokazují, že žalobce se svým jednáním dopustil závažného porušení pracovních povinností, pro které s ním žalovaný mohl rozvázat pracovní poměr podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 12. 2017 č. j. 9 Co 207/2017-127, opraveným usnesením ze dne 5. 2. 2018 č. j. 9 Co 207/2017-135, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 10. 2013, kterou dal žalovaný žalobci, je neplatná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení „před soudy obou stupňů“ 36 810 Kč k rukám advokáta JUDr. A. D. Uvedl, že vytýkané jednání žalobce, jímž je odůvodněna výpověď z pracovního poměru, spočívá pouze v tom, že se hlídka zdržovala ve 23:45 hodin v herně C. a neplnila své povinnosti, že žalobce odložil služební zbraň do přilehlých prostor baru, že odložil horní část služebního stejnokroje a zdržoval se v těsné blízkosti hracích automatů a že při dechové zkoušce u něho byla zjištěna přítomnost alkoholu v rozsahu 0,12 promile. Dospěl k závěru, že v době, kdy byl žalobce zastižen v herně C., večeřel v rámci přestávky v práci a nebylo prokázáno, že v tomto zařízení pobýval nad rámec přestávky v pracovní době, nejednalo se proto o porušení povinnosti, že pochybením hlídky bylo, že nástup pracovní přestávky neohlásila, avšak tuto povinnost měl velitel hlídky, kterým žalobce nebyl, a že porušení pracovní kázně nemůže shledat ani v tom, že si žalobce odložil při jídle a pobytu v restauraci horní díl služebního stejnokroje, neboť úprava používání služebního stejnokroje, konkrétně zákaz jeho používání v době pracovní přestávky, kterou tráví strážník v restauračním zařízení, postrádá smysl, jestliže nepamatuje na situaci, kdy je strážník ve službě oblečen řádně ve služebním stejnokroji a jde si v rámci pracovní přestávky pořídit stravu v restauraci a nemá možnost se ze služebního stejnokroje na dobu přestávky převléct do civilního obleku. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že odložením služební zbraně nedošlo k porušení pracovních povinností, a na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že hodnota alkoholu, která se blíží hladině 0,2 promile, je považována za neprůkaznou s ohledem na možnou laboratorní chybu, resp. tzv. fyziologickou hladinu, na čemž nic nemění skutečnost, že byla naměřena správným a funkčním analyzátorem. Neshledal proto, že by se žalobce svým chováním, konstatovaným ve výpovědi z pracovního poměru, dopustil takového porušení pracovních povinností, které by odůvodnilo ukončení jeho pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud postupoval podle rozhodnutí správního orgánu v přestupkovém řízení, aniž by v přestupkovém řízení bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že se stal přestupek a kdo jej spáchal, čímž porušil ustanovení § 135 odst. 1 občanského soudního řádu, že soud prvního stupně i odvolací soud byl povinen si otázku porušení zákona č. 119/2002 Sb. posoudit sám, přičemž pokud tak nepostupoval, nemohl řádně vyřešit otázku hmotného práva, zda odložení služební zbraně představuje porušení pracovních povinností, které odůvodňuje výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, že dovolací soud netoleruje bez dalšího přítomnost alkoholu v krvi zaměstnance v pracovní době, ale požaduje při hodnocení výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce posuzovat intenzitu porušení pracovních povinností, tj. v případě přítomnosti alkoholu v dechu a krvi zaměstnance vzít do úvahy nejen jeho naměřenou hladinu, ale také další okolnosti, jako například dosavadní porušení pracovních povinností zaměstnancem, jeho pozici, druh práce apod., že dovolací soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4733/2015 jasně uvedl, že jakákoli přítomnost alkoholu v krvi je porušením pracovních povinností, avšak při nízké hladině nebo tzv. fyziologické hladině je nutné zabývat se tím, zda se může jednat o méně závažné porušení pracovních povinností, rozhodně však nelze dospět k závěru, že zaměstnanec může mít v pracovní době hladinu alkoholu do výše 0,2 promile a nebude se jednat o porušení pracovních povinností. Dovolatel má za to, že odvolací soud měl především vzít do úvahy, že strážník obecní policie nosí u sebe služební střelnou zbraň a při jakékoli manipulaci s ní musí být v naprostém duševním a fyzickém pořádku, že míra snížení schopnosti nosit zbraň nebo s ní na veřejnosti manipulovat není pro posouzení takového jednání jako protiprávního rozhodující a že strážník obecní policie nosící služební střelnou zbraň, u kterého byla zjištěna byť nepatrná hladina alkoholu, se dopouští porušení zákona č. 119/2002 Sb. a tím také pracovních povinností. Namítá, že žalobce přenechal služební zbraň obsluze restaurace C., která nedisponovala příslušným zbrojním průkazem, že odůvodnění tohoto postupu tím, že ve Vnitřním předpisu pro evidenci, uložení, výdej a příjem zbraní a střeliva Městské policie Žatec z 13. 6. 2013 není upraveno, jak má strážník naložit se zbraní v případě, že tráví přestávku na jídlo mimo služebnu a nemá možnost uložit zbraň do zbrojního skladu na služebně, je zcela nepřípustné, že bez ohledu na znění vnitřního předpisu musí strážník bez výjimky dodržovat všechny povinnosti, které vyplývají ze zákona č. 119/2002 Sb., že žalobce objektivně porušil povinnosti při držení zbraně, když ji přenechal někomu, kdo nedisponoval příslušným zbrojním průkazem, neboť žalobce se nemohl spolehnout na to, že je jediný, kdo má klíč od trezoru, a že je naprosto vyloučeno, že by se k trezoru dostal někdo nepovolaný. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Námitky, kterými dovolatel zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že žalobce měl dne 11. 8. 2013 v noční službě v krvi alkohol, neboť dechovou zkouškou naměřená hodnota 0,12 promile alkoholu je neprůkazná s ohledem na možnou laboratorní chybu, resp. tzv. fyziologickou hladinu, a ve kterých předestírá vlastní (opačný) skutkový závěr (že žalobce měl v krvi 0,12 promile alkoholu), na kterém buduje jiné právní posouzení věci než odvolací soud (že došlo k porušení právní povinnosti žalobce a že je nutné posuzovat jeho intenzitu), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť jimi žalobce uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z těchto námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [k průkaznosti hladiny alkoholu v krvi srov. kromě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, na který poukazuje dovolatel, též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010 sp. zn. 8 As 59/2010, jenž byl publikován pod č. 2168 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, a z jehož odůvodnění vyplývá, že podle Metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006 pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi, publikovaného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 7/2006, se za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie, a že hladina do výše 0,20 g/kg alkoholu v krvi může být teoreticky zapříčiněna i jinými faktory než požitím alkoholického nápoje].
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že žalobce dne 11. 8. 2013 nastoupil v 19:00 hodin noční službu spolu s velitelem směny P. K., že v průběhu služby byla provedena kontrola činnosti této hlídky ředitelem Městské policie Žatec Z. K., ke kterému se ve 23:00 hodin připojil zástupce ředitele L. Š., že ve 23:45 hodin bylo kontrolou zjištěno, že hlídka se nacházela v herně C. v Kulturním domě M., kde seděla bez služebních triček ve služebních kalhotách v místnosti u hracích automatů, že služební zbraň žalobce byla uložena u obsluhy baru v trezoru, že byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi, že žalobci byla naměřena hodnota 0,12 promile alkoholu, druhému strážníkovi P. K. 0,11 promile alkoholu a řediteli městské policie Z. K. 0,00 promile alkoholu, že použitý analyzátor byl funkční, neboť doba platnosti končila 17. 8. 2013 a kontrola byla provedena 12. 8. 2013 v 00:30 hodin, a že Městská policie Žatec neměla upraveno, jak má být naloženo se služební zbraní v případě čerpání přestávky na jídlo mimo služebnu.
Za tohoto skutkového stavu věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda v jednání zaměstnance, strážníka městské policie, spočívajícím v tom, že svoji služební zbraň uloží v době, kdy čerpá přestávku na jídlo a oddech, u obsluhy baru v trezoru, lze spatřovat závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
Projednávanou věc je i v současné době třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru dne 7. 10. 2013 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 377/2010 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 385/2012 Sb., č. 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb. a č. 155/2013 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.
Pro platnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce je proto podstatné zjištění, zda se zaměstnanec skutečně dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, jež je mu ve výpovědi z pracovního poměru vytýkáno, a zda toto porušení dosahuje intenzity předvídané v ustanovení § 52 písm. g) zák. práce (zvlášť hrubé, závažné nebo méně závažné).
Dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance plynoucím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302 - 304 zák. práce), pracovním řádem (§ 306 zák. práce), pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Všechny tyto povinnosti, které je zaměstnanec povinen plnit od vzniku pracovního poměru, spojuje to, že vyplývají z pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele; podle pracovněprávních předpisů nemůže být postiženo jednání (chování) zaměstnance, kterým neporušil povinnosti z pracovněprávního vztahu. Není přitom samo o sobě rozhodující, zda zaměstnanec porušil své povinnosti v pracovní době, nebo mimo tuto dobu (v době odpočinku); o porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru jde také tehdy, jednal-li zaměstnanec mimo stanovenou pracovní dobu v rozporu s povinnostmi, které jsou mu uloženy jako zaměstnanci, tedy s povinnostmi, které nepostrádají místní, časový, ale zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění jeho závazků plynoucích z pracovního poměru. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci je ovšem výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce jen tehdy, bylo-li zaměstnancem zaviněno, a to úmyslně, vědomou nedbalostí nebo alespoň z nevědomé nedbalosti (srov. například – ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím zákoníku práce - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 59/2005 publikovaný pod č. 86 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2006 sp. zn. 21 Cdo 758/2006, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, anebo – přímo ve vztahu k nyní platné právní úpravě – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 742/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2930/2014 publikovaný pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016).
Podle ustanovení § 301 písm. c) zák. práce jsou zaměstnanci povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni.
Právním předpisem vztahujícím se k práci strážníka městské policie je nepochybně zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Tento zákon ukládá každému držiteli zbrojního průkazu skupiny A až E [tedy včetně zbrojního průkazu vydaného k výkonu zaměstnání nebo povolání a k ochraně života, zdraví nebo majetku - srov. § 16 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění účinném do 30. 6. 2014 (dále jen „zákon o zbraních“)] zabezpečit zbraň kategorie A, B nebo C (srov. § 4-6 zákona o zbraních) a střelivo mimo jiné tak, že nošené nebo přepravované držené zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do nich musí být pod neustálou kontrolou držitele zbrojního průkazu nebo držitele zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, který přepravu realizuje [srov. § 29 odst. 1 písm. b) a § 58 odst. 1 větu první zákona o zbraních], a že držené zbraně kategorie B nebo C uschované, uložené nebo uskladněné („přechovávané zbraně“) v počtu do 2 kusů nebo střelivo v počtu do 500 nábojů je držitel povinen vhodně zabezpečit proti zneužití, ztrátě a odcizení [srov. § 29 odst. 1 písm. b) a § 58 odst. 2 větu druhou zákona o zbraních] a tyto přechovávané zbraně musí být v nenabitém stavu, což znamená, že zbraň není nabita náboji v zásobníku, nábojové schránce, nábojové komoře hlavně nebo v nábojových komorách válce revolveru (srov. § 58 odst. 6 zákona o zbraních).
Z uvedeného ve vztahu k projednávané věci vyplývá, že žalobce jako strážník městské policie a držitel zbrojního průkazu ve smyslu ustanovení § 16 a násl. zákona o zbraních byl při nošení nebo přepravování služební zbraně povinen mít zbraň pod neustálou kontrolou a při jejím uschovávání, ukládání nebo uskladňování byl povinen ji vhodně zabezpečit proti zneužití, ztrátě a odcizení, a to nejen v době výkonu práce strážníka městské policie, ale i v době odpočinku. Na této jeho povinnosti vyplývající z právního předpisu, který se vztahoval k žalobcem vykonávané práci a který byl žalobce povinen vzhledem k ustanovení § 301 písm. c) zák. práce dodržovat, nemohla nic změnit ani skutečnost, že Městská policie Žatec neměla v pracovním řádu nebo v jiném vnitřním předpisu upraveno, jak má strážník městské policie naložit se služební zbraní v případě čerpání přestávky na jídlo a oddech mimo služebnu. Odvolací soud se měl proto zabývat otázkou, zda žalobce tím, že dne 11. 8. 2013 v herně C. v Kulturním domě M. odložil svoji služební zbraň v době, kdy čerpal přestávku na jídlo a oddech, u obsluhy baru do trezoru, neporušil povinnost vyplývající ze zákona o zbraních. Odvolací soud tak měl učinit přesto, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2015 č. j. 75 A 14/2014-26 bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 76a odst. 3 zákona o zbraních, a věc byla správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení, neboť soud je – jak vyplývá z ustanovení § 135 o. s. ř. - vázán jen rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, a jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám (nehledě k tomu, že Krajský soud v Ústí nad Labem, který v tomto rozsudku neshledal porušení povinnosti žalobce stanovené v § 58 odst. 1 zákona o zbraních, nevyloučil, že žalobce svým jednáním ze dne 11. 8. 2013 porušil ustanovení § 58 odst. 2 zákona o zbraních či jiných právních předpisů). Protože odvolací soud se uvedenou otázkou nezabýval, nemůže být jeho závěr, že žalobce se nedopustil porušení pracovních povinností, které by odůvodnilo ukončení jeho pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, a že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 10. 2013, kterou mu dal žalovaný, je proto neplatná, (prozatím) správný.
Z uvedeného plyne, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Lounech) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-